(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Biodiversity Heritage Library | Children's Library | Advanced Microdevices Manuals | Linear Circuits Manuals | Supertex Manuals | Sundry Manuals | Echelon Manuals | RCA Manuals | National Semiconductor Manuals | Hewlett Packard Manuals | Signetics Manuals | Fluke Manuals | Datel Manuals | Intersil Manuals | Zilog Manuals | Maxim Manuals | Dallas Semiconductor Manuals | Temperature Manuals | SGS Manuals | Quantum Electronics Manuals | STDBus Manuals | Texas Instruments Manuals | IBM Microsoft Manuals | Grammar Analysis | Harris Manuals | Arrow Manuals | Monolithic Memories Manuals | Intel Manuals | Fault Tolerance Manuals | Johns Hopkins University Commencement | PHOIBLE Online | International Rectifier Manuals | Rectifiers scrs Triacs Manuals | Standard Microsystems Manuals | Additional Collections | Control PID Fuzzy Logic Manuals | Densitron Manuals | Philips Manuals | The Andhra Pradesh Legislative Assembly Debates | Linear Technologies Manuals | Cermetek Manuals | Miscellaneous Manuals | Hitachi Manuals | The Video Box | Communication Manuals | Scenix Manuals | Motorola Manuals | Agilent Manuals
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Spisy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non- commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at http : //books . google . com/| 



d by Google 



mořt A 1 1 o» 




«tTfS SCliWTIA VEHITA' 



1 



d by Google 



dbyGopgle 



d by Google 



d by Google 



SPISY 

JANA KOLLÁRA 



f V t 



BIL TOETI 
CESTOPIS PRVÝ 



Nákladem knihkupectví: I. L. Eobef. 
1862. 



d by Google 



CESTOPIS 

OBSAHUJÍCÍ 

CESTU DO horní ITÁLIE 

A ODTUD PŘES 

TYROLSKO A BAVORSKO 

SE 

ZVLÁŠTNÍM OHLEDEM NA SLAVJANSKÉ ŽIVLY 

BOKU 1841 KONANOU A SEPSANOU 
OD 

JANA KOLLÁRA 



SE 

8L0TNÍKEM 8LAYJAN8KTCH UMĚLCŮV 

VŠECH KMENŮV 

OD NEJSTARŠÍCH ČAStv AŽ K NYNĚJŠÍMU VĚKU S KRÁTKÝM 

žitotopisem a udáním znamenitějších zvláště národních 
výtvorOv 



--•-<><=ádí;?TT?^::2::::í5T^=55sai^^ 



Nákladem knihkupectví: L L. Kober. 
1862. 



d by Google 






JeřábkovBká knéhtiakánia (E. Sejfrieda) v Prase. 

Digitized by LjOOQ IC 



(^r/7^ c 



^ <" J^ o 



O b 8 9 ht 

Díl I. 
Zadoniijské Chersko a lUyrsko. 

Hlava I. Cesta Za^unajik^rm Uh«rskem« 

Martou- Vásár — Bélohrad ~ Vespiým — Eestel — - Sala- 
Tár — Ka&iže — Můra 11 

mávali. MecimvH a Štýrsko. 

Čakatomé — Strykova (Stridon) — Varaidín — Lepogla- 
va— Krapina — Breiče 33 

Hlava lEl. Horvatsko. 
Záhřeb — Karlovec — Grobničko pole 43 

Hlava IV. Porn oři. 
Bjeka — Vclja — Čiéové — Twst 55 



Dfl n. 

Itaile: Benátsko a Lombardsko. 

Oást I. Benátky; 

Hlava L Moře Jaderské 76 

fiOara IL Slavsko-déjepisné známosti o Benátkáeh ... 83 
Hlava IH. Benátky: 

Brato-MárkoTské náměstí a jeho okolí < • 94 

Digitized by LjOOQ IC 



11 

fir. 

HlaralV. Benátky: 
Schiayoni — Akademie krasoam — Chrámy 111 

Hlava V. Benátky: 

Paláce -^ Hostinec Evropa — Nábřežeň Slávův — Zbroj- 
nice — Okolní ostrovy 127 

Část n. Padova, Yicenza, Verona. 

Hlava L Padova — Arqna 153 

Hlava n. Vicenca — Verona 173 

Část m. Lombardsko. 

Hlava I. Jezero Garda a ostrov Sermione: Slavoslavnost 186 
Hlava JL Btescia — Oaravaggio — Cassavo — Adva . . 192 

Hlava in« Medalán ~ Monza 209 

Hlava IV. Bríanza — Como — Leccho — Veltlín — Úva- 
hy o HónlovlaSich 233 



Dfl m* 

Německo : Tyrolsko a Bayorsko. 

. Hlava I. Tyrolsko. 
Stelvio — Mals — Inomostí — Samice 266 

Hlava IL Bavorsko. 

Mittenwald — Wilheim — Mnichov — Lechovské pole — 
AngSpnrk 276 

Hlava III. 

Solnohrad — láel — Tranna — Gmund — Linec — Ví- 
deň— Ebersdorf— Břetislava— Vyáehrad 304 

Příloha I. . . 

A.. Memorabilia de Abbatia S. Adriáni M. de Szalavar 823 
B. Zmínky o Salaváře při sněmích Uherských . . . 326 

Příloha IL Etymologickohistor* pojednání o holubovi . 328 

Digitized by LjOOQ IC 



III 

Slovník slayjanských umělcův. 

8tr. 

A. Umělci SlavopobaDátí 851 

B. Umělci SlaYokřesťanití 

1. Vůbec, předběžná déjepisná poznamenání .... 856 

2. ObzYlášté 

L Malíři a kreslicí 868 

n. Rytcové 408 

in. Řezbáři 417 

IV. Krasojtavitelé 428 

V. Slayjaneké předměty od cizonárodních umělců 482 



d by Google 



d by Google 



CESTOPIS. 



XiOároTy ipliy, XD* 1 

Digitized by LjOOQ IC 



d by Google 



PřeAslori^ 



1 an Antonín Doležálek; ředitel ústavu sle- 
pj^ch v Pešti, rozený Čech, má bratra mladšího 
jménem Vincence, jenž ve Štýrska císařskokrálov- 
ské hraniční stráže dohlédačem jest a v městečka 
Brežd (némecky Rann) bydli. Pan Vincenc Do- 
ležálek, navštíviv před několika léty svého pana 
bratra v Pešti i se mnou přátelskou známost něinil, 
a právě toho léta, 1841 v měsíci září, do stavu 
manželského vstoupiti chtěje, nás ku svatbě své 
vlídně pozval. Příležitost tuto k cestováni já tím 
radostněji jsem uchopil, čím sytější byl jsem ob- 
kličujících mne denně ůtokův a ůkazův panujícího 
ve vlastí naší neduhu Maďaromanie, a čím více se 
přibližoval onen mně v celém roku nejmrzutější 
čas, totíž drženi církevních sněmův čili konvent&v 
v počátku měsíce záři. Anobrž sám úřad mťy, 
ačkoli jako takový vždy mi byl vážný a milý, 
předce v Pešti skrze místní a naJiodilé okoličností 

Digitized by LjOOQ IC 



IV 

tak obtížný a nepotěšený jest; jako sotvy kde jinde. 
Slovenský kazatel má zde netoliko svou církev a 
skok; ale i krajinské zde se zdržajicí; větším dilem 
ze Slovákův záležející vojskO; mimo to osm roz- 
ličných špítalův a nemocnic k duchovníma obsta* 
ráváni a navštěvování, z nichž čtyři v Pešti, čtyři 
u Badíně jsou ; k tomu čtyři žaláře vězňův vojen- 
ských, stoličných, městských a nad to ještě všeliké 
ústavy žebrákův^ sirotkův a těm podobných ubo- 
žákův a nešťastníkův. Každodenní pohled na t\ú» 
lidskou, tělesnou i mravnou bídu a neřest zplodí 
naposledy v citnatém srdci neukojivou tužbu nejen 
po oddechu, ale i po proměně místa a polohy, po 
obcování s onačejšími lidmi, po hledění na příje- 
mnější úkazy života a přírody. Proto upozadiv 
všecky jiné ohledy a práce a zaopatřiv sobě pro- 
zatím náměstníka, vystrojil jsem Be na cestu tím 
ochotněji, že nejvyšší pravidlo života u mne bylo 
to : vzdělávej sebe samého všestranně a nepřestanně^ 
i v úřadu, i ve starším věku až do konce života 
k nejmožnější dokonalosti, a pak působ skrze to, 
co jsi, na jiné, zvláště na tvůj národ. Vydání se 
na cestu ustanoveno bylo na 4. den září; a však 
dílem pro nastávající neděli, kde ještě já služby 
chrámovní vykonati jsem chtěl, dílem pro očeká- 
vaný příchod důstojných pp. nadzíratelův, Sebe- 
riniho a Josefiho, snimižjsem se oněkterých^ 
zvláště vydání zpěvníku a slovenské stolice v Bře* 
tislavě se týkajících důležitostech smlouvati žádal, 
naše odjití z Peště o celé tři dny se protáhlo. Den 
před naším odchodem, ráno o hodině 9. poctQ mne 
8vým navštívením všeobecný dohlédač evangelic^oh 

Digitized by LjOOQ IC 



církvi v Uhrách velkom. hrabě Karel Zay, Po- 
něvadž rozmluva s nim jměná i na tuto cestu se 
vztahuje, zde ji klademe. Pan hrabě ještě ve 
dveřích byv, dle svého obyěeje, silným ale přívě- 
tivým hlasem v němčině volal : Pane KoUáre! je to 
pravda, že od našich konventův kamsi na cestu 
utíkáte? 

Já: Pane hrabě! to jest i pravda i nepravda; 
pravda jest, že se na eéstu strojím, neintivda jest, 
že od konventův utíkám. 

Hrabe: Ne já, ale svět tak mluviti a Vaši 
cestu sobě zle vykládati bude, jakobyste se kon- 
ventův báL — 

Já: Já se světem již dávno tJítj udělav nyní 
při svých činech toliko na své svědomí a na Boha 
hleděti obyčej mám. Že pak bázně před konventy 
a jakovýmikoli lidmi neznám, o tom tuším dvadcet 
let úřadu mého a asi padesáte všelijakých konven- 
tův, větším dílem proti mně a proti zdejšímu slo- 
venskému sboru držených, dostatečné svědectví vy- 
dávati mohou. Já se konventův nebojím, ale je 
sobě, jak nyní jsou, ošklivím, ony nejsou více církevní 
a náboženská shromáždění, ale peleše divokých ná- 
ruživostí: a v tom smyslu nedbám, jmenujte mou 
cestu třebas hedžirou. 

Hrabe: Jakž, Vy sobě ošklivíte naše kon- 
venty? 

Já: I arci, a to z celé duše. Bylif časové 
ovšem, kde jsem pH nich rád přítomen býval : ale 

Digitized by LjOOQ IC 



VI 

nyní jste nám vSecken vplyv zamezili a všechna 
účinné podilnbráni na nich odebrali, uvedením do 
nich maďarčíny. Já jsem celou mou mladost^ mé 
horce nabyté jmění a dědictví školám, akademii^ 
theologii; slovem náboženstvu a církvi obětoval: 
a nyní v dospělém věku, kdebych podle hřivny od 
Boha mi propůjčené, církvi a náboženstvu prospě- 
šným býti mohl, zbaven jsem k tomu vší příleži- 
tosli a možnosti. Udělali jste z nás Slovákův ma- 
ďarsky neumějících jen prázné figuranty a němé 
posluchače. Edo nejlépe maďarsky umí, tenf jest 
nyní největší protestant, byf i žádného náboženství 
neměl předce soudí o náboženských a církevních 
věcech. Bůh všemohoucí af sám tuto křivdu soudí/ 
ona jest jedna z nejbolestnějších mého života. Já 
a mnozí jiní se mnou toho nezasloužili, anf my ve 
mladosti naší ani potřeby ani příležitosti sme ne- 
měli k učení se maďarčině, a nyní ve starším 
věku k tomu ani času ani chuti a schopnosti 
nemáme. 

Hrabe: Nu, mluvte latinsky při konventech. 

Já: Nechci od Maďarův ani vysmán ani lito- 
ván býti. A jak mluviti tam, kde člověk ani pro- 
tokolům, ani žalobníkům, ani soudcům a předsta- 
veným dokonale nerozumí, aby na každé slovo 
odpověd dáti mohl? 

Hrabe: Nu, ale jábych předce žádal, abyste 
obzvláště Vy a obzvláště při letošním církevním 
sněme přítomen byl. 

Já: Nechápám proč Vaše hraběcí Milost mé 

Digitized by LjOOQ IC 



maliSkoBtr ták velikou cenu ][)H|yisuje: VáS konrenf 
se beze mne obejde. 

Hrabe: Má se jednati o sjednoceni efange^ 
likftv s refonnaty : a k Yám máji Slovád veKkoa 
dftyérnost^ Vy byste slovenské církve k tomu ntf* 
kloniti a pfřipravítí moht. 

Já : Náboženství} vira, eifkev json mně tak 
svaté věci^ že rád v nich jednomu každému i^oa 
svobodu zanecbávám háje se pilně všelikého 
v tom násilí a přemlouváni : a jakžebych já jiné 
k tomu vésti, ovšem ponoukati a bezděčiti mohl, 
o čehož dobrotě a pravostí já sám přesvědčen 
nejsem? 

Hřabé: I jakž? Vy ste tedy proti jednotě? 
sdělte mi, prosím, o tomto předmětu své n^Ied^ 
upřímně. 

Já: Proti sjednoceni nejsem: ale pr<oti času 
a spúsobu. E náboženskému sjednocení jest nyní 
v nafií vlasti čas a věk nepřlhodný, poněvadž ná- 
rodnost všecky mysli zaujala, rozdráždila a mezi 
stranami nédůvěmost zplodila, Slováci jsou toho 
domnění, že evangeličtí Maďaři, cítíce se hýú ne- 
mnohými a slabými, s Kalvíny, jenž téměř všickni 
pouzí Maďaři jsou, proto se sjednotiti chtějí, aby 
se tak spojenými sílami tím klopotněji na Slováky 
obořiti a tím s jistějším prospěchem je zmaďařití 
ínohli. Způsob pak, jak začato jest toto sjednocení, 
chybný jest v tom, že Vaše Velkomožnost sama 
o vlastní ujmě, bez porady s církvemi a senioráty 

Digitized by CjOOQ IC 



vin 

věe tato ssAtela, a to na nejneifaBtn&jfilm miste, totii ^ 
T politických novinách : ' to znamená nUicere iacr^ 
profanisy a házeti perly do bláta. Af nic o tom 
nedim, že Vaše Velkomožnost těžce slovenský nAí 
národ niazila, dilem v řeči své pH vyvoleni a ůvoda, 
dflem v maďarských novinách, dilem pronásledo- 
váním slovenských ústavftv a nSitel&v na evangeli- 
ckých školách, a obzvláště nechvalným sočením a 
broj^oím proti stolici Bfetislavské. 

Brabé: Mé úmysly a záměry jsou dobré, 
ale Slováci jim roztuněti nechtějí. Odložte svou 
cestu a zůstaňte při konventech, napomáhajíce 
dobré věcL 

Já: Dovolte, pane hrabě! moje role a živly 
jsou náboženství, národy řeč a literatura: těmito já^ 
pokud možno, svým způsobem a na své cestě na- 
pomáhám. 

Hrábě: Proč ne i církvi a konventům? 

Já ; To leží na biledni. Církev jest nám nyn{ 
z rokou téměř cde vyrviua a dána advokátům, 
do horších pak rukou se nikdy dostati nemohla. 
Těžké bylo papežství, mnohem těžší jest toto Sa- 
bličkárstvi v církví. Evangelická církev a kněžstvo 
y Uhrách nalézá se nyní v tak žalostném stavu^ 
že každý upřínmý protestant nad tím v srdci svém 
hluboce lkáti musí. — Ale dosti o tom, pane hrabě! 
I tato slova mi jen Vaše žádání upřímnosti ode 
mne z úst vynutUo. 

Po odchodu hraběte bylo tímto rozmlouváním 
srdce mé tak rozčíleno, že jsem za několik dnův 
pořád práci mel je kojiti. 

Digitized by LjOOQ IC 



IX 

Řtňtíím náhodou, aneb md&ji zvUiMaxi řiase- 
nim božím, se stalo, že jsem právě minulé zimy 
s mou pani večerními chvilemi takové knihy čítal, 
které mne k této nadnadéjné cestě zdaleka a ne- 
vědomky připravovaly a pak v ssoném cestováni 
znamenitou službu mi prokazovaly, jmenovitě : De- 
nonovo vypsání a vyobrazeni egyptských starožitno- 
stí ; Goetheho vlaskou cestu, EberhardovUy Fórsierovu 
a jiných Itálii. Nic méně však předce chránil jsem 
Se všudy pflně všeliké předpojatosti^ kvapnofti a 
obyčejných, čtením cizých spisův působených, před- 
sudkův o Itálii: všudy chtěl jsem všecko vlastním 
okem viděti^ vlastní cit svůj následovati a samostatný 
soud sobě o všem utvořiti. Možno, že tento snad 
není vždycky pravý, aniž s citem a soudem jiných 
se i»'ovnávajicí; to však upřímnost mou nikde ne- 
mýlí. „Boga v pomoč, nikomu v djed." Co tedy 
zde naleznou naši pp. čtenářové, to nechať pova- 
žují jen co mé podmětnS náhledy a osobné do- 
mnění, anf já zde nepsal jsem tak cestopis, jako 
raději dějepis těch vtiskův a ůčinkův, těch dtův 
a myšlének, které tyto věci ve mně vzbudily. Já 
nepodávám zde všeobecná pravidla cestovatelům a 
milovníkům přírody, ani zákony umělcům a po- 
sudníkům podle řemesla, jimiž by se oni říditi 
měli: nýbrž vyjadřuji toHko to, co při tom mého 
jest, co jsem já sám při těchto věcech cítil a my- 
slel, jak se zde zevnitřní svět v zrcadle mé duSe 
ukazoval a zodrážel. Moje zajisté cele a úplně 
jen to jest, co mimo sebe představiti, jiným sdě- 
liti a na můj národ přenésti mohu; odtud i původ 
tohoto cestopisu. 

Digitized by LjOOQ IC 



Nechtě nit cestopisn samého delSimi oiumrkami 
přefrhoyati, připojil jsem na konci ve třech přílohách! 
důkazy, pojednáni a přehled slarjanských nmélcfty, 
které se nám k jeho úplností podstatně slonžiti 
zdají. Cokoli zajisté v dějinách^ v zeméplsn, v nmě- 
nich niuSeho jest, paběrknjme a kořisfajme to ye- 
Uké bndoncnosti^ přivlastněme to sobě a národn. 



d by Google 



díl I. 

Zadunajské Uhersko a Hlyrsko. 

HLAYA I. 
Cesta zadanajsk^in Uherskem. 

Márton- Vásár — Bělohrad — Vesprým — KesUl — 
Salavár — Kaniée — Můra. 

Dne 7. září ráno opustiv Pešt právě v tom okam- 
žení, když se most ku propuštění lodí otvíral, o hodině 
šesté na kočár spolu i s dvěma druhy sedl jsem. Jakýsi 
blahocit rozšiřoval se v mých vnitřnostech s každým 
pleskem biie, když se brkotání vozu po dlažbě Budinské 
skončilo : nebo dvě veliké neřestí vždy více ca seboa 
jsem zanecháral, totiž prach Pešfanský a národošálen- 
ství« Nenepodoben by! jsem ptáčku z klece na svobodu 
propuštěnému. Spolu s námi seděla tam i jedna matka 
z Bělohradu se švarným veselým chlapečkem, který mi 
svou švitornoslf nepřítomnost mé dcerky Ludmilky, ob- 
zvláště Y první den bolestně cítěnou, aspoň z částky 
vynahradil. Totot byla zajisté první cesta, kterou jsem 
s manželským a otcovským citem začal a od vroucně 
milovaných duší na delší čas vzdálíti se museU Vedle 
Dunaje přes Sachsendorf, Tromontor. Tetín, kde ještě 
všudy šlépěje nešťastné oné povodně Dunajské od r. 
1838 ku spatření byly, o polednách do Márton-Vášáru při- 
jeli jsme. Má první péče zde byla vyhlášenou zahradu a ob- 
razárnu hraběcí Brunsvikovské rodiny navštíviti ; oboje 
převýšilo mé očekávání a připravilo smysly mé hodně 
k vyšším těm přírodným a uměleckým krásám, které 
jsem dále na cestě, obzvláště v Itálii, cítiti a ji se ob- 

Digitized by LjOOQ IC 



^ivovatí méU Park zdejší jest 'jeden t nejaSIechtí- 
lejšícb^ které jsem v Uhrách TÍdét. Na jeho květnatý 
ostrov přeplavila^ nás lodička ne vesly, ale pobočními 
co na parolodi ustrojenými a rnkami převozníka hýba- 
nými kolesy hnan^* V pozadí kaátela jsoo dvě svět- 
nice v nichž se sbírka obrazfiv, 373 knsftv sílná^ nachází, 
% nichž někteří obrazové cenu 800 zU stříbra v pozna- 
menání přiloienon mají. Jsonf dle díla od Kranacha, 
Holbeina krásný angel od Zuccarellíbo a jiných vlaských 
mistrfiv. Hon pozornost nejvíce na sebe táhlo poprsí 
Kupeckého^ od něho samého malované. Jii všickni di- 
váci z obrazárny dávno byli odeili, anf já v myšlén- 
kách pohříženého a samotného zde jsem se před Ku- 
peckým tváří ve tvář nalezl. Otčímské osudy Kupec- 
kého vyryty jsou na jeho tmavovznešeném obličeji : on 
«e zdá přináležeti k oněm Tacitovským a Juvenalským 
charakterům, jejichž ousměoh hrozba jest a kletba. Na 
štěstí nikdy nenadnžíval v krásoumě této, vice vnucené 
než přirozené, vlohy* Bolesti jeho české oko nad ztrá- 
tou a zkázou své vlasti, nebo pro náboženstvo musel, 
ještě co nemluvně v lůnu matky, z Mladé Boleslavi do 
Uher, městečka Pezinku, utíkati r. 1667. Krátký. živo- 
topis tohoto československého malíře podali jsme jíž 
ve výkladu ku Slávy Dceře. Vlaský blesk a čarovnost 
barev se severnou silou nikdo tak sjednotiti neuměl jako 
náš Kupecký; proto jeho portréty slušně evropejskě 
slávy dosáhly. Dva Slávové měli veliké zásluhy o Ku- 
peckého, totiž Alexander Sobieski, Polák, jenž Kupe- 
ckého v Řimě ze tmy na světlo vyvedl, a Petr car 
Ruský, jenž ho velice miloval, ctil a práce jeho odmě- 
ňoval. Kupecký, jeho vrstevník, Slovák Bogdan, tří 
Schiavonové, Prederico fieokovich, Losenko a těmto 
podobní, okazují dostatečně světu schopnost našeho 
národu, nejen ku pluhu a rolnictví, ale i ku štětci 
a malířství. Coby tito mužové byli našemu národu, 
kdybysme my měli národní malířské školy, akademie, 
obrazárny; kdyby oni nebyli přinuceni byli k cizincům 
se připojiti, ale v duchu slávo národním vychováni jsouce 
ve prospěch Jiašeho národa byli pracovali a jej vzdě- 

Digitized by LjOOQ IC 



13 

lávali i osIaTOvali ! Kaidý roztrtaný a rostoieoý národ 
jest nešfastný: on ani než^e ani neumírá. Kaidý jeho 
ayn^ jenž se z první přirozené snrovoati oiistí a z bláU 
chátry k povědomostí avobododho a osvíceného ilovéka 
pozdvihne, přemyšiajeli o stava a neštěstí svého národa, 
jest opravdový mučenfk. — Takovéto myilénky a dty 
rozrývaly mé vnitřnosti před obrazem Kopeckého. 

* Co nevidět, zablesklo se v odích naiich na levioi 
jezero a vesnice Benátky , nebo tak se vlastně v našem 
jazyka nazývati má to, co Madarfim Velentze sloje. 
Jest to dosti dlouhé, oazké, močálovité jezero, na jehoi 
počátku ves Benátky vystavena^ kteréž jméno nepochy- 
bně od podobnosti se vlaskými Benátky piijčeno. Jíš 
zde nedočkavá obrazotvornost má tvořila sobě předkem 
Tšelijaké podobizny onoho zázračného města v moři, 
které však sama skutečnost všecky převýšila. V Bělo- 
hrade ohledli sme, mimo chrámy, tamější kasino, chyže 
čisté ale tabákovým dýmem zanešvářené. V jedné s 
nich na stole množství maďarských a německých novin 
a časopísův, ale illyrské, české a vůbec nějaké slavské 
noviny zde, jako i ve Vesprýmě, v Kamži atd. na dar- 
mo jsem hledal: aut naproti tomu v Horvatskn v každé 
čítalníoí i maďarské noviny se nalézaly. Podáno nám 
v témž kasině knihu k zapsání našich jmen : což když jsmo 
(já v československém jazyka) nčinili a na vůz sedali, 
obklíčilo nás nejen v pozemí hejno divákův, ale i všic- 
kni v Kasině se tehdáž nalézající Maďaři, šlechta a vojen- 
ští důstojníci na pavlaě a okna se vydavše oči na nás ma- 
loměštáokým obyčejem pásli, až pokud jsme nezmizeli. 
Jsou jistá hrůzy plná místa na zemi, ku kterým 
se každý pocestný jen s třesením blíží: ale ani Scylla 
a Charybda na moři, ani smrtonosné laviny v Helvetska, 
aoí banditův plné hory Abruzzí v Itálii nenahánějí jak 
přespolním tak domácím tolik straehu, jako ten les, 
který se nyní před námi rozprostírati počal, totiž maďař* 
ský Bakoů, Čím více jsme se k Vesprýmu blížili, tfoi 
více jsme se jeden druhého těšili, posilovali a zmožilosti 
sobě dodávati museli: nebo kam jsme se koli obrátÉtí, 
o ničen jiném než o zbojnících t zbojíoh, o žalářích a 

Digitized by LjOOQ IC 



«ibeiiicecli, jtme oe^lyš^U. Strafná Jmémi: Šobrí, MUfaji:, 
flo^or, Király, Pap Aodor, rozprávky o jejích ioupežech 
f popravách ozývaly 00 ve všech hostincech. Loupeioíci 
iíto táležejí většinu dílem ze svinských pastýřův (mágy. 
kanasz, sr* kan, kanec) k nímž se někdy i vojenští 
oaskokové a vyobcovaní žákové přidružují. Oi^i žijí 
v jisté zákony řízené obci, rozvětvení po mnohých kra- 
jech a stolicech, aby ukradené věci tím lépe ukrýjratí 
nohli. Houně anebo bunda^ měšec s dohanem, aflŽ, 
sekera, fokoš, dvě pistole u pasu a duplonka u boku 
jsou jejích oděv a zbroj. Tu i tam v hustém lese viděti 
kříž aneb hromadu kamení, tof jsou jejich chrámy a 
popravišté, kamž kněze anebo mnichy ze sousedních 
klášterftv se svázanýma očima vodívají, aby těm, jenž 
z nich na smrt odsouzení jsou, posledním potěšením 
posloužil podle onoho předsudku podobné chátry: Pop 
svoje a £ert svoje! Duchovníku tomu, jdeli ochotně, nic 
se nestane, často i obdarován zpátkem se vrací: ale 
běda té faře aneb tomu klášteru, kterýby jim tuto službu 
odepřel; v nejbližší noci jisté celý popelem lehne. 
Podivu hodno, že my všeho toho jsme so nebáli^ bez 
rozpaku přes husté lesy, přes pustá pole v měsíčné nocí 
cestujíce, často se zpěvem, tak že teprv o půlnoci do 
Yesprýmu jsme dospělí, kde přátelé a známí až do jede- 
nácté hodiny na náš příchod čekali, chtějíce nás s bud* 
bott a zpěvem přiví tati» 

Dne 8. září já včasně vstana pospíchal jsem na 
hrad a jeho věži^ kde strážný protíraje sobě oči ze 
spáni, nemálo se divil příchodu takového hosta« V po- 
kaze mé přirozenosti to vězí, že, kde jen mohu, všudy 
na nejvyšší punkt postaviti se snažím, abych odtud rázem 
nejprve celost a pak částky prohlednouti a tím před- 
běžný líplný obraz v mysli o každém předmětu sobě 
udělati a dlouho v paměti zachovati mohl* Rozpomínám 
se živě, že již v dětinství a mládenectví mém vylezení 
mt chlumy a kopce, stromy a věže zvláštní radost mi 
probilo. Celé hodiny strávil jsem v takové vysokosti 
samoten ve blažených snách a výhledech* Hrad Ves- 
prýmský má podobnost s Budinskou pevností, jenže ta^Qi 

Digitized by LjOOQ IC 



i5 

jrjtooko meolí; hrad, véže, %á\ nesoa na sobě podobu 
turaokáho díla. Vyhlídka a věže této jeat roakoioá, 
kormoutí jí vsak a severu blíxký 0akoň (pftvodné snad 
Bukoň, bukový les,) pověstná peleš madarakýoh lonpei* 
oikftv. Z letopísftv xaánio, že již před přícbodeai Ma- 
^darův městečko zde byio a chrám křesfanský od kní- 
žete slovenského Kocela vystaven: méně sřejmo jest, 
odkud povstala pověst u lidu a kronikářfiv, že ade sta-* 
roslavšti králové sídlem byli, Pftvod jména Vesprým 
odvozují Němoi od Weiss-Brunn čili bílá studnice; a 
v samém skutku ukazuji v předměstí na studnici, zvason 
Fons Leprosorum, maďarsky Arany-kút čili zlatá stud- 
nice, jejíž voda prý neduby zvláště malomocenství hojí. 
Slávové říkají, že zdo byla Ves Perunova: tito tedy 
miýí božský, titam vodní dftkaz a dftvod. 

Mezi 8 — 9 hodinou navštívili jsme dAstojného pana 
kanovníka Karla Bogdana, aat právě u stolu sedě ná* 
bpžnpst svou ranní vykonával. Uslyšev slovenskou mou 
přímluvu k němu^ tento velebný stařec, zdálo ae, jakoby 
pebyl chtěl svým vlastním uším a očím věřiti, anC slo- 
vanská řeč, zde od Maďsrftv pohrdaná, zřídka se, zvláště 
ze vzdělanějších úst, ozývá. Když nás ale blíže poznav 
přivítal, stkvěla se tvář jeho radostí, byl jako v oalavení, 
místa nám neznaje. Jak živ jsem neslyšel slovenčina 
krásněji, důstojněji a utěšeněji a úsi plynouti jako zde. 
Z každého slova byio poznati, že pan Bogdan, ačkoli, 
jak sám žertovně řekl, zde jako na ostrov Patmos odsou- 
zen, předce knihy československé pilně čítá a u pro- 
střed ^ladarčiny milovníkem materčiny jeit* Sokrates a 
Plato sotvy měli pozornějších posluchačův,' jako p. Bog* 
4an nás, když asi za pfil hodiny o zákonodárství vAbec^ 
^ pak p zákonech madarčiny se týkfgících, moudře a 
svobodně mluvil. Krátký obsah jeho rozmluvy byl asi 
Jento: ^Každý moudrý zakonodavatel na to pozorovati 
musí, aby se čiyr věci nedotkl, předně náboženstva, po 
druhé řeči a národnosti, po třetí obyčej&v a po čtvfté 
starých zákonův.** — Hrzel se i na kněžstvo, oárodnost 
a řeč na ujmu cnosti m pobožnosti rozšiřující a lidu 
y ciaí řeči kážící. . „Bůh prý dal apoltolftm darrozfic* 

Digitized by LjOOQ IC 



16 

mfch jaeyhúvy aby kaidiému národu ▼ pHroseiié řefii 
EvaDgetion svěstovalí. Dokad se ▼ církvi i jen jedna 
jedinká baba slovenská nacháef : knéz povinen jest ji 
slovenaby niiti, téšiti, vzdétávati. Hle nale miloslivá 
rakouská vláda a monarcbíe poddané sobč národy neger- 
manianje; i jakže to jednotliví národové a provincie 
s jiDými spolunárody 6initi mohou ?^ Tak sdravý rosnm, 
E úst vážného nad hrobem stojícího starce již sám 
v sobe na nás účinkoval: ale úi^inek tento proménil se 
ve hluboké pohnutí, když nám odchá^ícím požehnáni 
dával 8 tím naložením, abysme jeho jménem všech 
mladých Slovákfiv pozdraviti a ku stálosti ve přítomném 
pokušení napomínali. Zlatem by bylo psáti jeho slova. 
Já dav jemu na znamení úcty jeden výtisk nově vyšlé 
Apologie čili Obrany, sebe i národ přízni jeho jsem po- 
roučel. — On a celý rod Bogdanský ke slovenským 
Šlechticům piináležejíci pochodí ze Zvolenské stolice, ze 
vsi Velká Slatina jmenované. Jeden z jeho předkův 
Jákob Bogdan čili Bogdani, jest, co malíř, chlouba na- 
šeho národu. On putoval do Anglicka, kde pod krá-* 
lovnou Annou mnoho práce i odměny našel od r. 
1699-^1714. Maloval zvláště květy, ovoce a ptáky ^ 
jeho obrazy vyznamenávaly se přirozenou pravdivost! 
a krásnou barvitostí, proto i velice hledány a vysooe 
váženy byly. Mnohé z jeho výtvor Av ozdobuji posavad 
královské paláce. V Londýně žil on asi padesáte let : 
pro jeho šlechetný charakter od Angličanův velice ctěn. 
Jeho veliké uměním nashromážděné jmění, nezdařilý syo 
v krátce promrhal. Obšírněji píše o něm /. D. FioriUo 
Geschichte der tfahlerei, B. V. S. 519. A. FússU Allg. 
Kůnstler Lex. I. 27, píše o něm: „Man hat den guten 
Fortgang in der Kunst, dem Genie dieses Hahlers allein 
zuzuschreiben.^ Kupecký a Bogdan jsou, pokud mi 
známo, nejslavnější slovenští malíři. Nechybujef Šlová- 
kům na schopnostech k malířství^ ale raději na příle- 
žitostech ku zdokonalení se a vyznamenání v něm. Já 
sám jsem se, již za pacholetství a mládenectví v Krem- 
nici rejsováním a malířstvím s nárnžívostí obíral. Uči- 
telé a vzorové moji v tom byli Krištof Šímay, učitel 

Digitized by LjOOQ IC 



17 

oa lamnéjši rejsoTni škole, a pak dva katotičti mlá-* 
denoi a žákové Slovák Hmuéy a Nčmec Vierer^ výkor- 
ni malíři, kteří oba neyédomč převeliký vplyv měli na 
mou aeslketickou vzdělanost, Vdéčoějšíbo učeníka a 
vVeJiovaBGe tito jisté neměli, nade .moe. Tito počát- 
kově ameni maJiřskébo celý mfij život mi okrašlovali 
a osiflzovali : oni mi zvláště na této pouti vděk přišlí, 
sprovodili mne do všech obraxáren a dílen uměleckých, 
vyvýšili mi každou rozkoš z považováni malby plynoucí 
a propůjčili mi způaobnost krásu nejen cíliti^ ale o ní 
i souditi, příčin libosti, jmen a zásluh slavných mistrftv, 
rozdílu sloh&v a těmto podobných vécí sobě živě po- 
vědomu býti mocí. To jsem nikde tak nezkusil, jako 
na cestě v Itálii, Proto radím našim Slovákům mladým, 
aby ve škola qb, pří vědecké straoě života, i na umě- 
leokou nikdy uezapomínali.^) 

Tato radost, kterou mi navštívení důst. p. Bogdana 
způsobilo, kalena byla v samém vrácení se do hostince 
nepříjemným uražením mého národního citu. Potkal náa 
totiž na cestě jeden cech čili Moravan z Holomouca 



*) Již v Kremnici rymaloval spisatel tohoto celj skvostný 
JBetlehem, t. j. narození Páné, se všemi k tomu přisloa- 
chajícími osobami, ovcemi, stromy a t. d., což tehdáž 
v Kremnici velmi v obyčeji bylo a často mnoho penéz 
stálo; ačkoli nejednou starán býval o prodání jeho, neu- 
činil to zaefaovav až do nynějška tuto památku mladosti. 
— V Bystřici dával hodiny některým mladým šlechticům 
a dcerám p. Magdy professora a rektora. Při povýšení 
Bystřické Školy na gymnasium shotovil, na rozkaz pro- 
fessorův obraz Bystřičkou školu a chrám představující, 
ano je východ slunce osvěcuje, a před nimi podobizno 
mroz. p. Ondr. Kubiniho největšího dobrodince Školy, an 
mu Minerva věnec na hlavu kladla : který obraz byl pak 
jemu s mnohými verši obětován. V Břetislave uftil tóž 
kreslení krajův a květuv syny některých bohatých kup- 
cův, a však toliko ve prázninAch, za kteréž peníze sobě 
pak znamenitou sbírku obrazův, rytin. a knih nakonpíL 
Poslední jeho práce jsou nástiny pro kamenotisk ku Vý- 
kladu Slávy Dcery, ku Slávě Bohyni a jiné zábavy na 
této cestě. — Růže v Pražském Museum jest jen » 
částky jeho práce. 
Kallárovy spisy, ni* 2 

Digitized by LjOOQ IC 



18 

p. Š — i, Enamenitý hadebnik, mhdý muž, od ndkolikt 
let ředitel kůru ve Vesprýmě: my Čecha česky oslo- 
vÍTŠe dostali jsme odpovéd německoo^ že ale my nt 
8?ém stáli jsme, i on pozdéji mateřským hlaholem k nám 
se osval. Nerozamný stad,^ styděti se za Yiastni národ 
a jazyk v cizí zemi ! čas jest, abysme podobným 
bladům TÍce oblázniti se nadadoaoe, všndy i t cizině 
Terně k národu svéma stáli. 

Na cestě přes Bělohradskoa a Veprýmskvu stolid 
srdce mé smatnými úkazy a národními zpomfnkami bo* 
lestně dotknuto bylo.< V Bělohrade na náměstí stálo 
několik vozflv tuším s ovocem neb s obilím : při mé 
procházce uvidím se rázem dvěma muži obstoupeného, 
ani ruce mé s jakousi klopotností chytali k políbení: 
já utáhna ruce zpátkem téměř s nevolí, ant líbání rukon 
mezi mužským pohlavím nikdy jsem vystáti nemohl, 
řeknu: Kdo jste a co chcete? „My jsme z Velegu.** 
Po řeéi i obličejích poznal jsem, že to byli oníno po- 
slové z Yelešské církve, kteří od několika let každo- 
ročně do Peště chodívali k generálnímu církví a skol 
evangelických inspektorovi a konventům s prosebným 
listem, aby se jim ve chrámě služby boží řádně ve 
slovenském jazyku konaly, a dítky též ve škole tými 
jazykem, ne pak maďarským obzvláště v náboženství 
vyučovaly. ^Nu"", ptám se jich, Jakže věc Vaše stojí ?^ 
,,Ach, Pane!'' odpověděli, ^,zle, zle, z roka na rok hfiře, 
nikde pomoci a rady ! asi desetkráte byli jsme již v 
Šoproně n dftst. pana superintendenta, byli na mnohých 
seniorálních shromážděních, byli jsme v Pešti častoki^&te 
všndy se nám slibuje a za spravedlivé uznává, ale nic 
se nečiní.^ — A v Lajoš-Komárně jak to vyhlíží? — 
^Asi tak jako u nás. Štěpán Vrabec, onen vážný stařeo 
zemřel ve krátkém čase po onom bezbožném bití, kde 
mu před stoličným domem, ve Vesprýmě 24 ran lísko- 
vou holí dáno.^ Milý Bože^ myslil jsem sobě, proč pak 
slavná Vesprýmská slolioe raději tyto své Bakoúské 
živáně*) a loupežníky nepronásleduje a netresce, kteří 



•) Pytláky, nuzare. 

Digitized by LjOOQ IC 



19 

sde viudy vraidu a krádei páchají, tak že cestující 
krok s básní a s třesením konati musí ? proč a nač bije 
lidi proto, ie milují řeč od Boha jim danou ? •— > Ves-* 
nice Veleg leží nedaleko od Bélohradu k severu, Lajoá- 
Komarno nedaleko ód Vesprýmu k jihu. A Tšak i více 
českosloTeaských a vendických vesnic úpí - tam pod po- 
dobným břemenem národního dálenství a jasykotyran- 
ství. Náš národ ztratil čest a váínast před svétem proto, 
ie ztratil povédomost své velkosti, že v ustavičné ne- 
svornosti a rozptylenosti iiv jsa sám nad sebou zoufal 
a povolání svého, skrze skutky velikým a vážným se 
státi, již dávno se odřekl. V takovémto náladu aneb 
raději rozladu mysli^ metaný mezi hněvem a outrpností, 
opustil sem Vesprým. 

Od Vesprýmu dále rozprostírá se nelepý, chudý, 
kamenitý a neourodný kraj až do Peteotu a Kapoče. 

V celé téměř Saladské stolici nespatřili sme přívětivého 
a pěkného obličeje. Obyvatelé zrůstu nízkého, postavy 
silné, tvářnosti více méně totožné, zasmušilé, oděv Mil- 
fayovský: houně červenými pásy ozdobené. Zbořeniny 
bradfiv, v právo Hedešdyvár, v levo Kesivár, Sigavár 
atd. romantickou polohu mají a k básněni ballád anebo 
ke spisování novel a romanův obrazotvornost lákají. 

V Egriči, vsi ve blízkosti jezera Blatona, shromažďovaly 
se oblaky vlaštovic k podzimnímu odletu do jižních krajin, 
bylf jich nesčíslný počet, tak že celý chrám i věže, 
dilem i. sousední domy jimi pokryty byly. Hleděli jsme 
dlouho na toto zanímavé divadlo. Některé z nich byly 
jako královny a vAdkyně, jiné strážkyně na pořádek 
a nebezpečenství pozorující. „Vy, létavé stébetalky, 
myslel jsem sobě, dříve moře a jih pozdravíte nežli my 
rozumní čtvernoho vé* se všemi našimi že leznodráharoi a 
parolodmi.^ 

S napnutou nedočkavostí vstoupili jsme do onoho 
pole a chotáru, kde ústav hospodářský čili tak řečené 
Gfeorgíkon od mnoha let kvete, totiž do KosteUkého^ 
čili maďarsky Kesthelskébo. Zdejší učení odvozují sice 
jméno Kesthei^ Kestel^ anf v maďarčině kořene a vý* 
známa nemá, od římského CcuteUum: ale pamatiyemeU 

Digitized by LjOOQ IC 



M 

■t to, že sde slovenská fcoiíata Privina^ Kocd a jiná 
iíli a chrámy (iií kostely (k. p. Mosbiirg, Pét Kostelfty) 
stavěli; pamatujemeli^ že Maďaři naše o často v e pro- 
mčňají (k. p. Goisa-Geisa, Hornát-Iieroát, obéd->ebéd, 
kopa-kepe atd.), aoobrž 2e i samí Slováci říkají hospoda 
i hespoda, kolko i kelko, doska i deska; hiediaeli »• 
Besóisloé množství míst slavských toto anebo podobaé 
jméno (Kostel, Kostelíštč, Kostolany, Kostelně, Pét Ko- 
steláv atd.) nosících: pochybovati nelse, že Kesthely 
jest 8 bylo naše Kostel. V listině Štěpána krále, opat^ 
štvi Salavarskému daoé, stojí ves Kestel bez h. Zgpejií 
Georgikon však na okrášlení a vzdělání okolního kraje 
zhola žádného vplyvu nemělo. Nebo cesty zdejší jsoa 
špatné, ploty zahrad a vinic nemotorné, starobou hni- 
jící; rolnictví a vinařství tak jak jinde spořádané. Sám 
ústav již v nedobrém stavu se nalézá; nečistota ve 
dvoře, na stěnách i ve školách: a předce se minulého 
roku žákův 63 počítalo. Škola čili semeniště vinařské 
jest bohaté, ant asi 800 rozličných kmenftv vínových 
chová: rovné i stromo vdb moudře jest zřízena, jelikož 
pokolení, plemena a druhové stromův, ne roztracendy 
ale pohromadě a soustavně rozsazena se nalézají, čímž 
se přehled a poznání rostlin velmi usnadňuje. 

Do hostince přišlo k večeři několik čelnějších oby- 
vatelův a panských úředníkův : kterých když jsem se 
ptal: dalekoli Salavár? oni, že asi dvě hodiny cesty, 
odpověděli, mezitím 2e do Kaniže a Horvat prý tady 
nám jeti nepotřebí, anf i kratší cesta tam vede. Já alo 
chci schválné Salavár navštíviti, řekl jsem, abych vypá-« 
tral nenalézajíli se tam nějaké staré zříceniny, na nichž 
mně mnoho záleží, jako na pozůstatcích nejstaršího 
chrámu křesfaaského v tomto kraji. — Jeden z příse- 
dících^ muž okázalé postavy, nad jiné vzdělanější a vý* 
mluvnéjšíy jménem Bedřich Speil, Němec, rodilý z He« 
ohJngtu-HohenzoUern, nyní v Kestheli soakromujicí (pri- 
vatizující), upřel i hned očí své na mne řka: ^Pane^ 
já byl před několika dny v Salaváře u tamnějšího faráře, 
při mém odchodu šel on a mne spolu zval fc ohlédnatf 
jakýchsi památných starožitných zbořenin chrámu prý 

Digitized by LjOOQ IC 



21 

nékdy pohanslt^lio ve blískosti vesnice a řeky Sely se 
naehás^idch, anf prý Slavná stolice je jii skrze H4 
roskopávati dává, aby kamením odtud získán ým nové 
založená silnice se dláidttí mohla* Celá pak ta práce 
svěřena jest paiu Boďaimn, služnodvorskému, zde v KesU 
lieti bydlleimn,'' -^ Tato slova proletěla jako blesk 
srdee mé a zbavila mne pokoje i nočního spsoí. 06, 
ie mne mé taseni nezklame? řekl J9em k spoiapeoest* 
fiým: 05, že to jsou zbořeniny hradu a chrámo Ptíví«- 
nova ? — Vzav i hned průvodčího pospíchal jsem k nad- 
zmlttěněmu panu slnánodvorskěmn, abych s nim o této 
věei osobně mluvil: odpověd jobo paní manželky, žef 
^o doma není, aniž že se té noci vrátí, nemálo mne 
:zkormontiia. Najavše čerstvé koně nazejtří včasně do 
Salaváru (I74 fn^le vzdálí) jsme dojeli, právě anf dvo* 
jlct. p. Vojtěch Gducz, admiaistrátor tamější fary^ do 
-ebrámu k ranním službám šel. My spolu s ním šedáe, 
Jii před a vákol chrámu, na stupních, a pak ve dvoře 
farním spatřili jsme zlomky starokřestanských, tu i tam 
•nápisy ozdobených, kamen&v: Čím zvědavost má ještě 
^íce rostla. Sám nynější Salavarský chrám prý větším 
dílem z takových rumAv a svalin vystaven. Ve chrámě 
samém padlo nám do očí nosivo čili kroj zdejších ma« 
dfarských ženštin. Plachta, joko bílý šlár visí se hlavy 
a přikrývá polovici těla, což zvláštní polosvětskou, polo- 
mnišskou postavu ženám dává. Po kratičké té poctě 
boží pospíchali jsme s návrší, na němž vesnice Salavár 
«tojf, do doliny čili roviny močálovité, rákosí, sítí, šašiny, 
a podobných rostlin plné. Cesta vede násypem schválně 
udělaným. Z daleka uzřeli jsme zástupy délníkAv, ko- 
páčův, nosičův a vozičův, kteří na jakémsi povýšeném 
od vesnice asi čtvrt hodiny vzdáleném místě se hem« 
žilí. To( jest, to musí býti Přivinuv hrad a chrám, to 
jest co Bezejmenec Solnohradský y^Privinae etvitas, 
munimen^ ccístrum in nemore ět paludé Salae^^ Němečtí 
pak kronikáři ^Mosburg čili Moorhurg'^ jmenují. I při- 
stoupiv k dohledači té práce, jenž byl p. Saleaius Gá- 
spar^ zákonvík řádu Benedictínského a administrátor 
kláiternleh statkův, prosil jsem ho, jménem všech kře* 

Digitized by LjOOQ IC 



22 

finských SláTftv, aby roikázal tém délDfkfin a kopáéta 
přestati a mně aby několik chtilek daroval, ie se s ním 
o jedné váiné důležitosti smlouvati mám. „Pane, řekl 
jsem, toto místo má nám svaté a nedotknutelné býti: 
cde istál jeden z prvních chrámův křesfanských, pravé 
před tisíci léty totiž r. 840/ skrze slovenské kníže Při- 
vinu vystaven; roku pak 8dO skrze Lniprama arcífoi*' 
skupa Soloobradského posvěcen, ke cti panně Marii; 
první kněz při něm byl jistý Dominicns latinského ob* 
řadu ; ve chrámě tom pochován byl S. Adrian mučeník ; 
roku 865 slavil zde u Kocela syna Privínova slavnost 
vánoční arcibiskup Solnohradsk^ Adalvin, kterého oasu 
Němci hrad tento Mosburkem nazvali, od staroněmec^ 
kého slova Mos Hor t. j. Bláto, jezero, mo5ál: roku 
870 uvedl Method do chrámu tohoto obřad a jazyk slav- 
janský. Vlachové, Francouzi, Angličané ctějí takovéto 
rumy prvochrámův křesfanských jako svaté pozůstatky 
stavějíce nad nimi pomníky, a chráníce je před větremi 
deštěm a jinými nehodami ohradou a střechou; slušná 
věc jest, abysme i my podobným způsobem ukázali| 
ie sobě drahého daru křesfanství vážili známe. ^ — 
Nové a neslýchané byly tyto věci muži tomuto jako i 
jiným zde bydlícím křesfanům, a já sám byl jsem jako 
u vytržení, že jsem stál na té samé půdě, na které 
někdy nohy Priviny, Kocela, Methoda a Bradava stály 

• kráčely. To mysl mou ladilo k jakési slavné přísnosti 

• svaté smělosti n prostřed těchto bořitelův a kazitelův, 
ale věru i k bolu a smutku, který jen tím nejstřízlivég- 
ším sebeopanováoím ublahán a ututlán býti mohl, anf 
bych téměř hotov byl býval v rozhorlenosti své příklad 
Onoho následovati, jenž ze chrámu Jeruzalémského kupce 
a prodavače vyháněl řka: Dům můj dům modlitby jest, 
nečiňtež z něho peleš rnSitelskouI Nejinače jsem myslil 
v prvním okamžení, než že tito lidé náhončí a nájem- 
níci jsou onéno francouzské společnosti lichvářův La 
bandě noire jmenované, která v Paříži a jinde staré 
neobydlené budovy a zrutioy kupujíc je bourá, se zemi 
srovnává a pak kamení, cihly i půdu odčachruje. čímž 
se stává, že ve Francouzsku nejpamátnější zbořeniny 

Digitized by LjOOQ IC 



23 

denně více míviji a krajina Um malebntf okrasy, historie 
pak kamenné pomníky Iratí. Takovéto lakomství a tě- 
lesné živoření, které váeoko jen na penise anebo hmotný, 
makavý si9k obrátiti híedá^ jest mi již vAbec ošklivé, 
ale nejvíce tady, když své nesvaté mce na svatyně vEkládá* 
K životu přináleží nejen chléb, peníze, dsk a užitek, 
ale i krása a radost, vděčnost ku předkfim a uctivost ku 
starožitnostem. Sám p&vodce tohoto hradu a chrámu 
Prívina, ač co Slavjan nesvorný, co křesfan horlivý a 
dobročinný, vděčnosti potomstva křesťanského hoden 
jest a Sam. Simon Imag. Uung. 1. 2 C. 15. slušně o 
něm praví: ^^Privina novus erat Christianus professione 
vivendi, re et factis vetustus*' Pan Gáspar citil bolest 
srdce mého a váinost mých slov, proto nedlené udělal 
kncílné přípravy, odstraniv dělníky a našeho vozníka 
spátkem do Kesthele poslav, zval nás na svém koči do 
kláštera čili opatstvi Salavarského, které asi hodinku 
cesty odtud to vzdálené leží ve vesnici Salaapathy čili 
Salapathy, kamž opatstvi toto po zboření Hosburku, a 
zvláitě v bouřech a vojnách tnreckých, přeneseno bylo. 
My však. prvé ještě kopali, hrabali, měřili, kreslili a 
ohledali jsme všelijak tyto svaté starožitnosti slavokře- 
sfanské s jakýmsi nevýmluvným citem uctivosti a nábo- 
žnosti. Pro jasnější představení věci klademe zde opis 
nejprve okolt^ potom hradu jak co do formy tak i co 
do látky, a naposledy nalezených v něm starožitnosti. 
Okolí jest rovinatá dolina, přes niž řeka čili potok Sála 
ne tak teče, jako raději podrývá a tratí se pod černou 
rašelinatou zemí. Voda říčky často cele z očí zmizí a 
opět, co neviděti, z traso visk pod nohami se přehybu* 
jících vykukává« Na obou březích Sály jsou mnozí roz- 
traceni a osamotnělí bajkové aneb kusy a chomáče lesAv 
na větším díle volšových, které všechny zdejší Madtiři 
jedním slovem SxalaUget t. j. Sálský háj jmenují; oni 
jsou pozftstatky onoho bývalého zde velikého a celist- 
vého lesu, o němž anonym Solnohradský píše, že hrad 
Přivinuv stál ,)in uemore et palude Salae/ Tyto háje 
a stromy zdejší obyvatelé pořad ještě vypalují a kolčují, 
•by z nich role a louky míti mohli. 



d by Google 



84 

Kde brad tento stál, jest místo oéeo pofýšeiié nu 
způsob schTelné udělaného oatrovu. Celý hrad byl ob-^ 
dloahlý čtverofaran, otočený příkopem, jehož atopy po- 
sarad vidao. Z plánn i ze všeho stavení vysvitá obH* 
-bený tehdéž v Evropě byzantický stavitelakj sloh. Po«> 
vrchnost a půda zborenídté porostlá jest bodliřf m a 
rozličnými nponkovatými zrostlínami. Zbořeniště hradu 
tohoto j6st nyní od vesnice Salaváru, jižnozápadně ležící, 
sáhfiv 760; od nově vykopaného řeéiště Sály 160; 
od oustí této ří6ky do Blatenského jezera šáhův 3,1^35 
vzdáleno. Dlouhost hradu od severu k jihu obnáší 34, 
širokost od východu k západu 24 sáhy. V koutě mezi 
severní a východní stranou stál chrám, nebo json tam 
posavad rumy svatyně $ili kaplnky na jejichž odpadlých 
stěnách a zdech ještě i nyní malováni viděti; poněvadš 
podobné, a6 zbledlé, však nepoškoKecé staromalby i 
v Pétikostelském, tomuto souvěhém chrámě posavad se na* 
lézají, pravdě podobno, že i tyto Satavarského chrámu 
pocházejí ještě od oněch malířův, o nichž aaonym Sa- 
lisb. píše: Rogaotí Prívinno misit Lniprammus archíepi- 
Bcopns magistros de Salzburch mnratores et pictores qui 
intra civítatem Privinnae honorabilem ecclesiam constru- 
xerunt." — Na blízce byl přístavek čili pavlaě a na 
všech čtyřech úhlech hradu byly b&šty. Pozoru bodno, 
že již hrad tento na kolích (piiířech) hluboko do země 
vbitých a nyní ěasem zkamenělých stál^ což obzvláště a 
lihlův podkopaných okem zřejmě spatřiti Ue. Základy 
ěili fundamenty jsou z tesaného 6tverhranétao kamení. 
Zdi záležejí nejvíce z pískovce s cihlomi míchaného. 
Cihly jsou dvojí, jedny llVa coniův zdelí, b^^ zSíH, 
27^ ztlottstí, tmovočervené barvy, druhé IS^/a coulfiv, 
jasnočervenou barvu mající, které nepochybné z roz- 
dílných cihelen brány byly. Nalepena zde i hluboká 
jáma plná hašeného vápna, které i nyní jesle dohře se 
potřebovati dá. Zisklivost a baživost po stavěčích lát* 
kách zrušila nejen větší díl hlavních zdí, nýbrž téměř 
i všecky mezizdi a stěny u vnitřku, tak že z těchto 
pozůstatkův nelze pojemu nabyti o vnitrném rozděření 
n uspořádáni hradu« Jak valný byl tento hrad, odtud 

Digitized by LjOOQ IC 



Btvfrali hey že ttynéjéf Saltirtrský koitel, far« a mnohé 
hoBfoétíeké budovy, jako i véláí dil Salaopatovského 
kiáětera, pak moaly a silnice t tomto okotí z raoiii 
a etaTiva tohoto brada vf sta vény jaoa; a jedté nynf 
asi' 70 aáhfiv zde Balámaných kamentv a eihel t bw^ 
aeditvi ibořéniélě slojí, které ke diaiéni ailníc aréeoy 
^y^» oyiií ale, jak aadéji máme^ snad ku svéléjiíma' 
oíli — k vyatafODi zde nějaké památky — aloniiti 
budou* 

Že na seTemf atrané brána byla, zaTÍrali lze odtud, 
2e atará cesta od Salaváru k Barandské postatíné, na 
této atrané hrade se nalézá, a že asi před 6 léty na tomt^ 
mfstd nalezen byl prastarý a osoastaný kámen s ná- 
sledným vyrytým nápisem : „Gande apto,^ kteréž po- 
slední slovo za aperto se vykládá: kámen tento nyni 
nad Salaopatovským vinným sklepem se nachází. — Jižné 
ve vnitrném brada byla hrobka (ili krypta, na způsob 
čtverhrané chyže; zde nalezen hrobni bélomramorový 
(dle mého zdáni raději křemenový) kámen 3 střevíce 

2 coale dlouhý, . 2 stř. 4 coule široký, na němž tři 
sonvisné včnce krásné vyřezány json, v jednom z nich 
jest angel, ve druhém orel, ve třetím lev vyobrazen. 
Z nápisu na něm ješté toto zachováno : „t^ndreas vi- 
lám resolutis -^^ zde kámen rozlomen a kns z ného 
chybí — níže opét: „sub ponitnr isti." — Vedle to- 
hoto kamene nalezeno mnoho lidských, zvlá&td dítéoích 
Wav, hnátův a kostí. — Pod tímto rumem nalezen i jiný 
bélomramorový řili křemenokamenný pomník, na némž 
4S. JiH (patron řecké církve : Method zde řecký obřad 
uvedl) co rytíř na koni sedící vyřezbován, hlava však 
jeho jest ulomena aniž více nalezena; na krajích json 
hezké slavesky 6ili ozdoby. — Třetí takový kámen asi 

3 střev, dlouhý, 2 stř. 9 coulftv široký, zde nalezený, 
jemuž spodek a pravý bok chybí, má též mnolié strojné 
řezby, mezi nimiž obzvláště jedna ruka, jejíž první tří 
prstové ku přísaze pozdvižení jsou ; pak větší Malteský 
Irffž, v jehož středku rytířská ruka, ana též tři první 
prsty ku přisahání zdvihá a drží. Poalednf tito dva ka* 
ttienové json pod střechou ve farském dvoře v Salavářa 
€0 vlastuictvi kláštera Sala-Opatovskébo. 

Digitized by LjOOQ IC 



K vykopaDým sde meniim staroUnán náleii 5 ku- 
aAv střibrDých penéa a 4 nuddéné ; koYOYý zvonec aoad 
při alaibách potřeboYaoý ; kua většilo svodu ; dva knay 
kovových trubic čili rarek, jak se sdá k untváDi niko» 
aloaživáfch ; dno z modré lahvice promalované červenými 
a bílými pásy; íelesné jilce s meče^ pftl ieleiné usdy, 
staroavétaká sámka ; dva kaay b koňských podkov^ hrdlo 
z pipky 8 tureckým nápiaem : všecko loto chová^ se v 
opatství. Mimo to nalezen kus zelené pece, na níi 
hlava (řimaká ?) vyobrazena ; dvě ostrohy s dlouhými 
hrdly a končitými kolečky ; ielezná forma k liti kuli ; 
dva nože ; noioice, ocílka, postruska ; okrouhlé mddéné 
kolečko snad z hodin atd. tyto poslední věci zdrinji 
se u p« Jos. Bodaiho. My sami našli jsme střepy hlině- 
ných nádob starého slohu a jiné řídkosti. 

Jakovou radostí zaplesalo srdce mé, kdyi při 
vchodu nade dveřmi Sala-Opatovského klášteru spatřil 
a četl jsem nápis tento : 

„Abbatla SaLaVarlensIs DlVI HaDrlanI athLetae Ghrltsl 
ffLorlosl gratla Del faVente restltVU.^ 

Tento nápis zajisté stojí v souvisu se slovy anonyma 
Solnohradského, píšícího: „Privina aedifícavit munimem 
in inferiori Pannonia in nemore et pulude Salae, con- 
struxit intra ecclesiam : in qna ecclesia Ádrtanua mar- 
tyr humatus pausa t.'' z tohoto nápisu a jeho chrono- 
stichu vidéti i to, že opatství toto obnoveno a sem 
přeneseno bylo r. 1594. Nade dveřmi pak klášterního 
chrámu stojí též letočetný nápis tonto: 

BGGLesIa abbathUs sanCtí HaDrlanI feLICIter eXstrVcta 
et plo rItV beneDICta. 1. Sept. 

Což na rok 1731 ukazuje. Na pečetí sboru tohoto vy* 
ryt jest sv. Adrian, pravou korouhev, levou lemeš 6ili 
radlo držící. Ve klášteře tom nalézá se liyní osm hra- 
trfty řádu Benediktinského, totiž: Martin Akóry superior 
• farářy Adrian Čillag, Štěpán Kelle, Salesius Gáspar, 



d by Google' 



a? 

Ondřej Berger kuihoŤDfk, Konrád Horvát, Ludvik Maleo^ 
fiehoř Modroviř. Yiíckni nás s Telíkým radobostínsUfn 
pfQati, ku. starým ze Salavára sem přeneseným a do 
stěn veiděným, dílem nápisy opatřeným kamenům nás 
TOdili. Ve knihovně nkasotali nám staré knihy; v ar* 
chivv^ kde locas credď>ilis, staré mkopisy a listiny^ 
meu nimii i nadaci list, kterým cisařOTna Harit The* 
resía opatstvi tomuto jeho předešlá dobra a statky znoru 
potvrzuje. Sotvy jsem jesté krásnéjii ienské písmo 
vidél, jako zde vlastnoruční podpis jména Marie There* 
sie* Zde jsme našli i rukopis, jenž krátký dějepis to* 
boto opatstvi od nejstarších do nejnovějších časilv ob* 
sáhuje: nemálo se divili tito bratrové slyšíce při (téni 
tohoto rukopisu, ie se mé výpovědi s ním cele sro- 
vnávajL Sedl jsem i hned a přiložil se kn práci chtěje 
aspoň výtah z Rukopisu tohoto památného sobě vypsati: 
ale pan Vojtěch Gdncz převzav prácí mou slíbil, ie mi 
celý ten rukopis pozorně přepsati a do Peslé zaslati 
chce: coi i skutečně učinil, a my jej zde na kouči 
tohoto cestopisu v příloze L celý a věrně vytištěný 
sdělujeme. Pozdější osudy tohoto bradu a opilství, vá- 
žené ze sněmovních uzávěrkův království Uherského 
přikládáme též tam v pHloze 11. 

Poněvadž pak se klášterníci na nařízení a rozkaz 
zdejší Saladské stolice z tohoto ohledu učiněný odvolá- 
vali, za dobré jsme měli hned odtudto slovutnému ma- 
ďarskému řečníku a sněmovnímu vyslanci v. urozenému 
panu Fraot. Dedkovi, v této stolici bydlícímu a mno* 
homohoucímu, list psáti následujícího zněni : 

„V d&věře ku všeobecně známé vlídnosti a pra- 
vému vlestenectví Vaší Milosti béřeme sobě svobodu. 
Vaši urozenou Milost uctivě za to prositi, aby moudrým 
« mocným pros tředko váním Vaší Ur. M. onen rozkaz 
slavné stolice Saladské, dle kterého zrušení zbořenin 
v Salaváru a vozeni odtud nadobytého kamení ne dlažbu 
silnic nařídila, čím spíše zastaven byl a k vykonáni 
nikoli nepřišel. Jest to svátost všem křesfanům, ob- 
zvláště všem obyvatelům naši uherské vlasti, drahá a 
ptnátná : poněvadž zde jeden z nejprvnějších chrámůr 

Digitized by LjOOQ IC 



křesfanskýeh v PaBenii byfSfch stál lotíi r. 810 od 
PrÍTÍDy vystaveDý, a od arcibÍBkopa Solnohradskéko 
poBvčeeBý. Toto avaté místo jako kolébka křeafaDského 
Báboienství t naší Tiatti považovati mftžeme, oáknd se 
avétlo Evangelram roidiřovalo. Zachování jeho, třebas 
již slabých, posůatatkAv podlaini jsme předkftoi^ sobě^ 
potumk&m i historií. Zpytatelé atarožítoosti vlastenskb* 
křesfanakých budoa za to časem Vaii UroE. Milosti jisté 
vroaoné děkovati, nebo podobné mistnoati slouží k« 
spritOfflDéoi dávné minulosti, k objasnění tmavých déjia 
a ka potvrzení jistých JetopisAv. Tato zásluhu chce ale 
•obzvláité slavjanský národ Vaší Milosti vším dobrým 
zpcmínati. V nadéji, že Vaše Milost naši prosbu osly 
ieti neráčí, zfistáfáme atd. V Selských Opatovícech, 
dae 9. záři, r. 1841.<> 

Kněží^ jenž ve chráme tomto Saleborském od roka 
845-^885 ouřadovali, známe pět, jejichž jména jsou: 
Dominik, Svamagal, Altfríed, Richbald a Method. Kdo 
po Methodovi byl, dějepis mlěí. O Mosburkn však 
ještě se v lisiinách Solnohradskéko arcibiskupského ar« 
ofaivn élyrykráte zmínka 6iní, totiž r. 890 v diplome 
Arnolfa krále, kdo král tento nadřečeaému arcibiskup « 
atví obnovuje a potvrzuje předešlé nadáni a statky, 
mezi nimiž i „Mosaburph Abbatia, ubí S« Adrianns re- 
quíescit^; potom r 895, kde Arnulf Bracislavovi dává 
„urbem Paludarum^, dále r. 978 v diplome Otta II; 
císaře potvrsujicím listinu Arnntfovu od r. 890; a na-- 
posledy r. 1199 v diplome Filipa krále, též onu listina 
téměř bez proměny potvrzujícím. Vpád pohanských 
MeďarAv, r. 900'~907, pošlapal i tuto, tak utěšeně 
se rozvinující, květinu křestanstva. Tato květina však 
Bebyla cele zmařena a zničena, ona, aókoli skrytě, vež- 
dy zde svěžovala, jako píše Pilgrinius Laureacensis v 
líatu k papeží Benedictovi VIL (u Hansizia Germ. Sacra 
T. L str. 211): „Terror gentis Magyarorum ex longo 
tempeře etíam aliarum provinciurum praedícatoribus meae 
dioecesis hactenus aditum clausit: Christiani autem, 
quonim major pars populi est, quí ex omni parte mundí 
illuc tracti šunt captivi, qnibus nunquam soboies saas 

Digitized by LjOOQ IC 



Ucnily nisi furtíve Domino coasecrire afd.'' Teprv 1019 
%a &asu Vojíka čili Štěpána krále uherského, Salavár 
čili Moabur^ znovu na světlo vychází, kde král tento 
klášter Benediktinský založiv v něm latinského opata 
jménem Petra ustanovil, srov. Diplomatar Fejérfiv pod 

r. 1019 kde toto stoji: ^ divino instinctu fun-^ 

davimos monasterium in insula Zaladiensi Ordínis S» 
Benedictí, quod a. 101 U ad finem perduximus; in quo: 
jussu nostro dedicata est Ecclesia beati Adriáni, qua» 
est in Žala, símul cum duabus capellís, una quae esl 
in honorem aS. Georgii, altera quae est in Itonorem 
5 LaurenUi^ a daobus Episcopis Modesto (Vesprimien- 
9i) et Boniperto (Qainqueeeclesiensi), ubi ordiuavimua 
Abbatem latinům nomine Petrům atd,** Z onoho výrazn, 
ie Stepán zde latinského opata uvedl, patrno, že slavenský 
jazyk a obřad od Methoda až po tu dobu ku Stepáno* 
vi zde trval a teprv nyní odstraněn byl. Jak slaven- 
čina tohoto času v Panonii a v Uhrách rozšířena a ob- 
liheoa byla, viděti již z toho velikého počtu slavských 
jmen, která vůkol Štěpána a v celé jeho rodině nalé« 
záme. Štěpán se prvé jmenoval Voik^ Vaik^ to jest, 
Voyk Vojík, které jmeoo v tom věku u Slávfiv vsedni 
bylo, srov. Dobrovský, Gesch. d. Bdbm. Liter. S. 94 
kde stojí Voyk, a Palackého v Časop. Mus. 1832 I. str. 
97. Vojík; jemu podobná jména jsou Vojek, VojkOj 
Vojith Vojata^ Vojha^ a složená Vojtéchy Vojalav^ Bo* 
Hvoj^ Chotivoj, Zbivoj. Vaik tak ae má ku Voik, jako 
Vajvoda ku Vojvoda, Vfikol Vojíka- Štěpána i jiná slav- 
ská jména nalézáme, jeho matka slula Béloknegini, jeho 
bratranec Ladislav^ manželka tohoto Frimislavaíy bra* 
traneo druhý Vaxul Valizef (slavská forma, z řeckého 
Basiieo8)« Sem patři i jméno jeho otce Ooisa Oayaa^ 
později Geiaa^ (Srov. Bohusa, Hněvaa, Vaksa atd. Ooím 
tak ae má ku Oeisa jako hospoda a hespoda (v trend, 
atol.) hodbav a hedbáv, hoslo a heslo, Hornat aHernat, 
Boail a Henilo, Kovín Keve, Kostel Kestel atd. Sem pH« 
náleží i jméno jeho vojenského vftdce Poznaň a jiná* 
— Že však ale předce Yojík-Štěpán místo slavenčiny 
latinn v Salaváře uvedl: snadno pochopíme, povážímeli 

Digitized by LjOOQ IC 



80 

to, 2e Vojtěcha (Uíídč pHnÍYéfao) sa n&itele a rádce 
měl. I to 96 jisté nestalo náhodOQ, ale túmysla, ie 
památka S. Adriana král Štěpán zde dožil, anf ode 
sdejáfch kněží ponóen byl, Že jii předtím ^de chrám a 
klášter téhož jména stál, který obnoviti slušnost vy- 
hledává. 

Kdo nám ale poví : co a kdo byl onen sv. Adrian 
a močenik, jehož tělo Prívína ve chrámě svého ISalobora 
pochovati dal ? Známof jest, že více jest svatých Adri- 
ánův v církvi kreštanské: bylt Adrian Nikomedský r. 
290 šfatý, Adrian mnich Fnldenský a jiní. Bylf ale i 
8. Adrian Panonský čili Uherský, z královské prý krve 
pošlý, který právě v témž století, v kterém Privina 
chrám tento stavěl, totiž v 9. byl biskupem v Panonii, 
kde mnoho duší Kristu ziskal. Potom se 6600 křesfany 
do Skotska se vystěhovav i zde množství pohanův ku 
křestanstvi obrátil až i za biskupa v městě Svatý Ondřej 
vyvolen byl. Potom jakž Dánové Skotsko plenili, utekl s 
biskupem Stolbrandem, Glodianem, Čajem a mnohými ji* 
nými na ostrov Mája, kde roku 870 všickni od Dánův 
mučenickou smrt podstoupili. K jejich památce jest 4. 
březen nařízen. Srov. Hisi Univ. Lex. pod tímto (lán- 
kem. Možno, že vděčnost obyvatelův Panonie to tělo 
z ostrova Mája sem přenesla, asi tak jako tělo Vojte* 
chovo z Pruska do Polska a Čech. Toto přeneseni 
státi se muselo mezi 870 a 873 rokem, nebo anony- 
mus Salisburgensis psal r. 873 svůj spis De Converai" 
one Bojoariorum et Carantanorum^ kde o pochování 
jeho v Mosburku zmínko činí. Kde tento sv. Adrian byl 
T Uhrách čili v Panonskn biskupem a ze kterého náro- 
du pocházel ? těžko určiti. Povážímeli však, že Slavové 
již dávno před Přivinou Panonii zalidnili, jako ze jmen 
knížat tamějšich (Přibislav, Mojmír atd.) patrno jest; 
povážímeli, že mučeník tento a jeho ^tělo ve chrámě 
slavského knížete pochován byl : ne nepodobné zdáti 
se bude, že i on z našeho národa pocházel, a snad 
snažením Solnohradských arcibiskupův a kněží ku kře- 
sfanství přiveden byl. Jako opatstvi Salavarské s. Adri- 
ánovi Panonskému, tak i opatství Martinovrohovské (sa- 

Digitized by LjOOQ IC 



31 

-cer mons Paniioiiiie) v Rábské stol. 8. Martinovi též 
Panončsnovi Easvěceno bylo. 

Maďaraký spisovatel Ondr. VcUyi^ v opisn Uber, 
píle: že prý Ondřej král Uberský (1046—1061) Sala- 
vár památným učioíl skrze chrám (nový (ili jen obno- 
vený?), v němž král Salamon (1063—1074) slavnosti 
velikonoční světil. 

I v Pétikostelicb stojí posavad cbrám, nyní kate* 
orální, prastarý, předmaďarský a jak se zdá sončasový 
bratr toboto Šalavarskébo, an( již n anonyma Solnohr* 
se zpomíná: „ad quinque Basilicas, quae omaes tempo- 
dbus Privinnae constractae saot et conseoratae a prae- 
salíbos Juvaviensibas.^ I zde s. Štěpán král Uberský 
kresfanstvi a cbrám jen vskřísil, obnovil a potvrdil. 
I tento cbrám jest celý z tesanýcb kamenAv, má též na 
každém tfble baštu a vfibec velikou podobnost se základy 
• zbořeninami Salavárskébo* Anobrž ještě i jiní kře«- 
stanšti chrámové byli tobo času v Panonsku a ve Sla- 
venskn, jako k. p« ve Sremsku, v Nitře, ve starém Bu- 
díne (chrám bílé Marie, od Karla Vel. r. 804) a jinde, 
ale žádný z nicb nemá takovou historickou znamenavost 
a jistotu, jako Salavarsbý. Učeni dějepisci, KoUer (Hist, 
Bpis. Qoinqueecch) a Selagius (De Státu Ecol. Pannon.) 
sice jíž v minulém století pronesli dohádky a možnosti 
o položení SsiavárUi kdeby bylo : ale při chybných opi- 
sech anonyma Solnobi:* De Convers. Bojoar. et Carant., 
které tehdáž měli, zftstalo jejich domnění klátivé, anf 
místo pravého Sald četli hned Saoa hned Sána. Teprv 
výborné kritické vydaní tohoto anonyma skrze p. Kopi- 
tára, a srovnávání zdejších místnosti a okolností s jeho 
opisy tak dokonale se shodujících, jako i kroniky a 
starožitnosti kláštera Sala^Opatského, anobrž i ohled na 
zdejší, v celém okolí rozšířené, staré pověsti a podání 
— * položily nás do stavu, oněm dlouhým rozepřem uče- 
ných o tomto předmětu, na vždy konec učiniti. Pročež 
aadějeme se, že nám naši čtenáři to rádi odpustí, žo 
jsme se při tomto, celé Slavii drahém místě, tak obiírně 
a dlouho bavili. Naposledy ještě i tu příjemnou zprávu 
oznamujeme, že účinkováním našeho výborného p. Dole- 

Digitized by LjOOQ IC 



32 

iálka^ přátelé dobré včoí 8« naili, kteřf chrámek aneb 
vétéf kaplu, téí v byzantickém alohn, na tomto iboře- 
oUti) na památko ovedenébo křestanství T-naif yUsti, 
vystaviti dáti chtějí: výkrea a návrh k toran krásný^ 
vyrýaoval již p. Jos. Pán, architekt v Peiti, rozeot čecbb 
IKinili jame, se& jame byli a co jsme za potřebné roéli 
k odvráceni konečné základy a k obnoveni památky 
Salohradu. 

Okolo třeti hodiny stál již ve dvoře kiáStemím 
ko&ár 8 bujnými zninohy k odvezeni nás až do Velké 
Kaniže. Ještě jednou přehledli jsme celon toto památ« 
nou dolinorovino, nebo cesta naie sla opét vedle roz- 
valin Salavarských. Ve Velké Kaniži spatřtH jsme, po 
prvníkráte na naší cesté, slavské nápisy nade krámy a 
sklepy, k. př. Novakovič atd. anobrž i ře6 illyrská ze 
dvorův a nlic zněla. Navštívili jsme i zdejší kasino, 
a však jen na okamžení ant v něm plno Židflv a dýmu 
bylo, a mezi těmi mnohými novinsmí, ještě ani zde^ 
žádných slavakých jsme nenzřeli. Náš voznik, Josef 
zvaný, byl rozený Horvát; od něho již mnoho jsme se 
naučili i ze mluvy i z obyčejfiv borvatských. Najal 
byl od nás až do Varaždína. Již tma byla, když jsme 
z Kaniže vycházeli: za městem sotva jsme se probili 
přes hosté oblaky dýmu a kouře. HoříC tam již od 
několika rokfiv pod zemí rašelína a jiné zápaíivé živly, 
které nelze uhasítL Často se prý tu i tam i země pod 
nohami jdoucích proboří, tak že téměř každého roka 
několik lidi smrt při tom nachází. Mezí jedenáctou a 
dvanáctou hodinou v noci slyšeli jame již zdaleka hučení 
řeky Múry. Přes Múru zde není most, ale převoz sirot- 
kou o tlustý provaz uvázanou pramicí; ku kterémni 
cíli i dva domky n břehu vystaveny jsou, v nichž tak 
řečení hrodáři čili převozníci bydlejí^ z této atrany ma* 
darský z onéno borvatský. Náš kočí nejprve z vozu 
na brodáře volal, že se nikdo neozval, šel k oknu volal 
a klepat. Najednou zařičí z chyžky strašné teremteio* 
váni, basomování, kutyalelkováni a kdo ví jakové ješté 
medarské proklínání a zlořečeni proti nám: proč prf 
jemu v noci pokoje nedáme a sny jeho kazíme? i ode* 

Digitized by LjOOQ IC 



3B 

přelf tento hrubián niskne, ie on z Iftikt nerftano. 
Poné¥tdi my cde pod holým nebem noolehorati jme 
nemohli, « toho dne Jeité byf i potdéjí, k nioianémii 
ttístn, padni eo padni, dostati jame ae ohtéK, poilemo 
Seité jednou kočfbo, aby jémn alfbíl zpropitek našim 
Jménem* Ale, bobnželf jeíité atraioéjší bonře naatala. 
Jeho iena, opravdívá Xantippa, vataTÍí a rosjeientni 
▼lasy Ten % okna vykřikovati a ty nejanrovějif kvity 
uadarakého jasyka na náa aypati počala; tak ie kone9^n< 
přinuceni Jame byli iavli, kterou p. Doleiálek v poifS 
vedle aebe měl, nařinčeti a tím ji tlamu zacpati, ani 
ae domnívala, ie my lidé vojenského atavu jame. Ifaio 
hašteřeDf alyiel na dmbém břehu bydlící horvataký bro^ 
dář: i hned přeplaviv ae k nám a největsi echotnoatí 
a vlidnoatl náa převeil, a dodáním těchto alov: „i tento 
trup to téměř ae viemi lidmi tak činil on byl někdy 
vojákem, a alavná atoKce dala mu tuto alulbu jon k« 
trápení poceataých*^ My odměnivše dvojitě statečnému 
tomuto Horvatovi (Marica slula jeho heaká iena) jeho 
převoz : a nraženf m srdcem loučili jsme ae zde s Uher- 
skou krajinou: a tím volněji a veaetejt kráčeli jame po 
půdě Horvatské mezi přívětivými bratřími, v tak řece* 
ném MexmuH (Hedomurje) čili v Mnravě. 



HLAVA n. 

Hezbnuří a StyrdLO. 

ÓaMomi — Strykova (Stridon) — VarašcUn — £#• 
poglava — Krapina — Breice. 

Přea Podošen, I>riimace a ^né veanioe přijeli jame 
Htto do Čakatorně. Hledali jsme dlouho dědičnon hrobka 
-rodiny Zrínské, ktrou Yiiidiš v zeměpisu avém němec- 
kém opíraje, a o níi ae vftbeo praví, ie sCatá hbrai 
Sigelakého hrdiny Mikuláše, nejprve od velkovezfra fio^ 
koliio do Rébu poaláoa^ odtud pak akrze jednoho věrp- 
KoSárovy ppif^t ni* 3 

Digitized by LjOOQ IC 



d4^ 

Q^iiQ sluha jeho domu sem doneiena a zde v kláiteře 
Heleny vedle Kateřiny Prangepáni, jeho prvni manielky, 
poioiena byla: nikdo vsak zde o tom, aai ve hrade, 
aai T klášteře, nic neznal, a6koli u přemnohých na to 
j^me se dotazovali. TenC jest osud velikých muž&v: 
vzdálený svět je zná a ctí, nejbližší jích si nevšímá a 
zapomkiá s ohyzdnou nevděčností* -^ Domníváno se, 
ie muž tento schválně opuštěn a obětován byl, aut prý 
% Cařihradu podezření a pomluvy došly, jakoby po nej- 
vyšší vládě v Uorvatsku dychtil: jeho slavná smrt za- 
•iunbila i zlé jazyky i lehkověrné uši. Ve františkaa- 
akéffl klášteře ve dvorní paviaii visí starobylý, jak «e 
říká, pfivodní obraz Mikuláše Zrinského: jehož věrnou 
kopii v prvním ročním běhu Zory Budinské viděti. Na 
konci městu stojí smutnotvárný hrad Zrinský (Zrinyvár), 
.pevnou zdí a baštami ohrazen, vůkol něho byl někdy 
j;)říkop, nyní v louku obrácen. Hrabě Althan povýšil 
jej o dvoje poschodí; nyní jest v držení jeho hrabě 
Festetič. Zdejší úředník chtěl na sílu s námi madarsky 
mluviti. Asi půl hodiny od Čakatorně viděti v lese 
pomník, t. j. kámen s nápisem latinským; „že zde prý 
Mikuláš Zrinský od vepře roztrhán byl.^ — BylC tento 
Mikuláš mladší, od onoho Sigetského ale rozdílný, ma- 
darskohorvatským obojživelníkem, on psal onu maďar- 
skou báseň; „Ne bántsdď Magyart,^ který název knihy 
nyní Maďaři za národní heslo sobě zvolili; on psal i 
hrdinskou báseň též v Inaďarčině: Siréna Jaderského 
moře^ kde cnosti nesmrtelného předka svého Mikuláše 
Zriniho vypisuje: toto poslední dílo přeložil Petr Zrinský 
do horvatské řeči, a sice tak, že pftvodník daleko pře- 
^yyšuje. Poněvadž Mikuláš tento vlastního svého národa 
nepřítelem byl, my na vše nukání a zváni našich prů- 
vodčích z vozu jsme neseš toupíli. — Celé Mezimuří při- 
'náleželo někdy slavnému Zrinskému rodu. Poněvadž 
ale nešfastoý Petr 1687 pod Leopoldem I. utracen, 
jeden pak jeho bratr MikttiiS, jak se dí, vepřem usmr* 
;cen byl a druhý bez dítek a dědicův zemřel, přišlo toto 
panství do rukou král. físku. Karel VL dal je hraběti 
-Althanovi, Althanská rodina prodala je hraběti Festeti- 

Digitized by LjOOQ IC 



as 

^ovi za 1600,000 zU zanechavší sobě toliko jedou ves, 
jiQoéTadž dědičné právo vrchního županství Althanské 
jrodiny na posedlostech v Muravé spočívá. R. 1703 
zmizel celý onen rod Zrinský, jehoi jméno křesCanstva 
léměř svaté býti by mělo: tak hrá osud s rodinami! 

Od čakatorně k severovýchodu vede cesta přes 
3, Helenu a s. Jiří do Stryhové čili ^ridonu, městečka 
nyni chatrného, ale hádkou o rodišti a. Hieronyma slav- 
Dého« Na blízkém pahorku spatřuji se zbořeniny hradu; 
roku 1448 vystavil zde Bedřich hrabě z Velje (poto- 
mek prý řrivino-Kocelovský) chrám a oltář s. Hiero- 
aymu zasvěcený; u bystré studnice, jenž se zde prameni, 
^tái prý někdy onen dftm, v němž se tento svatý naro- 
4il; její voda prý léčí mnohé nemocí. V celém okolí 
rozšířeno jest to podání, íe toto vlast onoho Hiero- 
pyma fjpro- quo non minus og olim pro Homero certant 
.urbea^ jako píše Schonleben, Ano. Carniol, ad A. 341. 
— Nejnovější spor o tom, mimo Bedekoviče: Natalo 
«oittm s. Híeronymi 1752, veden byl ňnezi Janem Kápo-' 
rem: Della patria di San Girolamo, Róma 1824. a Pe- 
trem Stankovicem: Della patria di S. Girolamo, Venezía 
1824. My nechtějíce haldu těchto hádek rozmnožovati, 
nemůčeme tajiti, že Hieronyma v tom smyslu za Sláva 
étiime, ve kterém i Upravdu čili císaře Justiniaoa, Basi- 
)ia Macedonského papeže Jana IV. a jiné. Híeronym 
píše v listu Sofroniovi: ;«quam translationem, diligen- 
tissime emendatam, olim meoLe linguae hominibus dedL^ 
A opět ve psaní k Bttfínu Voglejskému: „Mihi noQ 
lioebít post 70 edítionem, quam dílígentissime emeoda- 
4am m^ae linguae hominibus dedi, etiam ipsa exempla- 
. ria vertere?'' -^ I Sofronius i RufinuSy k nímž tito 
listov.é psáni jsou, byli Římané čili Latiníci ; kdyby byl 
.Hieronym též Římanem byl a zde. pod meae linguae la- 
líiiské přeloženi Biblie rozuměl, byl by nesmysl v jeho 
. «|ovích ; k Latiníkům zajisté byl by musel psáti nostroě 
, linguaSf ne pak meae linguae. Roku 390 S. Uierooym 
stííl ,T dopisování se mnioby a jeptiškami Lublaňskými 
-čili .Ajomoiiskými. Ostatně buď v Panonském, bud Dai- 
#iatském Stridond se narodil tento muž: v obojím pří- 
padu patří Slavfim. ' 3* 

DJgitized by LjOOQ IC 



t6 

Co mně ji2 v celém Hetimnrském okoK t oči padl^^ 
fo byly tak řečené slavjanské záhony^ Mémeům lúenáť^ 
6che Beete^ zvané na poli a na rolích. Celá role ťoz*- 
déli se na tfce hrádek, čilí ostředkův, každý z téchfiD^ 
ostředkfty má vyvýšený hřbet; sám ostřeďek záletí ze 
dvou, tří i více hrazd s obou stran vyoraných. Tenta 
žpfisob obdělávání rolí jest prastarý a Slavjanům t Ef«- 
ropě výhradně vlastni: my jsme jej zpozorovali netoliko 
v Horvatsku, Štyrsku, Krajípska alé i t horní Itálií 
téměř ai po Veronu, kde Venetové někdy bydleli; pak 
v některých krajech Tyrolska a Bavorska co pozůstatky 
lamnějšich Vendfiv. Ve krajích míšeně Němci a Slávy 
obývaných, jakž jsme do chotáru vstoupili, jii obyčejné 
z tvářnosti pole a roli předkem jsme uhodli, kterého 
národu lid tam bydlí. Já dlouho jsem cíle a příčiny 
lěchto záhonftv a rufťhv vyskoumati nemohl; vSecko mé 
na to u německých hóBpodářftv a ouřednikAv dolaz0'> 
váni marné bylo : ai mi konečně jeden sedlák Shivenvo 
Štýrský, dokonalou a uspokojující zprávu dal, kterou 
na svém místě přivedeme. 

Pro Varaždín určili jsme jenom as dvě hodiny: « 
však v běhu těchto dosti jsme spatřili, totiž hlavu města 
čili radnici,^ a srdce města čili čítalnici. Tato čítalnfee 
jest dílna čiti raději škola národnosti a vzdělanoslí* 
Její zevnitřní i vnitřní uspořádanost blahočinně pftsebS 
na duši Slavjana. V předsíni vísejí po stěnách obrazy 
Slavistftv téměř všech kmenův a nářečí; v čítovně samé 
drahný počet novin, IllyrSké Noviny a Danice zde na 
celé cestě po prvníkráte nás uvítaly. Že dzozetnci jsonée, 
předcé ne německé, taýbrž lUyrské NóVihy jsme žádtli 
a četli: to všech zde přftoncmých čtenářův pozornost na 
nás obrátilo. „Neníli zde baron Kušhnd?^ ptám se já 
jednoho mládtka. „Odpust te pane : já jsem I^ — řekl 
on. Bylt ro mladší bratr onoho známého Drahotína Kni- 
landa, horlivého Slavjana; poněvadž pak lento ve Kři* 
ževci byl, prosil jsem tohoto taladSfho aby jemo ptil^ 
že do Záhřebu putuji. 1 ffUbílt to hned učiniti: já však 
y Záhřebe neměl jsem štěstí, starobylou Pešfanskon «ňá* 
most s )^anem Kušlandem obnoviti, anf oúřednlmi pNi» 



d by Google 



37 

««mi KfidrieD byl. — Z Mtalnice šli jtnie do radiifl|0 
•doma ▼ dftleíitostí přípřeže, V Pešti dáoo nám aisígoa- 
•clí na pHpřeže v maďarské Hhii to byl lep aa křídla 
oaŠA v celém Hořvatska; oebo již zdejší kominíssař 
Tuv \o do ri^ky^ eo řeřaYé uhlí, odvrhnql, řM : „pánové, 
já torno Derozumím, tp a oás .nic neplatí, cbceleli pří- 
přel, prookaite latioaké aneb bor?at8ké piamo*^ — 

V léto oufkOBtí zavedli nás zdejší mladí vlastenci na 
méataký dftm, kde nám proatř^dkovánim vrchnosti latin- 
ská assignacíe dána. Dva jonácí boFvatští letěli s námi 
tlik rychle k horvatskéma Švýcarska, že jsme sotvy 
4i|«ha popadli. Horvatské toto Švýcarsko jenl pohoH 
Ivančicap a celé toto okolí podobá se Tatranskosloven- 
akým krajftm. Zde i v celém Horvatskn a Štýrska seje 
se mnoho pohanky, jeni zde hajdioa (.sr. něm Heide- 
kom) sluje : ona lidem i včelám zdravou potravu přináší* 

V Lepoglavé navštívili sme klášter a krásný chrám 
P^ulinský ; pozoru hodné freskové obrazy jsou zde : 
Kristus dvanáctiletý ve chrámě Jeruzalémském a vyhá- 
nění kupcftv ze chrámu. Y celém tomto Varaždínském 
okolí panuje nelepé, a těžce srozumitelné nářečí ; při- 
zvukováni více ruské, k. p, Božók (jméno našeho voz- 
nlka), gospá atd. téměř každé o vyslovuje se co 6, ku 
gh gora g^íSL^ koně keně, dohře debre, doU déle, hoitůl 
kefttel átd. Z Lepoglavy jeli jsme cestou krkolomnou 
přes vrchy do Krapiny^ rodiště Gayova. Na této cestě 
l^ocnil se mne jednou bolestný cit, při spatření tkli-* 
Tého divadla. Pro příkrost hor šli jsme větším dílem 
pěší : vAkol nás zástupové poutníkův^ zvlažte žen a pa- 
iieii. JKamo idete ?^ ptajii sme se. Ony : ^Na proi' 
^enierio jast na odpustky^ od prosUti, prostěni 6it| 
•proštěni hříchův. Mnoho jsme se zde naučili o povaze^ 
Stltvuy dobrých i chybných vlastnostech, o předsudcích 
a potřebách lidu horvatokého. Nastojte, že tak málo se 
o vzdělání lidu zde pečuje, ^ak málo škol se nachází! 
Ud ten zdravý na těle i na duši, schopný, bystrý : ale 
cele sobě a náhodě zanechán. Bylit zde lidé z těch 
nejrozličnějších krajáv, měst á vesnic horvatských. Nebo 
ve Krapině jest jakýsi zázračný obraz P. Marie* k němuž 

Digitized by LjOOQ IC 



38 

ročně tohoto týdoe, jak.oito na Jtnéno P. Mane tisicoYé 
pouf dělajf. Asi hodina vzdáli 8 vysoitého Svato-Jaknb- 
ského chlumu viděti Jí2 popnrníkráte onen Krapinský 
chrám : při tomto pohledu padnou tšickni poutnici ňa 
kolena modlice se 8 obráceným ku chrámu obličejem, 
V tomto okamžení došla sem i jedna ubohá matka ne- 
soucí dřevěnou kolébku na hlavě : když ji na zem ve- 
dle sebe položila, uzřeli sme v ní malé, nemocné, jii^ 
téměř ku smrti pracující dojiátko, Ifteré tato matka a§ 
z Kopřivnice, ve Křížské stolici, k onomu zázračnémir 
obrazu pro uzdravení nesla : byloC zajisté její jediné^ 
dítě. Slzy se nám, všem zde přítomným, potokem z úlSt 
vyronilí. -— Nejpřednější přístup k Bobu má ubohý. — 
Nade Krapinou, na vysokém rozložitém kopci, stójf 
chrám Panny Marie : boudy, krámy, stánky, kuchyně, 
vozy 8 vínovými sudy a nesčíslný píočet lidstva heiii- 
žicího se vflkol něho. Chrám, vnitř krásný tak plný byt 
že sotva bylo lze protlačiti se* Yfikol chrámu a ver 
farním čilí kostelnickém dvoře, k našemu nemalémir 
pohoršení, točilo se a prodávalo víno. I jinde v Hor- 
vatech to nic nového, spatřiti vichu nad branou fary, 
co znamení, že se víno tam prodává. Krapina samv 
jest malé, v dolině stisknuté, a však oubledné městečko. 
Naše první otázka byla: kde dfim páně Gayftv? I hned 
nás děvče asi dvanáctileté s jakousi radostí tam vedlo* 
Jest to švárný, z venku Červeně omazaný, domek 8 lé- 
kovnou, v němž nyní bratr p. Gaye bydlí. Ukázána 
nám pak netoliko pokoj, nýbrž i kout a postel, kde 
tento světlonoš horvatský světlo světa spatřil. Nad mě- 
stysem pne se v oblaky ohromný pískovec, na jehoiř 
vrcholí svaliny hradu Krapina. Celé Horvatsko, ob- 
zvláště ale celá tato okolice široko daleko plná jest 
povésti o zámku Krapině, o Čechu, Lechu a Mechu zde 
někdy bydlivšich a odtudto do Čech, Polska a Ruska 
se přestěhovavších. My jsme podání toto slyšeli nejeA 
z list kněží a učených, nýbrž i z dst dítek našeho ho- 
stinského, z úst sedlákův a bab. Obrazotvornost má 
byla těmito rozprávkami tak rozehrána : že bez odkla- 
du na nejvyšší chlum a zeď jsme vylezli stojíce zde 

Digitized by LjOOQ IC 



39 

dlouho T jakémsi nSmém vytržení. Sídlo to bylo arkí 
Cecht bodno: novější přístavky ode praídi ířejmé ro- 
zeznati. Na protějším, neméně vysokém, vrchu vidfilř 
sůitatky zbořenin druhého sámku Psary^ kde prý Lech; 
v levo opodál třetího zámku, kde prý Mech přebýval; 
Tato srovnalost místních těchto památek a pqdáaí Hor- 
vatských se starými l^eskými pověstmi a dějepisy podi- 
vná jest a tnSím daieiitější nežli ty nejučenější domy-' 
«iy našich kmenoskumcův a slovozpytcův. Každý mlsnií 
podaj, kafdá staronárodoí pověst jest mi milá a výz- 
Mmná, anf veídy nějakou skutečnost za základ má. 
Když nás naáe Svítomá stařenka v nepřítomnosti muže 
svého, po hradě vodila a pověslí o něm vypravovala, 
já jsem se domníval že Dalimila mluvícího slyším : 

V Srbském jazyku jest zemie, 
Jejžto Chorvaty jest jmie ; 

V tej zemi bleše lech, 
Jemuž jmie bieše Čech : 
Ten mužobojstva se dočinie, 
Pro něž svou zemiu provinie, 
I hra se lesem do lesa 
Díetky své na pleci nesa atd». 

Vidouc naši dychtivost, se kterou jsme slova její po- 
slouchali, Častovala nás co bratry a potomky Čechovy 
hroznem Krapioohradským, bělevši pak do kuchyně a 
přinesši uhel přijměla nás k tomu, abychom na památku 
svá jména tam na stěnu napsali: čehož, ačkoli já to 
jinače neřád činím, odepříti jsme jf nemohli. 

Dne 11. září ráno učinili jsme z Horvat výběh 
přes řeku Sotlu do Štýrska. Městečko Brešóe (čili 
Brežče? něm. Rain Rann) asi s 1000 německoslaven- 
skými obyvateli leží v pěkném okolí nad Sávou. R. 
1475 byla zde porážka křesfanův od Turkftv ; r. 1775 
a opět 1815 bylo povstání sedlákftv proti zemskému 
pánovi Ignácovi Attemsovi : na bráně hradu jsou posud 
stopy sekání a střílení. Zde bydlí p. Vincenc Doležá- 
lek : mojí druhové jeli za ním do slavenské Bystřice 

Digitized by LjOOQ IC 



40 

fto mladocbn, kde i sobiš*) t sT«lba se konaly ; já 
ale, ohled maje na «Té zdrafí a ohté a8|M>ň jedna noo 
na této cestě tiie a cele spáti, sfistal jsem toho dne ▼• 
Breii^y abych nazcjtří do Záhřebe pospíchal, anC mé 
Záhřeb, líteralnra a národnost slavoíUyraká dAleiit^ií 
byly, neili svatba. Aviak ješté i ostatek toho dne 
TšemoŽDČ jsem vynaloiil k poznáni Štýrska, k temni pan 
Schildenfeld, švagr mladé nevěsty, slovem i skutkem, 
Toaem i slunkem přívětivě nápomocen mí byl Při na- 
Titiveni chrámu a školy na otázku: v jakové ře&i se 
zde mládež vyučuje? řekl dozorce, nezněje kdo jsem 
já, onou Němcům obyčejnou sobělibou moudrosti a ná- 
rodní chloubou: „ie jeitě před rokem náboženství se 
mládeži ve slaveaské čili víndické řeči předkládalo, ale 
nyní že jde všecko jen německy, antt se prý na itěstí 
eelé město, anobrž celý kraj Štýrský,^ vždy více a více 
němčí.^ U mne to není stěsti, řekl jsem, nýbrž největší 
neštěstí a nerozum národ národností a řeči pozbavovatí, 
UbozíŠtyrčané I stínové Slávy! — Veselejší vzduch věje, 
chvála Bohu, ještě na venkově : vesnice ještě ozývají 
zpěvem slavským ačkoli ovsem již velice němčinou pro- 
tkaným. Několik veršův z. takových, od Heleny Jeran- 
kovy, rodilé z Přístavu, zpívaných písní zde klademe: 

í. Luštno je peč na deželi. 
Moje chyža na tratě stojí: 
Chytro se z játro pregleda 
Zachvalím jest mojga Boga. 



S majhnam no kratkam veseljam 
Katír mi tak dobriga da, 
KrepeliČka v streneoc prepeiva, 
Skoijanček se v lufti giasi 
KrepeliČka na verbi odegrevla 
Kosic pa v goši žvižga. 



•) oddavky. 

Digitized by LjOOQ IC 



4t 

8. finilMi je pftfi m Ion stMí : 

Katerí f póilogan Mtí, 
• Se iviiga in poja tomIo, 

Na Točtr praaladfco zaapi. 

4, Ža mi ge fraako iÍYlaD)e 
Ne5 na paraito noj bra^ 
V a^aaa^h lo iaka vaaelje 
Da 1h f a im en krát. 

VýUad alov : Luétno wmele, a aém. Lnat^ laaUf ; paé 
orienn ; déitfjo pole; trata tráYoSk loaka ; M^jhtín 
iMlý ; l^ťr který, ^írmana tíemma obili, ar. atrniSlě ; 
ékoiýcsnéék akřÍTan, luft povétH ; ho9Íc malý koa ; 
goi hooit ; ivi£gati pískali bTÍzdati ; poihnjů ěeal ; 
m tno a ; grůnho korko ; ne& na porajte nepočítej 
toho vysoce, nedbej na to ; De bi ga iivo en hrot 
O bya je dožil jedenkráte. 

Kamkoli jame pvtofali ve Štyrakn, vieeko jeité 
plno bylo rospráfek o škaredé sedaé, která ae před 
několika týdny ▼ mósici srpnu ▼ Rohatoi (Rohitsch), 
kde aia?ná kyselka s koupelí, se pHkodtla. Syn hrabčto 
Fnmtiska i Attems&v, ve Slovenském Hradci bydtíciho, 
jel a kočárem na projíidku : jemu v onatrety přichi* 
selo tou ceatott několik mladých Horvatftv do tamnéj« 
šich láni ; a že tito, jakoito a pInSjáím voiem % cesty 
vystoupiti neobtčli, mladý hrabe jím ^Kroatisches San«* 
Tolk^ navykřikovaU Tito s pokojem odeili. V kafirné 
viak, kam xa krátký 6aa i mladý hrabe přiSel, Horvati 
obrátíce se k němu žádali, aby odprosil tu urážku, 
kterou jim a jejích národu u5íniL V to příiel otec 
jeho a vida co ae děje řekl: já jsem hrábě! a v tom 
okamžení dal poliček jednomu* z Horvatův« Z toho se 
strhla strainá rvačka, tak že oba hrabata, syn i otec 
8 Vánkem se poraditi museli. Stavové átyrití tak se 
nad tím zhoršili, že hrabě se všech ouřaddv sesazen 
byl, aniž, dříve očištění svého, ve sněmovně ukázati se 
aměU 

Digitized by LjOOQ IC 



4a 

Po těchto deDDfcb talattáoh vitoupirše pod večer 
do lodice plavili jsme fe « MdotlíflvotU přes Sáva do 
Krajinská, tak že t^ol dae tři krajioy slavské, Hor- 
vatsko, Štýrsko a Krajinsko navití vil jsem* U prostřed 
Sávy vystupovali jako s vln před očima mýma dva 
smutné obrazy: hal tvolám, sakryv oči dlaněmi: to je 
Óop í 9i tento Cestar I Óop byl professorem slavské 
řečí v Lublanech, utopil se při koopáai v Sávě před 
několika lety; Ceštar byl Horvat^ poslnohač mndrctvS 
v Pešti, způsobný mladík, horlivý vlastenec, utopil se 
při koupáni v Dunaji, několik dnikv před odchodem mýna 
na cestu: oba ku veliké ztrátě Slavenstva. Ukratná 
smrtí, vzala si nám jií mnohé oběli a naděje. před časen: 
Rožnay, Jesefovíc Hladoi (ieáinif syn JungmannAv), 
Tomášek, Miohalovič, červenák hnijí: a mnohé poskvr«- 
ny a břemena národu žiji! — Městečko Catea na pa- 
horku ležící pěknější jest, nežli jeho dvojobličejní a 
dvojjazyční obyvatelé, na jejichž postavách těžce roze- 
znati : vlčeli německého^ či slavského živlu v jejich 
spankhartění pozftstalo, Řeka Brjana děli Krajinsko od 
vojenského Horvatska. Mné zde všudy tak teskno, tak 
cizo^ tak bolestno bylo, mezi tímto cele zanedbaným, 
se všech stran ntíakovaným a opovrhovaným lidem: že 
sem rychle domův k nějakému vyraženi utíkati musel, 
aby se mi srdce nepuklo. Zastyď Bože mé pochybo- 
vání : já nemám čáky, aby Již v těchto krajech kdy 
lipa kvésti mohla. Znevonělo mi další zde meškání, a 
jakási bezděčná těkavost pudila mne odsud dále. 



d by Google 



43 



HLAVA m. 
Horratsko. 

Záhřeb — Karloveo — Orahnicko poU. 

Nazejtří dne 12. záři z národně nmfrajfcíbo Štýrska^ 
kvapil jsem k oživajfcfmn Horvatskn. Bylaf jasná ne- 
děle, mlčelÍTá Sáva na levici. Na cesté do Záhřebtr 
požíval jsem poprvníkráte blaženost samotnosti, kteroa 
jeil nékdy rozmlnva s mým vozatajem přetrhla. Potřebr 
jest to, obzvláště na cestách, pro ducha lidského, aby- 
•e Časem ode hluku světa odstranil, do sebe vstoupil, 
Těci a předměty viděné sobě obnovil, zažil a přivlastnil : 
jinače množství tikaz6v způsobí jen zmatek v duchu. 
Jako tělo pokrm, tak du^e látku cestovní stráviti musí. 
Arcíže na cestě nemfiže mysl dlouho sobě přináležeti^ 
anC noví vtískové ustavičně jí ze vnitřku ven vylnznj^ 
aneb vypuzují. Co to za ves? „Dořroual* Dnes ne- 
děle, a tu předce trh na hrnce, dim mému Josefovi ^ 
Pane, řekl on, to nic nového u nás. — Co pak jste 
yy Josefe, Němec čili co? Já jsem Slavenec a můj ja-* 
zyk sfavenský, německy málo umím : jsem rodák z BreSče. 
Jakž to? dím já, yy říkáte Slavenec? a ne Slovenec? 
To vše jedno u nás, odpověděl on, nčenf lidé mluví 
Slovenec, my sprostí i Slavenec i Slovenec. 

Nu, ptám se dále, a proč vy Slavenci a Horvatr 
role své tak na záhony a runy (wendische Beete) roz- 
4)ráváte? proč nenecháváte role své tak celé a široké 
jako Němci? „Proto,** řekl Josef můj, „že ísme my 
moudřejší rolníci nežli Němci; to děláme tím cilem^ 
aby když prší voda ve hrazdách zůstala a do půdy 
vnikla a tím ourodě napomáhala ; kde pak je země- 
0ama v sobě močálovitá, aneb když mnoho dešfův bývá, 
tudy tyto záhony odvozuji přílišnou vlhkost, aby osenf 
nehnilo ; pannje-li dlouhá suchota v letě, a jeli studnice, 
potok aneb řeka ve blízkosti, voda se odtud do těchto 
brázd nastrojí, která rolí ovlažnje.^ Tu hle jsem měl 
přirozený dávno hledaný klíó k tajemství slavjanskýcb 



d by Google 



44 

sáhonAT : a toto vysyéfieni a Dkáxáof mi tak pracktické 
moadroati y roloíctvf, naphiilo mne novou uctivostí kn 
starým našim předkům. 

Ladač, Jerlušovice, Drdovec jsou chatrné Teanice 
8 roxaypanýroi aem tam domky: což zřícení a navštěvo- 
yání ikol těžkým činí. U Brdovce dohonili jsme dráte* 
nika^ jistého Jiřího Holoáe z Rovného, hoc vataky léméř 
tak dobře jako slovensky mluvícího. Poněvadž Maďaři 
liloupý posměch sobě a nich a z jejich řemesla dělijí : 
jdou tito chudáci raději v daleké krajiny^ aby aebe o4 
liladu uchrániti a panstvu i stolici poplatky vypaotovati 
anobli. Sotvy tento truchlivý pobled a očí amiael, oto- 
^rel se jiný utěseníysi. Vedle silnice aahrada nipohra- 
^éaá, jenom okopaná: v zahradě na vyvýšeném míslj 
Jívětnlce s nejkrásnějšími rosoperlýmí dítkami flory; ve 
jtředišti kvétnice mladý, vysok.ofQStlýy černým ouředi^ím 
couchem oděný kněz se knihou v ruce. Že rsonl ne?^ 
^ělni svou nábožnost zde vykonával, poznati bylo nejen 
^e knihy ale z celé skroušené tváře a postavy. Taková 
modlitba, myslím, v takové tichostí, z tak opřímnéhp 
ardce, mezi tak vonným kvítím k nebi odsilaná, musi 
Sobu milá býti. 

Čím více jsme se k Záhřebu přibližovali, tím hu- 
atěji uráižel oči mé jeden nepříjemný^ škodlivý, zde ši- 
roko daleko panující obyčej, totiž nošení všelijakýcli 
břemen na hlavách u ženštin. Děvče, žena, atařdna 
téměř každá nese něco na vrchu hlavy, buď koš, budf 
putnu, buď nftsi a uzel a to čaato tak veliký á těžký, 
že ledva pod ním kráčL Tím se stává, že postava 
zdejších žen jest přímá a rovná co strom : ale že to 
stálé tlačení mozku tohoto nejjemnějšího nástroje duše 
ihodlivé jest v jiném ohledu, o tom ani pochybovati 
iiabM. 

Do Záhřebu přijeli jsme před desátou hodinou, tak 
že ještě zavírku horvatského kázaní ve chrámě slyše) 
jtem* Okolí Záhřebské živopisné, vzdělané, na levo 
ověnčené vinohrady, a pahrbky čili hrby, hřeby, odku^ 
i jméno Záhřeb; na právo nepřehledná rovina město 
k rozprostraňování se až ku Sávě vábí, aby někdy jed- 

Digitized by LjOOQ IC 



45 

Dím z největších na jiha bylo« Oforas a atav méata 
chvěje mezi velkými a malými, atarými a novými městy; 
krej6iři, tokáři (sonstinžofci) a jiní řemeslníci mají ná- 
pisy německé: kupci i slavoillyrské. Gay jest osa, 
YĎkol které se duchovní i národní život Zahřebo ano- 
brž celého fiorvatska toSí. Jíž tomu asi 12 let co sme 
ae neviděli, co jsme v Pešti spolu na prochisky chodi- 
yalíy ěitankn k poočeni se češtině čítali, o pravopisn, 
o novinách a jiných národních dftležitoatech rozmlonvali 
a všeliké plány v pudoncnost činili : ze mládence jem- 
ného, nčelivého, naděje plného, stal se jii přísný, vá- 
inýy vysoce zasloužilý, všecka předsevzetí mladosti n- 
skntečáující muž. Jaková mi to radost, shledání se i 
takovým přítelem, vlastencem, soanárodníkem I On co 
ma^et přitáhl k sobě nejzpůsobnější illyrské mladíky ze 
všech krajftv a nářečí, chudé spisovatele podporami 
zakládal, získal šlechtu národní literatuře, sesoustředil 
rozptýlené síly a lak úlohu Bohem a časem sobě danou, 
co jednotlivec, zdařile rozřešil. Cosi zázračného zdá 
se míti do sebe a okole sebe pan Gay. Čili snad 
vzkříšení národu nezasluhuje jméno divu ? Novinárna 
a tiskárna Gayová jest velikánské podniknutí, síly jed- 
noho soukromného člověka téměř převyšující* Jsou zde 
Iři tiskací lísové, každý z nich stojí 500 zl. stříbra; 
hydraulický pres nadto stál sám 1000 zl. stříbra, al 
o literách, o sazečích o tiskařích a jiaých přípravách 
a potřebách mlčfm. Nejen sebe s tělem i s duchem, 
al/ i celé své dědictví a jmění obětoval tento bezpří- 
kladný vlastenec národu a vlasti. Nad tiskárnou Jest 
Čílalntce, přeutěšený úíílav : Vtkkol při stěnách knihovny 
kde knihy všech slavjanských nářečí, zvláště mluvnice, 
slovníky a dějepisy ; v prostředku dlouhý, zeleným suk* 
nem pokrytý stůl, na němž dvadcet pět roztíčných noViu 
a časopisův, ve krásném pořádku rozloženo. Takové 
množství slavjanských novin pohromadě sotvy se kde 
ještě na světě nalézá. Tu ruská Severnaja PČela, lam 
srbaké Novině a Národní List, zde polský Tygodník 
líleracki, onde Pražské Noviny, Včela, Květy, Ost und 
Weal a jiné čelnější německé noviny. Maďarské noviny 

Digitized by LjOOQ IC 



46 

ta místa oiaji mezi naiinsfcými, ▼ maďarikých čítovoách 
.«le aikde nespatřil sem oase oovioy : kteráž slafjaaská 
0oááelívo8t a všestranoost moe nemálo tédila. Na tyto 
jioviny vynakládá se ročně 260 zl. stříbra^ Dohled a 
pořádek má zdep. Babukič, maž výborné učený a dobrý 
jako léto. Takovým čistým všeslavským životem nikdo 
Jsem nebyl proniknut jako zde. Tu jsem naděl Slováka, 
j). Šuleka noviny čtoucího, tam Busa Sreznievského a 
Praisa, kteři ^de několik dnův na můj příchod čekali 
mévše odjíti do Srbska^ Podivuhodná jest schopnost 
,Ausflv v učeni se řečem a zvláště nářečím siavjanským. 
Fan Sreznievský mluvil tak dobře a plynně chorvatské 
nářečí, jakoby zde rozen byt Mně to šlo z počátku 
arci něco tížejí, aoC já posavad jen k čítání, málo kdy 
ke mluvení, příležilost jsem měl: a však ze dne na dea 
i můj jazyk se rozvázal. Poznal sem v Záhřebe neto- 
liko všecky čelnější spisovatele, p. Demetra (dra^atika)^ 
Yraza, Stoosa, Rakovce, Kukuljevíče, Babukiče, Užare- 
viče, Mojžeše a jiné ; ale i zástupce a podpory národa 
a literatury z vyšších »tavův, jako Jeho Cxcell. biskupa 
HauUka, hrabě Dražkoviče, hrabě Oršiče, hlavního župana 
Mikuláše Zdenčaybo, vice-bána horviitského Markoviče, 
barona Kulmera, generála Šímuniče, plukovníka Rastičo 
a nesčíslný počet přátel a vlastencův, kteří všichni 
tak mnohými a stkvělýmí důkazy přízně, hostinnosti a 
vzájemnosti slavjanské mne poctili, že pobytí mé mezí 
nimi k nejkrásnějším dnům života mého přináleží. — 
Uorvati jsou Špartanové slavjanští : silní, zmužilí, odhod- 
laní. Vysokocit národní povědomosti a slavjanské vý- 
znamnosti nikoho tak neoduševňuje jako tyto Urdino- 
jlavy. Jim náleží ta krásná čest, že byli první, jenž ae 
osmělili novoslavské vidy z duchovní říše do skutečného 
života přesazovati a vštěpovati. Tu žádný spisovatelský 
a učený arístokratísmus, žádný monopol s literaturou 
a ideami, jako jinde: pravá národní a duchovní svobo- 
dná obec, jejímž účastníkem, ba i jen svědkem býti ra- 
dost. — Někteří namítají p. Gayovi přílišnou cti a 
chvály žádost; my na to odpovídáme: ve chvalitebných 
věcech chválu hledati chvalitebno jest; ve slávě a ve 



d by Google 



47 

MéBÚ národa (eft hledali, čestnější Jest, nežli na 5est 
iiědbati, jí necítiti a nehledati, aneb nečealnýmí věicmi se 
Ghlnbiti. Ukázalt p. Oay dostatečně, ie mu čest národa 
dťážM bylk', než jeh.0 vlastní, ve dnech národního nei- 
l>eipLe6enství, když optimistovo mlčeli, odrodilci cizinc&m 
pochlebovali, chabí a klátiví zoufalí, sami učeni opnstiv- 
4b ožahavý skutečný život do útočiště starých čas&v 
.ae labrali aneb do hlubin vděčnějších theoretíckýeii 
4dťonmání se pohřížili : on do trpkého jablka přítomnosti 
•skousl a smělost měl bezprostředně a veřejně k ná- 
roda mluviti, nedbaje na mnohé ctíutrhače a žalobníky 
-avé. Kdybysme my Slavjané měli národní Pantheon jako 
^mané a Francouzi, anebo valhallu jako Němci, jábych 
Gayovu podobiznu tam postavil a lípolistovým věncem 
hlavu jeho ozdobil. Jedno však jest, co každý Slavjan 
od p, Gaye přičiau žádati má, totiž, aby netoliko ústy, 
penězi, cestami, ale i pérem působil a krásnýin svým 
alohem své vlastence častěji obradovah Pan Gay má 
i znamenitou sbírku slavjanských starožitností, k. p. 
pAvodní obrai Otmduliée, Oeorgiče (jenž o s, Pavlovi 
-a ostrovu Mlětě psal), Petra Zrmshiho a jiných ; pak 
staroillyrské peníze, na nichž vyobrazená první čtvtt 
měsíce se hvězdou ; což za znak i mnohým horvatským 
rodinám šlechtickým posavad slouží. Na jednom tako*- 
yém stříbrném penízi stojí nápis : Gaesar Augustua , 
a na druhé straně: Virtus turh. iUyrícar. Při spatřeni 
4ohoto měsícohvě^devého znaku, vždy mi přišla mnohá 
místa z národních písní na pamět, kde řeč o měsíci 
a hvězdě, k. p. v srbské písní i Mesec kára zvijezdu 
danicu atd. Známo jest, že i Slavonia na erbe hvězda 
má. Blezi starými rukopisy a p. Gaye zanímal mne ob- 
zvláště: Zákon Vinodolskýf od r. 1288. Charakteri- 
stické pro náš národ jsou v něm dva články, totiž 2. 
a 11. V onom stojí: „Akoby ký vopil (úpěl, křičel) 
T noci: pomag^ajte! terby ký čul a nepríšal na pomoc, 
pak by se doanalo, da platí pene Gospodinu (grád- 
skomn) Libar 25 a Cfikri L. 35.^ — V tomto: „Sva- 
líoj žení je vírovano od dobroga glasa.^ — Kdoby 
lakovou člověéenakost a vzdělanost v oněch stoletích 
iiledal? _ 

Digitized by LjOOQ IC 



48 

Doo 15. tářfy proTOBO^ráno t dítadle dTt kimy^ 
prYDÍ: Sůoská huCa na ďmiftu (lelskÝ 5i]i Tenlcovshf 
domek na rifaiiei) podle Koeebaa ; dnibý Ludott a fa* 
doria veselá igre, podle Deiagfera, Paa Skalac TfwML 
T obou koMiekým talentem; paaBa Vtiéltíva mfšmfaá 
baatíffli a poaunkyjako i líbeinou ffalomoatí ře5i iflyp* 
ikd. Ve apolka přátel ře5 byla o sakovpeni aseb tj- 
itayenf nového národního divadla y Záhřebe : MtM 
o p50Obenf divadla na vzbazovánf národnoati a vidé^ 
láni řeM přesvédSen jsem, předce radil jsem, aby fy 
peníze radéjí na saloienf matice k vydávání kiOi 
n mnsenm k ochránéní vlastenakýeh ataroiilnoatf obrá- 
ceny byly, anf prozatím nynější stav divadla dosta- 
leřný jest potřebám přítomnosti. Ponévadi ale k tonia 
fond jeáté malý jest, uvolil se ušlechtilý 6ay k osobid 
cestě a sbírce k tomu cíli. po celém Horvatakn. 

P. SreznIevskÝ podal nám zprávy o nynéjiím stava 
Kteratary ruské, zvláitč básnictví. Po smrtí Paikynové 
vyniká v básnictví obzvláité mladík Chamjakov. Jii 
předtím ietí jsem od tohoto spisovatele básné, jmeno- 
vitě jeho Studnicij které se mi pro jejich iivon obran- 
nost, jejich vroucí národomilenatví, jejich ěístoslavjan- 
ekého ducha velice líbily: proto sdělnjeme zde naiemn 
obeeenntva jednu z jeho nejnovějiich prací, která ještě 
nikde tištěna není : 

Orel slmvjanaký. 

Vysoko ty fnězdo postavil 
Slayjam polunolhioj orel! 
Široko krylja ty razpravil, 
Daleko v nebo ty nšol. 
Letaj I no v sinem more světa, 
Gdě siloj dyŠQŠěaja gruď 
Rasgnijem volnosti segrěta, 
Ty mladších braljev nezabad. 
Na step* poludevnogo kraja 
Na dalnij sapad ogljaoia : 
leh mnogo tam, gdě ivm DmMga^ 
Gdě alpy tnčej obvilis; 

Digitized by LjOOQ IC 



4». 

V iii5el|iiob skal, v Karpalacb těmBych^ 

V BalkaQskíoh debrjach i lésacb, 

V sjetjach Tevtonov věrolomných, 

V fltalných Osmanlii čepjacb. 
I ždttt okovanyje bratja, 
Kogdato zov oslyšat tvoj, 
Kogdato kryljit kak objatja, 
Frostreš Dad slabój ícb glafoj* 

vspomni icb, orěl poloočí ! 
Pošli im zvonkoj 9Y0J přívět: 
Past ich utěšit v rabskoj oo6í 
Tvojej svobody jarkoj svět ! 
Pítáj ich piščej sil duchovných, 
Fitaj nadeidoj lu(áich dnej, 

1 chlad serdec jebinokrovoyob 
Ijubovju žarkoJQ aogrěj ! 

leh čas přidět ; okrěpnut krylja, 
Mladyje kogti otrostuf, 
Yiletjat orly, i cepy nasilja 
Železným kljavom razkljujut* 

Ptáno se mne ode zdejšich přátel&v i to: proft 
prý se já i nyní ještě více básnictvím neobírám? 
Ptactvo, řekl jsem já, jen v jarhfm a letním čase zpívá, 
v jeseni a v zimě mlčí; a však chcete-li předce, dejte 
mi, ne vlaské vilty, ani franzouské Sanssouci, ani pen- 
sie a řády německých knížat, nýbrž jen potřebný k toma 
$asy pokoj a chléb: a vyplním bohdá žádost Vaši 
třebas i v šedinách. Znáte zajisté dobře, že my jen 
laskavičky jsme na polí národa a literatury: žíti ale a 
jisti při tom předce musíme, chceme-li pracovati, anC 
ani básníiflm pečení holubové s nebe do úst nevletují. 
Vlachové chléb zovou pánem. Ostatně jak člověk tak. 
i národ, po všestranné vzdělanosti dychtící, nic netratí 
i když poněkud poezii práznovati nechávaje jinými uži- 
tečnými věcmi se zanáší. Múza jest prftvodkyně a pří- 
telkyně života, nikoli jeho vAdkyhě; ona jej okrašluje, 
ii]e zpravovati neumí. Bezprostředním slovem i skutkem, 
obecDonyslnostf, obětovavostí a všelikým podobným 

Digitized by LjOOQ IC 



50 

působenim na obrané a rete národa v nebespečanatvi 
postaveného pracovatí| tnafnii není nenáí sáalnha, nai 
zpívati. Co nám prospějí všecky naie básně, stratiaie--li 
národ a řeč ? iéíkát byla práce, do mrtvoly našeho 
národa, obsvlášté óesko-alovenského lido, nového dacha 
vdechnouti , aa< jH pachem umrlčím páchla. Poahé 
básnění, třebas i s LuQfrotým hradohýbavým varytem 
a 8 Amphionovou kamení ku plesa přivodivší lyroa, 
k tomu nepostačovalo : potřebno bylo i jiných menších^ 
pospolitých spisftv a článkův vydávání a roíšiřování, 
všestranné dopisování, přemlouvání, knih ponukání, roxe- 
flíláni a prodávání, ant knihkupectví nemáme ; anobrí i 
cestování a pravotění se s odpfirci a jiné tisíceré pro- 
středky a léky ku vzkříšení a oživení mumie národnostL 
Kdyby Ieo bylo nás národ, a vftbec celý svět, samými 
toliko básněmi a knihami šCasloým a moudrým učiniti : 
toby jii dávno vrchovatě býti musel. Moje kázaě kři- 
£ejí mi E pulpitu^ co nevinný vezen z temnice, prosíce 
mne o vysvobození a vydání jich na světlo : to však 
mne předce nezdrželo od cestování, aut o tom přc- 
ayědčen jsem, že živé slovo více piksobí než mrtvé, 
láska z obcováni roste, říkali naší otcové, a téf nám 
potřebí. Nenávidím ustavičné čmýráuí se v zaprášených 
knihovnách, jako i pouhou školskou učenost a spekala^ 
tivDost, kde, jako v německé filosofii, jedna nová sou- 
stava ustavičně druhou nahání a s trAnu svrhuje, á 
žádná se naposledy v životě nezakořeňuje, aby mohla 
květ a ovoce přinášeti. — A pak novonárodní idey 
musíme, ne výhradně v jedné, ale v rozmanitých vše- 
možných formách do života vnášeti.*) 

V ten den před naším odchodem, navštívili nás 
ještě dva klerikové ze semeniště, p. Yaletíč a p. Vrban* 
čič, kteří nás česky přivítali, a vAbec v české řeči ka 



*) Nemažeme pochopiti jsko někteK Maďaři toto naše v 
Záhřebe pobytí na zloa stránka vykládati a jemu B&h 
YÍ jakové protimaďarské zámysly podstrkovati mohli, an€ 
zde o MaddKch a madarčině sotvy slovo mlovBiLO. Svůj 
pak národ navStíviti a o svém národu mluviti toŠím není 
břich. 

Digitized by LjOOQ IC 



51 

tpodiTV abéhlf Kyli^ cYíMee ie ▼ dI s^oMně Kašdébo 
týdne ftékolík liodío. Jedno jsem litoTtl^ ie jsoni p« 
Maiaraniče, tehdy nemooného na venkove, spatřiti a po- 
xnati nemoiil. Dne U. Mi o pil deaáté imIjqIí jame 
ze Záhřebu ; pp« Gay a Dtoialer rdaloaMvIe ae a námi 
již dřfve v městě, opět nás, pědí předkem sedše, u Sá- 
¥y překvepití. 'Byl to pravé ien jména mé de^rky 
Ludmily; oni, i moji aonceatovnfci i já voiaU jame: 
JHv Ji Bůh ! Ještě téhoi dne včasně přijeli jame do 
:£ar2(Wtf« (Karlstadt), a po nmistóoi ae.v hoslinci mtm 
yitíTili jsme (itov>na (skrovná e vsak dobře ařixená), 
pann Klobuéarice prozatímního městského soudce . a 
pány bratry Vakanaviée^ kde jsme . ai do pJUnoci até»- 
betali. I sde i před tím jii v Záhřebe všiokni idejlí 
^antenci mne téměř omráčili a ohlušili otázkami : ^roč 
-«e slovenaká šleehta od svého národu « své řeči vzda- 
hije a k jiným připojuje ? proč ona nejqailnéji na zma- 
ďařeni Slovákftv praeaje? Proč Slováci taková bezpráví 
•naseji, proč u trůnu pomoci nehledají? proč nikdo ze 
iSIovákftv na aněfflě ae proti tomu nekUsil atd.?^ Milí 
|»ánové, řeknn^ tohot jsou mnohé a roslíčné příéiny, já 
«a nejhlavnější pokládám nedostatek ndtódmch skol a 
národní vychovávání u nás« Kdo zná stav Slovákův 
T Uhrách, pochopí, že tona snémovní cestě učiniti nelze, 
ani Slováci tam žádných vyslancův nemají. Národ, který 
•emá práTz národní vůli míti a příležitosti ji vysloviti, 
není ještě národem; vůli pak národu představují svo- 
:i>odně. od něho zTolení a zplnomoenění vyslancové. — 
I9áš lid je velmi chndý a znnzílý, a bez peněz nikdo 
kněz. Ostatně se Slováci dosti hýbají, e hlasův avýoh 
kde možno pozdvihují: nebo všecky brošnrky a články 
▼ novinách proti tomu pocházejí od Slovákův* Čeho 
pak rozum nemůže, to čas léčí. Odplata za zlé i dobré 
i na ehrottiém dojede. — Zde jsem slyšel mezi jinými 
1 příčínn toho, proč na posledním Břetialavském aněmn 
městům, více hlasův žádajícím, tato spravedlivá žádoat 
odepřena: jeden z vyslancův maďarských totiž že prý 
Tořejné to řekl ; oni by zavraždili naši národnont, anC 
lirý Tétií počet měat sloveimký jest. 

Digitized by LjOOQ IC 



52 

Několik dnflv před Dtifm přfjaidem bylo %é» oii>- 
fechií vyietřofáni • pfthon pro poviitnoii Davorií: 

„Tko je rodjeB S1«t}w, rodjen janek 
SltvjfBaki Deka daaas diie barjak u arak atd.^ 

Hadaři vdali Šaloba v vyšifeb ouřadfiv proti této pfaai 
iádajíoe poireatáiif Jejibo původce. Po mnobéna aiídéiif, 
kdoby by) jejian akladateiem, nalexeno, že ta píaeň ▼ 
roaličnýcih předméstich a ulťcech zoikla, jeden verS sde^ 
drttbý tam atd. jak obySejaé národní pfsné povstávaje 
Vy jame ji jii v Záhřebe od řemealnických niňfiv a to- 
varyiftv ve(er na nlici apivati slyieli. Těiee to neaoo 
Horvati, že Madaří témčř každodenně proti SlavAm mno* 
hem uráilivějií a nebespečnějii ilánky, pianě a kmby 
svobodně tisknou a roíšiřojf : kdyi pak od Slav&v ně- 
co podobného, aneb i jen obrana a odpověd vyjde, ta 
kink a lermo dělajíce žalobami vrcbnoati oblěžiýL *m 
,^1 nabiji té, i plakal ti nedám*^ Jak ntrhačné jsou 
písně Madarftv proti Slavjanftm k. p. ^Ěl Hafyar, áll 
fiuda nég — Haldoglik a bota Tdt (Z^e Maďar, stoji 
Badín : umírá hloupý Slovák) atd." ; anebo i^Éa szegény 
Tót legéoy Mindég krampli atd." které ae veřejně nft 
Pešfanakém divadle apívaji ; anebo beaielná tmchlohra 
Galova: ,)Svatophik", anebo přísloví „Tót nem ember^ 
— a předce kdy který Slavjan podal žaloby proti 
nim? 

Ráno s ousvitem procházeje se po městě, přiset 
jaera na tržiště; jakový to nový nevídaný pohled ! V 
celém náměstí stály v pěkném pořádku vedle sebe ženy, 
všelijaké věci, ovoce, mléko, sýr, honby atd. prodáviH- 
^cí : ale při tom ani jedna s nich nde ncEabálelai jako- 
n nás, nýbrž majice obáslo konopí neb lenu o hlava 
otočené a v ruce vřeteno, vžecky pilně předly tak jako 
a cáa na přastvách| a jen v tom okamžení přísti pře-» 
alaiy, když někdo něco od nich kupoval. Již předtin^ 
ipatHl jsem panny a ženy cestující aneb aousedy na- 
vitěvnjíoí, anobrž í pastýřky na poli pHati: ale toto 
množství přadlic ve hromadě, jejichž hlavy v kužele ae 

Digitized by LjOOQ IC 



5S 

tMé^f, Jeit ItrodiilBý vf alop. ^Hluboký vrimcí «ita 
pro domáei pilnost « domád iléatf -^ tvé jméso jeti 
Slayjan !** říkal Jsem při tomto divadle s Kopitarem. 

MéDé sanimavý byl ado draht pohled pco aum 
{§edi6 do kavárny ku snidaBi, nalezli jsme n atol« tři 
hráSe právě tak seděti a v karty hráti, Jako jsme jo 
vícera při našem příohodn našli. Bylf J^don Horvat 
mlynář, a dva Němci kopd : hráli zde ceion boii noe 
hromady dvacetnfkův před sebon majice. V tom došla 
dcemška asi 13 létá řkoaei : ^Milý otfiel matka té 
prosi, abys již domů seli'' Tento šílenec osu pil se tak 
«urově na toto nevinné stvořeni, že s pláéem utíkati 
musela. Melt otec tento éetnon, hlad doma trpicf 
fodínu* 

Z Karlovce do Rjeky (Piume) vede krásná nmě- 
lecká Haría^Luiská silnice, slavjanské opravdu mistrov- 
eké dílo; vystavené od polního maršála, avob« pána 
Vnkaševiče, začatá 1801, dokončená 18IS5, dlouhá* 
téměř 80,000 sáb&v. Škoda jen, ie tato tak nákladná 
eilnice záměru neodpovídá^ nebo tak lidu a obohodn 
prázná jest, že jsme na celé te cestě sotvy pět kupec- 
kfth vozftv, obilím a plátnem obtížených, potkali* Špat* 
nějších hostincAv nikde jsme nenašli jako zde. I zde 
však, když jsine sobě vejce vařiti dali, slyšeli jame 
flAOudré přísloví borvatské : ^Vejce jednobodinné, chléb 
jednodenní, přítel třídcetiletý, jsou tři dobré věci." Kn^ . 
paborkovttý, skalnatý, neonrodný, němý bez ptactva a 
zvířat; sama cesta však předce utěšena, aut cestejiei 
veždy téměř po vysokých ehlumích putuje a vfti jako 
y oblacích se vznáší. Pošt jest asi 12 na této cestě, 
vesnice pak hlavnější : Statíve, Netratiě, Severín, Vaše- 
fiic Selo, Skrad, Dělnice, Nerzlá Vodioa, Jelenje, Kamen* 
jak, Grobtttk. fSaždá míle země a každá vesnice osna^ 
lunje pocestnéiiu, že se k jižnému podnebí a k nevé, 
•od posavadních cele rozdílné krajině blíží. Moře již 
nemftže býti daleko: rokle a prohlnfoioy, bývalá ale 
nyní vyschlá jezera, a celá tvářnost okolí to zvěstuje. 
I^yni, asi hodina před Rjekou, otevřelo se před námi 
oudolí, Horvatftm a všem Slavjaa&m svntéi, eno slula 

Digitized by LjOOQ IC 



kůif Mmako^ nyiii OroinUho P^fé^ mI j^dtn hoiiB» 
>iihé a pftl bodtny Iíř0ká. Zde r. 1842 naUiU di-* 
cí Tttařové svflj hrob pod idel^ein ttdatoých Horva^v^ 
•iiiliié mnolilvl jteh zde padl«, jedna fioloviee pole 
rt Mfm drob»tm Jiameoiai pokryta, proto pravi pro* - 
knárodof poyěat, ie toto kamení s nebe na tyto Udo- 
OBiee padalo* Horvati ehtl^'i sde poaDník4 tuto ada^ 
it zTédinjkfy postaviti a pítíilího léta áestiieton jakí- 
id památka slaTÍtt : tak jako to přítomného roku 
ichové a Moravané na. Hostýne u(ínilí. Jako a Sála* 
ra, tak i zde, s vozu sesedna u pjrostřed pole poza« 
chal jsem se citům a mylleakám národnim. Tak hrd4. 
vědomost mne zde blažila, jakobyeh sám osobné v 
bitvě byl přítomen býval, kteroa Itálie i Germaníe,. 
ad i Řím a Cařihrad, mongolské poroby zbaveny byly. 
vesničky Drcdiee viděli ještě, dva náspy čili iance,.. 
nimií tatarský tábor byl ; nad osadou Podcudnica 
it pole, podnes tatarské grobtíté i^éné^ kde, dle pá- 
dní pověstí, nejvíce mrtvin tatarských pohrobenýck^ 
íi, mezi nimti podobno i sám fiatuchan, jeni v této 
ráice zahynaK Nemohli jsme však zde bolest, ba 
m hněv náš, nad tím ntajiti, když jsme slyšeli, io^ 
něř věeoky zde nalezené storožitnosti : zbroje^ přílbioe^ 
BÍie, popelnice, sbleoiee (ještě vodou k pití naplněné) 
U do. ciziny se prodávají a ven z vlasti< vynáácjí. 
)č. brtitři Hervati nemyslejí na založeni vlastenskébo 
seum? U Chlumu (Knlm), u Lipska a jinde viděl jsem 
lh«má pomníky bitev, v nichž nedávno křesCané bra* 
křeslany zbili ; naši Slávové cisím zásluhám a mu* 
1 plnou hubou ae obdivují a je oslavují, jen k našim* 
rlasin^jšim. záslnhám a mnžfim jsme nevděční utalw- 
i mrtvým, co. jim náleží; a přitom se ještě hori^me 
ímeoliý že jim oizinei pocty a památky dělají. My 
iy pozdě přicházíme, vdndy jsme posMni, ku všemu 
d slal^. Když já do země smutně hledě v těchto 
^mto podobuýcb mylléokách hluboce pohřížen jsem 
hál má v ruce, sama sohě zanejohaná, ve> drobniáoi^. 
to písku stm tam hravě ryla a jakési hakybaky áé-* 
; proeítÍT'pak a k. sobě přišed, nemáWJsem se 



d by Google 

-^ . J 



55 

nlel^iipl y\á^ a čU co bftl ta nevědomky na této pí- 
aečnaté půdě napsala. Stála! tam totíž velikými literami 
vyoraná pna žaloba Dobrovského : „ Wir uneinigen 
Slaven /" Neměv více časa k zetření a rozhrabánf těchto 
niD) nechal jsem je tam co Grobnický pomník '^ 

Bylof již pozdě večer když jsme do Merzlé Vodice 
při||ižděU: z daleka zaslechneme neobyčejné pokřikováoi 
I hostince. VšedŠe tam, uvidíme vozataje a jiné po^ 
čestné vůkol stolu hrst! silně o stůl biti a prstAv hned 
více hned méně vystrčených ukazovati, ani při tom ně- 
raživým okem vsickni na to hleděli náramným a smí- 
ěeiitffl hlasem volajíce : cinque^ jíní aette, jiní otto^ nove 
•td. Jest to vlaská hra Alla Mora jmenovaná, poně* 
vadi pAvod svfij od Monřeníndv čili Arabflv má, kteří 
ji do Španělska přinesli. Tato bra po celé Itálii anobrž 
po všech jižných krajinách obyčejná jest, ona zavdává 
příčinu k nesčíslným různicem a skutečným vraždám* Jeát 
to hrá bezduchá : a předce jeli sázka veliká, pro rychlé 
hráni, za hodinu z boháče žebráka činí. Při osadě Ka^ 
menják pili jsme vodu z cisterny strojně udělané, do 
DÍž se deáf a voda se skalnatých pahorkův shromažďuje. 
Se chlumAv a výšin tohoto okolí uzříti již místy siné 
moře nad jehož vodami běloplachetné lodě, co holubice, 
M vinálejí. 



^ 



HLAVA IV. 
Poinon, 

Bjeha — Velja — Čicovi — Terst. 

Přes hriizy plné romantické skalostény a ^|f^|^(| 
vede cesta do Rjcky. V zahradách viděti p ^ -j^v 
nebem smokvy (fíky), vavříny a jiné jižn' ^ j,ostliny, 
Bjeka potok vytéká z ohromného skaliska a^ j %, hodiny 
od města. Město Rjeka, latin. Plumen <g yiti aaeb 
Vitopolis (sr. Svatovít), jest čisté, íi- ^^^ klassickými 
pozfistatky vzácné. Ve starých časícř ^ ^y^^ j^^^ l^j 
Liburnia, n Caesara Oenotria. Záliv * ^^k tento čili Uíč 



d by Google 



56 

moře sloje oyní GoVo del Quamero MŘ Camaro (ár. 
Kraia Krajinci)^ ve starých pak časfoh slul Sinus Hana* 
íicus čilí Heneticus (srov. Sinus Veneticns a Maře dei 
SohiavoBÍ) : všecka jména na nás národ se vztahnjfd. 
Zdejší Slavjan, pan V. J. Medanič, advokát a patrícius 
v oiěsté Bjece, přijal nás netoliko s pobostinstvim ve 
přibytku svém^ ale i sprovácel ná« jak v městě tak i t 
okolicech jeho. Vlaská jídla sde jsme ponejprve jedli, 
jako polentu, želvy^ mořské raky a ryby. O rozhlášené 
polentě já předtím kdo vi jakové představy jsem sobě 
tvořit ; sotva ale že^ jsem ji uzřel a okusil, aha ! řekl 
jsem Kaia mat naia a polenta jejt dcera! A tak jest 
ve skutku, polenta (sr. puls pultes) nic jiného není, nei 
staroslavská kaša, původní oblíbené jídlo Slavjanflv, pa- 
bérek po Slavo-Venetech v Itálii. Před domem p. Mede- 
nice čni vysoký kamenný sloup, na jehož vrcholku vlak« 
^ili korouhev (něm. Flagge, sved. Flagga, holand* vlag- 
ghe) vlaje; v prostředku vyřezbován s. Vít s kohoutem, 
u spodku pak tento nápis: 

Numín.e sub nostro tuté requiescite gentes, 
Aibitrii vestri quidquid habetis erit« 

V městě meii domy jsou ještě zbytky z římské brány 
(Areo Romano) ; jsonf to balvany skal, jak se vdá, bez 
malty spojených. Na hoře kalvarské pak trnohlejí zbo- 
řeniny onéno zdi, která římskou říši na východní a zá- 
padní dělila, táhnouce se ai ku Grobníkn a dále do 
Krajinská. V Rjece musí již slavenčina zápas vésti se 
sokyní svou Vlastinou; vesnice okolní jsou sice všecky 
slavoíllyrské i v Rjece obecní lid a někteří horlivější 
vlastenci mluví naši řeé : ale v tak řečených vzděla- 
nějších domieh a pří oařadech všudy se vlaský jazyk 
ozývá. Dáno kobootovi bradu, ii on chce věži. — Jsou 
sice zde slavoíllyrské, velkokupecké rodiny, majitelé 
korábův jako : Benetič, Církovič, Cosulió, HilaSóvió, Vf- 
5uli5 a jiné, ale bohužel, dítky v jejich domlch již Vla- 
stinu štěbetají. Ve chrámě sy. Víta káže se i zpívá 
▼ každou nedělí horvatsky. Srbská církev, jejíž knězem 

Digitized by LjOOQ IC 



w 

lest dv. p. Jórétič/ poéftá ji2 loUko 50 áfiSii m«i 
teoto naříkal nám velioe oia klesání zde naif náródiíettl 
i ře5i. V guvernialnínt paláou atejí na tabáli jména 
ylech advokátův r RJece kydlfcích napsána^ bylof }i€k 
i 2, mezi nifíii 6 alavjanalíá jména nescmcích. Tam Jsóa 
1 obrazy gubernatorftv Všech, od r. 1777. bylof jích 7. 
'Navštívili jame i školy máKdktck dítek, kde dvé u(Hel- 
kyné všecko po ylaakn u5íly. Proč pak neni zde 
slavská řeč nvedena ? ptat jsem se, a pan Hedanič na 
to: bylyt prý dloňho o tom faádky mezi mišfany, me- 
zitím prý gubernium v to se zamíchalo a iádalo uve- 
den! maďarčiny do této školky. Aby ae méšfánstva 
tomu vybnnlo^ vyvolili všickni radéji vlaské uiitelky. 
Tím jste se věru nedostali pod střechu, ale z deštč pod 
ilab odpověděl já. To se vše éasem napraví a nahradí, 
řekl náš^ přítel ; k ^emtt< já přidal : Co jednou k srdoi 
přivřelo, zvláště ve mladosti. Škrab jak chceš, třímá 
ae, aspoň skvrny na vždy nechává. — I o národnosti a 
řehi platí to přísloví: Již je to tam, co vl6ek ham! 
— Ma prft(elí chrámu S. Víta vezděna jest veliká ie- 
lezná i4lAa sem vystřelená koule, pod níi tento WtOi- 
^etný nápis: 

Ista Debat GaLLos puLsVra bInC AngUa poMa. 

S. Vit jest patronem tohoto města, jako i maohýéli 
jiných ve KrainskU; Štyrtku, Komtanskn, ani Stavové 
k tomuto svatému Jakési předmilenstvi mají, pócházejioi 
ještě od jejich pohanského Svatovíta. Tolikéž í chrá* 
miiv S. Hieronymoví zasvěcených veliké mnoistvi ve 
zdejších Slavskýoh krajinách, v nicbž jeden i v Rjeee 
stojí. Anobrž i v ňimě jest chrám „S. Gíorolamo d6 
flchiavoní*', jeni r. 1450 pod papeiem Mikulášem V« 
od Slavjanftr před Turkem utíkajících vystaven byl. 

Hned po přQezdu našem db Bjeky, pospíchati jsma 
moře pozdraviti na tak řeSenon paladu (snad od palus) 
čili násyp do moře běžící, kde lodě příplavnjf, aby to- 
var nakládati neb skládati mohli. 2de jsmr spatřtU dvé 
mladice Krafittské, tak krásné, že všickní diváei více na 

Digitized by LjOOQ IC 



S8 

Éé ntfU na tod& « "oře UedlH. Bjlyl ▼ uáiu^Mm 
mktí^ém odéfiH w«í ««•»'¥» i^^^ nšlechtílejií neill 
dmbá Zde jaw «tta pii^divosl oaěcb národních pří- 
glo^L** nichž jedno říká; ^Od nékdaj LjuhljmJte eq 
tím 9i&vele^, «. drahé: j^Nma puw (dévku) na^ 
Krajmeu.^ ZpotqroYi^^le Mo novihálkt, že oči mnor 
hých nn ně obrácepy ýion, awisely ▼ městě, jako laňky 

Těmlř dio půl noci pro^héz^i jsnie »e pód hvě*r 
dojaBDýni nebem v měatě a na mořakěm náhřežf, kde 
fliitožfttl oivétlených lodic rybařgkýpb, rybarice stáných, 
eem Um ae toulalo. Aai o 11. hodině lavzní na jedné 
lodi aitoohlMnÝ ale truchlivý apěv dvou rybáí&v: 

Čudila se Lika i Karhava 
Šťo goveri Bagarine Sava^ 
Kudi pjeme Fnmkoi^noTiča 
1 vitexB Baaa Zrinovi6a." 

4iaý Bole! řeknu já a podivem, totě píseň z Kačiče! 
Ireiie, di p* ttedauf^, to nic nov.ého a podivného 
není : náš lid, jmenovitě rybáři i ostrovu yelje, všechny 
ty pfsně znají a ípívají obzvláště ty, které se vztahuji 
na jejích nezapomeiiulelBého pána a dobrodince Frao* 
gipana a jeho rodinu. ByU Frangipan, a6 původem 
Vlach, pUzniv SlavťUn. Od Bjeky aai V« hodiny leií 
•Ba vrchu Term, někdy hla^aí město Liburnie (Tersne- 
tnm), nyní brad, Frangípanům přinál^ievií ; zde viděti 
lejich erb, na uěmi dva lvové chléb, lámaji — Zde se 
chová i pamalAý Mar^govaký aloop^ někdy ke cti Na- 
poleonovi na poli Varengo postavený, od Nužana kou- 
pěný a aem přeneši^pý* 

Přístav Rjeěanaký^ ělyřidcítka (quaranUna) a ne- ^ 
mocpice jaou od města malou hodiira vzdálí ; nás, právě 
jek jsme tam. došli a vftdce náš brámi ku přístavu ve- 
4QUCÍ otevřel, přivítala mořská bouře a vlna na akalnf 
břeh udeřená, co věie do vysoká ^d hlavami našimi 
vy!imntá, málem že nás firachem předěšené neuohop^a : 
•dešli Jsme sice zdraví, oeli však ukropeni. U prostřed 

Digitized by LjOOQ IC 



m 

Atom ilo|i aklwDá hM^Mk^, t^ vii9lwl ▼ iicnMinia<4 
poslat^f M sMbádi boHek podil bráti • kn<is» yiiM. 
moW. V« přístayii Umrto byl nyní i«éiiiký koráb 
kiNrylMMani éili iefartví, jtni % Korfii sen piíplnl^ 
— ZdejsflM potkali na c^atiS i reani^ky yi^ á% 
Rjéky nesovci a aice t koimiýeh vřacech (pytíiolO) ^^ 
jako jtov nalo dndy. 

Pléco dále, asi dvé hodiny, jsov ostrovy : Krk W 
Vdija Otokoj (snad velký oatrov, vlasky a Int. Yeglis) ; 
Oieero (lat. Absotus, Absyrtis) a Čres čili Cr>DS (lat, 
Cherso) jeai očkdy Absyrtidea insuloe^ sluly, ponévadi' 
prý, dle řeckého bájeslovf, Médea, s lascnem iitíkajicí,^ 
■de bratra svého Ábsyrta^ ji pronásledujíeiho,. savra^dil» 
a kasy těla jeho rozhazovala^ aby oteo sbiráním jich 
saaeprásDěaý jí dostihnoati aemohl. Kdo pochopi, jakové 
oity a myiléaky tyto kkissické ostrovy ve mné budily?* 
Vkja^ Ozeroy Črez a somedai Lmin Lusin, Babt 
(Arbo) atd. jsou prastará slavská, u klassikftv spomi- 
naná, s řeckořfmskýDi bájeslovlm a Bárodem se stýl^jíci 
jttéaa, jejichž obyvatelé oepocbyhné VeBstůn (od niehi 
Beaátky) ncgea sousedni ale i pokrevai byli. 

Hlavni mésto na ostrovu Yelja jeat Btoá anell^ 
Krk; celý ostrov rozdělen jest na 4 onřady (podešla, 
Vf^a^ Baika^ Dobrino a Omiial) ; a na 3 děkanáty: 
Yelja, Vrbaík a Dobriňo. Biskup bydli v Krku. I^a 
četám ostrove Velja panuje v náboženství glagolátina, 
jan nuilo církví jest, kde se v latine slooií. Knéži j^ 
zde vebaí maoho, v Baice asi BO, v Onuálo 10, viícki^ 
glagplité^ kteli mkno (teai mée léinéř nie jiniébo nedé(« 
lají. Bjitby glagolitioké tisknou se v ^jeoe latíoskými 
pliímaiiy. Nejmamemtčijií mista jsou: Omišal (geait* 
Omíšla, vlas. Castel Muschío), Vrbnik (Verbeuico), Baska 
(Besca), Ljubnja (Libnia), Dobriojo (Dobrigno), Jeaere-, 
Snáan (Susaoa), MikoJice (Micale), Dobasnica^ Poliea 
ÍToglice), Korní£ (Cornicio), Puuat (gen. Ponta, Ponte), 
čubranié (Chiubranicio), S. Vít, Milesíd, Gorica atd, 
fffÚ vysál vrchy i«eai Puntem a EaškQu, sluje. Trikavae^ 
z náko vaH se polok Bika. Jména ostatních vrehiv a 
pahrbkflv jsou : Belove stene, Pristív, Oehof, Zrnina, 

Digitized by LjOOQ IC 



fímijtlobm*, Ktiný, Strkiai^ S«pi^k, Čmiíkevo Čelo, 
Japleništé, S«moivoridk«Y#, Oiije Č«Ui, Upíct, Organ.''^) 

Z4e klademe i ii£koltk Ve^anskýck krajomlaYilir : 
éeitran Bph«u, břeitan; h^uiwf nemoofiý lak i korvatr; 
Blagdan BTálek, blahý dea, sakdan svakdan vezdejší 
den ; bura bouře, arov. vlaa. bóra ; hurica nádoba k no* 
ieaí vody; vesta i teata ceata, aiivé se ai dó Splela» 
kde put tbUnáj (cesta těsta anad od tesati, totiž airomy 
á křoviey v horécb, aby prftchod byl) ; cuda nnooiatvf, 
sáalnp, cuda Ijudi; éijový hií devioa alsika, děvka; 
ňromada oMtlá seď, ohrada; hubno^ serb. huvno baaMio; 
hoJsttdriea anniika, ar. kakiger kaludér ; ořech (ne ora 
jako u Srbdv); samah saém, rodní trh, «(>p«k? hndebDÍk, 
sopile pfitala ; storiti stvořiti činiti ; talikais tolikdí, 
aerb. takodjer ; rravXxift' bleptati, zle mluviti; Vasan 
Yelikánoc i u Krajiacikv, ar. Veana; vrgan pluh; zakai 
tkůby k čemu ? atd. Z přfaloví proatoBárodDfch : Tanje 
xamei, výie nosíš (Čím méně vezmeš, tím více nosíš}. 
— Ča ale vy : Ijndi čili Baščaoi (Baška ves)? (ar. 
^ea. Všndy lidé, v Chomoutové Némci). Zvláštnosti 
veljanského nářeM Jsou, budoucí čas : budu spali (ne 
Ofto, aneb tu) ; ve třetí oaobé množ. počtu du. k. p. 
dadu dají, slaviékt alavěji atd. 

Oděv Veljanftv déU ae téi od jiných. aonaedftv jak 
liarvou tak i krojem. Vrchní roucho cemé jeat u všech, 
« mni&v i žen, n mladých i starých, záležející z ten- 
fcébo a řídkého sukna čilí z haraau, k jehož shotovení 
n tkáni zvláštní dílnu na ostrove mají, a které zde sluje 
bedena (sr. Wenden ?). Částky mužského odévu jme- 
nují se: Klobuk^ Jaketa, (kabát krátký), Kotéga Qakela 
kožešinou podšitá), Kamizot (letní jaketa, sr. .Koatio, 



*) Modlitba Fáné a Veljanův takto zoí : Otče nái ky jesi 
na nebesech ; Světí se ime tvoje ; Pridi kri^estvo tvoje ; 
Bndi Yolja tvoja, káko na neba i na žemli ; Erah naš 
^vaebdanji daj nam danas ; Odpustí nam dvhe naie, kako 
.i my odpnšCaiBO dnšnikon (tak^ místo om) naiin (tak); 
i nenvedinas a napást; I izbavi nas od n^rijazaúAmen. 



d by Google 



6f 

canusinm), Oatí^ BřegeM^ JBrmeoreke (Hoieii), PosUňt 
(střevíce, Skoroé, sr. 5é8« postoly). částky ženského 
odévu jsoa : BíÁ (látek ko ^zakryti htavy a ien i pa<- 
neo), Stomanja (kodBe), Župica (sttkité), Foravnid 
(poramnici, od rasMDO^ traky »a niohi iupice visí)^ 
P€ís (Gúrtel), Ckoljevy JSoljevy (punčochy), Reklné 
(iiáiisniee, % vlas. oreehiio), řodpetak (ohyb n spodkti> 
sokné, der Absats), krana (parta), Tesneh T^snjdk (ka- 
kat ierreDý pro mladé netésty^, Súk/nica (jaketa mii^ 
ifim i ieván společná). — Vtbee se mIvtí, ie plivod 
a příčina této černé barvy v nosivé KrčanftT jest snáné 
neSfastttá smrt hrabdte Prangeponiho, od kterého času 
prý, eo jeho poddaní, sa niai tnichlí a sflsatkoyé roueho 
nosí. Ale my o tom na cele Jiné mydléaky jsmo 
příilí, Eviááté když jsme tuto čemoa barvn zase i 
▼ Benátkách, co pannjíoí anobrž jakonsí přednoat a pft-» 
vérčívon svatost mající,^ spatřili. Známol Jest, ie i v Be«- 
nátkáeh pfivodsí a nejstarái rodiny čili noMť od jakiiva 
éemým rouohům oddni byli a jsou, 'anobri i ty gon-- 
dolky nejen zcela černou barvou oličeny, nýbri i čer-i^ 
nýes suknem veskrz vyloženy a pokryty jgou, tak že n* 
spAsob rakve vyhlížejí. 1 Slayjané ve Kra^é, v btrii 
a sooíedních nosí vrchní šat a nohavice z černého aneb 
náčerného sukna, ženštiny pak černý rubái čili sukni 
s černého sukna Čili z mezulanky, tak jako obyvatelé 
Krku. Tak i BodříČtí Vendové , sr. Burmelstera Obod- 
ríten — Wenden, Rostock 1840. str. 28. ^Sekwarz 
ist bel den Wenden die Lieblingsfarbe.^ Našim zdáním 
má se pAvod tohoto prastarého obyčeje a Černého 
odévu, výše hledati. Již Scymnua Ohius, asi 90 lei 
před Krist, žíváí, toto píše (viz Lucii de Regno Dalm.. 
el Croat. p« 14): 

Sequitttr maře quod Adríatíenm vocant, 
Ibi insulas aimiles Gyciadicus obtinet, 
Quorum quidera alias nuncupant Apsyrtides, 
,. Quiaquaginta autem oppida 

Veaetorum in íntimo recessu šita sunt^ 
Veaetos sequnnittr Thraoes, btri nti vocant^ 

Digitized by LjOOQ IC 



^2 

JnxtBqúe iós dmte '«itte muit iatnt«e. 
Olímqne eénligisse ff«iin«lli asswuttt 
IdoeDélnm Phaéloirtla htM cire« to««y 
Ideoqae tttrbat iiMOlariim om«ei adhiio 
In^dere <tffa vM^tf Vrt tebita kigiibrí* 

fonStadž ř^ekoffmský Ápotto (• PhaétOD) Mejný jw 
t indickým bohem Krína^ jeai byl bdh VjěDtt, v oamé 
avataře ; poíiévadi skolky a báj«ilovf oboo, eo itajné 
a jen ta i lum wísenoalmi posmdufoé, sptýtig'!; aaC 
jméno KrSna to zaamené eo <^i^ a aám KriíM t o^fW 
postavě se vyóbrasnje, Krlufttté pak jeho etítelé Jema 
'ke cti nejradéjí čerafiií rouchem ae oditaji; ponévadi 
fCršna jináfie i Oovinda i. j. Hovado, éílí Vuly Vol, 
FeZ, Volos^ Veles ae Imeimje, ie kráyy páil a tAÍ 
jemu sratf jest: proto sa to mám, ie to (erud roucho 
našich Kr^anftv 5ili Veljanftv jeité índiekého pAvodu 
jest a na modlo Kršna ae vatahoje* Samo indické JS>a- 
'na a jméno ostrovu Krh Kréan sdají se jeden kořen 
infti, ték jako i crn, cem^ Sára, cárkay vind. čerha 
auobrž i hruh^ krkaveo (tak jako vrána a vraný')\ 
k tomuto fcofenu Krs^na patří i naie Jbr«, jbr/, jkraf, 
«l?y«e5, óhfílekj krěBÍitij krása (t. j, krasy a herky m 
těle, jako divochové obyéej majf)* Druhé jméno oatrom 
Velja pošlo bod od vel-hý^ veliký bud od Fo/, Vely 
Veles, Volos, FéZ, tak jako nedélja od děl, dělati. -*- 
Anóbrí i bajka o pádu Phadtonové nalézá svou obdobu 
'« jako matku v indické o Kršnovi a SektaauroViy sr. 
"Dapper 93. ^Sektasor verw^andelte sich io ein «rtig<eg 
Wáglein und zwei vreisse Ochsen mit verg^oideten Her- 
mem, fiine Bauersfrau besuchte die HoUer desKrischna, 
trog don Krischna aos Liebe zo seíner Sehdntieil und 
Freundlichkeit auf den Armén ond setzte ihn in den 
Wagen. Sektasor Terliess die Brde uad tog^ mit dera 
Kinde, Ochsen und Karren in die Luft. Als Ktíschna 
sich in der Luft befand, nafam er eiae grosae máanlicho 
Gestalt an sich und trat den Deyt so gewtHig auf das 
Herz, dass er seine Seele in der Luft Haas uud der 
Kórper zu taumelo begano, Krischna aeCste sioh auf den 

Digitized by LjOOQ IC 



leblosén Kdrper, wéltefaer ebten to ailtoaltlMiéii F«|l 
that, dftSt die firde darOD erbebté^. Tak i PliaelOB. Ko«* 
flmby 8d tato dohéiflía pffiHí méloii býtf sdila, ten »#- 
«hat pováží, ie lid těchto kraj&t do ánéMláo dii* MUi 
v národních zpěvich sponkfná a oslavme, jako fc« p. t 
BáBlcdňjfof, ! te Vnkoré abfrca 1841 atr. 489 Hlt^é 
pfsDÍ : 

Pocniktiío ailan bo8Ío6c : 
Ticha róao, Sto nepadai na mne 
Padala aam ztt dva futra na le, 
Ovo sam ae bilo tabania 
Gledajnči (uda velikof^a, 
Ďe 86 Vila 8 orlem zavadila 

Oko one zeleno planino : 

Yeli Vila: „Planina Je moja l« 

Orte Telit^Nije, nego moja!'* 

Vila orlo krila salomilá. 

Ljalo cmile ti5i orloyiSi, J 

Cmile IjatOy jest im za noYolJa ; 
TéSila ich tíca lastovica: 

„Ne cmiKte, ti6i órloviči! 

„PovéšSn yas n zemlja Indiju, 

„Ďe štir kofia raste do koljena, '\] 

„Détefína tráva do ramena; 

„Otkle nikad ne zalazi šance.' 

Po torno se tti^í ntéiiáe. 

Při slovfch oné RrAlické písně, jejíi konec takto zní: 
^Poď za fflene Vilo — Kod moje feS majke -^ U lada 
' aedití — Tanku svilu prcati — Na zlatnó vřeteno — *»* 
učinil ji2 Kopitar tu otázku : „Deutet díese Situation 
nicht nach Indien? Vis Wiener iahrbacher dL Lit. Í8Ž5 
B. 30, 8tr. 163. A srbské Pjesmeod Vuka 1843 I 42. 
— I název Vazan^ Vasan^ Veltkonnoc Kfčanftm zttaSf 
i jest indické Vasant Vasanti^ srov. Bohyni Slávu atr. 
323. Proto k želáni jest, aby se Mm dříve ve slavjan- 
akých krajinách a Školách vedle klassické řečtiay a la- 
tiny i klassický sanskryt a indi6tina co řádné studium 

Digitized by LjOOQ IC 



M 

fřednéMfy • vaše mládež aby vedle Homere • Horace 
i Valnifcilio a Viaaa, vedle Herodota a Cicerooa i Veda 
-dastniv SaliODtahi, Biia^valii, Poraiia a jiné indicki^ 
klaaaiky v nikách ooiila. Jakové nové světlo dostala-^ 
by odUid naše bialoriiey mythologie a celý národní slav- 
tkf ijvcil, jeboi kořen v lé pfidé vézS ! Ale — wirurt^ 
einigen Slaven! — naříká Dobrovský. 

Na ostrově Ďreza (Kerso) u Faresiny a Dra^osič, 
jest útína mořská meči tímto ostrovem a Istrií, kde n 
břehu moře, na vrchu Moriiackého zálivu, leží město 
I^bin^ lat. Álhona^ asi ctyry mile od Po^* Labín byl 
mně již v mé mladostí památným proto, že se xde na-^ 
rodil mož, Slavjan a protestant aneb raději spolnrefor-i^ 
mator, k němnž svlá&tní uctivost já vždy oltil jsem, to* 
tiž Matěj Frankavic Vlachy lat. Flacins lilyricus. Muž. 
lento^ po Husovi, Lnterovi a Melanohlonovi největdi bral 
podíl na reformacii, má nesmrtelné zásluhy o církcT 
evangelickou, a přináleží vůbec k nejučenějším spiso-^ 
vatelAm. On zde spatřil světlo světa r. 1520, z otco 
Ondřeje Vlacha a malky Jakoby roz. luciovy. Prvotináni 
umění doma od otce vyučen, potom do Benátek posláa 
byl k Janu Egnatiovi, jehož šhola vedle náměstí S. 
Várka byla. B. 1537 ode vstoupení do mníiského stavu 
Baldem Lupatinem odveden, šel do Němec, kde v Tu- 
binku u krajana svého Matěje Garbiče, řecké řeči pro- 
fessora, bydlel. B. 1541 ve Vitoboře (Wittenbnrg> 
slyšel Lutera a Melanchtona, hebrejčině a řečtině sou- 
kromě učil ; r. 1544 tam veřejným professorem učiněn.. 
Po zniklých v Německu vojnách byl v Brnnsvíku, v Dě- 
vlně ; r, 1557 povolán do Jeny ku zřizení nové školy; 
Qdtud do ňezna odešel, pak do Antvi^erpu, Štrasburku, 
Frankobrodn nad Mohanem, kde r. 1575 umřel. Psal 
vše 30 rozličných, větších a míénších knih, mezi nimiž 
, památnější jsou : Catalogns testium veritatis : Argenticae 
1562. Jeden exemplář tohoto díla nalézá se v univer- 
sitské knihovně v Pešti^ na jeho první straně dole tato, 
vlastní rukou spisovatelovou napsaná slova jsou: „Pí- 
entissimo viro D(octorí) M(edicinae) Bartholomeo Scho« 
beróy suo IHio et frptri in Christo ^ claríssimo Matthiaa 

Digitized by LjOOQ IC 



65 

Fiscius Illyricus.^ Odkudž patriio, že (eDto ex. darem 
poslán ode spisovatele .Šoberovu Druhé jeho památné 
dllo, jehož on netoliko pftvodcem, ale i nejpilnějším 
dělnikem byl, jsou Cmturiae Magdehurgicae^ tento 
zásrak lidské učenosti a pilnosti, o němž Queusted, in 
Vitis Viror. illusti pravi : ^insigne illud opus et quale 
pristina aetas nunquam viderat.'' Sepsal dále: Tra^tatua 
de sermone Sacrarum literarum, Magd. 1551. De Ma- 
teriís et metis scientiarum atque erroribus Pbilosopbíao 
io rébus divinís, Jenae 1550atd. Muž tento bezpříkladné 
činnosti^ jejž Czvittinger Slavum famigeratiaaimum 
nazývá, ustavičné strky a tepy nelitostivébo osudu zku- 
šovati musel, proto že od Němcův přeznán byl, dílem 
% obyčejné jím národní k nám nenávisti, dílem pro ma- 
licherné křehkosti, jichž žádný učený prost není, zvlásté 
pro jeho domnění o hříchu, že tento prý pří člově- 
ku ne případný ale podstatný jest. Jeho stoupence 
jmenováno Flaciani« Sám jinače tichý Melanchton ne- 
mohl Němce se sebe vyzouti soudě o mužích slaven- 
skýcb, nebo našeho Grankoviče přezýval ještěrkou 
slavenskou (echidna illyrica)*'. Jinače o něm jiní sou-» 
dilí, k. p. Quensted, v dotčené knize : ^,Flacius boho- 
slovee, předešlého století Origenes. Církvi Kristově 
dobrou a věrnou službu prokázal.^ Thuanus Hist. !• 
61. „Flacius největší mezi protestanty bojovník proti 
papežské důstojnosti.^ Eichard Simon Hist. Crit. V* T* . 
^Flacíus velikou sobě spisy svými slávu získal, obzvlá- 
šlé knihou KUc Pismay která rovně protestantům i ka« 
tolíkům užitečná jest.'' Nejškacedejší, pravě nelidská 
8 nekřesťanská nevděčnost a zaslepenost německých 
Interasských knězův byla to, že jemu ke smrti pracu- 
jidmu velebnou svátost odepřeli. Matěj Vlach byl snad 
první mezi učenými našeho národu, jenž se. co Slavjan> 
k jinokmeoným bratrům a Slavům hlásil a v dopiso-- 
váni s Poláky i ;s Čechy stál, srov. Lasúského K. 7. 
21. Jméno Franhwic pošlo snad ze jména Brankovič.. 
Slovo Vlach znamená u Turkův a Bosňákův tolik eo 
hřesHan; někteří z rodu Brankovičův přestoupili k mu- 
hamedanstvf, jíní zůsUli křes(ané| odtud snad příjmení 
KoIIároTy ggigy, IH. 5 

Digitized by LjOOQ IC 



66 

Brankoviě VUch. V Labíně se až posavad rod a jméQO 
Fraokovič&v oachézi, z nichž jeden Franiiiůk Frankovic 
kanotníkem. Se mnohým dotazováním hledali jsme v 
těchto krajích dostati obraz Matěje Frankoviče, chtějíce 
památka jeho ve Slavii obnoviti: ale najíti nikde jame 
nemohli. 

Slavný římský amphitheater v Pole, z něhož již 
jen zratíny viděti^ jmenují zdejší Slavové Divicem^ snad 
od divitiy dívati se, jako naŠQ divadlo. Počátek jedné 
naň se vztahující písně, takto zní : 

„Ai Divíčfl, bijeli gradíne 

Na tobě je toliko bolkuna (pavlač, okno), 

Koliko je u godini daná, 

Tebe jesu Víle ugradile 

Ugradíle v jedna temnu nocju atd." 

Jako vQkol Rjeky a na sousedních ostrovích v zá- 
livu morljackém a ve kraji istrianskěm bujný život 
slavský věje a poutníkovi radost národní pftsobí : tak 
naproti tomu oa severní straně ku Krajinská, zvláště na 
cestě do Terstu, spatřuje oko jednu uschlou zaoedbanou 
haluz slavjanského kmene, nad kterou lidomil hluboce 
zalhati musí, a totof jsou tak řečení Čicovéy aneb 
Ťifové, jejich kraj cicevahé pole. Sotvy že jsem vstou- 
pil na toto pole a mezi tento lid, přišlo mí bezděky 
na um potvrzování některých horvatských starc&v t 
jednom přátelském spolku ujisCujících : že maďarský 
živel není Slavům tak nebezpečný jako německý, že 
onino veřejně a hrubě, tito tajně a vlídně podkopávají, 
kde jen mohou, naši řeč a národnost. — ČiČové by- 
dlejí od Rjeky až ku Terstu ve vesoicech S. Matěj, 
Skalnica, Lipa, Pasjak, Novýhrad, Obrov, Materia a jiných 
roztroušených osadách a domích aneb raději chatrčích. 
Okolí neveselé, p&da holá, kamenitá, neplodná. Nikdo 
žádné školy ; jejích chrámečky jsoa našim chalapám 
podobné, i to zřídka se výsky tající; na pr&čelí chrámn 
dvě břevna aneb skály, mezi nimiž zvonek visí. Bylnf 
neděle, ani v tomto dni nejsou lidé tito čistě oděni: 

Digitized by CjOOQ IC 



76 

vše oeroéy špinavé.* V Lípě vešli jsme do několika 
sedleckých dom&v; tu bída a hr&za I nejen žádného 
stolu a lavic, ale ani pece ani kuchyně, ani ohniště, 
ani postelí. Jedoa díra, oknem zvaná^ osvětluje tato 
temnici. Na scmi před příbytkem pahreba (hromada) 
ohně, nad nimž kotlík xemčat plný, v&kol sedící otec, 
matka a dítky. Více a trapHv.éjších žebrákův nikde jsme 
nesknsili jako v tomto kraji ; celé houfy malých i vel- 
kých dítek pronásledovaly náš vůz s vykřikováním: 
^Bog im da srefu a zdravlje, ako mi šta šenkaju.^ 
Čičové jsou lidé nejvíce slabé postavy, hubeného těla, 
osmahlé barvy y moozí se zaneprazňují pálením uhlí, 
které do Bjeky přivážejí na prodej ; neooroda a hlad 
působí, že tytýž i na loupež se dávají; mluví s malou 
odiičností krajinské nářečí ; jejich zpěvanky čili světské 
prostonárodní písně slují bugary^ jakož se i u jiných 
lUyrův jmenují; naším zdáním od jména Bulhar ^ srb«. 
Bugavy franc. Bougre t. j. kacíř, neznaboh, (kacířství 
Bogomilův v Bulharech zniklo) : a lak tedy hugary hul-' 
hary znamená kacířské, nesvaté, světské písně. Klademo 
zde několik slov a vlastností (icevského nářečí: 

Bat hatic kladivo; hrnavreke nohavice (tak i 
bnlh.) ; césar císař ; dretva dratev . dřev pohl. muž. 
dob; jazlica spinka, jehlice; ehlapac chlapec, sloužící; 
Idembaaa klobása ; hosuja košile ; křes Svatojanský oheň^ 
Vájanek ; krozak kabát ; oklop ručnice ; pds^ cucák^ břeh 
pes štěně ; pejati místo peljati vésti ; perilka přadlí, 
pračka; planina rovina; postol obuv, škorně; srajca 
ženská košile ; stjucati stkáti, schluchzen ; sudár šátek 
na hlavě; škuja díra skulina; taljuga vůz taliga; vida" 
Uce n Slavoocův dvojinka^ hudební nástroj, dvě píšfaly 
rozličného znění; vretja vrece, pytel. 

Císařovna Maria Theresia, obrátivši zřetel svůj na 
bído tohoto lidu, některé osady z nich do Banatu při- 
vésti dala ku obdělávání tam ourodného pole: osadnici 
iito ale takovou tužbou prý po své mizerné vlasti za* 
chváceni byli, že opustivše bohatý Banat ke svým ska* 
línám a trninám se opět vrátili. O původa a významn 
Iména Čié rozličná jsou zdáni ; Valrasor je, podle 8ta<> 

Digitized by LjOOQ IC 



68 

rého obyčtje, hned od Uojžíio?ých *Chetíin Chitim, hned 
od Skytův a Japanfty ; Scbdniebea od Valachův, jíní 
od římského Titía atd. odvozují : my Óic sa pravý 
prastarý slavjaaský kořen držíme. . U Ilacqueta I. S« 
65 slojí Čióové i Pincehenej proč? neznáme. 

V sousedství Čiřfiv bydlí Čiribirci, jež někteří za 
větev Cikánův, jiní za ^Zakulatův sedmihradských vyhla- 
šují : co do vzdělanosti, 8 oněmí do jedné vrstvy 
náležejí. 

Od Materie pres Kosinu a Bazovici přijde se na 
.vrch Kluč iili Klič^ s něhož výhled na moře a město 
Terst. Celé krásné okolí města Terstu starými slavjan- 
skýmí jmény se ozývá: zde Občína, tam Dolina, ta Li* 
pica, tam Prosek. Tresti vsak* čili třestiny, trstiny, od 
nížby se město Terst jmenovalo, nikde jsme sputfíli 
nemohli proto a pro položení mésta při moři, kopec* 
tví a trhům příznivé, víee se nám líbí odvod od trhu 
tergovišté, snf i latinský nejstarší způsob psaní tohoto 
místa jest Tergeste. Tuto dokádku potvrzují i histo* 
ricbá svédectvi, anf u Appiana in lllyr. v některých 
rukopisech slojí Torgium^ v jiných Tergiton^ v jiných 
Tergestum, jako totožná jména ; Srov. Schónleberiy Gar- 
niol I. str. 100. Sami Horvati u Drávy říkají terstvo 
místo tergstvo^ to jest trhování, kupectví, odkud Terst 
přirozeně povstali mohlo. I v sousedním Krajinsku 
jf st město Terzec, Trzec (Neumarkt). Jakový to rozdíl 
mezi Bjekou a Terstem I Terst jest nyní po Hamburka 
nejkupečtější město přímořské. Velmi nás překvapila 
ta podobnost, která se mezi životem PesCanským a Ter«> 
stanským nalézá. Tam i zde mladost, čerstvost, výsta« 
vnost domův ; tam i zde staré a nové město, tam i zde 
nenasycené sháněuí se po zisku a penězích : jen že v 
Terstu všecko na vyšším stupni. Krásněji dlaieného 
města nikde jsme neviděli : loket i dva dlouzí a širocí 
čtverhranní kamenové slouží celému městu za dlažbo* 
Jako v Pešti kopy dýni, tak zde kopy laciných pome<^ 
rančův a citronův po ulieech nahromaděno. Ovoce, hro- 
zny, zemčata a jiné věci prodávají se zde podle váhy. 
roněvadž jasný a teplý den byl, koapali jsme se zde 

Digitized by LjOOQ IC 



69 

v mořských koopelich, odkadž na lodici kb světláme 
(majáku^ LeuchUhurm) plavili jsme se. Jest to nová, 18 
sábfiv vysoká věže u more^ a jejíhož vrcholce 32 ka-- 
baocové v aoci zapáleni a ustavičně se točící, a tím 
Kjevujíci a opět skrývající se, aby tím od jiných nepo- 
hnutých světel rozeznáni hýli mohli. — Takové lodice 
čili čluny sluji zde batetto^ každá z nioh má svého 
svatého, jehož obraz zde vymalován anebo přivázán^ a 
podle něhož i loď se jmeouje : naše slula San Floriano* 
Slovo bcUellOf franc. hateau^ »ngl. boaty belg. boot^ sro* 
vnává se tak s naším búda^ budka, budova^ jako gond 
gondola 8 našim kuťa kot kotec koč, konda (Orekondá), 
Pantomimické hry, jako v celé Itálii, tak i zde oblibeny 
jsou. Provozování nejen veseloher ale i (ruchloher prot- 
káva se téměř pantomimickými představami, k nimž 
Vlach přirozenou nesrovnatelnou schopnost má. Jako 
«e nám v amphitheotře paniomimika líbila, tak ve velkém 
divadle provozování zpěvohry Zampa dosti podlé bylo, 
zvláště proto, že role mezi osoby nebyly dobře rozdě- 
ieny. Kdo Zampu na se vezme, toho hlas a zpěv musí, 
naším zdáním, aspoň dvě oktávy obsahu míli, malí cha* 
rakter osoby i hudby Heroldovy vyražen býti. Na věži 
«hrámu svatého Antonína jsou hodiny, kde v noci čísla 
hodin a menšiu (minut) osvětlená se ukazují, tak j«ko 
i ve vlaských divadlech viděti. Ve brokové věží leji se 
z olova broky, s vysoká přes síto padajíce dolil a okrou« 
hlost v povětří při pádu tom samy sebou dostávajíce* 
Zdejší bursa, nádherné stavení^ jest středištěm celého 
kupeckého s Terstem ve svazku stojícího světa. Tento 
dav lidstva ze všech slrau světa; toto tovaru, návěští, 
novin dáváni a brání perem vypsati nelze. O polednách 
došla sem skrze dalekohledy první zpráva, íc do jed- 
noho z knížat a syndv krále francouzského stříleno. V 
předsíni bursy jest poledník (meridian), t. j. 12 nebe- 
ských znamení (Skopec, Býk, - Blíženci atd.) na dlažbě 
mosaikem vyohrazeno : slunce skrze díru právě o IS^ 
hodině sem zasvítí a tím poledne ukazuje. 

Při navštíveni mořské hráze, Molo S. Carlo, rado- 
stné i smutné city i myšléoky mne míšeně proDÍkaly. 

Digitized by LjOOQ IC 



70 

Badošlné proto^ ie jsme zde veřejný brdy výras slav- 
jaDské uárodDOBti spatřili (ítavše na lodích zde v moři 
ukotvených panu Popovi5o/i, bnpci Slavonakému ve 
Brodu oáležejicfch, slavjanská jména, jimiž korábové 
lito jako pokřesténi bylí, k. p. Došan, Loiar, Obrado- 
vi6 anobrž i Gaj. Předek Obradovičovské lodě oxdobea 
byl i velikou pozlacenou sochou tohoto znamenitého 
srbského spisovatele. — Smutné city bouřily srdce mé 
proto, nebo na pamét mi přišel Winkelmann a jeho 
zde se k němu přitovaryšivší vrah Arcangelú Na veli* 
kém namésti proti némeckému kašlou, vidéti hostinec 
(Locanda Grande) kde ve druhém poschodí od tohoto 
nešfastníka zardousen a probodeu byl. Na nádherném^ 
vedle hlavního chrámu jemu ke cti vystaveném, mramo- 
rovém pomníku, éte se tento nápis : ^Joaoní WinkeU 
manno Domo Stcndelia Praef. Monumentis Itomae Gu- 
randíš Egerundis Maxima Polilioris Humanitatis Laude 
Florenti Adita Vindobona Sedem Honoris Sui Repefens 
Manu Advenae Proditoris Hac In Urbe Peremptus est. 
YL d. Jun. An. MDCCLXVIII. Agens An. L. Tergestini. 
— Explanatori praestantíssimo Antiquitatis.^ — Pomník 
ten udélal Ant. Bosá. Peníze k tomu obětovali mnozf, 
zvlášté ki áiové a knížata, jejichž jména na stěné pozna- 
menána jsou : mezi nimi našli jsme i slavjanská jména 
k. p. Nadalemshý^ Rozumovskýj Jan Naversnih z Go* 
rice atd. Winkelmann byl jeden z největších znatel&v 
antických uměn, jeden z nejostrovtipnějších posuzovate- 
Idv řecko-řimských výtvorův; on vyslídil zákony, podlo 
DÍchž se řečtí mistrové a umělci zpravovali ; on byl 
reformátorem vkusu německého a pripravovatelem vyiši 
vzdělanosti. Škoda, že s náboženstvím bral a víru, ne z 
přesvědčení, nýbrž krásoumám k vůli proměnil. Horlivý 
protestant a vroucí milovník uměn, to se pěkně v jedné 
osobě spojiti dá. Mezitím, co snášelivý křestan, stál jsem 
předce dlouho před pomníkem tím s uctivostí a iltrpirostf 
oad žalostným osudem tak výtečného muže. 

y obecném životě zde již vlaština nad slavjančinoo 
horo bráti počíná, ovšem ji téměř již podmanila. Sly- 
šeti sice po ulicech a náměslích z úst lidu slavské 

Digitized by LjOOQ IC 



71 

ZYuky: aje tito zdají se býti více cisi, než dom&cf. 
Anobrž sama chátra naše, umí-lí, pochvastáTá jie yla$ti- 
non. Naael jsem Yšak i zde kráaaoa zahrádko Slávy 
JI v ni statných délnikfir. Takovijsoa p« Demeter Sta- 
nísavljevid zprávce a a&itel srbských škol ; p. Jan Vesel 
komorní rada , rodilý Krajineci výborné zběhlý v ději- 
nách a v nářečích alavjanských ; p. Jan GvozdanoviS, 
oaředoik^ bratr záhřebského Tomáše Gvozdanoviče ; pan 
Bašnov a jíní. V této zahradě ale jeft nejkrásnější 
rfiže manželka tohoto posledního, paní Žofia Bnšnová 
rozená Žiníc, pAvodem z Horvat ze vsí Zelendvor n 
Varaždínu, naroz, r. 1819, jenž čtenářfim Danice známa 
jest z hezké tam tištěné básně Mojoj Domovinu Bla- 
žené hodiny přežil jsem v obcově a v rozmluvách s 
touto slavoiilyrskon Safo; vzdělanější, dflvtipnější a při 
tom vroacnější milovnice našeho všenárodu jsem ještě 
nepoznal nad ní. Ji viděti a náviděti jedno jest. Krásy 
více ušlechtilé než bujné, mravfiv lahodných, rozmluv 
nenu.cenýcb, řeČ slavoillyrsliá z úst jejích co z naladěné 
harfy libé zní. Při mluvení o učených předmětech nikdy 
nezapomíná na meze ženského pohlaví: a předce soud 
její o literámt vzájemnosti Slávfiv, o přepiatosti Ma- 
ďarův, a zvláště o národním vychováváni tak byl uho- 
dný; zdravý a při tom p&vodni a vlastní, že jsem 
% mužských rtův nic výbornějšího neslyšel. Nám Šlová* 
kftm, v otroctví narozeným i vychovaným, zdá se každá 
smělá národní a ólověčenská povědomost býti hříchem. 
S jinými pak lidmi a národy do jedné a téže třídy se 
klásti a rovnost práv žádati: to se nám vidí býti hned 
převrat světa a života. Tak se člověk odčlověčiti 
může ! Paní Bušnová zanáší se, mimo básnictví, i spi- 
sováním kniho národní výchově zvláště dítek a mládeže. 
Ona radí, aby se ne jen Slavjanům, ale již Slavjaneč- 
kům a Slavjanečkám s mlékem materským láska k ná- 
rodu a k řeči. do srdce vlévala. Vloží-li se pozdě se- 
meno národnosti v ňadra mládence neb panny, nezako-^ 
ření se v zatvrdlé jíž půdě: odtud prý se stává, že* 
tak mnozí ve mládeneckém věku horlící, v mužském 
chladnou a jižnou. Když my takto rozmlouváme, při- 

Digitized by LjOOQ IC 



72 

kvitne z vedlejšího přiby tktt asi dvouro5nf iitdle&«$ dév$«, 
které matka na loktč yzavií, řekla : Olga, meje dra^o 
djete, ita si ty ? jeáili Taliaúka ? ^Ní aans.^ Némkyňa ? 
^Ni sam.*' Dakle šta jesi? „Ja aam Uirkat^ Tato od- 
poved dalo toto novíAátko a jakousi détíoakott tirdostí : 
aačeí matka políbivši je k srdci svéma tiskla ; i jé 
jsem si polom a tiinto zlatouškem drobet po6adkftl a 
pomilitkovaK Ptal jsem ae koneénd pani Kašnové jako 
přišla k této národnosti a národní literatuře? Osamělost 
národní byla má očitelkyně národnosti, odpovédéia ona ; 
já zde v terstu žiji mezi Vlachyněmi, NémkynéoDÍ a 
jiných národfiv ženštinami : mravy a zpfisoby tdehto roz- 
dílné jsou od mých; to mně u5ilo více aamoto, ne< 
společností milovati ; samota mne vedla ke čtení, pře- 
aiyšlování a psaní, ačkoli již předtím v mé vlasti hor- 
vatské znala jsem Danici a iilyrské noviny. Při od-> 
chodu prosil jsem ji, aby mi oékolík slov na památka 
vlastní rukou napsala. Její skromnost mi odpustí, že 
ae nemohu zdržeti to zde položiti: 

„U tudjíni 
AI u domovini 
Tko svoj rod Ijubi 
Níkad sardce njemu nezgubi. 
Holím da přímíte za spominak o ve male réči, koje sa 
« našem milom slavjanskím ježíku napisane ; jer pero 
nernože izpisati teselje moje, da sam pjesnika Slávy 
Dcery a učítelja Uzajemnosti slavjanske izpoznala. U 
Terstu 21. Rejna 1841. Sofia Rušnov.*" 

Při odchodu mém od ní, musel jsem tuto dobrou 
a outlou duši všelijak kojiti z ohledu na budoucí osud 
Slovákův Tatranských ; předkládáoím tisícerých teaklí- 
vých otázek brala podíl na jejich, od Maďarův jim stro- 
jeném, nebjBzpečenství, ptavši se: či jíž mnoho vesnio 
/ stolic zmaďařeno? či mají Slováci nějaké zástopoo 
proti této národní vraždě, která na ně číhá? proó ae 
prý Slováci směleji v tak avaté důležitosti nehýbají «' 
oa své obraně ardnatěji nepracojí? pro6^8e ku vládě 

Digitized by LjOOQ IC 



73 

a trfinu neittíkaji ? Edaliby prý oebylo lépe aby Slováei 
raději nyaéjií vlast stoq opustili a k zachovánf národ- 
nosti jinam kil slavjanským bratrAm se přestčhovali ? atd. 
Milá sestro SkTJar.ská^ odpoviděl já, ddkoji Vám srdečné 
za Vaši účastnost na neštěstí mýoh krajaoAv; buďte 
přesvědčena, že to v Uhrách noino, to délají Slováci 
k zachování své národnosti. Vsickni téměř posavad 
v této příčině vyšli spisové : Sollen wir Magyaren wer- 
den — Der Magryarismus in Ungarn •— Mít Speck fángt 
man Mense — Apologia — Schreiben des Grafen Zay 
— Der Sprachkampf^ Mirabilía atd. json od SIovákAv. 
Nače£ ona : „ToC jáou slabé zbroje proti ztřeltěnosti.'' 
Ovšem, řekl jsem já, ale já myslím s Napoleonem: ie 
i péro jest meč. Politických prostředkAv Slováci ne- 
mají, moscji se nyní jen duchovnými brániti; nvěřují 
Vás však, že Maďaři svou králku neprovedou. 

Srbská obeo aneb církev jest y Terstu co svo- 
bodná obec, není pod žádným biskupem, visí jediné od 
gubernium, volí rořné tři starší sobě za vAdce a 
zprávce, má dobře spořádané národní Školy se třemi 
třídami, které všecky však jenom 26 žákův počítají. 
Při škole jest zvláštní krásná síň, kde se schAzky a 
sněmy držívají, a chrám znamenitý. Ústav tento národní 
pochodí od Jana Miletice, rozeného z Bosny ze Sara-, 
jeva, jenž pAvodné byl kožešníkem, potom kupcem ve 
Vfdnl. On odkoupil zde od RekAv grunt za 30 tisíe 
zlatých, na školy pak poručil 36 tisícAv %\. Nemálo 
mne bolelo, že jsem nikde obmz tohoto velikodušného 
dobrodince zde neviděl, ačkoli tabule a nápisy k jeho 
«ti na stěnách visejí. Počet všech SrbAv řeckého vy- 
znáni v Terstu jest nyní 250 duši; IllyrAv pak kato- 
lických asi 50 dusí, tak že počet všech SlavjanAv do 
hromady obnáší asi 300 duší. Stěžovali sobě zdejší 
katoličtí Slavjané, že cele sobě samým zanechání jsou, 
«nf kněžstvo žádné péče o jejich národnost nevede, skol 
pak a učiteiAv žádných nemBju V ka^árné Stělia polare Qth' 
lézají se srbskopešfanské a illyrskozáhřebské noviny. ZáS 
jsme čítali i všeobecné Augšpurské noviny a to a velikou 
4lychtivostí, nebo se v nich pod číslem 256, zajímavý 

Digitized by LjOOQ IC 



74 

článek o Slavjanecb Dfiléza], ktcrf zde dva, třikráte 
klaaité itcn a s potleskem všeobecným siyšán 'byl, ob- 
zvláště onen pnnkt : ^Slaven haben die ersten Stádte 
in Deutscbland gebaut, Erze gegrabco and Handel er- 
óíTnet. Daber berůhrt es scfamerzlich jeden gebiideteo 
Slaven, wenn er lieat, wie man mit kaltem Blute anf- 
zMiy wo und wann die Slaven von den Germanen ver- 
drángt^ decimirt, erscblagen, mit Fiammen und Schwert 
ausgerottet wnrden.^^ Naráží tu toti#. dopisovatel nepo- 
ebybnč na onen obavný, nestydatý článek jakéhosi Ger- 
manomana v těcbže novinácb, Beilage 143, 144. 

O nešpořich vešli jsme do srbske'ho chrámu s prá- 
tely ; brfiza mne pojala, anf jsem u oltáře uzřel státi 
kněze ozbrojeného, vysokého, ramenatého, hrdinského, 
vice Uektorovi aneb Lauritasovi, nežli Kalcbasovi aneb 
Methodoví podobného. Byl to p. Stojanovič, duchovni 
z Černéhory, co vyslanec do Srbska zde cestu kona- 
jící: po poctě boží, když se s námi do známosti dal, 
zeptán : proč zbroj aspoň ve chrámě neodloží ? řekl : 
i^to po nasky! V Černéhoře prý i nečestno i nebez- 
pečno zbroj někdy se sebe složiti ; i při jedení i při 
spaní, i doma i ve chrámě musí zbroj při ruce býti, 
ant v okamžení Turci přijíti a loupež anebo i vraždu 
spáchati mohou. Proto u nás i duchovní jsou bojovní* 
ci.'^ Po rozloučení se se zdejšími Slavjany hořel jsem 
po dosažení hlavního cíle mé cesty, totiž po odplavu do 
jižné Vinety čili Benátek : ale pro divadlo, kam i my 
jsme šli, teprv oholo 11 hodiny zdejší pároloď odchá« 
zela. V Terstu potkali jsme i některé pobratimské pu- 
ntující Slavjany, z nichž jeden byl p. František Perko, 
kněz v Maxově ve Šlyrsku, muž veselý, národomil hor- 
livý ; druhý byl p. Slavík, hudebník, Čech, mladší bratr 
onoho slavného houslisty, jenž byl sokem slávy Paga<- 
ninibo, ale z nastuzení v Pešti, bohužel! před několika 
léty zemřel, příčinou nesvědomitosti maďarského lékaře, 
který od nemocného na venkov odjel. Oba tito Slavo- 
*bratrové spolu s námi do Benátek se plavili. Již jsme 
byli v párolodní kajutě, unavení chozením celého dne 
odpočívajíce a dřímajíce s opřenou o lAžko hlavou, již 

Digitized by LjOOQ IC 



75 

všecko k odplatí hotovo bylo*, anC lodní kapítaa sten- 
torským hlasem po lodi volá : „Signore KoUár! Si- 
gnore Kollár! chie e? ove e?^ Mně se ani nesnívalo, 
že by se ten hlas mne týkal, ai když kapitán i s dru- 
hým jakýmsi pánem do samé kajuty všedše ona slova 
opět opakovali, já co ve snách procitna ^Jo aono^ 
řeknu : a ta spatřím před sebou pána Bušnova, jenž 
svým i své paní jménem ještě srdečné pozdraveni všem 
českým slavistúm přinesl jmenovitě: Jungmannovi, Ša- 
faříkovi, Hankovi, Palackému, Klácelovi,,Chalupkovi, tak 
též Kopitaroví; až i Míckievičovi, proso nás abychom 
to příležitě vyříditi nikoli nezapomenuli. Sotvy že jsmo 
ae rozloučili s tímto tak vděčným neočekávaným poslem^ 
již provazové a řetězpvé na palubě hrkotali, kotva 
byla vytažena a my chvěli na svobodném moří, a to 
Slav janském moři čili Marc degli Schiavoni, jako tato 
část jaderského moře ode dávna u Vlachův nazývána 
byla : srov. Baudrands Geogr. Leme. 



d by Google 



díl n. 

Itálie: Benátsko a Lombardsko. 



Část X, 

Benátky. 

HLAVA L 
Moře Jaderské. 

Moře jaderské Čili adríatioké cele jiný rás má, 
nežli moře baltické: práv^ tak jako se obyvatelé jíha 
od obyrateliiv severu aneb jako se Siavjané a Nčmeí 
lisí. Tam i v moři a nad mořem všudy jakási lahoda 
a vlídnost, zde surovost a drsnatost; tam pfivabná roz- 
manitost a krása, zde unavující jednonátobnost a divo- 
ká ohromnost. Sami větrové a vichrové, vlnobití a 
ječeni rozdílné jest na obou mořícb. Na tomto moři, 
ačkoli bouřka tytýž pohrávala, předce přes noc několik 
hodin tiše spáti lze bylo: a vyjma dvě neb tři osoby, 
mezi nimiž jedna paní, mořskou nemoc sotva znamenati 
bylo, ledaže okamžité závraty a mdloby n některých. 
Já nemoha se nasytiti pohledu hvězdnatébo nebe oa 
kolébavé této a nekonečné hladině mořské často na pa- 
lubu jsem vystupoval: Jsouf to zvláštní myšlénky a 
city, které moře v rožjímavém plavci plodí. Na moří 
všecko velikánské, ohromné, nekonečné, tu zrcadlo věč- 
nosti a všemohoucnostiy tu Bfih bydlí a pfisobí samotný 
bez lidí : obrazy a divadla pevné země ukazují se s 

Digitized by LjOOQ IC 



77 

tohoto stojiáté malé, slabé a matné; na moři viděti 
příroda ještě ve stavu pAvodoostí a nevioooati, bes pro- 
měny, anf moře does takové jest, jakové bylo při stvo- 
ření : tvárnost země xtratila jíž dávno svSj paoenskt 
charakter v nesbedoém náruči lidských vášni, potřeb a 
osudfiv; na moři člověka jen nebe ze všech stran ob- 
jímá a těš), tu nebe i nad sebou i pod sebou vidíme, 
anf se slunce, hvězdy a celá obloha v něm zrcadli, 
moře nás oběma rukama k nebi nese mluvíc k nám: 
„syn nebe jsi, a do nebe přijdeš ; duch jsi, ku vše* 
duchu přeletíš : na zemi musíš hlavu zpínati a oči vy- 
vracovati chcešli něco lepšího spatřiti nei hrudu ; černá 
ruka země táhne tě všudy do hrobu, a každý krok 
opakuje ti to smutné heslo : prach jsi^ v pracb se 
obrátíš" ; moře každé neštěstí na něm zniklé hned i 
pohltí a památku jeho očím potomstva smaže, ono jest 
jako moudrý a tklivý lékař, jenž rány, krev a jiné ne- 
čistoty národfiv a člověčenstva smývá, čistí, hojí, ne- 
shojitelné pak aspoň před okem skrývá, a neviditelné 
činí : naproti tomu jako nestydatá iebračka, roztrhané 
své roucho a hadry odhalujíc, hlízy a vředy, jizvy a 
chrasty svého těla mimojdoucím schválně ukazuje, tak 
pAda zemní chvástá se zpáchanými křivdami a vraždami, 
zvěčňuje vojny a krveprolití skrze mramorové pomníky 
a sloupy^ nápisy a hroby, mohyly, bojiště a zbořeniny ; 
na moři chřípě a plíce téměř ustavičně jednaké příjemné 
a čerstvé povětří du sebe vdechují, anf na zemí s kaž- 
dým krokem jiný puch a smrad, shnilina a stuchlína nos 
uráží ; moře vede k novým světftm a divAm stvořeností, 
k novým krajinám a národům a tím rozšiřoje tělesný i 
duchovni obzor, otvírá nepřebranné studnice pokladAv 
a bohactva a pozdvihuje národy ku vznešenějším svaz- 
kům a všestrannějšímu poznání člověčenstva: země má 
ouzké hranice, co ptáčata v klecí tlačí a trou se tu 
lidé a národové jedec o druhého. — Proto já od jak- 
živa litoval jsem toho, že náš veliký národ tak maličký 
podíl na moři a jeho dobrodiních má: to jest jedna 
z nejhlavnějších příčin, že ve vzdělanosti, jmenovité 
v prftmyslu a svétokupectvi xa jinými zpátkem «AstaK 

Digitized by LjOOQ IC 



78 

Téměř žádný DÁrod v Europě od moře tak odrezáa a 
odloučen není jako náš. Čechové, Poláci^ Srbové, Hor- 
váti, Siavonci ani jen v dotknutí a soasedstvi a mořem 
rieJBOo : co pak Rusové^ Dalmatínci a Bulharové mají, 
to nestojí ▼ poměru k naší národní velikostí a u při- 
rovnáváni Slavie ku Anglií, Francii, Španii, Itálii, Ger- 
manii sotvy toho jména zasluhuje. Největší neštěstí, 
které náš národ ve starých časích potkalo, bylo jeho 
odstřihnutí od more a knpectví skrze Němce : tu pře- 
střižen čiv jeho vzdělanosti, který se nyní opět spojití, 
srQsti a zahojiti musí. 

J^ Mezi pocestnými ' zde na palubě poznal jsem i 
mnoho kupcův Bulharských a Dalmatinských, kteří, že 
jsem jakž takž s nimi smlouvati se mohl,^ rádi se vftkol 
mne shromažďovali, k mému prospěchu, nebof já cizi- 
nec více jsem se od nich naučil nežli oni ode mne. 
Byli nejvíce dlouhým tureckým rouchem oděni, které se 
oku mému (leda na knězích) nikdy nelíbilo. Europský 
oděv nejen sám v sobě krásnější jest, ale i ten pro- 
spěch má, že v něm tělesnou a duchovní individuálnost 
a osobnost každého, anobrž často i charakter poznati 
lze, což všecko dlouhé a široké šaty ukrývají a zaba- 
bušují. Mnohot mi vypravovali o svém kmenu slavjan* 
shém, o obyčejích, o pověrách, o dobrých i zlých vlast- 
nostech svých krajanů v, a to s otevřenou důvěrností 
zpozorovavše, že i já Slavjan jsem a srdečný podíl beru 
na všem I co se našeho národu týká. Dva Bulharové 
byK zde, od niehž jsem se vlastním uehem přesvědčil, 
že mezi bulharským a polským rhinesmem značný jest 
rozdíl; bulharské nosovniee nejsou tak silné a ostré 
jako polské, oni chvějí v prostředku mezi němohláskou 
(a, e) a mezi ^, q ; ku př. ruka zní více ťka než r§ka. 
Tato ubo zátka, Bulharové, žalovali horce na Angličany 
a jejich vyslance v Cařihradě, jehož prý vplyvem všecka 
osvěta zde se potlačuje a mnohé ukrutenství páchá ke 
zkáze národu. Sami Turci jsou prý hloopi a nedbal! 
lidé, chtějíK Bulharové školu a učitele uvésti, Turci se 
v to nemíchají, ale ovšem Angličané hned protí tomu 
u dvoru a baše protesti^f. — Proč pak ale to dělají? 

Digitized by LjOOQ IC 



79 

ptal jsem se. — Z bázně, odpověděli oni, aby se prý 
Slavjaostvo oezmáhalo a aby jejich mořské kupeetrf 
skrze Tzdélanost těchto národáv nějakoa ujma netrpělo* 
PodobDých příkladův yzdélaného barbarství, sobeckých 
téchto kramářftvy i více vypravovali tito dobří lidé. — 
Slzy moe zalily, když jsem zde ta žalostnou povést 
slyšel, že mftj dávný známý a přítel, p. Andělko Pala« 
sov, velkokupec bulharský (jenž do Pěstě na roční trhy 
chodíval a jehož jméno se i mezi předplatiteli n« 
některé z mých knih nalézá), když v otčíně své, VeU^^ 
školu a Qčitele uvésti a vfiibec pořádek a přípravy vzdě- 
ianosti zříditi chtěl, na poštvání Angličanův ode Tnrkflv 
100 bastonad trpěti a pak ze vlasti na vyhnanstvi bráti 
se musel. Zbadajíli Turci u některého křesfana v Bul- 
harsku a v Rosně peníze^ zavěšují jej nohama o železné 
sochory hlavou k zemi, nechajíce ho tak dlouho tam 
třepetati, dokud on aneb jeho přátelé žádanou summn 
nesloží. Když křesCan na koni jezdí a Turek tou cestou 
jemu v oustřety pěší jde, onen i hned dolft slézti a ve 
hlaboké pokloně tak dlouho čekati musí, pokud tento 
přejde. Evropa se Řekftv a velikým ohněm a lermem 
ujala : ale tito nezasluhují křesfanského milosrdenství, 
nebof jsou Slávové: proto i nebetřesný pláč a křik 
s Balkánu básníře Ostrožinského, ačkoli přes celou 
Evropu zvučel, zmizel bez ohlasu! — Tu nikdo ne- 
pomfiže než Všemáti Sláva. 

Při tomto rozmlouvání počala již ránorodá zářo 
východ barviti a po chvíli uzřel jsem vlastním okem to 
nejvznešenější, smělým štětcem malířfiiv a básnířftv tak 
často líčené, ale nikdy nedostižené, divadlo přírody, 
totiž východ slunce nad mořskou hladinou. Jest to po- 
hled nevýmluvné krásy a velebnosti plný, v jehož před* 
stavení všechny sjednocené síly lidské jen svou slabost 
projevují. Celá jižná obloha změnila se na velikánský 
tisícobleskový ohňostroj, v jehož středku rfižový, v moří 
se zrcadlící^ vftkol plameny sypajícf bod — slunce se 
stkví, vždy výše a výše so zdvihaje. Co mne v tuto 
dobu očaroratelnosti i bolelo i mrzelo, byla netečnost 
jiných, ant se nás na vrchu Udě pří tomto zázraku jen 

Digitized by LjOOQ IC 



80 

málo nalézalo; vétií díl poceatDýcb byl ▼ kajutách huá 
ve 8Dé, buď ve hře, buď v zahálce a zfivačce, anf já 
i nUno sebe celý avét k obdivováDí tohoto diva^lla 
shromážditi, i v sobě city a obrazy odtud v duši zni- 
klé utrvaliti jsem se všelijak sqažil. Znamenal jsem, 
jak jinde tak i při této přileiítosti, ie vétšina cestuji— 
čich mnohem méně radosti v tom nachází; aby vznešené 
předměty přírody aneb krásoumy, památná města a kraje 
s opravdovou vnitrní libostí skutečně spatřila a poživala^ 
jak raději jen v tom, aby o těch věcech chvastavé 
žvastati mohla. Odkudž se i to vysvětliti dá, proč tak 
mnozí těkavcí a světoběžnici, obzvláště bohatí An^ičasé 
a radopisní Němci, nemajíce žádného smyslu pro kouzla 
přírody a krásoumy, předce ty největší obtížnosti na 
cestách podstupují, na krkolomné hole švýcarské se 
drápají, o úžiny mořské aneb reky a jezera proplavují, 
na nejnebezpečnější krajíšté sopek a vodospádftv lezoa, 
do obrazáren a jiných sbírek houfně a klopotně se ti- 
sknou, no proto, aby zde rozkoš z považování cítili, 
ale jediné proto, aby se chlubiti mohli, že i oni tam 
bylí, odtud ne jejich srdce ale jen jejich marnomysl- 
nost potravu a uspokojeni odnáší. Než, já blahoutek ! 
jakže jsem zde stejnou rozčilennost a podílnost od ji- 
ných žádati mohl ? komužeby jinému toto vycházeni 
slunce takovou radost působiti mohlo jako Siavjanovi? 
A tak jest: moe úkaz tento z dvojího ohledu rozkošně 
zachycoval, vyobrazovav mi netoliko vznešenost přírody 
ale í naděje národa, anC toto slunce ve mladé své 
oslavě právě nad slavjanskými krajinami, Illyrskem a 
Srbskem, stálo. Ono mi bylo obrazem vzkříšení těchto 
jižných, po dlouhé noci k novému životu povstávajících 
bratrův. Oby, vzychal jsem sám v sobě, k vymalováni 
této mořskonebové velelepoty nějaký slavjanský Vernet 
nyní zde byl. Básnictví všech časfiv a národ&v, se svým 
široce opisujícím zdlouhavé vylíčnjioím, předměty osa- 
motnnjícím způsobem okazuje se nám tu chudé a slabé: 
ono nemůže čtyři vzdálené světy^ nebe, zemi, moře, 
slunce V/ jednom okamžení, na témž malém místě a pro* 
stranství, k jednomu účinku, tak blízko spolu položití 
a smíchati. 

Digitized by LjOOQ IC 



kfíik 4 hrdo«,;)alM]l, •^..drdlo jejS .i4r£e« bfM chrám, 
i(íidU prediji^^lí, a nMatlia v6kol >aí; os^pvy ^-r JMt 
to, Fea«tia,jjÍ(^^, domi^nte -^ jbchIí to -r- ,&«aétky. Tan 
v^řfolHld «liW<^« Aa B«b^ sde ftépaé Benél^k na ^mi. 
Tyta p|ili«A;« siřadiy neb«|y(o4, Míolii patr* nad pa* 
tryr.^O) iiid»ta Ofd. pnJiaUpi y p^étcí. fMl^a»a jaoii ; Mto 
Šf aif^ >dí, pf^K^á a piaoa beisp«íl^ni ylaitýní vf^ly « při* 
kopy pbda^á,. tekoucími Mltamí .otira^j^náf probih^ícimi 
prAtoky co. žilanii oiiymiá;. plavná icqai^. a okadnó moro; 
národ, sadno aneb ležimo ve visatý^k Užkáah své capty 
i. p^^a/ sv4l[ prackézky i luínítévy kona|íci — loto 
viack^ ^imovoiaé mí y pam^t avedlo anyno Saanaxa- 
royy veršf^, jimiž Paaátky opsal a oé ^apitt>liky této 
xa,^ka^dý verš, sto luidorfiv darei^a dostal: 

^Viderat Adrij^fás Vanetam N^ptoiina in opdis . 

Staro urbem. et toto podporo jvra mari. : 
, Nuac miki Tarpaias . quantum vis Jjupitei* acces 

Objioe, et illa tui moani^ Martia^ ait;. 
Si Pelago Tiberim praeíers, urbem as^ca atrafaqtta 

lUam bominef dices, hano. posuisse Deos.^ 

Kdo Pesfaoskou pQJtppu Kuoajem r. 1838 způsobenou 
vidé^ m&^e míti asj obraz Qeaátek. Ale jyt^i^^ jakový 
19 fozdill. ia^. Dim^} ^^^ mqře ; tam padiiií a rícenl 
c^aluit^ domův, palácftv, zde pevné stáni a o/epohnuté 
vzdorováni všem útokům vod: tam pláč, nařek^ blad> 
aiprt, zde silicii, veselost, ilvot ! -j — Obec a mésto v 
déjini^va svět% tak pamá^aéy ppipátné . svým pftvodani, 
fToa ^vlastní polQ^^ou, svýimzřízeooaimi a lii^tavy, av^m 
kopactvím . a uméQÍin, svou. moci a .slávou, i^vým dloubým 
trváním, ^vou ppkr^vnosti a vzájemnoa^i se Slavjany — 
jakový í)čv^ek - muselo to při. pevním spatřeni na mé 
^ko a> srdjBo pA^pbiti I ^^é^.jřipi mohu, ia ao a takor 
lým srid^fi^ jeítě., sotvy kdo k^^BenátkAm blížil, jako 
já : .^lavjanským f r4^w ^ - ridosta^;^ i bolasti^ýfn srdcem I 
Sudóstqý^m pfj^y že Yénetía ja^t pAvodpe dcera Sli^yy, 

Kallárory spUy, ni, * 6 

Digitized by LjOOQ IC 



od SItvffBftf Bsloint i- pi^«nOTto», t 2« Mtové i 
polom ve tleeli fttoMftU ^éHkf fMMfit britvii n )«)fUi! 
dobrt^ i sifob óMid^oli: bofe«tirýa prold, ié i sdo 
nÉrodir-iiajeini skVEé' sousody berte otfiltli, řo6 naše 
dsf řečí přoMoie ea t poiiečeiia. GeH okolf Benátiké' 
slavskýiiii jmtey poMited obdáoo : semo lolo noře 
•hilo Míre dť. Sehiauoniy pirk Oderzo^ Gfada^ Soéa 
(ivka), LifTenoa'(Mii), Fkivá (fiare řeka), tíiUt (řeka), 
Jarjf (potok Jariea), Kéd«k (Medaaecrg, 1171DÍ Breota)^ 
OBtrovy: Malamoka, Burany Morjana (Háráno), Maru*' 
zano, Jlíasorbój Bábi» Sabina (O^bbe Bebionvy, tvrse: 
Málagora (MalafheťaX Nalegt^ Vtmn (Fuaioe) atd. U 
Dandola se ze alarýcli Rnkopislt aTOCOjí ješlé i oáale- 
diqfei obrovy t tJabrtxmsia (tntá Kofdbřeh), Fireten^' 
8iš (snad Břéii iřežný), ComtarnietuŘ. -^ Jht lod ntie 
stála o prostřed moře Éta^n předméstem: Milý fiote ! 
jakový lo dohled, opravdová Mořská panna^ půl téla 
v povilřf a pAl ve vodo. Jtžoá Vineta. Vioeta a Veoetía 
dvě dcery Slávy. Ota nám Flěaicí, tato Vlachové vyrvali. 
První, nejdelií a ecjkrásoéjšf ij^íce £lli nábřežeň, která 
příchozím z Terata v oči -půéá^ jesl UHce Slávúv^ tSlO" 
vianův, viffsky Eiva degli Slavi, Rtua degU Schiavcnu 
' Sláva tedy i zde nás přivítala. Plukové gondolníkův 
obklíčili naši parolod, aby nás a naie^véci do hostince 
doproTOdill. Jdete, řeknu ke svým apoiopoutnOriim, kam 
chcete, noha má se mosi ▼ Benátkách nqprvé slavjanské 
pfldy dotknouti a ústa má slevjanákou nlfet pozdraviti. 
Vystoupiv tedy z fondoty čili číunn.na toto alevské 
břél«Sté, zde dosti dlouho vzhůru a dolů procházel a jlX 
nyní dovddél jsem se, ie se tato část mésta Fonda* 
menta vecchia^ t. j. ataré základy i^ili ^onty, jmenuje 
a k nejstaršim počátkům Benátek přináleží. Stál jaem 
zde na této půdé, jako matka nad kolébkou, ze které 
jí její dfté ukradeno a podvriče vloieoo. — Vedlo 
Hrobni Kasárny (Caseme del Sepoloro) uzřel jsem ba 
domé^ nápis latinský, it tam bydlelř nékdy Pétrarca m 
Boeeaeio, Petrarea a Boceacio v niteí Slávův! Poně^ 
vadí ale nyní nemel faem kdy navitfvitl tohoto přfbyttai 
a odepsati nápisu, poaplebal jsem a gondolnikem do 

Digitized by LjOOQ IC 



iti. moji .dtuhttv^ a jé za, umi da Lusy^ jmí jaat Jbotle 
Mo. Bf jbUáží aámlftU Sf. Ilarka* lUiiliMlivlft sa '•de 
tr doali ívámýoli a |}#lMidl«íÝ€)i poko^h^ najali jiMa na 
. aalý čaa DiMhako lée pobytu éva gaiadatelky a jadaobo 
»kiiéeiié|io YM^e, J6«i nás po panétniých mlataaii ncj-^ 
kratst. eeMf>« vodili Tím ae..8t8U>, ia za péi dnftv na-* 
loho néa se adrioffánlr miMBdiO) téaiéř vio co paaiéU 
aébo i^t, jame viiiali a poznali, mévse při tom i oéko* 
Uk knih opsáni B4nál«k< obsah^jloíab* PrTOf co tdo na 
příoboatbo divně iíoinkii}% jett to, ia %ét q proalřad 
valikého jněsta Daobyéajoá tícboat pannjo, nebo aiiaie 
Mvmkírú vesal a elnnftv, naalyáia ada iádnébo raako«* 
oapi vQtfiv, ani řeblání a dupotáni koáfiv a tčnito po* 
diĎebnýnk ohluš ujícíi^b avuk&v valikýak n>čat. 



HLAYA n, 
Starsko-DéJepisBé známosti o Benátkádi. 

Pnré. vdak, ooibysme k jodnol4tTým přodmétftaa 

▼ Bevátkáofa pMetonpiliy la políebná máme něao x déje» 
a sémápisaábo ohledá o tomlo mésts, obzvlálté pofeM 
ae 10 a naálm ala?jaoafcý«i národem aiýké a míohtf| 
předeahitíy ani žirot pMomnosti ▼ minvíoiti kořenoje 
n jadÍDá z nívysvfttlen býti mfiie. Niiatarší, nepoakyMié 
}efttě z Azie do Evropy pHnaiand jméno našoho náro#» 
bylo Vandf jenž lo samo zmrii eo Siov^ o 6ami sron 
naSi suku Bohyni, str. Í% 84. Jmáno Vand zméntlf 
cixí. národofá na Vend Venet^ Viniy Vinit ald« Tito 
Voneto-Slávovd roztoianf> byK od nepamátných iasfiv 

▼ nepřetrienám paan od moře BalHěkého až k: moři 
Jaderskému čilí adnntnkánNi: lytam nacývi T«eíl Vť^ 
nediy tylo zdia Mela Vm$ti. Z téokto Voneto*Stéfftt 
pronHiK jednotlivé' Ntoinsti' nř dó Gblve k oceann, kdo 
ilttli Vinety eímiiori»kými. Jaderitf difi adrialičU Véno- 
love, reaky Een^tOffé^ jMm lAraatařfi si^yrnlalé knjkw 

Digitized by LnOOQ IC 



64 

ktítaí halie, B«bo j» Haredol }• má a «p»aiÍDá^ • tte 
poiréBiný yayiiar autor od nieh jnéoo ná. V6Detii*«Slá« 
Y^vé tito profOMvalí na mdM kapaalvf, m pe^niaé 
rolDÍ0lff, proto ao od nidi áMHMrf kapeSti a nolDÍiti 
^rasové k aooaoáto, Viaehim a NéoMAas aooiMrž jii 
i k LatiníkAm doslaK (k. p. dofana, bóra, fomtola, 
corbita, Hansa atd.). V tomto 'iiávoéai aoosedattf Veie* 
io«8látAv a fomaoy pfeila i alavabá atova otrare od 
oratíy ralo radlioo role rfl, rov, rataj, rýti, eělumba 
p€dumb<t, od hotjab paljob, a těaato podobné do latioskd 
řefti.— R. 384. přijal ciaař Conatantin V. výde 300,000 
Sarmatftv Árkarag-AotAT, od 8armatA¥ Linig-AnlAv vy* 
poxonýcb, do Hmakých končin a rosasadil je v Tkraoii, 
Macedonii i v ItaHi (nepoehyboé hořejsf). Kdyt aa po 
oaiabnuti římaké řiie barbaratf národové, jmenovité ln» 
nové pod Atilem r. 453 a LoDgobardové r. 568 do 
Itálie hrnuli zde nátiaky a ukratnoati tropice, utíkaly 
moolié rodiny na oatrovy Jaderakého moře, kde osadivše 
se aponeaáhla v obao zroatly, vrcbnosti zvolily a na- 
posledy i vfidce čili doze r. 6^7, mezi nimiž první byl 
Pavlié Awtfest mélfan z Hei^akiey (Paalitto čili Panlacci 
Anafeato). Sídlo vlády bylo nejprve Heraklea, pak pro 
pořád trvi^icí nebezpačnoat McUam^ko^ a konečně od 
r« 80d oatrov BiaUo (Btva atta), čímp náklad k podnes* 
ním Benátkám zaloien. Vondky (čilí Venatky, Beoátky, 
Bnatky, a zkaiend Mletky) éoataly jméno odtnd^ ie nejpr- 
vnéjái a nejmnoáái obyvateiié téohto oatrov&v a výaop byli 
Voněti čili Slávové^ kn kterými Prvoslávům cíli Staro* 
aMvftin, zde od jakátva, pod názvem Venet&v a IllyrAr 
bydlivsím, připojovali aepoadéji i Druhoalávové čili .Novo- 
^lávové ze lavecovýchodtticb krajin ďo jihozápadních pfe* 
aiit jmenovitá Dalmatinci, Narej5ané, Zachlumci,, Hor váti, Sr- 
bové, Slavonei, Krajinci, Korntanéa jínK Město Qrad (Grado) 
bylo počátečné hlavním méiatem- téehto Veaetskajader'- 
akých oatrovftv, kterái přednoat pojtom na Benátky pře*- 
ne&ona.. Viicktti lito oatrovové přináiaánli dlpubo, jak z 
4>bčanakého tak i z cirkevního obleda, k Cařihradaké^ 
ciaařatviy odknd poaavad tak mmohii pozftstatky byspn- 
tíokébo vplyvu a vknan v Bottátkáoh,<; ... 

Digitized by LjOOQ IC 



Zi fa min, 'ie t4» nefcnde Bemtto, vliáMtí iMoi* 
(elBýn |K>řáiák«ii . svtsiiy, které v sésledDÍch čMíck 
ai«BÍ těmito SttfosiéfT BenáíBkfmi • NoTOtlávy • oúni' 
i««»eilojfeí»í ulitím »éH: 

819. rokO) Jan Participatiag, iy» a sp^lopa^vaMli 
Agnellt, -vyettaoviD kf t a Benátek, sel ku Slovům. 
(Nareftanakýn ?) 

M<K Forl^elt, Pliirianik GfMiaký, pod jebot arcí- 
biikspeM í Beeéiiy sáleMf^ )iiél déet^ooat na po^ 
edrttettf ae Z^udóeMfei, kiifiMe ^ier opeesoBekého proti vé^ 
Meékémn isliaH Laévftovij pe^la? 'on<Hw» déiefiky k vpe* 
yrn^i měit e kridAr. 

8SS. Méale^ Zaáer te* IBKavo-DekMlake, svolUo /fobé. 
▼laiítiiiko spráfee, pod jMdeém dníd^ k. j. doie, lat^ dex.: 

839. Mét Jae Participetkw^ |«ko dode Benétaký^ 
fttky a ffoiMttfcy^ao^Sléry, }ea* lUrfo, MelUa^ Phara, 
Braií^ Cboant e LaéeíBle opeiioiroK. Vyaiaeeo téoblOH 
piifttfd áty Bmitek k otaM poka^, pfífet káeolt -*- 
Me Mdtaé aváry • ko|e mni deeál^ey a 8levja»y tf-^ 
itely tai 110 lét. 

SBé. l^eéelleBélektPelrTfMionikQokBoWi aailoeva^ 
eÉt isperatf SlmnidiaaBeaMktla DrMém kUi i>failM0i; 
Mi i a kettofen^ ^lero^^Ho ff lak ý i Mq^ěk^em. 

Wr* a idMekl. HérfetM k«pei pnmn|fce kopisetv^ 
se mcH oMatekdM planiv^ eO: ■* hmáHiréah. (f o«dfiinae^ 
er. koodoh g*BMa)>dOi Benátek. <CoMt. P«rph.€, 31)^ 
' : M6 «táYofé Narotaitf pleeW poá vÁdeeei Um^, 
Aftwfei oMiJBeeákiidH fykfreli vyaoké oto od Mft 4a^ 
jefíek' pífete<rm tkf|it}iéMu dofo TraduittiK byl od oiete 
T kojt ia aDOli přeaaeia e ^ 

^ : 0€4I. Ukaoe Hartlcipilioa^ Mie iorólaký, f^ válk» 
proti viniy eiO' eoa« pre^poelMi« 

m4, Mr oěioén. jeet maoi Ledvlham Mim Bae^ 
Torakýn a Svatoplekem králem MoravakýBt, ve vai Po- 
rabeim ; ne řele vyalanicilTSvatoplokoTých by! Jan hnéz 
s Benátek • (Joaneea preebylér de Vevetne). Tento lao^ 
iát sé, byl tentýi kitéc, Jeni Jan Zagomin aloi a ocj- 
alarší kroniku Béoátakoa psal, kterou Pr/Zanetti 1765 
y Benátkách vydal pod oáal^vfm : ;,CbroBÍcen Venetnai 

Digitized by LjOOQ IC 



8# 

omiffiiiii qasé -^íflrMfeniirtiir tteslílsiaMiM" «t* Jóhanni 
Ságomino vttlg^o tiibalani.^ líaatlo >ftltde dw ttpsáaf 

památný jest tento svátek mekí Svati^keti a Janeiv 
huěteifa v Benálkátfi; 

948. Sinioiivft meči ' BanáUatiy a 9Mro«>Nifraiatý 
učiněna pod doietstvfm Petra Candianiho.' ' > 

975. iidrtatí, jfímióvllé > )éf íth Švpln n^' MtroYé 
Kissa, 4m ilídaK od CeBélianAT, Jako- dd ipiiýwéftT 
Dakhatínc&v flof¥««ftm popl»taýeV; '4oia Fbtr Urvoolo 
zakázal B«nátéaa«tn daft ^iMtati BeMUčan dadttar^Bnn- 
gadin se 6 dobře ozbrojenými loďmř iiH^ir (9^ť Paf9> 
Obleknuv mnofctf kafaté tykojHio pofalkvi 4« Bénát«k pří- 
▼ěél, Símž px>$et obyvaWffiv-^Bonátikýeh «tavj«Hsk«ii %Hrf 
oj^ét snamenRré rotfMMioi«fi. - 

" 2^adef (2ar«; iv8era)*^o4M se - ▼ Hcfataai B^oiát^ 
čtnftm; Rorvati 'a Narifečaililo iétee licaouoa jej.^ napo^* 
ki^ili, 40 mStfáiAv \w^m a^^wtté fost^ot^ je ^tlelllK^^lliiiM 
matintl |]^rav«e ty^aaee k^iMi iédali poan«ycallkijfaa 
že jebo věrnými spojenci býti cktějf. 'Oolte rpNpran^ 
8lkv<^*fiíiá 16M»0, na 4i»a i^atbitlM -fllni* ^toil)iíl, po 
alyěetif niěe vé ebrámé s.^fMMHim éstro^S Olmtci^dv 
lodi. Biakop J«m« posarěéeiMro ^boroitevcpodal^ i étOm 
t lýt detf odpla^t do p#iaMt'4áiollMkbi ^TMaC jest 
p«!l»ték otaéM iHltdh«irniir atevafOfU^ .klatérf^volMti^<iib«« 
Aenátsk^ <tf Její IMíd ^otérii kiiiéor^iSM « átaa vilotti« 
pMf Ptf^ zaek^táWrta, ' a ka«Hí:. obnnaě . přédvlavaje 
sBOiAéni Bteoitek • vilríatiakým' aaaNii; -Kori^> réJŮĚ^^ 
k tomu m\ BtMidlě »kot#titt)ý, loalf pOt1ac«tý « kréa» 
fiými řezbami ozdobený slal iSiíMNtattr^, oď^voaby .Cen^ 
Míra, tmroii M znik ■i#^)f:>>iii8 .tooaAoMvMR fiN4>orec 
sv. Marka. Doze u předka mMKoHmi *f paoiásék) foat Mit« 
DálOrfir, jaážsniaA •«dmýavtaíglioriaaláfiv véile^áfeh cizí 



'^)^Ba-»6i]itaarai.:*^přéáloéká &«,: 6^ sr. iaé. mc(^^jeilt ^ iiHké 
. . «alaY4ké Mi zre).i6H)i«í. k. p. /S«av«oy .{ri^U^oiilO) fi^tUf^i, 

(yelkohlad), i5<í<říi//05 (¥elkoiíŽeá) /?oaii/;t? (yejkooký) ata. ; 

a naše 'bu-rol, bu-jarý, Bu-bor Bvliór, rns, btt-gor 
• <<JrabhĎgel), póls. bu-gíii (telfký íili svitf líaj) Bwftťr *d,' 

Digitized by LjOOQ IC 



iF9pt4i9eQ^ inf Mř« ,i»«fciMÍlE lifk lniiMf krylo. K4^ 

a ErMfBQ) f H9#<4 A pffiriapch B^MiT 8 PI>i»^^BOii vy* 
4oo do mořtt.!]!^^^ puvMil doi« •tuitHjMrVóPft jehoi «l41e 

Iwie, Pjllrii^cb v^ ^áau|.;i9. Mikulál^ ji^irii^ii měi má: 
▼•2tr pftk jestrJhosluiR y (Mcfcin fii^ci^ iU^Ál^ £[«4)eiii^ 
imr^ Í9^^i k #i(ta stamo|iltJ»yl*9otfflko«Ag^ /QfMpf 
^p ipiAl ve fÉrojnidi ^ fti$«pb^%.filiiQ4 8. dffty 4říw[ 
¥it«iip«ik| do Y#dy. plNefl^f# a^a ^. Mlt ta«i jMcMa 

řMbu ji#.jMřn iiř^d0Mviy^/fallMlM:<inQ|«k^t^ ofiolpi 
iaatoryy. V9^}á^ ^ni&,fpraye4)i|riQf|tí«^ pra!v4y^. f^ocNití « 
MUiíf4i|*Uii:foMA.a bcÍQtMi^ Ap«M% «; d VlM« 18 oěr 
«ic&« iild« iMi» IIZK ,b¥ln^4w^ AI«KaiidfiF Jia 
fři t«k09^,Ytafff9#|( MiioppiB : 4Hi$ p^ 4i«pviA <MMí 
^Miípa^JlJiMý 9r»|ftiitK b»ii|lii4e> 4f4i>€^9 ^ a«MÍ /»«• 
^VAOfl |«fiii|^eti 4,,,p4|r«i9. fiž d^WQ pM ttp v oby- 
čií^ bjai..MíiH|f^ JliH^i |i«Sti2ÍM9t ^ Afto lonfaléíttu^ 
«laViio>ti. 1 .• •• , '... * • / . ' ./ 

. ^fm I|W!*|íW,^pANSo fpéfTft^ Ur- 

a«>M 9fÍ9Mo mm^:'^^ • '»**íí (*flWW)> «. Folr v 
Jftipi^ i# .d(Qi..(^fh v., D^iMt^M b4f^ ■# do.jLifťřiic .*ftr 

do 8Té sittžby přisel do ^ddnp^.kM .?«*-» twMpové 
• lidij^yelX%^9l flWN « Q^l^ddoeUfíhV^rériiofi.a po- 
•W»P<Ml;Ma» .irt*i4fco- Ur .^%,i J^m^x (Tr«|i)n« 

. .. %9^. Poi|^,í5far, Ur8|#lm> lU ui^dl.|M|iiiípřřha» Bt»- 
Pic** ^ I. 4. 0* to , ,^j;iHÍ»c»^ »pmt» t^gfr, .^^P^ar KerH, 
9eb e.Kor^iilA ▼;ft^lM^M.||pddti^|j*.íl»^ pt^tflř. ojji^ 
12a.l»^41^T^i^ |I«»pMI«ó bylfKf wMá»f te m Tdr 
vodu DeluMieíov ToiOr pj^yMNiesf eokyp^ «xiS I>«ki9cie 
Veoocjfc teptvfOidfiWo^ 'ft tiiii «ainíl<|..ttň te jsulp. Qno 
pmpAjiMo tf n W ftiM wi ^ piwiflyi Md edri^Mývi huh^íi^ 
f liitt o.t««Mia v coftii . eí ktt etřediOxemftliDO looři e k 
Arclúptimya k MlkÁfiií i$de iiKiobýcb mést « o»tro¥fti^ 

Digitized by LjOOQ IC 



%8 

•M ameiniVtf WMidfpiDl Bi$iiéftlíf • p\9tli6efltk» tořfiM 
icvéttl f^odBi^fiAiO ki^tvf f MiMétíi ; -kop6eirf §' ro^ 
ntm ^dofoTtireftti s" T^«k «krEi6 Mimtako Jdottehii, flo^^ 
oáiélá 0hof IMiiíiliité TOia€ IřiéMit tisMV dukilft^, M 
nic Bedfttie d MiilillAn iMNlídnií iKřviM > Vtijskv, Bit ě 
)H>plÉldch » dMrteti, ^ NmM «>riiMéf6toh, >o dedi « 
•iDtt^cky které DilMildtlÍf«ffé'vfk«átkl«ii, at«k řé«elié 
Doganffy U iriélíM ka prtí^tfff |)#vés«iié ^oii, k. fl 
%a fófetté 'lyby; "éMíf éřl(t% <fT^e€, 'vlno, ólef, pTÉlno^ 
hdRNIv «lď. MMmi Mtotéff, fftk žé Bk sdá^ J«k6by<^á^ 
%yi\U\» pro* ni sPfMiflr kyte ^<yféifili« fei% n^prélí' oAlél 
SiBt}Aifi¥ po«t*Y«ift, D^gma^mí IMkam, %: ]. Mtoé 
^ pAkott kup«ftVy -6tlt nriftto 'tt fit##«tff liétti^Yé vá^kt 
konlU» a to¥ať "pi^i přlpikvu' '#rM éhhéiai, šáe sUliilily 
cenit; ééimov^. K hMrtDnf á v^iélřdváDi takovýekr fdéi 
^ 2boif kytt listÉttilveoi ' K^tiHof d4řhOir«f <«ih'-ifálto«l#^ 
koniiievé, tléré ittINNb fiMM i <Ío VtaMkiy do^ťl^e é 
franc. ilmtOfie díotf«IMr: Th' Ýtfpogttia TelHAtf;M9^éH^ 
deieiriiton« éeMó §láto VeM^, f Bki. 'k Vekéi. 1967. 

1009; (Mtf Urieolo, dofirMiálklff p«ftfv žft-M«ft* 
Mktt deem Aojfy fM Géyiy^iWfftte dhértiiékd/ u^ 
vnil tfiB vládo avoQ v Dalmácii. '*'*' 

iOÍ8. KřesiiM' nr; irárMNMilef ^0lMÍt ibiAtěMy 
« Dalmaeíe vffnidM tf^lHf né > se" |»tMlkn n gMni;= «^ 
iSyn Jebo ŠUlpák dé BédMk' co^rkMjféé p^éje'^ 
^den, M dolete tik ÉOkfriě l^j['léitik lekto i¥éA 

ze^ llikeBíkn t fralánadi poekédil, t>yv mékoMr rékáv kiflt^ 
ohem řádn BenedíktiBského v Benátkách, M -M kf«A 
llt^MefVi w É^l te aptfittdétt nticAífkýlff. Poldm jaki 
^ Běli k Badftia^- fet eo podMtfiFkík' 'ttl, pkvýiotf 'kyi 
M Mknpá éáftafM<fi», |Ak r. f 047' tttf^Blieki »^ 
nM ^Ttb iĚt^út Talku a^Jélfbl^^iMMieeV^teiidlBě,^? 
Báeként' měiffě, tse^ptv' nkamcBoVín,' pdlom to ' vl^ir, 
Wbckiberfi tei^néHo,'aBí ta* rtM^i«yiMdhóy doDtniejé 
avrien, ód ktérdhož 6ésn Vféh tekte^^firevkardovýni etoflíž 
ŤčYo jeho pochováno nejrpvé vBadlnt, rd^cfavtiiiě pnnnf 
flilrie; po 'sedmt ietech odtud 'preBéiene 4I0 č»Blnla| n 

Digitized by LjOOQ IC 



M 

ÍMO byli iditf nt^<ié«m MgfMiM '{(^]0á4. CkHméí: éi« 
tS. Feb^.), Mtllui' j«b« t^iaikoMi dd BeMM fřMtf^ 
i8B«; a T lítplttcé -lAilrifaiii i; Troffee {t^ Tersíla) hřú^ 
imtt^ CbronicóftBmleme, vydané ' od lot.' fodfcradtkélid 
¥ EudfM IMa. flip. Mk pidia: „€rci»ai4ta« laénteliiis dé 
BoMM^r iNitMbv VegeMrvaa;^ jlliií pUi Mowia, sa*d 
mlMo Saadéyii y. 'INMieía tfeb Shivoalw, ool cltíad^ 
ěaHQ nfebajf; ^ - . . . 

1llft4^i09e, f^d d«««M Vílaiéffl Falierím «>bdť^ 
iéií B^nafiéBé panÉlti oiřd DahiMfabeM a^HofvtUkem; 

t14»; ^Č0iké, t B«BÍÍkéeb oaaseaá fMiWi kHtůH 
Dandola Vecemůn^ iéúšio a'jíif ptMěfM ^thMněti, Pfl^ 
uaňB jacIlllj^ ^pfif*TÍa brátarf » v%ltt^ ébrlai i. Lt« 
kéia ▼ okraao' 9««tÍKflarlRyfiké«. 

UM. JíHdHóh SfároséiěUký MU aé m$těhú Sthi 
Sedla (Bém. BWMflmd^l T !>, ^byt a >cltiiřém ietfH^bem 
Bodobradým (INrbaroaf^)^v §«BMácb přKémea pfi lo- 
hxŘíb ap^ ifř dbi a MlMrii-ié^a papaAefli AlexiTadrcm lif* 
Yé iÉMjé«<€. IMla. Otf byl pfivA^ iélít tfad tfřHiinfib 
Bé BpoBliotéBlBi cfaařovýii a pfepyobMi-papwlo^Bi avot 
Bemi' Ba^ JafOr ^ii, b kdfyl^ tdM»t Bdbo m tmBbo liji 
polMIti aklil, ine&« ůé^- obiapif la lakofé abaáobéM do^ 
puiAíll BBébtéK Mr#«Bltf4 ibdto, ydfB^^Mito SDíVo*^ 
ffbdkfeb JlMitMV, jBať brad r véa t »M, t šousté^ 

•laMi 'MdbB' iitoN«»it^ IbmMMbI dM t^atlNUl f 
kráaBý ebráai gr. PaUrniana v okrean 8vato»Ífafk6yi 
aké* 0^-.- MlíMBdi, -VaBaiW, "aCr: «7T.) '^ 

ia#Í2' <rallé atd' vyÉl«Bl^ 'SlavMalBiatiktafi 4í^ 
artta dn iiiáMlí t tf&íBěaf aiBlotf^T a pokoje: a b!<M 

cídÉatr. tefi.)' ' ,.-..'.;...... 

ÉAakt 'V bofl 'prdti<^HivrMlýii <t0««a), Ioíiíto Ičebid 
díleai zkasÍT, dilem zajar, a velika« etf a rédotif při 
Báyfttd od BediMattftt^Vflii byl 

f9S1. BéHíŘhM od' 9lav«li <pÍeBitat6Bi : vlo# Bl4 

alo BoBáldÉHAV avbito. ^ 'í'^ ^ 

Digitized by LjOOQ IC 



clni vluktm ■ ob^mit p««l»l b^ « vtiilMi«i ,#« 4odi 90 
DWMji tlii«e Mory«ti|íft «| li <lifiM» • il« ipMafSA, ^m 

Kurel tfim třetí, s BarM^u^yq^ iirib^ikiil^9efwifc|«|ji 
Jaaaid Mpský«iy t-loddt sIprM qkoo f^j# natM^iy 
vpadl do bárky rybářské, kde rybář váecky' tri .j)y|U a 
aitéJDi přiJuryv H * iiii|i'«k9fttf^ vleclqr )Q<ii Bi^átoké, 
až je připiavU kii hhk^ od^«dž #i« pfdlqr. «iio Yggti^e 
(^({iiiieja) Hu fieiiát6aii4Jtt,oila|oly jiiii^ n»Je4i bylí 
láimaváe 4rMi i# aékolik difiv « -vizenl^ 

1 354. Me^m^ Ffltí^ Ai^ip JN^tolsý, ciltf v, pro- 
měnu ve vládě a správé. fi^ %mii^. u^|Í4 v p|#d* 
anvseií a^Pt 4!l«rt^ a ft(<t ^Tfi* v pfiroaiMváai a ve 
apikottlí i i|pi.i»f^.ok<^li» .300 iM^%^r^, , ,; 

1424. Ondř^ Bmdiam' M .%*. yŘMé^^kim snlr^yfé 
t. PMcba (S. Spirito) alM«t^cl|i!áav«^.Míá|ei^J^ai|IÁtkai^t» 
Ve obriHn^ .IpnMP^ apitiNi^ wi j«aV>, siMrtřovaW ítfjte ^d 

, , 14^^. dne: 9í«i pri^. 93(li V*r»' Y^hmeh,. d^i^i 
Balao&« (fUifeiaA)). ^iawié 4(l s^acb^. .6<^laké p^i)ikt| 
akf:^ 4lelii«l .v4/t«4.rp4y (maggíp^. C#Mgii^>: tf«t^.Ml»t 
l^el aaJé^ f^ Fdažaci kancelářú v ^aip^|íii% flf^AQfki 
1460. Žil ade Uiermfm Stmm^iffitíi^m^ ^W^^, 
T«a^).a«aiH^tt Mi^, ačMfli Mi«^b%(4lí|li6ifl»a^ iaalíre 

1500. Obnoveiripnilracý.($t»§^ .9»ltoM ŽfipaiM^I 
<^ Jlaiia Z#t»MÍf(i>v iMu^^ Sva)pi;Mf^kA«sk#fr|: xbrán 
tfMito Med au aaiáMiap fian^lUak. vyiy|ai|Mi^9#k ypdffM'' 
k/ile-atii ^fiilo 1500 Jmcirtt Stki#ov|Ltt ^ ii^ M radípgf 
Zupanica (vlas. Jabanica, ZobeDÍga), jejyi .^Mb^^. A%a|; 
4^1 C. 1680.04 fO$Jttat«l| sMMiel^b^iniiiiUoí aiffavea. 
(^lé pi«é9tt €hrá«Mi iaat :a.flifp«MWi iiMie9#«i iepjia^ri 
a #oi>kaaii oidobemá. < , 

1551. Obaovea l>yl .« i^atu ^ohrám- . iPUvjaaif ^, «« 
4iřl aaavée^i; (^ 'QiprgM) 4eg|i;:SchMv#j^X, > ?P^W« ^^ 
Slavjaodv itlyrských spravován, on a(9il v akraau Ka-^ 
at^lakén^ Kdr-le^ a^iiÝ xht4i|i p^prv^fkf^t? íi^avfp byl, 
není známo. 

Digitized by LjOOQ IC 



%hŮft^ibM. Onděe^ Med^ía f«lmim 8M$9M^ 

Bálkéélí ft iftal ie předkiNH ^etM « alay*^ i^dioy maií^ 
«ké vB^ttálkMii ▼ jlutck kn^jMili, jiievovilé Miciialft^ 
Sam jeni jéat vRgfti^ HMk Jmcí^ jast y« Vidoí « F0* 
iiee jwK jM ▼ BeoátM»b. 

15^5«'Í8k«li PiftlMmcay milr v BůúMki^. 

« aktadatel (cMípoiiifle) ; ilal fv BaiiátkAakpéti^ a áestí- 
hlaaoré cpéfrt (HioUty) li8kiK»«ti. 

1740. Bedriak i^attXíDvic, milíř AlRtiaDaký y BaBáU 
káeb, aarottn v Daianalaka. 

1767. BalififitMiaký hrafié LíOikoviéf Qkialoyát byv^ 
2eby a Turky poromaiéQf mdlý byl d» UAdbo véfttfti 
T ďoiaalto paláce ttvrien, t aémž 14 M úptí. Fr^nanHi- 
zové piíšeídaa dl> Baaálck^ ^vřtM, a díbMn i zbařMi 
tylD krdioé: Jtooiiíce^ aaili tam. Latbovié^, ^ ho ^le « 
«éckto pribiKi) ne tmitupaě^ oýkfK iitfhKil na avédo j 

IiMkoiri6 Aitfl .pMMiiiia vésfeém Heoátakd repWiky, jaa« 
T DMito doiad^di laléřMdi s«tffill . 

il78t-*^4iT00l /fM iMBt«i>ii)rii«» revolucí po2l(ato 
M ir BiDátaiMi^i *4Mjaktt M,0OO Sto^ifliiAiT. Kdyi N4^ 
pofook Benátky oMiieit a k púúéUm láM, BalpMlíMi 
tJMřiiirihtivjle ^^Ba^éaitfatt ^c Pinia« byli aa«i jtod«af« 
ktéřf jnCita ktatf* bDja a fcr«^. proKtí FravcMtlii ode^ 
vfldftili ^e^ktitt ; Mf ft opft foudBfijí BoBálfcy boed tomui 
kiiad^ jíad^' paMrnikB tiřipad^4 BaloMtíMi f\tf\íi«i 
Vrmemaám pii§nh9lúi řboBca:- ^Myoi^sme k — y abyahom 
(aMo přiMkalí ft fMahy aaéaHíA Cíaař F^mitiM^ aa-^ 
povlody nvaaR aérti pliiahii Mick rtatáaali. — Sl«fo6 
lody tfiknil. Tattišió (vlai. Tom^ioo)' vlaaký apisavalal^ 
▼ fiaiátbiab afvít V^ítá, toám > DateaMa, va kMiaa 
JScintíUe v přadailSv. I. piša : ^Lav ar. Iforky dé^oo 
sMtU bokilooavM břivo, i tuby a paftoqry: lécb odik 
kolik DcblAtr eo mv lAaMlo byla ilavoiliyrAá^ aUa .« 
aaaba.^ 

Pri takovéto divfté uataví^oé ittéjaiaooHt Voa^etův, 

Digitized by LjOOQ IC 



ilMétdiBty « $bf Jantv roilíisdlriiieaii^, pfíMytétfi véc 

iiljBMriftti • B€JfyiM«ij r«ihiani BivAfkýMÍ iafc mnohá 
slafjtDSké }fliéM wiézuj/i, t irieW moliá mni Besátšti 
^jepífoové, jttefldvicé Haiiddla a Baonta, sa alátíátak^M 
pftvodo vyhlalaji a flaal )a^, odkód přtlli, adévíjl 
Kasimr Freiot vydal lyláitni diló o roéináeh bosátoké 
šlechty. My bheeAner t tkMk i^lairjaaakéy aspoft pokad 
náat ve aaáiiMat pHify, sde ihaeedalm pořádkám UTeaď : 

BagatÍD, Biókaiiiea, BarlaifiaMlo (ar. Méttibradič}, 
Barsisa, Batole Boaalo^ Saii^^BaxeJO) Bradai^ (Barbaři 
z Válje), Bid (a«tH t Oalm), BaM. Belám (s Datriialie), 
Beakovid Bencovích, Blagaj (vM. Ovalnl), Bogorad Zb-, 
gtad Bagfadlo, Boai, Bradan^ Badimtr' (Bóndinúr); Badi- 
alay (BatStelac^ Batiacdlco), Ospoto (Z<poh>% Čivralia, 
Čárán, Dalnlr Maiario, Datídat friMtfm; nyní AgsBidei^ 
Daadola (ar. Dodola), Oado Diado, Déiioov ^ciaov 
(«e Slavoo), Dym, Pvátoié, Georgí6 Giofigid, 6íž €ti0 
(z Vo^i^ía), #rabioa Cfravina (« dra|^e>, GivdMfk, po^d 
6ndi6 (fe Vi»rl<e)f Griamn (ta. hrtmatí, anéh krmaá?) 
Ciora Oiiori (a Dher^ ftwBao (sa Blavoo), :||éiiCI6 ir^* 
kopečka rodlaa, IvanoVícit^ Kaflom i[v^« Torqiuito), 
Kavka Caucko, Kaaaaíe OMiaiiBDleov KaMMdév (t Balm.), 
LipoBMui, Nallhraovlhilí^or, Mnoiaa itenoMhó, Maalalí^ 
ItfBtmú^ tf o^eniky Noai llftyt ; da Maiilo aneb da Poote^ 
ll«da«, Mtf la, MaHéOf Naial, Nogar řfof afi, IMuilí^, 
PJtar raitrý Pitbolicé, 9aiff^ flaiiik PlanigM (• Vofleío), 
For Polí (• Dalmácie), Polán ts Poiatý), Polib fÍE Mab^ 
moky),' Rac^aEl (Bohoi; ii Bakoeí Babovaký^f wá Sfanm^ 
voiiid r. id&BX Siwtao Slavian (ar. aer^. >Bi»fnna¥), 
Semenec Boácncí, Blav éebiavo/' Blayian B«iiifvobi Ma<^ 
dola^ malíř, Sortaial (av. 2^ríé tak; Jako Pafanto o Po^ 
řil», s BnrawiX Stěno, Blenbií (se Bénvénié)^ strnad 
(Sfornadí Stranodí)r ^ri»n, Tiepolv Oatag (an ini^a, 
9tt9^i)^ Váleman (Pikaman, a Čech), Velo Vo|fIo, Víadro, 
Vílar Vjglari) Vnkovič; Zagornia^ Zahrado, Za^rí, Za- 
ma*a (a Halm.); • flavorfian, Znán, ZnanoNi^ Zillíam'6 Zn^* 
bant||i 

Jm^no SbR^ tak byfo oblHwno, fo ndMMrď.tyso- 

Digitized by LjOOQ IC 



9fr 

k^ilechtieké rodiay jé c0 Itř^st^í I osobni před svá 
rodíofiá jmént kladli k. p. Serenissimo Schiavo Marcello, 
Sereoissimo Sckiavo Polami aid. ar. Daodola u Murat. 
str. 425y a Sanata atr. 629, což ae nepochybné stávalo 
Da památko tobo, ie ze sla^fpkébo národu pocházejí. 

1 na vcdélanost a Uleratvra slavjaoskou Benátky 
nemalt vplyv aiéli, mI v jejjíeb nésté véaani^ knihy, 
léméř ve všech nářečíf^h slavjanekýeb, tiátčny byiy, tak 
k. p. roku 14&3 Missál glacoUtský; r. U9a Misiál 
cyriliky*, i 495 Evangelia a Epištoly v církevnoalavské 
řeči od Bernardina; 1506 Biblie česká, při kierémž 
tisko správci a kóirektorpvé byli Jan Jindřišský se 
Žatcea Tomáš Holek x Hradce iuhI Labem; 1519--15aS 
Slaíebnik, Žaltář s Časoslovem, BloUtvoslov, Oktoich, 
Minej atd. od vévody Božidara Vukoviče pomoci mni- 
chův; i jeho syn Vincenc Vukovié vydal ade šest knih 
od 1546—1561; 1543 Evangelia od Zbojraviče ; 1559 
Jegjupka čili Cikánka, báseň slavo<llyr. od Žubranoviče; 
1561 Missál od M. Bro£Í6e; 1566 Časoatovec od Ja« 
koba z kamenné Řeky; 1569 Žaltář a 1570 Molitvepik 
•d Hierétt. Zaguroviče ; 1595 Slovník od Fr« Vraniče 
(Verantius); 1638 Žaltář od GinammOio; 1613, 1682, 
1699, 1718 Evangelia od J. Bandulaviče; 1639 Pra- 
vopis Navoillyr. od Zamane ;, 1708 Katechismus dalm. 
od biskupa Bíaakoviée; 1754 Seb. Dolci de illyr. Lin- 
gaae vetust* et amplitudiiie ;:1758 Slovník od A* Della- 
belly; 1758 Kačičovy Zpčvy ; 1764 Sjetovaqje mladoga 
čoveka od Z« Orpbelíaa ; 1764 Slovo o gri^ánom čelo* 
vjekn od D. Obradoviče ; 1803 Etika od téhoi; 1807 
Pjesna na Serbov od téhoi; 1773 Evangelia od P. 
Knetevióe; 1804 Zei^leopisen^e od Solariée, 1809. O 
samoati od téhož, 1809 Sverch voapitanija od téhoi, 
1811 Pominak kniieski od téhoi ; pak. od r. 1800—1805 
mnohé knihy od V. Rakiée, 1767 pd Damianovióe, 
1765 od Julinaca, 1807 od Eleniče atd. Anobri semí 
Beaátčané psali nesřidka o alavjanských věcech, k. p, 
fíaminius Com^l^ Senátor Venetus, psal: Catbaras, 
Dalmatiae Civi(as, in ecclesiastico et civili státu hiiiio;* 
ticÍB doenpq^ ilUietrala* Pal«v« 1759« 1 mnonf malíři 
alavjáošti zde se vycvičili. 

Digitized by LjOOQ IC 



«4 

irLAVAlIL 
BeRátk j. 

Svato^Maiřhovsiké namésti a jeho oJcúlL * 

Ža to máme, i« támlto pCeéMlaBýni ido známost- 
mi opatřený čtenář již nyní 9 tim vétéí oohotností a dčaat- 
Bostí následovati nés buéé, když jej fK> tomto sUtck 
vlaském mésté a k jeko památnostam voditi budeme^ 
Nebo kilo Benátky netoliko vídéli, ale i cítiti a jim ros- 
uměti cface, ten se v zrcadle dé^id a starožiliiosií na 
ně dívati miísí ; mnsí mésto jistým fov^^ným pořádkem 
ohledati, aby zmaten a zhmoždén nebyl, nebo zásoba 
mnohých století svakrje se lu ouprkom na éaši. <r-^ Náš 
první chod tedy byl ňa némástf sv. Marka, tento ráj 
Benátčandv. A opravdu, on převyšuje všecko ožekávánf, 
OB zahanbuje i ta nejnapnutéjší novOehtivost. Již Petrar- 
ka psal v jednom listě o něm : „Platea oni ooa scio an 
ofbis terrarum párem iiabeat;^ €0 v jiných veiikýdi 
Éiěst«ch per&zBU v rozličných iilice^h a předmčatíeh 
krásného a památného rozptýleno jest, to se zéo vse 
v ouzké prostoře sestreděno nalézá : kavárny, arény, 
tržiště, procházky, radnice, knihovny a jiné nádherné 
stavby. V jeho budovách,- obzvláště ve zdech ofarámii 
Svato^Markovského a paláců dožecího, charakterizuji so 
celé Benátky nejvěrněji a nejživěji. Muži v éůrnóhed^ 
havnýóh plástech^ ženy v^ černých závojeeh tfávl zdo 
čas až do půlnoci sladkým nie aeéiněBim (dolce far 
BÍente). Uváleni kejklíři, šedivé kostrbaté žtfnštóny jako 
i pávopyŠBá šlechta Benátská míchá se to v jedno ooUho 
(quodlibet) s podivuhodnou snášelivostí, a s občansko* 
národním soncitem. Nejzanfmavéjší pro oko zaatele jest 
zde pohled na rozdílnost postav a obličejáv jak šlechty 
tak lidu v této nahmutíné obyvatelstva. Tři pft vodní 
pva vzorové paaují ve všech Benátských hlavách a tvá"*' 
řSch: jeden jest římský diouhohrdlý, vysokomyslný^ 
zasmušilý, pánovítý, mlčelivý ^ druhý jeal slavskt, okrou* 
hlotvárný, přívětivý, vesi^ý/ áUhetoý, «p«vavý ; Iřotl 

Digitized by LjOOQ IC 



jesl jakási miieniM germaoskiS « wrMké ktrt. -^ Jett 
]ÍM%ovilt4 toto &Werbť«fr bm jaká PeSdrnské aovoná- 
méstf, Déeo yhik aiáí^ oMéii Adjfládheroéjšf mi badovami 
a stktoatiiÝm ka proekáakim sloužíofai i^Mřelfm. Sama 
pdda pfaea jeal ěíalá, vnriVa élaiéná a bitým mramorem 
mosaikovaná, aaC ji .iádaá' kolesa voafiv net^falobují a 
žádvé podkovy koAftv oerozráiaji. Co cde cizincoň 
y oči ^ife, jest to aeaéíslaé mooištvi bolabAv létajících 
rAkol aaebo před ooftami se pieloocíek tak pitomé a 
amélo, ie se jím člověk, oe oni človékoři vyliybovati 
moaí. Na ati^ěbáek a oknécb paléoAv, aa pavlačích, na 
ckrámich a "věifcb vludy^ kejaa téefato ptákův. 1 sde 
prosrazají Benátky avftj slarjaaský pdvod a charakter, 
svoa pokrevnost $ naiint kolulnétm národem, jehož 
vliekni kmenová od atarodávntch čaafrv tyto pléhy ob- 
zvlái^é milovaK, ve dvofíeh drf eli a pilně chovali^ sr« 
Výklad kn Slávy De. str. 66. Jmdoo holub (colamba 
pidnmba) přešlo ode SlavjanAv k oslatnim evropejakým 
národům a se jménem nepochybně i věc. Škoda jen' 
2e Benátčané při toai čistoty nešetři, anf trasem a peřím 
lěeklo holnbAv všeekny domy, okna a pavlače zane* 
svářeny json, oo2 obzvláště v doiecim paláců omrzelost 
i ošklivost pěsobí. Odpoledne š udeřením dvou hodin 
na věži sbrknon se všiekni tito, jinače rozptýlení, ho« 
lobové a bolnbice aa náměstí Svatomarkovské, kde po*- 
travu svou dostávají. Kdo zde takového bolaba zabije^ 
treatén bývá od vrchnosti, podle zvláštního o tom vy* 
daného z&kona ; kaidý se jim tedy vyhýbaje, čfra ho«* 
tobi smělosti nabyli. Všiekni tito holubové jsou jedoo- 
barví, tolii tmavomodří a malé nízké postavy, a proto 
pohled na ně není příjemný. Giovaji ae *nákladkem státu 
čili obce : a obyčej tento prý tak alarodávaý jest, jako 
město Benátky, Předtím se prý množství holubův, 
jimi ae na nohy papír přivátsl, n brány Svato-Narkov- 
ského chrámu do povětří pouštělo. Co znamenal tento 
obyčej ? Dle mého zvyku, pospíchal jsem a vůdcem a ae 
druhy svými i hned na nejvyšii totii Markovskou váži, 
sbyoh 80 ve zmatkn tomto roahleděl a těkavým okem 
předběžný obrat o celoati města v mysK aobě alvořih 

Digitized by LjOOQ iC 



9# 

zionicí^ ne Jak oby^ejiié po iclMyd^ttii, tl^i poFlpvaoa 
ockáLkou. vedle xUi a ^tóA . Uik, i^ i mk - kQui, jtko 
p.alskr král Ai9gu8|« aoeb n^ oilici jak Napoleon ^áé-^ 
ialy možno \^^ jeiiflUju S ?í»o«ti; Mto j^At ianMlějoi 
vyhlídka na ^\é niiato, aa laguay. a oal]?ovy, aa kola 
pevDOsamské. a aajadarské moie. i^^f réuk aékla4oiré 
této véže tuk blai>oko ▼ aeoii lažalí; jak vya^o jají 
zdi do povčtrí se vaoášejí, to ja^ft aeppckybaé Jan be* 
nátská gáskonéda. Pravdapodoboéjáí jaft to, že aa r. 
1830 jiatý hrabá pro láaku, a nadárao 4va ^odaici pro 
dluby s věže této dolů aTrblú. Calé ftea^tky dálí ae 
oa 6 okres&v (aeatiari), totiž: 1} iSvato-^Iarkovaký, 
2} K^stelaký, 3) Králoprfili?aký (di Gaaal Regio) 
4) Svatokřížský, 5) $vato-*>ravlovaký« 6) Tvrdohřebet- 
ský (Dorso důro). Prvai tři loží oa .výohodo-aeveraé, 
druhé tři na západojižpé straně velikého prftUva hi\i 
kanálu, jenž se v podobě veliké Utery S mistera vtao 
na dvě polovice je děla. 

Před chrómam s. Alarka atojí. přímo tři vyaoké 
stožáry, čili břevna, červeně obarvená,, na broacovýcb 
podstavkách, předsjtavují tři, Banátcanům někdy patřivsí, 
ostrovy ; Cyper, Kandii a Norau : v . letnkh nadéiícb, 
když jasné počasi, bývají na jejich vrcbolích dlouhé 
červené korouhve zavěšeny, co znaky bývalého panstvím 
Tak i Maďaři posavad při korunováni a na parolodich 
ukazují praporce s.erby Srbska, Bosenská, Bulharska a 
jiných krajtn« Totě veselá smutnobra I Tak čteme, it 
i světoborci Mongolové, potomci Pžiogiscbana a Timura, 
v panovnickém znaku svém nosí po§od jména a erby 
všech těch evropských krajin, jmenovitě i Uhef, které 
někdy byli vybojovali, .považ^jíca je jsko avé oeodcizi- 
telné dědictví I 

Průčelí a celá zeynitřnost chrámu s. Markp ukazuje 
skoumateli, že se ^de východ se západem^ potkává a objí^ 
má. Sedm dutin .olovem krytý^sh a pět iiádherných braa 
čili vchodů ozdobují tento chrám, I z$vnitř i vnitř vy- 
šperkován utěšpuýmí mozaickými obriay avřazbafaí: nad 
hlavni bránou ^pínsji, se. -čtyři .a^tíčtí,, b^oncov^, o^M.y 

Digitized by LjOOQ IC 



AiczaiHlra Yéliliíiki» iijtohniH přvtiaiijí« ^ diio feokéiH) 
■Míra j«VD^-.tOf firla^ -p^toďna Qé ul(«|i^^. . Jejjch no*- 
skro««iii bii^R0tV'4)ihti, Ueft je.i^e vš<^h čuftk^cb,. ožir 
Yo>a, hrioat^YŠ^^ pr«4.0Qbou U^pající ^-. projevují Míoti 
pi^^ni nrcesoit, i» tíUi b«ď xňs velil^é|to vítézUela, 
4»iá saÉébo boJiM alviKie.- Kolikráte J9om se pfQcbáKel 
štmbí jea Jbéifté pruští nétnéatí s. Warkas oko juó. bea- 
dékf m vlepilo a zlfatilo v obdivo^rání. t^to; tialcolq^ 
t^ pioaAfltatkftv^ anobiií ai k aiai samým 4?[«kráte 
žel jftm, abyeh je .neloliko o«Hiia viděti, ale i Fukanui 
fluhatt, naéřiti. i^ jm 4)báivova|i ae mobl. Když vs<dc 
první rosiiieiioai se. ulili, neodolfteloé se jiainane ta 
layšMaka ; ciaže «le ta&« paJiaoská zvíráte oa ehrámč 
ItíwsteBabém ekmí? či v Benátkáeh neni přibcdn^síbo 
míala pao lylp .kréané moďiy ? -r- Osti»tné. sotvy kte{i 
živí koBOiré se vista/ p.p SMété aabébaii a 4elší cesiu ko^ 
naii, jako tito; a Atben aneb % Řecka vůbec přešli poá 
Kerooem a.Traje«am 4o Říiiia, zňíma skrze Coostaatiiui 
ěo Cařii^Adu, ktfe^ v Hyppiednwié stáli; odtodto skrse 
doze BanAoki r.i lAOd do^ Baatátek, s Beaátek r. 1797 
tkne NapoleoMT da .Paříže^ a (Mltndlo opét r* 181$ 
akr^e Fraaliske fisele de ieoátek. 

I U vchodu do sl/ivsého ebrámu sv. M#ska již dla^m 
v předsíai.poaitraosfr^nMNi pouUila. Pjrávé ve atrůcUné 
irložea jest umdle mely eeiyeaUoofý kénee v podoké 
rbomboidu^ ka poziiamtiiéiii tobo miste, kde iiékdy pa- 
pež Alexsuder Ul. «áeali Bediiickovi Riidebradéma na 
Tssy noku pokkžíL Vfikel Aeko. jsoa ježlé i jieí kanaet- 
aairé pra osdoba do dtežky vpraveBÍ. Lid na tyk> ka- 
meny ěssto a s yeliken nábožností kleks, anobrž. bera 
z meh prscb do, reky žehná se Um na (ele a prsíeh 
Jako poev-écenoa vodi6kott« , Nápisu sde žádndbo nen^ 
to ae prý vynechalo pro něetřeaí Tedeskftv. — Sási 
vnitřek chrámu jest tmevý, plda mramorová tu i tam 
zprůhybcvcmá a pretpedlá, ani moře v 5ss bonře někdy 
.celý chrám saleje, tak že po lodicech do něho jíti ae 
mosL Osdoby a obrazy chrámu jsou větším dílem v by- 
aanlicbém 8k)hu a vkasn^ anobrž některé i s řeckými ná- 

Kollároiy ipity, m, 7 

Digitized by LjOOQ IC 



fist, k. p* IcřBC Xtoc •flwfc MiiTijp #«5 §*«jl p#í ébnwf 
nde dveřmi éhtráoMívtn* V dea oedilai kyli jtnt. lée 
opét, práTé kdy< 0e nie kodalt : jakový to roedtt mum 
Btiím a viaským (loniiii a»ob vysloTOvévlai latioyl a 
téehto zni ee ci tiady fake éě éif ge gi jako i«, it, ae 
Jako i, k, p. ín prindipio, vindera^ adiora (agore), OMor- 
. vare (okservare), iio aeiio (aeio aaseát) atd. Kftr ifié^ 
▼ékŮT ve bKzkoali oitílfe křástffai spévom «ii leckM, 
#le svými veaéboinými poaviky oéi nvéioK Jeho zpviv- 
ee, při dáváni laklo, dřevem na dřevo lek koneM, 
to vieoky hlasy přeráiel. Kesy % opory NonM o % 
jtnf cb Bpováednélých oper kréfy se při Idto nnii, coi 
jsme potem i v jiných benátských chrámech oslyMí. 
Mám se to tak nelřbko) ie Jsme konce tem doikati ■»*- 
mohli. Opera ve chrámě a káseň na divadle: Obeje oo- 
amysll Tato okolnost vysvétMIa mi pávod • přiéiiio 
onoho slfivopolského přfslovi : ^Poiski moet^ nioaniedá 
post, wloskie naboiefistvo -^to wscystko blaaeňstva«^ 
A a5kolí toto přislovi oviem nadeasend, ftfedce vymiati 
moefme, ie jsme vAbeene eidd naši viaaké caeti mnoho 
roboty v náboíenstvi a mnoho nádeoofkAv e femealefkftv 
tnesí kněžstvem spatřili^ Ze velikým oltářem nketuje m 
hrob, v němá pr^' tělo av* Marka aem e Alexanisíe přm> 
nesená, spoěfvá; při čtvrCám #ltáři ne ievd mOe jest 
obraz Panny II. malovaný prý od sv. Lukáše; v jpokled- 
nieí pak ehráma Bvani^eliam sv. Marka, eie jii 4ak 
vlhkosti poralené, ie v Jedna hmotu co těsto slité býti 
oe sdá a těfiko v něm litery pooaetí nerctK dfati (srov* 
Jos. Dobfrovshýs Leben, voa Fr. Palacký, Pvag 1835. 
-etr. 14.); dále Evangelium zlatými literami p^né psý 
od s. flieronyma ; podóhaýeh svetozhytkév jest tu veliké 
mooástvi, jako k. p. vlasy fk Marta, kue lebky Jona 
hřest., trn z koraný Kristovy eld. ale nikdo se pfi wUi 
'dlouho nebavi a sami jinače tinohomlwviii (lěeronov^ 
)eň běžně e epěáně zminkn o nich děhajU 

Na pravé straně chrámci pod braiiou sedf a stolka 
mladik s perem v ruee a s bilým papirem před seboa: 
jest to veřejná UM nitěná kancelář pro psAnl listiv. Kdo 
psáti aeomfy a chce list,' odpověd aneh prosbu aneb 

Digitized by LjOOQ IC 



•f 

pké pltnmoslltiiHi, •btátf sé sem k lomoto ti^^90émm 
li{emaHrovf, rotpotf stou iádoft, • y oka«iMl JMt 
«ltt b»t(rv» • list i zape£etéft^ tok 2« oétodto pffmo Bt 

ihiéd ▼ MMMtitvf tokoló chréflfiv stkvi m doitcf 

irhifký, prostředni ffirthieký, vrolinf výebodonrabtký. Tata 
aefkráSD^if OBdol>a Ikoélek poshodf ode dvoii mnit?, 
I Btobi obec Besélsbd jadBobo slHi, drnbdbo obéfíli 
d«lr, ie 96 op«ff áiili idfizeBOflti tvokodsé obee dotkaonli 
§6. Onm trryni byl d«is Maríbo Falieri, tealD drahý 
ilafitel • řofbéř FiKpo Caletadarío. VyatavaB pak jíOBt 
pal&e tevto r. 1849— 1S54. Po iak řecenýab olbrov- 
ikfah BObodeoh, tak MSTaaýeb ode dvoa obriVy Mmíí 
a NeptBot přodatavi^iteieb, od Sanaoviaa, ;rstiip«je ao 
do TBilHlOi jeBi Ba tři díly roipadá, bb knihoTMi, bb 
fliBBBnm a bb obrariániB. ffa téabto flehodBcb krvéool 
r. 1tl55 povétlof dbia Marínío FBlieri pod katovakfm 
mo^en proto, ie pHIfí vBlikoit vládu sdejšícb Mebtiefty 
obměnil, a pMéikd břemebo poapolkéflui lidu obMi&iti 
Bhtil. Na levé roce viděli ve tdt šlépěje a dfra to, kde 
pj^odlin oba poviatBálvi hteva s otevřehoa tlamoB Btéla^ 
do Bii odB«4 nitky a ialoby proti podeiřaltBi of obéBi 
AoUwy býralf. Maě Bejajhějll túiba tabla jen éim ikftl 
do oblé véHká rady (dol atag^ior aoéb fraB Cobb^:)ío) : 
BBvěHl Jaem aajtaté doěkati tbbo okandoBi v Běmibyeb 
Bpatřil ooBB obraB^ o něasi jsoai jíí vb mUdooftotvI 
Bvěm tak niBobo alyšal « GítBl, po jehÓ2 apatřeoi oda 
Bnnobýeb lot jaem dychM, totiž od Bedřicha Zuecaraf 
fifoditBVBjicí eisafo Bedfioha Réddbrvdébo, kterak padoB 
fc: tómv Boby libá fnpeii AteXBodrovt IlI. a» tettto diji 
íobo patoB Šlapá. Obros tooto- Bejoo s eirkovafko ah$ 
i t nánodoiho obtodu ntoe 'fOBÍBial floo Jiodřicha te St»^ 
rosfdla alavosriisliébo rytfře b BHšně. A věru BOtvy i» 
jime v«ilf do té, 74 stfbvicftY iirobd a 154 stfevieAv 
dloubd/BBJBiiffiBiésidfmí mBibami hojné a akvoatně ofda- 
bobé BÍBě, }áf hDod nfe prvBi pbbl^d poabal jleni Idal 
DfbrBB apiiBio fc něflio poapCebal; oBtatal vie db potoaa 
odloiSvv Viiif OB na pravd Btěiié, tdioéř paslednf, pod 

7^ 

Digitized by LjOOQ IC 



too 

efilem t5; a jest dofcti telttrý. Stráže f^o stoč, ^nda 
moll pozernost a ičaalnoBt na tomfo ehmu, fxřlb«al*!tei 
£ poboční švérfnice knihu Tehkov^ pod názven t Bacoiki 
di stampe dei principali pittori^ Venezia 17ěS^ Me 
i tento <9braK v m#cK rytý* se nal££á a . BésledtjMln ná- 
J|>i8em- : „Freéterieo Imperátore prdsMt^ a terra brnčcM 
li pieái al Pmtifiee, Prederim Zvúekero pinie J"^ Ha 
tomto- obraze atojí papež Alexandd* ▼proBtředkH' v 6ěié 
até afóvé^za ním vysoké kněiHvo; pfeďnlm s abii6c$eni 
k nohoiim akloněatm kle6l na kolenáériir cfsař Bcdřieh, 
T nejvétif pokoře iibaj6 ftoliy papežovy. Papež sdvibá 
vzhůru levon nohu, ale tak ie ji eeyidéli nv šíji, nýbri 
|eti skryté zdá se na bťdle aneb na' vazech jc^ ležeti* 
Znatelé malby ffle}í podezřé»f, ie téirto ttoboMap tcprv 
vnovéfšfch řaaíeh z jistých pří6ín zakryt a barvAnú 
zamazán. Podobný obrasi nalézá ae ř vé chráaié La 
Carita v okresa Sesti^ro éí Dorso Daro*, pod afmi te«lo 
lij^pís ' sf oji : „Alexander fapa' III: > federicí Priím Impe- 
ratoris iram et impetum fiafietw abiiflHť ae Venetiia, eo- 
gnitnm et a Senátu perheoonfScesoscephim; Ottoae Im** 
|>eratoris fítio navidi proelie ar Venetía víeto eaptofne, 
FederícQS páce facta supplex adorat ffden el obeé^« 
fidm polbeítas. ItaPontifřci sne dig^nitas* Venetae Reíf nbl. 
benefício restitoíta. HCLXXVIf.'' ~ ¥ tomto cbrámi, 
jení kanovnfkflm Lateránským pttřř, zdiio^al se papefc 
Alexander na ooléfcu pfed cfsafem Bedfichem skryté za 
jistý 5as, za kter(f pohostinství on tomato cbrámu yékné 
odpustky propí^číl: ptlívodnf bolfii papeiova na Máne o 
tom žné^ící visi zde ve chráme. I Georg^iotie a Titien 
tento historický předmél vyobrazovali v Beaáticácb. 
Anobfž i v Rímé na Vfttftaně ve královské afni (Sála 
Regia) visí obraz témto Benátským podobný, jawie mne^- 
faem větší. Na tldito vyobrazeních pozoru bodni jsou 
dva rytíři a dvořané, jeden na pravici, drahý na levici 
stojící^ ani oba obif&ej ad tohoto dlvacHa a Dbvolí od- 
vracuji : jsou to Jindřich Staroaídehkp slavosrbský ilecb- 
tic a Détřióh markrabé Mtíenský, Kdyi fotiž císař Be-- 
dřich Rttdobradý (Barbarosaa) od papeie Alexandre IIL 
proto^ £e k jefao volení nepřistonpil, do kletby dáe byl 

Digitized by LjOOQ IC 



101 

« fMik po ikmákfth rMbkfébáeh . a .fteBeslet4^ s "nim «se 

ttn awilfarka^aéicího; kdy^ pak dle obyčeje aaby iamu 
ptUbkfe oktěi^ .papei. tíia ii8|itfkpje» o#i]^4 slova Žubnv 
M..V.^aa>«přeáíik#a:. „Foitu. a., baaiJiňku.. choditi bur 
daá. a f ošlbpái Ivíée i draka^ ir^ .nobAmi š\ii 9:hl«va 
cíaaroviiélfp«tft^ektél.*V..tojnla. okamžení byl .Qál StaCQf 
flMb2ský*'8 j>itliidiete. markrajiiilain pfivQÍ, jaal Dd^eíon^ii 
wky na* jifcae :atoiié své- tamvto pnliánéana pjefii^i^^ 
•ae- zpmtíyiliy čími papež přadišaa jMidéBÍm ruky eifisí^ 
Jde^cibo Bdfiil a: potfbil. Když cíaař Jos^f 11. př^d 
iáarto- obawKaaíi stal^ vadidi z idolikatasy paioa»oft i^f 
aa jáBé vdfii obraoelt, » Yáak na darmo ; kdyi pak par 
4am obras itaDt&> jeaRn aa. váolikti^ ostýchériim^ a omloa- 
YCBim yyaiíéllowli^ řebi prý ke. airým pr&yja^5ím « 0}|t 
aaiéobem ta.téoTa^.^einpt jM^^t/ (6asQivé mwinll). 

ZaáflH^ jeaty ie. soaéktm novější; némečtí déj^pia^í 
pro iaMaý siad apouaiól pt oti této< udoUiati aa h^kf^ 
|i. vyiilašojÍG6« Ném.viak jaavidí.sa v ní uio pravdě oď 
pocaáho být^ aiiobrž a .dnabeia lalradovéku, a cl^arakter 
jem papaéD ^laxaiadni. a .aa viatti jinými okolDoatm^í 
€mU $e pro^muniu A jeatli sém aísař Bedřich, tak oa 
aořoii oiobav«.badno«t aapofuifipul, i^a ae. při této přilep 
iitaaií neo9^oÍMil.k#8talBftO(VÍ'jiaatla z ruky vMti a tu 
caatii ve, afaj^mě méftiy kiidy. papež kráčel, $ když ^e 
«iMráani vysbéaei a .ma keoé ai^dai^ jemu střemi^o držeti 
a k^iDvi. pBae: 4«v linkí <aasta klestiti:, q^Tiiii». pfpčby 
jaBin aaéoé. pokocy^kaJícAMti e trikětivesti p|iv)aatftoy]9^ 
býlí meto • piéáUsu^ mtíXí,^ p^oÉtřadkiie a koaee jebp 
a papeian ae potteáefty.pdkáol' a od kletby oiivebi^eni- 
Že fám papel AijexImdefJIL v Jtata.svém biskupu ^York- 
akáaiii a Durbomakému piwaéw^k^e.. smlouvu me^ aebou 
a dsařcmi a&HMMi4Hi jimowiamiijeržádatf ^uuiuky o tomlo 
Beči^, oAud jeít6*enásle4iuje.ii0pravdivo0t toiioto^sku^ku. 
Akxandcfr .tanla.Myl muž ěUňéko okavsktacu,. vyaajtomyr 
akiýyoaobo¥fiinýyDeak>mjiý2 iile -«bva»iláoi a ai^moehloiiba 
^adáleny byly 04. n^o; k to«!ii pfichán i U okolnost 
že aemél pHJ^iiky cblabiti se skutkem takovým, kt^ ý 

- Digitized by LjOOQ IC 



tt2 



fgft difttli éhtét • Mcal, é^kmM i^ nmk>hl • 
f^ blíxko ttojiof, a k torna m ibit^ pnitívid .éf»^ 
ř«iy ftvláéUi SterofidaifkéiM, Jako lo séBe6ti ksMikáA 
FMJk«iM^«rin, 'iTňauí • jíui vy|^ra?tji. (Mma feasto mí 
¥ Háé M v prostřadko takových obraaftv, IMi bo vf«* 
mystonéy ale akutoětté přtkčby Btrnéášké pladaiavi^I, od 
Tflíaaa, Tlatoralta, Pavla Yarosakébo, fraotMui iaaaaM» 
f alatty i jiných. Dohle poiMima^al UMiálaký déjapiaoo 
P. Oittatimani o této teti, řka : ^Ooafiřaiat thoo idoai 
iiforalio illa ío comitíia totiua feiftftaa: mai a«Bi foa 
00 nodo qao saoita ol a aobis.relata cat, varilalaa cos* 
VÍDoret, Doo Htiqiio piiaoi iili VeQetí^ aiodaalta |rfooíy. 
lam Mopodenter eaai hktoriada m piifalíciiai n&roodaai 
Tenaoisaeot.^ fiad jak bod, ^aniklcr, cil a alBolafc 
^roaidolakého při toaito divadle viiakni iotopiaosvé vy- 
t^vakijí, jako iislolidaký a anesi vaoM oeioáoehlilejíf. 
V léto alni na iavé atraaé jtou joiié dva obraay 
oko a srdco Slavjana, ba viru vůbec 5iovika, bolaé 
tof éfžejSof. Jeden pod (íalaai XJX^ mi nod okaoai iW- 
manéni alavodcdmatského vuséa Zaéru aialovaflý od 
Dominika Tintoretta^ ayna ooobo alavoiáko anaCra Mnriba 
Bobastibo přijfBÍas Tiotaretto; droby pod UšUm XX. 
Obleženi téhoSméHa ad moře iptvné zew$éj vy boto vosy 
od Ondřeje Miel^iho přijaiiiB Vineetitma. Oba líto 
naKři byli joo miatři dnihd Iřfdy a aaou tito obraiovd 
oni ilohem ani barvami nevyoíkají : ale obsah hiatoFioký 
dftlelitýfflí jo dittf. U profftM lochvatod výmlovaoolí 
oaieho vlaského vftdoe, ii pfosifod tlobto ičarodéíoýoh 
"maUřakých kráa a sásrakfty^ koivoé itad ao po iikrobáoh 
mých rozlila tak &e jaeaa Beoátoký ofcarakíter tdméř no'- 
ttávidétt počal proto, ie saapáebi^ýw avými ootididiýfltt 
vkrnineolmi jeěté chvástá a - tím- oboje ktáioé oméní, 
malířstvi a řeeDietví^ poahrvMe. Midtol flilíMe si«aofOř 
fdiaa k němo, tyto obraay ¥áin a tomoto aiiaiu- víco 
k faanbé nei ke cti stoUžL — Ř%nkf císař Imiuol dal 
ipnpnému Benátskémii vyaloaeovi • Jhiéřichovi Daodolovl 
^ mésté slavodalmatokéffl Zadíe í^mhcí aMdéofr plaek 
«ak blfEka k oMm přioáíti, ie tento od> té doby pólo* 
slepým byl. Doodola od toho- časo vsol totp, na 



d by Google 



■kalil* BeiiMMf *éfto w n^uétki Ukp !• ttn? fa Mm^ 
a «AdeMi4diié«li4te Mitva prtaAi |MÁaBAai da Fakfliaf 
lilmeMftkAy aa tadory papaiflkýai faakacto a JUaftMai 
Biéalia tota slatokřeBlaaaké ab)ahl, pilaail, domy a adi 
aboli r« i«a9 daa II. Uitopt* Kdyi aa po fiaaa néfia 
opět aotofila a f^ oalMraMt okaaakdlw toéia Lpdvika L 
daalala^ kfla novft r. 1^46. od laaátéaBftT oliloiaBO» 
alaěaao a viaoh afoted faatevaa*, vélšlm díieai víaob 
a .aradoa aiadiiakýafa TolaMi&v, fctaM v čaa tálo vojay 
a J toa ilě aay ▼ ta|iiéni paroaaaiéaí atáU proto, ia aa ]m 
oMiiad fídilo vajafao, m labdejii baadeňe, vlaftaÍA 
idUadkaM adidovalí. Yiiakni bistoríoi lo oavéd6igf, im 
po podnandai 2Mra Baaé téa aé aakfti fitéioyd ale kai- 
laiyé a teiiová nad obyvatali loholo aiéata, Tboroaa 
Ckroa U. G. 8 ptta: ,ia maoiaivi šleaklicftf a aiééla- 
Bftt aa yy^aasalvi odaandilí, ffaU a roditoýnii auikajw 
HrýanHi^ oMúia, iaay a pany do fiaaátok odvlaUí, ada 
jo v ialáfleh Uadtn a tísná aMříca a poaaanáhla uiaur- 
aiQka. Mk akoal^ aak aaifoitai Slavjaaé 1 vxdyahal jaaai 
MlMifé; afoobvftUv aa ni^l jian^ ařakUéaiéř akíipi: 
NikoM I aa 4ikoal> ala aamoodří, Baayoraí, aikdy a aikda 
apolnaadcálei, k íiatai aa ptilapajfai, a proto i viady 
.padaifoé^ alaW, opoardoaL 

Q oalatnU okraaaah ▼ této líu my adeiaobéiao 
aariadra aiiafaao aal- aa atarjfBakdko života aatýkaji a 
Idaičř ve vlaah aaatopúaoh obiíraMl 4ipaéai a ehrVáiaai 
§• wi daa jL NiíMaaMMtéjM jaoa tři ohcaaofé aaalropé: 
Vaaalía ao iaailíaa^ v oMaciali o4o B\é9j koraaoiiaiié» 
diiat Paala Vůr^omkáha y Vaaatia o proatled bobyá od 
JuktAa TmttMfmmi Vaaatía ad vítiaatvi včadeaá a 
alMiataí okkiiftaaá od Mti^ba řoim^. Nad trftaem do* 
iala caaífaaáv aalfu otába Mu od Jak. TáftfaraOa; slavaý 
lanlo obraa jaal poaad /a^aéAlft vfe aacdté oWjoTýaii baa** 
vaaii oMtovaný, lolii' 7é allay. áíaok|í a 30 fllev. vy* 
aoký. Ma aáa nandilato toto. noiyaíaaá. dilo takpvd 
vffai«ií jako jsBia očakivaK; jafeo vale %ary oeM^í 
aai aém ka valikoati obraaa va alqiadai poaiéra státi» 
at 4» laai oilžiaia, -át! kw a .poadljii. apravoovd laoobo 
aa ném.pokaailí. Na protcjií atlaě ku Piasiotlč aado 

Digitized by LjOOQ IC 



1^4 

Ambýiti )oka«ffl i«Mejf^ poptfíi -étfžHv •ft«»éiskf!i^9*iii/4«« 
{NřézDém miste; kéeb^ ofeNz^doMe <lfiwlM Mí«r« -státi' 
Bťél, 5te 86 lenio nepit: ^iUe^est t^wrs MarpM ' Metd 
éeea))itati pro críntínibat,*' ' » •' '-j- m 

Odtfiéto iia^í«Ni jsiMr^^^Sil 2<(7Vte»eV čtfi;iSA2a. Mh 
ScrutiúiOi a seto t»pél dr« s>«rDiiiii(»(hito(i 'dé^ff ii^ tý^ 
kájfef obrasy celoii foz4>ťB09« Mi^u>itaÉ'tM«ja«jr^: jAéli^ 
tam ani jinýl)h nébyf^, •Nlaikn pi«6>éisMi« ATH. >{if«d« 
stavuje \i9ťiřv« a vybojováni Eíxštim mé^^éúki.^Tintúreaap 
t«flto Dbraz jest nepochybná a«}9j(tfliwliif HejMf T^^iMtif 
tomto poláeu, ale i m«m iTšeiií p«áÉfimif Ti&tor&tt<»9ýiliíi 
2de 06 miatru tonratir postéslilo^ džaaiioti v < t l ifci >t '^af^átfci 
Michala Ao^éla s H^Mitou bamtcotatí -fitiliDOiHitt *«i«dDe*^ 
liti. Diouho jsem zda na rozffeeM kyl, mám^i se «<iia 
Tlastettfikým ^ili aeethdtfdkýin citim < ^e ' p^neahiti ;' 
pfedmlít zajisté obraz* pfisiatii "ttavslDtett «rdci bol .a 
stud, adkoll hrdinlNi Zadrané 'SMviile-Mkč .v obraaé SYé 
poMnaji; ale krása obvasa kóji » aslifi í^reddJDtoii 
▼iiadami oko -tak, ie odliid fMvatává: jakési 'mMMiiá bo»^ 
lestDé krása a krásná boiaat -v ^srdet 8ta^ja«a. DnAý 
obraz pod čyiem ViH. liéi Vit«UtlamiMmát«hého méěta 
Kotáru, od And,VteěinHněf }en4 aa p; i^4M, atalo:' 
Jakový to rozdíl mezi tímto WiotuHnifMÍm a «ní«i je«« . 
sousedttim TmtorettéiFým obfaa«8i^^<8tétee Mmié raaf 
srdee ale i bojí, onoiie j«ii oěi k»letif obojím-' i kí a l ai i 
riefcém i maiifskdm smysiv. . ^ . < 

' Ve hniiioya^, roíka 1812 % iHVtápak novýdi^rap* 
kuracif sem přeodS^nd^, pro - trva|icir poímiiiiy, jao > kiátké 
a bdiné přehUdanií náiA doprrádOw Utamat. v Bevátké^b 
ařebyia a nenf tak vysoee etéua a miimráfM jako kráa*-* 
uma a umélactvi; .Yftáeové iw kaikovMok a líaMmínii 
jaon sioT^skonpf^ poapiobajioi^ ^ate poétmmfk a n^ 
TKdní : naprati ternu fAéeeirtf y ebraaóittáck « jkiýcii 
nrndledcfeb aUrkáak raiořelkii^ iiroaa a spocdile^-s ýs-* 
kouši sobélibotti Wmoko vysvAtujiai; - M • BMrarha e 
kardinál Bestarhně puMtli nákM^ kf tálo k«iliave« *da« 
roiřáním obci avýofa rakopísftr a 'knik# Foéátá nysi tato 
knibotna asi 80.000 koaftv, maiv oímii wi 500^rake* 
fiaflv. Co řídkoatř nkasttjf aia sfiisy ňá s. aáa^Ro^tfUt 

Digitized by LjOOQ IC 



f05 

HM/ t«M«flť Bt^tttioA' l^ámoét^ obřežu ^ia»kéliooké4' 
Kiiji«ť; sR>jí na tti t»*'i Přédhúřt éhi¥é ' naděje fétw** 

z«lfSÉitfly Mné f^toM' m^ffiA^r^éy sé^ «iéCMi# řeiHiřské: 
a «oMclié' ittMliy B DljMtiiijií 'lit»Httiiké"áftbf * po«iiá» 
zéjfef, jAMMio^MI Qan^něd, j«li«i> Jii(i4t6r ▼ poMié' mHi 
mfiií; lotmdtlo p^pisojé sé* vfibe« Pi4íái(yví, a neofťto 
iMk«d«o.' Pak*' ltf|íit%ř a''{/e<l*^ v fabati' potUté; Dfé 
Maty; Panoiis -a BštUnByVlfssěSy AnKrr, 'Mtna.; ^mrlvýi 
b(»{ovilfk at*. c , . , . v 

Ma jflélié vtrané toh«to pálá«tt proti prAlini '£«»»' ^fif 
Périaz^o fg^u '•ay povjsuié haléře, o ai«hi yroiateaA, 
T c€»topÍ8éoh a jia}^ kaíkáeli ^tik mo»ko ^atrašlivéhn 
se pfle. 'liriaa aoiklítóat prmiiká ovšem étovéka pH 
j^Jlah eefniliaéiii'. aavilNanf; «yto tmavé^ kftrolak4 
schody a prAek#dy, tyto Ikisté iírezaveo^ mřata, tyto 
■faké a ooafcé ptMOj^-^fearakreBi noi přikytkůn po* 
dokaé, tyto Itr ftpjj t m i kr^o poina&ené »At, tyto éMy 
a prflda4iky, jhM se krav, saéd t téla ^dpraventah do 
iBOře metala -^ Mo vie aWideetv4i» jlwt bari>arakýoh 
ěMiv, a otiam Bfrooatoi' přnioxenoti ae k tomn vyMa^ 
á*vtf, aby *kdo moM ▼ téaiUo maéidliah kloako a^iH^* 
bo0tí ffekavith My #lak#tfVoí Sla^aiié - Deaěit jsbío 
toko anglítfkéko 4anr mflMjfee oéluéf^ 6N dffve «k 
avobodaé po^élfí. ;M«alm iršak vyuaftí^ fte ttémdckid 
karbaraVff % Mšotet oMai* toaMto Raaátakéna ntvobo 
aeodevsdivft, lealif je napře^yio^. Náa aapok t ňeia< 
při ntidéaf taeia^iMi #fMfDh podtemaieh amvadhivtek, 
Aéfréravtok véseaí, a sdímm aoaaedwfieick aMtlrea^ kdo 
atuHpee; «alyý»i hřeby opalřesd postele, Mézai koňovéi 
pNy, řebř4ky|< koale a jnidi ohtvad náatraj^ -*- nMohoai 
rMÍ hnér a otod ooď čiovléeMtvém přejal, neilí ado 
při BeBétskýeh saMeoh, které aéai pověstný lidomil M 
Sóvard i» o^tsdravsdjH a aejóíatéjii, aieai viewí oá 
Béko oklddaaýni, vylUéail. l^^m drakové iaiářův £do 
▼iak flvtMtnf.jsQii, které lafatoost a podneU i iptoéily 
i obliioýlni déléji^ totii^t^E leče»é Stiídmeů^i Oloveni 

Digitized by LjOOQ IC 



aiřěd^ (f#ui ifi0mhí)i M«Mbe l^p^ i«iwi«i,.|Ml. 
én itfeviM sMmU pod vndav tléir i»lm9fim ^f^^miá 
oé oo#« #M«mé. Htě Ifla «rtie f<Ws#lt «mi rtMÁ 
noliká iM(4» a # ni tpolv i 4l«M fvMo ft TMku. 
V ]iro»tl«dfc« to« #ov4«ý ^iMp, |«t2 f 4ifl»TÍ m «!•* 
»«, srn i fOBM MlwUl^ m^éšm ^ >mkNI Mú^ MU 
ééfaa jítni déaft Yémofi folérka a Ims cUil^, i j#Blii 
•MvaiáM poapMali mmiel, a e a toiU i abr •• koiiiti 
Mřikýob flofai « poteo^bf mly. A iM«<l«^ Jí* 4^ Pmí- 
eotSy jeoi r, 1716 eo i pi >h» u » UifM^ •« iwrt -oiUnm- 
KMi, ftie pik onfloatěft •. »de iv«teiiii bfl, pMH 
v tomlo obojíÍTelftictYf, bimí 8«2ettiiii t pofélH ftplo* 
táním ve ^ihHI, oelýali 37 1«L D« jadnoho t lěebto 
ž«Ukřáf dal .ae prý lord 3yiv»^ tettto aattlielreký tímn 
hm, když ae v B«ii4tfeá«ti jsdidovai r. I Si 7^ ISiJ^ 
lahváM JM pél dfte aatřlti, aby brAstt MicPtého polo^ 
ie&í a«obttd pwdtíl^ a obfM^UeafttOal aven. li bám 
^Clulloiaký vfoeň^ fQiéféiMú nmhl Aěkoti mad vie- 
teftooal vdttdy fliitojlí jeai, v^ aet^aMal: predoe viak 
tafc#vá oáamalBOsI »id se mi býti' k#l6aUMditi a lidiken 
opo^iiaiionli, aC nie oadim o Ion, ie ae mi kiiidý b« 
mii^dlécii tyakfípooyaaÝ pUd liáaDicbý Mává. ~ Okh* 
▼daé atteaby byly if lár« via Týi«afti na po^kdriiob; ka«fc 
flance silně pálilo* V jednom takoadaft (Mřndpoblá 8oéi& 
ilopovčalný OiMaf»a!;« y miMáéapt abtf eti mi r. I7&&<^ 
1756 ta patnácte mdaíeftv lade vélMm dilem na pftdé 
polonahý, ant píkno atáti «de Miaoi .¥lnalAé poaatnd 
•o nezná a Aoaiiápá , jak jeaiiL moiao. bqrlo odlndbo oo 
Yytvoboditit jealiiže i »oMm Ďasem, pralom a toli 
břevno na poeteli prOfýjpal.: Mkie :a..vfMiy lé|o«áeratnid 
dolft ae dootal aneb do ělano skoéil? ^ Ooen^ áÉlái» 
kde haabé Laikovio aedéi, jesA od Freoooo«dv polar* 
sbořen^ potoapáien. . Rokn 1797 dne M^, má^ alél ade 
nbde vebodem vseck tdeblo vézeaú- tento liírpoidottillý 
Aápia: ^Žaiéře ttríBtékrětíokéha bmbamrí^ .ab^řé^ 
m jmmm roku vHaiké avobmfyJ'*. I- onen měsivtájf-^ 
oháni m sdychftr (Ponte. de' aonpifi), pfee kteiiý etd«r 
aonzeoi věsiord ebyč^oé baď k« popravě, baď k věě^. 
včtení vedeni bývali^ -leni jidi sanděn. Ve idroře 

Digitized by LjOOQ iC 



tffliMHMr p«iÍJBfi sMNihifi iio«oiii09l dÝd wldf uhotMitf^ 
AmU lil«Mié iMhif (Kli oitterÉr, t nidrit m ^i ká** 
WM M Bptedb Inihi v^ffa% ktii tiiét » Br«iit|r «» 
loáM 4i>t4ím«, i^iitf nmímí 'ilvky fNfw fteelř, nkf m 
0«i8l»ffy ttélié. 2de nilMÚItté iwoMirf Ikto «ÉoHli# 
foMftTl « nádoJbMi k ?«toirt vod^ «loiL MMiti beaN 
liéii ▼ ittěfki pretí iteefaM i tUMé: tyto «tiiriai«e itk 
MMMffdBf bfly, #• twhi BMbfílbff á0 iMrto tle iw 4a 
jj#BÍi • ttioit ip«}iitt€li itaMatttfadAi v|wiltlic B«k)l»^ 
«ky M iá <V0d«BlililriMi 9o4f uspolrefii. 

VyietfMí t lakoto Myinta mi áiitobotiaii poTMf, 
iwHnid calM PkiBMttt MdBtvm oMMakiýiii ae haaižilí 
a r yr a al f a ik tt funaýf m Maaf attlt. K émM j^« 
iMidlaiéko faiidliié iFkaapiK jsma se na tltap jprotial^el 
li&ggM^. JaB» to aHrté beaoaaké alvraai Toéla l^vtla- 
fliarka^lké^ ^ jahoš f riéelf locliěaýai amaaaraai^^ 
laabaÉri a litíaaaii oadakaao jeO. Knlané jtoa okaviáili 
}ako flořciové )lcé dvéřa, od ^»fe>n/iM &a;«^ lila« v i7» 
<0lala(ij jekoš jnéao sda atyietl, jii prirto aéai péfjaoMié 
kyio» že aás apoarfnela oa podobaé, yitm tSiavjaaMi 
aiilé a o várod «ái valaiasloiiiM jaiéao. Zde stéla 
ttikdy oabaajeaá ^alráie, dokud netíká rada tklroaiaMiai 
bi^» Pléd náatt; bf li - dva Iwraai aioapof d aa pavtaii 
iloieafko piléca, maii aiaaž • éartaaé ^ sukao sstiMsá 
vlita; pod aémitik náaiéatf bylo aii 5^0 tisiafhr db- 
vákAv kaéfcMi a jdMab. NIboHk drábft>r vedlo a «a^ 
výak ialářftv E aiiMI Si«v|aaafcdba dva atatcev l«l«* 
liýck |POirtái«k; bdf* alkli oa laieiif, ijaftl se Mfei 
ofléaii éaffveaýoií aloiipy snadee, a v lonto okawiaií 
alalo sa utíčeirt vakkd^ artal étea; „íe Židd lito byH 
iiliovatai* Biéoiiaýaii liatftv (Waehaei) » paole Jako 
takoví m iaat let do> véxení so odaaai^iy <^ Ta }ak 
• iatiMO Oféti povataéo a .akidiaeí vadeaí byvia a;i^é tk aai 
vaali «a svá. i^odíaao bylo mém, ie v télo Ma^éaitti 
Jido iidatok {MawD a ien^Mrídití aabytot 

PUno odtadlO' m Jnaa na tok avaM* hodíoovok 
iridi (fotra éalF Qr oAagfo) aa akraaé starýA frokaraoíi 
Badova- Ut.ailaaktiáv kohalé oairanorovaná apoakoasáy 
iil|il^at«09é. v V ftoitfedka.vdia.z veoka jei* krdsiit 

Digitized by LjOOQ IC 



ttttt 

tíi^tniidlK^ftv ai tiýc4io4«,'4laré'v jííí^^s1«mi#»Ii.(Im«Ii 
laidotf htHiMťéoiCJQWjf fiod. timtMWi lilme^ Nktoiui 

évM JMwMi.oeleiMfí ěhfétéifiimuimé, kMárem v-ra^ 
kMišdídiéttýM, hó^y' bifi. <aMj tenlNi jflM.Mttlo./K«rU 

Birmiiis E AriíMia^ jMi m *tQ}Hié otK^oSdOa 4«iif«tte 
ÚĎkUth « iHUš^ iéceraie iitél«M(t» »: TMMmý ' f^lrohluvM, 
potvrzoval; že }hii^^ z-iě^f-m^Mr,' féůéě^^^ -^I^^r. 

*^ jév^jem v.|riMlu]''^o niéi,' nHyi -^ p^knaAovaliflBai 
4áto — Infu lito .tkU M«09ié, fůvodtev^ vwMw jviéoa 
i.o^tla Vieaette^ 'veši; Mjiilížai •«•• jvswIi flMn'Vé» tik^ 
kliéaiiei -flMaedéý jcíkbŇitapay byly-^a^JsMi 'pomd ^ v^ip 
poMadaíce-i a ápii^jFiiy) tytd «di a patÉiavé jioiifftf 
8hiv>»aifeýcii' kaMwAv^ ^m W iíÉ to yžr. a aaípfediiéýii r<>* 
dldy jsoť aJavjaiiaiié krev, vaše a^jimulti^áí vo^ako 

iú^neiício! \ -■ > - » :•.■..., , 

t' Na xstratté «»ovýttli. p f l M i»acii\ ácda-. piadlíai slará 
kMÍMinr«B. *ff la, jast fty« klatovský. pMo* < I« .poprviil-*- 
kfále xttpfetato mém ntéwadostť v>B6Dé«ká«k. Ni atrapě 
Mkek» paktofl, v joédUéni ^^ amknéai ijsQ» lit. otwaay ^o4 
4>hdřefe Medokf m. Sián^^nm, a níÉhž. jadln ikna#(* 
ůím,^ánikf'J(méé9eií^^íěM'voj0ut9ÍmYmhěÚtkTf přadr 
alávoje. CkNolry 'fvftktrf. iafcoto . oMoírtia jaaa tuaca ji- 
Btébo /6«iia^. 6até bijflQ:«lifá8«taii. a nádbaanýck oir 
Mkr.píi^letélo ade piedléonto obraay Mii maa: kfÉi» 
BýdKprDto^ ia dílo výkorrié jast; atfAemýak.paato^ áa 
4a Sřav^ana iř proatiad ttejslava^siak flMlMv Baaálakýak^ 
féliaaá, ťavla Varaaakéko, Tiatorotta^ .MolÍMrili«, YaNk- 
laaiba^, Saimlihav Rasy^ fitfariaiko a jtaýali afatřil jaaaw 
Jpl. pak .Itfásaé «la. JHiýafa mislffftv aaad cfiarilejM a 
stkvělajlf byla: tak klfak^ aii iádfié< naatálo iak# tata, 
.4ato é^io étta.aáraéaí. . Voáta^flavjamifah ^maiáv^i obra* 
afrv^ paml|td^ wiedko astotnijby^ pro fiea .aiéné pa* 
iBálaé: a aaotenvé: proM 4ar milta- i a^taričjí i aejaa^ 
ft^ jseai :ii«ailívii, kda o6«a «Ata4aibo aaab aapafi 

Digitized by LjOOQ IC 



diAsMéb^ld^ áÉž-jMtt'tak:«titdM ob^^řefri^U^Vrtali^vi 
(M»^!y$1 évNTh mty» o4»cw ttrau^^iMMfo >ti«u»s^»]ala4«« 
liéJISkátt v* kékébikií^mMiUůbi r(HÍli«ší, ^óde ^d! iv«liymi 
krásonnfy^, láiii aJé <fflíatl0f 'Sjlify;' 'Zmliiit já^ .^ nri >b«m|«Mi 
l^iHflé néflftilll^ «j6dlioalrinifi#ati n^uMhili^alet 'm^^^ialaMi 

iliřddifí <««p»8t ^^fiíoiiwett iHtávrWtffet méhi ilalfiy; 
obra^ůru 1^tiV4^»niflfltdltf«tojieh 4»soflárodftM éMltjflfatai 

l^ini Btňíycettá i po i4«stiiíii itottitf^a t|Mfi-s^9tMMii> ■<<. 
rerdnlhé Ma<'9fá«eipi MédiMi. a««tf. Z voj^nsdi? 4«kelo 
M^ltiifl \'Měé laiÉeí' v #n<lliáidi ialaiti' a olt<iiv<mil^ 
}áílAi«i4t#'*Ve-«tfamié'>l»Cav«ifBÍj . ir ^^InrMu'* 0«r«Ddor<y: 

i^Tiy 3^9lHI»(míalr0«Bké »diio); ve efarừ s.: Roefaif j: 

tií^l v nii-l<ld s.< -Hóicbt ;'iFB cbuftnd iv.'!!*!!^!^' ir a 
Bviraatiaiiii '-^c»*oWMir;^ VpalAim^llMMia^fli^.v «fní 

éffo, ttllkkt, MfMitý^ iribtmNHi 'T«kitffií ^řMktý tf«D^Mť. 
ff«^|bofealff m Éirité ftjttlÉo-ttfMltf galerií' obrMův ikk 
bmo tiraffřé ifili»Alii^ f»diMv|%t^aii«l?é t« avém -paláim^ 
y Canaare^fio Ifal. 89, lide ae^asi 20 Mj4^šUtt iku9*« 
od OMřiJé #lavJ«M unokésl, «ie0f «fMi« dva <v ^řarv^Hié 
Mmpoafrt. léa- jaem-oiepřv ^<M)^ftV ^o5- vMekni t«M 
BflalroTé 9»bMito»a tak tyiM« etilr^ froS j«} IMatoaa 
9tAo přft^le a>po«oeBlka> fH iiMvakých ebťssock svéNI; 
proě Tiiit9raMa< fři arf^ ppácaek-. n^tandiié obraft' Sohia^ 
TOfifiT před s^o« mívil a to i^dM,- «hY IroMý lAaKř 
TO vfém pUbrytftit okras Miíatowftv. miH a feko- poipaiiK 
▼éflífli^ k aidffaltfniiF ' okai aé rotdiortoYal* > V o^&eí^ 
^SltklafOifotÝeift ntlékáMie mtollko maHiitvi ale i báaaie** 
tff, aejen télo afo i éM, k přHon na aafnikožifek 
obrazeeb jeho aedf barva i po atoletfoh Jeité tak iei^ 
aivii a jasné ▼ celém Meakn první neviny a nádhery, 
jakoby teprv nedávno a jeho dilny byly vyšly. A to v 

Digitized by LjOOQ iC 



ttft 

«l»e» Skftn «• pMkílMi^ fiit0MMl i M«B«Mit 
Mp«iiieiiiil .Jie» tdíiu ie mm Hlwm» iw nfiliriivlý jii 
ta apoaú/Mi mmtL C^ «ÉAt itovéka vi#ii nNH^dOí, 
«o «9)il • antee^Y j«jkl»«i|t«wl#néjlf«li séxiiiUGJH vk» 
vfHuHMtí • wiý iivol v«ttl4iia ««MU jiko 4«kov^ 
daii i»mlMnji«l pf třMi jia Tsoiqf Iwátfy a mpiiky ? Mm 
fiavjMakM tí^^l^M •('ií 0»tfaej B Mww fMti^yM 
M B^vyiifn alapfti doltOMliMiti •^i|6fy^'aMpí Banéi* 
•fcf ni at^ji ěaatiiě v Héi ^riwM^ aBaM^ 00 4o ba«w* 
toftU a váéliltr MfvýM^ S(o«a» SaláMMÍ Jjial «ál Bafa^ 
P^ Ote p^alaki sftáiUí MlilaW atela «• YMuM jm- 
ttOMsá iiSatfi9^ diSehimúm^ litiiié a# ««rMtiéii. aiii^Alai 
Jtamr vn»ai5oviila. iDadňlj ietateT^oi liytt i«íw oiíMilwi 
jii v, ttéai RiléiieMeWl : sysi p»k ^t aii »a ai4 ««W 
<fliaiié oaflá naataMai^ uMikaH MaiilsBlaiiw Či la haa^ 
pft^é a apf*?edtivé dfre aaadn jiafolt, na 4P naiUMMii, 
40atí M kwiy že |á ^ iam ln mj^ylií a ta dvoj^ 
j«DftUiatíakM a Bárodii^ blaieiii>at ptm p«ttf aL 0br««9 
<vMbé, i iy fl<íluréiiiip, opi^Uy^^iMi oiév .«kHdlilr jmmi 
•i^raaawal ; ala atdee i^wJlMiMr *tedaiii^ ba ti^^^Mia >q-» 
|«al flan fAai»bUiy: predal«f»fiápíaft mmitM^ «á|pd«|ak 
pfibéhftv, aiie^ sapirvMalin ten ««iMi» ^árodv. » i«to 
nmMaaké y«d^iioAti a Jinýaii' UnalAljéM «áf«4y : «U 
B4e přad k^mkiíal čaaolvory maUřlv alavjanakýcli, 
nlM^ loto «a vff»«it^ 41 .dal* .'PřiaÉéai éa aaiiNni a« 
a^Ham a ?r barmoji maa fabon. Moiaas ie obcaay 
awa^TOÍal^b iiái»o4Av yim JiráawHtt} ala aabijav««ib» 
juatt aUMfjaaik^jií ; lteM» barvám *.itaH^ my bUMi* MMe 
unatAváai přítomiéjjí ; jatt W abMrafcd ardMi kMé náa 
^ Y oiiatialy m«, akval^ o^i, a <weyi tyk> jtekry plé^ 
|H»U|j^ alasraká Oata, kibaré Me tak pfoaAtavtn Uasaai 
^ al#ya k o4ai ta^lijl; „Ško4a téaMitjiiiiif, ža^>v4j 
národ. oamílajQk « «6«sdáMviá^, I '«aibqr a iváa 4Íti ;ia«bb>. i 
Jak výborvá maUře, ja|^ aU«aiá «iiiHaQ( Yieba ,4FPb« 
Jaablí byatfr miiál^ 



d by Google 



ttt 

HLAVA IV. 

Benátky: 

Sckia90ni^ Jkěubmim kfáěotm; Okrármf. 

Ntbaieiil léoMo pr%rMk#iotiM omélodiosárodiM 
itostaí, dotasotalí jtoM •• na rodíÉn, po^kf a oby-*- 
dli SeMavoniho. KaM g^adolofd thnaé do TelikélM luh- 
nala svrtlt| a v okaaiiaiif atélí fame ii brány kxiwMm 
a Yatik^o- paUUa^ j^nfr n(My r»du GtoalinMwrtkéiiHi, 
B^fli Miiafoaalíéaftii fralft. Fan Palioe Selnavoií, Mjanlaáií 
▼ýalřelek Mo rodíoy nyvf tacjatavn^í malíř aalolíko 
▼ Btváffcáeh ale anad v aelé Itálií, kyl právě, Jak janM 
přiifí, ve «vá dlloé Mtoje obrve fíalé tam.aedfeí vMatf 
na«r0By. Nic Mdaié odloiiv Mlee nexilifli m almvv 
přijat náa a tou MjpřivétWtlii vlíd«oi«é. Kdyi pak iialf^ 
šel TyJédřeBÍ MrUdk oamyaMv : ,,ie my jako flíarjané 
ku Sfcití*óovi • ftárodaf á<Aoa a. a poedra^eolm ode 
mnokýck a|K>i*fadé|k!tiVy jelii aa takov^dko- amdlce^ tedi 
jaoo, přiekásfme — ^ Ui oMi&ej jeho alftf<tí ae poM 
m doek jeho plápolal ▼ oalaverf. Ifwvddčl nám miala «o 
a^dm paláco aajfli, teprr nyai kyli jame ▼ Idto ciuai 
viiekn doma, viiélnii awji^ i oa i any. Mla^H jame 
éaed véBMoky kaed vtaaky^ o»to my iolo aedokoiialo: 
• viak ani řoii a jMsyMv aám potřeW aebylo^iak dobi^ 
aobé aaée city a omayaly, iiaieo6i- a panáky rosumMl^ 

fiaae 41ai^a»e, awlteli akvvjaasky? ptM jaem ae já. 

On. Adiy bohttl«lf mál» aaeb aie: já ^oemél xda 
k lemu iádfté přlleiiioatí^ iddndho niitele. 

Já. 1 jakito, vidyl jeat ade v Beaátká«k aejet 
oUeo Slav«r ale i ekrám Stavjaattv? < 

On. Ovaem, ale a«ai iádaýoh dkolí a váa to tteaí 
tak jako o profiaataiitiv, kdcr pff při kaiddm <Arámé 
kaed á škola k vyuiováal mlátMe aé aatdiá. NAnoi ▼ 
8eaátkáeb.)aoa a tokoto oMedii moudřeji! a šCaataějdf, 
líc m^\ sde vice |»roBtředk«ir a pHprav k ndráenf %xé 
Mi ▼ l&aé vlaítíor. 

Já, Tot aemo alyšel jaem i t Terato^ i Um Němci 

Digitized by LjOOQ IC 



tia 

všenožaě pečoji o'/z|R€^Ý4h|{ ^l^řeči a airednosti: 
Slavjaoé naproti tomu všecko jen od vlády čekají aueb 
náhodě zanechávajL 

On. Slyštm však, že v nejnovčjáfch iasioh Slavjané 
ae probutQvatí y^ačíMji a i^ tjitaratufn avelabvjí. Kdy- 
by jen slavjanské knihy zde byly k doatání^ já bych 
jrA^alnl pilností vyoiéradily -«u .«ii BMoaai Šitéatfo* ode- 
pleiai ..uée^ ae jaíKykiiKavýcb^toUftv*' . c 

.. , ,M* T«dy pladise vy ,to.:9##u4r «nátfi>. ía alavja^r 
alróbo r#d«i*.» původa isftt? >. 

Oi». K^tolíkonaám, ale^UiK.A^ \'9%lm^y še t br- 
(tittakib^ (narziale) SÍMp«diilinafa»k^bí> kai.e«ie.pocliwai* 
Náa praděd Ondff^ Madoia^ iMur^zen. v Palqiajcíi, v mf- 
•lě. Šibeníku, % cbvdýeb ro4i^4 (Cibifal. ,a^. v viJ^oaU 
BMileváiiiai kufrftv a triíM;. íadíMii >. taktvich/ ^Afiriv 
přiděl jakémiiai oeati^íclaftu /b^bftémf^ j^m do Tuk^^t 
jeboč a>ajba tak ae aia libíia^ M'f»Mi(h» tobo.i^arvjtele 
aebQH do Benátek vzal^ Jlbdft,.aA 9fi>^fM alavBým aniilí- 
iem a^ai. Xei^ta. Ondřej měl ^^n^Miahala táž ^malíf^, 
Mkbal mik aifm NfíéáU^ NatÁl .04 aynt. Jstna, i^ni v 
FelaohMd^ malířem jest a ^«22CtfJen£. já jaen^. -^ fio* 
•fim ]^b% /e# to atovd Jfatfoto «• .-ai||j|jaftali|é ,iebi xikame* 
■á ? vidyl lo- nékteři «a iatinadé uznáiraiú v ' 

Já. IHe .m^^ho adánl jeat kořfia tobp,al0va.jtnaA 
oía pak čili o^ jea( tvořjkí . přídavek . tak >ako I>odola, 
komaia^ aneb homole stodoly bondoia^ Vojnolůf, ZJtr^oý 
atd. U SrbAv a^ mnokiá .«a.oby a rqdíay oatóaaji od 
medu pojmeaoitané, k. ^. Mediky , Médona^ Mtdutía. 
£e pak to nékieři k latiaaf aatata^iít la jart. dftkaz buď 
neuméloati^ budf obyčejná aapřlwvMiati tjiv^ Dármdftr 
áí oašeanu, kteHby nám vie^ c<i veiikébo a alaivnébo jest, 
rádi vzali a aobě přivlaataiií^ .. jako to a^aiti abiéli 
• rKopraíkem^ anabrž i ae aámýai Hiuien* 

Po léto f opniJuvé v^dil aiáa pan Felioe , Medioia 
sem tam po e«lém av^m pfláao, který téaiéř cWý jen 
obtaiáma jest^ abirka Oí^víboraAlilich děl n#j^aviič|«ícft 
BMatrAvy obzvláště jebo ^f^iltíkv^ obaah^eí. Ukázal nám 
i pozáatatek z jednoho, od jeho pradéda Ondřeje m(ilo- 
vandbo knfro, který po4o««i tito ae ayatd d^díatvi za- 

Digitized by LjOOQ IC 



11$ 

lAovávajf. Od Naléie viděti sde oríi^inaly onídi dvoa 
povéfltoýdi obrazfiv, kde starý bohatý Turek jednn mla- 
dící svodi ukazováním jí pásma krásných perel. Boj 
mezi nevinností a maroomyslBOSti ženskou, kteréby 
i jedno i druhé neřáda ztratila^ nelze žívěji a pravdi^ 
véji představiti. Judit, Venus a jiné ženské obrazy sot- 
vy jsem kde v takové ušlechtilosti spatřil : toto ladné 
dráidésí civflv^ které po celé pleti, jako jarní ousméeh 
máje po zemi letí ; tato opojné, mimo sebe žádného ji- 
ného dle nemající libost života ; tato nevinnost ženské 
flabosti a neznámosti ; tento květ ne tak rozumem, jako 
raději cílem a tušením řízené tělesností ! — I jeho fiva 
Y paláců Barbarigfiv a jeho S. Markovské náměstí pro 
Angličana malované jest obdivováno. VAbec . ze všedi 
viděných prací Schiavonův, jak předkův tak i žijfcídi 
]»olomkAv , to poznamenání jsem .u5inil , že se jím 
ženštiny lépe zdařily, než mužské ''osoby. Snad to vyd- 
raž a následek přirozeného jim národního charakteru 
alavjanského, ant i oni jsou synové holubicQio národn^ 
Co mi zde v paláců Sehiavonském, anobrž i jinde 
v Ilalií, do očí padlo, byla ona prostota, téměř pr áz- 
BCrta, která v těchto prostranných sinech a světniceeii 
vlaských šlechticflv i měsfanův panuje. Nenajdeš tu mo- 
vitinami a roztjóným nářadím přeplněné chyže, kde v 
každém koutě klavír, skříně, postele, kaňapety, dívaný 
8- vycpanými podnákami, tucet stoldv a sedadel, dědo^* 
aké stolice anebo právě zbroje, pipky a těmto podobal 
měkkost a lenivost, aneb skyostnost a marnotratnOBt 
aspoň nevkusnost napoméhající zavazadla ; ^ — nýbrš 
l^vásná všudy architektura, na stěnách obrazy a několik 
vdikých zrcadel, v koutech mistrovské sochy anebo 
bysty, sbírky starožitností -* jsou celá domovní dprava. 
Nedaleko od paláců Schiavonského jest Akademie 
Kráaown^ kterou my, tak jako i pana Schíavoniho, dva^- 
kréte navštívili jsme. Pan Sohiavoni zajisté jest zpráv- 
cem a uěitelem zde v malířské třídě. Již ve dvoře vi<* 
děli jsme do jedné přizemní síně houfy vcházejících 
divákův, s proudem í my tam vešli jsme. V proslředku 
stál na tabuli právě v těchto dnech dokonaný vdikf 

KolUfroyy iplay, m, ^ n \ 

Digitized by LjOOQ IC 



114 



od FelHM SehMVODÍho Obětováni P. Mariey sfaoto* 
▼e*t P>^ S* AntoDský ehrám ▼ Tergta. NetoNko mladt 
v«lfH, i ftaH niiatroYé stálí a ted«lt tftkol oilikii^ 
aMb obdifajfice loto noré, joité Mesko' fierstToty ajao- 
■oty barev plné dílo. Jak fardé tlouklo v ftaářfck 
mýob srdce při té myilénce : to afiinil Slayjaa I ayaa 
Imieho národn vcdává ae tato pocta ! O- co by^ noMo 
býti % takovéko národo, kdyby byl svým, neccneflýoi^ 
aseb aspoň vidélávaaýni a podporovaaým. — 

K opsiilf vfflélockých pokladftv, maliřakýeb| řezb^« 
•kých a stavitialftkých sde shromáždéaých sotvyby kniléa 
postačila, nercili cestopis béiaý. Já přímo a nejprve 
k toBin jsem se bral, co jest koraná této akadeantf) 
totiž ka srétosISTné Ássunté čili Naneberseti P^ Marie 
od Titíana. Obras tento veliký visí v prrni sioi n« 
iténč proti schodAm^ meči ostatními obrasy jako ahmoe 
meai bvéadami. Magickými paprsky táhne k sobe oko 
tento malířský sázrak. My dlouho stáli jsme némí, ne* 
pohnutí, slov k vyjádření čita najíti nemobouee. Tof 
jsou nejlepií obraiové| aspoň pro mne. Tiché myilénky 
taneprasňojí před nimi dnši mou, ne o uméni a natiř- 
^Ivi, ani o zpflsobnosti arcítnistrikv, ale o mné a mén 
národn, ai konečné slzy z očí se kradoucí zatopéfí 
v listech mých to otázka : „Boie milý ! proč se mňj 
.ak starodávný — tak veliký — téméř stomillionový — 
iférod takovýmito obrazy a akademiemi nehonosí? — 
fřoč se nali malíři po cisfcb školách toulati, a ve 
slnibé cizích národftv praeovati musejt? Kdy pak po- 
vstane v Bvropé a v historii slavjanská malířská Mcola, 
tak jako jest Benátská, aneb francouzská, nizozemská, 
aémecká? Zdali národ náš neni o mnohá století starM, 
neftli vlaský? a hle, jak dalece jej tento jíž v kráso* 
umách předběhl a zpátkem za sebou zanechal! Mfiáe«li 
se nesvornost a roztrhaaost národa hroznéji trestati, 
jako tímto smutným následkem, ie při ní nic veiikéko 
a krásného mošno není?^ Ledví jsem rozkrvavené 
srdce své ukojiti mohl, sbouřené a ranéné sde tfm 
atydným pomyšlením, še jaem i já synem tobolo ka« 
hiinatéjielho oárodu! — Proto jen béiné prohledl jsem 

Digitized by LjOOQ IC ' 



Itd 

BfDi po prTiilkráte colou akidemii, nebo pánem eilir 
wféko *ée stol Jmoi «e teprf při hrubém D«Tétí?Biiiy 
kiri osiblejif roivalia oasUk. Maria toto Titianova 
jési eele roadflna od jiaýdi tohoto draho, ou oeaf tak 
aMferichá, proxraéná a TO&avá jako Rafaelova, aai tak 
otatá, poJtoraé jliko Quida R«DÍbo, ani tok nádherná a 
atktoitaá jako Pavla Veronského a jiných: ona je Be«> 
Bálianka, bývalá milenka Titianova^ ale idealiaovaná : 
ooi ji pravé tok velikého pftsobeni propfijóoje^ ie na 
áknteinoatt apo^fvá. Ona ebvéje v proBtředkn v mo- 
dlitbé rosplyántá; pod ai apbátold; nad ni s oblákav 
Mik a otevřeným nára^fm; vAkol hejna aogelAv. Celé 
loto dílo jakkoli krásné jeat, předce při dalším a pil- 
ttéjértm pozofováof najdeme, ie více cemských uei ne* 
beakýéh iivlftv v aobé má. To snají dobře zdejdí či- 
taronové, proto diváka v2dy bledí na jisté atojiité a 
htodiité postovili a obiaeaifi, a Já jsem jim nemálo 
omrzeloatí tfm pteobil, ie necbté býti aloopem na jed- 
aom paakté aaaazeným, obraty se všeob stran, v roz- 
liěné dátoe a v rozliiném avétle povaiovati obyčej méi 
jeem, chtěje tok netoliko na divadlo ale i za opony a 
kilmy malíNhr hi^déti. PNjdelt viak oko ke atadené 
tfHfzltvoBti, spozomje na tomto obrazu přilil mnoho 
éervených křikiavýoh barev. Maria má červené rooeho, 
Bftb otoe červené roucho, čtyfí z apoitolAv n divákftv 
dole atojídch červené pláité, ai i to andélčata mají 
červené aemtam vlající opasky. Raský malíř Jakab Ja- 
nenko oestoval r. ÍSZZ aebválaé do Benátek ku kopi- 
ro^M tohoto obrazu, coi se nm i se vieobecnon po- 
di^nlon zdařilo. Odltka jest s pivodníkem stejné veli- 
kosti i tébo2 ebsraktem. 

Mezi hromadami pfiMbásejících a odcházejících sem 
divákUv, obzvláité impertinentoýoh Angličsnftv, seděla 
sde na sloliei před obrazem Nanebevzatky Jedna pani, 
pK Dii jajá maniel stol : obě tyto osoby obzvláště mi 
r oči odeříly, tím více, ie ji£ včera večer v jedné 
otttké nliei před váau do theatm jdonoe o ceztn tam 
vedonei se nás ptaly, odfcnd jsme zavírali, ie i ony oi* 
aotemoi jsou. Paní byla vysokého zrostu, Čistě oděná, 

Digitized by LjOOQ IC 



116 

krátký (ernoaksimítový kabátek, oitarin! bílé rouck^ 
majíci a dkrxe lorDětky dloiibo á pilné obraz tento po^ 
vaiojici. Jejf podfl a sond o malbécii' těchto prúttk* 
motali vyaoce vzdAlanou- a mně zdálo se jako ve soáeh, 
že jsem tato osobtt kdysi a kdeisí vtdél: a však věiMi 
r pochybnosti neopovážil jfiem se zde jj osloviti, až ae 
mi jinde příhodná zavdala pHIežitost; ' 

V sffii rezbářské vpravena jest n stěny krásné po* 
zlacená m-na s nápisem : ,,Dextra magni Canovae.^ Zde 
se pravíce tohoto slavného, snad přilíš modlařenéiid, 
aspoň přfsladkého umělce schovává. On byl maliřeni i 
řezbářem spolu, éle neměl dosti sily k filáleittéma lou* 
čenf obou krásonm jako Michal Angelo, proto < on jeal 
malujfdm -řezbářem* Chodba vedle této isíně ozdobem 
jest stavitelskými nákresy slavného vlaského architekta 
Quarenghihoj jenž jest ve sinžbě ruského císaře.- — 
Díla ř^zbéřská cele jinače na mne účinkuji, nežli díla 
malířská, ačkoli si obou těch kráronm vysoce váiím, 
předce vyznati mnsím^ že mne poslední rozkožnéji ndi^ 
rají. Barvy a světlo bližší jsou životu, doši a mlnvé, 
nežli kámen a studený mramor. Oko jest nejpodat^^ 
nějši částka těla, nejušlechtilejší smysl, ono nejzřejměji 
jeví charakter, schopnosti rozumu a tujnosti srdce : řez«- 
bářovi jest ate právě tento nejvěrni^šf tlumaé dtiáe ne-^ 
přístupný, ledaže jeho' pouhá ' zevnitřní forma. Proto 
při' soi^hách, vyjma* antiky, nikdy jsem se tak dlouho 
néhaVíval, jako při obrazech. 

Mimo rodinu Medolftv v Benátkách ješté pět aiav^- 
janakých trmělcův,^ mezi nimiž čtyři malíři, pozornosti 
hodni jsou, tétiž : Hieronym Schiavone^ Jakuh PishóUcá^ 
Bedřich Benkovich a Martin Bata, Hierontfm ůnébJiří 
Schiavoney malíř, kvetl asi dvadcet let před Ondřejem 
Medolouv Benátkách: jeden z jeho obrazův viděti ve 
škole SvBto-VlwkóyBké Kriéta v zahradě Oetsemane 
předatavujM ne olejovými ále vodovými barvami : obras 
hezký ale časfim zbledlý^ druhý Marii 8 diťetem viděli 
jsme, nevím již kde. Onen druhý malíř, žil okolo 15&5. 
Odkud 'pocházel, nikde jsem ' se dověděti nemohl ; io 
však synem naíeho ' národn býV to akaxoje již jeho 

Digitized by LjOOQ IC 



117 

jména. Od ného se nalésá ve chrÁméS. Marta maggiore 
oltářoí. obraz Vstoupeni Fámě představujíc^ FiUslL ho 
má za stejaého s Jakabem Pistojou, aie běse všech dft- 
vod&v. Obrasy od malíře Bedřicha Benhovice viděli 
jsme y akademii: Abakuk s angelem^ neveliký ale roz- 
milý ohraz, jehož kopii od samého mistra uiíélanoa vi- 
děti i v paláců Manfrioském v síni F. I ve.cbrámd sv* 
Sebastiana jest jakýsi obraz od něho, který však spatřiti 
mné se nedostalo. Martin Rota^ Dalmatínec ze Šibenika 
liyl vlastně jen mědirytec, ale znamenitý ; ve knihoVně 
dožeei nalézá, se od něho celá kniha in folio^ obrazy 
fimských císařův od Julia Caesara až k Alexandrovi 
Severovi. 1 obrazy od Titiana, Michala Angela, Rafaela, 
Zaccbera. a jiných od něho v mědi ryté nalézají se 
mnohé jak v soukromých tak i veřejných sbírkách rytin. 
Poslední Mikuláš z Bakve . Slavjanský (Niccolo děli' 
Area Schiavone) vyhotovil z pálené země polovypuklé 
dílo (Basrelief) Narozeni Páně představující, jenž oltář 
chrámu sv. Ducha ozdobuje. Malířská škola pro Slavo*- 
Dalmaty posud se nachází v ulici San-Aotonino. 

V Benátkách se nyní ještě asi 103 rozličných 
obrámův a cbrámkfiv nalézá; my jsme jen nejpamátnější 
a obzvlášlě ty navštívili,, které se slavjaoským životem 
ve zvazku nějakém stojí : a proto i zde prvé o těchto, 
pak o oněch mluviti budeme. Chrám Slavjanúp Svatp- 
Jirský, v okresu Kastelském, jest zdařilé .dilo Sansovina^ 
tohoto stavitele řeckých Milostek; on nese na čelo u 
1551, prostota se , vznešeností, čistý sloh a vkus.jsoa 
zde. panujícím rázem. Vnitřek tohoto chrámu jest bohatě 
ozdoben obrazy od Viktora Garpaocia: zde jest i ko- 
rouhev tohoto bratrstva vymalovaná od Antonína Aliensa. 
Jakob Tatti Sansovino a Palladio byli dva z nejzn«me- 
nitéjsích stavitelův vlaských v nových časích ; oni a Mi- 
ohal Angelo zapudili tmavou, pošmournou, končitou a 
hrotnatou germanogothíckou architekturu, která se i do 
Vlach byla vedrala a zklísili krásný a veselý starořecký 
způsob stavitelství. Sansovino se narodil ve Florencii, 
liraeoval v Říme, ve . Veroně, Pádové a v Benátkách, 
kde i r. 1570 zemřel. On stavěl zde schod obrU^j v 

Digitized by LjOOQ IC 



118 

dofteofm ptláoi) pói^n přtútUióu kniiioyBii, fcleré- ttsTml 
fám Palladio sa nejuilaehtilejif nových (asAt má 
pak Lofgeto, chrám sv. GemignaBa, chrám SlatjaBftT 
a jiné. 

Chrám a. Marie Župamcké (Zobeaigo Jobanfca) • 
chrám s. MojHie oba v okresB Svato -MarkoTakám, jaoB 
v oovéjSfffl^ ne cele klaaaickám, vkaaa, ozdobami a lper«» 
fcy přeplnény. Ve chráme Žapanickém chovají ae lila 
péti mučeDÍkflv, Anastasia, VÍBceoco, Antonfoa, BngreBÍB 
a Peleg^rína : jeho élverohranoá véie oeatojí přímo, ale 
krivo na zpfisob Boioňaké. — Ve chráme s. Mojifao^ 
jehož mnohými sochami oadobené prA(eli a iatriaaakábo 
tkamene jest, odpoMvají koati dvoo n^enýok Slavjaaftv^ 
totiž Bernarda Oeorgtce^ rodilého z Dabrovniko, Joavity 
a potom kanovnika, zemřelého 1687, slavného latinskýam 
básněmi a jinými spisy; on vydal i sbirkn Slavoillyr* 
ských přísloví ; drahý, jenž zde nad levou bránou stkvoaU 
ný pomník má, jest kanovník Ivanovic^ ufieností na 
slovo VZ8tý« 

Chrám s. Trojíce vystaven od slavné Dalroato-^be- 
nické rodiny Zagredúv v okresn Castelském, má sedoi 
na mramor bohatých oUáffiv, pak obrazy od Palmy nUad* 
Mho, od Conegliana, Alíenaa^ Fialettiho a jiných. V nčm 
jest kaple s. Gerarda Zagreda, apoštola, biskupa a nui- 
čeníka uherského, kde se (ástka z pozftstatkAv tobolo 
svatého chová ; druhá menši částka jest ve chrámě Be* 
nediktinAv na ostrově Jiřího Velkého (S. Giorgio Ha- 
ggiore). Míšený cit radosti a studu střídal se zde oba- 
polně v mých vnitřnostech : radoati proto, že i tenio 
o Uhry vysoce zasloužilý muž byl výstřelkem našeho 
.národu ; studu proto, že to teprv iiytfí a zde v Benál- 
^ách jaem zvédél, ačkoli dvadcet let v sousedství jeho 
vrchu (Gerhardaberg) v Budíne, kde mučenictví pod- 
stoupil, jaem přebýval. Mimo Methoda a Cyrilla, Svato- 
pluka, Friviny a Koceia, dvanácte apoštolftv a prvokře- 
aténských učitelfiv dali Slavjané Máďarfim, totiž : od jibu 
X Dalmácie: Oerardai od severu % Čech: Vojtěcha, 
Badima, Bodlu, OstHka éíli Ástřika, Bonifáce^ Seba- 
8tiana^ Beztmia čili Bextřiia^ Jirtíýra; od východu b 

Digitized by LjOOQ IC 



119 

P«Ma : kněiiia AcUatu manželka GeysaT^, Swirflda a Bů' 
měéUkt/L -^ I ve chráně «v. Drancesoo della Vigna^ 
v <ikres« Ca^tet^kém, má rodina Zagradaká heskoo káplo 
pod élalem lU., na jcjimi oltáH krásná mramorová 
aoeha S. Gerarda Zagreda ; na pravé aténč hrob doieto 
Mikuláše Zagreda, na levé pak patriarchy Alvíaa Zagreda 
od A. G«íe 1743. 

Ve ehrám4» S. Mana Nuova, v okresu Canal Re- 
ggiOy vidéti u noh oltáře s. Hieronyma hrobku rodiny 
Viikovidfiv, s následojícim, néco chvástá vým, nápisem : 
^2>. M, Joannea Antonius, ůt Michael Vucovich^ La* 
zari Angeli Comneni Fratrea Marco et Angelo Mariae 
Angelis Comnenis ConsíantinopolitanÍ8.avunctdi» aibi et 
poůterú H. M. H. E. N. *S'.« Příjmení Lojearúv dá- 
valo ae prý této rodině toreckýmy příjmení Angelův a 
Comnšniiv řeckým obyčejem pro přibuzeostvi s Caři* 
hradskými císaři, jejíchž dcery %a manželky mélí. — Ve 
cbrémě / Carmim mají následné sievjanské rodiny své 
nádherné hrobky: Polanská, Čivranská a Gorská. Ve 
•hrámě Ad Corpus Domini jsou hroby a nápisy Gradi' 
éim čili Gradonicúv. Ve chrámě s. Lazara a s. Jana ^ 
Efaag« jsou hrobky Mocenikuv. 

Z ostatních ohrároftv, ač téměř všecky památnější 
jsme Dsvštívíliy jen některé sde sttjte. Sám zajisté 
Vinkelman vyhlašuje chrámy fienátské za krásnější a 
Mnfmavější než|i Římské. V kostele S. Maria di Frarí 
jest v právo pěkná urna s popelem Aloise Paskaliče ; 
vedle druhého oltáře spočívá tělo slavnéhe malíře Ti- 
tktna Veeelliho^ jenž r. 1575, v čas moru umřel, do- 
sáhnuv 99 rokii života. Jeho hrob ukazuje prostý ká* 
nen, na němž tento nápis: 

Goi giace il gran Tiziano de Vecelli, 
Emulátor de' Zeusi e degll Apelli. 

Vedle tohoto hrobu stoji mramorová socha s. Hieronyma 
od Vittoria, k niž Titian někdy co vzor (model) stál, 
a tak náhodou obraz své osoby světu, strážce pak svému 
krobu sanechsi. Stařec jest to vzneieuý pfivodaihp 

Digitized by LjOOQ IC 



120 

genia prosrasující. V tomto chrámě má i Canova po- 
mník, dle vftoru onoho, jejž on arcíkoéiué Kristiné «• 
Yidui II Augusiin&v vystavil. I jedna učená, pani a i)áa«* 
nířka Modesta dal Pozo^ latin. Moderata Fonte aneb 
a Futeo, leží £de pochována, manželka FiUpa Gtorgióe. 
V konvente tohoto chrámu nalézá se státní archiv* 
Chrám tento jest po S. Markovském nejstarší;. jeS|0 
ohromní pilířové a sloupové jsou celé červeným damaé*- 
kem odění. 

Kostel s. Jana a Pavla tak veliký a na památky 
i kaplice bohatý jest, že se více méstu než jednotlivému 
chrámu podobá. Fred chrámem stojí na vysokém pod- 
stavci jezdecká socha v&dce Bart. Colleoniho ; uvnitř ne}- 
vice nás k sobě táhl obraz Titian&v : éSmrt Dominikan' 
ekého mnicha Petra mucenika^ jedno z nejidařilejéíoh 
děl tohoto mistra, které z Paříže sem přeneseno jes^ 
anf je loupežné ruky Francouzův byly odtudto vzaly. 
Hádka jest mezi umělci, kterému obrazu Titianovu před- 
nost dáti se má : tomuto-li, Čili Nanebevzetí Marie, čili 
Magdaleně ? Marné hašteření ! Ve svém drnhu každé jest 
dokonalé. Assunta Titianova jest epos, tiché, velebné, 
k nebi se vznášející; Petr mučeník jest drama, činné, 
náruživé, k zemí a k životu přivázané. Jest to obraz 
veliký; v popředí sama scéna, v prostředku les, v po- 
zadí malé figury na koních utíkající. U noh loupežníka 
leží Petr na zemi, jeho tovaryš ve sněhobílém domini- 
kánském roochu utíká stranou s rozpiatýma rukama^ 
s nebe u vrcholcňv stromfiv sletují andělčata okříd- 
lená s palmou, z oblak&v vykuokají šlépěje malých an- 
gelskýcb hlav. Celý tento velebný \^ zdá se býti ne 
mrtvým, ale živým a spolucítícím. Stromové otřásají své 
listnaté kadeře s oužpsem nad zpáchanou vraždou, obla- 
kové v povětří utíkají odtudto, aby nebyli svědky skut- 
ku k nebi volajícího; vzdychy umírajícího a křik utí- 
kajícího druha ozývá se zeleným hájem tak, že se nám 
zdá. jakobysme ohlas od skal se odrážející v ušíoh 
našich slyšeli. Všecko působí vtiak příjemné hrůzy ; a 
toto tak velikánské prostranství vyplňuji vlastně jen tři 
figury, tak mistrevné rozpořádání uměl Titiaa do tvýoli 

Digitized by LjOOQ IC 



íií 

výtYorftT ttVMti! I pfi téch ttroinieh jfité roxlíčnoBt 
okar^kleta panuje a po coIkn.'roslita nehledaná prostota; 
Jesi lo áekopírovaká trucblobra »a plátně. .Ma^lenra 
TitíoROTa jaat lyf a y proatředUu mesi tsěaii to stojící, mfiti 
lemí ^ a nebeao ao ohvějíaí^ — Jaoa v tomto chrámě 
}0Šlé i polovypoklá diUi ceílé Dovozákompi dčjíoatvo v^ 
oejtvrdsias kararském mrámoře {představující/ s nevýmluv-^ 
Boo piiooatí a trpélíToatí vypracovaná ; osoby aneb osůb* 
ky: Krístns, učenici^ kněžstvo židovské, plně pravdy a 
ckarakteriatiky, ale všecko to asapáchá ne tak vlaským 
lehkým a svobodným geniem, jako germánským neúnav- 
ným potem. V tomto chrámě uzřeli jsme velřkoó 

ko6ka, svobodně sem tam po lavicech i oltářích se pro- 
cházející .a zde se zdržující: když pak my na ní s po- 
divením a 8 pohoršením jame hleděli, kostelnicí^ knězi 
a i^laský lid opět na náa s podivením pa(řtli, že seně- 
^em^ takovému divíme! 

KOMel J$zuiů&v jest nesmírně itákUdný a nádher-^ 
ný, nikoli ale krásný, v novějším odrodilém vkusu* sta- 
voný. Celý ten chrám plává v n^ramoru bílém^ v němž 
opět zelený a strakatý mramor, co květiny vložen. 
Hlavni oltář má 16 to&«Bě žlábkovaných sloupfiv z bí- 
lého mramoru ; stupně ku oltáři a celá pftda těchto 
fliupňfiv jest na způsob rozestřeného koberce ze žlutého 
a celeného mramoru*. Vsttdy se opakuje podobná 
traplivá krásobraěka, s bezevkusným pře(>lnéním ; všady 
sladičkovátti a ozdobilkoviní, které jen smysly dráždí, 
«Ie duši okřídliti a rozhorliti s to neni, . Nejznameni- 
tější poklad v tomto chrámě jsou obrazy od Titiana 
Smít 8. Vavřince, Navštívení Marie od Ondř. Schintvona) 
Obřezání a Vstoupení od Tintoretta a Stětí s. Jana od 
staršího Palmy. — Tajemství nesmrtelností duše lidské 
nikde jsme tak živě a zřejmě představeno neuzřeli, jako 
na prvním tom obrazu s. Vavřince ; a co všíckni madrci 
a bohoslove! těmi nejostrovtípnějšfmi důvody sotvy do- 
aáboouti mohou^ to stojí zde v barvách na prostém 
plátně pochopitelně • předloženo pro každé oko, které 
v tom vycvičeno jesl, aby bylo nástrojem duše. Obraz 
tento působí ne pohnutí ale hluboké vztřeseni u dive- 

Digitized by LjOOQ IC 



tn 

lile. TititB, když obras tento maloval, byl ▼ ploM lnrét» 
a ▼ naiaké tile iivota t naproti toana kéfi obíM Ev4>*^ 
Mtovén P. Marii amloval, ktorý aa v oltáKi koatelá 
San Sakatore naléaá, byi }li atarcem ténéř 90 lalýti. 
Ma tomto obrazu posnati třaaoocfi se roko, hasoosaf «(i 
a xaifvaaý ilétee. Káji Titian obras teato abolovll a 
veřeJBOsH k dWáai ae naň vystaTÍI, nikdo aa aém dílo 
THianovo neposaal ; diváci se ptati : kdoby byi jebo pA- 
vodeem? Šedivý tento mistr slySav to faaévem saboi^el, 
vrbna štětec a paleta vzal pero, bdiei k obraao a «a«> 
psal podeň vaKkými literaaútato slova : ^^TiHanuB fecUj 

Ve chráme s. tSebcuUana json krásné obraay od 
Pavla Veronsháho^ zde tento malíř i pocbován leil 
a následujícím nápisem: „Paulo Calliari Veronensi Pie* 
tori^ Natarae aemnk>| Artis miracalo^ Superatílí falis, 
fáma victuro/^ — Cbrám s. Zr«A;(iáa, vystaven 1146 od 
jakési ieské rodiny, Veceman jmenované, stoji téměř 
ve středkn města. Pozoru hoden jest tento kostel pro 
kaidého Slavjana, pro tři n^ené moie, kteří zde apodí- 
.vají, jenž se, pokud íiliy ze závisti a ctižádosti ustavičné 
veapolek kousali, hanili a pronásledovali: ale napoaledy 
viickní Iři v takové chudobě a neřesti eamřeti^ ie po 
smrti, pro nedostatek, v jeden hrob pochováni býti 
maaéli. BylC to jeden Ludvik Dolce, básoíř tragický, 
druhý Dionigi Atanagi da Cagli slavný ozdobnosti toa^ 
kanekého nářečí, třetí Alfonso Ulloa^ Španěl, déjepisec^ 
jenž iivot císaře Karla V. a Ferdinanda I. opsaU — 
Je-li to náhoda 51 boií prst? myslel jsem, la tito ne* 
Mastní vadiěové pravé zde ve Slavoěeském chrámě leif? 
proě nebylí pochováni raději ve s. Markovském, v řec- 
kém, německém aneb jiném chrámě? Je-li to anadofnen 
čili přiklad a výstraha pro nái nesvorný národ ? „ Wir 
uneimgen Slaven!^ zněla mi zde ialoba Dobrovského 
v nšlch, jako Litanie i hróbftv těchto svárcftv. I nast 
ttěení, foásníri^ kmenové a nářeii tak dlouho ae nená- 
viděti a rAzníti budou, aí je všecky jeden hrob skásy 
pochová. Utíkal jsem odtadto honem celý bledý a 
smateoý. — 

Digitized by LjOOQ IC 



tn 

CM iboQřmt ^^^ ^ vikofíá a anŠMié ▼ srdci 
aárodnotti náhrado dáti, dal Jáem nobQum onplnoa éwo*^ 
MUi, k»n mne nesly i oetnoi jsem se na štéstl v ko- 
stelikn s. Hieranyfm s okresu Canal reggio. Malby 
sde ison od TrevisaBa, Brasaferra, Helohiora a jiaýck* 

V sonsedaí tak řeéené škole Svato^Hteronynské Jsoa 
krdsnd obraxy od Giov. Bellina, od Vitor. Carpaceia a 
Yívafíflíbo. Nelze mi vysloviti, jak blaze mi bylo koli- 
krátkoli jsem se ▼ bli^osli tohoto svatého arciotce na* 
Idsal, bodlo byl jeho chrám jako sde a předtím jii 
v Rjeoe, bnďf jen jeho obraz. Vyobrazováni s.HieroByma 
bylo od jakživa oblíbeným předmětem vlaských malířův; 
nebylo veřejné neb sookromé obrazárny, kdeby neviselo 
oékolik obrazů v tohoto Dalmetínce od rozličných mistrAv. 

V akademii Benátská (v sioi delle pnbHche Puosíoni 
čislo 6) jest s. Hieronym od Bonifacía. Sám Titian slH 
«vott osobo v jedné soše s Híeronymem. A opravda 
loto Jupiterské (elo, na němž síla a velebnost trdaoje, 
tento orličí nos, tato postava, v niž celá století prvotní 
eírkve křesfanské jako vtélena jsoo : jsoo hodní před- 
nétové velikých nmélcftv. Ctihodná jest šedivá staroba^ 
která svoo zkušenost a moudrost odataě vybojovavši^ 
své průby a zkoošky vítězně přetrpěvší, duší svou pře- 
dčistila a tím věnec té n^blaženější odplaty získala, totiž 
spokojenost s Bohem a se světem* Tento věnec ozde* 
JioJB čelo s* Híerooyina. Pro mne tyto obrazy ob- 
zvláštní pfivab měly pro tu světlotma, ve které Hiero* 
nym co do původu mezi slavjanským a latinským náro* 
dem chvěje, a která sotvy kdy cele vyjasněna bade» 
Ale jakový to rozdíl mezi Hieronymem vlaských a ně- 
meckých malířův, nevynímaj^ ani samého Důrera^ s jeho 
od některých zbdioénými obrazy Híeronyma představo* 
jícími I Tam všudy přirozenost, okrouhlost, blahoměr* 
nost, teplota, živost a celistvost, všecko jako jedním 
výlevem učiněno : zde mozoloatost^ hrana tosf, stodenosl, 
mikrologické piplání, které vlásky na hlavě, potní dírky 
.na kůži počítá a na obraz věrně klade, ^ikde jsme se 
lak o tom nepřesvědčili jako v Itálii: že Němci nejsoo 
tak pro štětec, jako raději pro péro stvoření* 

Digitized by LjOOQ iC 



tu 

Ponévadi jsem právě mínalé ziniy Cestu Goetheho 
v. Itálii čelí, kde ekrám^el Bedentore t přednésti, čili 
Ba ostvové Gittdecea (Židovstvo) .8 velikým o bdi vovánkii 
a vychvalováoim dpisaje: članki^aii jsme se tam s cno'^ 
malou dychtivostú Zhasili jsme" vsak i sde; íe kolik 
falavy tolik smyslftv I Má se on sa arcidílo Palladiovo. 
Moinoj že přidiaa byla naáe rozplašenost anebo presy* 
eenos^ možno že i sama • Kanedbaná, místy orýpaaá a 
neplecfaé se vnitřní tvářnost- chrámu. Dpsti na tom, ie 
více jsme se zamilovali do svatyně Della Salute, tálo 
krásoé mladé nevěsty, nežli do tohoto jejího ženicha. 
Nebo nelze lépe charakterizovati tyto dva chrámy, jako 
připodobněním tímto. Chrám tento nomá žádných var- 
hanův, strop je prostičký a celý chrám příliš prázný. 
iCa oltářem jest Křižováni Krista z jednoho kusu od 
Mazoleního. Zde jsou i tři obraty od Gian, BelUna^ 
Panenka M. s Ježíšem, které se za jeho nejhlavaější 
uznávají, nám se >pnliš mnoho barvitosti míti zdály. 
Vedl^ jest klášter kapacinův, každý z aich má na dvé- 
řích svého pokojíka nějaký nápis, buď z písma s. bud 
z písem ss. . otcův, k. p. Jeden : Intaeri non lícat, quod 
non lícat coocupiscece : S. Greg. Druhý: verš 1 Kur* 
9. 25. Třetí: yfiT8 2 Petr. 1, 10. ald. 

Chrám Maria della Salute (Canal grande, v le.vo) 
navštívili jsme třikráte, a kolikráte jsme se vedle na 
kondole vezli, státi jsme zdstali, oM na něm pasouce. 
Stavitel Jeho byl Baltazar Longheaa, nástupce Palladi^v, 
4ak jako tento Sansovinův. Staven jest chrám tento 
1631 od celé svob* obce a sice pro vyplnění slíbu 
učiněného v čas panujícího v Benátkách hrozného moru 
r. 1630. Celá budova stojí na 1,200.000 pilířech a 
kolích vbitých do zorně pod mořskou vodou, a ozdo* 
bena jest vnitř i zevnitř 130 mistrovskými sochami a 
mnohými korintskými sloupy. Zde neuráží cit severDÍ 
gothčina na vlaské pAdé; stkvostnost řeckořímské aii«- 
tiky jest tu domácně rozyita a celému charakter líbeš- 
nésti vdechnut. Stavení toto bohaté jest na ozdoby, a 
yšak nese je s takovou lehkosti a niilostností, jakoby 
k jeho stroji nevyhnutně přináležely. Jest to slavjanaká 

Digitized by LjOOQ IC 



panna a partoa a v blRéra avatebnim oblieka k ékUĚi 
. jdoucí. Obratfiv yýboniých zde hojnost, ákodá že některá 
již časem a vlhkoatf nemálo utrpáy jfiko k; p. TiliaaOTO 
S^Bláid Dttcht s. (od r. 1541) 9 Snék Knsta s kH£e^ 
lépe šachovány json ▼ sakristií jeho Smrt Ábelova^ 
Obét Abrahamova a David co vitéz nad Goliáiem^ 
TŠecbna díla % jeho nejtepsich ěasfiv« Na oltáii stoji 
Mana Panna, kterak zlobohy mOrn plaší a poráif: 
vleoko to řezba %. karankého mramorn. V proatřed 
cbrámn yíai pozlacený svloen ze stříbra (snad jen 
% broDčn) v čas chdery chrám o tomato od Benátských 
kapoŮT občtoyaný v ceně 22.000 dTadcetnihůV. V sa* 
fcriatii u jedné krásné lampy stojí tento nápis: „I>ei<- 
parae virgini saintarí ob asiatienm morbnm per Euro^ 
pam saevios grassantem hinc feJíoiter depnlsom cívilaa 
nniyersa kanpaáam (lak !) ex 'arg. decreÝit/^ Podobné 
chyby ▼ latine t celé Itálii nic nového nejsou. 

Naproti S. Marko vskéma namésti XešÁ ostrov, chrám 
a benediktioský klášter S. Oiorgiě Maggiore^ od slav* 
nebo . stavitele Palladia. Tento chrám a celá jeho misi* 
nost moe zde cele z nového a zvláštního ohledu zani-^ 
■lala, toti^ z protestantského. Zd^si knihovna jeat nej- 
kráanéjší v Benáikáeh. Oltář v blízkosti CapeUa mag^ 
gioTš jest proto památný, že nčkteré bčlomodré straka* 
tiny «a šplihy na jeho mramorových sloopeéh' ptáky, 
ryby anobrž i lidské hlavy představuji* Obzvláště vi«^ 
děli Bn jednom zřetelně lidské tělo s rozpiatýma: ra<< 
kama a se složenýma nohama: a ačkoli žádné .dřevi» 
není ku spatření,- předee drži se to za samorostlý obraz, 
manfiení Páně. Na jiných místech, se ukazuji Obrazové 
Madony, « rozličných mnichův, jinde pafiv, koček ald» 
Víra a obrazotvornost ovšem mnoho k tomu přiložitř 
smaí: na některých však hra přírody až ku překvapeni 
feel ; možno však že tu i tam i nmění přírodě ku po- 
moci přišlo. — Kolem chrámu a klášiera jsou nyni 
hustě domy; předtím však byla. izde krásná záhrada, 
▼ jc^cfaž křovináeh a besedách achftzky a sezení . své 
melo tak řečené Oratorium^ t.>j. tovaryšstvo katolic- 
kých šlechetných xmožftv, kteří opravo víry a ckkve, 

Digitized by LjOOQ IC 



tM 

léindř ilejoým iasém f Lo(b«rera a však rozdHaým oé 
loholo spftsobeiUy iédali a předveteali. Opat lofaotv . 
klášttrá, oeéoý J^^Ao^ GorUse^ byl přadiedatal^íBi 
▼ těchto ačbŮEfcáeh. K tomoto spolku patřil meiijniýni 
Nárdiy dějepisec, BruccioU^ překladatel BtbHe do vla^ 
ItiDr, Beginald P(kol$^ AnglUan, a obcTláltě Gaipar 
CofUarmiy šlecbtie Benátskt, který potom r. 1&41 oo 
iimský vyslaDec ▼ Němcích na navráceni jednoly a pro- 
leatanty pracoval » tak řečené colloquinn s Lotherevýáň 
vyslanci měl. Tyto stránky, svláště CorUařini a Jfa- 
fanch^tiy Jíž se i sk«le5oě ve mnohých putílcteoh sjed- 
notily obapolným popuštěním : ale Lnther tboNI nev* 
stnpně všecko. •— Severní germánský prMestantífmttS 
v Itálií nemohl a nemflie misto míti: stroskotánf soch, 
drápání obratův, vyobcování hudby ze chrámAv tam 
nebe očekávati, kde Donateila a Angelo řesbovali^ Ba«^ 
fael a Titian malovali, Palestrino a Zarlino tvuky sklá- 
dali I Co Je nám rosum a pravda, to je VlachAm cit a 
krása« S těmito oratoristy obcovat r. 1537 i i^Áac 
Loyola, on v Benátkách a ve Vicencí na alicech kásá*- 
▼al, prvé nei se stal pAvodcem řádů Jesnitského. 

Máš víkdoe % těchto okolností a s mých řeéi kbadtr 
ie ji protestantem Jsem, obrátív se ke maě fekl : ^Pine, 
ayiif vis cavedn na jedno místo, kde se přesfědéfie, 
ie my Benátěand nejsme bígotní a nesnášeliví; nebo lem 
niřfte vašeho papeie !^ My nemáme papeie -— ódpo*- 
▼ěděi Jiem« Načel on: ^odposUe pane, já mluvfm po 
Tlaska/ I savedi nás do 'příbytku jednoho německého 
tát od některého Času ásaseného aneb sspoň bydliciho 
mattře, kde Jsme onen věéra ráno, v akademií před At- 
aofttoa Titianovon, usřený pár Němc&v (páoa a pani) 
přod Jedním obrazem našli ani oba oči tam Jifco vlepe* 
né mělíy dlouho v mleelivém vytrženi stojíce a ledvv 
náš příchod zaamcoajlee. ^- Obraz tento byli zmenšeni 
odliks výborného pAvodoiho dila slavného deaátskéhv 
maUře Oiorgiona BarbareUfho^ představující tři osohy 
^tH: MarHnm Luthšra v doktorském roochn na kliiviře 
brajioího ; a jedné strany vedle něho stojí Calvm 
v kosOi « (erném plášti, v rneo housle drio^ na 

Digitized by LjOOQ IC 



itř 

4f«M striHié ' vidétí mtadM itvoAftOH- pMoéi ^ itpeMi 
tti. hlavě kytkf^tt bilébo peři esitoiwilým, totuK JSxUšřinu, 
aflealra a naiíMka LntberoTo. P* Békoliii« okatfieiifoh 
vieobectté pamijici němoty^ ooniid ptal obrátívft irak 
«vij od obraao KalaHny k aám řeUa : „Em éM dsať- 
^hě$ Oemht I* Radta odpoaliti, DnilofipaDfy ie protinliHf 
Títi masfan, ozval jaaoi ae já na lo : to neoi oémoaká, 
to je pratá alavjvnaká tvář a poatavr, deera slarjaiH' 
^kUfň národu, její jm^oo Kaieřiiift a Boru étlí Boraki 
bylo Slavjaaaké, jaji rodičové i okeo i aiatka (HakoYÍGi. 
néacL Háug^its) s praatarýek alavjasakých rodra poobá- 
soli . • • Při téobto sloviob anařili mé vitekai ti IfémiM 
^hmn od hlavy do paty, aul to aa žert míli aamobli, 
«o a takovou přisoostí poaoDlcftv a petBoati řeSí pro-* 
nluvaiio* Jioá otáska jeal^ pokračuji já dilé^ adalr ft* 
voáií obraa tohoto poobvaan akntečné od fíiorgoua pov 
-Chodi, o 5etti aapo& já velioe poebybnji, aul touto nia*i 
lír jíž r. 1511 semřel, kde Kateřiaa jeité teprv 11 lei 
iuila a o Lntherovi aie neauala. I udaný obras.Calvt* 
fiftv adá ae mi více Buoerovi podobou* F&vodué prý 
tento celý obraa dal jiatý fioreatiaaký áleehMc Pado 
dol Sera malovati, od iiébož prý do Benátek a pak do 
BíaM ae doatai, kde ae nyní v obraaářui paláen Doria- 
Famlily naléaá. S tím jame ae roaeili y právo v loto 
a eUadfiou vUdnoati* 



HLAVA V. 

Benáflgr : 

Paláce ; hostinec Evropa ; nábřeien Sldvúv; zbroje 
nice; okolní ostrovy, 

K veliké chvále aloaif to Béoátčanftm, že oo bej** 
icráaoéjiího a nejdraiifho mají, jejich abírky, obraatrny 
a paláce téiliéř v každou hodinu poceatuým otevřeny 
jadn: jakovdi poklady t kniittkntí dflnm i v Nčmecku 
an ve akoupých mnohými zámky opatřených hradech a 
komotáeh ekryté na(éaajl, tak ie pocestný Čaato celé 

Digitized by LjOOQ IC 



128 

dny zitěfiú mnt^ pohnán »obé přftlap vyb^UL » tylM^ 
jnje; Pro • optáni panétaostl kaMAo ptltfca háihi by 
se vyUedávvia: proto my sde c naTštfveiitch potáolv^ 
íe: vid^nýeh tanr. tisfeerýeb yeti a obraatv jea wěkteré 
přivedeme^ : které náoB v pámétl obKvIédté eftslily. Tftn 
»eiďieame iádudmn z oatatiikh ceny ojmoutí:' jen io 
noke v tak slkToatné kvetoncíeh zahradách yšeeky kvflky 
trhali a k nim .Tonéti. V kaídém paiáoi jest několik 
světnic, v kaidě světnici na stoUkn nkaudlo obHsftř 
a naUřfiv, mioio to vgudy vodi& éili čicerone. ' 

Palác Manfrín,ŮT. má takových světnió od A tíi áo 
K. Ve 'Svdtáiei A jest JSárfenice od Cfiiirgiona mistrov- 
ské dílo. a mramorová socha Zeny se závojem^ jenž 
noc představnje, od Coradioiho, pod závojem viděti eelf 
obličej, délikálná to a vesrovnanlivá práce; v ^ jest 
Ariosto od Titiana svého přítele výborně vyobraaeo, 
začei opět i Ariosto Titiana oslavil v básni Orlando 
JUr, Ccent, 33, ^r. 2, a poprsí matky Titianovy, jest 
to staré,' škaredé, . rozcuchané žensko, vzor stryky, s 
nejniidi tíidy lidu^ coi Titianovi ke cti slonil ie so 
šlětac jeho nestyděl za takovou rodičku ; v D SněU b 
KHiť od téhož ; v F Leda s labutí od Ondř. Schiavonn 
v Vchod do korábu Noaehova, katon od iiafaele, a 
Habaknk ód Bedř. Benkoviče. V H portrét Petrarky » 
Laury od Jakuba Bellina ; v K Sněti s KHže od Rafa- 
ele. Tento poslední obrázek není veliký, ale tak 5aro«» 
dějný, že srdce člověkovi naň se dívajícímu ukradne* 
Nic tu bez významu a to vzDeseného, žádný tah, žádná 
čárka daremná, všecko mluví k duši. . Každá figura má 
vlastní, přítomnému okamžení a skutku cele přiměřený 
charakter. Štětec má jakousi panenskou čistotu a ne-^ 
vinnost. Slovem obrazy .Rafaelovy účinkují ne tak na 
oko a smysly, jako raději na duši : ony jsou řebříkové 
mezi nebem a zemí, mezi Bohem a lidmi. Na tento 
stupeň zbožnosti ještě se žádný malíř tak divně nepa«» 
výšil a snad se ani nikdy nepovýší jako Rafael. 

V paláci Barherigo bydlel a praooval někdy TitiaOt 
zde se 22 obrazftv od něho nalézá téměř ze všech vé-^ 
kftv jeho života, až ku přetrženémn smrti obrazn. av. 

Digitized by LjOOQ IC 



Itf 

Siebafllma« Co 449«píf oi o steveroilBáiD báasiří H^rža- 
▼íaqtí plši, že v pealedDÍob olt#iiieiiioli na amndDém 
Ifižktt jeitd jako efeyěajaé pH básnéDf, ayllaby posílaje 
praty sfýni jia peHaa rbytaiíakýin pééam bii a ainíraje 
béaníl : la platí i o Titiaaovi, lomto natfřakám obroTÍ. 
Raka }eho ae třáakiy oči aa tak toiély^ že jedoa a touie 
barva aa jadae aU^to dva i třikrále nakládal k pový- 
ieoi její aily a jasoeati, ant ae mu vidy ještě alabá a 
tmavá býti. adála, což spoaorovavie jeho učňové a přátelé 
tyto zbytečné barvy kde možno l)ylo ryoUev jeho ne^ 
přitomnoati dolA atirali, neehavSe toliko ta prvni: ale 
duch Títiandv předee eitil i při oalabnatí tála alaat tvo- 
řeni. Jeho Kajm Magdalenu ade v oňginala viděti, 
jeat uživ neopaatelný* Staré podáni nese ta pověst, že 
Titian dlouho v Benátkách mečí dámami vyšších atavftv 
vaor pro vyobrazení své Magdaleny bledav ale nikde 
dle žádosti najiti nemob, šel v omriloi^ti nad tím na 
procházku k moři na nábřeží Siavjanfiv : a ai zde uzřel 
rybářku Slavo-Balmatinku tak zdravé a pevné, krásné 
a vznešené postavy těla, že ji i hned do své dilnioe 
pojal a podle ní, malířským idealizováním tento zázrak 
sbotovil, jemuž se celý umělecký svět diví. A opravdu jest 
to rekyoě ale se zlomeaou silon, obryně vnitřní bolesti 
celým světem potřásající, jest to žena obecná dle těla, 
ale královna dle duše, slovem jest to pravá Slavjaaka. 
y museum paláců Correrakého jeat bohatá sbírka 
obraz&v, starótio, mincí, přírodnin atd., kterou Theodor 
Correr po své smrti městu daroval. Zde jsme viděli 
obraz Jana liL krále Polského, jediný to slavjanaký zde 
předmět. Oddavky čili sobáš Josefa s Marií od Rafaele 
pozdravili jsme zde po prvníkráte, podrahékráte v Mi- 
láně. Rafael to zvláštního má, že, kde on přítomen, tam 
co před sluncem hvězdy, všichni malíři hasnou. Proto 
radíme těm» kteří sobě kochání v jiných pokazití a na- 
proti jiným mistrům nespravedliví bytí nechtějí, aby 
díla Rafaelova vždycky na posledek sobě nechali. Tako- 
véto postupování čili creecendo le^li jest nežli na opak. 
Rozeznati však dlažno apokryphické od pravých obra- 
zftv Rafaelových, anobri i praobrazy od poobraz&v. 

KoUárOTy ipisy* IIL 9 

Digitized by LjOOQ IC 



Uoaveni téleséé t omráčeni éachovné množstvim 
viděných přdknětův platHi jsme se do slavného hostince 
Evropy k obědu, Jede se o 4 hodině o Te^le í hotes 
jídá. Hostinec tento byl někdy palácéiii Giaslintaiiich, 
a dóže v něm přebýval ; v něm pelešil a krásnou Des- 
démonu Mvraždil i oneri Šeredný Othello, mouřenín z 
Benátek, kterého Shakespear v dramě svém zvěčnil. 
Nedaleko odludlo jest i palác Capellňv, z něhoi slavná 
Bianca, velevévodkyně Ftorautinská pošla a tak blýská- 
vo^ne^astneu rolu brala. Opodál truchlí palác Močení-- 
Uty v němž Lord Byroo hospodoval a truchlohra Ma- 
rino Falieri skládal. — Zde ve třetím patru, na némi 
se hezká pavlač k moři pne, jest rozmilá vyhlídka tváří 
v tvář chrámu Della Salute. Na této pavlači našli jsme 
onen německý pár, prsy o zábradlo opřené mající, též 
sem k obědu přišedšf anť zde i bytem byl. Po obapol- 
ném pozdravení dali jsme se do bližší známosti : oni 
se nás, my jich ptali, kdo jsou a odkud jsou? BylC to 
pan Dr. Karel Hase, professor bohoslova z Jeny a jeho 
manželka rozená H&rtlová dcera slovutného hnihtiskare, 
Hártel et Breitkopf, v Lipsku. Pan Hase jest spisova- 
telem knížek: Huterus redivivus^ Ctrkevnt Historie a 
Života Ježíšova, kde proti Strausovi ostré hádky vede; 
pani Hasová jest osoba velevzdélaná, mnohočítalá ano- 
brí i v malířství vycvičená. Oba tito, pán a paní, byli 
nadto s mou manželkou dobře známi. Těmito okolnost* 
mi stalo se toto naše potkání důvěrným, naše rozmlou- 
váni živým a zanímavým, tak že nejen zde na pavlači 
asi půl hodiny, ale i při stolu, kde místo sousední jsme 
sobě schválně zvolili, celý čas ve vzájemných otázkách, 
rozmluvách a hádkách jsme rozkošně ztrávili. Klademe 
zde aspoň výtah z našich řečí. 

Pard Hasová {s křivohubým oušklebkem) : Pane 
Koltáre, jak pak jste mohli takovou novořekost (parádo* 
xon) o Kateřině z Boru dnes ráno přednésti, že ona 
Slavjankou byla. 

Já, To není novořekost, to je stará pravda : ne- 
toliko Kateřina z Boru, ale i větší počet reformátorův 
předchůdcův, učitelův a pomocníkův Lutherových, Has, 

Digitized by LjOOQ IC 



131 

TreboiH .Stupkký (Slaii{iU«) byliShivjMé; i ta řeč aa^ 
radéji jto iiářeM miieBskoafo^i^é, ve ktorém oa refor- 
maci Mčal a koaaly a kterou i. Vy, paat Doktorová> 
ayaí mluvíte^ jaou dar a plod aaéeho^ aároda ; i ta pů* 
da a temé, po aíž aohy Latherovy kráčely přiaáležela 
někdy Vead&Bi, Sorbfim, Plonůrn, Latíc&m a jinýoi ala- 
vjaa^ým kuten ůai, které Němci, těaito nespravedlivě od- 
jali. Slovo Bor Boroi^ice snači a nás Kieferwald^ 
Kieferbaum^ odkad nesělslaý poěet místaíeh i osobných 
jméa u Slavjanův k. p. Borský, Borovský, Záborský, 
Příborský, Mezíborský atd. 

Pan Haae, Ale manželka Lntherova sluje jBora aaeb 
von Bopay nikoli Bor ani Borský! 

Já, To právě potvrzuje mojí výpověd. Bor totia 
jest ve slavjaDČiaě Nominativ^- Boru aaeb po lužicka 
Bóra jest Geaitiv ; přidáme-li k tomu ^, úěm. von^ tedy 
jest z Bóra voa B<Mra, jako sešleohtiokě rodiny tehdáž 
psaly a píši posavad. 

Fant H^ Nu, já jsem to již dávno slyšela ano kdesi 
i četla o Vás, paae KoUáre, že jste Vy veliký přítel 
Slavjanův a nepřítel Němcův. « . 

Já. Nepřítelem některého národa jen blásen býti 
může: já národ německý vysoce ctím; ale jeho křivdy 
na našem národu spáchané chváliti nemoha. 

Oru Co se stalo, to již tam : buď to tím, neb oním 
apůsobem. Potlačeni národnosti a řeči slavjaaské ve vý* 
chodoseverním Německu, žádný vzdělaný a spravedlivost 
milující Němec neschvaluje: ale to předce již jednou 
naše. 

Já. Noa remittitnr peccatum, donec non restituitur 
ablatam ! — 

Při těchto slovich závznělo cinkání zvonce a my 
sedli ke stolu. V tak pestrém tovaryšstva ještě jsem 
so sotvy kdy nalézal Bylo€ hostův asi 50, ale téměř 
každé dva z jiného národu a kraje, jiného jazyka a 
jiných obyčejfiv. Proti nám dva Angličané, vedle těch 
dva Horvati, potom dva Maďaří^ dále Francouzi, Poláci^ 
Rosové, Ameríkané a Bůh ví ještě jací lidé. Již ve mla- 
dosti až do mužského věku byl jsem velikým ctitelem 

9« 

Digitized by LjOOQ IC 



1S»* 

AnfličiBftv: tle na léto eésfé, helNiieV byl jseai pH^ 
nveen leato sebeekf krmáMKý oárod sobe zoikKtili^ 
Tof se rotnnili ie i sde j«ď a potiorí fit denoiiiHiallo^ 
TakoTOQ neadTořilosI a beiobledttosl, ba sarovoat při 
štola fliy předtím airi obápati jsme nemohli, jakoivov 
jsme sde o6ima yidélí při tomto vélkokopeí a lordovi. 
— Lord tento mél hlatu červenotlasoe, iTéř péharou, 
oM Vyskočile, vyřídilko co mlýa, blas pfslalkOTitý, mla- 
TÍl míchané anglicky; francovsky a néeo némecky* Tito 
a yiickni Angličané, které jsem sde posnaly Jsou nená- 
vistníci národu Slavjanského a lo sice pro Rusa« Bylaf 
mesi jinÝmi řeč o oyn^ií válce Angličanftv s Čfňany» 
Já a mnozí jiní se mnou říkali : „že to nespravedlivost 
anobrž oelidkost od Angličaniv, an( proti ubohým Či- 
ňanflm proto bojují, že se tito jedem opije (opium) 
otráviti dáti nechtějí.^ Načež mylord hurtovným hlasem : 
j,la není řeč o opium, ale o uvedeni křesfaoství a o<- 
svéty^ které oboje my tém pobanAm dáti chceme.'' — 
Hřích a hanba! zvolal jsem já, to je ' nekřesfaaské kře- 
sfanství, to je barbarské osvícení, které ne s rozumným 
poučováním, ale se vztekliyým krve proléváním sp<^n»- 
jest: tak Činili před mnohými tmavými stoletími Němci 
v Pomořanech a Polabí — a)e nyní to činiti, jest oprav- 
dové urážení Boha i Člověčenstva. Velkokopeo lehaly 
vida blesky, kterými pan mylord již ze zrakAv svýcb 
rosjiskřených na mne střílel, předujal mu slovo řkar 
^Tu není řeč ani o náboženství ani o osvícenosti, tu je 
bázeň před Slavjanstvem a jmenovité Rusem^ aby tolo 
v Azii převahu nedostalo.^ I totě fantom, to jsou no- 
důvodné vrtocby^ odpovím já ; a byt i něco v tom bylo^ 
to jste zle nkartovali své záměry: musejili pro vinného- 
lidé nevinní takové trýzně snášeti? LépeC vinnému od- 
pustit^ než nevinného trestat. Já sám jsem. Šlavjanem, 
milí Páni 1 B proto směle říci mohu, že ta bázeň Evropy, 
zvláště Němcův a Angličanův, před Slavjany jest plod 
lidí nezdravého mozku a zlobivého srdce^ kteří tiché a 
pokojné Slavjany pod německými panovníky stojící jen 
do podezření uvésti chtějí proto, aby jakový takový 
pláštík našli k potlačení jejíck národnosti, Totě tak^ 

Digitized by LjOOQ IC 



jliko T oné bajce : ^Jtfiý* otec kMupU na triia no^ 
4ih9m k viie&i vody: přijdu donft vzal prát do raky 
m oblěje dibán ten •ynu STdmti éUáf tohoto prvé aotié 
Vfdvttal a strestaL Syn ptající fe otce • podiveninl 
paro6 jej b^^? doatal ca odpověd: biji té předbéině^ 
aby ai mi tento dibán nerosbiL'^ U roianných lidí 
«le treat nekráčí před akatken, nýbrž za níni, pakli 
ireatn beden jeat. 

Jii ternu u nákionko atola ptal ae mne ještě pan 
0r. Haaei ^etl-Ji iacmjebo spiay a hádky proti povéatoémn 
Slrsnaovl. Odpuafte pane, feknn, aptay Stranaovy |aeai 
^tl, Va§ioh ale^ poaoyad nemám, a(koU mi reeenae a 
Týtahy % nieh, v nčených novinách adélené, neznámy 
•eíeoii ; postarám ae však o zaopatřeni aobé jioh« ^Tím 
mbU mi tedy bude růhe neatranné. a nepředpojaté do- 
mnění o Strana on a jeho učeni o Bobu — " ptal se dálau 
Vida já, ie jii^ nezbývá čaau k obšírně o tom rozmlnvě, 
fekl jaem jen na krátce: „šeat dártívpnosti Heglově^ 
'Šest iiěenosti Stransové: )á ale raáéji mám jednoho ií- 
iriého křeffanskěhoBoha lásky, nešli atomiHíonftv Heglo- 
Slraoaovských samozboiněncův na místo onoho posaditi 
w ohtéjícíeh ; já aspoá nechci do po5ta takových bohftv 
'příttálešet.^ --* To( jste mně ze srdce vyňaJ, tof i mě 
joat aaiýšleni, řekl pan Hase, a proto rádhych ještě 
i váš aood o nesmrt^oosti těchto sovomodrcAv slyšel* 
jPane, odpovím, ten jest tentýž, který o jejich Boha, 
ttsbo « nich oboje v jedno splývá. Nesmrtelnost bei 
4»aobni trvalosti a individuální povědomosti, není nesmr* 
4elnoat, tak jsou rozum, svoboda, avědomí a cnost jen 
mamy a klamy. Onost a mravnost sice^ v pravě a čiatě 
jpovaze myšlená, jest a zftstane svobodná ode všech ve- 
dlejších ohledfiv, ode všeho žádání a očekávání odplaty 
anebo trestá, nebo mravnost sama na sobě dosti má 
nalězajic sama v soběouplnou odměnu. Ale ztti a tr- 
vati předce chce a musí to chtíti, poněvadiby jí právě 
4a jedinká nevyhnutelná odplata a výminka její bytnosti 
chybovala, totii samopovědomost. Ona nemůže to^ ditítí, 
aby ZBUzela, nebo tímby ztratila $ama sebe. Žíti ale 
nelze bez individuální povědomosti a zničení teto jest 

Digitized by LjOOQ IC 



134 

hrob víeliktf mrtvnofttí. Aby pak tato cnoal i mrt^ 
Tiiost na Jíoé Ikli i potomky přecházela a ▼ jliif db' 
žila, to néeo neaiožnébo jeat^ poněvadž ona od každéb« 
jednotlivce obxvláštd nabyta býti musf. Na ten spftaol^ 
nemélabý cnost nikdy ^ pevného stinty ustavičné by byln 
na ctilich a na dtěkti, anížby kdy nejvyiiího cflo do- 
sehnouti mohla, ponévadž ae cnost a iňravnost nlédití 
a přelévati nedá, nýbrž jedenkaždý (lorék t nf od po- 
iátkn a af tak dfm od abecedy zaCftí mnsf. A zkasf- 
me-li nesmrtelnost osobnosti, jednotníka, částky: kdože 
nám potom stojf i sa novomndrckon nesmrtelnost ple- 
mena^ pokolenS a celostí? Rdo trváni individuálností po^ 
smrti sapfré odvolávaje se pří tom na neschopnost roz- 
pomínáni se na předešlý stav dětinství^ ten capomenat 
«a to, že čiovfik první jest bytnost, která se sde k 
jamopovédofflosti vyvinula, a že tedy nevyhnutelné s 
touto na vyšší stupeň a do vyššího pořádku světa vstou- 
piti musf. * — Praví sice někteří tento zemský iivot tak 
krásným' a dáležitým býti, že prý on sám t sobě již 
dostatečnou cenu a cíl má : ale tento jednostranný sond 
vynášejí o ném jen ti lidé, kteří zde ve všech pokodKeh 
n redostecb žijíce nic z oněch jeho těžkostí a bolestí 
neokusili, které předce větší díl člověčenstta snáší, n 
kterých křivováha se, podle zákonĎv mravno-rozumného 
světa v běhu věčnosti vyrovnati musí. — To jest voda 
oa >mffij mlýn; to samo, třebas jinými slovy, i já véffli 
a yéřkn, řekl p. Dr. Hase s pohnutým srdcem a vyja- 
sněným oblič^em, a zdál se býti těmito mudrckoboho«> 
slovními náhledy mými cele smířen za výše dotčené 
nnažení aěmecké národní marnomyslnosti. 

HMi jsme více k obědu do jiných hostincAv, sft- 
stavse « naší luny, kde se sice ne tak pozdě a draze, 
«le lépe ii pohodlněji obědnje. Voda v Benátkách jest 
^k teplá, že ne každý žaloudek k jejímu pití přivykne. 
Froto kladou se na stfil sklen né talíře a ledem při jidU 
aoebo prodavači ledu obcházejí vfikol a led do kofllkflv 
k ochlazení vody se dává. Chléb čili žemle jsou v celd 
Itálií tvrdé co kámen, přitom nechutné a nezáživné, 
proto málo kdo je jí. 

Digitized by LjOOQ IC 



135 

FřfíenBé pi^iasf sářly^vélio podvečera vyzvala nés 
ještě na proebéoka přes Piaieilu na Břeh čili Nábřeží 
Slavjanúv a do prastonárodm zahrady, Na Piasettč, 
co počátku Slavjanakébo nábřeží, ČDéjí dva aloopové 
s v^chodaS žuly, na jednom z niob stojí okřídlený lev, 
na dribém socba s. Tbeoáora, onen co znak tento co 
býviáý patron Benátsko oboe. Když jsem opodál těchto 
sloupfiv, témiř. jii v soonrabu, s díváním se na né 
kráčeit vaHrn na podstavéícb onobo prvníbo sloupu se- 
děti muže, střednibo věku, ošumělým a zuiívaným plá- 
Hém ovínatébo, jenž na mne, co cizozemce, obzvláité 
pilné pozorovati se zdáU Když jsem oči na něho obrá- 
til, on rukou kyna mne k sobě voM. — Poněvadž to 
opětovaně, s přísnou tváří, a neskloněnou, přímou téměř 
pyinou blnvon činil, domníval jsem se,, že Bfth ví co 
M d&ležité tajemství mi zjeviti má. Když jsem se k 
němu přiblíží), on povystřev ruky, „Pověře nobile P 
řekl žádaje ode mne, ne almužnu, nebo to( zde něco 
nízkého a urážlivého jest, ale — podpora, a to s tak 
krdým hlasem* a s takovou neostýchavostí, která vlak 
vidy s obyčejnou Benátskou zdvořilostí spojena byle, 
ie já jsem na rozpacích byl nevěda jeli to almužny od 
žebráka prošení, čili dluhu od věřitele žádání, anebo 
daně od nějakého baše a doze vybírání. Bylt to jeden 
% oněch Benátských, někdy bohatých, aspoň mocných a 
•tavných nobili, jejichž rodiny nyní upadše zchudly, ov- 
ěem některé až na žebráckou hftl přišly, tak že praco- 
vati neoblějice aneb i neumějíce z darfiv a z milosti 
jiných žijí* Tito upadlíci ale pýchu svého starého rodu 
a nádhernou povědomost předešlého vysokého stavu 
posavad neztratili, oni ji ukazuji i při samém žebrání 
lim, že ne oni k dobrodincfim jdou a se uponižují, ale 
Žádají aby tito k nim přišli, zvláště pozornjíli že po- 
cestní a cizinci jsou. K tomu cíli je buď ústně, buď 
listovně do svých domftv zvou zde jim svou potřebu a 
žádost přednášejíce, anebo i na cestě a jiných veřejných 
místech, nejvíce večerním časem, lidi mimojdoncí hlavy 
kývnutím, prstem, posunky aneb jiným návěštím k sobě 
volají a teprv, když tito k nim přistoupili, podporu od 

Digitized by LjOOQ IC 



136 

■kh ne Uik pMf, jéko ra4«fi iád«Jf, ##hiMee se při- 
tom 2 mfBta aváho. TmIo pantkoilMhtioký spflsob i4^ 
bráni «ikde jiii<l« jBtm neiposoroval : mnifiii vitk tf^ 
sflsti, ie moe ténéř Víte pronikl a k dobroéinosti na- 
klonil, neili nesbedn^ čUrI bodíny ca vosem béhéní a 
křičeni, anebo ošklivé bader, Tředftv a jisfidi éáatek 
téla vyitrfeováDf, zonfianlivé kvUeni a ténilo podobné 
amyilSv trápeni a dobroditteiT pronásleéOTáiiL -^ Za- 
hrada na konci Nábřeii Slavjanskébo dal Napoleoii adé- 
latí 8 neamfrným nakladen, aaC kanronf a aéné k toniii 
efli na lodich s Istrie seai dovážena- býti mvsela. My 
však, mimo několik psfiv a ko^ek^ mkoho sie jimie b#- 
nalli. Vyblídba odtndto na moře krásná; stromové vy- 
socí jeíté v onplná zelenosti: ale Beoátftatié neidají se 
• býti milovnicí přírody, aneb vlastně mílovflÉoi pftvodee 
těchto Kahrad, jenž jejick obcí nohy podrMÍl. Tato ná- 
hrada jest malá náhrada sa tak velikou strátv: ona jest 
Beaáti^anům bolestný, neroili ošklivý památaik postavený 
ade od nenávidénébo cizince. — Na nábřeini Slayjanftv 
(RWa de' Slaví) já někoNkráte vahfim dolfi prosel jMm« 
Meai hodnovidnostmi, které sezdo naléaajf, jsoasposMh 
Botý již Palác écUářm od Sansovina aevmlř jaanébao 
a nsmívavého sloha, jakž jej někdy řseká svoboda mi- 
lovala; veliký hoatióec královský (Aibergo reále); Palec 
Craglietto, kde znamenitá sbírka obrazův, pod ěislem 
3838 ; chrám a špitál Della Pieta, se slavným conser- 
vatorium čili bodebním ústavem pro panny; několikráte 
v týdni, cvtástě v nedělí provozují zde panny npěv a 
hudba chráfflovoa. Předtím zde první vlaští zvnkoskia- 
dači a hudebníci usazení bývali. Panny zde bydUei jsou 
jen jako polomnisky ; ukazují se veřejně v roncbn svél- 
ském a při vdávání se doatává každá věno dOO duká- 
tfiv. Na čele tohoto starého ohrámu della Pieta stojí 
nápis : Biva de Slavic novější teprv nápisové na kon- 
cích ulice mají Schiavonu Zde jest také i chrám s. 
Sepolcroy v němž hrob Krista Pána z istriansfeého mra- 
moru, dle vzoru Jeruzalémského, udétón. VedLe tohoto 
chrámu na té straně, která ku s. Macku běží,. stojí 4&m 
prostředni velikosti, v němž přebýval někdy slavný 

Digitized by LjOOQ IC 



197 

hámář WtnMMi Pelrttkty eoty«lMec knišat Milraslt^i 
In BMáliké lUfiUiae. fh pwkMi ioboio demo sti^í 



Qtiele b. fraest boiMila V. Oeh f elrarca otii dk 
oon. pari Jofa^ Beoaaoto B. dMia S. C« (seBatat 
oMMoito.) adepta aMH>^ A^« o'* ^mime di?it. 
invaleiaeales BMroe qaafib* ext« appelieote aapa- 



Witho jma ae dabf Táli ▼ tento demd do tiefa poke« 
jit, w siobi báfidř tento bydlel Přf«ÍBQ tobě eemoUí 
Jaaie T yelibu onti, ai nim a podaetti taai bydlfef kapec 
lekl : „Moji páaí I taoB oeealdoe to, eo snad bledi^i ; 
piiMeli Petrapkftt jeat nynf poaetke, a bespeda-Tiednfeii 
ím."^ flám neaáleíí nic na tfdeeh nyni taa^ bydlíefeb, 
«ie na mfsUioati, ve které někdy mni ten bydlel, odpo- 
viddl ji. Jeat to dto jii eroí dávný, Téeeko ▼ ném 
cpfdehnívéM, stupné, scbody^ atftay ; « samy cbyie malé, 
oepleebé : ale výkled na lede nořaké a iivot Benátaký 
fieeliient. I vnuk Petrarktv FrantiSeky (aya jebo pří- 
roseaé dcerf Frantíifcy) v Benátkáeb ae narodil a v 
Fofií pe dýon leteeh semřel, jako vidčti a nábrobka 
jemu od Petrarky véíoéného: 

,,lle Venetom terna dědit Urba, rapoitqne Pavia.*^ — 

Tfmio nébřeifm áMavjanAv mftieae péiky přijití do 
tirújnieů (Araeoale)* Před branon dfa veKkanití lvové 
X mramoru k úiaau pjlToaujf phokóiibo : které r. 1697 
'ffraniíiek Moroaini a.Řeoké aemé, a vrebn Hymetb, v 
biizkosti Atheo, co kořist přinesl. Rosličná jsou podáni 
o nieb, Nékteři je meji a'a pomniky bitvy Marathonské 
od r. 490 před nar. K/ Vysekou atarovékoat ukaai^e 
celá jejicb postava* Po boku běži křivolaký nápis, 
jehož litery Jedni aa mnaké, jini aa pelaagické vyhla- 
injf. Zbrojnice tato jest aama v sobe malé mďato : 
výbnéy lodéniee, délolitna^ provazárna, komnaty pro sta- 
rožitnosti atd. každé aspoň nékolik bodin ku přeUednuti 

Digitized by LjOOQ IC 



158 

polř«liiij«. Moe ohivláilé to.^sde . ciBimato, oo le sfr 
kapeolYÍ vstaliovtlo^ aaf napnoli rejta^mM i^rfwr^ 
kolí lidovraiclivým oástrojfim od jakiiTa hlnboluHi oAliU^ 
vost cStil jsem* Mesi jíoýnii památootliDi yidéti zde r 
^M]^ ik2»c od méata genátek ▼ iaa ^ibleiesí Napoleo^ 
aovi daqý ; kráiftý model lok« BaoeDlaiira» na némž. 
doze s mořen sp«b obeovoval, FraaeeiuiOYd len koráb 
.ze zlaia eblonirivša zkazili ; a éliiiiek a^eb rad^i člá- 
neček na sténé visící, ze stroma umele vylézaný, na 
némž dva černí otrokové z Brazílie utekli a r. 1818 
6d jednobo rabooakého korábo na vysokém moři z^ali 
byli, z oifhž jeden až . posavad iiv jiesl« Nikdo ae nám 
lolik slavjanských zvnkfiv a slov o usi. iieoráMo jako 
zde v této zbrojnici a lodéníci, eož. novým' dftkazem^ 
jest toho» že evropslské velkoknpe^lvi, obzvláště mořské 
jest. původu slavjanskébo od Venelftv. Sem přioáleiejf k. p» 

1) Jméon mist: Ádrií^ skv. Jádra, sr. itlyr. jádro 
das Sege), ja(iríli segein : carn. jaderni celer ; čes. jadnti 
serntari'; sr. dalm. iftdslo Jadero, Jádra ; spov* i starcH 
alavu ojedro jádro t. j. sinus (sinns maris). 

Cantina der Keller, podzemnice v niž sndy, konle^ 
oářadi; ar. kut kuta kutina Krtina KoelÍDa. 

Dogana. slav. Dx>bana Dohoň, Půhon f 8r« příplaT, 
doplav, přívoz, příboj lodi. V pastýřské řeči výhon 
vyháoěBÍ stáda ráno na pastvu, dohoň dobáoéni večer 
domdv. 

Darsena^ sr. drženi, držen ie, kde se iodé držejí; 
Schiffshalter. U Dalm. darlím dnržett. U Franc. Darse 
darsiney die Haltkette, Haltseíl,. řetéz neb provaz loď 
v přístavu držící, čes. držák, držec, držadlo. 

Qóra g^razzo alveus, příkop^ vodo^vod, sr. gorod^. 
garad, grád. 

Molo (mořský násy^ ku přistavení lodi) sr. mál,, 
mála, měíčiDa, mula, námel/ podmola, výmola, výmolek, 
zmol, zRiota. 

Stáppa Siapula, něm* Stap«l Stappelplatz, slav^ 
stav stávalo, i^tavadlo. 

Strada Contrada třída, střída, čreda, ulice. 

Tana sr. tanouti; aneb tonouti, tůně. 

Digitized by LjOOQ IC 



2) JméBa nástréftT : Ancora^ lat. aneltorff, iracsi, 
i^. a^xu^a, néiii. AnMr^ řtts. jakor ; srev. bák (te^ 
hnutý hřebj, bénka (sliybadio), úhel (angvlus^ Winkel)^ 
co 86 nhlo, sehlo, skřívilo, všie od h-no, hl*^nal, hf- 
bám, sbýbém : ^bo- od stfk sekyi^ft, tak od bák banka, 
hakyra, bankora, a a yynecbáoini h ankora; od hn hyb 
poifó i bam bama hamoa, to samo snačiaf. 

Balla abballate imbalamento^ ar. bal baifk obal ol^« 
Tal, obalili obvalití. 

Bárea Sarcheta^ ar« bartra, baroon, barák ; od bar 
tBai% I. j« přfbylet^ dfrni, brad (na sem neb na rodé)^ 
aWv. i třOf»-plf. 

Barearuolůf Barcarol sr, barkář, lodník. 

Bateíloj frao. batean, něm. Boot, ar. bnda boudka, 
bndova, bndar, bndii}f ; odknd i ' bMár, voxnf domek,, 
ebfika s koleay* 

Borá BordOy ar. iilyr. brod daa Sabíff, od bvodto 
broditi. 

Canme2/a ^nxvtfl^ fran. eorvette, ar. korba koráb,. 
Itorabl; korban kormtn Stettorrader^ kormatoik St«aor«» 
raaňn. 

JFíottaf nCm. Flirte PlaAle ; ar. pif, póla. ploi, od 
pldti, plýtvati, 

FinanZy ar. peníze, pi^ia. poni%dze. 

Oon^ola Condola t. j. domek plovající, eín Hana- 
eben znm ScbilTeo: ar. alav. knfo, kutica katiaa, kon- 
lina, odkud i konta Konda Ore-Konda t j. Arkona,. 
ií tomuto kořenn patři i kol kotec koterec; koč kotčf 
koi^ar ; kocábka (l^ka>, k^etnda (vdiký dflm). U Rii- 
ailv značí po«iid hoé koéa lod* Co do koncovky kont* 
Ola, kootofa iu atod-ola, mrtv-ola, bram-ola, korbula, 
rohula^ serbulja atd. U SiaVo-Dalmatův ae i oaobní 
jména z tohoto slova nalézají : Goadola, Goodalié atd. 
Tato koDtola gt»odola, jest opravdivý domeh^ atřecbn^ 
dvéře, jizefoku, okaa a okenicemi a vnitř sedadla, obrazy 
krucifix, svate nič.ko. irtd. majlcf. 

PaviUoriy něm. Flagge, sr. pavlak, povlaka, ras* 
povolok, pavlán, vlak vlákno ; vlaji. 

PÚoto pilot, pilotin vprávce lodi od pU^plot, vlo^ 

Digitized by LjOOQ IC 



140 

iente i neii p-1 piloty %, }. plt«aik,'|iU-4k. Vil( i aoi^ 
li«4ii-4BaD Lod«9Hntii^ d«i0« Lo^dt, «•«• LetJiMlfoUi^^ 
mnu pDcIiodi od stay« lo^ loéiík; • LK^ibsgdd-poM* 
iié, daň od lodL 

Tana^ něm, Toane Slmie, ar. tova; tapka^ doAÍoa 
eddunouti, datína, ^ * 

3) JméDa véMr : iS^rooao ŠirafiM^ alav* iarka 
terko. 

£ofa, slav. bará baija, bonře, ar. ras. biKan* 

Jfofvlfti, baretta^ Malá bp«řka boal^čka. 

K ténlo se přidati naif i «f rqpwjaké iíímir« iinaii 
Anseaticum foedas, jenž poilo od sIst. aaa, aoae «sel 
polab. vanzal, nzdsyi Y«ta mtua STa^ek vaiba, odkud 
i ni8» so*jas, «lOto-voa;^ koudiva, obislo obvi^slo, po- 
ví%Z9 povéaaoy provaz, praviaslo povHsio, véaaň atd^ od 
iiořene uzkfy ouziti^ vázati, Uia Ouaa ^i a rkioaaaiaii 
AAaa Haou jaat Jodnola čili Svaaek kvpeokýok miak 
Uza taty ras. a ecl. poala, okovy. Efea. 6, 20. Mafk, 
7, dS. H ve alové Hcaua h^uíšv^ jest (oUko pif dech, 
4ak jako okno hokao votoo, oken vohea a^d. Seai pa- 
tří í vlas. Compagno Compagnia slav. Kompan koaipaa 
•od koř. hapa kupa % duaaam. k^akonpa kuaipa t. j. 
apolek, «hromáždčoí, draiioa, odtad kompan jedon % 
kopy, spoleinik, drak (jito od kciQ kvajaa, země ze- 
-man) ; iilyr. hupiU varsaaamaiq, Skup Skupnost, Skup- 
étína Versamnlang Geseilschafi; ar. lat copia. — Saai 
palři i cechm. Sem patří i farm. LodUmanj Lotsnum^ 
Lottey slav. lod, lodník ^ nto. Wwr W<wr^ slov. tovar; 
fliém. Krám Krámer, srov. ehrám ekraaa. Seháavmo Ratho* 
•kerr ; BoenUo české posteíal příkryvadlo atd. Že vétil 
.díl těchto slov od SlavjanAv^ plavaotvl a kapeetvi sdo 
4ia Jaderském tam na Baltíakém moli provodivších, jii 
ve prastaré době k jiným soiuedolm, zvláště italskýas 
a germaoským, bojem a lovam ao živivsím, oárodftm 
přesel, viděti odtud že slovo Hanza Goth&m jíž vo IV. 
století xnámo bylo anf ho Ulfilaa r. 360 v přeložení 
EvsQgaliam Marka 15. 16. užívá, řka: „Hanza mikila 
manageios t. j. Sbor čUi zástup veliký lidu. Toto stovo 
Hansa Gothové od Slavjaniv tak pfijčiJi, jako i jiné, 

Digitized by LjOOQ IC 



i4t 

milleni féi.u]p<olřebo?aiié výmy, k.f.dfolgs éháh^ plat» 
fM, ěiponeis iapan^ gkosl koazlo, imakha amokym^ 
tkěifko dfrita, marejan mvfeeti^ pUn^an plMitli atd. 

V Mfvkosti Béiiátek, proli nábřeží SkřrjaiitkéiiMi, 
iMojf y mef i veliký vojen^ koráb k ocbr«i&. mčsU : 
i ko přehledtrati toheto sjedósli nán přísttfp nii přá* 
tele* Jest to pravá bokopwta, ze étyr poschodí zále- 
žejfcí^ 48 dély ozbroj ee á ; vojsko se na ní ustaviMt^ 
mlázá; velitelem byl tefadáž p. GratHrni, idmiralem p* 
Panlicí. Pokejíkové dflttafníkiv jsoa překrásní a vde- 
moinýmí výhoda^ii ozdobeni. Jest tam obzvláštní le'ko«> 
vna^ nemocnice s visutými lAžky, výbné atd. 

Divadel jest v Benállrach patero : La Feníce^ 
V Apollo, GaHo čili S. Beneáetto, Malibran a S. Samuel. 
První divadto jest nejvétii a nejkrásnéjší, nyni viak 
byly* tam prázdniny hereiv. V divadle Apollo provoso* 
v&tto operu a sice od %*^i2* V prpstfedku však střf^ 
dalft se pantomiinícké představa. Vlaské faerefiky, které 
jsme slyšeli, anobrž i ženy, neobyčejné hluboký, hrubý 
nnfiský hlas mají, tak ie i ty, které tenor, diskant aneb 
soprán- i^ívnly, sklouzly nevčdomé kde jen mohly k 
I>assu. Zpěváci vhtštf nezpívají ale ryčejí. V divadle 
GaHo dáváno též zpěvohra Popelválku. Dfim byl dosti 
plný, ale v celém pozemí toliko dvě ženštiny! Což jsme 
při všech veřejných schůzkách a úkasích zkusili. Nápo- 
věda nikde v Itálii není skrytý, ale zjevné hlavou a ru- 
kama sem tam hýbá a téměř hlasitě mluví. Divadlo 
Malibran, od slavné zpěvkyně tak nazváno, jest vlastně 
pro pospolitý lid : my jsme v něm našli zprávce naší 
Terstanské parolodě. Hudba zde špatná. Hrá se zde 
ve dne před večerem; v první den jsme zde viděli 
Samsona obfa*, v drnhý den uzřeli jsme na zdi divadla 
vlsetí ohromné obrazy maďarských zákeřaíkftv, Šobriho a 
Milfayho, od nichž jsme daleko utíkali. 

Když jsme jednoho večera do divadla pospíchali, 
zavadiH jsme o tlačenici lidu v uličce Frezzeria a S* 
Marco, před domem 1724. Složivše vchodné 10 kr. stř. 
i^ my tam vešli jsme. Zlatník Matěj Esslinger, Němec ze 
Švýcar, ukazoval zde divy a zázraky s učenými — ble- 

Digitized by LjOOQ IC 



149 

4^ttiiii, jiokito 40 kýlo. Na siroliénfaUdMm. Atole •lály 
tofttióiié velikosti voxy^ kočáry, déla, koráby a jioá ná- 
řadí se slata co Bejkrásnějí .iistrojeoá. Blechy se nalé- 
zmUy ve aklemié oádobé majíc každá teaoo^ott hedbá- 
XBOn DÍt, oa způsob ebonKNita a chámfiv, o hedálko 
uváxaBoa. I Kapřábl nejprté jedftu do dvoukoleanSka, 
která co kftn s vozíkem po celém atolu bekala aneb 
i^déji apěšným krokem kráčela ; potlom dvé do čtvero* 
kolesoíka, pak čtyry do poštovského, šest do dělostře-* 
leckoho vozu, před kupecký koráb atd. Naposledy jedna 
mezi nimi nej vycvičenější vážila voda ze zlaté studa&ea 
zlatým vedrem. Jednakaždá z nich asi 50kráte vica 
iHiese aneb uveze, nežli ona sama váží. P. Esstioger 
živí tyto blechy svou vlastní krví, ant je denné několi- 
kráte ua ruky a lokty klade kde ony i hned saji; pro- 
čež obě ruce jeho plné jsou červených špleh. Já jsem 
Cfe. obdivovaly ne tak schopnosti těchto nepříjemných 
zvířátek, jako raději oné německé trpělivosti) která je 
tak daleko přivedla* 

Více než toto zanímalo' mne v Benátkách navští- 
vení některých rukodílen jmenovitě oné, kde se rozhlá- 
šené Benátské zlaté řetízky na hrdlo pro krásnou plet 
shotovojí. Řetízky tyto sestávají z drobných ohnivek, 
jejich spojování čili nýtování stává se nad ohněm ka- 
hancovýffi. Dělají se zde i strojně jehlice na prsy na 
nichž zlatá gondolka i s veslaři visí: jednu z těchto 
koupil jsem na památku své paaí« Druhou dilnu jsme 
navštívili, kde se gondolky dělají, a na cemo barvi; 
pak dílnu, kde se cerriá sukna pro ně tkají a shotovují 
tak jako výše na ostrově Krku, 

Zpívání jest Benátčanftm přirozeno, čím též p&vod 
svůj slavjanský dokazuji. Všecko zde^ zpívá, aneb aspoň 
dudle a křiká : gondolníci zpívají, prodavači na trhn a po 
ulicích zpěvavě hlasem svfij tovar nabízejí. — Již cizinci zna- 
menali podobnost mezi vlaským a slavským prostonarod- 
nim zpěvem**) Těšilo nás, že to co o Slavjanech Joh. 

*) Sr, A. V' Kotzebue Erinn. von einer Reise nach Rom 
und Neapel, Berlin 1803. IL 251. „Wolier mag es doch 
kommen, dass der russische und italianischo Volksgesang 

Digitized by LjOOQ IC 



i4a 

JHeď; Lě BtH mÍDaléb# tloleli psal, aspoň nyní jif 
podle ujistováni přátel pravda neoi.*) - - 

Most PonHBiaUo a jeho okoli, té£ téměř kaidého 
dne jsme DaTstčvovali. Stavitelem jeho jest Aot. da 
PoBte r. 1591 ; jeho stavení stálo dvéslé a padesáte 
tisio&v dokátdv : jeho dlóahost obnáši 66 střevícftv^ 
vysokost nad vodoa td; na oboastraiaách vedoa scho- 
dy 56 stupfiův majicí. Tří chody čilí cesty vedou 
ples most, na ohou stranách jsoo mnohé boudy a krá- 
my. Zde {est ustavičná tlačenice lidstva, celé hromady 
všelikého tovaru krásné a pořádné naváženého: ovoce 
zeleniny, pečivo. Tu na nosidlách smažené dyne, které 
dva pacholci se zpévavým křikem nabízejí ; tam žlutá 
polenta, tu kaštany ; onde granátová jablka, zde pomi 
zizoli (malá jablečka co lískovce). My cokoli nám nové 
a neznámé bylo, kupuvali a okoušeli j^me. Ale zošklí- 
vil nám toto prostonárodní divadlo jeden nepříjemný 
blas, který jsme zde z jedné koutné uličky řváti usly- 
šeli. Co ten bolomek kNčí, ptali jsme se vAdce : „Dejte 
kočky klestiti \^ Nižší třída lidu, obzvláště lodníci, zde 
i kočičí maso jí a sice co lahůdku, ku kterémuž cíli 



80 ausserordentlich yiel Aehnlichkeit mit einander haben ? 

— Besonders wenn maa auf freiein JFelde in der Ferne 
einen Italianer singen hort, so sieht man sich plOtzlich 
nach Russland versetzt. — Man will auch noch sonst viel 
Aehnlicbkeit zwischen dem italíS.nischen und rassischěo 

. Volke fínden.'* 
*) On totiž píše: Gesch. von Ital. Halle 1787 str. 5 77 toto. 

— „Geht die Rache der Venetianer nicht zum Tode, so 
werden Leute zuř Beangstigung des Feindcs bestellt, und 
dazn virahlet man gemeinlglich SlavonieVt denen man 
€in gewisses Stiick Qeldss bezahlt um auf den andern zu 
lauern und ihm eine Tracht Schláge oder solche Ohrfei- 
gen zuzumessen, wodurch der Gegner wie betáubt zu 
Boden fallt. Der Venetianer weiss aber auch das Gegen- 
gift zu gebrauchen, und frftgt nuť, wann er etwas der- 
gleichen ahndet, den SJavomer : wie viel er far den za 
leistenden Dienst Greld bekc»nme, worauf er die Šumme 
verdoppelt, und durch eben denselben Slavonier sie dem 
Sendenden zurtLck mestea lásst.^ 



d by Google 



144 

se kočky, aby ^ttovtly, ktettíti dáviví Hk jako ii aia 
prasata aneb telata. 

V soosedalvi tohoto moata aiéli ^fedtiai Némci 
STláštnf stayenf, Fonoaeo di. Tfdásdú %^mké^ kyl lo 
sklad viech iboil knpeokýoh s Némee sem pH^báioii^ 
cfah a taBi odchás^laícb, Bylof tam asi 500 pokojiv 
a konor, nnimo to kaphce pro akižby bolí. StěeoauÁba 
na práéell jest od Gíorfiona, jiná od Títía&a : ale slfluce, 
poTětři a déšt tyto obrasy jíi poronekaly. Nyní jeat 
ade c. b. čelný a finanční dřad. Toto statanf jeat opit 
dAkasem jak Ndmoí, kankoii pHili, viudy koneentro- 
váním se, o šachování STé národnosti a řeči pečovrii: 
tak v Benátkách a v Římě, tak v Uhrách a Sedodhrad- 
ska, tak v ruském Petrohrade a Saratové, tak v Ame- 
riee, ant SlavjanAm něco podobného ani na nm nepřišlo* 
I ide my na mysl padla a srdce ranila výpOTéd našeho 
Patriarchy Dobrovského: „Die Dentscben waren hierin 
klúger, ais wír aneinigen Slaven I'' — Majil sice i Slav- 
jané v Benátkách chrám Slavjanův^ anobri i eeloa nej-* 
vetší nlici Biva deffli Schiavoni : ale totě tčlo bes dacha 
ani šlepéje národností a spoludriení tam nenaleanei, 
jsoo to holá a prázná jména. Řeč slavjanskou v roa- 
ličných nářečích sice tu i tam slyšeti, ale jen jako 
kradmo, bez národní povědomosti a hrdosti. Němečtí 
malíři v Benátkách : KaUcer, Sustermann, Emanuel Schwars^ 
Ralemberg atd. neslynuli nikdy tak jako naši : ale onino 
vidycky spoindrželí, spolupracovali, v jedné a též ně- 
mecké škole, ačkoli z těch nejrosdilnějších krajAv, kme- 
nův a nářečí byli (Kalker k. p. byl Nizozemec, Suster- 
mann z Drabantu) : sami Benát(ané při ustavičních svá- 
dách a různi cech, ano dlouhých vojnách, které tam a 
Římem a papežem, zde s Cařihradem, tams německými 
císaři vedli, vždycky onu zássdu co vezdejší přísloví 
všichni jednohlasně v ústech nosili; Siamo Veneziani, 
poi Christiani I (Budfme Benátčané, potom křestané) : 
jenem našinci, kamkoli přišli, zmizeli v moři cizincftv. 
Ještě v tomto našem věku, r. 1841 byl v Praze hu- 
dební ústav, pod názvem conservatoríum, od českých 
vladyk založen a do něho vlaaTcý a némecký jazyk 

Digitized by LjOOQ IC 



145 

avedea s enplqým vymezůnim a zanedbaném éeského, 
Bsnba a posměch i takovým ústavům i takovým samo- 
vjaždným synAm národu ! Kdypakže to již jinače bade 
a- tm} --? Slávk, mudřeti s« oflm^I, zaěnú^) 

Nynější evangeličtí Němci mají chrám na Dáměslf 
sy« apoštolův. Chrám teuto byl píedtím katolický, při- 
naleževši bratrstvu angela stráice, jehož socha ještě 
posud chrám tento os^dobuje. Před 27 léty jej kapeo 
Sebastian Heinzelmann odkoupil za 12^000 frankův. 
Jest v něm obraz Salvátor mundi od Titiana, za který 
již ^00 dukatův podáváno. Počítá se zde evang. duli 
asi 200, kupcův a nékoltk řemeslníkův. Svoboda služeb 
božích trvá již á\é století, předtím se kooaly služby 
boží v kaple Německého domu ; evangelický pak kněz 
slul jen dvorním rádcem krále Dánského, nikoli pak 
bttězem aneb^ kazatelem. I varhaník, p. Hugb, Vlach, 
i kostelník, Škabra, Čech, jsou katolického náboženství, 
s oběma však i kněz i cifkev velice spokojeni json. 
Kazatelem lélo církve jest nyní Dvoj. p. íheodor Wilt- 
chen, rodilý ze Spiše z Uher, muž učený, bystrovtipný, 
a zde vůbec známý i ctěný, který nám nejednu lásku 
a službu přátelskou s největší ochotn«>stí prokázaU 
Nic méně však touží i on tiše po tom, aby tento Pat- 
mos čím dříve opustiti a do vlasti se vrátiti mohl. 

Poslední den našeho . zde pobylu obětovali' jsme 
navštívení okolic Benátských. Teď jsme již ze samého 
vcházení do kondol každého cizince a přicboziho po- 
znali : an( Benátčané aneb déle zde se zdržující poce- 
stní, ne. předkem jak jiade, ale zadkem čilí hřbetem 
do nich vstupují. Na ostrově Murano^ malou míli vzdáli 
jest slavná dílna na sklo, zrcadla a sklené perly roz- 



*) Pravě čteme v novinách, že polská hraběnka Malachov- 
ská 50,000 frankův poručila k založení národní polské 
školy v Paříži, kde dítky polské, ve vyhnanství narozené, 
na Poláky vychovávaný býti mají; zprávcové tohoto 
ústavu jsou pp. Biernacki a Dvernicki. To dobře, bzatíri 
Poláci, ale jednostranné : pokračujte i s duchem času, 
jednohoť vám i nám všem potřebí, to jest : vzájemnost a 
opět vzájemnost. 
KoUárovy spisy III. 10 

Digitized by LjOOQ IC 



146 

liéBých barev, které pří kmnupoYani a stepováni méicAv 
atd. potřebajf. Tato posledoi práce iítí ide nmbfao 
lidi a jde rycble od raky. Sklo zde bývá co BÍt ta- 
háno, na kooiky sekáno, a pak a popelem amidené ▼ 
pecích okronhlým děláno. Dělnicí tito polonazí, ▼ pota 
plavající, obyčejné krátký (as iíji. Když jsem své Lnd- 
milce zde zrcadlo a z těchto perel kupoval a s panem 
Doležálkém, mým spolncestovnikem, (esky mlnvtl : ozva* . 
lo se k nám s veliKOu radosti několik Čech&v zde pra- 
cujícicb. Milý Bože, kde pak jste se vy tu vzali? -— 
„My jsme z (eských skelných fabrik sem připutovali 
ke broušeni a hlazeni skla, poněvadš tito Vlachové tomu 
umění nerozumějí. ** Cechové mistři a učitelé Benátča* 
n&v I jaková to pro nás radost. Držiteli ale spolu, řka 
já, kdyi vás je zde tak mnoho? čití se němčíte a vla- 
síte? Máteli školu? Inu — pokynuv plecema nmlknuU 
— Nasypali náin tito naši krajané tolik perel ďo pa- 
pirAv a tašek^ že jsme nic jiného nežádali, než aby se 
na skutečné proměnily. 

Odtttdto plovali jsme přímo k Benátskému hřbitova, 
jenž jest na ostrově s. Christoforo. V tom okamžení 
vezeno tam bezdušné tělo asi 13 — 14 lelého mláde^ 
nečka. Mimo dva kněze a vesláře, nikdo nebyl v tom pohře* 
bnim prftvodn, ani rodičové, ani přátelé zesnulého. To tako- 
vý obyčej v Benátkách. Jakový to rozdíl mezi Benátskými 
a PešCanskými pohřby, kde celé rodiny a domy skrze 
mnohé nákladné pohřby v njveč přicházejí, a kde se lidé 
domnívají, žeby bez zvonění, troubení, pochodni, zpěvu 
a kázaní, po smrti ani do nebe nepřišli. Aspoň pro 
mne bylo kázáni pohřební při pochováváni často nezná- 
mých, anebo právě nešlechetných lidi vždycky nejobti* 
žnějši práce mého úřadu. — Sám hřbitov Benátský 
ohrazen jest silnou zdí proti vlnobití mořskému: zde 
nevidno hrobův jako u nás, an{ všudy p&da vyrovnána. 
Nekopají se zde jednotlivé hroby a jámy, ale přes celý 
hřbitov vykopá se dlouhá a široká jáma na způsob při- 
kopu, kam se potom rakev vedle rakve klade a pořád 
zemí zahrabuje. Chceli kdo znáti, kde který přítel leží, 
na povrchu země položí se znamení kříže a počet. 

Digitized by LjOOQ IC 



147 

PlUThrie se na ostrov S. Lassaro zůstali jsme ně- 
kolikráte u prostřed moře na méKínáeh vézeti, tak ne- 
jistá jest zde plavba a hlubokost vody. Zde jest klášter 
Annenskýeh sjednocených mnichftv, kteří se vynčováním 
mládeie svého národu s velikým prospěchem zanepra-^ 
zúQJi* Biskupem jejich }tsl Suisicíš (t. j. Placidus) ještě 
iijfcK Pater Řehoř Alepson, něco latinsky, něco fran* 
obnsky mluvief, vodil nás po všech prostranstvích a ta- 
jemstvích s vejvětší ochotností a žertovností. Jest tu 
i knihtiskárna^ a znamenitá knihovna. Egyptskou mumii, 
tak dobře zachovanou, ještě jsme nikde nespatřili, jako 
Bde : jest to prý podle hieroglíffiv, Nemukam, syn kněze 
chrámu Ammonova v Egyptě, asi prý 3000 let stará ; 
dar od jisté Armenky odtud sem poslaný. Památná jest 
zde i tabule čilí deska s indickými nápisy, z Indie sem 
donesená. Mezi nově tištěnými knihami našli jsme zde 
Ruskoarmenskott mluvnici od . Minata Medici, Arména. 
Nejvíce ale nás zanímala arménská řeč. V tiskárně se 
právě tisklo arménské přeloženi s. Augustina o Městě 
boiím, z něhož vytištěné archy na památku darem nám 
dány. Poprošen aby mi aspoň některé prosby Modlitby 
Páně v armenčině předříkal, pan Alepsoa ochotně to 
učinil, pročež zde to klademe: 

„Haír mer vuor hiergins es; sourp egizí gamk; 
ko vuorbes hiergins ev hiergri ; anoum ko egesze ar- 
fcsjatiun ko egisi; haz mer hanabasort dar mes ajsok 
ev tog atd.** 

Z této prfibičky aspoň o jakovosti zvuku čtenář 
bude moci souditi. Pravdu měl náš Dobrovský když v 
€yrille a Meth. str. 64. psal: „Armenčina Constantinovi 
čili, Gyríllovi jistě neznáma nebyla, anC některé písmeny 
z arménského do slavjanského alfabetu vzal." 

Pří plaveni se ku ostrovu Lido slyšeti již z daleka 
neíobyčejné hučení a ječeni. Naš vodič byl tak opatrný, 
* 2é nám nic předkem nepověděl, jaké zde divadlo na nás 
loká. Při vystoupení na břeh jedli jsme zde po první - 
křáte živé, pTávé z moře vy tažené ustřioe (Austern), tuto 
lakotu všech pomořan&v, k jejímužale přehltnutí my ne- 
malé násilí jsme sobě učiniti muselL Přes židovský 

10» 

Digitized by LjOOQ IC 



148 

hřbitov jde se ka druhému konci ostrovu: ješté malý 
pahrbek — ^ aí jakové divadlo ! jistě nejvzDešenéjší v 
Benátkách. Rozhněvané moře ukazuje se tu v celém 
veleslavenstvf ; vlny od středozemního moře sem se Qsta^ 
vířně hrnoucí, i dlouhé i vysoké co pahory, válej! se 
zde jedna za druhou se strašným jekotem a mléčnými 
pěnami ke břehu tak, že divák, nechceli notně ostříkén 
býti, utikati musí. V tom okamžení běží čistonitý, mí 
10 lety chlapec, co onen potápěč v Šillerově ballédě^ 
do této strašné Charybdy bojuje proti vlnám a pěsám, 
až o chvili opět vyvržen byl, co stonek, před naše 
nohy živý a po klobouku sáhající^ aby almužny od nás 
prosil. Bádi jsme mu ji dali s napomenutím, aby raději 
chléb svdj hledal děláním rukama, nežli všetečným, Boha 
pokoušejícím, pohráváním se svým životem. — Jeden 
z nejpamátnějších předmět&v okolí Benátského, anobrž 
jeden z největších a nejsmělších podníkftv novějších 
časáv, jsou tak zvané Murazzi V j. zeď několik mil 
dlouhá, od ostrovu Lido až k městu Chioggia se táhnoucí ; 
tyto hráze jsou obzvláště na Palestrině (Molo di Pale— 
šiřina) krásné a vznešené divadlo, pnou se ve schody 
do takové výšky že i při nejprudší bouři zřídka vlny 
mořské je přestřikávojí ; Šířka jejich n spodku obnáší 
asi 52 střevícfiv, balvany kamenflv čtverhranných asi 
o — 6 střevícův. Tato hráze má len úČel, aby Benátky, 
město i ostrovy, od návalu ♦ Jaderského more hájila a 
prudkost vlnobití lámala. Nápis na nich krátký ale 
stručný stojí : Aere Veneto^ Animo Bomano (penězi 
Benátskými, duchem Římským). Tento nápis vyjáďřoje 
nejlépe celou kupeckou povahu Benátské obce. 

Ještě něco o našich známostech a návštěvách v 
Benátkách učiněných. Hned v první večer když jsme se 
v podloubí náměstí Svato-DTarkovského v davu lidstvu 
procházeli, slyšeli jsme tři velikánské postavy muže před 
námi jdoucí německým jazykem živou rozmluvu vésti, 
o věci, kde jsme sotva vlastním ušřm věřili : dobře-li 
slyšíme, čili to jest nějaké mámení ? Jeden z nich po- 
výšeným hlasem a opětovaně volal : Hrabě NN. musí 
býti — . I znamenali jsme, ž6 je mezi nimi řeČ o ma- 

Digitized by LjOOQ IC 



149 

ďaréeiií. P^nčvadí rozmloováoi dlouhé a vždy Dáruži- 
▼ě)éí bylo, nemohli jsme »e zdržeti dále od podílu . 
Milí Páni I odpnsfte, Yy mluvíte o věci nás, naši vlasti 
a naleho. národu se týkající ; my právě z těch krajův 
přicházíme^ o nichž Vy řeč vedete. Bylit to dva důstoj- 
nid rakouského vojska, jeden Němeo Vídeučan, a druhý 
Slavo-Dahnat, totii pan Spíridon Dimitrovic z Kotáru, 
třetí pak pan Anton Kaznačič z Dubrovníku právník a 
fflMaovatel, jenž odu Alex. Manzoniho o Napoleonovi, 
z vlaského do illyrského jazyka, jim zdařile převedenou 
nám zděiil. , S- těmito dvéma sounárodníky trávili jsme 
p0tom v libé vzájemnosti siavjanské všecky večery. 
Oni nás uvedli do soukromých domů, kde jsme život 
Bevátaký i ▼ podrobnostech poznávati se učili. Oni mne 
s&aTedli k jeho ExcelLeoci Vasilovi Kralevičovi, biskupovi 
T«oké oesjednoeené církve* Vážný tento bělovlasý sta- 
řeček nevěděl co radostí činiti, slyše Slováka illyrsky 
piluvícíbo : nebo čaistým obcováalm s rozličnými Jihoslavy 
již nyní tak daleko jsem byl přinesl, že na vzdory ně- 
kterým čochismům a slovakísmíím, obstojné jsem mluvil, 
aspoň dokonale jsem se usrozuměti mohl. Pravda že, 
ant mi nyní dvěma řečem učiti se a mluviti n3<ležeio, 
illyrské totiž a vlaské, často jedna druhou mýlila ; v po- 
stupném však pozorováni a srovnáváni převelikou pří- 
buznost mezi nimi našed, v. obou jsem jakž takž zdo- 
mácněL Pan Vasíl Kraievič jest muž bystrého vtipu 
a pevného charakteru : jeho oči jsou myšlénky, jeho 
brada orakolnm, celá osoba slav.oindický Bramin. Řeč 
srbská sypala se co příval z úst jeho; lid dalmatský 
velikou láakou k němu lne. — Jeho oblíbetíé thema 
jest též s« Híerooym a pronkázáni slavjaoskosti jeho. 
Vidu vzájemností siavjanské ještě jsem od žádného starce 
tak živě uchopenou a jasně pochopenou neslyšel, jako 
od tohoto. — Tato okolnost dodala mi smělosti vyje- 
viti muži tomuto jednu bolestnou zkušenost a žádost, 
kterou jsem dávno v srdci skrytou nosil. „Pane,'^ řekl 
jsem, „proč pak vaše kněžstvo ve chrámích Páně lidu 
slovo boží nekáže?. proč celou nábožnost obmezujete 
jen na čtení a poslouchání liturgie? A však sám Kristus 

Digitized by LjOOQ IC 



150 

Pán nejčistěji kázal a učil. ffle nejen proteslantaká ale 
i katolická církev jak mnoho výborných řečnfkAv má, 
anf u vás téměř iádni nejsoo* A však kásanfm a řeč- 
nictvfm netoliko že se lid pou5aje, ale i sami knéif 
nejlépe se' vzdélávaji^ ře5 se šlechtí, líteratara oboha* 

cnje, náboženství do srdce a života avizuje ." 

Stařeček se zářivým okem řeč mi přetrhl: „Pravda, to 
pravda Pane! ale naši popové v&bec nejsou tak vzdě- 
láni, aby s proapěchem a se slávon ve svatém řečniolvl 
vystoupiti mohli. My nem/^me dstavu ku kněžské vzdě- 
lanosti a vycvičenosti ; my jsme sobě samým a bsuda 
zůstaveni : a však pracujeme na tom, aby budoucně lépe 
bylo. Když jsme konečně před ním nad utrpeními a 
křivdami, které obzvláště nyní náš národ v celé Ev- 
ropě snášeti musí, lkali a hořekovali; on vzav ležfcf 
před ním na stolíku staroslavjanskou biblii, řekl pro- 
rockým hlasem: my Slavjané musíme sobě za heslo a 
potěšení vyvoliti ona, na nás tak krásně v obojím, v 
nábožném i národním, v nebeském i zemském smyslu, 
se vztahující slova písma sv. k Řím, 8. 18. „Nepščnja 
ho, jako nedostojny strastí nyněšnjago vremene k choť^ 
jascej Slavě javitisja v nás." 1. j. českoslov. : „Za to 
mám, že nejsou rovná nynější utrpení oné budottct 
Slávé, která se má zjeviti na nás!^ Tento tak ostrý, 
uhodný a liběhravý vtip nás nevýmluvně potěšil. — Jak 
p. Schiavoni Felíce tak i tito Slavodalmatové nemálo 
se radovali a hrdými stali, když jsem je na tu okolnost 
pozorný učinil, že jeden z jejich krajanův a předkův 
právě i na důstojnost římského papeže povýšen byl^ 
totiž Jan IV. Scholasticus jmenovaný, 73. papež, syn 
svatého Venantia, narozený ve Slaně (Salona), nástupce 
papeže Severina, za papeže vyvolen r. 639, jejž všickni 
dějepisci výslovně Slavjanem nazývají. Jeho papežování 
trvalo asi dvě léta, nebo již r« 641 zemřel. On psal 
dva učené listy, jeden Skotskému duchovenstvu o svě- 
cení Velikonoční Slavnosti, druhý Gonstantiuovi, synovi 
Herakliovu, jenž jest vlastně obrana proti Monothe litům. 
Papež tento dktl v ňímě ve chrámě Lateránském Orato- 
torium sv. Venetia, svého otce, stavětí. Na jeho tribuně 

Digitized by LjOOQ IC 



151 

jett stará mosňka z 8. aloleU předstaTajicí podobiznu 
tohoto papeie Jana IV. 

Jedno z nejzaDÍmaYčjiícii a najpisoblivčjšich obe- 
snání mých bylo ale a panem Orsatem Focicem^ jeni 
jeat rakoQským ■ hrabětem, Dobrovnick:j[m pak vlastelfnem 
(ili knížetem. Vlachové ho jmenojf Orsato de Pozza. 
Jeat to Mladoalav okolo 20 let, ootlého tdla, jemných 
mrayAy, ušlechtilého docha a znamenitých básnických 
vloh* On na vienčilišti Padovském itadia svá nyni do- 
končuje. Nékolik z Jeho básní doručil mi laskavě hned ▼ 
Benátkách, jiné zaslal později. Za to máme, ie slavjan- 
ské veřejnosti nenepřijemnon věc učiníme sdělením zde 
přípisu a několik básní tohoto naděje plného vlastelína: 

^Visokopočitani Gospodine! Rěč ona — Slavjan- 
atvo — a vece onutarnji njezin sluh, kojn ste meni ve- 
třeno preporučili prid Vašemu odlazku iz Mletaka, pru- 
žila jest u sarcu momu duge lile i parsi moje jakíem 
žarom zazgorěla tako, da nemogoh ozdaržati nadahnuta 
slova. Misleói za těm na dobrotu s kojom ste primilí 
onudar stihove moje, nadjab se pouzdan Vama poslati, 
ma kakva byla, nova moja stíhotvoreDJa. — Nije pěs- 
nički lovor cilj moj, niti pohvala, ali sarčeno věrnjem 
da kniževna izobraženost kod puká, jest moguče sred- 
stvo za dovésti ga na oni stupen slavni^ gdje vrědan 
postaje nazvatse vlastít. Samo . s tom misii ja pišem, 
samo ona meoe tiská da Varn poslem písmena moja, 
za da ih Ví pečatíte u Vašemu slavjanskomu listu, ne 
dvoumeči da (ete Vi ova moja malahna pokušanja do- 
dobrovoljno prietí. Ja óu vavěk ostat Vámi haran i 
spraven zapověsti Vaše u svému doveršiti. Vaš podni- 
žení slnga Orsat Počié, Ilíro-SIavjan íz Dubrovnika. U 
Padov! 24. Dekembria 1841. 

S I avjan 8tv o» 

Freko neba jadre silni gromovi, 
A s oblaka padá na nas glaaovi: 

Blago orlu na varh gor& 

Blago zvěři u dno mora, 
Erbo ako njima kogod se protiví 
Netom ga pogleda, vece ne iivi. 

Digitized by LjOOQ IC 



152 



« 



Oblaci ůň blíie dbs dojadríli 

Ter 8u i£ skuta svoga glos pustili : , 

Btago [mku, todja aifa 

Koga D)je još srazila, 
Er ko poštuje svoje Darodností 
fiar«o boče ¥idét Čas siobodiH>sli. 

To su za cule sve slavjanske Vik 
Sve su planině radour ogia»i(e, 

Podigla se sva Gospoda 

Slavnoga naseg oaroda, 
Sarblji, Rusí, Uid, Čehi, Poljiaci, 
HoTvaty Slajer^ Morav, Slezi, Slováci. 

Sva daleka seia\ varoš', gradovi 
Vesele se, kazu njiov vez novi, 

U skladu se sví raduju, 

Bratioiski se svi rukuju, 
Ter sarcem zavikuu sví jedooglasno : 
^Buďmo složni. vavěk^ pak nam sve lasnol 

Šta se dakle Seka? Došlo ni jel' vrěme 
Od nas da svargnemo ovo trudno breme ? 

Zarli pustit ví hočete 

Da nas dusman svud zaplete? 
Da nam uzmnoža okove gvozdene, 
Da vozduh, šunce, život nam plene? 

Oj slavska bratjo i s polja i s gora, 
S Volge, s Dunava i s četiri mora, 

Staře raati věrní siní, 

Ach! milenoj domovin! 
Na pomoc tarcite sa svakih strana', 
Za utišit bolest Ijutih švih raná' — 

Vi nam odbacit oví jarem težki 
Tretj' Ivane, Dušan, Žižka, Sobieski 

Pomozite s gor s nebesa! 

Sad 6e slavska bit čudesal — 
O suoce jasní tvojn svétlos síni 
Da se svud proglasu slavtti sej činí 1 

Digitized by LjOOQ IC 



153 

Padova; Vicenca; Verona. 

HLAVA I. 
Padova; Arqoa. 

Opl«Tiy|e }^M jedooa kolem c^lé mésto Benátek, 
ufoyehom je 9e všeeh strao pozDaii, rozželmali jsme se 
8 prétety i s nim. PH tétd o plavé teprv spatřiií jsne 
lia mnohých slranóch bippokratícký tah na obličeji tohoto 
vyžilého a starnoaciho mésta, který je$té nazí na onécb, 
kapectvím, loděmi a příchozími oživených stranách od 
Terstu a Fnsíny. K pevné zemi a vesnici Pasina nesla 
nás poštovská lodice. Tlustí sloupové 2 moře vynikající 
okazuji zde plavcftm nejkratší a nejl»6%pe^né|ši cestn^ 
Na této vodní ceslé jde se vedle pevnAstky NaUga^ 
nepochybné zde před nepamátnými časy od Veneto- 
Slavňv, na malé výspé založené. Z této sírany, když 
jsme ješté jedenkráte zpátkem hledéti, adaji se Benátky 
€0 ohromný kamenný koráb rukou přírody i nmění ode 
století v moři zakotvený. Ve Fasině vystoupivše na 
foreh .pozdraviK jsme teprv vlaskou pftdn a tak řečenou 
Itálii. Itálie I — zvt)fa} jsem zde opojeným hla«em a s 
rozprostřeným náručím, jakobych celoo tu zemi byl 
chtěl obejmouti — Itatie ! jednomu krajina sily a bojňv 
starořímských, druhému krajina krásy a uměni klassikův 
« antik, třetímu krajina citronfiv a pomerančňv, Čtvrtému 
krajina lásky a řevnivosti, pátému krajina pověry a 
kněžourstvf, šestému krajina bacdít&v, blech a štírův — 
mně vše to spolu, ale nad to ještě i něco jiného no*- 
vého, málo zpozorovaného, aneb docela nedbaného ; 
Itálie ! krajino ViachoslavAv, nejstarší vlasti našich dě- 
dftv Venetův a Sarmatáv ; Itálie ! sestro Slávy, vítej ! 
— Ve Fusině najali jsme veturina (t. j. vozataje) do 
Padovy, kamž výborná silnice vedle řeky Brenty čilí 
•Hedváku vede. Zde se teprv otvírá podnebí vlaské 
přírody ; tu cele nový netušený ráj krás a pfivabdv ; 

Digitized by LjOOQ IC 



154 

mně aspoň se cde celý svět y jíaém sfétle, aei post-* 
vad nkásal a jen báilivoa rakoa hledám a ehytám STaky 
Y naši řeči, jimiibych hudbu tohoto blahoiinného vtiskl* 
Da mou dnsi předstayití mohl. Zdá se jakoby příroda 
▼sečky své porássa roslreaíené krásy spiola byla se-^ 
brala a je oa toto onské prostranství vysypala. Tito 
fikoTÍ •- olivoví hájové se STato-Píteoinfmi potahy a vý* 
snlimy; tito samorostli parkové se stepilými letohrady 
a slávochrámky ; tyto přirozené krisosahrady s výehod- 
DÍmi cedry, palmami a báječnými bobkovei ; tyto sele- 
noleské živoploty blahovonným jasmínem ověnčené; tyto 
potoky a řeky pod hrosnovými odry, mesi donskami a 
liliendy tak povlovně bex severního srásn a hlnkn ply- 
noací, jakoby všemn tomu posorně obdivovati se a ikodé 
nh^iti chtěly; tito obeliskové z myrtoví a z lentiskfiv 
po nichž uponkoviký svlačeca básnířský břečtan vshfirn 
leze; tyto věčně kvetoucí a z poupat se deroucí rfiže; 
toto povětří drahými kadidly obtěikané, lehoučké, měkké, 
pocestného pochlebným líbáním vítající : toto prozračné 
zrcadlo modré oblohy ; tato příroda každodenně svá- 
tečným rouchem oděná, tato tichost a rovnováha všech 
živlův: — toto všecko volá vsnešenýmy téměřbych řekl 
svatým zvukem : hle Itálie! — toto všecko, co viděti 
a cítiti slastnOy opisovati nudno^ dostihnouti nemožno — 
toto jest nyní mé království a vlastoictvi I Nebo mé jest, 
cokoli krásojemné smysly mé xe zevnitřního do vnitř- 
ního světa přinášejí a co duše s radostí i přijímá i po- 
žívá, co k jasné povědomosti v sobě přivodí, čím meze 
mysli rozšiřqje, pamět obohacuje, obraznost zourodňnje, 
život okrašluje. Nyní na konci léta a u počátku jeseně 
všecky barvy se tn ještě v celé čistotě a stkvělosti ře- 
řavě ohnivějí; anf v Pešti již na konci jara a u po- 
čátku léta všecko všudy zaprášené, ožloklé a vyčiohlé 
bývá« Já jsem byl v ustavičném zápasu, mámli se zde 
více přírodním, čili uměleckým krásám a památnostem 
odevzdati. Celý ten kraj od Fusiny až k jezeru Komo 
jest ušlechtilá usmívavá zahrada jižního zpftsobu, kde 
v divém líbezném nepořádku onrody země, křoviny, 
stromy vedle sebe rostop, aof je to nejbujnější révoví 

Digitized by LjOOQ IC 



155 

▼lacuje a spojuje, dilajio oblouky oidobeBé zraltoi 
iirosnem, £asto i přes cesty a silniGe^ tak že kočár pod . 
ně jedond, nejednou celé stopky a ratolestí do lůna* 
pooestnýek sráti. Téiko mi přišlo yéřiti, 2e tento kraj 
knidého dne v té kráse se stkW, a 2e toto není ponse. 
nedilní aneb svatebni roucho. Oblddal jsem se viody 
^rtkol, odkud starořecký aneb starořímský lid přicbáif,. 
ani se mi toto přípravy býti zdály kn STécení slavností 
boha Baceha« Obyiej, vínový kmen ode stroma ku 
stroma, zvláité po jilihách a topolech, roi voditi a opld*. 
lati, rosšířen jest ode dávna v celé Itálií ; jíš Virgil 
spívá v Georg. II. 363. ie : 

Kmen se radostný 
VihArn nese v povčtři volné rospoaitéje nzdy; 

cod SMohem příjemnější pohled pAsobi, neili násilné 
rev řesání a k tyčkám níským přivasování, jako v Uhrách. 
Voda řeky Brenty (ar* prond; bředu brod) vyhlíží se- 
lenáy což pochodí od zelené štávoaté barvy stromAv a 
■rostlin vfikol ní rostondeh a v jejím zrcadle se odrá- 
žejících ; její břehy honosí se rozkošnými letohrady a 
vesoioemi, větším dílem slavojmnennými, k. p. Dol Dolo, 
Mira, Stra, Noventa atd. Samá tráva a pažit jest zde 
nyní tak čerstvá a jasná, jako n nás v máji : kdybych 
nebyl měl kaiendářek při sobě, snadnobych se byl zmýlil 
v pořádku částek roku a mésíeftv. 

Do Padovy dojeli jsme soumrakem. U bran tohoto 
města bezděky mi z paměti na jazyk přiili ti veršové 
VirgUovy Aen, I. 

^Antenor potnit mediis elapsos Achívis 
lilyricos penetrare sinhs, atque intima tutus 
Begoa Liburnorum et fontem superare Timavi. — 
Hic tamen ille arbem Pataví, sedesque locavít Teucrorum.^^ 

Toto město bylo první, v němž sásady hvězdářské ve- 
likého Slavjanského muže, Koprnika, od Galileího ve- 
řejně hlásány a do života uvozovány byly. — Ubytovali 

Digitized by LjOOQ iC 



156 

jsme '6e v botliaci ilafo1fřfža<Tém (GiHice ď oro). Pří 
veieři obslohaval sás 9de 8Ícl«fMilk nad srdj fitar vidé^ 
ItDý, jménem Vinoenc Safeti, jeož doliře maďarsky nojea 
rosonudl ale i mluvil. Oo jaat & Rfme rodiiý, ale oq 
vojék BtPávil mladší věk S¥&j y Uterách. S radostí ae 
rospomioai na tuto krajiau^ ale ae earevy a vcdčiattoslí 
neiřyl vsalijak sfokojeii. Pamélné i»ylo jebo vysnásí, 
íak tdiko jeara^ oo rodilému Vlaeiioví, př>ehái&elo z po- 
éálkn madaraky ae učiti a mluviti, anf ve vlasliaii, 
vlaatné říkaje, žáduýeh dlonhícii sameUáaek á é i 6 ú^ 
a žádných dvojzvuček ó á ae ueoalésá : kleré jeko 
jaxyk i nyoí jeáté náležité vysloviti ueiiMihi^ adkeli se 
téměř 12 let mezi Uhry zdržoval* Jeáté téhož dne 
navitívili jame oou, snad ve svčté nejvétsía nejstkvost- 
néjší kavárna, Café Pedrceohi, která vlastoé le mn«kýoh 
lehce oddělených pokojů v a síní sáleží. Vlastník prý 
oelé veliké panslví prodat ku slavení této kotepualy. 
Odtud pospíchali jsme již ve tmé do kasárny, k uavslí- 
veni jednoho, v oelém tomto okolí slavného^ horlivého 
čilavjaoa) totiž p. Jos^a Zauersnika (ném. Sauersohnigg I) 
Jenž jest setníkem jísdy, auditorem a tajemuikem vqíen- 
ským v Padftvé^ narosen v Rjeae^ pftvpdné však s Kra- 
jinská pochásejíci ; oud slovenské Banské od Tablice zřísené 
společnosti. Když jsme vstoupili do jeho příbytku, již 
v pobočním pokoji na lůžku ležel tento vážný syn Mar* 
sftv. Domnívaje se, .že to jeho domácí jej nepokoji tak 
pozdě, zahřímal stentorskýra hlasem : Kdo to ? „Slavjané 
j^ou to, pane Zavermuko," řeknu já, „Slavjaoé, nesoucí 
Vám poidravení z daleka od bratrův Slavjanův a psaní 
od p. Medaniče z Bjeky«^ On skočív z postele jakby 
střelil, odpoví: ^Je-li tomu tak, budtež mi vítání třebas 
o půl noci.^ — 1 stál před námi ebebrý muž v noční 
čepici a v čistém peřestém čeehliku. V prvním oka- 
mžení já nemálo byl jsem zmaten, ale brzo umyslivso bé 
řekan: ^odpustte, Pane, že nyní nemáme kdy neadvo- 
řilost svou vymlouvati aneb za ni se styděti, ale vyna- 
hradíme to jisté, jak mile budeme míti kdy.^ — I hned 
se roslaskavil muž tento tak, že jsme s nim potom ještě 
celou hodinu v národním rozmlouvání strávili, a jediné 

Digitized by LjOOQ IC 



157 

po opélOT«ném slibu, že zejtvv- ho na deUií čas navitf'* 
vfme, nás propastil. I dostál jsem skatebné slovu. Mál 
p. Zaveršnik kaihoviiu^ tviástě na slavjaaské věoi 8« 
Tztabajki, jakové Jsme na celé cest é neviděli. Jen (áslka 
knih rozloiena jest v poliafch : ostatní jsou zabedačny 
Ira snadnéji^imn jívh přelomení z mfsta na místo, anC on 
co vojenský důstojník 5asto putovati a kraj i bydlo 
proměňovati musí. I oto má velikou sbírka knih na 8« 
Hieronynia se vztahujících, tak že celou skříni naplňuji. 
Jednu E nich i mně daroval, totiž Petra Stankovice 
Della patria di Sao Gírolamo, Venetia 1823. Pan Za^ 
versttik mi 7 jevil svůj oiunysl chvalitebný, že po své 
smrti v městě Bjece (Finme) zvláštnf Slavjanskou kni- 
hovnu a 5íta lnici založiti cbce, ku kterémuž cíli sbírá 
a porubí vše co má. Živ buď! Sláva mu I — Má v ru* 
fcopisu mnoho k tisku při hotoveného, poněvadž ale vše 
to směle a svobadomyslné'^ psáno, nechává to -na po- 
hrobky. Mluvnice illyrská leží celá v rukopisu. Mdo- 
hof jsme sehádelio pravopisech a nářečích slavjanských. 
On radí a zastává podvojné U místo /, k, p. téllo, čelio, 
anf prý skutečně zde jazyk dvě I vyslovuje. Pan Za-> 
veršnik byl drahný čas s vojskem svým v Uhrách v 
Honfanské stolici, kde často s nebožtíkem Tablioem %o* 
varydíl a s panem professorem Palkevičem ve známosti 
stál, pročež na oba tyto muže dychtivě se doptával; 
i slovenčina i čestíiia jemu nenesnáraa jest. Divili jsme 
se nemálo pozornosti a soudnosti tohoto muže a jeho 
zásadám s našimi,' co do libozvuku reči^ cele se sro- 
vnávajícím. Proč prý Slováci opouštějí své výborné 
deklinace, své určité pohlaví, své plnozvučaé a o k« p. 
dnša, pleco, slovem své mužské nářečí a přijímají to 
zženílé iikánf české? Nelíbila se mu zvláště obecná 
česká miuva, anf prý když jsem slyšel: dobrý vino, 
smělý srdce, vysokej muž, lip, piet a těmto podobo é 
potvory, nevěděl jsem je->li víno, srdce, u Čechův muž* 
ského, a muž ženského pohlaví? .lá neehté se o vtd 
oiahavé pustiti do obšírného vysvětlování, řekl jsem : 
Pane 1 příčina toho jest vzéjemaost a jednota, nebo bn-* 
demeli naše nářečí a litefatury nekonečné rOzdrobovati, 

Digitized by LjOOQ IC 



158 

i co s nás, co ze SloTákŮY, co e Čechův bude? Cftfm 
já 8ám nejlépe jak logickoa (ak i aestbeliokoa přednost 
»loveD(iny n«d češtinou; ale chci, aby raději n^co bylo, 
neili nic. Svéblavodt a odstrkavost Čechflv já nesaatá- 
Yám, podle které Slovákfim na vsdory, kde jen moboa, 
všudy své nesnesitelné ť i pfšf, k. p. mlíko, lito, sy- 
rový, dávni, anebo vidt 9ing., vidt plnr. stojí Bing. a 
plnr. ; a však máme naději, že potomci a budoucí ne- 
předpojaté pokolení i v této věci k rozumu přijde a 
vyšibováním pomalu nestydatého t, ztracenou samohlásek 
rovnováhu a tím i starodávný mu£»ký charakter (eštíné 
navrátí. — Ostatně musím vyznati, že se mi srbsko- 
illyrské zpotvořování pravé staré slaveněiny, k. p. mua 
místo mucha, uvo místo ucho, Vlaa místo Vlach, /oíť^ť 
místo chváliti, vúk místo vlk vilk vluk, punuti místo 
pelniti plniti atd» naskrze nelíbí, aniž ta první okaličená 
slova větší libozvuónost pro mne mají, nežli tato po- 
slední. To jest liché italizování: a však obzvláště 
zvučka ch není těžká k vyslovení! — Co se pak Vaši 
rady, aby se příkladem starého Dubrovnického pravo- 
pisu, místo /, dvojité 11 psalo, týče; ačkoli se příklady 
toho i v některých starých českých a slovenských píse- 
mnostech, obzvláště v místních a osobných jménech, 
nacházejí (k. p. Kollín, Hillín ; HoUár malíř, Kratochvíli, 
Navrátili ; Millíkovský, Mallý, Hollý, Žello, Kollár atd.) ; 
nic méně však bytnosti bez potřeby rozmnožovati ne- 
filuší nejprošlejší a nejskrovnější ortographie jest nej- 
lepší : ačkoli při vlastních jménech tento zpAsob psaní, 
kde snad již stoletími utkvěn a zasvěcen jest, i dále 
zanechán býti mfiže, dílem z dcty ku starožitnosti, dílem 
k rozeznání rodin podobná jména nesoucích, dílem z po«- 
Htického ohledu, an( někdy právo šlěchtictví aneb dě- 
dictví na jméně visí. — Pan Zaveršnik má i sbírko 
místních slav janských jmen v horní Itálii od VenetAv 
pošlých, k. p* Pod Padova (t. j. vodospad, který ne 
zde skutečně nalézá*) — Když byla řeč o madaromanii, 
tento hrdý šedivý Mars slavjanský na první pohled žá- 
dného podílu na tom bráti, ba o tom jakoby ani nío 
slyšeti nechtěL Když ale předcedále o Madaříoh a Jejich 

Digitized by CjOOQ IC 



poěínánieh proti našemu národu mlaveno ; od nic jiného 

než 8 jakýmsi trpkým politoránim ta krátké alova řekl : 

„To kaplja u mora**) — a když ta rosmlavu na jiný 

fředmčt 8to6iti chtél: ovšem, odpoTédčl já, ale my 

nejamo moře, my jame nesTOrni, jednota nemilnjici Slavjané ! 

V aousedatvf této kasárny roxproatirá ae slovutný 

Campus MarUtta^ nynS Proto della VatU t. j. oatroY, 

asi 528 střev, sdélí a 342 střev, zšiří, otočený potokem 

•čilí prfiplavem výsdéným, mosty t stromy ku prochás* 

kám ozdobeným. S obou stran vody stojí na břehu 

sochy slavných Padovanfiv, aneb takových mužův, kteří 

nějaké sásluhy o to mésto méli aneb na zdejší univer* 

sítě se učili. Postaveny jsou tyto pomníky hned od 

mésta, hned ode ctitelův a přátel, hned od potomkův* 

Co do krásoumy čili uměleckého citu a soudo, duše 

zkřídlatěvši v Benátkách, zde již lehčeji létala. Při 

mnohých z těchto soch bavili jsme se s nemalou libostí; 

aspoň některých zde spolu i nápisy položíme : 

Pod číslem 60. jest socha Gustava Adolfa, Nápis: 

GustavoAdolpho qood Patayii ex. fide italic. 

Script. Galileám audivisse putator, inde magno 

gentis suae regi. Gostavus ÍII. Švec. Gotb. 



*) To jest co sami střízlivější Maďaři s naříkáním cítí. Srov. 
Psaní hraběte Mik. VeŠeliniho stavům Udvarhelské sto- 
lice 1842, dne 27. července, in Siebenbfírger Botě, čísl. 
73. „Pravdy, které počty za základ mají, jsou nejnekla- 
mlivějáí, co na počet bohaté a reliké jest, to jeví svou 
Tládu na to, co nemnohé a malé jest — Pro nás Maďary 
není většího a nebezpečnějšího neduhu a trápení, jako to, 
že nás na počet tak málo, velmi málo jest. Když Fran- 
couzi 30 millionův, Angličané 20 milJionův, jiní náro- 
•dové snad ještě více lidstva počítají : Maďarův se v obou 
krajinách (v Uhrách a Sedmihradsku) sotvy 4 milliony 
nalézají, a to rozptýlené mezi ostatními obyvateli, jichž 
asi 10 míli. jest. Osamotnělé, uzavřené, bez národní po- 
^revnosti stojí zde to přehrští Maďarův! kdeže mimo naši 
vlast — aneb raději — 6 bolesti! mimo některé její 
•částky žní naše milovaná mateřská řeč ? kde nalezneme 
příbuzné mysli a srdce, kteréby společnými předky pa- 
mátkami společných proměn plných osudův s námi spo- 
jeny byly ?*« — 

Digitized by LjOOQ IC 



liO 

Vaodaloramqne rex fljasdefli soccesor fcoio 
loci obseeUDáans P. C, Ann. 1784. 
Pod bi%\em 68. 6aoova. 
Pod člsien 7 8. Francisco Quícciardini 6yiii. Pat. AUi^ 

láno, bistoriconini^ sni temports elarisskno*. 

Pod čístem 75. JornimSohieshio, qoi Patavii Aoademiam 

alambus ingeoio^ patríam rez egfregiis psois 

et bolli artibus ilkistravit, de chríatíana ropa- 

blica optifiio raerfto. Staoisians Aogaatoa Po- 

l0DÍa« rex Bionumentom posuil* Ano. 1784. 

(Odiudto vidéti, že Viaebovtf vdéčoéjsi jsoa 

naproti Sobieakého záakubám 6 křostanatvi, 

neili Němci.) 

Jiné sochy jsou Stephano Batoreo^ olim Gym. Pal. 

. aiumno, poatea Poloniao regi darissimo. — GáUleo Flo- 

rentíno, sumino Gymnasii Patav. ornameoto. (V přírodo- 

VDČ univerattDÍ cho%á se pater h\\\ hřbetové kost Gaii* 

leova, jenž zde 18 let libomadrctví zvláště hvězdářství 

dle Koprnika učil.) — Fran. Petrarchae^ ut cujus do- 

micilio urbs claruit. -^ Torquato Tasso. — Tito Li- 

vio atd. 

Titua Livius byl miiickem mé mladosti, jeho histo- 
rických řeči větší díl znal jsem z paměti učiv se jim 
ve' školách k deklamování. Jeho od Římanův jemu nad- 
vHiovauý Patavismus^ snad nic jiného není, než slauizu" 
jici latina^ anC v Iňnu někdejších Veaetův narozen byl. 
Proto nebylo mi dosti, jen sochy a obrazy jeho viděti; 
kterých se v Padově mnoho nalézá ; i ulici i dAm, v 
němž tento slavný dějepisec přebýval, jsem vyhledal a 
každý kout v ném prezřel. Dům ten jest v ulici Con- 
trada di S, Giuvanni, nápis na něm stoji: „(Domus 
Livií) Vetustate restaurata.^ Ve dvoře zelená se hezká 
zahrada, ale z příbytku, v němž Livius bydlel, žádného 
znamení. — Domnělá, r. 1413 ve chrámě s. Justiny 
vykopaná olověná rakev Tita Livia zdržuje se v městské 
radnici^ se mnohými chlubnými ba chvastavými nápisy, 
k. p. „Ossa T^ Livii Patavinr, unius omnium morlalium 
judicio digni, cujus prope invíclo calamo invicti popuH 
Romani res gestae conscriberentur. Anno 1548.^ Pozoru 

Digitized by LjOOQ IC 



16i 

hodnéjSf jert v této radniei «tarý kámen pod mrámoro- 
vým poprsím Livíovým do steny vezdéný, s následním 
nápisem : ,^V. F. T. Livius, Liviae T. F. Qaartae L. Ha- 
ly s Coneordialis Fatavi Sibi. et Suis Omnibas/^ Tento 
pomnik jest vetcbý, nalezený ▼ okolí lom, kde nékdy 
chrám Goncordiae slál. Radnice tato (Palauo della 
Regione), vystavená léta 1209^ má se za oejvétsi na 
zemi sift, jsoucí 256' dloubá, 86' iiroká^ 75' vysoká: 
tomu ale není tak. ánl ji jezdecká síň čili jizdárna 
v Moskvd daleko převyšuje, která 500 atřev. a lOcou- 
Iflv dlouhá, 1 1 3 střev^ široká jest a podloha její předce 
beze všeho píliře o podpory. — V radnici této stoji 
konisko náramné velikosti z dřeva uflélanéy o němž nám 
vodič náš tvrdil, íe to jest onen pověstný trojanský 
ktň 1 — Okolo dvadcet odčne&v v něm se skrýti m&že, 
-— U druhého vchodu do této radnice jest nade dveřmi 
kamenný obraz pověstného Petra Apona s tímto nápisem : 
j^PetruB Aponus Patavinus Philosophiae Medicinaeque 
scientissrmus , ob idque Conciliatoris nomen adeptus, 
Astrologiae vero adeo peritus, ut in magiae suspicionem 
incident, falsoque de Aa^r^^t poslulatus, absolutus fnit.^^ 
Toto poslední není pravda, nebo.hodnoTěrni spisovatelé, 
jako k. p. SpondanuSf Annl Eccl. ab A. 1316. píše, 
ie Appnus pod processem zemřel a tajně pochován byl : 
inqoisiee ale i po jeho smrti pokračovala a nemohši 
najiti jeho tělo a hrob, podobiznu jeho zpálíla. — Před 
velikou touto síní, jak se ku paláců podesty jde, viděti 
tak řečený Kámen Potupy, na němž nápis: Lapta vť- 
tuperii et ceasionis bonorum. Ještě mioulého století bylo 
to vrchnostenské nařízení, že zlí dlužníci aneb nesmy- 
slní bankrotníci, veřejné obnaženými zády třikráte na 
tento kámen se posaditi museli n piítomnosti sbíiův a 
drábflv, a tfm nemožnost svou k zaplaceni vyhlásiti. 
Ach, my všichni jedním hlasem zvolali jsme, nikdeby ta- 
kovéto ustanovení potřebnější nebylo jako v Uherské 
krajiné, takby se onen neáčislný počet mnohoročných 
processĎv snad umenšil. 

Mezi veřejnými staveními , pozoru hoden jest chrám 
sv. Antonína Padovského, v němž hrob a ostatky tohoto 

Kollárovy spisy, m. 11 

Digitized by LjOOQ IC 



svalého, jeni r. 1195 v Lúabonč se narodil a c«123t 
xemřel, pak xa patrona města vyvolen byl. Uctíyoat 
Padovanftv k tomuto avatéma měni ae často v .modlo* 
aloiebnost; prosby žebrákův na ulici, plísahy, sliby, 
farozby, smlouvy, láni a zlořečení nét se déje, ne ve 
jménu božím, ale. sv. Antonína. Na jedné veřejné vy- 
věiené tabulce čtou se tato pohorělivá slova: j^Vyslyii 
w, Ánionín, koho nesly Št Bůh.^ Kaplíce toboto sva- 
tého v tomto chráme oslepuje oko bleskem zlata, střbra, 
hořících svíc a opisy div&v a zázrakův jim nčinéných. 
Jeho pod oltářem v serpentinovém hrobe letící télo 
vydává prý ustavičné příjemnou vfini, kterou však naše 
cbřípé necítily, ačkoli jeden z našich spolupocestných 
tam 8. mši sloužil, a my tedy velíce blízko j«me stáli. 
Jazyk tohoto svatého ohová se v sakríetii ve zvláštní 
sklenicí, a zde se prodávají zvláštní tištěné modbtby, 
které se pouze k tomuto jazyku říkati mají. Mne více 
zanímalí jiní pomníkové v tomto chrámě, jmenovitě po- 
dobizBa kardinála Fetra Bemha» Spisové latinští tohoto 
■MŽe byli oblíbeným čtením mého nezapomenutého uči- 
tele Štěpána Komáriho, rektora školy Kremnické, on nám 
žákám je často zpomíoal, čítal a k čítání domftv dával. 
Já již co syntaxísta četl jsem jeho spisy^ jmenovitě E^ps- 
stolae famU, de imitatione Sermonis a Carmina: a že 
jsem to činil v jarním čase na loukách mezi voňavými 
květy a dolinami okolí Kremníckého, ; nemálo jsem se i 
já byl zamiloval do čistého jeho klassikům se blížícího 
slohu. Petr fiembo přináležel hlavně k oněm mužům, 
kteří o uvedení lepšího vkusu a krásných umění v Bvropé 
pracovali. Cicero, Virgil a Julius Caesar byli jeho vzo- 
rové v latině; on sám tak vysoko cenil svůj latinský 
sloh, že ujišťoval, žehy jej nezaměail aai za vojevod- 
stvi Mantovanské. . Učený LanziuSy in Orat. contra Ita- 
)08, obviňuje ho, že pro zachováni čistoty v latině ani 
bíbiii ani breviar čítati nechtěl, a jednomu ze svých 
přátel čteni epištol Pavlových, které on pohrdiivě epí- 
stolaccias nazýval, odrazoval. V čistotě slohu svého 
tak byl přísným, že prý v příbytku svém 40 schránek 
čili přihrádek měl, do nichž své opravené a uhlazené 

Digitized by LjOOQ IC 



168 

#pi»y z roka na rok pořádně vždy dále a dále kladl, a 
4eprv kdyí všecky tyto stupně prošly, je na světlo vy- 
dával. Ou byl rosen z Benátek r. 1470, žil ale v Pa- 
,dově pro povětří jeho sdravi příznivější. 

Druhý pomník ve chrámě tomto jest mramorové 
|>oprei vysoce učené Psdovanky Piskopové, a ačkoli 
j^Mné vždy pohled učené ženské hyl nesnesitelný^^ 
předce, že se o jednom slavopolském králi chlubné 
zmínka činí, odepsal jsem nápis takto znějící: ^Helenae 
Lucretiae Corneliae Piscopiae, Job. Baptistae D. Maní 
Procuratoris Filiae Heroínae, animí celsitudine, pietate, 
castímonía, omni literatura et septem líoguarum peritia 
^ingulari^ cum ab aliis Europae Magnatibus, tum vel ma- 
jdme ab Innocentio XI. P. M. perbonorííico diplomate^ 
et ab Joanne IIL Poloniae Bege, datis ad eam episto- 
Ii8 summopore commendatae. Demora in celebri Patav. 
Cellegio, unico post hominum memoriam exemplo, Pbi-» 
solophíae lauream adepta, atd. Obiit IBSé.** Tato učená 
panna a mudrakyně měla i doktorem bohoslovj se státi, 
kdyby tomu kardinál Barbarígo nebyl odporoval odvolá- 
váním se na výpověd Pavla Ap. (1 Kor. 14. 35), kde 
se ženám zabraňuje ve sboru učiti. Příčinou své uče- 
nosti zfistala nevdána přes celý život. Před jejím obra- 
zem přišla nám na um odpověd Napoleonova, paní Stae- 
love daná na otázku: „kterou ženskou osobu on za 
největší má?" — ^Tu , která nejvíce dílek porodí." 

Nemálo jsem se zaradoval našed ve chrámě tomto 
i hrob a obraz jménem jedné staré šlechtické slavjanské 
rodiny ozdobený, totiž hraběcí, původně Míšeňské, nyní 
Slezské rodiny Doninshé čili z Domnu^ s následujícím 
nápisem: ,,D. O. M. Fui Ghristopliorus Burgravius L. 
Ba« de Dohna (slav. Donín) Othonis F. Zulauffensium 
inter Silesios Dns, ad qnos redire meditantem mora bre- 
viore via transtulit in coelum. Abii non obii, et coepi 
vivere cum vivere desií, mutavi aeteroitate' adolescen- 
tiam, nihilqne mihi ereptom est, nisi quod tempus erat 
erepturum. — Inclyto huic Heroi, quem lustrata Italia 
«t magno ubique avitae virtutís specimine relícto. Pata- 
vium reversům febris extinxit^ Anna Dyrhia Mater vidua 

11* 

Digitized by LjOOQ IC 



164 

Cnnradus Fr. moestíss, p. p. Obiit aono 1614. Vixit 
ano. 19.^ Na p6dé stoji: „Qoídquid mortale habuit snb 
hoc saxo deposuit UIusl. Chriatophorus Burgravios L» 
B. de Dohna Silesius.'* — Myslil jseoi dloaho nad tímto 
cblabným hrobem : co tento vládyka aneb jeho, rod uči- 
nili dobrého svému slavjanskému národu a řeči? co 
Yzdélaností a slávě národní? a ie celá zásoba mé pa- 
měti a učenosti nic mi o něm neposkytovala, odešel 
jsem se studeným srdcem odtud a s hlubokým vzdychá* 
nim nad odnárodněloU' naši šlechtou, která bezpříklad- 
ným sobectvím opojená, jen o sebe a svfij rod pečuje, 
ne o národ. Žádného národu evropejského šlechta tak 
pokažena a odcizena uení, jako našeho; v jednom kmena 
se nám potatařila, v druhém poturčíla, v třetím poma- 
ďarčila, ve čtvrtém poněmčila, v pátém pofrančila aneb 
poangličilo. — Kdy pak to lépe bude ve Slavii? — 

Stavba chrámu sv. Justini/ dle nárysu Palladiová 
jest mnohem krásnější a pravidelnější než předešlého a 
slušně se 'chrám tento k nejpřednějším v celé Itálii po- 
čítá* Pán Zaveršnik nás na jednu památnou okolnost 
Te chrámě tomto pozorný učinil; totiž při vchodu a 
dveří chrámu tohoto žádné okno ku spatření není^ teprv^ 
při dalším kráčení ku středku přicházejí stupnivé okna 
na jevo. Stavitelem jeho jest Ondřej Riccio r. 1521. 
Architektura jest zde plod vznešené krásoumy. Mezí 
malbami stkví se mučenictví sv. Justiny od Pavla Vero- 
nesa, a Madona od Romanina da Brescia ; mezi řezbami 
jest Snétí s kříže Krista od Alexandra Feronesa (snad 
Pircneza ?) celé dílo i jednoho mramoru; nn řezbínách 
stolic s kůru pracoval Francouz Richard 22 let; ony 
představují historie biblické. I podloha Čili pfida u ol- 
tářův, jichž se zde 25 počítá, vykládána jest ve floren- 
tinském slohu rozličným krásným kamením, k. p. lazu- 
lem, jaspisem^ achátem, mramorem. Zde spobivá i tělo 
8v. Justiny a tělo sv. Lukáše evangelisty, pro kteréž 
poslední zdejší benediktini, jimž chrám tento i s klášte- 
rem patří, dlouhé a prudké hádky s františkány Henát- 
skými chrámu sv. Joba vedli, kteří též toto tělo míti 
potvrzují. Papež Řehoř XIIL rozhodnul konečně rozepří 

Bigitized by LjOOQ IC ' 



165 

Icu prospéeha Padovaaftv; mezUím nkazaje se í v ňfmS 
ve chrámě sv. Lukáše hlava tohoto évaogeKsty. — Chrám 
tento má 9 kopli, a pořád ještě se pracuje oa jeho 8ta-> 
veoi a ozdobování, aniž se tomuto brzo konec učiní, 
anf pokud bndqvání trvati bude, veliké Ůan^ a poručen^ 
fitvi klášter tento přijímati právo má. Svoboda a svět- 
lost panuji všudy v tomto chrámě : proto jsem se opě- 
tovaně k němu vracoval a nikdy jsem jej neopustil bes 
citu tichého a blahého poklidu duše. 

Dom čili kcUedrální chrám j^sié též není dostaven, 
první nákres prý pochodí od Michala Angela. S jakousi 
nádhernou chloubou ukazovali nám zdejší knězi bysta 
Petrarchovu od Rinalda a téhož nejstarší obraz v sakri- 
stiiy který se za současový a pflvodní udává. U tohoto 
chrámu byl totiž někdy Petrarcha kanovník^^m, a od* 
tndto koupil sobě v blízkosti, asi 2 míle od Padovy, 
ve vesnicí Arqua, dům kde konec života ztrávil i umřel. 
Vypravováno nám, že celá Padova jeho pohřeb sprová- 
jtela, že zlatohlav přikrýval máry, nad nimiž nebesa dra- 
hými hranostajovými kožešinami podšitá se chvěla atd. 
Při tomto chrámě jest vysoká věže, na jejíž nejvyšší ' 
místo já, dle svého obyčeje, vstoupil jsem, abych město 
a okolí v celosti spalříl. Na tuto věži tři vůdcové vla- 
ští mne sprovodili, totiž kostelník, jenž klíče oď prvních 
dveří dones] a otevřel, zvonař, jenž historii zvonův vy« 
pravoval, a strážce věže čili věžník, jenž okolí Pado- 
vanské vysvětloval, jména viděných palácův, vesnic^ hor 
a rovin předříkal. Každý z těchto penézolovcův zvláštní 
avfij plat žádal i obdržel. 

Ve chrámě ser vitu v ukazuje se rakev Antenorova 
8 latínskýqii nápisy: my však v podobných apokryphic- 
kých pokladech zalíbení nemajíce, nedlouho jsme při nf 
meškali. 

U chrámu sv. Filipa a Jakuba ukazuje se do zdi 
vpravená kamenná kazatelnice, z níž prý Martin Luther 
kázal, cestová v tudy r. 1510 do Říma, v důležitostech 
svého kláštera : což dosti pravdě podobným býti se zdá, 
ani toho času mnoho Němcův na zdejších školách štu- 
dovalo, jenž jeho poslnchačí býti mohli. 

Digitized by LjOOQ IC 



166 

Na všeočiliiti Padovském Študovalo od oejstaršicb 
iasftv mooho cizozemcův, zvláště Polákfiv, tok že zde 
jména Potockýcb^ Čartoryskýcb, Kochanovskýcb^ Ponia^ 
tovských a jiných běžná a téméř domácká jsoa. Odtad 
město toto dostalo přijmi la dotta\ I nyní ještě štodnj» 
zde réěitě asi 50 mladých Slavjanfiv ze všech kmenův, 
zvláště lilyrové, Čechové a Poláci, nejvíce lékařství a 
mudrctví. Kdyby spolu drželi a v národní vzájemnosti 
se vzdělávali : jakové sloupy a ozdoby národa mohlyby 
odtudto vycházeti 1 Radil jsem k tomu, prosil, napomf- 
naly pomoc k zaloieni všeslavské knihovny a čitalnicě 
slíbil : čas pou5í, na jakovou roli semeno slov mých 
padlo« 

V Padově se narodili aneb bydleli následující malíři i 
fiuttafogo, Campagnola (Benátčan), Giotto (z Vespigna* 
na), Gíusto Padovano, Gnaltieri, Guariento, Mantegna; 
Miretto, Pizzoto, Squarcione, Stroifí, Varotari. 

Ostatně zevnitrnost Padovy není pěkná, ulice těsnej 
domové tmaví, obzvláště u pozemí, ant pro přístřeší číK 
podloubí, téměř po celém městě běžící^ světlo k oknfim 
proniknouti nemůže : odtudto pochází i to. Že celé 
město jest zapavučínéno, zaprášeno, zanečistěno : jen ť 
předměstích něco více čistoty a jasnoty panuje. A viak 
od času, co Benátky klesají, Padova roste, ant nyní na 
47 tisicův obyvatelův počítá. I krásouma Padovská 
cele jiný ráz má než Benátská^ buď to malířství, nei^ 
řezbářstvi a stavitelství. V Benátkách vše stkvélé a 
jasné i v lípadku : zde temné, pošmourné od počátku. 

Okolí Padovanské . jest i rozkošné i zanímavé, a 
zvláště výběh do blízkých o&ad Ahano a Arqua čili 
ArquatOy v horách Euganských ležících. Nejvyšší chlaoi 
těchto bor má jméno Venda^ Monte Venda, nepochybně 
od Vendův Venetův. Na chlume . tom truchlí rozvaliny 
hradu aneb kláštera. Abano, lat. Fons Aponí, u Lívía : 
Aquae Patavinae, jsou teplíce slavné. Již Martial, Epigř* 
VI. 42. o níchzpívá: „FonsAntenoreae vitam qui porrigís 
urbi." A však naším zdáním ke mnohým uherským sotvy 
íie přirovnati mohou. Jest zde i tak řečená bahnité 
koupel (brgno di fango), kde se na churavé ondy teplé 

Digitized by LjOOQ IC 



167 

btbno přikládá. V kostele vesnickém jest náhrobek 
Václava Ferdinanda Popela hrabete z LobkaviOf rodi* 
lého Čecha. Ach, jak jsem se zradoval uzřev ten dlouhý 
nápis, že ta již jednoa při jednom vzneáeném muii na- 
leznu zásluhy o národ a řed, jest^lí ne' chválené aspoň 
zpomenoté : ale i zde mne naděje zklamala, ani ilepé-* 
ječky zde o tom, v tomto nedutoa latinou psaném ná- 
pisu, jenž takto zní : 

^Piis Manibns Illust. atque Bxcell. D. D. Veoceslaí 
Ferdinandi S. R. g. Com. Popel, de Lobkovitz, Domini 
in Bilin et Liebst. S. A. Regiaeque Majestatis CanMrarií^ 
Consiiiarii Status, eo Equitis aurei velleris hoc monu* 
menlum moestissimi haeredes p. p. , 

D. O. M. Chare steteris Viator : statím praeteri, cur- 
sim lege, perpetím luge ; ab, quantus viator hic praeteri- 
ens praeteriiL Sic praeterít figura mnndi. Jovis Austríaci 
Mercurins Pentaglo^sus (rozumíli se zde i česká ře6 ?) ad as 
quilas, lilia, turres, Leopoldi Imper. ter Augusti, ter Oratoř, 
emenso orbf , quem cognato purpuris sanguine, virtute, sapi- 
entia attonuit ; demum Vinďobonam redux et valetudinig 
gratia ab ittnere divertens, nbique quaesitam A pani re«> 
perit salntem. Hic medico pedes. imbuit coeao, at eloto 
mortalita tis lato animam induit coelo. Ita per lutum, 
aquam, ignero, transivit ad refrigeríum, cmpireo qaaai 
pirae maturior^ fastis quam fatis dignior. Trepidaverat 
pBulo ante tellus^ non tam roinae praesaga, quam indí* 
gnata, aut tantis párem meritis sibi lauream deficere^ 
aut tantum eripi Beipubl. Atlantem. Flammautes lacrymas, 
madentes flammaa adfudere funeri třes pupilli, plures 
pupillae, Euganaeo thermas daturae olivo, niai haberet. 
Postbac ergo bis calentes flebis undas ter flebile Apo- 
non hen ! Magnns Viator, Luče Sanctae Luciae Anno 
1655. Luče Sancti Lucae Anno 1697. Luci flnxae nptna 
fulsit^ denatus fluxit. Lux perpetua luceat ei. 

fixoviae trifariam sepultae : 

Pers hic, pars Bilinae, pars Pragae : nempe jafiere 

Ufto non potuit tanta ruina loco.^ 

Digitized by LjOOQ IC 



198 

Hfsto tohoto dlouhého bombasta, vioe by ois sde byl 
pronikl • kovdéiností naklonil krátký nápta asi v tento 
ámýsl : ^Vedl národ avQj ku vzdělanosti a slávé.' 
Anebo : ^Byl horlivým, viájemnost milujícím, Slavo6e<- 
•hem V* — Ostatně i náš Dobrovský navštívil tyto lásné 
B hrabětem z Nosatíe (Nostíz), r. 1794 ; a Slavjan An- 
drej erský nejlépe je opsal : De thermia Apon. Berol. 183 U 
Arqua^ městečko vsi rovné, asi dvě mile od Pa- 
dovy k jibn, památným ae atalo domem a hrobem Fran- 
tiška Petrarky, slavného básnfře vlaského, jenž zde asi 
pět let bydlel a pak r. 1374 umřel; nalezen byv ráno 
ve své knihovně a nloženou na knize hlavou. Poně* 
vadž se v Páně Polákově Cesté do Itálie, tištěné v 
Dobroslavě na str. .90 — 94 obšírné zprávy o Petrarfcovi 
nalézají, my zde jenom to doplníme^ co tam chybí, 
a předce vŠdobecooa pozornost zaslouží^ obzvláště u 
nás SlavoSecbfiv, poněvadž básníř tento nejen Prahu na- 
vštívil, a s císařem i králem českým Karlem IV. sobě 
důvěrné listy dopisoval, ale i tohoto přítelem a miláč- 
kem byl, tak že Karel jej i titulem Falckého hraběte 
poctil. K tomu i některé z jeho spisftv již i do češtiny 
přeloženy skrre Řehoře Hrubého z Jelení, jmenovitě 
O lihařatvt proti késtí a neštéstt. — Na jednom kdnci 
městečka stojí na pahorku malý, nyní od vesničanův 
obývaný dům Petrarkův, chatrnými stěnomalbamíi Po- 
trarku a Lauru v koupelí představujícími, vnitř ozdobe- 
ný. Nade dveřmi do zahrady a vinice vedoucími, čtou 
ae následující, od pozdějších majitelův napsané verše: 

^Impune hinc Cererem sumas, ímpune Lyaeura, 
Intactas habeat dum mea laurus opes.^ 

Stolice, na které Patrarka sedával, poctěna jest tímto 
od Pignoria , složeným nápisem: 

y,Hospes ades, fenuemque procnx ne despice Sellam, 
Teťpsichore qua vix anrea majus habet. 

O quoties Vatum bac sedit clarissimus olim, 
Dum canit ad Tuscani carmina culta lyram : 

Digitized by LjOOQ IC 



169 

Tam rís^idae ad nnmerot moUre cacumíoa qnerent 
Conspectae et rabiem pooere jussa fera est, 

Phoebe pater, quid aellam axi superaddere eesfas? 
DigBÍ6r haad carrua iaatraet ulla laoa.^ 

Si&l nelepý, na něnai Petrarka jídával, má více ni- 
pitfiv, jeden od Jana Bhodia, Dána, takto mi: 

yLímpída aervaví mensis cryslalla Petrarchae, 
Simplicítas aeví, qnae fuit, índe patet.'' 

I kočka Petrarkova, z n\i se xde ve výklenku 
kostra čili stMlet, nepochybné často obnovovaný, nka- 
2uje, dostala básnířáv^ takto ji versí od ÁrU. Qnarenga 
eloien^raí a ^d^ napsanými zvelebujíoíoh : 

^Etruscus gemioo vates exarsit amore, 

Maxímas ignis Ego, Laura secundas erat. 
Qnid rides ? díviaae illam si graiía formae 

Me dignam tanto fecit amante íides. 
Si namaros geniumqae saoris dědit illa líbellís. 

Causa ego, ne saevis muribus esca forent, 
Arcebam sacro vivens a límíoe mures^ 

Ne Domine exitio scrípta diserta dareat. 
Incutío trepidis eadem defuocta pavorem^ 

Et viget exaníffií in corpore prisca fides.^ 

V samém městečku jest Studna Petrarkova (Pazxo 
di Petrarcha), kterou prý básniř tento pro své spoluméšCa- 
ny stavéti dal a s ni sám vodu píval ; nápis nad ní jest: 

^Ponti Numen inest, hospes venerare liquorem, 
Unde bibens cecinit digna Petrarcha Deis.^ 

Na druhém konci městyse jest kostel, a proti němu 
brob PetrarkAv s nápisem od nčho samého shotoveným: 

nFrigida Franoisci lapis hic tegit ossa Petrarchae, 
Snseipe Virgó Pařena aaimam, Šate virgine parce, 

Digitized by LjOOQ IC 



170 

Pessaque jam terris coeli requi«8cat in arce*^ 
Moritnr Anno 1374. 18. 3ulH. 

Pomník hrobový z červeného mramoru jest mu 
postaven od jeho zetě Frant. Brosana ; stojit on na 
lir&saém pahorku Eoganských vrch^v a jen hrdý Monte 
Venda jej převyšuje; má pak tyto nápisy: 

„Viro ínsígni Tranc. Petrarchae Laureato Fran- 
ciacblus de Brosano Hediolanensis genevy individaa 
Gonversatione^ amore, propingoitate, successione, 
memoría.^ 

Z tohoto pomníku a nápisu vidno, že Petrarka 
diťky jmenovitě dceru mél, anf se zde jeho zef, gener^ 
Frant. de Brosano sám zjevně jmenuje. Že se tato 
dcera Františkou nazývala, to dokazuje pomník hrobní^ 
jí od jejího manžela v Trebiši (Trevisó), ve chráme sv» 
Františka, s ná$ledojícím nápisem ' postavený : 

„Franciscoe parienti pereikiptae Francisci Petrarchae 
Laureáti Fihae, Francíscolus de Brosano Mediola- 
nensis maritos P. Obílt Ann. 1384. 

Zde se, mimo obyčej, jméno matky nezpomíná^ 
nepochybně pro stud, že snad z nižšího stavu byla : 
pročež nezdá se pravdivé býti to, co J. Ph. Tomasini, 
in Pelrarcha rcdivivo, píše, že z rodu Beerarův pochá- 
zela. To však nade všehkon pochybnost povýšeno, že 
dcera tato v Meduláné zplozená, ovocem zapověděné 
lásky byla : pročež výpovědi Vlachfiv o Pelrarkovi ne 
ye vlastním, ale toliko ve vlaském smyslu se bráti a 
rozuměti mají ; tak píše k. p. Boccacio „Petrarcha a ju- 
Yentute coelibem vitam ducens adeo ineptae Venerís 
spurcitias horret, ut noscentibuá illum sanctissimnm sit 
exemplár honesti.^ Mezitím František Petrarka co do 
mravnosti ještě vždy předčil bratra svého Gerarda^ 
který prý vlastní sestru za hotové peníze do Bíma pro- 
dal. Františka, přirozená dcera Patrarkova, zanechala 

Digitized by LjOOQ IC 



17f 

syna, jenž v dčlínství, 3 lela 4 měsíce stár, t Pavil 
zemřel, kde i náhrobek má s oápísem latinským od 
svého starého otce Petrarchy složeným, z něhož některé^ 
Terse zde stfijte : 

jyFrancíscus genitor, genitrix Prancisca, secutas 
Hos de fonte sacro nomen idem tenuú 

Sol bis, luna quater flexum peragraverat orbem, 
Obvia mors, fallor, obvia vita fuit. 

Me Venetum terris dědit urbs, rapuitque Pavia ; 
Nec queror, hic coelo reslituendus eram.^ 

Hy sobě Petrarku^ podle jeho utěšených znělek a ne-^ 
vyrovnané Čistoty a libozvučností řeči, představujeme 
obyčejně co švarného, strojného, ve zdvořilosti a v ob- 
cově výtečného, nádherným rouchem oděného švíhlfka a 
zamilovance, ale místní podání, anobrž i staří svědkové- 
kladou jej do počtu těch učených, kteří o zevnitfnl 
ozdoby nestáli; jeho oděv byl prý zamazaným masař- 
ským nohavicem podobný^ tak Že často své básnické neb 
jiné nápady, dřevccm neb jíbým končitým nástrojem^ 
naň sobě poznamenával. — 

V Padově sjednali jsme velurlniho až do Verony, 
přešibalého Vlacha, který jediný na celé této cestě nás- 
ošidil, ie jsme asi čtvrt hodiny výše určeného času k od- 
jezdu v onéno veliké kavárně Padovské pfi pití kávy 
sftstali a on před hostincem na nás čekati musel: přišed 
brnbían tento sem okřikoval nás s neslýchanou drzosti 
v přítomnosti lidstva. Potom z Padovy do Vicence vezl 
nás na bujných čerstvých dvou koních a prostranném 
kočáře : ale ve Vicenci; pokud jsme oběd, návštěvy přá* 
tel a přehlídku města odbývali; prodal nás jinému vozní* 
kovi. Chtě vše nejen město, ale i jeho přerozkošné 
okolí pěšky přehlednouti, naložili jsme, aby nás naše 
příležitost předešla a na určeném místě ven z města 
čekala: ale jak jsme se nlekli spatřivše zde cbatrnon, 
rosviklanoD, těsnoa kolesničku a před ní zapřáhnutou je- 
dÍDOQ habenoQ škápn, která nás dále vézti měla. Naši 
zdejší známi radili nám, abychom onoho klamce k vrch— 

Digitized by LjOOQ IC 



172 

«08tí pohoali a dostiučiněni žádali: ale tím bytrae aspoň 
«čkolik hodin byli ztratili, nám pak nyní nic dražšího 
nebylo nad čas, proto požehnavše padouchovi tomu na 
snby odevzdali jsme se tise a odhodlané svéma losu až 
do nociy kde lepší příležitost jsme obstaralí. Vyjmooc 
fadova, jináóe byli jsme a ítalakýn lidem, jak vozícím 
tak i vodicím a obsluhujícím nás, velice spokojeni: ob« 
xvlášté když slyšeli, že žádný z nás není ^Tedeisco^^ tn 
byli hned sama přívětivost a dflvěrnost, an€ toto jméno 
i a Vlachův nepříjemné národní památky a bolestné city 
vzbuzuje. Vozkové tito berou na sebe spolu i obsta- 
ráni chovy a hospody pro své pocestné : což nám oby- 
čejné vždy lépe vypadlo, než když my sami to na sebe 
Jsme vzali^ ponévadž vozící tito y tom zkušeni jsou i 
sami hostinští, dobrým častováním i hostfiv i vozíčAt 
vozíce tyto k sobé přivabují, aby hojný odbyt měli. 
Vůkol Padovy, vsi Rubáno až do Vicence, opét všudy 
fliavjanský způsob rolnictví (wíndiscbe Beete). Na rolích 
i v zahradách vidí se všudy dvouhrázdné orant^ tak že 
ávé brázdy, jedna v ievo druhá v právo vedle sebe 
udělané, ostředek 6ili záhon způsobují. Ponévadž se 
ve vlaské řečí rolník hifolco\ čili biaulco, t. j. dvoa- 
érázdoík, role pak hifulca t. j. dvoubrázda dvoabrásd- 
uice nazývá; přišlo mi zde na pamét místo starověkého 
]ironikáře Fredegara^ jenž v kap. 48, kde o králi Sá- 
movi mluví, Slavjany y^Vinidi bi/ulci^ nazývá, kterýmž 
Jménem prý od Hunů (Cbunů) jmenováni byli. Známo 
Jest, že i a Němcův a Angličanův jména našeho národa 
^SurheU Vilzen^ Vili Vileni^ rolníka a sedláka zname- 
naly. Bi/uko tedy jest dvoubrázdoík, vendický rolník, 
^lavjan. 



d by Google 



17S 



HLAVA IL 
Ticenca a Verona. 

Příroda mezi Padovou a Vínceocí není tak néíoé 
a milostaá jako mesi Fasíooa a^ Padovoo, ale vsoese-^ 
Déjšf a mobiitnějáí : vysocí platanové s obou stran sil- 
nice cestu na procházku proměň ají. Na levé ruce tá- 
hnou se hory „coUi Eaganeí.^ Zde již rejže svobodné^ 
na polí roste. Zeleoost trávy a stromft jako n nás v 
měsíci květnu. Vicenca leží mezi dvěma vrchy v pro- 
stranné rovině, která o lidu pro její ourodnost zc^ra" 
dou, pro časté yolnyjctíkou Benátskou 8\\i}e, Dvé řeky 
protékají město, Bacchillíone a Retrone, jenž do onoha 
86 vlévá. Narosto-lí voda onoho prvního, voda tohota 
spátkem teče, odtud i jeho jméno Retrone (ili Zpáteč- 
ník. Co do klassického stavitelství, jest toto oevelkď 
město téměř první v Itálii. Ono počítá 57 chrámňv, 
klásterSv a špitálfiv. Svou nynější krásou a nádherou 
povinna jest Vincenca slavnému zde narozenému stavi- 
teli Ondr. FaUadiovi (1508—1580), proto náš první 
krok' v tomto městě obětován byl tomuto nesmrtelnému 
umělci, zvláště navštívení jeho domu, v němž bydleL 
Dflm tento v ulici S. Corona, není veliký, ale trvalost, 
prostota a jakási římská krása v něm spojena jest» 
Stěnomalby na prfiěelí již téměř, vypáchly. U brány na 
pravici stojí ve výklenku socha tohoto stavitelského hr* 
diny, v přirozené velikostí^ Na první pohled viděti r 
něm obra a genia, jenž sé opovážil s germansko-gothic- 
kým po Itálii rozšířeným barbarstvím v architektuře da 
zápasu se pustiti a nad ním i štastně zvítězil. Palladio 
první cítil ten ošklivý odpor mezi italským podnebím 
a severogermanskými stavbami, proto ustanovil tyto le- 
dové ropoachy z krásné teplé vlaské pfidy vyobcovati^ 
a jí antický řeckořímský sloh, v obnoveném a našemn 
Času přiměřeném rouchu, navrátiti. — Proto konal Častd 
cesty do Éíma ke skoumání pozůstalých starotin. Jeho 
arcidílo jest zde tak řečené Olympické divadlo^ roku 1 580^ 



d by Google 



174 

ipodle rozměru a pravidel od Vitruvia udaných stavené, 
v němž se někdy překlady řeekých kUssíkňv (k. p. 
Sophonísbe) provozovaly, a které nyní zpustlé stojí. 
Ono jest důkaz, jak hluboko Palladio do ducha antiky 
vnikl a ji, ne nápodobiti, ale znovuzploditi uměl. Ka 
iprospěchu hlasu zvolil on ne polokruh ale elliptíckon 
formu ampbitheatra. I v nejmenších ozdobách uměl 
Palladio velikost a trvalost, lehkost a krásu spojití. Škodv 
že toto dílo tak málo následovníků v Evropě našlo, 
Jistě žehy se žaloby na njeslyšení v nynějších divadlech 
znavné byly umenšily r nebo Pařížské, dle tohoto vzoru 
stavené Olimpícké divadlo jest prý toliko chatrný stfti 
a polovička tohoto. Tak málo vykoná j ta největší dfl- 
vtípnost a tvorcivost jednoho muže proti zastaralému 
.i&vyku a neduhu, jest-li potomci, nemajíce chuti a sily 
k jeho skutečnému následování, domnívají se, že již 
dosti učinili, když jen jeho vzorům lenivě obdivovati 
se budou ! 

ŠCastnější byl Palladio ve stavení chrámův a palá- 
^ův, tu nejen obdivovatelův nýbrž i posobníkův mnoho 
nalezl. Vyznati musíme,, že i my teprv ve Vicenci 
umělce tohoto pravě cítiti a vážiti jsme se naučili. 
V Benátkách jsou jeho chrámy a paláce, se svou vele- 
bnou prostotou a přísnou pravidelností, jako ztracené 
u prostřed jiných mnohých bujných, nádherných, stra- 
katých budov lam venetosíavského, zde byzantinského, 
onde arabského a gothického slohu a vki^su; ony jsoa 
venkovská panna v tovaryšství mešfanek: zde ale jest 
Falladio doma a pánem celého, města. Městská radnice 
od Palladia obnovená a jonickými i dorickými sloupy 
ozdobená, palác Chiericato, Tiene, Folco, Valmarano, 
Trísino a jiné, jsou pomníky jeho sl»vy ; pročei^ jej 
Vlachové, a to ne bez příčiny, Rafaelem mezí staviteli 
nazývají. On svým spolumešCanům takovou chuf k pě- 
kným stavením vdechl, že se tato Časem na šálenství 
zaměnila a celé rodiny na mizinu přivedla. On byl ode 
vděčných VicenČanův do počtu patricíův povýšen; psal 
i knihu výbornou o stavitelství, tištěnou zde v otčiaě 
«vé r. 1776 ve 4 sv. 

Digitized by LjOOQ IC 



Kdyi jsme na némčslí v obdivováni radnice před 
líojenskoa kavárnou atili, přitovaryšilo ae k oáni několik 
Tojenakých d&atojnikáv, nasicb krajasfiv l Čech a Uber, 
jenž nás dle postavy a roucha hned la cizozemce a 
vlaatence měli. Sedtcim u atolu pod holým nebem, 
padl nám hned jeden pea v oči, jeni zde ležel a při 
hití hodin a zavzoéni bubnův vojenské atráže akočiv ka 
stráži béiel a tnlo na určená jí mista sprovodiv opét 
sem ae vrátil. To délá pes teato zde již od 10 lot 
s tou největší bedlivostí; zadřímá-li stráže^ ofr ji bře- 
oháním aneb oděvu trháním a kousáním ze soa budí 
každou hodinu, když se stráž střídati a měniti má, od- 
kudž se tento pes obecně strážmistrem zve, 

V samé radnici, kde se soudy konají, visí obraz, 
Posledm soud představující, od Titíana, jehož jsme tu, 
jako našeho dávného známého, opět s radosti pozdra- 
vili, U města leií na vysokém pahorku (Hoňte Bernio), 
kamž krásná povlovně stupující sloopochodba (arkáda) 
vedei chrám a klášter servitflv, zvaný Madonna del 
MoAte: opravdu rajská vyhlídka jest široko daleko z 
tohoto vrchu, tak že bystré oko při jasném povětří až 
do Benátek proniká. Mnohé vznešené cestajíci osoby, 
k, p. Kristina 3vedská, králové a knížata francouzská, 
anglická atd, zamilovaly se do tohoto hlediště tak, že je 
s vytržením a často navštěvovaly a za nejkrásnější punkt 
v Evropě vyhlásily : což zdejší obyvatelé ne bez sobělibé 
pýchy vypravují. Ale jako se mé přírodomilovné srdce 
zde krásami těmito nejspanilejšího kraje, který sem jak 
živ viděl,, rozplesalo : tak se mé křešCanské oko nemálo 
urazilo patřením na rozhlášený veliký obraz od Pavla 
Verooesa představující Krista co poutníka u stolu pa- 
peže Ěeboře Velkého. I zde zůstal sobě tento mistr 
věrným, genia Iná lehkost a bezpečnost u vedení štětíka ; 
jasné pozadí, žlotočervené a žlutobilé míchání světla, 
které tichými modrými stíny mírněno bývá aby oko ne« 
oslepovalo, ohnivost barev, okázalost a marnotratnost 
oděvu, na němž všudy cetky a blyskotky, Benátská 
hrdost jeho mužův, jejichž podobizny obyčejně od ži- 
vých známých a přátel půjčeny jsou a proto nevyro- 

Digitized by CjOOQ IC 



iT6 

Tnanou živost dýchajf, a obcvléitě hodováni a štelováni 
T nejbobatši tillfoéftíosti, se tlatf ni a střibrným po zemt 
krásné rolfotenýlBlpářadiDi, a plRýflií péHieími se čidemí 
^— všecko toto Dá první poMeď přozrasuje tohoto mař- 
aolratného • syna- mezi maHří^ jeni oby^ejiié í sám sebe, 
co černohlavce s orliěim' Doséň, mezi hoaťy klade. Jeho 
osoby nejsou francouzitf liejskové, ani anglidti hltoňová^ 
asi germaoěif močibubové ; do bláta tělesností se zaho- 
diti Eíenátská amlnvitost a pompa neddpónstéln ;;ťóíe jsoa 
OBÍno zdvořili rozkosnfikové, hedbávní5kové á blaho* 
ckutnáčkové^ jakových novější evropejská vzdělanost 
mezi boháči á povýšeoci mnoho zplodila, kteří se ne 
tak požíváním, jako raději jen okašováofm rozkoší obi* 
rají, ze sempancisy nic vice nei kypící péay a perly 
srkajíce. I zde malba utěšená: ale myšlenka nitkiy 
chybná, a celé složení tak vélikéko mistra nehodné a 
křivé, byf pak je někteří ctitelé jeho jakkoli natahovali 
a vysvětlovati chtěli. Papež sedí u štola na prvním 
místě v celé dftstojnostiy aěkolí bez koruny, pak násle- 
doje Kristus v chatrné postavě, vedle něho kardinál ; 
na druhé straně stojí opět kardinál s velikými lukny 
(brýlemi) na nose. Hládeneiek, španělským roncb^m 
oděný, obsluhuje drže psíka na loktech. Pod stolen 
sedí kočka, opice atd. Co chtěl Pavel Veroneso tímto 
povýšením papeže a ponížením Krista ? Káyby tak přísni 
op^vdovost v celku tohoto obrazu nepanovala, téměř by- 
sme tohoto čtveráka do kacířského podezřeni vsalíy 
majíce kontrast ten za ironii a jemně ukrytý protestan- 
tismus : nebosamodék tai»ul nám zde na mysl oned^ 
tomuto podobný obraz v Novém městě Pražském v domč 
u Černých Kos zvaném^ Lukáši Velenskému přináleže*- 
ji0ím, kde Jakub a Kuorad z Kandelburku, Angličané, 
v Praze na učení byvše na jedné straně utrpení Krista 
Pána, na oslici do Jeruzaléma v pokoře jezdícího a tr- . 
novou 'korunou ozdobeného, no druhé straně papeže, 
an Bt koních drahými zlatohlavy přistřených^ trojí ko- 
runou ozdobett se veze, vymalovati dali : na kterýž 
obraz sám Jan Hus v kázáních svých narážel. -7- Co 
Gdthe mezi básníři, to jest Pavel Verouese mezi malíři ; 

Digitized by LjOOQ IC 



(••taeifé télesnóBi a ten. neliémměiH lylHirltii^ui Tlje 
<«o; UÉkdVonný «efyr, -k dél ohév- iméleflT. 
..' Jíiss. tohoto pahorku TidW lOa dvou kopdch dra 
ataré hrady Mcmte. Veeckiq a Montě Nuovo aneb Car 
^tdeií : mH eeatá do V«foňy taic blfaho vedle «ioh Todo, 
žé íoD ati pil hodioy ob«hodtt t právo ud6iati potrebir. 
JaoH oay paaiátBé amiitelai oandeni dvou aamilovaBcfti^ 
Momea a JuU^ jeito.Shďksp^arejia předmél zoámd yfr 
teěaé tracblobry svodil, a htdV s obou téehto neprátel- 
ah^ah rodin poi^hátevša nesnéjlao ae nilovati a aaobilíy 
jeden ae! otrávili, naiei pak i v jadoon hro^é pocho«- 
váfii .byli. Oaea atarý hnňv téehto dvou rodin a hradflir 
4rvá prý ai peaavad tak, io ie oudovd a dítky jedné 
a ohimi dnibé rodiny do manželatvi vatOBpíli hroai. 
AngU^né putojfef vieohny. idi tdebto bradflv obrýpaH, 
h«r«ii6o fobé kaménky,, cihly atd. oa ppnéikn odtadto 
do avé vlaati. Ve Verony v Orfanofrio della Franta* 
aohine, nkanaje ae i pocbybqá kamenná rakev, ▼ niž 
prý oba tito aamilovani pohrob^si Ifželi. -* Vicenea 
byla iodtátém náaledajicich malířův: Baaaana, Magania, 
Mareaaalca, Montagaa, Speransa. 

U Verony taiíná ae cele jiná, pahorkovitá^ akal- 
natá plíroda. Gelf leaoyé monišovýoh sfromftv vkaa^jí 
na pilná obdělá váni. hedbávu, I sde bydleli někdy Ueneti 
lili Veneii ao aanonakými .Gaiiyi poadéji od ňímanflt 
přoBKOžení. Nedaleko města v tak řečené Boudiehi 
(ar. mda) rovině tvitézil Cajna Mariua nad Cimbvy. 
Atila sbořil měato a poplanil okolí tak; že tito kopco* 
vé ei posavad na- tohoto škrtiiate lidatva ae hněvati 
a jeho jména klnodli se zdají. Fo něm vřítili se sem 
fiufiové a Herqlové; psk .Gothové,Lonfohardové, tejtchž 
vláda Marfl YeL slomil. Pod j^o aynem Pipinom byla 
Verona sídelním měatem království italaháho. Zatím ro- 
diny fizélinská, Sealigeraká, Viscontaká, Carrarská před- 
Boataastvo v chci měly: až ae měato BenátčanAm 
poddalo a a těmito až do nejnovějska spoleěný loa 
7ÍEiiiovalo« ňeka Tyča Teea (lat. Atheais, itoL 
Adige Atagfia, něm. Etsch, od teka, leč^ tok) prc^téká 
město, a dělí je na dvě; I brána Stupa (ar. vstupy 

KolIárOT7 ipif 7, m. 12 

Digitized by LjOOQ IC 



178 

▼chotf) jlňáhe t Foru M PiliO| zdiji te býlí snmvf 
flavjaDóiny. llyjiwe bylí bytem v : boalíneí « Zltlé Ho- 
Inbioe (Cdambt ď oro). Niébané ftoVeiii a slluroftié 
Dopravy; riatlÉUiefli Jeho Jesl Nimee, Inšhn Švýeer, 
Xeirad Epple, proto i N<mci sde iMfvfee bytojí. Mméř 
▼ kaidém mčaté a mistefiks Mcháxiee ttkovt némeckjf 
ho9tinec a hostinský : tek vlmeoký eirod vieéy spola 
drži, ttk pe6a}e viody jednonytlné o saebováiil • ros- 
-ifřeoi 8Td národnoati a řeiil Hyjsnena celé' neaf deali 
4lottkd oesté v eíxoseoiika nikde slavjanakého hostinoe 
to přijeti 8lay}aatfiktch pocestných nena&li. Hmba mém 
nemoudrým SiavjenQml jejíchi nesvoraoat avétobiateriokoii 
se stala, tak že ae jf i ti Dejvsdélen^št dÍTOci náro- 
.dovd posmivijf, jako k. p. Perský dějepisec Mšsudi 
Ben Nikbi z 13 veka, jenž tskto piie: „Slavjené jsou 
národové roslídnf^ mesi sebou vidy ve válce a rosbroji; 
4cdyby nebylí sami mezí sebou rosdvojem, nemohiby 
jim žádný jiný národ odolati.^ -— Tento Némec má sde 
svláitní velikou knihu, do které jsme při příchodu svá 
jména, vlast, charakter, při odcbodn eráj úsudek o tomto 
hostinci, o obsluhováni nás, o chove, o lůiku, o platu 
•td. napsati museli, jak jsme s tim všim spokojení bylí ? 
Takové soudy vlastni rukou pasné byly zde mnohé od 
německých uSených, spisovatelův, professorův, mmtstrěv, 
hrabat, knížat; jimiž se p. Epple obvastavě chInhiU Já 
sde do této, jako i jinde do podobných knih, nepsal 
jsem se v naži slavjanské řeěí, nehledě na to, že první 
jsem byl, který to u6ioil; poví-li někdo že tosau tam 
nikdo nerozumí; odpovídám: řlkají-ll Maďaří, jenž sotvy 
3 mitliony silni jsou, píšíce maďarské křestní listy, 
vandrovQÍ knížky a jiná písma ^af se prý jiné krajiny 
nóí medarsky, aneb vesmoa sobě maďarské učitele a 
tlnmade^ — mnohem vlee to my, 60 millionftv silní 
Biavjané říhati a ěinití mftžeme aložice již jednou se 
sebe vSecko plazivé pokorníčkování a otroctví, abysme 
již více nedávali přlělny cízineflm k podobným posnUi- 
ehftm « deklamaclm, jakové sobě onen pseudomaďarský 
professor na Břetislavskýoh školách (Gregaá) z neieho 
ttžrodu strojil, jenž tystoupiv na katedru opálaje rukama 

Digitized by LjOOQ IC 



179 

▼ právo v loTO pofcHkoTal : „AfliUig Millíonen Slaven! 
iUliUig HyiioDeo Sklavenl^ — Mnsime však pravdu 
y^ftoali, ie jsne a tímto hoatÍDcem eaplné spokcjeni 
byli. Fan Bpple dal oim la levnoa ceou i svůj vlastní 
heikÝ sépřah (eqmpéi), který náa ke všem památoo- 
«lem m<ata voxii. 

Především leiéli jame na náměstí Bra^ ka spatření 
svétoslavnéko starořímskdho ampbitheatrn čili arény. 
Mesi předaiéty starýcb časfiv rakama lidskýma udélanýmí, 
iádný tak vsnešený vrax na mne neučinil, jako tento 
usrak římské síly. Záleiel ne tří ponebí, ale semé- 
Iřesenim onoho třetího jii větší díl tbořen: nic méně 
předoe tvrditi Ise, ie v celé Itálii se snad žádná staro- 
žitnost v tak dobrém stavu celosti a krásy nezachovala, 
jako tento ampbitbeater, nebo maličké opravy pondéj- 
iícfa časftv sotvy k poznání jsou při tak ohromném 
stavení, které nejen nesmírnou kolosálnost ale i cha- 
rakter trvalosti na sobě nosí a pro věčnost budováno 
se býti sdá, % náramně velikých čtverbraně tesaných 
mramorflv* Z Coliseum v Římě tomuto podobného, jen 
některé zbytky posfistaly. Qkrouhlost tato má 45 stup* 
nivě se vznášejících sedadel, kde 25.000 lidí pohodlně 
seděti, a 75,000 státi moboa. Všiekni tedy obyvatelé 
města Peště mohou se tam směstknati na ona sedadla 
a dívati na hru v aréně provozovanou. V jednom koutě 
této arény stála prkenná ohrada, v nii se anglické y«« 
zdéni provozovalo. Jakový to rozdíl mezi velikostí 
a malicherností, mezi předešlými a přítomnými časy 
Itálie ! Na protější straně lezly sem tam dvě postavy, 
které my za 8 — 10 lete pacholíky jsme měli : ale kdyi 
jsme k nim došli, uzřeli jsme v nich dva vysoké jonáky 
s Berlína, jenš co iáci (Burschen) se strojnýnn ranci 
na plecích po Itálii putovali. Císař Josef U. a papel 
Pins VL viděli při rozličných přileiitostech toto divadlo 
lidmi cele naplněné : onomu ke cti provozovány byly 
sde zápasy se zvířaty, k čemni původně tento amphi- 
theater i nrčen byl; tento pak vyvolil toto místo k 
uděleni svého požehnání, při čemž i sama aréna i se* 
dadla klečícími křesfany cele zakryty byly. iU 1839 

ia» 

Digitized by LnOOQ IC 



180 

při sjezdu evropejských moenéřftr konáno v této arenér 
prostonárodní sloTnost, Tito mramoroví kamenové bytí 
dieskamí aneb koberci' dlaženf, kolikráte se bra sde pro- 
Todiia. ' Vchodftv a Týchodfir (vomitoría) pobitá se 
zde 64: zvláilnf schody vedou na sedadla. Zevní* 
třek neméně krásný a podiva hodný jest pro mnohé 
oblouky. 

Jeden z oněch Berlinčánfiv byl poslnchafi Boppa, 
učitele Sanskrity, a vrouci milovník i znatel indické li- 
teratury. On se velíce divil nedbalosti a neteónoati 
Slavjanfiv k Sanskritě, anf prý mezí Boppovými žák^ 
sotvy jeden Slavjan se nalézal I ^^Nikdo prý toto ře( 
a literaturo s takovou ochotností a pilností by študovati 
neměly jako vy Slavjané, jejíchž řeČ se«tra aneb dcera 
Sanskrity jest.^ Pravdu máte I řeknu já, ale kdo toho 
příčina ? sáhněte jen za svá ňadra a vyznejte upřímně: 
příčina toho nejhlavnější jste vy zotrocitelé a pohlou^ 
pitelé Slavjanfiv. Na první pohled tak se atavěK, 
jakoby alovfim mým nerozuměli, ale pak co ostnem 
bodeniy zapýřívše se ve tváři učiniK nám poklonu 
a rozloučili se s námi. Bylif to oba vzdělaní a učeni 
mladíci. 

Odtud to kvapili jsme k radnici^ kde pět soch sla- 
vných ve Veroně aneb v jejím podkřají zrozených muitv 
a klassikflv stojí, totiž: Catullus^ Aemilius Maeer (pří- 
tel Virgiliftv^, Pliniua starší^ Comelms Nepos a Vitru^ 
vius. K těmto patří ještě i Pomponius II. největší 
římský tragický básníř; a z pozdějších Julius Scaliger 
a Maffei. Halířftv zplodila Verona tak mnoho, jako sotvy 
které jiné město, zde se narodili: Badile, Bonsignore, 
Brusacorci^ Caliari čilí Pavel Veronský, Carotto, Cavaz-> 
zola, Falconetto, Giolfinó; India, Liberale, Librf, Ligozzí, 
il Moro, Morone, Pisanello, Torbido, Turoni, Viní. I Dante 
Aligberi (1265—1821), největší italský básníř, našel 
po vyhnanslví svém z Florence, útočiště ve Veroně, 
syn jeho byl zde advokátem a jeho potomci kvetli zde 
až do šestého pokolení. Verončané sobě, a to ne bez 
příčiny, tu čest přivlastňují, že větší díl Dantovy Divi- 
nae Comediae^ v jejich zdích vypracován byl: proto 

Digitized by LjOOQ IC 



181 

iNkd» >ma tolik o^ra^v « soeh tobolo básolře oeTÍdili 
íako.ftde. V o«^dě Gfrg^ně u YeroBy psal vlastně svflj 
O^Utoc, tftk juko peklo ve Fl^trepcii, a Ráj y tichých 
jefk^DécIi hiftda Talmíiio ve FriauUku v Iňně, aspoň v 
eouaedattf^, SJaviaaftv. , . 

řlehýval Dan^ u mocaé a vzneáenf tebdáž rodiny 
4ů £MaMU ScaligerůVf u nichž I Petrarcha pohostin- 
šiyi OMtUM* Zvlástré Alhoin a Can de Scála byl! 
j4bo příenivci : obou. těchto hroby a ponniky nalézají 
«e v Qně přenédbcjné, arcbitektODskými ozdobami, a řez- 
bÍMlBii ve.sk>bu 14. století ustroj ené, rodinné hrobců 
JS^aUgerM před chrámem S, Maria antica. Nelíbila se 
ná«i tato pýcha po smrti. Vůbec v celé Veroně panuje 
X tohAtO oh^ofltt zvláštní duch: více se tu peněz, práce 
a krésonmy vynakládá na smrt a hroby oei na život, 
školy a chrámy. Já aspoň zde dlouho jsem se nezdr- 
žoval : Um déle ale při obrazích Dantových jej v roz- 
ličném véktf živoU představujících. Tento na celý svět 
fte hněvající obličej, tyto lví oči, stoulená dsta jeví muže 
Aooby tejného, který uražen a ukřivděn byv, dílem od 
TlMtní manželky Gemmy, dílem od protivné strany Bi- 
^anchi ičili Qmů^ův^ celé peklo, co pumu obněm pryska- 
jíefi^ před nohy svým nepřátelům uvrhl. Rádbych tomuto 
Ivaroi ni(vějsiho křesfanského básnictví jeho titěrné 
M«oUké hádky á pletky o pádu člověka, o hříchu, o 
trojici, a jiných zastaralých dogmech odpustil a je ne- 
dnhu toho ČASU připsal: jenskoda,, že v tomto všeobe- 
oně křeslanském dílu svou básnickou scenerii i bisto- 
fii téměř jen na samou Itálii obmezil e v křesfaoském 
fieklei očiatci a nebi téměř jen lokálním a províncíalnim 
jest. Tím se stala jeho báseň ouzká a místní; jakýsi 
protimluv panuje v celém jeho díle, v němž předmět 
veliký, barvy malé, cíl vznešený, prostředky nízké jsou* 
Coby byla jeho báseň získala, kdyby nebyl téměř jen 
pouhých Vlachův tam jmenoval, ale křesťany všech ča- 
s&v a národův. Ze Slavjanského, mezi křesťany největ- 
éiho národu, nemáš tam ani v nebi, ani v očistci, ani 
T pekle jedné jediné dněiČky- a předce kdo měl hoj- 
nější a přitom nmnnějéi zásluhy o evangelium a kře- 

Digitized by LjOOQ IC 



ÍBi 

ftaoKkoii cfrkeY jako Statné?*) Tnto ^dfloMrtttiioil 
zpozorovali jsme ▼ celém mnéleekém trété Vlaikéfli t 
ve všech třídách krásomny ; všudy jen Ylacli a Ylach I 
Mimo Upravdu císaře, Starotídebkébo, KalefiiiB z Bero^ 
Jana III. krále Polského a Mazepu o koné nvézaného; 
a pak dobyti Zadru a Kotam, iádoého }toAD předaičtv 
z celého slayjanského dějepisa, dlftkenr neb Mělfken 
představeného^ jsme nevidélt. A jiní národévé evro- 
pejští téměř jesté větši krásonmnoQ skobpost a nevdé^ 
5nost v Itálii zkuSnjí ; nevidíš tam nikde franoonzskélio 
VoUaira, Ronseaua, Bacína, Moliera ; nikde Ossian*, 
Hiltona, Shakespeara ; nikde Klopstoka, Kanta, Sobineraý 
Goetheho atd. Nejvíce nás bolelo, že obraz nalebo ne^ 
smrtelnébo Kopmíka^ nikde, ani jen v Padově jame 
neuzřeli, kde předce Galilei jeho divy póprvnffcf áte svétň 
zvěstoval. 

Kdy2 po nlicech tohoto města jsme se procházeli^ 
přišel mi sám od sebe na nm náš Mistivoj (srov. naši 
báseň Mistivoj v novém vydání Slávy Dcery »• 8»r. 
371.) se svou neštastnou zde rozsekanou a pochovanou 
jizdon. Roku 996. když némeckt král Otto IH , Uat« 
žralok Bodríiftv, Luticflv a Sorbfiv, v 16. robu véba 
svého přes Rezno do Říma k obdržení dsařaké kornny 
putoval, v komonstvu Sasftv pod vojvodou Bernardem 
jej sprovázejicfch, bylo (istce Slavovendických jeadcftr, 
jejichž vfidcem byl kníže Mistivoj, kterému vojvoda svod 
pokrevnou z domu Billingfiv za manželku slíbil. Přijevše 
do Verony povstala z dávné národní nenávistí hrosná 
půtka v ulícecb města mezi Vlachy a Němci, ve které 
tito poraženi a léméř setřeni býti. Mezi nimi zahynid 



*) Leda žebysme snad sem přitočili ono podobenstYÍ v Nebi, 
Zpěv 31, kde se Baňte s Horvatem do Říma připatojí- 
c6n srovnává, že jako tento při spatření Veroniky (t. j. 
verae iconis Christi, na potní roušce) zadivř a svolá : 
Pane Jesn Kriste, totolt jest tvůj obraa atd. tak že so on 
T nebi zadivil při spatření Madonny ; a v Očistci, Zpěv 
7. béžně zpomenatá jména českého krále Otakara a 
Václava, 

Digitized by LjOOQ IC 



IM 

i ¥«fši 4H oné slMOimdické iíUt l f te Místívol však 
sfislal. při iivobě. Tolo podriib8yÍB&, pabolkovéid, přii* 
Téikováifi a slaluiwáDÍ Sla.tjajiůy a jinýek virodfiv buď 
▼evojné, bstf v Utaraloře a kráaovmé ntkdy se ni eo- 
líbilo pt otO| že pro oáa i • necti i >« ikodoo spojeno 
bývalo. Hk ^ nteodtí coBčilenoati bMél jsem vq\ ut^ 
yoi beěnitt irakem na stěny léchto palác4v a domův^ 
sdaii snad na oieb ještě poaavad anohé ělepěje a krůpéja 
onáno nadarmo rf\\%é Slayatrendkské krve ku spatřeni 
n<»íton : anffý jak anámo, franoonzžti iákaiové nijnovějMck 
ěasAv to pilným skonménknna eastě pytvy i hičby n- 
kasali, že vél íký do oěi padající jest rozdíl mezi krvi 
plemene germánského, anglického a normanakého s jedni 
m mění ktví plemene franoonakébo, vfaiakého a slavjan- 
afcéko a dmbé airany ; ant onoho prý iernobarvá, bustá^ 
těžké, teto nabělfvé, řidké a lehká jest. 

Do MuišoLapidario založeného od hraběte Maffeí^ 
vedl nis oěnmělý, tabák tone dnapajíei« neumělý starce^ 
jeni to neslaným obtížným vtipem nahraditi chtél, ao 
mn na známostath k vysvětlováni scházelo. Mne paft 
Ipíe víae nemrzí, jako vseteěnosta lehkomyslnost na tak 
posvátných mlatech a při tak vážných věcech. Ba věra 
koěv mne. ppchytll, an . vidím tyto drahocenné pomníky^ 
nterožitnoatí, zde tak zle opatřené a vplyvu mhly, deště 
větm « věech živlftv vystaveně, proti nimž je pouhi 
alřecha s .ot^evřenou s jedné strany stěnou dostate^oě 
nabrání, A předce mnohé řídkosti zde se nalézají, aě* 
kolt některé kulenu Francouzflv porouchané. Sbírfcn 
etrnakých pomnikftv nikde jame tak bohatou oenaáli; tn 
viděti, že Římané, co do krásoumy, k oim do školy 
chodili, náboženství pak a stavitelství téměř cele oě 
WŘí zdědili. I sbírka řeckých a římských kameniv^ 
soch, nápisftv atd» znamenitá jest. Mezi nejpamátnější 
patří néhrobek D^gnaeaAv. • 

Ve kaihovně zdejší kapitoly nasel Petrarka listy 
Oiceronovy a Niebuhr (Neboř ?) Institatíones Gaji nn 
podvojném palimpsestě listflv S.Hieronyma. ^-- Ve chrá- 
mě s. Heleny měl vyobcovaný Dante 1320. svou akRj*> 
demiokou disputací o žtvlídi, zemi a vodě,. « p řitoia^ 
nosti mnohých posluchačův. 

Digitized by LjOOQ IC 



184 

Y&:i>bNkné 8. :Aíia«Usie iimf>e«le Uúúffúí íěmc^ 
kio chc«''B«déti,ima8Í Bíolki objíldáatí •<iaplatifU Mest 
itřddaíffii 8Í0up7 >Í9Í opony ijmko < v- ditadlei Povi^liiý 
básDÍoký impróvisétor Lorénti ná vdé poiwtk.t podoy* 
bisiioa. V katedráioiffl oliráoié, j«lioi. počátek* už. do. '8i 
století Boliá, p«dla..náni*do oM ůbtflŘtíié iMa, má M 
Be I kanene vyložadá veliká hvězda a mtte aaltfslji^ 
teiiio erb h\\\ %íM ttaiřýth J%7ůt;, který aeiiaa^jéjiak 
penlzeofa : nactMntj Jak a ' kdy- áem pfíiel <? -ht Dia >. wňM^ 
ehráfflův % véoka éaléiá ae v» Itálií obyáajiié toto^ v4^ 
kými pÍMneiiy Y kiBM^ui ivyiýté 'Dávěití : . „Rippettata li 
basa di Dio'' (ašetřte doníu Božtko). A ve skatku. mála 
kde u-okrámu oečistotn vidátU ..! i 

Když jsme aavrálili a«^ s télo přvUf dky > dohaft, frtaA 
aě nás Dáí bostiaský, 5i jame my i iiřkildv . Varoattký 
DavštívíH ? Sotvy že jsme: nikoU, .odpoviéééii^. iiotkásél 
i' hned ještd- jédaou koiimu obrátiti ,«i4am aás aávestu 
A véru 'vd^ni jsme^ mu byit aa to návéstL JNabilMl 
to j>e hřbitov, jemu rov^ «oťvy ae . Dfi aemi naléaá* 
Iné jest jisté diikfaý aroi^ý imxťafta této tafe př^arnabé 
liestó staiseaM jeátó libeaDějdlBi : a přezce téméilf mna^ 
Jako i iné draky, žádQSt napadla sde umřfti a f ookovimi 
býti. Na amrt a. hroby jeati nikde totik p^néis^i toUk 
práce a vtipu, . okrasy a krásoumy beVynaJoženo, jf Ira 
«de. Jest to čtverphrjNi >oadé|iý pradO^OOOaemřalýfib, 
? jehož atředku oby^^ejad hroby čistotné a- pořádné rom^ 
položeny, a sten pak oejstkvoštnčjší přístřeší, dciridíé 
sloupy a arkády, kde ae hrobky sodin a jedliJcMlivýek 
a znamenitéjsích. Verončanfrv s mramfliroTými;.p0MBÍby 
1 8 roamanitými: latinskými: nápisy, nalésaji (ptavda ie 
41 roaličoým psanim k« p. uxsoif etd^; V kdiliech /obrá- 
iny a káply, pod nimiž kosfoice. Aln vfiecka totfi Aeni 
}ako v jiných břbítarve^b, nýbrž tím nejvyhledanéjším 
nmělectvím a véru téméřs marootrat«istvím vypracPYéfiOw 
t)ena míst jest uložean. Místo pro jedwý hrob v tom 
f^ortikti slojí 50 zL, místo pťo hrobku ' rodiny u vnitřku 
100 zl., z venku 200 nK, v koute u chrámu 1000 to^ 
kirAv. — Plán k nému ndélal stavitel Barbijsc i : díW 
již z polovice hotovo. Hřbitov sám rózdélen na TOi^ 



d by Google 



tas 

ti$Bé třídy: jedDB pra iftiiy ^6 U roka; drahá pro 
vojáky, třetí pro nekatolíky, čtvrtá pro sainovrahy. Po 
10 letech hroby) ěé xftovu kopají a kosti do kostnio 
kladon. Náklad oa celé dílo, asi 2 nillíoDy si. vede samo 
toto bohaté mésto. -^ Jedea Angličan tak se zamiloval 
do tohoto hřbitova, Ze, aby v něm leleti mohl, ade se 
matřdili . . 

Příchoaí ve Veroně nemálo se tomu diví, vida an 
fapfií ^ili Mk SYini opatové (Abbé) ido. veřejně po 
nUeech na vosíkn dvookoles/iém, . před nijnž jeden . kftii 
napřáhnut .j^at, ae vezouce sami koně svého zpravují 
a- sice v celém avém knéiském černém oděvu* Počet 
téchto :l^iězftv v Itálii jesť nesřislný, oni. tak svobodný 
iivot vodou^ if» my často vlasioím. očím jsme nevěřili. 
N^jep^v kavárna^ spolu ^rají, ale i na trhu. mezi obe- 
cný lid se. ^íchiqí JftMpujíce všeliké potřeby živote. 
Vo&iči. a > vozkové zpravujíce a. pohánějíce zde dobytek, 
nejdou jak u nái| na levé /ale na . pravé straně cesty, 
tak ie bič nesou ne v pravé aíe v levé ruce. Ženy 
zdé mě (eMiý, jako v* B^itkáeh, ale bílý závoj nesl. 
Na krámích a doaích ^tli j^me nejedno české jméno 
k* ]^..Streifcik (Streyčik) krejčí, fftidep atd. Vftbec na 
oelé naši : caaié , vsu^y tolik, ČeobfiV; co hudebníkAv, 
řemeskiikův, . zahradníkův, i^mělcův, lékařův, vojákův 
jaiae nacházeli, že se jest cp obávati, aby se naposledy 
viíipkiii Ďeebové po šíré .zemi nerozlezli a vlast matko 
.neopustili* Něco jinéhoby bylo, kdyby sám jejich národ 
jiapotře)>OTal již žádných dělqfkftv a vzdělavatelův I 



d by Google 



i8« 

Část m. 

Lombardsko. 

HLAVA I. 
Jezero Garda a ostroY Sermione; SlaTosIaYiiest. 

z Verony přes Castelnnovo a řescbíeni do Desea* 
zano, asi 8 mil, př^'eK jsme o neipořfeh; I i^e jetft 
Děmeoký bostiaský, Mayer, rozhliieDt sttta ,ilfi(^«{* 
stvím'^ Mroko daleko. Na tomto poli stepal r. 369. 
Claudius II. troucf se do Itálie AlemaiiDy. 2de se y 
úejvétlí kráse nkazuje jezero, ve staroiitBosti latine 
Benacus (sr. Pénák, péna, Črespeniairé) nyní Oaiňdaj 
od mésteSka téhož jména v jeko břehil stf^icfho (sr. 
Grád Grado), tak zTané ; asi 8 mil dléabé a 4 široké ; 
o Démi Yir^l, Georg. II. V. 160. zpfrá : 

^ó TlaéBÍm a jekem moMým co dmeá. se. BeRáknl^ 

Tato výstraha Virgilova ješté i nycineni zbyte^^ná, nebo 
8 Tyrolských hor a oadolfi tytýž dujfei rétroTé jetero 
teto tak rozbořojf, ie ř zkušeni plavci tebdái naň se 
neopovaiají. — Dika Bohn, ie při naiem pHebodn sem 
ta největší tichost panovala^ nebo tato přižeň po^ri 
zpiksobila mi tak rajský rozkošný večer, jakový jsem 
sotvy kdy ještě slaviK My toti2 najavše bez odtahn 
dva silné mnie co plavce s lodidkon, při (emž jeden 
z našiocikVy výborný hudebník, nezapomněl na kytara a 
na lahvici slavného, zde rostoucího Santo Vino : pla- 
vili jsme, dobrou hodinu, na pUosIrov Sermione (Sir- 
mío, sr. Srem) k navštíveni zde paláců, koupele a je- 
skyně Catulla, známého římského básnfře^ jemu2 někdy 
co svému miláčkovi císař římský August tento piklostrov 
daroval. Na břehách tobolo jezera jižních viděti již uměle 
zasazené a proti zimě opatrně chráněné háje citrónových; 
pomoraněových, smokvovýcb, granátových a olivových 
stromáv, kteří nás libým, v tichém vanotu k nám po- 
sílaným, zápachem z daleka vítali. OstrAvek Lecchie 

Digitized by LjOOQ IC 



který Dante opivi, ozdobuje iU toto jezero, on byl 
nikdy slamy ikoloa tbeologfckon ; ide nSil papei An- 
drían Ví, Sotya že jsme přirazili ka břebn, zástop osa- 
dníkŮT ideJiSch nái obblfSÍf, rTaSknjícfcb se o 5est, kdo 
naším prŮTOdMm bude. Ponévadi nikoho uraziti jsme 
neebtěli; 81o s námi vice reselých jonákftT, kaldý pvfci 
a sirka k rozietf světla t roce nesa. Z celé této roz- 
líl^nosti stsla se neyinoou iertovností naposledy jedna 
npffmná a veselá společnost. Byl utěšený phhrě román* 
lícký večer, zářivé bvězdy a plný měsíc nad hlavami 
našimi, jeař nočního časn snad jasněji svítil nei shinee 
denním časem t Londýně ; chodník vede zahradami n 
vinicemi z nichi libovonné zápachy olivových, ffkovýeb, 
rozmárinových a jinfch stromftv a křovin po celém 
ostrovu večerní vánek tiše roznášel. Jii tyto vůni 
opojuji ducha a čivy obzvláště příchozího od severu, 
těmto darftm přírody nezvyklého. Koupel CatuHorn 
záležela ze tří přfbytkftv, totiž ze Šatnice, koupele a 
polnice. Ifedaleko od této vstupuje se se svícemi a 
pochodněmi do podzemního sklepu, na jehož stěnách 
jeitě mdlé šlépěje fireskové malby znamenati, a toto 
byla jeskyně čili chladnice (Grotte di Catnllo), kde 
ftmané v letních teplých dnech sedávali, hrami, čtením 
neb rozmlouváním čas trávívše. Ve mladosti mé r Ky*- 
ntřiel měli jsme ve škole mezí cvičeními paměti i ně- 
které básně z Gatttlla, z těchto se mně ona XXXL Ad 
Sirmionem Paeninsuíam tak líbila, že jsem se jí nejlépn 
naučil. Zde na jejím rodišti, tak se mi živě t myslí 
TZkřísila, že požádán od své družiny, několikráte jsem 
ji předřikati musel. Zní pak takto: 

„Paeinsularnm, Sitmto, insularumque 
Oceli e, qnascunque ín liquentibos stagnis, 
Marique vasto fert uterqoe Neptunns: 
Onam te líbenter, quamqoe laetus invisof 
Vix mi ípse credens Thyníam atque Bitbynos 
Líquisse campos, et videre* te in tuto. 
O quíd soíutís est beattus curis? 
Cum mens onns repontt, at peregriao 

Digitized by LjOOQ IC 



189 

Labore feaai veQÍinvs Larem ad. nostriuPi • 
Desideratoque acquíescimuf lecto.. , 
Iloc e9fc, qao4 noum est pro iaboribo^ tf^^ti^: 
SaWe, o veaii9la Sirmio, atqae haro jgaude. 
Gaudete vosque LydÍAe lacua uodae : 
Riďeta qaidqoid eat domí cachipoprain,^ 

Tato klassická báseň, obzvláště jieji poslední verl^ do 
takového roz^maru a veselí nás na této výspě přivedla, 
v jakém jsem snad nikdy ještě .nebyl a sotvy k<ly víoe 
badUv Nebo odtudto kráčeli jsme s hudbou a S0 zpěvám 
f to sice ceshoslovenahjm^ k rozvalinám paláců . čili 
viUy Gatullovy, ana na samém krajištt ostrovu nad jeze- 
rem stojí, zdi a rumy mechem a trávou obrostlé majíce. 
Jakýsi tajný úžas mne libě protřisal, pyři té myšlénce, 
že zde Catuli bydlel, chodil, básnil; že se my v jeho 
zahradě procházíme, z jeho stromflv a réví, byl i anad 
již v druhém neb třetím kolenu, ovoca jíme. . Na tyto 
xdi my jsme se, posadili, a tu vykvetla sa^ia sebou z 
lěehto zbořenin neočekávaná Slavnost Sláoy^ jak jsme 
ji potom pokřestili a kterého jménu dobrým právem sa- 
alonží. Zpíváno zde zpěvanky téměř všech kmenův a 
nářečí slavjanských, nejprve česká : f^Sú jaem proso na 
jsouorati^y kterou p. Doleiálek výborně i zpívati i ky- 
tarou sp^ovázeti uměl; zptim následovala slovenská: 
^NUra mláf ,Nitra^ ty vysoká Nitra^ potom; f,Čjfi£e 
Je to jamjé zítko pod horami,^ Na to polská: ^Jesce 
Polska nezgin§la^ ; a několik Krakovjakfiv nám známých; 
pak ruská, z Dobrov. Slovanky znárná : yfMné chizinka 
ubohá jS tohoju budet chram,^ Konečně illyrská: y^Tko 
je rodjen Slavjan^ rodjen junak^. atd. ze které poslední 
písně několik výtiskův naši. slav oillyrití přátelé nám na 
oestu dali» JNasi plavci a vodiči, dle postavy a tvář- 
nosti prapotomcí Venetftv zde bydlících, stáli mezitím 
co n vyjevení vfikol nás, neslyšavie snad jak živi sla- 
vjanských zpěvův a zvuk&v^ ie vsak ae jim líbily, pa- 
trno bylo z jejich . pozornosti a účastnosti, která tak 
veliká byla, že se při následujícím zpěvu sami dobro- 
volné ke kůru připojovali, a za předapěvcam sloky lá- 

Digitized by LjOOQ IC 



i6é 

mnvé opétovali, lak silným lilasem 2e se Baldo a TŠeoky 
Tyrolské hory otývaly. Jeden % nás totiž, ačkoli od 
několika let sotvy okosil vína, nyní vzav pobár čili 
koflfk onfm, ji2 starými llassiky (Plín. Hist. 14. 6. 
Virg, Georg. 2, Cassiod* 12, 4. tomuto sluje Tinam 
Acinatienm) slavným a posavad jeité zde rostoncfm, 
libocbntným Svatovínem Vino Santo naplněn j a zdo 
natrhaným jasmínem, olivovím^ vavřínem a jiným kvftím 
věncovaný, začal takovéto Slavokolo, jehož poslední dva 
Torie kůr pokaždé opětoval: 



Tento pohár pěňavý 
Vino Santa na zdraví : 

Sláva ma, sláva mu 

Tomu- víno Svatému* 

Kůr: Sláva mu, sláva mn 

Tomu vinu Svatému. 



Tento pohár pěňavý 
Catnllovf na zdraví: 

Sláva mu, sláva mu 
.Catnllovi říraskémo. 
Kůr: Sláva mu atd. 



Tento pohár pěňavý 
Výspě této na zdravf: 

Sláva ma, sláva mu 
Tomu Sremu vlaskému. 
Kůr: Sláva mu atd. 



Tento pohár pěňavý 

Paňákovi na zdraví: 

$láva mn, sláva mu 
Plesu tomu Gardskému. 

Kůr: Sláva mu atd. 



d by Google 



*M 



Tento pohár pliavý 

VendAni vlaským d« sdraví : 
Sláva jim, sláva jím 
Venetfim sde bývalým, 

Ků,ri Sláva jim atd. 



Tento pohár pěňavý 
Slávé matce na zdraví : 
Sláva ji\ sláva ji 
Naší matce Slavii. 
Kúr: Sláva jí atd. 

Tento pohár pěnavý 
Slávy synům na zdraví : 
Sláva jim, sláva jím 
Slávy synům horlivým. 
Kun Sláva jim atd. 



Tento pohár pěňavý 
Dobrovskému na zdraví : 
Sláva mu, sláva mu 
Patriarcha našemu. 
Kúr : Sláva na atd. 



Tento pohár pěňavý 
Mladoňovi na zdraví: 
AI šije, at žije 
Mladoň drahý, aC žije I 
Kúr: Af žqe atd* 

Tento pohár pěňavý 
Mickieviči na zdraví: 
„ At žije, aC ž$e 

[\ Miekievič nás, aC žije ! 

'\ Kúr: At žije atd. 



d by Google 



191 



T««to pohár pÍBa?ý 

Pogodiott na zdraví : 
A€ iije, 8(.žije 
PogodÍB néa, a( iíjel 

Kúr: Af žije atd. 



Tento pobár pěnavý 
Ljadevítu na zdraví : 

A€ žije, aC žije 

Gaj oáá milý, af iijel 
Kůri At žije atd. 

Tímto zpftsobem šla píseň jeitě i dile, jmenovité na 
zdraví mecenátův slayjaoských : (Kolovrate, Raczyáskie- 
go, Draskoviée, Tdkólibo, Thona), an zdraví obrancftv 
Slovákflv (Hoii, Chalnpka, Čaplovid, Jozefí, Tomáiek, 
Oodři8lav).a mnohých jiných. Potom, vzavje na pa- 
mátku po kaménku z tohoto paláců a ratolístky olivo- 
vé, bře5tanové a jíoé, které šCastné až domů jsme do- 
iiealí, brali jame ae odtnd a však tak, že zpíváno a ky- 
tarováno u průvodu svic a pochodní nejen ku břehu, 
kde jame ae a témilo dobrými oatrovany obdarovavše 
je roiloudli) nýbrž jeité i na samé hladiaé jezera až 
k hostinci, kam jame ae teprv pozdé v noci navrátili. 
Obyvatelé tohoto Sremu, vétším dílem rybáři, tak se 
apolu radovali a námi, jakoby bylí cítili, že i v jejích 
iilách ještě starovenetská krev teče, a že tedy naši 
bratří jaou; proto pří odchodu div že za námi neletéli 
osvěcujíce nám z břehu člunkování naše, pokud jsme 
jím a oni nám z očí nezmizeli. To byl nejblaženější 
večer našeho putováni: nebylo dne, ba téměř hodiny, 
kdebysme se naň nebyli a radoatí rozpomínali. Tato 
Slavoalavnost nám byla tím milejší, že byla, af tak dím, 
naivně a aamorostlá, mimo naše nadání a chtění sama 
sebou zniklá, beze schválného předsevzetí a předběžné 
přípravy jen extemporizovaná, tak že my sami jí jako 
plodem okamžení překvapeni jsme byli. Náš třetí spo- 
Ittceatovník, maje německé jméno a maďarské vychování^ 

Digitized by LjOOQ l(ř 



podstoupil zde ouplné proměněni a záotnsrozeni, a za- 
miloval se cele do spěvu a tím i do světa a životn 
slavjanského. Ostatně vy Arísfartliové a Krítikastrové 
nezapomeňte při tomto Yfjevn na to, že jsme my nyní 
byli nejen vůbec synové Itálie, stojící na vlaské zemi 
a pod vlaským nebem, otočení se všecb stran mořem 
tělesných i duchovních, pří rodných a krásoumných úži- 
vňv a slastí : ale že jsme i obzvláště byli dnes hosté 
římského Anakreona-Cafulla. Báno zbudilo nás ze sna 
ječeni a pěnění jezera Penáka^ proměnou počasí mezitíoi 
zpfisobené: vlnobití tak silné bylo, že prouhové vody 
a chomáče péu až na naše okna stříkali; 



HLAVA II. 

Bresda; Caravaggío; Casano; AMa čili Adra 
řeka. 

Do Brescie {\9X, Brixia, sr. Břeh Břežic) dojeli 
jsme právě o polední, když na věži 6, t« j. našich 12 
hodin bilo, ant zde hodiny po starosvětsku jdou, jako 
všudy ve východních krajinách, začínajíce s ránem a 
líflvitem hodiny od 1 — 24 počítati. Nemévše oomysla 
dlouho se zde zdržovati, nevzali jsme ani zvláštních 
pokojův v hostinci, ale toliko v obědnici složili jsmo 
se. Zde jsme našli již dva Angličany, ani rozvalení, 
co medvědové, na kanapi a na stolícech mappy. a knihy 
v rokách měli. I zde ta samá vzdělaná snrovost a so- 
becká pýcha nás zarazila, kteroa jsme jíž často na ce- 
stujících Angličanech zpozorovali* Nejen že se nepoh)i 
z míst svých a všecky stolice zaujali pro seb« a své 
věci, tak že my kde sednouti jsme neměli: ale dovolili 
sobě í' bnusot, které zpomenoutí zdvořilost bráni. K to- 
muto hrubianství a osobování přišli tito zrzavovlasí 
ostrované nepochybně tím^ že jim, co Angličanům, po- 
savad celý svět pochleboval a že n knížecích dvor^v 
každý tulák a ledakdo, jak mile se za Angličana vy- 
dával, hned útočiště ano 1 poctu a poklonu nacházej 

Digitized by Google 



I9S 

(NKad t«ld: J<rfiB-i>Bnlliká riaéatoft. Pfi všem pospfciiáift 
tyrnohl jfledi předoe to m inteb fpo^tpocestnýcb, aby- 
sme i toto mné netoliko jako SUvJaou, ale i jtko pro- 
tertaata, velice panétaé méaio jak iiáleif přehledli. To 
16 i stalo tak, ie deifDí ěaa k toaiulo ryDaloiený no5-^ 
Bim ceslováníiki sobě vyBahradill Jame. AniC jame 
▼éra litovali čaao sde itráYeoého, aebo našli jame kráay 
a poklady památné nade viecko oéekávénf. 

řrVDi náš výbéb byl na onen břeh ftili břežiitéf 
pod nimi Brešeia pravé lak leif^ jako vé Styraka méato 
Breitiů a v Hervataka 'Zagreb. Anobrž celé toto okol! 
jeet břekovité a pafaorkavité. 8 tohoto břehu, na némi 
krtd mrebella, vidao véie méata Gremony, které r. 603. 
kiilí Longobttrdakémn Afihilfbvi Slátané dobývati po- 
makali. Dva potoky €kařsia (ar. Goriea) a Mela (ar. 
měla, nnél, méikii voda) avlažaji méato Breaon. Za to 
mám , ie se aidía Slavo^Yenetftv od JAderakébo Noře^ 
po ceté borni Italit, až hlaboko do HolevatAv (6ili 
Helvelilv), kde ješté posavad jejich rámy itvořf, ro«-* 
proatirah. Divocí eisalpenštl Gallové čili Vlachové k 
ním se vřítivší, nalezli jii rozyintitý iivot, rolnietvi, ka* 
peetTÍ, plavba, mésta, brady: jejichž jména ásty gall- 
skýmí jen maličko iménéoá poaavad jeité zde posA^ 
stávají. 

Zde na této ntéšené výšine etojioim tak se nám 
léálo, jakoby toto bylo ono veselé místo , ne ndmá r. 
1159., Cechové a králem svým Vladislavem, pod elsafeni< 
BedHobem Rudobradým proti flilánfu 5i1i Hedolanu tá- 
hnouce a od Verony kn Brescii přitrhše, mé&to loto 
oblehli rozhostíce se zde mem překrásným olivovím a 
fíkovím, lakie se jfm, dfe slov letoptsdv, vidélo, jakoby 
v ráji bylí. Čtmáole dní m Mavše obyvatele ve zdech 
města skryté k bttvé pobfzeli, když ale tito polem 
potkati se obávali, Oechové oelý kraj poplenili. Mezl^ 
tlm dostávše zprávu Bresciané, ie se i císař s vojskem, 
blíži, poslali posly do táboru Českého, kteH biskupa 
Daniele prosili , aby králo Vladislava k toato Mkloml» 
aby jim tento míloal u císaře vyjednal , laěei Vhidisla«> 
Tovi velké éary přinesli. Vladislav to i yňM\, (nobot. 

Digitized by V^jOOQ IC 



Í94 " 

k jeho příialuTé byla aiéil« tomato miiosl dáaa. Zá9 
spojivše se viecka fojika táhli přes řeku Adfa k 
Medolauu. 

V galerii brsbéte To$i pozdravil jseoi opél ■ ne* 
výslovnoa radosU aaie rodáky Schianony^ od Nataia 
jest 2de: Madonna 8 ditétem, od Felice: Rafael a mi* 
Unkou evou Fomerinou. Tento poslední obras vyhlá- 
sil bych Já za mistrovské dilo naíeho Felice* Vlask^o 
Rafaele nikdo krásněji osalovati nemohl, jako si ayjanský 
Rafael: takovi umělci mohou sobe vzájemně mee po* 
dávati, byf je i dva své.ty, časnost a věčnost, ééliiy* 
Němec Dárer vypodobnil Rafaele se vši . svédomita* 
německou pilností a drobností tak, 2a se i ti vláskové 
a pottti dírky na jeho kftií počítati laohoe; Pavel Ve* 
ronský dal jeho charakteru upýpavosf a aádhera pyšného 
umělce ; jiní malíři zboinili, jiní jinak zpotvořiH tobolo 
Uorěího ducha: ale znovu stvořiti uměl ho jM Felix 
ScIÚQvoni. Obraz tento Rafaele milenku svou malnjicíbo 
představující, jest nejvěrnější studnice pro jeho živolo* 
pis a spolo i škola pro všecky malíře. Óby — tato 
iádost znikla zde v srdci mém — ó by tento a všickni 
od Scbiavonův malovaní obrazové se sjednotiti a do 
národní slavjanské obrazárny sloiiti mohli, aby mladým 
našim malířfim všech kmenňv za vzory sloužili I V té* 
též obrazárně jest i od Rafaele obraz Vzkřtieného 
Krista se známkami ra^ představující. Příklad, jak se 
i strašné a bolestné věci barvami genialnébo ' maliřa 
příjemnými pro oči i srdce učiniti mohou. Ostatně, ze 
všech obrazftv Titianovýeh a Rafaeolovjch, které jsem 
posavad viděl, nazvalbych onoho prvtestantickým tohoto 
katolickým malířem křestanstva. V obrazech onolio 
všudy jest život, síla, činnost, děj a hýbáni se, tak že 
i jeho stromové žijí a listi na nich se třese a mluvf ; 
Y obrazech tohoto více panuje trpnost, mlčMivost, stáni 
a velebnost. Proto i Titiaji, dle, své povahy, maloval 
Krista téměř všudy v činné postavě a době, co učícího | 
Dzdravsgiclhoy bodajícího, kupce z chrámu vybánéjíctho^ 
soudícího, cestujícího, divy tvořícího; Rafael naproti 
tomu více trpícího, svázaného, raaěaého, akřižavaného, 

Digitized by LjOOQIC 



195 

senřéMio, na oebe vstopujfdho • oslaTeaého: tak ža 
lito dva jeden drahého jako dopliiji a teprv oba jeden 
křealaiígliomalífskt celek zpftsohujf. -^ V katedrálnim 
efaráaiié apatřoje se blankytný křiž (Croce ď orofíamaX 
který prý ten jest^ jenž ae císaři Constantinovi v po<^ 
vétřf byl zjevil: pak malby od Moretta. Ve chrámi 
a. Áfra #.ena eizoloiná před Kristem od Titianay % 
Proménéni Krista P. od Tintoreita, I xďe nás opdt tito 
dra oeyyroTnaní Benátčané eele ve svd moci majf^ hra* 
jfiee ae srdcem divákftv co s mičem a porážejíce k zemí 
ponhoo avoQ přítomnosti všecko vfikol sobe^ eo se před 
nimi , neicoří. Nic nás nezbaví tohoto osudu, jediné 
láská k nim. Jaký to život a předce jaková prostotu 
a skrOTnost naproti tnlipánovitým figurám Pavla Veron- 
skébo. Jako Benátky panství měli nade TŠemi horno- 
^laakými m^ty, lak Titian a Tintoretto panuji nade 
Yiemi je|ieh malíři. Před těmito Titany mlčí nejen vsi-< 
ekttt Brescianití malíři: Bonvicino, Ferramola, Foppa, 
Oambara, Horetto, Huziano, Romanino, Rosa, Sabatti, 
ale i jiniy kterých jsme na posavadui naší cestě, v Pa* 
dověy Vícenoiý Veroně poznali : samému toliko Rafaelovi, 
kde se nkáže, odevzdávají berlu. . 

Nejpamátnější předměty v Brescii jsou roku 1820 
n prostřed města vykopané starožitnosti^ na nichí, jako 
▼ Pompejí a t Herkulaně, od mnoha století jiné domy 
stály* Jest to totiž celý, dohře zachovaný, veliký a 
nádherný chrám Herkula^ vyslaveii prý od císaře Ve* 
spasiana, plný soch, řezbin, obrazftv a jiných, obzvlásté 
na řimaké náboženství se vztahujících, svátostí a nádob. 
2de máme stělesněnoa mythologii římskou. Jakový to 
fozdit mezi pouhým opsáním,, třebas i klasickým, a mezi 
aknlečným točením atarcpohanských chrámáv, boh&v, 
kněifty a jiných svátosti a obyčej&v ! Více nás toto k 
onoho, ncili ono tam k tohoto vysyětleni vede. Přadco 
jsme se ide nemohli zdržeti od projeveni té žadoatí 
• rady, žehy lépe bylo, kdyby se tyto zde vykopané 
aochy, oltáře, nádoby, nápisy a jiné star4>žitností 
a místa, kde nalezeny jsoo, nehýbaly, do nového maseom 
iiepřenáielyí aniž poule umělecké aonstavy do tiného 

Digitized by LjOOQ IC 



496 

pořádku se Idadly, aU ka£d& abf se jen na tom mfeté 
nechala, kde stila : toby nám nejan o rnitřoina atpořá- 
éanS Btarofímskýeli dirámtr jaané předatavy poakytío^ 
nýbrž i každého iem přiiléko dtráka flBoaelby nepojne- 
noTatelný cit proníknooti, anby se, rosplynat y oiiíasy 
minulosti, procházel v tomU) apodaim svité, Sama bu-^ 
dova chrámu, 200 zšíří, napiňuje oko podivením ohro- 
mnými ryhovanými sloupy a bil^io mramoru^ kormty* 
ckého slohu; vedou do ni schody vysoko asi 60 atap^ 
iflv. Vnitřek má tři siné a tři oltáře. Chrám teolo 
alouií prozatím i za museum, v némi ae nejeo viachny 
zde nalezené, ale i jiné od Brescíanfiv. darované, vaá* 
enosti o starotiny schovávají. Dlouho jsem hodokvasil 
v těchto skvostných radostech nmdleehých výtvarňv. 
Ve středu stoji Victoria alata, se stfíbrovavřínovým 
věncem, ncjvýbornéjší dílo řecké krásoumy a nejvélaf 
z posud známých starožitných litin; potom Jnao, Vol<* 
oanns, Volcanus Augustus, Voleanus mitis; Muiciber; 
Pii Mánes; Dívus Trajanos, Pata Augusta, Fala Díviaa, 
P. Fatalia, Hercules, Sarcophag; množství všelikých 
votívných tabulek, jako i dlouhé pořadí byst čili podo- 
bizen římských císařův a císařoven atd. Zde v této 
směsici starého i nového světa v tak ouzkém postran- 
stvf xfitil jsem nejživěji rozdíl meii pohanskou a hřa- 
sfanskou krásoumou. Onauo jeví vsudy^ nejen n Řekftv 
a Římanův, ale ř n IndAv, Staroslavftv a Bgyptčf»aftv, 
snažnost to co duchovního a nevidomého jest sifaa 
chrámy, sochy, obřady a výtvory atélesoiti a tim sobě 
nedostatek náboženských pravd a myšlének vynahraditi: 
tato naopak hledí tělesnost zduchovoiti, zbožniti, ideatif 
zovatí. Onano táhne bohy k lidem s nebe na aem: tain 
lidi k Bohu od země k nebi. Pohanstva a celý atatý 
avět až ku Kristu obsahoval a vzdělával jen amyaly: 
křestanství objevilo a osvítilo v duchu nové, kfáané, 
předtím nezaané kriginy, mysl a srdce. Pohanská krá« 
aouma hadí ve svých nesmrtelných k zemí upevněných 
památkách podiv a úžas, ale srdce nechává studeným: - 
křesfanaká krásouma naproti lomu se svými k nebi an 
pnoucími předsUvemi, obsvléště v maliřatvi a atavital^ 

Digitized by LjOOQ IC 



197 

bM, bndf lásko, Tfra • aaéiH, ona jest Hh htétd, 
kteri mluvf • plápolá d* fTatyné pobožaé mysli nad«- 
pfírozeDé věci a nevysUMá tajMHtYL — Ala kdo vy« 
sloví naší radost, kdyi jsme i le í jadaoiio, a to y]i^ 
kého. z našich rodékáv a 9f n&v Máry spatřili? Dámol 
so již s podstavku svdho asmfval na uás tento aáko* 
Bodtffce Evropy : pro(e€ přitrtonpivie k nSmu yftalí a ' 
pozdravovali Jsme ho ardeěoé na tomto' neoAekávaném 
ttísté. Pod poprsím stkví je jeho vlastní, císařská, 
obaahotéžké, jii na vieohecné přísloví přeild heslo ; 
aSnramom jos, somma injuria^, jimi mocnáře a vladařo 
sftnéfi ohřimoval, nei déla a ibroje odbfljoftv. Byl to 
Upruuda^ naroz. r« 488 v srbské Macedonii ve Vedři* 
«á; otec jeho slul Iztoh (£ili Výlok, t. j. Východ 
alnnce), matka BigUniea 5íli Vilenica] Istokovn sestm 
mét ŽeNmírj král Dalmato-^Horvatský ta manielkn. Ne- 
válo nás vSak zde znevrlila zpróva naieho Sílorona, 
2e právě tato bysta ještě vlastnictvím tohoto mnsenm 
není, ale jen antikvarskě zboží sem s některýmř jinými 
na akázkn a ku prodají poslané, a ie slabé síly mla* 
dého tohoto ústava sotvy doponštéyi žádanon vysokou 
cenn složiti. Jest*li kdy, nyní jsem sobě žádal bohatým 
býti, abych poklad tento odkovpití a do některého slav**- 
janského museum, v fráze aneb v Petrohradě, darem 
laalati mohl. Nebo jen tamby mezi svými stál a nebyl 
cizincem. Na římské efsařství povýšen byl r. 527. a 
In slavjanské jméno Upravda zlatiněno v Justínianuš. 
SroT. o něm Výklad kn Slávy Dceře str. 293 ryd. II. 
lia témž místě svého narození dal stavěti město Justí" 
niixna Primas od Tňrkftv nyní Ginstandil, v Bnlharskn^ 
svané asi 8000 obyvatelův mající. I jeho dvořané Be* 
Ktaf, Cbilvnt, German, (Čerman, snad Červen?) Slav- 
íme byli. On vystavil i slavný chrám s. Žofio v Caři- 
teadě. Sigonius Ub. 19. p. 422. takto o něm piio: 
j|Hic eat raagnoB illo Jnsiinianns, qnem moríto posteri 
jnrís conditorem, libertatis constitntorem, barbarommque 
proflifatorem llngaia scríptisqoe conaentíenlibns caUbra- 
tnnť* Ifevděěný světe, myslil jsem sám v sobě, — ob- 
zvláště ty navděěná Evropo 1 Slávk ti dala IH lejzna* 

Digitized by LjOOQ IC 



198 

iieÉiléjii sákdoodáree, JMHi fe TŠieksi vsdihiBi národo* 
Té spravují^ ktertf oSeiii tyklááa^ a }m ^a obdivují ^ 
« ly to DoUzoáTášt Miama sérodo zisiahy o £lova<- 
(anaWo odpfráil Kabo jako Upravda pAvodcem bfl 
ftmského; tak Ba$il Maeůdonahí^ dsař Caříbradský, 
|>yl pAvodoem Východního éíli fieakdho práva, ▼ kntxe 
od Bého BasUkon ivafté^ tak Bepkov^ StaToarbský 
Ileehtic, byl pATodcem DČflaeckého práva v knize Saské 
greadlo (Saehaen-Spiegel). Otec ciaaře Basilía alul Be^ 
fcla: v aápatich aifval podřezávám 5ili podlináof noh 
nohon (xaTa TCÓSps^av); déjapiaec arabský Haasa 
▼ýslovné jej Slavjanem býti 4»raví ; on povýšen, byl na 
daafStví r, 867« — Bepkov^ ném. Repkau^ atarotrbaká 
llecbtieká rodina, která ještě v 17. atoletf v SasIch, 
▼ oaadé Jehnici přebývala^ Ebko čiti Ekart Repkov 
ahotovil neú r. 1217 — 13B5 spia : Sashé ZfeadlOf 
•áleiajid le tři knčh a mnohých článkAv o pravich 
městských, trestních, lenních atd. Obsahuje ono i ně^ 
laerá staroalavaká práva a obyčeje* Sám spisovatel 
praví r předmluvě : «Tato práva sa starých časAv naši 
předkové sem donesli.* Ačkoli tato abírka práv a aou- 
dAv jen osobní a soukromá byla, předce ve krátké 
době rozšířila se nejen po všech německých ale i alav<- 
janakýcb krajinách, anf mnohé záaady i z řimakého U» 
Ipravdovského, i z řeckého Baailovakého práva přijala. 
ISlovútný Menkeniua IIL y Předmlově, XVL takto soudí 
o tomto muži : „Nobilissimum inter veterea Germaniae^ 
fraesertim Sax. Jurisconsultos nomen est viri (peiiería 
Aplendore et juris scientia daríssimí Epkonis de Repkaa 
Speculnm Saxonicum, quod Latino primům idiomate com- 
ponere tentaverat, germanico enarravíL Idem Chronic. 
Alagdeb*' latine conscrípsit.* Se jménem Repkov aron 
jRepicha (matka polských kniiat), Bepický^ a místa Be^ 
picůy ^par^, Beporyje atd. Samo Epko ještě slav- 
janskou koncovku má, jako Fricko, Janko atd. 

I v Anglii jsou hlavní práva a soudy, jmenovitě 
Porota (ang. Jnry^ něm, Geschwornengericht) a Spo^' 
lěéné ruému (universal. fidejnasíb, Qeaammtbavgachafl) 
Jlavjanského plvedU| a přešli tam bud bezprostř-edi^é 

Digitized by LjOOQ IC 



I9» 

•kne Vdely ViKy tm oftéK, huá proetředné tkne 
Sasy, jeni nékdy f • Siaijasy seotediK. Sro?. Palackého 
Déjíny národa (eikého, I., 8, itr. 898, a Čaaop, Mac« 
1837. 1. str. 76. — Tak hle neJeD v kapecttf, nýbri 
i ▼ práToietvf : 

^My drieli roiaĎ, ewf tsédli pečenka.*' 

Kdyi jame při téchto nyiléDkéch a rozralnvéeh 
TM ae sTatyné léto Tyili : já jeité jednoa poatatil jsem 
•e před pričelí Jeho. Silné tepalo ardce né hrAion, 
boleatí i hDévem nad onérai divokýni avětobromoi a 
barb«ry, jenž toto sařidení spAsobili; oni ae mi sde 
před o&ima jako krravf alfnoTé kmitali. Nebo jak mn- 
•eli to ieredný Atila a flanoTé, jak ukrntnf Allemanni, 
Gotboré, Vandalové, HaniloTé, LongobardoTé hoapoda* 
řiti I kolik bojflT a poráiek, kolik páleni, bořeni, pnato* 
ienSy ae zemi arovnáni ade předejiti muselo, poknd tak 
Toliký cbrám saromován byli neehfby ae i to přitcalo, 
io chrám tento pflTodné, ne na rotiné, ale pod břehéln 
•neb T dolině později zaaypané, atál. •-— Poiehnáoi a 
•láva yiem pokoje milovným národflmt kletba a potnpa 
Tsem knreproléTa6óm| méat troskotatelflm a cizozemcův 
podmanitelAm. — 

A Tiak ne jen % uméleokého, nýbrž i z náboien* 
•kého ohledu Brescia mne sanimala : zde totii bydlel 
Arnold a Arnoldísté. Celá borní Itálie raflie se po?a- 
iotati co moBt reformacle, která n jižních SlavjanAr, 
Bejaiinéji v Bulharské, akrze Bogomily znikii, vidy dále 
• dále k 8e?eru se pfeatéhoTala do Benátek (kde ústa- 
Tii^é hádky a papežem ; interdiet a kletba ; oratorium) ; 
do Padovy (kde 1305 Petr Aponus, )od véroaondu čili 
inqaiaitie co kaciř v obrazu zpálen); do Ferary a 
Florencie (kde Savaaarola 1458 — 1496 eo kaciř zpá« 
les); do Lukky (kde Petr Brnys, Broaiani, 1147 zpálen 
oo kaciř); do Brescie (kde Arnold a Arnoldisté); dó 
PiemorOu a Sa»oye (kde Yallensea, že se v oudolick 
•krývali) : áo Franeouteka^ Provence^ a Languedoku^ (kde 
AHHgeniti, Yaldeniti, Ptfcarditi); do AngUeka{kát Lol- 

Digitized by LjOOQ IC 



UmUs SikMm)y 4o 6é»h Ck4« H^ Hirnnym), d« 
JOTéZve^ (káp Zwioffti), do i\^e0 (kde Ulber}« Y 
iSt^A;^ 9e Bogo^Mlftvo »j>iiÍQ ppd Bii^vein ftazJcolAíkar 
a UdcboborcfiT. . Všickni tit9 od fio^míi&T Slavobvl- 
harských povstali, všíckni se v podstatných včcecb sro*- 
vnávali jen s malými proměnami y učení, dostávše jména 
bned od míst, hned pd f nfkfn/DaUýeh uUtoIfiv svýcb, jako 
k. p. Kaiareni od města Datmalskébo, latinsky Cataro, 
(slavjansky Kotár), PuuWiani (od učitele Petra ťaviiče), 
Frairicelli %t. bratři atd. Ohsah jejicli učení byl: Trojbi 
sapírali : obrazy, kříie, mše, omišstvi opovrhovali ; Panné 
Jklarii uáboinou čest neprokasovAli ; křesla bef předbéi* 
,nébo poučeni žádnou mOjC nepřivlastňovali; evaagelittai 
v takové vážnosti měli, ie je abjimaii a libali; v ni* 
boženstvi materské řeči uiiyali ; vsfcříáenl jen y duchov* 
nim a ve mravném sniyslM brali sa povstánf % ttteA* 
DOSti a hříchu k pokání a ku křeaCaaskému iivotn, ne- 
smrtelnost duše však věřili atd. Již r, 680 žaluj o> aném 
Cařihradský ve ctprtim seseoí proti Sláv&m, ie ae 
obrazův v nábozenůtvi stát, a že na tento sněm, jeni 
obzvláště na uvedení a otění obrut&v pracoval, ani pří> 
jíti nechtěli, aby kti podpisftm nebylí nuceni. Srov* 
Concil. Tom. IL 18. V 11. a \Z. století fl060--1110) 
povstali v Bulharsku Bogomitíy jejichž náčelníkem l»yl 
JSasilius. nejprve lékař, potom mnich, jenž asi 53 let 
ve mnišském oděve po světě ohodiv a učení toto ron*- 
jiřovav, r. 1110 pod eleařem Alešem Comneneai, ir 
Cařihradě upálen byl. Q« měl XZ apoštolftv, čili po- 
mocníkův, mesi nimiž Anna Comnena jednoho DibkUiuě 
(srov. Jiboslav, ďt^/a-pístala, dudy^ diblac pištěo, hudeb** 
nik) jmeniye^ a převelme množství přívržencův. Jméno 
Bogomil&v odvozují někteří od „Bog mUu^ ncfa,^ které 
prý často opětovali: naším sdáním mohli býti BogomU 
a Boiií vlastpí jména jedné a téže osoby, a aiee tak^ 
že jednp bylo jméno . evětnké| druhé klášterní, čenMŽ 
nasvědčHJe.i totožnost počátečních lítor v obou jméneek 
B, která při podobná uněně od mnich&v obyčejně ia<» 
chována hýla ja^ Simeon a Sahba, Constfintin « Cyrill 
•td. Bulhaři byU k^ křesCanetvl skne elevjaniké apoětoly, 

Digitized by LjOOQ IC 



: ao4 

Cyfifla a iletbo4«^ i^řWeéeaí r. S4B,- filmeoii Jejich pa<* 
oovBik přeataupil r. 912. k fflMktf drkYÍ,' patoniéi 
chviii «e hned flmi výehodiii, hnad nwfti sápadttfcfirkff 
« B tobolo chvinf • ti^esf oooíe a křemoBe Tyskodiki 
jiskra Bogumiláy. Soaaras piá9 Již o BatíloTÍ : „todim 
fere orbem aoa peate iaipleffit/ Celá osada Bogomil&T 
osídlila se v Thracií ▼ mésté Philip popolis. V Bosné, 
lide Bogomili Patareni (od daim. města Patara) slvli, tak 
sa 4sto sekta roxmohlm ie i kniista k ni se přisiiáTtlii 
jako k. p. Ban Kalia (1171), Ban NiaoslaT (1281) a 
jtDÍ. Zde Biéli i Tlastafho biskupa Daaiela r. 1180. 
V DsloMcii tak se .r. 1204 Bogomilstvo roxdiřilo, še 
odtod veliké veřejné spory povstaly meii latianfky a aioú. 
Arnold z Breacie byl f ékem pověstného Abelarda, milen 
ce Heloísina, jeni sám r 1122 na církevním sněmu - 
roissoně zs ksdře vyhlášen a ku spáleni svého spisn ▼ 
Btojicí odsonsen byl. Roko 1136 navrátiv se do svo 
vlasti, káxanfm proti hierarcbii a jiným slozvykfim vie< 
obecnoa pozornost vsbndil. Pspež Innocenc IL kletb- 
na něho i Arnoldisty aurdtil: proto odebral se Arnola 
do Švýear, kde v Gorícha (vlasti Zwinglího) 114é 
směte káaal. Po rosltdntch ondeeh posléze v Gampaai 
Jat, co kacíř a baříd do 6fma veden, zde zpálen a poíi 
pel jeho do Tibru vržen byl. Hlavní chrámové Bogo- 
ffiiláv čili Katarenftv ▼ Itálii byli: ve Veroně, Vicenci- 
Breacii^ Miláně, ve Bpoletě, Florencii, Seasaně a jinde, 
Vsiekni svAj pftvod výslovně t Bulharska odvozují. Pi. 
matka jejich udriela se poiavad v řeči vlaiké a fran- 
eonsské ve slově dili přezdívoe Bugeroně^ frane. Bougrů 
t. j. Bttifar, Bngar, jenž saaěí pAvodné haciřů^ pak i 
mHeehefnfka, peznaboba, 4ino i smilníka a zločince, od 
liříchAv těmto lidem, a( falešně a jen z nenávisti, při- 
l^isovanýcb. Poněvadž němečti dějepiscové zde spole - 
kyví nejsou, ani rádi vieeko fea sobe a svéma národu 
ffipisttjí, Oak<^ ^* p. samého Valda, kterýžby se přiro- 
seněji dal od slavobnlharskébo VÍad odvoditi): proto 
-odvoláváme se zde na svědectví franoousskýoh hodno* 
věrných spisovatel4v, jaMaovilě oiítého svédkai domí* 
iifcaaikého amidM Jěam Benmk»^ a #n« spoleěnosi, 

Digitized by LjOOQ IC 



803 

jeni Yydila kniim: Áhrigé de V histoirů děs EgUsea^ 
Esdonfonněs et Vattdoises a Baset. 1787.*) Moino, ie 
sám 52 roky po 8TétépDtoJfef,jBci9ťi^BogoiiiilAv pftvodoe 
ve PtrancoiíMlta byl a sbor Voldoaiký itioiil. Dolčonf 
mnich, Jom Bmoit, potvraije, Ao ^fnavati této aekty 
jiš dávBO píad Vaiékm v dolínáeh vlaako-fraDeoaEakýek 
bylí, kde ae před pronáatedováDím nkrýrali, pročež na- 
iffá je paDkhartem otce avého nesiiajfcíaii* Tak i av. 
Bernard, opat ClareYanenakýve 12. atoleti, pfie: ,,Kaidé 
kacířství má STého pftYodce: Neatoríaai majf aa olee 
Meatera, Arríani Arría, ManickeoTd Mana: ale sekte 
Vallenakýeh (íli Valdenských pivodce STého Jmenovati 
•enmh^ Tento vaájemný avaiek meaí Balhary a Valden^ 



*) Jůon Benoitf Hisiaire dts Albigeoia et de VaudtňSf JPans 
1691, takto pídě: „En 1176 Us Albigenis furent aimá 
nommés parce qďils habitoientdansles environs ď Alhi^ 
▼ille da tanguedoc. On les appelloit aussi Manichéens. 
Gazarí et Bulgares, lis 8'y etoient meme aqnis one si 
bonne reputation, qae les kabitans les appdloient BogomiU 
s' est a díře les Bien-^imés de Dieii. A P oocasion de 
guerres saintes qui sefaisoient en orient, ilssortirent de 
la BuJgcarie pour venir s'etablir enFrance.** — Sr. Ahré- 
géde V histoiré des Eglises Efclavonnes et Vaudoises^ sir, 
VJ. Předm. „V Eglises Esclavonnes et 1' Eglises Yaadoisea 
deox branches de V Efflise universdle, qui ontle mieitiL 
Gonservé la natore de Bi měre-racine, qui ont tomoura 
été vivaces et toujonrsfertiliséesparlesbénignes innnen- 
ces que leur divin cultivatenr y a yersées. En effet, sor- 
ties les unes et les autres de r andenneEglise ď Orient, 
oomme de leur soaehe ceaunune, ellea ont oanatamment 
retenu la saine Doctríne del' Evangile, et ^es ontaob- 

Sisté, quoique souš diff&ens nomSy jousqu' a 1' epoqoe dO 

la grande Reformation, et meme jusques a ce jour. Str. 
X. C eglise erangelique et non Bomaine a toujours exi* 
até: dnna la partie oríentale de V Europe ohes Us 8U^ 
ves ks Buígaresy les MoraTÍ6D8 et les Bohemiens: dani 
la partie oocidentale, cbez ceux qu' on appdlés Albigeoia 
Vandois, Picards etc. O étoient des grandes riTÍéres, tou- 
joiirs nonrríes par les eaux salutaires, découlantes de V 
nnique aonrce de Téritó émnellas, c'est a dire^ de lA 
Parole de Dm; c^etoifnt de branches íortiks, 411Í «nt 

Digitized by LjOOQ IC 



•08 

•kými re Fraňcomka tlrvftl jdM y 18. etoM, kde 
VtMetitf vféto kDdxe a Jako Mskapa Bartekm^, i 
města CarcaasoBa, pvňéHi ie Mkaraka, "Horralaka^ 
Dalflaataka a soaaadnfěb Uker k navitiveol taméjifek taj* 
Éiých Bogomflftv a k atvrseDÍ jieb y eraogeliekéai udesf. 
H AiigtHtaaéai jilíito Bofoaiitotvf na třecb eeftách, pře- 
dlié jii akrse Iralbarsk^o Baalla wmk |«ko a^aitolrt 
Mf jíl r. 11 po T rakopiaech YÍ6o6ilíité Cambridge* 
fkého kaefří Valleaitf ae afomfnají ar. 1160 ante 
Ožformkt íatoje na aiDOtaof^aa kacířftv a Valdeoakýčh, 
-n astaDOYiije, aby bičováni a ▼yobcoTéoi byli; potom 
saméplaným aonaadatvim, anf tobo iaan od r. 1259 af 
•do 1380 Angličané francooaaké Tojevodalví Omenne^ 



rmáva pkis ou moins de frait, daas kurs diférentes aai* 
aoina. Str, 55. Nous ne dizonB ríen ici touchant les im-^ 
patatioQB ď Arríanisme et ďe Msuoichéisme, dont on les 
chargeoit, II suffit ď observeř quil est assez constatě 
que cenx qni dans le XII siéde ííirent appellés Vaudois 
en fVanoe, étoient des^ děscůndmiu de Chretiens de Bulgare^ 
par oanaéqaent^ que lesYaodoiš, aaaai bien qae lesFré- 
res de Bohéme et de Moravie, étoient issus ďune meme 
souche, savoir de V Eglise Apostoliqúe gréque, Aprěs 
cela, on ne doit plaš atre étonné, qne les Vaudois, a'nn 
coté^ et delautré leafiohemiens et les MoraTiens, seaol- 
mit remrdés de toat téma IHres c(«mie professant nne 
meme ReliffioiL et ne formant qu' nne meme Eglise. L' 
accusation de Manicbéísme n' est pas mieux fonděe qne 
celle ď Arríanisme : ď étoit nniquement poor le rendre 
odieox a toul le monde et poor justifier les persécntions 
qfí on lenr suadtoit Sir* 65. XÍenr oeeopaAion et leur 
nourriture joumaliěre étoient la Parole de Dien, la Príére 
et le chant de Oantiqne, meme an milieux de lenrs tra- 
▼anx tant de la campagne, que. de la maison (kdo ta 
heposmá sbnrjanský ebarakter?) Sii\ 101. Les vandois 
se aoot toiybar noflomiéa. fíréree (an Fratrieelli v Italij, 
BvBtíi češti)^ tant dans leurs discomra publics et parti- 
Gulie^s, que dans lear Ecríts. 11 paroitra par cet exposé, 
qué cés' anciens Clúrétiens évangeliques ont frare le che- 
min, non Isealement abWicMsme et auHnaattismemais 
enoore a i» grande B^rmation, dont linther et (kM^ 
myé^ IPH princípaux orgíms^'' 

Digitized by LjOOQ IC 



2Qá 

n ěotmM^Í YnliUDiliýtih ■ ^AlbígeiNikýeh teifeí, drikli; 
oapofledy skrze fiofOlDéh* Viadeiuikélia kftutelo Lot^ 
Jarda T. 13j20, j^ni t Loodlsé kául, od néhoi Mto 
Loiliffdifté ftiuU, kteři nt Viklefovi nového pokračoviť 
tele rM1>* Sloven Bogamilové byli codiiové Potareuftr 
▼ fioiDČ 8 v Srbsko, Kstareodv, FratriceUftv a Vijle*^ 
flkých v horní Itolii, VaUenakýek a Albigenských yo 
FrMioovssko, Lollerdístáv o Viklefit6T v Aogliěaiioeii^ 
HositAv y Čeebách: a tín v nepřetrčeném letása ^mr 
dédové a pAvodcové reformacie Lotberovy, Proto BOibi 
píle Coorad VisApina, jeden ze živých svidkA v o ac|^ 
vétifoh odpArcAv Lotherových, v pojedoání o ka<DÍřslfi: 
„íe Luther své u5eBÍ pAjiil od Hasa a Víklofa, a tito 
íe je přijali od Valdenských. Luther nic nového nevy- 
nslezl; on jen ty blady zveřejnily kterých se dávno 
předtím přidrželi šismatičtf Řekové, Valdenitf; Viklof, 
Has a Taborité y fieehádi.'' Sán Cahňiio r latinskén 
svém, ve francouzské od Olivetana přeložené biblii, tí- 
Iféném listě vyznává: 2e jeho předkové Valdenitf byli 
a z PiemoDtu do Picardie přešli, I Čechové s Valdea- 
skýnd Bogomily v tuhé a nepřetržené vz^eouiosti bylí. 
Již první dějepisec Čechflv, Coamas, rponfná eektii 
tnto Bolharskou, L, 1. str. 49, kde o založeni Praž- 
ského biskupství a jednoho kláštera mlavf, tato ^lava 
papeži Janovi XlII.^ vlastně viak teprv Řshořovi VEL 
r. 1080 v ústa klade : ^Vemn tanen non aecandnn rítofl 
ant seotam Bulgariae gentis |ít* j, Bogonilftv), vel Rnsiao 
(t. j. Vladimíra nedávno kř^těného), aut Slavonieao 
liognae (t« j. Cyrilla a Mefhoda) : sed magie aoquenn 
instituta et decreta apostolica.^ Sám Fetr Fťriďo, dlo 
svědectví velikého Tkmnay jeho krajana^ a Hdjka Če- 
ského, dlouho po slavjanských městech putoval a ▼ 
Čechách \ bydlel r. 1176. Srov. Thumua^ HisL C. 6. 
p. 126. „Potrus Valdns loooples eivis LngdmMMÍs anno 
eireiter 1170 Valdensibns nonen dědit, is qnaestorii 
muDos exercnit, domo ao bonis relictis totam se Evan- 
gelicae professioni devoverat et prophetarnm atqno a* 
poatolorun aeripta populari lingna vertonda euraveral. 
Patría relteta ín Belgiam venit^atqne ia Fieardiaainllos 

Digitized by LjOOQ IC 



905 

"iéotatbréi tfacltie, c«m Inde in OertnaiiJadi traBiitiSffi 
fér Yaiidilfciia (t, j. ftatjan«hé) civit«te« dia divar0ali» 
««l ac poatremo in Bohemia eoÁaiedil, abi élian bodte 
íj^ qni eam doetrínain ampleDloatar, Píeardt ea de eaiwft 
•ppollatttor.^ IJéeiíí y«]doto a Ttuiaiw posnamenané jeat 
Hméť doaloYňé fo, hteré bylo Badlia Bogoasila a Ha- 
Mflr. I SlraiMliÝ (Aeap. Bob. ětr. 271) pf$e, io 1176 
ttélteřl poboinf, k FranoonzSka a Némoeka vyhnaní mu* 
ěo^é^ něenl^ Petra Valdu, do Ceeh přišedSe a ▼ okolí 
«éit Žaieé a Lůwtk ta naadivse mnoh^cb k řeckému 
éhřadu to přítftávajídah {WMv aobé xíakalí a naklo*' 
vfrfj. I Y fNndéjaich Saafeb A^neaa SyiTtna, áiechta, 
0nbrattiifl, Baiblb a jiní příchod jejich do Óech (asto 
fřrponifnají pod jménem JamnŮcův^ Adamitíív^ Pikar^ 
kůD atd. pNpiflujíoc jim z nenávisti víeHké bludy é 
kffeby, al^koli toho sapírati neUe, tů jako viudy tak 
f «de, Jednotliví Ifdé a odrodové i v této poboiné n 
pmvikřesfánské apolel^ností na aoestnosri přijíti mohli. 
Jejich nejhlavnéJSi knéii.v Čeehácb byli, dle Zach*Tbeo* 
balda, Martin Moraivec a Jindřich Loboaeoa r« 1S31» 
rození Oecbové. Pozdéjí se aice Taborité a Óeštl bratři 
těchto ValdenakýcSi Bogromilflv jako odzehnévali, to však 
ae délo vétifm dllein jen t básné, aby, jako tito, pro*^ 
Háaledovánt nebyli. Rovným spflsebem i Albif etilf Bo«- 
fomilové, polom jaki pod pnpelem Innooeneem llf.^ t. 
yoéátka IS. atotelí, n méata Alby a n Francont rybnání 
byli, obrátili ae k otcthn evým Šhitjanftm, jmenovité k 
fnlharfiffl, Dalmatim n fiorvnttm, kde sobe i insknpa 
tvolíli a 'proti papežéafcém' amuillei ae bránili, ar. Ifiera^ 
irtii HiÉi. Bcel. L. 3. C. 1« p. 330. Někteří jméno Bo- 
g^amflftv JSdtlen-eiit «dvomfjí od řec^ xa^apoí t. j.. (íatí^ 
jenž edpovídi angliekénra Putitani. — Oalatně o B«bí-« 
fovi a Bofomileeby o Arnoldovi a Amotélateclh jnko 
téměř i o viecb tak řeSenýcb kacířech, nemasíme aou« 
díti podle toho, jako jejich soověhovníci a avMté eď» 
pfircové o nieh paali, jeni ed mladoalt v roniiéntetp 
přodaudkáth vychováni a osobnými náraiívoatail pejttť 
byvié, tylo kncířované maie vSady i n polomki^v t 
nenávfat a v potopo přivésti se nailovali^ Pravda joai 

Digitized by LjOOQ IC 



206 

Yétiím diiew, eo nestraMý Arnoldy Kvrtí^m- und íCm^ 
4Ber-Hist, I. 8tr. 39d» a násl. pile: „Hittorie ukaziye^ 
že ti mulové, jeol od tuhdejlílio poktlasého knélstw 
sa kacíře probltloTáDÍ jeoo, níe jiného nebyli^ nele«éd«- 
fcové pravdy 4i STiUa. Poktyloi na výekioda (t řeoké 
•eirkvi) cbl^i i y lom stou přepiatoq horlivost okáauitl, 
ie s přátel lékaře Baailia, jenl BpgomiU alnlíy qovott 
sektu učiniti chtéli, samého dobrého Basilia roku 1110 
živého spálívie aottaUif co nejvetdElcji pronáaledovavlo* 
Zlobivost tak nvaa^ícb orthodoxftv lim se nejslelelnéji 
sama vyzrazuje, že se v iaiobách a ftvédectvlch svýoh 
proti kscířAm nesrovnávají^ nes^dfee se jia^ véei nikdy 
neslýchané přilepovati. Ale zde kněžstvo jediné o tf 
fNidovalOy aby jejich řemeslo ^elrpélo ákody^ jako tam 
v Efeso Demetria zlatníka: nebo tito kacíři svědčili a 
a učili proti povlře, falešné chrámovní slnžbé a proti 
mrtvým skutkům nábolností. Proto byli onino jeji^ 
nepřátelé, řfkajlce, žehy BasU byl cele satanem poao«> 
dlý, pročež na hranici s nim pospicbali. Tak i v sá* 
padni římské církvi při Valdenských nemusíme se ptát 
orthodoxAv, co to za lidi bylo? Nebef nanl toho rou- 
hání, tobo hříchu, té ohavnosti a nestydatosli, loho 
l^ludu a omylu, kterýchžby papežš.U spisovatelé témio 
lidem nepřivlastňovali a to sice s lakovým hleakom 
pravdy, žebysme snadno oklamáni býti mohli, kdyby 
«ás jiné jasné protidAvody nepřesvédčély^ Brovvávámo^lí 
však život, učeni a akutky léch tak zvaaýoh orlhodo^ 
xftv a pravovéřtcich knéilv s učanim a oboovánim 
4éehlO dobrých lidi,^ ta nám blhao z očí apadne. Nor 
bof aaaú kacířovatelé a inqiiiaitoři to .vyanávaji: že lo 
|>yli lidé pravovéřící, pobožní, statečni a dobři, v ř«^ol| 
skromní, v odévu nepysní, v knpactví nemnoho, ae j«« 
dnijící, v pokrmu a nápoji miroí, lei, klam, křiyopříse^ 
inietvi nenávidící, ve mravieh čistí, jejich lany stydlivá, 
a viiekni biblii čili písma svatá milující a znióiol. -^ 
Ponévadi se ale při tom i knážskfS skouposti a lako* 
jnosii, ctiládoati a proatopálnosti dotýkali^ proto n po- 
msty mnaoli býti kaciřoyáni, lalářováni, páleny stínání, 
dáleni, topeni, aby celé svaté, knělstvo ku akána ná^ 

. Digitized by CjOOQ IC 



fiíilo.^ _ KfMy ?iee o tiehto Bogoníleeb Sfsti šádal, 
4oko odiilémv ka náiltdigfcíai atodnicrai: Anoa Com^ 
neDado geatía AlexiiCMiB* L. 15« — Zonaraa Tom. U. 
finlbymina Zigabonaa Fanopl. - P. Il^ Cooat. Hvrme- 
aopoiiis de Opui. Haerat. p« 109» Baromua Aan. 1118 
« oba^viáilé iéb. Cbr. Wolf, Profataor Vitteb. Híatoria 
BogOBiilarttii in 4. Aon. 1712* 

Z tobolo viabo dá ie jíi přirotanč vyavétlití onen 
ilkaa, pi^ v botai ItoU, jmaaovité v Brescii, reforma* 
«ie Uitbfirof a lak pifaaírý přiavak a ohlaa oaila, ie ledva 
lim neJYéliíii namábáttfm potlačena býti mohla. (Srov, 
Tboanaa M' Crie Hiatory of lbe prograaa and aupraa* 
«oii of tbe ralormatíoo io Italy. Bdimbarg and London* 
1818)* Z toboto náUi al^ i to, jak jednoatrannó a 
oeapmvedliyé ti dilaji, kteří ealon reformaeii jen Latbo« 
fovi připianji a ji ponze co diio Néneekébo národa po« 
Taiojí, Záalahy Sla^aAv a toboto ohledu jaoa i staríf 
i bodnéjái, i diaiii (Baail, Hna, Htaronyra iivot fa to 
^iili) naili Ném^v; Slávoté orali a roaaWalí, Lvther a 
Kěmai jen šafi. — 

Z Braaeie do Mediriánn j«al aat 15 niL Aaiypro* 
ttředku eaaty laži aUMya dxravaggio^ vlaal dTon mall« 
řfty, Polydora Oaldarybo r« 1496. a Hiebala Angela 
Amwgbiho. Onen prvni byl aadaikem a nádennlkem ▼ 
Aimé, a pA této j^eiitoia i nienlkam RafaeloTým; 
vaaaal ae na znaaMnítý atopeň dokonatoati, ai r. 1548* 
•a ceatč do ftfima od avébo aMehnSka zavraidén byi 
Drnbýy jinače i Merígi da €aravaggio svaný a od onoho 
límakdbo Baoaaiollibo foadttaý, památný jeat v biatonl 
▼laakdbo maliřatvi tia^ ie^ tak řeieným idoaKaiftn na 
odpor ffáaovay, víoe k- nápodobeni pHrody Tedi, nikoli 
iám při lom mjednoask nbikoalam lablondil. Méateiko 
Cnaona, aaí 4 arilo od IMoláiw vadáleDé, jii ailné u^ 
fominl na aemaadalvo némeekd^obafládté Tyrolaké, nebo 
ido. pofinnikráte apalříli jame lidi, aviášlč ieny, volata 
^li hrYoly mající. Zde teče řeka Adda, která od Ty- 
rolaka, na cbinma Vormoakém, blíie Bormía a doopélo 
přea akaloatéan 50 atřen to vyřinujicy ondollm VelClín 
%i do Komo jeaera ae prudce vaK, a nidata pak Lecoo 

Digitized by LjOOQ IC 



ft08 

X néio saee ¥yclifo^1o « Itottico do Ptféfe T|Mď<. Wf 
•oBřevše ji jpojeným lilavtw stolili jsme : Sráta Odo- 
Janu! sláva Bernardu! tém ryttfáii éesfcýin: oel^ 

„Ti jHiochevé jařfy ty vsory bohatýfft 
S kontot jsou m Trhlí do t^lo ř«ky yirv !* 

(Voeel.) 
Kéyi zajisié r. 1158^ ntaeoké a ř«»tié fo vojako k 
MeéuláBO táhlo, na této řaee vlaefcy- notty kyty rozse- 
kány ; na drahém pak kfeko HeAiUiiičaoé na břehu ato^ 
jfae do voífka atřileli. Pro hlabokoat a pni^Hfoal yůéj 
nikdo neaiohl plijili k nepřáteldm. Jednako dne vS^ik 
Odolen čili Odoian, ayn StřažM^^ a Bernard, ayn Sobé^ 
alavftv, poativše se na kénleh.do řeky, aem tam a pro* 
•li^d řeky ve hiobináek jejjíeh tápajfee, předoe šfastní 
na druhý břeh se přeplavili. ^) Král Vladk^av dal se 
luied za nioii též i osfataf Cechové, fak ie jich jen 
několik pro aidlobo konf ntonnlo. Čechové i hned dfivf 
naoekavše most ade stavěli ; eelé noci i s králem Vla- 
dislavem pod širým nebem na holé semi Míče, ant se 
nalaviÓBé proti Mediriáněaíniidi úMí na ně éMcfm brá- 
niti museli. T« Zvést^ pnrkrabé SMický, ťaMt a Divá 
rfttf amrt«éaé ve hlafvu raněn: Čcckové váak avitěsilí^ 
hořiati nabrali a 7& naaMnitějIlck aajnttoh před kr&le 
piivodlj. Dne 24« červenoe idohiotovill most : ale ie vc^ 
ílká Ifsen byl», nH>al ao aláovid a mitoho IMf, nejvíce 
Ckfův, ae utopilo. My i hned pos^hali jame k samým 
břehim Aéy; a jehýn srdeém jsasé my na břehu télo 
My stáli při oiiéafa kisUriaktek réipoaaínkécb, kittté 
nám t^rv nedávno* pan Vo«el Jájněmi> sf ými^ tai iivě 
y paměti obnovil, a na ně poaorioat nast přcdkCm nsf«'. 
pnnl, to sobě každý Siavoěeoh anadtio přadi0aÝi«l ásHé. 
Nejen ie jsme, třebas i iísně nemajlaís, z ^dy t^ 
pili, ale i krájeli jsme Ysbára doli ono měKiWii khrM 
kMajicci kde ie aai přechod ten státi moMv {KM i^ 



*) Yíncatit letopiseci oéx^ svědek, píáet „QaosniédliS ftac-J 
t3>iis aic ittturi vidia^M** • ' 

Digitized by LjOOQ IC 



d09 

koli jé s ciNNwitlereni eMaře Bcářicba Kodolurf4^1io nikdy 
jfein se smiřiti nemobl; aékoli jsem jebo ii«líd»koH po- 
BMta a vkriitoosi nafiroU MeduJáDČanfini vidycky . zatra- 
eOYaU ařkoli ja^n a«> vidy oky stydět xa ta úiaatooa^ 
klefoii Č^ec^ové Da t^ v^ojaě brali: nicméiič vsak Or 
«i>jmé «dat0«#ti jedooiyvýcb brdin i pjri této oesprava- 
dliyé. vejftd, «|NravedUvoat a naoalost odevadati za sliiiod 
jíme melu -^ Vice mne tésila zde u města Caasaso 
r. 1799 dne 27« duboa lískaná sláva alavomskébo 
brdioy Suvarova^ jenž zde nad Horeauem zvitézii e 
FrejicQuikm všeeka města i pevnosti v borní Itálií ode- 
iNPal, za^ei i tital hntz.ite Italského obdriel, Ostainé 
Adva řeka má velikon podobnost se slovee^ým Vábem. 



HLAYA 111. 

Medulán; Monza. 

Ofcolf Hedulaasbé' jest opět živější a krásnějiir 
žlabové a vodovodové z Advy svlažnji loaky, což jin 
bujnou a ifávoaton zelenost propůjčuje. Samo město 
Mediolan^ vlasky MiIano» prostírá se na rovině u řeky 
Olony^ od níž nepochybné i jméno dostalo Medziokm^ 
Meduoiarij sr. Mezibor, líezeříi, Mezilesí, Mezihrad atd.. 
I řeka Olona Olana Oljana kořenem i formou slavjan-^ 
ská jest, srov. výše připomenuté jméno českého Odo^ 
lana^ Slavo<*-Venetové bydleli zde před Gally a Insobry^ 
jenž se asi 590. před K. v tyto kraje uvázali. Dějepi- 
sové vypravují; že město toto asi 40 krátě obleženo,, 
asi 20krále vybojováno a 4kráte téměř cele zbořeno 
bylo, i jiné pohromy áaoru, ohně a zemětřesení snášeti 
muselo : a však vždy se opět zotavilo. Rímanftm slula 
sa času Pompeje Róma seeunda, později i Nové Athény. 
Zde byl Yir^l na učení, zde se narodil Valerios Maxi- 
mos, Statitts, Yirg. Rufns a jiní klassikové. Zde stál 
slavný palác Tnýanův v sousedství nynějšího chrámu s. 
Jiří, zde ^rám Jupiterův na tom místě kde nyní chrám 
s. Mauriee. Císař Cénstantin uvedl zde r. 313 křesfan- 



Digitfeed by Google 



ské iiá^ttBirtvf. iBv. Anbroi byt pU fittotosfieni f 397. 
JafkaTtf to immátky! — 

Za oelé dtyry dny MŠeho pobytu v Medvlánd lé^ 
méf ntttfvH^né česfcosloveosby jsmo mlvTiU, nebo IoUIk 
tcrajaiiftvy Stovébův a ČecblWy Mkde jane oMiaili Jako 
«de. Jii při prvoíai tyjitf i boatínee do aiéata ílí př«d 
námi yojáei, a tar^aBaké atoftico rodili, ade i^ejné alo- 
▼•Mky mloTicí a apivajfei. Jaková radost je proDÍkla, 
héyi jame ae k nim těž alovenaky primluvih. Leží jioh 
tde celý pluk. Za krátký čaa potkali jMiie zde i jinýoh 
známých a Tlastencáv, jenž ayiii zde oařad polofah kné^ 
ttr zastávají, jmenovité Dv. p. Pidzera, řeifaMy kalo- 
lickébo, pasa Bukvo, evaogelíokdko a p. Haršasilio re- 
formatakéfao duchovníka, tito opét přivedli k nám i Jiné 
avé koilegy, Dv. p. Vojtěcha ^raoicba rodilého z Lubé- 
tové| při Rakoniho pluhu a dv. p. Bobrovakého z Oravy, 
jenž jeat mezi nimi nejstarší a jako otec vsech« Z Čechftv 
pak nás zde pozdravili Dv. p. Jan Kašpar, ze Chrudimi, 
jenž Kvéty^ Noviny, drží, p. Víšek, p. Jau Pabst, p* 
Karel Rontík, nčilel české řeči u Jeho cia. Výaoatá, 
arciknížete Rainera, jehož aynové Leopold a Arnošt 
česky se o(f. Toto kolo přátel nejen aám "náš pobyt 
xde zpřijemnilo, ale i dvéře nám otevřelo ke všem, ji^ ' 
oáěe v čas práznin téméř nepřiatopným poklad&m a 
liodnovidnoatem : aaf ae nám tito rodáci naši k tento 
službám ochotné propéjčili. 

Rozhlášený Dóm Medulánský, který po chráme a. 
Petra v 6imé a a. f avla v Londýaé za nejvétší v kře- 
atanatvé se pokládá a od Heduláočanftv za 8. div avéta 
ae má — oa BMie neučinil ten dojem, který jiní cesto^ 
vatelé vypíadjí, «nohrž již jeho holá přftomnoat zde oko 
mé oraziila a vidélo se mí, jakobycb oajednou byl vyob- 
cován z italíe. Gože chce, řekl jaom, tato atndená ger- 
manakoaeterní doubraya a ledovna, zde na jižní vlaaké 
pfidé a v teplém tomto podnebí? — V blizkoati z4á 
ae toto býti ne chrám, nýbrž mramorová mohyla a hroi- 
mada b^ aoumérn a tkmo : z daleka naň >hMě, Ýakocš^ 
že to ' ohromný, zde zhameivélý perskočlaaký sl«in,' « ^y^. 
sekou věží aa hřbete, se sloupovitými nohami a^ a 



d by Google 



•II 

4W85Miifnf iHiriitim iperky a oBdoiwiifí. Jakový l# 
rmuttl ntM dtf&ny BenéUkými a meri Unto goMi*- 
«k«« zratoa. 1 golhické chrámy máji svoa kráio a 
'Oenn, ale jediné na fothieké pAdé, ▼ golhiekém po*- 
vélři, meri gotkiekýai horami a ipíialými jedlemi, t 
prostřed golfatckého lido^ kde Eroally : v Itálii jsou 
-ciiosemciy vyhoanci, pankharti více litost nei liboal 
TfbaaDJfici. Jako tareckd medity u pfOBtřed ofihoien^ 
8WÍ křesfaoského, lak gothteké chrámy u proatřed< oe- 
^otbických oárodAr nikdy jsem vystáti nemohl. — 
Čili aaad jest tento fotbický dóm satyrieký pomník 
^kickd ukrutnoati, cde r. 539. pod gothiekým králem 
Vitigem .spáchané, kde od GothAv 300^000 Medalán^^* 
nAv zanof dováno; a opét r. 1162, kde od BedřidM 
Radobradého celé misto (vyjma 3 chrámy) shořeno^ se 
«emi srovo&ao,* pAda jeho, na níi stálo, zorána a na 
znamení vč6oé kletby soii poseta byla? — Na kaidý 
případ byla to nesCaatná myšlénka, germánské surové 
iivly do Itálie přenášeti, a Michael Ang:elo, Palladio, 
Sansoviao již proto eesmrtelné zásluhy sobe siskali, ie 
vedralémo se gothteisma boj vyhlásivše staré klassické 
feckořímské fermy křísiti a novým ^^Am pMospAsobovall 
xačali. Nepatří germánské dubisko do pomeraniovóko 
a olivového háje itÍEilského, tak jako ani citrónový aneb 
vavřínový stromek do snébu a leda pQlnočoiho* Jako 
mezi přírodou a jejími plodinami obdoba a jistý cákon 
panuje : tak musí býti i Inezi krásoumou a národy, ma* 
ji-li nám obé pravou rozkoš v duši pAsobiti. Chrám 
tenta ale není výras národního ducha a eíto, není do« 
mécí samorostlá květina, ale vnucená, cizopasná o jiné 
stromy se otáčející chrastina. Uvedení a rozšíření go- 
thieko»loiigobardského stavitelství v Itálii nebylo dobro* 
volné, ani od sousedův přátelským zpAsobem vypAjčené : 
ono upomíná na násilí a krveprolití, na podmanění a 
draaeeváoí lidstva, na zboření a v prach i v popel 
obrácení krásných antických řecko* římských budov, 
slovem na Brmanariky, Viaithary, Alarichy, Alboiny^ 
Odoakry a jiné národoborce, a tím kalí iistý aestke** 
ileký cit a úinv, Pvotojsem ani . BenátkAm jejich Caři«* 

14* 

Digitized by LjOOQ IC 



tlt 

hradské, ani Řimu « ?Mii jejicb egYV^tí ktfcMé at* 
kdy odpostiti nemohl. Pyramidy á obelisky jse« jen pra 
Egypt a východ. Proto se krádei jejich 'obyřejaé i 
sama sebou tresce. Obelisk Luzorský, z Egrypt^ do 
Pařiie 8 nesmirnými prácemi a nakládky přenesený a 
T cizí pĎdě postavený, se nyní rozpukl a naklonil. Se- 
verní častí větrové a přívalové, désf a snéh, rychli 
směna *zimy a tepla zinařili toto dílo, které doma ve 
vlasti své ještě na tisíae let trvati mohlo. 

Tato nespokojenost duíe ještě se 'zvětšila, kdyi 
jsme vešli do vnitřku této mramorové temníce, kde po* 
žadavkĎm kráso vědy ještě méně zadost učiněno.. O báte* 
dni panuje zde tm« a mrákota, kterou jen svíce na ol- 
táři hořící probleskují. Příčina toho json ooiká okna 
a malovanými skly, skrze jejichž hmotné barvy světlo 
slunce jen spoře proniká. Kdo se kochá v surové ohro- 
mnostíy ve stkvostné nádheře a v nákladné marnotrat- 
nosti: ten tu hojnou pastvu očím i srdci nalezne. Jest 
to stavení celistvé, z pouhého bílého mramoru, 454 
střevícův dlouhé, 270 široké, jenž se r. 1386 skrze 
stavitele Jindřicha Gamodia čilí Zamodia, rodilého ze 
0mundu, stavěti počalo a staví se až. po dneěni den. 
Sloh a duch každého téměř století vryt jest do této 
strakaté budovy. Věže jeho r. 1772 od Fr. Crooe 
shotovená, jest tak vysoká, že nejen celé město a okolí 
Medniánské, ale i sousedních krajin hory a města již 
holým bystrým okem spatřiti sé mohou. V koutě chrámu 
sedí u chyžce výběrčí jemuž se jistá taxa složití musí, 
cbce-likdo na střechu a věži vstoupiti, tyto pak peníze 
obracejí se na stavení chrámu. Asi 200 stupňftv vede 
na střechu, která též celá z velikých bělomramorovýeh 
balvanfiv záleží^ ták že dřeva nikde neviděti., Stojíme^li 
na střeše tohoto chrámu, uvidíme celý les věží, vížek, 
sloupův a soch vůkol sebe, tak že nelze nám bez vAdoe 
vymotati se % tohoto labyrintu, nebo na 400 jehlancAv 
čili pyramid strmí zde k nebi a výše 5 tisic&v soeh 
chrám tento počítá. My jsme a to dvakráte v rozličných 
dnech, vylezli až na nejvyšší pavlač věže, kde daleko- 
hledy ku mřížem připevněny jsou k libému do dalekosti 



d by Google 



2it 

pátřeaL Drahný čm pfebébne, pokud oko k tivnlné 
této TysořÍBé doufanlivosti a smélottí nabade, a Edálo 
«o nám pokaM^i Jakobysme na baloně, v oblacSeh p\w 
valí. Tato nebeská vyhlídka smiřila mne ponéknd a 
tOQto bohopuston. Hledíl-H doUk na chrám, jest to str- 
mitě plné ostrých jehel a ipio k nebi obrácených* 
ffledfS-li k levici, k západn, tn Alpy a Pienontskou a 
Savojskon krajinou; blediš-li před sebe, tu vailiský, 
uriský, grísenský kraj a celá Helveciedilem i Tyrolsko, 
bledid-li ku pravici, k východu, tu celá horní Itálie před 
zrakem tvým sfr rosvinuje* Nejvyšší vrchy v Evropě 
usřiř zde na jedenkráte blízko před očima, totii v Pie- 
montsku a Savojsku: Moniblank^ Mant^Cenis, MotUe 
Boša*, Bematdin a Sv, Bůmhard\ a v Helvetskn: 
Montťmoro^ Simplon^ Ootthardaberg^ Panna (die Juug- 
frau), Vieschšrhom^ PfingsUrauerhom^ Meng^ Haiger atd. 
Víře nepodobno, jak tato samovidnost starobisřorické 
známosti oživuje* Přes Mont-Ceais táhna někdy Hani«« 
bal ukazoval odtudto vojsku svému krásy Itálie; i Porn- 
pejus, Ptpin, Karel Veliký, Napoleon ili touto krkolo* 
nnou cestou. Pfes Bernardtn 6988' zvýií klestil sohé 
€sesar cestu do Gallie« Vrch S. Bernhard (Hons Pen- 
ninus) 10,327' zvýií má své jméno od s. Beroharda de 
MenthoB, savojského šlechtice, jenž zde v 10 století 
hostlneo vystavil, v němž posavad světití kněží bydli 
a pocestné přijímají, majíce zvláště k tomu vycvičené 
psy, kteří zmrzlé aneb zasněžené lidi hledají, Simplon 
nazývají ktassiei Scipionís Mons, nepochybně též na pa- 
mátku tohoto slavného Římana. Oavaly a doliny těchto 
horafatin alonžiíy někdy Bohomilftm z Bulharska vyhna- 
ným a T Itartii proftásledovéným za dtočiště, od nichž 
oni jrnén^ Vallenses t* j. ouvaloíci^ doliňaaé dostali, 
a svié učeai odtudto i do Francous a Švýcar rozšířili. 
Chhinové tito zdají se s počátku jen oblakové býti ve 
vysoké obloze, a teprv když se oko rozhlédl, rozeznává 
na Binfa jejieh báně, roby, sloupy, stěny, rokle a jiné 
čáalky. Běloal j^h aněhn tak se leskne, že nelze 
dloího na jaéen pnokť patřiti. Před oUiéejem těehto 
▼elikáaflv, a v této vězné vysokostí člověk se Uk ve- 

Digitized by LjOOQ IC 



914 

likým býti cftf. Aeli jak ehatraá a malifiké Bkatta«tK» 
se Dám tu U rosumem obdařená 8t«oř«ní(ka, jimi Udá- 
říkají, kteří se pod námi v niicech Mediotánatýob c<^ 
mravenci hemiili, strkali a rTali ! Heii mesiy, jejinbi 
JBftéfia a položeni nám náš T&dc^ oátnálo jmenoval a 
ukazovaly obzvláště dvě mou pOBomoat pootábiy tak io 
pfi nich déle., než při jiných, jsem 8e« bavil. Jedoo^ 
z nich jest Lodi, asi 2, drahá Fcwia asi 3 mile od 
Mediolann vzdálí. Pro6 pak koukáte talc dlouho na lolo 
mésto? ptal se mne jeden % přistojícfoh Čecbiv. Pase, 
odpovím, tolo mésto Lodi (lat. Laus vel Lsndes Pom- 
peji]^, jest mně i Vám rovně pamáAaé ; mně co prote- 
stantu, Vám co Čechu : zdc^ zojisté bydlel ten biikiq^ 
Jahab, který Husovi, Vašemu krajanovi, jako pohřební 
5íli raději předpohřební řeč v ko^telo ' Kostnickém éloil^ 
a sice a texta k Římanfim 6. V. 6. „Vědouco ie starý 
člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrt- 
veno télo hřtcha,^ Tato bouřlivá^ Ktřeaténoati a kři- 
vých výkladAv písma svatého plná káaen nemálo ko 
konečnému odsouzeni a zpélení Husovu přispěla, oelia 
ona císaře, posavad ještě vždydíy se ktáti<iíbei a váha* 
jícího, cele zmámila a přemluvila. Teato Jakub btaliiip 
Loadeniký byl totiž z řádu mnkhdv dommihanskýalii. 
jimiž inqoísície do rukou dána byla. Tato řeč. mné 
včera v Ambrosianské knihovně náhodou de rulM>« a 
oči přišla, když jsem běžně přehlídal Aela Conailii Coa- 
stantiensis, vydaná od L'Abé« Ghoeteflí ji- čísti) najdete 
ji tam v Tomě XIV. na str. 1383 poá nápiaém : „Je- 
Gobi Epíscopi Laudenais oralio in auppUoium Ho0i he- 
bíta.^ — Na Paviu (lat. Ticinum, Papia) peefte tak lilo* 
stivě hledím, že zde v žaláři Ikal^ pael a hrváeel jeden 
z nejctihodnějšíoh mužfiv^ totiž Boetkius (Átemš Uao* 
littS), rádce gothského krále Theoderíok8,jeíž tento po- 
dezřivý a viteklivý stařec r. 524 zde ve véaaoí ohtsltté 
zavražditi dal, jako osočeného, že prý s daalem Nai* 
ským ktokem (SHavjanem, lat. Jufftinus) v tajném poiioz* 
umění alál. V tomto žaláři psal on etni výhmoAii 
kidikni Be Gouolalieob PUtoaaphJaed ^de sídltK. i iná-* 

Digitized by LjOOQ IC 



Išmé lů9$olbméiii od Alb^ina a Raiiainaiidy ai do Desi- 
aideiía, }eiii r. 774 od Kaiaa Vel. íat li^yl a jaho kré* 
lovalvi kattee vl^inéo, V deaátém pak století^ okolo r. 
9M, toto fliiéflto Maďaři a boipřikiadoon divokosti té* 
mět éQ kořán xtroakotafí. 

Oalaloji jako v Baoátkácb o Svato-Markoysk^ vHí, 
tak i o tdt<^ mraa^orové ponšti rozličné povídky romaD- 
4kfco**ftiagÍ€kébo obsahá so xde vypravuji. Aai přede 
éřtěmtí loly aainiloval se jeden vojenský dftstojnik do 
krásné manielky adej&iho pekařského nistra, Tajemstvi 
io vycradilo: a iifažený ananieJ pomstou hrozil. V zou- 
Calalvi oalovili se * milenci, ie vylezoace na streohq 
ehrámu se zábradlí se dolft'' uvrhnoa. V určitou hodinu 
oba ae.i akutači^č dostavili. Dámu viak spatřivši tuto 
strasiivott smrl před sebou, popadla hrftza a malomysJ- 
Doat, tak ie milenci svému sjiti chtěla : tento běie za 
ni po pavlaiecb a schodech naposledy ji uhonil a ne^ 
dbajo na křik a prosby, otočiv okolo ní svá ramena, 
Mál fo do propasti, kde na diaibé oba rozplešténi 
aalaioM b)li. 

i^ateoi chrámu toho snad aikdy- dokončeno nebude, 
anf k totmu ciii 60^000 .skndi ročních důcbodkAv určeno, 
kle#í dftchodkové přestati miyi s dostavením chrámu. 
Job Aa pHkčeli tohoto chrámu po? učil knp«c Petr Car- 
oaa-.MQ^OOO dukátfiv>« Por.évadi chrám tento Aefmjrfié 
klenoty OBI zlaid, stříbře a drahých kameaech.oba&huje: 
protaliaidoit^ooo.nékolik mladých |inéz6v stráži v něm 
kMiaji. Uprostřed JiiMrtolajiist podzemní stkvostná hrobka 
av, Kiírla fiorcomea^ r. 15d4 zemlelého, n^kdy kardinála 
a areibiokiip*, nyjsl patrona Medulanakébo. Bak|Bv, v ^\i 
táioi|oÍM leif, ieat X kfmio, t^nto pak opét v dřet^ 
Yoné obálce, I^a boře mfzi dvéma pilíři chrámu visi 
▼oiiké /obraay, životopis tohoto, avatého představnjlcfii 
JMOBOviti klorak své katie^tvíDoríil prodává a vj^dooai 
4w 80^000 tolwr^T m?zi ob^ ^oxdělHJo a pak MáMr 
msIm vyobojo^ ZomM v 46 roku iiyota. Tato.amrt 
Mteo«iíi»!iaoUi m4MQ .9 avlá.átá caloiu jehp. ^ádbe^aoii 
b*lMiAfit» rodiiin* FpqW ačkoli tak . ^čon4 < kanAniia/^o^ 

Digitized by LjOOQ IC 



9i§ 

tili vybíáléní te svatého skw* papeie, obf 6^té teprr 
po vplynott 60 rokftf 8e déje; přadce nynf Pafd V. 
vfminktt uMniv, jii po 30 letech Karla ikirfoiBéa ▼ 
po^et BV«lých přeložil, kde ještě matka totvato avMkú 
žila, a radost okusila, jaková se nikdy Hané létíáwtM 
ženě tn podíl nedostala, loií*, že před obraMii «?ladt- 
nřho syna sv#ho kldbti, modHtí s« a i«j Ve všech 
^hrámíeh viývaného viděli mohla. Na sténé cbréÉra Í9^ 
boto ukaznje se i jedna, ošklivost vzbuK^jfeí^ mramorová ^ 
socha s. Barlhotoměje, kterak odřená kftže jehe na pie- 
cech mu visi. Pod ni stojí tento . nápis : „Noi me 
Praxiteles, sed Marcris finxil Agrato/ Zňat«lé pytvy 
obdivují se této aesthetické "^ohavě. — 

Kostel sv. ÁmbfGŠe u brány Vtrceily ve 4. století 
na Kříceninách chréma Minervina postavený, naplnil nás 
při prvním vkročení svatou uctivostí. Jest to nejstardi 
a nejprvnějSf křestaoskt ' chrám vMeduláně, přo&tý, vttt- 
cbý, stoletími porouchaný: ale valný, dvabýefa paoiélalc 
a velikých případnoslí plný. Poněvadi pod ntm kosti 
mnohých prvotních křesfanfiv a mučenlkfiv spai6fvaji: 
papéiové nechtějí dopustiti, aby opraven byl, při>tO jest 
dlaiba jeho stará a špatná. Střecha jest olověná. Břánn 
chrámu itruchnělá, její dvéře jsou prý ještě ty samy, 
které 8. Ambroi před císařem Theodosiem bnévwě la- 
vřel, nechtě jej do tobolo chrámu vpnstiti pró ukrath 
nost, kterou r. 890 nud obyvateli města Th«8«loniky 
flpácbal. Kdy« lotil tito v jedné bouřee-J»bo akiniatra 
Botberika tavraidili, cfsař Theodosiús rotkéitl v prvfti 
vzteklosli 7,000 osob vioných i nevinnýcb v pMétao 
Iřf hodin zamordovati. Když se potom Tbe^doaiwi do 
Medulánn navrátil a při slavnostech YelikonoMeti do 
nkfomáidění křesfanfiv jíti cblli, Ambrosins tte}e» do 
koáteta vjíti jemu nedovolil, ale i zjevně z cifhvo vy« 
losétl, ai pokudby císař z toho pokáni neučinil, fea 
trest císař bez odporu podnikl za 8 mésicikv 6iiilr'p#^ 
káiif. Potom teprv při slavnostech vénočníoh, po nmo* 
kýck a skalných prosbách, od tokrMo křéi(«iididk0 On* 
toka dd dirámn a speloinoAi jinfekkřesfankv p#^«šlM 

Digitized by LjOOQ IC 



917 

byi- Na pamálira táfo připadoMti a % ynkukmM* Ambro- 
io^m uatamoYil efaař Theodoaios, aby aeUk Meoá axe- 
koeM^ 1^ friftá vykopáni orlele daařského, srlááté 
kéfby 10 lo trestá na ftivoté týkalo, teprv po 80 dDoch 
TO akstok a¥OBOv«hi« Tčio a. Aoibroie apočívá zde pod 
4ňUHm. PipÍD král Italie, seaiřelýr. 810, leíi téá ade 
T^kanamid rakví, jako i jofao manielka Bertfaa a syn 
jejíck BtorAhard. Na pravki n oltáře jest stampohanaká 
jaodia £ ková ^ midiný kad Mojiiáův i xda se okaauje, 
Udi ie na naM eaaté aapoň tli exempláře % n6bo jame 
vidéii« Oatatné dvdře ebráma tohoto jaon cele ařezánya 
srýpány od poboinýeh poatoikftv tHaečky a koaaeéky b 
niob dom&v «o avátoali beroadob. — V tomto cbrámé bý- 
vali Hmakoflíčmefttí bteařové fteleanoii kompoa korunovánu 

Na namésti PiasM dei Hercaati atoji koloaalná 
. aooka av. Anibr^ie a náaledojídm nápisem : ^(^si$ ad« 
véna aimniecvom suapictto, Hemoríam venerator Saocti 
Att^roaiiy Eeeáaaiie Doetotia, Mďdiolanenaia Pontifioia et 
Palroiá. coelealia, q«i pietale, eloqaio, seríptía, vi snimi 
invktn veierem fideí itlegritatem tenait^ promovit, aa« 
aeruit, Saeria hojnaee patriae ritibus aomen indidit, ma* 
gBom epiaoopalís ' enaae et vitae aanctitatia axemplaaa 
ae praobnit btbá nníverao^ Dedicatom 1838/ 1 nn 
biakapikém paláci jeit stará aocka^ s. Ambrole ae 2e« 
leanon boii v raoe fředatnmjicí, <na památka Jeho pří- 
iMontt k Theodoaiovi. 

Gm se obřadn Ambroiakébo týče, domnival jaem 
ae, ie aéfaký podatelny jeai roadii meai mm a římským : 
Xomm alo není tak, teolo roadií aáleii toliko v nékte- 
rýeh nepntrný.^ aevnilřnoftteeh, k. p. v jina&ejiim atáni 
• okraeováni: ao knéa&v u oltáře, Hkáni jiných apévAr 
a modliteb pH mlá, v rondíbidn svonéi^ v potopováni 
při křtn, v eedmidenním poeta a obaválté v ptodlonieni 
BMnopoala o b^fh dny v Hednláné;, lim ae stává, ie 
v popekd aljinán; kde ae jrnde maaopust akooiil, t ce-^ 
iéko okolá o iaato n daUkýeh méat kat^Uoi římského 
obřaMki ae^ fiinMaajji, aby jei^é o celé čtyH doy ddlo 
aMvatá mokli. 



d by Google 



2ia 

SL Aiiiiroi nftfcdil «• r« 940 v TíMíe^ Kdyf piý 
j«ité co iieinUiv&átko jedoott ve dvoře v koMhee leiel, 
roj t&el sedl na jeho obličej, jako nélidy na Platottir^ 
a Tčély YcháKely i Tyekiaely % úsi j^ a pak ofét 
odletěly. Jeho otec mél to za aávéitf o valikto Jebo 
mleni y bndoacDOsti. Roku 377kdyi barbarské aérady 
do Itálie vpadly, otekl se s. Anbroi do lUytuka. M* 
kolík % jebo náboŽDých písni, % laliny od !• 1Vaoov«- 
akého přeložené, zpivajS se i v evaafel. xMirfcbt| k« p». 
Aá&entnii Mocoý nebes atvoříteli (Coadíter almé aide*» 
mm); Vánocni: Prozpěviijne'pf8eň novou (Grates naoc 
omneš ); Té Bo^e chválíme (Te Dan^i Isodamos) ald; 

Kostel s. Stepána jest na tom ndelě atavw^ kde 
se první bitva proti Arianfrm staia,- Podáni. jeal, ie pr$^ 
kdyi s. Ambroi rortvár těla věřifBieb od kaeíl&v roze* ^ 
mali nemohly na jeho modlitbu se prý ihned, ariatfské « 
obličejem k zemi, ostatní pak k nebi obrátily. Néfco- 
lik kročcjfiv odtodto jest kostelík a. Benardina vyšla* 
ven^ při \'chodu do n^bo brtea, posavad neeéténd, wis 
pronikla ; nebo stiny jeho láleiejí u saný^k mutvýek 
leběk a kostí lécb, jeni v oné bitvě byji padli. My 
jame se domnívati, že to jen ften, atoab mámení o^l, aneb* 
néjaká báchorka : ale pak vlasinima rukbma jamf so 
přesvédčilí o skiitečnoali tohoto okrámaaairti^ itlaty, 
v nicbi j.eité některých i auby, hpátyy členky' a j^é 
mrtviny Časem očernélé a jako učadéaé^ jaoa do xdé » 
Stell v celém chráma vpaveoy » p#ed aimi' miiie z 
drátn, aby unedeny býti nemohly.. Na obou krasech ol» 
téfe jaoH dvě pyramidy též a kostí a hlav, <V 4ev«» nade 
dvcfmi vidéti starý Qémecký bnban a ppaporoe,' oo frf 
kořist Aríaafim vsátá. Svíce ide i v»dBO ho#í> h nikdo 
jsme tolik kajídvh » modlíéích se, obivUH^itosskáha 
pioblaví, neti<^li jako nde. . ^ 

Chrám £lv. Marie delU ChagU néleiel řáda^^onit 
ttikenskému, jooi sde Uáiler mél > s trikciialem i^nM* 
sieie. K tomvto ' ouiladu patřilo aai 'M • nniekAv^ i0 
élecbtieOv a 150 bohatých kapoAv-lMidanpb^k. Kdo 
jednou do jejich rakou opadl, níkdy^ munMéh^hk^jfB^ 



d by Google 



•biétovsU tMl»o pMi do i«láře ftuen byl: nýbrš oo 
fén jia f«lM tolovali iiittMl, seobtél-li do smrli t těch- 
to leoHittli poMeefa véseli aneb íkřipoe a jiné moky 
^NidstafOYaAi. Vlasy aim dobkem vstávatyi když jsme- 
•Ifieit zda na miaté vypraTovaoé příklady náboianškéba 
Iřaitíuil. R« 1773 byl jodeo knéi. vysokébo rodu ja^ 
*>díoé pYOta, ie a. mdi čall prvé nažli bullu z ňima v 
pokOB aél, na pranýř TyatavaB, aneavěceii, pak mu od- 
táli byli ti tři pratové^ v níobi boatii difel^ a konečná 
byl obéaao : nic mo oeproapéia výmluva, ie balla již na 
€Oi»té byla. Tato inquiaieie dala r. 1300 i oou Viihtí-- 
minu^ dcero Přomysla Otakara I., krále českého, o oíi 
pw FáUnhý ve spisn LU. BeUe nach Italien ím Jabre 
iS37 na str. 78— *7& zprávy podává, najprvé po 20 
lotaah % hrobu vykopati a pak spáliti jako v kacířství* 
podasřoioo, a viak' baso všech d&kasAv, na poubon 
toliko skřipeami a hranicí vynucenou žalobu Ondřejo 
Saramity, jeni' n^ zboiiovénim Yiibelaiioy obohatiti aoab 
sooattrfalnití chtél. Pofvéiime^li že již n 1080 CvsmaS' 
a^kUt BúOu»Nk(m zpomiaá a před dí Čechy vystříhá ;.io 
r. 117§ Yaid Čaaby navilivil a Valdenští vAkol Looft 
a Žatco ^e naadili a své kasatele méli; a srovnáváme«U 
jci^ tiabý^ dobročinný, svatý život a uioni s učeDÍm Val-* 
danakýoh tobomilAv: nam&ieme na to myšlénku nepři* 
jiti^ že taio ViUielHuna, původně Felix (Blažena ?) zvanáv 
DÍ€ jiného nabyla, nei to, co před ni a s ni živší Mar- 
tin Moravce, Jindřich Lubnaeoa a po ni Konrod Štěkni, 
Jan Uaiié^ Jan . Bo#, ilíaronym a jiní neačíalni Čechové.. 
Jliaii* 4iato Vilhahninn jeité na dvou punktech se 
dáliny Meériánu s déjinomi slavjanskými stýkají, totíi 
r. 536 pod fieliaaremv a roku 115$^*^1163 pod Vla« 
dfadifem králem čeakým. Boku 536*-^545 sloužili jend- 
cbré z Antiv a ^lavjaaAw sebraní ve vojsku Belizaro/vd 
ptoti Gothflm v IlaiiÍ4 ^aitaor Slav jun % mésta Čarmeno 
rodilý, náMnik vojsko, pod césarem Upiavdon (JaaUni^ 
au), Modiolan od avařapých Golhftv, jenž ide při vybo* 
jováoí' aMsto 300^000 raaiftT za&krtili, osvobodil \ oeloa 
Itrilií.a vleakonáetk jim odja^ Vilígíss, krále Goth^ 



d by Google 



tl20 

tkého, T Raveoé jstého áo Cařihrtén vcéJ, a QMAm 
TAbeo tak i milým SYoa šleelielBogUy i atraittým svou 
ndatsostí se stal, ié jef prosili aby jajicli knUem bfly 
aebe i sté jméDÍ jemu odevzdávajíce* Belizar a^ iMo 
jivédectvi Prokopia^ pechtél to dopiwlíli, aby^ poksd 
Upravda žije, on králem jméno váo byl. ' Císař Upnvda 
lak sobě BeUzara vážil, že jamu ke cti í pamltoí penis ' 
rašiti dal s tímto oápisem: BeUsarius gloria Bommo'* 
rum. Větším a přiroseDějsím právem mofaiibysme my 
ffci : Belizar sláva Slavjaním, kdyby jen tento světo- 
alavný hrdina něco ke slavě, ne <?isíhOy ale Sfébo vlast- 
ního národu, z jehoi krve pocházel, byl oMnih 

V poitu císařftv římských naléaá se jeáté i více 
Slavjanftv, k. p* Juatín* II. syn Viglenice, vnuk Justíni- 
ana císaře; Leon Y. a Alexander, synové Basiiia Mace- 
donského ; CoDStantin syn Leooftv, Roman syn Comtan* 
iínftv, Bfisilius a Coostaatin synové BoaMnovi atd. Ale 
náé soud o těchto a jim podobných synech Slavie celo 
se srovnává a lim, co p. Ivan Koknljevió v Danicí lé42 . 
dis. 4. o nich píše : „My se mAieme jimi chlobití, nebo 
vyšli z. našeho národu a ukaiuji tím kolik zpAsobooatí, 
kolik ducha a moci v národa tom skryto Mi. Ale jako^ 
diincfim a celému okresu země miiolio dobrél^o ndiDií 
« jméno své proslavili : Uk vlaati^aa s:vdmu narodit 
véinili málo aneb nic. Téměř věíckni volicí amiové z 
našeho národu, 6ím na vyšší stopeá se podnvďiK, tím 
vice zapomenuli na avAj národ, odcizili se pod cizí vlá- 
dou, i jakcpanovníói byli nám eizi. Oni bfli yMm, jon 
oo vlastenci, znali všechny city vzdéiaoýcli lidi, jon ne 
lásku k národu. Oni byli avétoobčané, kÍBtlaÉé, jen 
no národaíci, poněvadi nepečoi^alt o v^déhuiosl toho ná* 
ródo a jazyka, jehož byli ondové.^ Coby byt náš národ 
kdyby byl zplodil veliké vkatence, a ne velikých lidi I 
-^ Naše budoucnost závisí jediné od toho, aby návod 
velikých a opravdivýcb nérodofiíloiviiikAv aiéL Nebn- 
demali těch míti, nikdy pravé slávy neiaaloniinM.^ Ó 
by tyto pravdy obzvláité bratři Čepové -^ p« oeiéaa 
ovitá se roziézajicl a vesliiibé cizýdiflátodAv ke ikodé 
vlastí pracující — k srdci připustili! 

Digitized by LjOOQ IC 



2U 

České roj0ko Ttéfme třikráte (bobule, vidy jen 
•o Stttcko Panso) stáli před MeduláBetD, r. 1168 pod 
králem YMíslevem; f. 1161 pod Theobaldera jeho 
imfrem; r. 1162 pod Bedřichem jeho synem. Při 
téohto ttšenich stkid se séjkrásnéjí oharakter Daaiele, 
biskvpe českého : on zajaté kněse a paaay odkupotaT 
aaebo prosbami '▼ysvobozovav domAv je posfial. Naproti 
torna jak ookfeslaiiskoil rada, tásm dávanou, slyšime b 
dit Aoselms, biskupa. Raveoikého, vycházeti, řkoucího ; 
„ie jest sinané, aby Hediolan zbořen byl«^ Žel 1 ie 
tato bar^arskon rado císař . Bedřich uposlechl, a ješté 
vétii žel, ie Čechové první byli, jenž oheň na toto 
nésto metrlii Pomsta a pokntu provozovati oa beedal* 
nteh skaUkdi,' domfchy palácech, chrámích — jest ne« 
roHim: boHti a zntéovatí oevinoé klassické památky^ 
aloopy, pomníky a jioé starožitnosti a sAstatky krásou* 
my — jeal uraženi 6lové(enstva. Mimo 16 borinthickýcb 
•lenpfiv z bitého* mramom,' co rumy ^.koupeli cisaře 
Maziffliaiia, nyní před chrámem s. Vavřince, a pak tři 
kostely: •. Marie, s* Ambrože a s. Hanríce nic z to- 
bolo Drafao-Éimn císař Bedřich Radobradý státi nene- 
ebal 1 Jaková to ztráta, jaková hanba ! — Medulánčané 
nemobtt nikdy na itréta své, jim od německých císařův 
jmenovitě od Jindřicha III, Lothara a nejvíce od Be- 
dříobn Rndotnradého, vzaté oeodvíslosti zapomenouti: 
kdož pak jim to za zlé míti mftže? — Když jednou 
■nniolka tohoto posledního, Beatríx, dcera Burgund- 
skéko braf^éte Reioalda, do Mediolanu ze zvédavosti, af 
nedím zo váeteěnosli, přiila, lid nad ztrátou své svo- 
body ješté rozjitřeaý, posadivše ji opačné na osla a 
ocas místo uzdy do rukou ji davše po ulicech s po- 
amécbem ji vodili: to arci výtržnost a nražeoí císařské 
velebnosti. Císař Bedřich ale za to zbořil celé mésto^ 
a kdo z obyvatelAv; vinných neb nevinných, živobyt! 
své ochrániti chtél, přinucen byl smokvu (fík) pod o-» 
oasem onoho osla vstrftenon znbami vytáhnouti .: i to^ 
sloiin a nraieni ilovéiensta, n nevíme, na čem se více; 
horšiti, éi na hHšnfckfa, (i na trestateli. 



d by Google 



y reftkloHiin tohoto kláiUr« jtit m tlisé. onen 
-svčtosUivný obraz od Leonarda dm Vinei, je«i se Yft«r 
l>eo Uitanoveni Veéěře Páně jmeoiqe, alo blaéné, boím 
vlastně Předpověděním zrady Jidášovy tlooti bý mel, 
«nf všecko^ sIoíodI, pohybovány chAraktery, piisanky a 
skutky k tonuto améfnjf a sama VeMé ftdo jen' tio 
příiožítost k tomu a vedlefif véc fe»t. Téiii jsem se 
dávno před tím na spatřeni tbhoto divit maiiiakébo. Ale 
bohužel v jakovém stavu naletí jsem }e} I oeniClo obraC| 
;aýbrž jenom Eboreniny obrazn, v aapráftenén^ TihkdBif 
viee stodole a stiji, neili poctivé sfní se po^oÉajfieki 
příbytkn. Máf lato sténomalba Jii sv6j vlaatnf obšitaý, 
všelikých saratných osodftv pJný, iivoto(i»« Jii po«» 
Yitánf tohoto obraza zplodilo množství rozpr&vek o oao* 
l>ácli 6kute<(ných v obličejech teehte apostolAv předp^ 
etavéných, jmenovité v obtíieji Jidáée ie prý akrytý 
leží prior tohoto kláitera, jehož DaViaei z pomsty tan 
zvéénil. R. 1515 chtél Frantíiek 1. celý obraz ze sléay 
vyjmouti a do Franconz přeložili^ eož se ale neidařík>« 
Tlěeo později způsobila hk>apoit mmchů^v tomuto obracs 
nevynahraditeinott škodu; nebo tHo cbtěvše dvé#e svého^ 
refektorium zvětšiti nad ninnž se právě obraz tentd na-* 
lézá, dali veliký kus s nohami Krista Pána a něktorý«li 
apoštolfiv odřezati a tím zkomolili a zhanobila tuto aád* 
hern krásoumy. Roku 1726 dal mu jakýti Modukaaský 
•mastičkář poslední pomazání, anC se chvaatal, ie zná 
tajemství zbledlé barvy očerstviti^ za které žibaiaftvl 
500 lir ode zdejších dominikanfiv dostal. ¥ posUďií 
franeoueské vojně proměnili Francouzi tuto aiň na konfrwi 
a tím dovršili tito vzdělaní Omarové počet hříehAV 
proti obrazu, který zasloužil, aby ve alatém paláou (^* 
ván a ívejcarskou stráži před zhoubci obhajován byl» 
Po schodech asi 10 stupňových vstupuje se na prkenné 
před ním nyní vystavené lešení : tato přfzeá však ne 
každému se propůjčuje a stojí zvláštní obdarek« Alo 
odměna za to jest stonásobná, ^{ft vzdor otiimabýaa 
losům síla, život a krása původol^ kteron da Vioei 
těmťo obrazům vdechnul, nemohly býti cni6onyf — - iiš 



d by Google 



tM 

•klftdkfl • sirapMitUl oMb pn>zriS8}« miitra: irestfoéiip 
SritUMy yAIioI tiého 13 ii£eQÍk&¥ ne* otsaiotBé&e ««dl«- 
dek ale na 4 živé hromádky čili iHáy^ kaidá po %H 
^ohf^ aa aonméroé - rozdéhijfcfoft. Ujndlee tavto otnlil 
každému apo!iloloTÍ obEvláitoi rác dáti, který i jtB vy* 
^cfclýeh bařfácb eeie posnali ae dává : Jakoba vysna**- 
meaátá ilachetnofbyajooit : Filipa oholvoat a prudkoal, 
neba podpirajt» ae oběma rukama ua atdl, iádá odbovo 
•dlaně svěděti, kdoby ten Bradce byl; Jidál mé oblič^ 
T něad^ oejtyěií xioba a spronevěřiloat buizdí a oškli*- 
voatf i hněvem ardoe. proti oémn ufrplňuje. Hlav,a Jano- 
va plná miloataoatř, okrouhlá, krotká, pravě alavjanaká; 
fotr a Ondi%j máji rodinnou podobnost, která na prY«í 
|Mhted Evéatvie i« bratři Jaon ; oátatd apoitolé zjevuji 
spůaobem vlaifiv, roocba a jiných znakfiv kmen a kraj 
iidovafeý, 2 něhož po^háceli. V pfoitřed téeht« hvězd 
ieakie ae božská ' oaoba Kristova v nevýmluvné liché 
▼olebn^ti e jasnosti* Dika řísení boiíaiu, že tak mnohé 
< ataré kopie tohoto obrazu máme, z nichž některé 
dosti věrné vlastnosti pftvodu vypodobnily. Leouardo da 
^inei narodil ae v městečku Vinci u Florencie r. 1444, 
2e«řel r. 1519 ve Fontalenbteau v náruM Františka 
krále fraacouzakého. On 4iyl sokem- Michala Aag^eUiy 
JI muiem vysoce učeným. — Jeho obrazy prozrazují 
éluboké studium psychologie é phyaiológie. Při patření 
«a tento obraz, zvláště jeho4ebky a tváře, napadlo néě 
io pokušeni mysliti, zdali , tento Leonardo v nějakém 
svazku a porozumění nestál se souvékýni jemu Jarům 
Oloffověkým^ jenž právě toho času první byl, eo lebo- 
sloví na Akademii- Krakovské, a lak tedy dávno před 
GaUém, učiti začal a r. 1501 i zvláštní knihu „Cra«- 
BÍoIogia^ 8 vyobrazeními hlavy a jéji částek, tiskem na 
světlo vydal? To jisté jest, že i Leonardo psal nejen 
Anatomu lidského tála, ale i Phisiognomieu. Leonardo 
mnoho hlav a tváři prvé rejsovati proboval, nežli se 
mu jodna zdařila, při níž potom zastal. « 

Obrazáma Medulanská a spolu i Akademie věd i 
oměaí jest v paláců Bfem řečeném, v němi předlkn 



d by Google 



9«4 

JcEvité bydML 16Mé mrtiláw^i ojbrtsériiy bf ie mi 
w9éŘkem a rAdováiilnnM. TstA sbfrkii obraiév a sé^ro^ 
Tých odlilia patři k Aejliráaa^sfoi t Itálii. Tli staré 
41 tÝi oevé, teprv sholoyeDé a ku vybráni ao«bo pra- 
déaí fyložené obraiy svábily a předpojatý i adu tak 
1IHHI poaorBOSt, ia byeb aa k ostatsim ténéř oevi^aM- 
yýiB a aeipravedliTým byl stal^ kdybych aobé nebyl jii 
v Benátkách nmíoi], jednoatrannoati se varovtti. Proto 
aapoň toiík panství jaem nad sebou obdržel, ie Jaen 
tle, co k vidéoí bylo řádné, a trpělivé přehlédl, ale 
k miláikilm oblíbeným potom, po vykonané prácí, 
opét dva i třikráte se nsyrátil* Oddavky čili aobás 
ipanny Marie a Josefem od Rafaele r* 1504 jest první 
perla v této sbiroe ; toto byla koraná mých kráaeom* 
Dych diivfiv v obrazárnách vlaských. Krása a váinost 
T tnbém svazku jest charakter yšeeh obrazův Bafaelo** 
Tých, ale zde tkví jedté coai třetího coi nelze vypsati, 
co se vidéti musí. Zde jsem cítil, co ostrovlipný Lu- 
iiéan z Kamenice — Leasing — onou výpovédi říci 
chtěl : „ieby Rafael i bez rukou malířem byl.'' -~ Ra- 
fael zemřel v 34 roku života, jakási májová mladina 
TOSt roacstřena jest po všech osobách jeho obrazáy,. 
nevynímaje ani starcflv. On slohu svého nikdy a nikde 
nezménily všudy jest tentýž, na obrazech v Benátkách, 
ve Veroně, v Brescií : všudy mladý, spanilý, divotTor- 
Dý, nebo každý jeho obraz jest malířský zázrak. Co 
tomuto obrazu ještě nad to zvláštní cenu dává jest to,, 
ie se Rafael se svou milenkou zde do tohoto komon- 
filva postavil. — Druhý obraz památný v této Breřa 
Jest Zvéstování p. M. od Jana Sanzia, otce a prvního 
učitele Rafaelova. Srovnáváni těchto obraziv, od otce 
a syna, a slakorání oněch krás, které se u toho 
jen co poupatka, u tohoto již co rozvitá rAža 
ajetnjí, působilo mi zvláštní radost. Třetí obraz zde 
auie obradovavší byla Yema od Felice Scbiavona. Tito 
SchiavoDOVci mne, co věrní přátelé a upřímní spoloro- 
dáci, na celé této cestě sprovázeli všudy kroky mé mi 
oalaznjíce a okrašlujíce* Považujeme^lí ji v blízkosti. 



d by Google 



885 

sdá se, jakoby eelá toliko jednou jedinoa barvou malO" 
vána byla, oeEnameBáine oa oí avétla ani atfnu : ale éfm 
více se od ni oddalujeme n k^ lomu praTéniu , stojiití, 
s nébož považována býti musf, se blížíme, tím více sa 
všecko okrouhlí, od plochy plátna odlnifnje a jako 
dvíbá, aby Aám v dstrety Slo. Takový li&inek umí pravý 
mistr způsobným užitím barvy a svétla vyčarovatil — 
Hledali jsme' zde pilné i nějaké obraiy od Lukáše 
Schiavona^ malíře Medolanského, jenž byl učitelem fiie- 
ronyma Delfiona : a však nio nám pod oči nepřišlo ; 
v soukromých sbírkách jsou neomylné jeho práce, ale 
téchto je v Mednláné nesmírné množství. I tento Lukái 
byl dojista synem' našeho národu, snad i oodem rodiny 
Medolské* Zde se nalézá i prftba čilí první výkres hlavy 
Kristovy od Leonarda da Vinci pro výše zpomfnanoo 
Večeři čili Zradu ; a od Pavla Veronesa Narození Páné, 
Svatba v Káni a Umývání nohou, všecko v jeho oby- 
čejném blesku a třesku plném slohu. 

Z nových, zde v předsíních k vyhrání a ku pro- 
dáni vyložených plod&v malířských líbily se mi též tři 
obzvláště, totiž: Potopa od Karla Belosa, velikánský 
obraz, smělé myšlénky mluvné barvy; potom Novořek 
an umíraje meč pomsty svému synu proti Tnrkfim ode- 
vzdává ; osoby a obličeje to věru více^ srbské nežli 
řecké čilí hellenské, tak že Constontin Šarlatorozeneo 
mezi staršími a profesa. Pallmerayer mezi novými spi- 
sovateli nezle mají potvrzujíce, že nynější Novořekové 
větším dilem potomci SlavjaoĎv jsou ; á však mladý 
tento nejmenovaný malíř všemožnou pozornost a pod- 
poru zaslahaje. Povědomost stoletého snášeného otroc- 
tví a vroucí láska k národu svému svítí se jasné s 
hasnoucího již oka. Třetí obraz představoval předmět 
se slavjanského života, totiž Mazepu od Francouze 
Horace Verneta : krásný tento a mladý polský šlechtic 
přivázán jest oa hřbet divého koně, an s ním přes pou* 
šté a lesy cválá. Několik plachých vlkův skáče za 
křovínami jakoby na loupei čekali. Výborný to obrai 
n pohled jeho elektriznjfcí. Vernétové francouzští pro- 
slavili se jíil dávno, jmenovité Karely vyobrazováním 
Kollárory f piiy, m. 15 

Digitized by LjOOQ IC 



M6 

ksifty, toto mistrovství sdidil i Horac. Tento todioý 
bdtoň, jak lirdé, jak oálechtilé svfře ! Jiný báslivý 
anebo střední mtliř bylby tohoto kvetoucího mládence 
jisté na néjakon * tmavobarvoa ikapn posadil, aby tin 
spanilou postavu onoho povýšil. 

U Ambrozianské knihovny téi jest znamenitá sbirka 
ebrazAv, jmenovité: Tři králové čili mudrci od východu 
od naíebo Ondřeje Schiavona^ rozmilý obraz vypraco- 
vaný 8 jakousi zlatostkvéltfn čistotou a něžnou rukou. 
Viděti zde i ořbrazy od Němců, k. p, Uubertfi, Dúrera, 
Holbeina, Kranacha, Hengsa, a vsak málokdo se {>ři 
DÍch zastaví, jsout oni zde, tak jako onen gothický 
ehrém, cizozemci ; jejich obrazy nejsou plodem tohoto 
povélři a podnebí^ ani těchto stěn a zdi, ani těchto 
flvazkAv a poměrfiv života : šlovém oni nejsou zde dofna. 
Od jiných obdivované malilinké kvítky, malované na 
slonové kosti od Jana Breughela, mně se nejen nelíbily 
co malicherná umělečkování a prázná mozolování, ale 
60 mi i zoiklivily proto, ié malíř tento při nich osle- 
pnul. ^- Krásouma není pro dětinské loutky a bavítelka. 
Mne více těšil zde chovaný vlastnoruční karton (nástin) 
ke škole Athénské od Rafaele, potom kopie Medičejské 
Venušo, Laokoona Vatikánského, Herkolesa Farneského 
a jiných. 

V bibliothece samé , ukazují se co řídkosti : Ruko- 
pis Bufiniho přeložení války židovské od Jos. Flavia, 
aei 1100 let starý a na stromové kfiře psaný; díla 
Ambrožova ; listy na sněm Tridentinský se vztahující 
od Karla Borromaea hned cele psané, hned podepsané ; 
spiny Virgilovy s P^trarkovými vlastnoručními pozna- 
nenáiiími na krajech ; jeden eodex cyríllský^ palimpsest 
Cieeronovy řeči pro Scanro, nad nímž Carmen Sedulii; 
Ulfilovo Evangelium Matouše, Rukopisy Leonarda da 
Vinci atd. Jeden veliký foliant obsahuje pftvodní listy 
tureckého císaře Bajaseta poslané papežovi Innocenciovi 
VIIL a Alexandrovi VL s přípqjeným latinským tlumo- 
čením. Zisk sotvy aiAže přátelství na vyšší stupeň 
Bnezi onhkiTnfni jinače lepřátely šroubovoti, jako zde. 
V jednom psaní Bajazeta od r» 149)^ k Inpocencíu stoji : 

Digitized by LjOOQ IC 



M7 

^K veiiUDS (}ecUr«vity qualiler cnpilM et auuiiw ai ubj- 
^ue magni facitís res jacraa et admirabilís djvjní et 
magni Prophetae (Ma{iomeda> et Dontini Jesu Chríati.** 
I^yoí mé Medulán jedinkého na siovo vzatého spiaovatelei 
Alexandra Nanzoního, asi 50 lei najicího, jehož román: 
Promeaai Sponsi, velice se chválí, 

Z divadel zdejších téméf je» jedno jame, a vsak 
4>ilné navštěvovali,, totiž La SccUa^ které k nejvétaim 
a k nejkrisnějším v Evropé přináleží; jest v něm 6 
pater (ili poschodí a každé z těchto má 42 lóže, tak 
ie asi 4000 divákfi pohodlně aměstknati se může. >^ 
Ozdoby divadelní sotvy výše již vystoupiti mohou, nežli 
zde, každá nová opera má i cele nové dekorace. Di- 
vadlo trvá od 8 — 12 hodin; kde však mezi operou i 
l>alety se provozujL Dvě věri se nám zde předce ne* 
líbily, předně množství hudebníkův totiž 100, tak že 
iiluk hudby celý. zpěv pohlcuje aniž co z tohoto slyšeti 
oedím-li rozuměti; jednoxpěv (sólo) měloby jen několik 
budebník&v ^provázeti, kůr třeba všichni; potom ne- 
zdvořilost a rozpustilost, která v celém obecenstva pa- 
nuje ; ticho je^t zde jen tudy když se árie zpívají, pod 
recitativy ohodění a mluvení téměř jak na ulici, — Pan 
V. Březák, tuším Čech, kapelní mistr při zdejším Ba- 
konském pluku, složil některé ze slavjanskýcb, zvláště 
iilyrskýoh, národních melodií do not, které se tak vše- 
obecně zalíbily, že v tomto thea tře často s velikou po- 
chvalou obecenstva hrávány býti musely. Luitpold^ kníže 
Bavorské, uslyšav je zde hr^tí, tak se do nich zamiloval, 
ie je sobě i hned přepsati dal a s sebou domů vzal. 
Mezi výtvory novější stavby a řezby zasluhuje 
pozorn4>8^ brána : Árca della Pace^ od Napoleona 
.r. 1804 začatá, fia památku vítězství u Marenga. 
Sloupové á obloukové jsou utěšení, ale mezi koněmi 
zde postavenými a mezi koněfni v Benátkách na prftceJí 
chrámu Svaot-Markovského jakový to rozdíl ! — 

Slavná socha Theseova. od Canovy s obrazem Napole- 
euovým, nyní ve Vídni se nalézají cí, byla na tento ob- 
louk urěenA. —^ Nedaleko odtudto jest • circus čili an» 
pbitheater na způsob Veronského, z kamení tesunébo 

15* 

Digitized by LjOOQ IC 



288 

sesdén, pto 3010M diválíŮT, pro konicTal, sávod to*^ 
zfiv «td. Gircns teoto i vodón naplnéo býti mftže pro- 
lodoí boje. MalicherDý riák Jest a přiroTBánf k Ve- 
ronskémn. 

Jií řeSeoOy že ▼ Medaláně vojsko leží, v némž so 
mnoho evang. Slovákflv, Čecb&v, Morayanflv a Slezákův 
nalézá. Předtím evang. vojsko nemělo nikde zvláštního 
dttehovnífao pastýře; teprv zvéčnélý císař František iista* 
novil Evangelíkům, jak Augšpnrského tak i Helvetského 
vyznání, zvláštnf polnf kněze y Itálii placené od státa. 
S evang. stránky jest Dvoj. p. Bukva, Slovák z Novo- 
hradské stolíce, první v tom ouřadu. ^ Složby boží ko- 
nají se každon neděli ráno o 7. hodině. V nejbližší 
neděli, bylaf tasím 17 po s. Trojici, i ját jsem navštívil 
kostel ten, dosti prostranný a čistý, ve vojenské ka- 
aárně. Kdo vysloví mou radost, když jsem se tu v 
tomto cizým dalekém • světě, od valného shromáždění, 
nábožným mně známým zpěvem: Bože yěrný, Božef 
— v milé mateřské zlatozvuřné řehi pozdravena slyšel ? 
Posadil jsem se u prostřed vojska, mezi krajany. Dv. 
p. Bukva spatřiv mne přišel ke mně a chtěl mne vše- 
lijak k tomu donutiti abych prý já — kázal. j,Odpusfte, 
příteli,^ řekl jsem, „já cestují, abych odpočinul, viděl, 
slyšel, požíval — nikoli abych dělal « mluvil: ode 
mnoha let slyším sebe mluvícího, chci nyní i jiné mlo- 
Tící slyšeti ; a však prosím vás, tak své věci konejte, 
jakoby mne zde nebylo/* Dv. p. Bukva vystonpiv na 
kazatelnici řečnil o smrtij .její nejistotě a potřebě pa- 
matování na ní. Pan Bukva jest řečníkem horlivým, 
myšlénky má hojné, příklady ze života vojenského vá- 
zené: jen škoda že o čistotu a pravidelnost řeči sIch 
venské, snobrž o celou mluvnici mateřčínytak málo pe- 
luje. ! — Není možná řečníkem býti bez dokonalé zná- 
mosti té řeči, ve které mluvíme. Ty nejvznešenější 8 
nejdůležitější myšlénky tratí všecku cenu, oble&eme-lí 
je do špinavého aneb roztrhaného roucha. Co krásného, 
pravidelného a chyby pražného jest, aneb af ae pospo- 
lité vyslovím, co umytého a uéesaného jest v řeči, to 
clti i obeený lid a vzdělává tím i své srdce i svou 

Digitized by LjOOQ IC 



2Z9 

lirásochut. Meu knihami p. Bnkvovými viděli jsme ně- 
«ieckého Schiliert: ta dobře 1 maďarakého Kišfaladiho: 
i to dobře I rozličod vlaské knihy : i to dobře I ale ani 
Jedna čeakosloTenskott, vyjmonce dvé neb tři onředni: 
to &le!l My jsme všecko toto^ coi nám na srdd leželo, 
dv. panu Bokvovi i upřímné vysnali a řekli: i má- 
met nadějí, ie tuta naši upřímnost na zlou stránku vy- 
kládati nebude. MusimeC již začíti s naším národem a 
Jazykem jiné6e hospodařiti, obzvláště my jeho duchovní 
vůdcové a učitelé : nechcemeli, aby zfistával na věky v 
Jiaoebném dětinství co povrhel jiných národfiv. 

Mravy a zvyky zdejší šlechty velmi se podobají 
oravftm a zvykfim polské šlechty: Hučno, bačno — a 
v paty zimno 1 Množství služebníkův a běhounftv, stkvo- 
Jiné roucho, nádherné equipage a tohoto všeho chva- 
«tavé před světem ukazování — toto jest panující tón 
MedulanČanfiv. Fod večer se celý Corso hemží vozy 
« koňmi, málo kde slyšeti rozmlouvání aneb společnosti, 
všudy mlčelivost a samosvojnost a odtud vyplývojíci 
dlouhochvilná kratochvil. Na procházce u Corsu uka- 
zováno nám matku, která již svou třetí dceru jistému, 
na venkově u města bydlícímu šlechticovi prodala a po 
čase opět každou zpátkem vzala. — Ostatué na stkvostné 
iabule, mnohá jídla a časté hostiny nedrží zdejší šlechta 
tak 'mnoho jako k. p. maďarské : jsou zde zvláštní ku- 
■chařové, s nimiž celé domy a rodiny závazek (kontrakt) 
na 9iěsic, na rok udělají tak, že buď oni k němu oběd- 
vati přicházejí, buď on jim do domu jídla posílá. Od- 
tud pochází, že v některých domíoh ani ohništi ani 
kuchyoě není. Nejškaredejší, téměř v celé Itálii rozší- 
řený, obyčej jest ten, že zabíjeli kdo koho, z jakové- 
koli příčiny, třebas i zjevně, takového utíkajícího vraha 
nikdo nejen nezastavuje a nelapá v běhu, ale každý mu 
ještě v outéku pomáhá, aneb jej i skrývá. — 

Jednoho dne v ulici nejlidnatější k východní bráně 
vedoucí, uvidíme zdaleka v dstrety nám jdoucího muže, 
vysoké postavy ; lidé ostatní se ačkoli s velikou šetr- 
ností od něho ostýchavě odstraňovali, my ale a naši 
přátelé znajíce jej pokojně a s pozdravením blízko ve- 

Digitized by LjOOQ IC 



230 

dle ného pfeSK jsme. 67I to e. k. ritmistr, ne sttré^ 
slavné slavjanské rodiny pocbázejfd, brabé P. . .č, jéiii 
oSkotik dnfty před naSfte přfohodfem fo ireštésli měl, že 
ode vsKekléhó koně pokousán byl. Nedlouho potom 
četh' jsme váak v novináok ta přijemnoa zprávu, fe p. 
Josef Lali5, té2 Slavo-Illyr, učitel a notář v městečku 
Vrbovskn t Horvafech, muže tohoto sfastné vyhojff 
známým svým lékařstvSm, ze zrostKny Hořce (Gentfana 
cruciata) připravovaným, které od svého testě (Icbéna) 
zdědil, a za jehož objeveni od Rakouské vlády i zna- 
menitou odměnu 10,000 zl. i roční dožívotňf penzi 
800 zl. obdržel. P. ialič široko daleko volán bývá 
do cizých krajin k léčení podobných chorob, a všudy 
se zdařilým prospěchem. On udělá z oné zrostliny od^ 
var, vleje to, když se nemoc jevili počíná, do dst pa- 
cientovi, načež tento se notně vypotí a vyspi: a s tíilv 
je konec všemu nebezpečenství. Mnohot Jsem již v 
Horvatsku slyšel o pánu LaliČovi a téšil se nemálo nad 
tím, že i tato čest vynalezení jistého léku proti vodo-^ 
bázni, této snad nejhroznější neřestí člověčenstva, naše^ 
mu národu za podíl se doi^tala. 

Venkovský dfim se zahradou, Markéty Simonetíyy 
asi půl hodiny *od města vzdálený, památný jest bezpM* 
kladným ohlasem, aut ozvěna hlas lidský iOkráte, zvnk 
vystřelené pistole 60kráte opětuje. — V Linterně (Čili 
1'inferno) též v blízkosti města jsou rumy letohradu 
Petrarkova, kde 1355 po smrti Laury přebýval, znělky 
skládal a rozpravu : De remidiis utriusque fortiinae^ psal. 
-^ Klášter Chiaravatle leží Iři vlaské mile před porta 
Romana: zde jest hrob dotčené kacířky české Vilhelmíny. 

Monza (lat. Monoetía, za starodávna Hoguntía, sr. 
MohuČ) městečko, jest od Medulánu asi 2 hodiny vzdá- 
leno, my však na parovoze za 13 minut (a tak tedy 
asi za celou čtvrt hodiny) tam přeletěli jsme. To byla 
ma první vozba parníková na sucho, má nejrychlejší 
cesta v životě. Tuto rychlost i potom na žádné železné 
draze jsem* nespatřil. Stromy, zahrady, věže, vesnice 
okolní jen zašuměly a pak opět zmizely. Nejpamátnější 
jest zde chrám Jana Rréstítele pro starožitnosti a draiié 

Digitized by LjOOQ IC 



Ml 

poklidy. Dóm tento oď kréloTny loogfobardfké Tkoo-- 
dolÍDdy zaloien byl; }ejf podobÍEiiA zde ftoji. Sakriitie 
plná jest neooeDéDýcb klénolftv, ide Jeft k. p. parpo- 
ropsanf gradaál bd Řehoře I. králoTOě této darOTaoý, 
stříbrná slepice s kuřátky ; nápraoí křS£ a hřeben této 
králorny^ reliká čiše její, z níi obybejné pila, celá s 
jednoho knsu safíru. V samém chrámě v oltáři jest 
ona historicky památná Želemá koruna Longobardúv, 
Kq spatření této vyhledává se zvláitni dovolení od zdejif 
rrchnosti a předběžné sloienf 5 frankiv. My viecko 
toto .uěinilí jsme, já ale slyše, ie se tato koruna a 
křfiem k políbení podává, ostýchal jsem se co starokutý 
protestant k oltáři tomu přistoupiti, abych svým kacíř- 
Mvím ostatním nábožným divákftm a líbaiAm k poboř* 
lení nesloužil, pročež zůstal jsem pozadu opřen o pilíf. 
Zpozorovav to jeden mladý kněz přistoupil ke maé 
vlidně a pojav mne za ruku, řekl : „Vy jste jinověrec? 
nu to nio nedělá, pojďte jen, odpouštíme vám i klekáni 
i políbeni!" — Dostav těchto odpustkftv šel jsem až 
k samému oltáři tím potěšenéjí, že tam již i několik 
Angličanův obojího pohlaví stálo a čekalo, kteří téi 
nebyli z tohoto ovčince. Snětí a nkasovánf tohoto 
Bvatoostatku děje se se mnohými obřady a okolnostmi; 
mše se čte, řebřfk se donáší a k oltáři přikládá, dvo^ 
fité dvéře velikými klíčemi se odmykají, a několik kně- 
zův a kostelníkův vynímají a k zemi spouštějí tento 
dosti těžký kříž, v jehož středku vpravená jest ona ko-> 
runa, v koruně uvnitř jest železný kruh, dle pověstí % 
jednoho hřebu kříže Kristova ukovaný. Koruna ta zlatem 
a drahokameny ozdobená jest asi 3 coule široká a tak 
ouzká, že jen na temeni seděti musela, anC se dospělá 
hlava v ni nesměstkná. — Ve dvoře chrámu ukazuje 
se ve výklenku stěny kostlivec Hektora Visconti, na 
němž ještě i kůře. Asi Čtvrt hodiny od městečka jest 
letni sídlo místokrále s rozkošným parkem, milohrédky 
a s věží pro vyhlídku na rozprostírající se zde ráj Me« 
dulanský totiž kraj Brianza jmenovaný. V Honze často- 
vali nás naši přátelé slavným vínem Asti zvaným po 
své vlastí v Piemonta, jenž jest rodiště znamenitého 

Digitized by LjOOQ IC 



tdt 

vlaského básnlře AlfierUK); viao to jest banry Miloatlé 
ebuti 8>fldko08tre\ Zde nčkteri ip Dašich óeakých přátel 
ad^pili to posnamenáDi^ proč se prý mluví Slavjané, 
proč ne Slavené Slavené, anf prý to prviii není národní, 
fia nejoárodDéjší, řekl jsem já, vldyt i sami Čechové 
říkají rozpiat, přepiatost ; a osobní Baijan, Kncian ; 
brabian bocian; a jako se říká Ros Bosian Rosianka, 
Srb Srbian Srbianka, Veljan Veljanka, tak i Slav Slavjao 
Slavjanka, a( o křestián méštian taeb staženě křesCao, 
a jiných jsem pstřících mlčím. Již i předtím jinde na 
naší vlaské cestě, a však obzvláště zde viděli jsme likas^ 
na zdejíí Staro- Venety nás živě npomínajfci: totiž, naze 
Korunná čili kohoutí stron^^ které se zde Kukané Ko* 
kané (sr. kok, kokoá, kohout, kokot lingram) nazývají. 
Jsou to stromy . čili břevna z kůry oloupaná, v zemi 
upevněná a vysoko přímo strmící ; na jejíchž vrcholku 
visí šátky, stužky, lahůdky a jiné věci, které ten do- 
stává, jenž .nahoru vyleze: čehož obšírnější vypsání via 
v našich Zpévánkách 1. str, 528, a ve Slávé Bohyni 
str. 172. 286. Poněvadž se teolo slaronáboženský ob» 
řad a hra s ním spojené, jen u Indův a Slavjánův 
(čistých neb poněmčených) nalézá: slušně jej i v horní 
<Italii, anC dále sotvy sahá, za rumy a pozůstatky Slavo« 
Venetův míti můžeme. * 

I z Benátek i z Medulánu chtěli jsme zatočiti cesta 
do Florencie a Říma ; poněvadž ale my^ pro krátkost 
času, pasy toliko od městských vrchností jsme měli, ni- 
koji od si. consilium a vlády : zdejší pak guvernatorové 
k podepsání takových pašův do cizých státův zplnomo* 
čněni nejsou, a Jeho c. k. Výsost místokrál Rainer, v 
němž naději jsme skládali, právě několika dny před 
naším příchodem, do Vídně odjel; odtudto pak do Ví« 
dně psáti a na odpověd dva snad i tři týdne čekati, 
těžko anobrž nám, jímž ouřad čas vyměřoval, nemožno 
bylo : odevzdali jsme se, aČ ne bez bolesti, do neproméni- 
telného osudu. Já jmenovité kojil jsem se nadějí bu- 
doucnosti, že se snad předce ještě někdy příležitost 
naskytne k uspokojení i této vroucí tužby, tak jako se 
nedařila ku spatření Benátek ; že již byli tam krom toho 

Digitized by LjOOQ IC 



SlávoTé a Čechové, ktofi Bán opiáni taméjdich kUM 

• památnoiti podali, a6koli. p. Palacký velmi akoupé a 
j>. Kopitar ježte akoopéjí ; že celou Itálií najedBoa cbá- 
.pali a cítiti nelte, aof to pro tak krátký 6aapřemoobo 
|eat dncha i ardci lidakdma; a naposledy ie Mm hlo.u« 
beji do prostředni a doloi Itálie, tím méně alavlanakých 
iivlův, rumAv a jmen místních ae nalézá^ ant Vanetové 
toliko horní Vlachy ai k Uelvetsku a Tyrolskn zanjí- 

jímali: já pak bea slavjanaké národnosti ani v cízíné 
iíti a putovati nechci* — A byt se ti i toho stčstf 
nikdy již sa podíl nedostalo Řim a Vesuv spatřiti : dč- 
kuj Boha £a to co ti posavad dal a popřál ; přestaň na 
lom^ ie jsi zde tak mnohými novými city doši svou 
nachoval; niívaj a kochej se ješté v tom co máš; co 
nelze, tomu dej výhost. — Zmužilé odvolení, ústupnosl 

• opuštěni žádoucích věcí často není menší ctnost, než 
přes všecky překážky se prolamující odhodlanost a ne" 
ilmorné hledání po klad Av. 



HLAVA IV. 
Brianzo; Como; Leceho; Yeltlin. 

Úvahy o Homo^ Vlasech. 

Jako jnladí lidé vidovce že se již masopust ku 
konci chýlí pospíchají ješté všemožně poslední jeho dny 
a noci, plesy a rozkoše užiti : tak my opustivše M edulán 
chvátali jsme ku spatření ostatních krás a vzácností 
Italie. Spolu 8 námi v jednom velikém kočáru jeli dva 
knéž) a dvě paní z Medulánu. Jeden z oněch kuěží byl 
muž vzešlého věku, drže v rukou breviar Ambrozianský ; 
on nám o stavu kněžstva a náboženstva ve Vlaších 
nejvěrnější zprávy podal, mluvě dosti dobře latině. Jiný 
byl miádeneček asi 14 lety, jménem Francesco Gaimi, 
a již kanovníkem 8. Ambrože, se znamenitými ročními 
dficbodky : jeho otázky i odpovědi, anobrž celé chováni 
se bylo ještě dětinské. Rodina jej přiměla k tomuto 

Digitized by LjOOQ IC 



M4 

sttTQ^ majfc dědiSot práTo poroučeti oékóho na tiiCd 
výnoffiKni kanooiu Tento a ooyna drě pasf neomélf 
JeD vlaský. Mladšf z niefa mlatlta vlaitiiiu delikatn^ 
afovy předanými, v hedbáv a iarlát saviont^mí. PoAé*> 
loTali oéa téniéř oásiloě tito dobři lidé všemi vlaakÝmt 
lahfldkant, které při aobé tnčii, s^Iéšté salámi a ocii-*> 
křentm ovocem. My jsme se totiž jejich vlaskfm oiyy- 
dejfim a ipftsobtiim viemoiné propéjCovaliv toi nám 
jejich dAvéra a přízeň získalo. V tomto tovaryšstvé 
přinaceni jsme bylí ustavičně vlasky^ třeba jak zle^ mlu^ 
viti. MéH jsme však to výhodo, 2e náa tito spoloce-' 
stovatelé na viecky krásy a památnosti rajského okofí 
Brianza (Briganti*, ar. Břeg Břegutý Brehovatý) pozorný 
učinili. Okolf to záleií z rozkošných pahorkfiv (Hli ' 
břehftv a nížin mezí oběma ramena ma Comského jezera. 
Nejvysšf chlum Villa Brianza s hradem a véif, sloužil 
lombardské královně TheodoKndě za bydlo. Všudy 
množství veselých venkovských domk5v a letobrádkAv, 
jeni se Kapucinky jmenoji proto, že na vzor kapucín- 
ských klášterův budovány jsou a mnohé chyžky kn při- 
jetí hostAv mají, kteří se zde často a hojné nacházejí, 
od jedné kapucinky ke druhé putujíce a pohostinství 
požívajíce. V městě^ Čomo (Chum ChHiin) narodil se 
Plinius mladší^ veseloherecký básniř Caeoiliua^ a Cani" 
nius Bufus, jenž děje Trajanovy opěvol. Na vrchole 
chlumu, pod nímž. město Como ležf, jsou pAvabné zbo- 
řeniny hradu Baradello (sr. bardo brdo). Cajos Plioius 
v Hatě Canínovi Bufovi 1 Lib. 3 Ep. takto píše: „Qníd 
agit Gomum toae n\eaeqne deliciae? quid subiirbanum ? 
quid iHa portícns ^erna semper? quid Platanon opáčiv- 
šímu s? quiď Euripus (vodovod) viridis et gemmeos ? 
quid subjectuš et serviens lacus? — quid balneum illud 
quod plurímus sol implet et circumft? — Si te possí- 
dent felix heatusque es! atd.^ Studnicí pak Comskou 
takto opisuje L. IV. Ep. 30. ^Fons orítur ín monte, per 
saxa decurrit erupitur coenatiuncula manu facta : ibi 
paulnlnm retentns in Larium lacam decidít. Hujus 
míra nátura : ter in die statis auctibus ac diminutioni5us 
crescit decrescítque. Cernituť id palam et cum summa 

Digitized by LjOOQ IC 



93$ 

vofuprale ďeprehenďllor afd.* Tento lísl je sde, do vb«^ 
štlny pfeIo2eoý, na mrainordTé tabnli vyryt, 

Mynf se jíi yysoké trcby a skály před nám! o%^ 
Tíraly, na obloze ilřfl se černf mrak, prudký vítr se 
strbnal : my pravé dojefi jsme do Leccha mésta a je* 
žera Como, náramnými skaKsky obklíčendho. Bylof o 
nešpořícíb: pooévádž zde vedeřetí jsme méK^ já pouiív 
iasu, §e] jsem oa zdejší vé2i, abych spatřil stroj Am«* 
brozianshých zvonfiV a zpftsob zvonění, který se mi v 
celé Itálii tak nepříjemný býti zdál. Nebo vlaské zvo** 
nSni jest jakési brncoTání, podobné na&emu bili na zvoa 
v (as obné. Zvony zdejší mají vedle sebe veliké dře- 
věné kolo o něi provaz otočen jest, jehož jeden koneo 
dole n véie še tahá bez přestáni, tak 2e se pří tom 
celý ZYon vzhflrn doI5 převracnje, eoi neharmonickf 
zvuk pftsobf. Toto se nazýrá ambroziaóským zvoaénfm. 
Výhledna oknem nynf s této dosti vysoké na kopci 
stojící Těže, co jsem spatřil ? Všemohoucí Bože^ divadlo 
sotvy kdy viděné I Celé město a okolí tmavou nocí za-* 
krylé, vichřice unášela cihly i střechy, bletkové hromo-^ 
nosní křížili se bez přestání : pode mnou chrán plný 
lidstva večerní nábožnost vykonávajícího a při počátku 
bouře domfiv utíkajícího : i já, ač jsem nádeátník mél^ 
předce pro příval a vichřici nemoha ho ožíti, značné 
promoklý do hostince jsem se vrátil, kde moji druhova 
samá pravá vlaská jtítía, jako na rozžehnanou, při|^*- 
viti dafí. Mezi jinými nejlépe nám chutnala Polenta con 
uccelli^ t. j. vlaská z kukuřice udělaná kale na níž malá 
smažená ptáčata. Jest toto lahCídka všech Vlachův. 
Vyznati však mnsíme. Že Vlachové- vflbec v jedení a 
v pití mírní jsou : na kuchyni a na břichu jim tak mnoho 
nezáleží, jako na krásných staveních^ na sochách a obra* 
zích, na divadlech a operách, na sbírkách památek a 
starožitností — totof jest jejich každodenní pokrm ; 
i obecný i nevzdělaný lid o tomto' myslí a mluví, v 
tomto svou rozkoš zakládá. Sochy, rytiny, obrazy 
městech aneb na polích a silnicech od všeteřnífcův po-» 
raněné, steny chrámfiv^ moistQv aneb jiných veřejných 
bndoV od surovcdv zohavené aneb začarbané, jako bo- 

Digitized by LjOOQ IC 



1»M 

hoiel tén&ř všndf.v Uhrécb — to Jsme v Itulii h« oelé 
eestč nespatřili* Lid, i Ainift iiiza« váudy cíti xvláátiii 
aetivosl k výtvorAm krásoumy. — Y&bec sedlák a rol- 
ník v celé Itálii jest zdvořilý, veselého obličeje, hlava 
příflBO aesouci svobody a človéd^oství sobe povddom, 
iivotu se radojici a vétsfm dileon nnjetný : oe Jako naší 
zotročilí chudasi a msoové. Ale jak to iÍDé6e L býti 
může? Vlaské přísloví praví : „Sedlák jest jako vavHo, 
•(íin pilněji se polévá^ tím více voní a ovoce přináší; 
naproti tomu óeské přísloví říká: „Sedlák jest jako 
vrbS; Um ji častéji obroubás, tím se hustěji obalí*^ — 
Od města Lecco až do Inšpruku jeli jsme s dili- 
iancí 6ili poštovským vosem. Naši Vlachové a Vlachyné 
pořád ještě drahný kas cesty s námi putovali. Od po- 
éátku naší cesty aí posavad měli jsme to nejpřísnivéjši 
poěasí : v dnešní noc ale, mezi 3 . a 4 říjnem, zdálo se 
jakoby se všecky strašné iivly proti nám byly spikly* 
Vichřice a bouře trvala od 5 večerní hodiny do 1 po 
půlnoci. Zdejší silnice ouzce nade břehem Komského 
jezera se táhne a jest jedna z ncýpsmátnéjšich, nebo 
zdejším k jezeru přiléhajícím tvrdoskaloým vrchdm s 
velikou prací odzískána anebo v ně vzdordě vlámána 
a úméle vpravena jest. Často jestprfiehod skrze dlouhé 
«kály prolánén, které průlomy jmenují se zde galeriemi, 
ony jsou co tunel anglický. Praveno nám, ie již lom- 
iiardští králové a jmenovitě i Karel Vel. na této silnici 
pracovali. Meii silnicí a je^terem jest ohrada čili zeď 
iokte zvýší. Až do Vařeny štastně se probil náš pos^ 
tillion přes lijayce, písek, kamení a ruc^e (prudké po- 
toky) s hor na silnici se ouprkem valící. Ale mezi 
Vařenou a Bělaném zůstali jsme véxetí. Silnice zde tak 
kamením a pískem zanesena byla, že celé kopce před 
jiámi stály a koné s dupotem a rzaním se zpínajice 
dále nechtěli. My již předtím od Vařeny větším dílem 
pěšky jsme kráčeli po zděném tom zábradlí pod šlehy 
větru nad jezerem, an( po cestě pro bahno a vodu nelze 
bylo. A^ však i tu dvojí nebezpečenství nás obkličovalo 
ahůry létaly nám nad hlavami skalní laviny, to jest vd- 
trem a přívalem odervané strhy a úlomky skal s vysokých 

Digitized by LjOOQ IC 



ntd námi strmfcfoh hor; ttipoá oUfralo svfij jfccn je* 
zero pod námi hrotně se pénfci, smftajíef a yloobltím 
tímto naše boty i šaty (asto i obličej opIeskáTajfcí* 
Jeden chybný krok na této sdí bylby nás to brobé 
vln pochoval. Ka štěstí osvěcovalo uém ustavičné blýs^ 
kání tmavou tuto poaf. Jakové to strašnokrísné dj- 
vadlo! jaková to nevídaná a nevylí6ítelná noc! Jezero 
plápolalo co phosphorské moře v náramném korytě mezi 
dvojím pohoiim, s něhož sobě hromové vzájemné otázky 
a odpovědi dávali dloahohlasným jekotem jakoby jejich 
zpěvný kfir příchod soudného dne vital. Villa fliniova 
s divotvornoQ studnicí chvěla a stkvěla se před očima 
našima co povětrný hrad, s něhoi se stínové velikých 
těchto ňímaoikv promykávalí. Krftpěje deště střílely s 
oblakftv na hladina plesa, co kulky a broky na čelo 
nepřátebkébo vojska. Naše pani ve voze tak naříkaly, 
ie^ zvláště mladší z. nich, ledva jsme ukojiti mohli v 
zoufalém pláči; druhá ustavičně volala : ^Guai a me ! 
o Dio! Giesn Giuseppo Maria !^ Já však, vyjma ta 
i tam okamžitý přestrašek, více osudu jiných nei mého 
se týkajlef, u prosti ed všech těchto pohrom tak klidný 
a nepředěšený byl jsem, jakobych jistě byl předkem 
znal, Ze pod mocnou rukou Boží jsoucím nio se nám ne* 
stane. ,,Škoda,^ řekl jtfem k příteli Doležálkovi, „škoda 
ie tu Byrona není, totby byl hodný předmět pro jeho 
brfizu a zoufání milující Muzu.^ — „„Ba škoda,'** od- 
pověděl on, „„2e tu není Lisst aneb Oleball přítomen, 
aby tyto zvuky a city v hudbu uvedli.**" — V tomta 
položení iSpčIi jsme až do svitu, kde o páté hodině 
náš kondnktor z městyse Bellano soudce s několika 
cblapy,' motykami a jinými nástroji opatřené dovedl, 
kteří nás z tohoto bahnitého a písečného hrobu vyko- 
pali a protrhanou cestu jakstaks k dalšímu pokračováni 
vyrovnali a proklestili. P<řekrásný to byl pohled ráno 
na zájezerní ty Vysoké vrchy, aut se s nich nesčíslný 
počet vodospádftv zde na způsob stříbrných pasAv, tam 
na zpfisob nejbělejšího mléka do jezera valil. Samo je- 
šero utěšené sikvěló se nyní jako laskavé oko matky 
Berně. Toto byla ona bouře, která v těchto dnech té^ 

Digitized by LjOOQ IC 



měř celou juni Byrppu zábiibné prob^éUa,. ^4ri>lkké 
noře vliioi^itíiD tak zdala,, že v Baoitkácb na náměstí 
« do cbrimu Sv. Usrkovského na koDdolách plaviti se 
museli ; ve Francouzích bezpříkladná rozvodoěni řek způ- 
sobila ; T Uhrách, jmenovité v Festi, střechy domův 
unesla a se zemětřesením dosti značným spojena byla. 
My vsak při této bouři sfastnéjsi jsrqě byli, nežli náš 
vďectěný krajan král. rada a doktor Bene^ professor 
na universitě Pešfan^ké, jenž v cestováni uvérn italském 
na Apeninách od této vichřice přikvačen byl| tak že 
vĎz jeho překocen a málem do propasti uvržen byl. 
Ooraz odtud na boku donesl teolo slavný lékař ještě 
až (|omův. 

Jezero Komo^ jinače ii starších zeměpisc&v i Chum 
Chumské, latinsky Lacns Larius, dostalo jméno od 
města nad ním ležícího Ckum, snad Chlum, ant sku- 
tečné u chlumu Čili vrchu leží; anobrž celý tento k 
tyrolským a helvetským horám zabíhající kraj a kout 
Meduláuského vévodství jmenuje se Comasko^ Chumsko 
čili Chlumsko ; v nářečí krajinském sluje chlum posavad 
, Hom^ JlcmieCy v jiných ^ v u měnících CJmrn^ jako vlk 
a vuh. Známo jest, že jméno Chlum^ Chlume^^ Chlum- 
^0, nesčíslný počet vesnic a měst na sobě nosí. V 
Srbsku se nalézá nejen město €ham Hom Podhum, ale 
á celé knížectví Zachlumia. Pravé tak i zde jest město 
Chlum (Chum Como), okolí Chlutmko (Comaskoj, 
ChLuiMhe Chumshe (Lago di Como). V Čeraohoří jeden 
z nejvyšších vrchův sluje Kom. Velký Kom a malý Kom, 
Jedno z předhoří tohoto jezera >menuje se Čemobio 
(snad původní Čeroovo) ; řeka z něho vytékající Brezia 
(Breggia) ; okolí SerheUoni^ místní jména VelcBO (sr. 
Veles VolosX Stavino, Leno^ Nesso atd. Od roésia 
Lecco čili Lecho jede m skrze Vařenu^ Bellano (sr. 
Bělaný), Kořeno (sr. Kořen), Koliko asi pět mil pořád 
mezi jezerem Comským s levé, a vysokými vrchy s 
pravé strany: teprv ide se otvírá hluboká, široká, 8 
mil dlouhá Dolina Dol (zkažené Telí Telina, Valiis Tel- 
lina, zkrácené Veltlín, sr. luž. deie delni místo dole 
doln%)^ kudy řeka Adva Uče« 3 Chlurm jdei tu oosta 

Digitized by LjOOQ IC 



2M 

do DoUnif^ anebo po vUdkii mlnvé s Gamo do Tellinou 
Od Benátek tedy až do této Doliny viudy alavjaoaká 
jaAéaa a ilepéje Venetův. Teoto řetéz aUvoveaetský 
prodlužuje ae jeité i dále v souaedoL zde kraje, tam až 
hluboko do Helvetaka^ tuto do Tyrolaka. Samé jméno 
Hélv$t Helvetia jest naším zdáním to, co JSolovat Ilo^ 
Uwata Hókét^ daa Alpenland, od halé^ díe Aipen a kon- 
covky vat viat vet\ tak jako Horovat Horvat Uorvatia, 
Dalmat Dalmatia ; vrchovatý lesovat atd» Srov. SloŘya 
Bohyně^ str. 288. o koncovkách vo^ mat. Sem patří i 
polské po-wiaty povét, věta, t. j. vlast, panství, kraj. 
Hol se v Hel obyčejnou zrninou hlásek o e prezvuko*. 
\alo, jako toplý teplý, dole déle, ' popel pepel, rosa 
resa, nos nes, hospoda hespoda, Gostimíl Gestimil, Bo- 
drici Bedriciy Smolinci Sroeldiogí, Voloti Veleti, Dolina 
Delioa (Telina) atd. Tak se v sousedaím Tyrolsku a 
Korutansku nejvyšší pohoří posud nazývá slavenshá 
Hole (ném. Tauern). 1 v Helvetaku jest mnoho vesnic 
a měst, rek a vrch&v slavjanská jména nesoucích, 
k, p. Neslav, Poslav, Gradec, Křemenice, Les, Polesic, 
Dubin, Bila, Bělič, iíelenec, Celin, Čem ec, Čeriíce, Dělo, 
Luk, Lugenec, Luzaoy, Čapina* SamoUk, Vetron, Brasin 
Meč, Mustenec^ Kunice, Polic, Bnmplice, Sobiasko,, Delin 
(sr. Tellin), Prosto^ Deleby Daleby, Rudenec, Siverles, 
Staviak, Tasna (dolina sr. těsná), Toricb Turice C^yaí 
Žúrich), Yilthauaen (sr. Veleti, Viltí, rodiště Zvingliho), 
Visoje, Vesprao Vesprovan, Vindisch čili Vindonissa, 
Korvantia, Kostnice (kde Hus upálen) a jiniá.; potom 
jména zdejších vod a jezer, jako VencUcké jezero a jemu 
sousední Vodenské čili JBodenské od vody tak zvané, 
řeky Tečin (Tessen), Muesa (sr. ^Iža) atd. Dále v okolí 
jména Vindelici (u Hieron. Vindioi), Vindomagi, Vedum, 
Avendone atd. Sem náležejí i jména atarohelvetských 
rodfiv, k: p. Meč, Milicb, Nese0| Věrny atd. V kantoně 
Valiakém, 3 mile vzdálí od hlavního mčtsta Sedunu (něm. 
Sitten), jest celá osada slavjanská, slavjanského nářečí 
užívající. V témž kantoné nalézají se města a osady: 
Gradec, Gruna, Gruon, Haremence, Teš, Vetron, Věrna- 
měry, Výspa atd. Celým Veltlinským oudolím ozývala 

Digitized by LjOOQ IC 



t40 

se nám t úsfrety slavjanáká jména misi, k* p. Dalebio 
Delebio (ar. Daleby), Trahona (ar. Drahon)^ Čín, Brna, 
Čapina, Župfan (vroh), Posina, Tiran, Verv (ataroalat. 
řetéz); Serno, Samoliko, Prosto, Kolda (sr. Koleda^, 
Starlež, Malenka (řeka, odtud Malenkertbal), Madre Mo- 
dré (doiiné), Dubin (kde Šyejcaři r. 1525 císařské 
vojsko porazili). I jeden chiam poboří Orteleského (íli 
Stelvia jmenuje se Braule Braulto, co se se slovenským 
brale (skalosténa) srovnává, ifteč VeUliu5anfty jest poro- 
sené vfaské nářeií. Předtím se nalézali v této dolýié 
i protestantské, dílem ze starých Bogomilfiv a Yalden- 
8ĎV, dílem z oovéjších Evangelík&v a Reformétflv sestá- 
vající obce, chrámy a školy: ale r. 1620 zdejší řím- 
8ko-katoli6tí obyvatelé pod vfidcovstvím duchovních 
ztřeštěn cfiv zavraždili a naprosto vyplenili všecky jíno* 
věrce. Zdejší duchovenstvo stojí pod biskupem Kt)m8kým 
čili Ghiumským. Nejednou ae na levici doliny a prosmyky 
naskytojí, jimiž hluboko do Švejcar výhledy se otvírají 
na tamější snéhochlumy a stráně. 

Veltlín jest jako zavírka Itálie : zde již podnebí 
jižní a severní v ustavičném se nalézají zápasu. Prvé 
však nežbysme Vlachy celé zanechali, za slušné máme 
ještě .zde výňatky z našeho pilně vedeného denníku po* 
ložiti, obsahující poznamenání, soudy a úvahy o někte- 
rých věcech, tak jak nám je místo a okamžení pokaždé 
do péra vnuklo. Mluvení a psaní o Kalii nemá konce^ 
tu se řeč šíří a množí tak, jako se srdce šíří a povy- 
šuje pobytím v Itálii. Neslušno haniti ten zápal a vý- 
zcbyt ducha, který na tomto kraji přirozeně a neúchylné 
tkví, to časté opětování a vracení se k týmž předmé- 
tfim. Duchovní život Evropy a tím celého člověčenstva 
zde se rozvinul ; každá píď' země jest tu svétodějinným 
punktem ; příroda tak sladká a měkká ; pro krásoumy 
škola jediná, po jejímž navštívení neukojná tužba 
každého ve hmotě neutopeného člověka vždycky tá- 
hnouti bude. 

Ačkoli slavný Diderot radí, aby každý, kdo chce 
o pannách a paních psáti, místo čemidelnice do jitřenky 
avé péro zamočil: an^yvšak předce bez rozpaku povíme,. 

Digitized by LjOOQ IC 



24t 

« však běse V8«ho osobního aneb nérodniho úrasu, oo 
aám na srdci letí. Žeqské pohlaví ve Vlaších vAbec 
oeoi tak krásné, jakoby se to v tak pékném kraji, v 
tak libesném podnebí, v tak uméleckýrai díly ozdob«néni 
světě očekávati mohlo. Výjinky jednotlivé arci i zde 
se nalésaji, a však řídké. Možno však, že my, k bílé 
pleti navykli severčané, nespravedliví jsme naproti tdmto 
černookým a snédotvárným Vlachyném. A však mladé 
Vlachynč ještě jakž takž jsou milování hodné, an( ne- 
dostatek bělosti a spaniiosti vdékami těla, vzdělanými 
mravy a vroacími náraživostmi vynahrazuji : ale staré 
ženy nikde jsme škaredější a hnusnější neviděli, jako 
zde, obzvláště v Benátkách. Obličej žlntý a scvrklý ; 
vlasy králké, šedivé, rosčechrané; hlava holá, nezakry- 
tá; oči vpadlé, celé tělo vyčivené : slovem každá sta- 
řena jest zde strašidlo. Naši přátelé. Lékaři, nám říkali, 
že příčina toho jest nemírnost ve mladších letech. 

Povoznictví čili vozotajství v Itálii rozdílné jest od 
našeho. Vozatajský vdz, jakkoli dlouhý jest, má předco 
jen dvě tlustá, vysoká kolesa v prostředku ; u předku 
jsou mezkové aneb mulice- zapřáhnutí, a sice ne jak a 
nás po dvou vedle sebe, ale po jednom před sebou, 
^někdy 4 — 5. Tovar aneb zboží tak se uměle nakládá na 
předek i zadek vozu, že téměř rovnováhu pfisobí. Nic- 
méně však první mezek u vozu vždy nejvíce trpěti musí 
hned na břbetě ; on někdy takovým nákladem, k. p. 
senem, tak celý zakryt jest, že se ani nevidí. Kde rovná 
cesta, bez vršku, tam tento drub vozAv dobrý a lehký 
jest, anf třením koles o osy zde vůz tak obtěžován 
nebývá, jako mající čtyry kola. — V městech vlaských 
jest i dlažba ulic rozdílná od nalí. Dlažbou jsou okrou- 
hlí dosti malí a však pevně vpravení kamenové, jenom 
na kolej ech vozflv vložeoi jsou dlouzí a širocí kamenové 
po nichž kočár, co po železné dráze, tiše a pohodlné běží. 

Láska ke krásoumám všeho druhu, v Itálii vAbec 
rozšířená, nejednou svodí lid a umělce i k rozličným 
klamům a šidířstvím ; i znatei bedlivý pozor dáti musí» 
aby podveden nebyl. Tak Stanislav Poniatovský, král 
polský, koupil za nesmírnou summu peněz jednu v Itálii 

KoUárovy fpiBy HL 16 

Digitized by LjOOQ IC 



e4B 

fozbláieiioit sbírku airtMýeh řemýeh kamanAr m IdOO 
(fsel záleiejfcf. Tato sbírka dostala se potom do Aa- 
glíóan jistéma p. Tyrellovi; zde nalezaao a dokéiáoo^ 
f e kameDf to nenf aotické ale podstrčené dflo novéjitth 
vlaských uméledv. Čestnéji a vdéteéji zachovali se 
Vlachové ke drahému Polákovi, totii ke brabétí Jos, 
Skotniehému^ jemuž co velikému zéStitoíku krásoum a 
dobrodincovi omélcftv ve Florentii, ve chráme S. Oroce, 
v kaple Medici, krásný hrobaf pomník postaven, od 
řezb'áře Ricciho shotovený. — Odkud patroo -i to, ie 
na kvčtu krásoum ve Vlaších i Slávové podil mélí 
a mají. 

Znační rozdíl našli jsme i mezi vlaskou a némeckoo 
titulaturou : prostota, krátkost a přirozenost onéno vlče 
Se nám líbila, nežli nemotornost, nadutost a pClldruho- 
střevíčná dlouhost a složitost teto. y^Signore^ to jest 
titul v Itálii vfibeo panující^ dávaný vysokým i nízkým, 
zřídka jiný titul slyšeti: anf naproti tomu každý německý 
koří, hostinský; služebník, ano I listy, divadelní cedale, 
prodňvací návěští známým i neznámým, jednotlivým i 
celému obecenstvu nstavičně samé Hoehgeboren, Wohť- 
gehoren^ Hockivohlgeboren, Edelgehoren^ Hochedelgeboren 
, a Bůh Ví ještě jakové geboren v uši sypají. V němčině 
bývá člověk každým psaním, které příjme, v každé spo- 
lečností, kterou navštíví, právě na to nejčastěji upomínán, 
co jeho nejmenší zásluha jest, totiž na rod a narozeni, 
což vlastně žádná ctnost a čest není, ale jen dar náhody* 
Anobrž jak často nestydatou lež říkají v oči mnohým 
osobám tyto německé titole ! jak mnozí vlastními zašla* 
hami aneb štěstím vysoce postavení lid^, důstojníci, vůd- 
cové, rádcové, panovníci jsotk nízkého rodu^ aneb nedo- 
chůdčata, a neblahého anobrž Často i nepoctivého naro- 
zení I Nemusl-li tyto v uších svrbětí pfí slyšení Hoch 
aneb Wohlgeboren^ jenž jim co ironia neb satyra zní : 
proto tento germánský, téměřbych řekl necudný a opl- 
zlý, babám do porodincův patřící princip tíiulatnry, 
totiž rod a narození^ slušným právem od novější Tzdé-* 
lané Evropy do znevahy přišel. K Htofání jest, že 
Cechové i zde za Němci poklnsávatl a tento německý' 

Digitized by LjOOQ IC 



U9 

Uftií Te 0TO« řed a obcovu OYeMí ehléjf UnoitMce to 
y Blahorodi, VyMkorodl atd. Jak mnohem krásoéji a 
pravdÍTéji začjí slaré naše títole: Slovdtný, Slavaý, 
MnoboYPŽný, Velectěný, Výboraě Kaaloažilý, Poctivý, 
VsécBý, Velkomoiiiý atd. 

y náboženství VlachAv jest, co do vzdělanějších 
lidi, mn^ho pouhého rukodéloictví a svatoskutetnictví, 
co do obecného Hdu, mnoho pověry« Arci že díla n- 
mčlecká, stavby, malby, zpěvu, zde se složbemi božími 
vsndy toče sdružená, mnoho půvabného anobrž i vzdělá- 
vateloého mají: a předce vyznati musim^ že se mi ve 
chrámích, by( i od samých krásoum vystavěni a malo- 
váni byli, každý nábožný hokns pokus nelibí ; a proto 
nikde jsem vroucnějiim a srdečnějsim evangelíkem nebyl 
jako v Itálii, a nemohl jsem se dosti nadiviti oněm pro- 
testantům, zvláště néeným Angličanům a Němcům, hteřf 
zde svou vira a církev opouštějí. Sam Goethe žafuje 
nádherně ve své „Italienische Beíse^ na prostotu evan- 
gelických skžeb božích; zvláště na malý počet svátostí 
a obřadův, dávaje v tom přednost a chválu jiným kře- 
slánským stránkám: a předce dobře světu známo jest, 
že p. Goethe sám, při svém pohodlném náboženství^ ani 
těch maličko svátostí své církve nezachovával. 

Ostatně i v náboženství i v pokrmích VlachŮT 
našli jsme mnoho slavjanskébo, dílem od otcův VenetŮT 
zděděného, dílem od jiných sousedních BratroslavůT 
půjčeného. Nad Indy, Slavjany a Vlachy není národa 
nábožnějšího a přitom arci i fc pověře náchylnějšího. — 
Stará Slavjanův láska Jbti hasi^ kterou již Mauritius a 
Leo chválili, i do Vlach se přesídlila a žije zde posud 
pod jménem polenta oá puls ptdtis^ t. j. kaše. „Kasemat 
naše^ říkají Slavjané : tak i u Vlachův jest polenta 
(kaše z ječné, kukuřičné a jiné mouky) nejrozšířenější 
a nejoblíbenější jídlo, zvíáště a lidn, lak že místo chleba 
zastupuje a všady na trhu i ve krámich se prodává. ^ 

Řeč vlaská; tato květina liespendská, nejkrásněji 
se mlaví v Benátkách, snad to vplyvem slavjanskýoi, 
tak jako Míšeňské a Sáské nářečí, . nejpěknější v Něm- 
cfch. vyniklo vplyvem našeho národa. Lombardské lá- 

16* 

Digitized by LjOOQ IC 



244 

řeM vlaské j«sl hrubé, oečisté, fraocouzitínou protbaDé 
Cimmejrská ře(, aČ již poinišenáy pánuje ještě v 7 osa- 
dách oa pomesí BeDálském v delegací Vicenské, a ve 
13 osadách v delegací Yerooské. A však nechápáni 
vůbec, jalto se někteří i do samého tohoto vlaského 
slavíka tak vbláxnítí mohou, že všecky jiué jazyky vedle 
něho opovrhují. Jeden jazyk neslušno loktem druhého 
měřiti; má( i vlaská fe5 své zlozvuky a neřesti. Chátra 
vlaská, mluvě tuto ře5, více syčí a sipí, cičiká a čvi- 
liká, nežli mluví : i sami vzdělanci jen s tou největší 
pozorností jí jakovou takovou řečnickou výraznost, při- 
zvučnost a Článkovitost propňj čují. V ženských ústech 
rozplyne se uěkdy na kaši, anC jí kosti, totiž spolu- 
hlásky chibují. Proto mně italísmy i v srbštiuě nikdy 
nechutnaly, obzvláště ztráta zvučky ch a ť, k. p. mua 
místo mucha, uvo místo ucho, sav místo ves^ covek místo 
Slovek a těmto podobné mrzáky. Vlastina mluví se těmi 
nejpřednějšími ústními nástroji : rtoma, zuby a koncem 
jazyka; němčina těmi nejzadpéjšími : hrdlem, čípkem, 
podnebením: slavjančína stojí v prostředku mezi oběma. 
I divili jsme se nemálo, jako se náš výborný český 
básníř Zdirad Polák zde do této kašovité vlaštiny tak 
zamilovati mohl, že sobě vedle ní češtinu zošklivil a ve 
spisovatelství, k nenabyté škodě naší literatury, pokra- 
čovati cele přestal. Zdali p. Polák nikdy neslyšel ono 
polské přísloví? 

„Ďábel Evu po vlásku svodil, 
Eva Adama po česku, 
Bůh je po němečku hromil, 
Angel po madarsku z ráje vypudil.'' 

Jedna toliko okolnost aneb raději nemoc novoceská 
vysvětlila mi, aspoň z částky, tento úkaz, totiž novo- 
české tíkáni, která celé naší československé řeči a ná- 
rodnosti záhubou hrozí, proto, že nejen Slováky od 
češtiny odstrk: je, ale celou řeč a národnost českou 
zženilou, chabou, jiným národflm hnusnou činí tín, že 
ji jakýsi kvílící, kvičící a pištící charakter vnucuje. Není 



d by Google 



245 

zde místo obšírně o tom mluviti ; krom toho již jinde 
(k. p. ve Kroku 1/ 3. str. 32, ve Výkladě ku SI. Dceře) 
jsme^ dosti o tom i psali i s Čechy listně mluvili: ale, 
jak sknSenost u(í, bohužel všecko na darmo. P, Vlč- 
kovský při svém, jinače znamenitém, přeložení Homerovy 
Ilisdy shledal jako schválně všecky česl^é zlozvnky 9 
ohavy řeči, k. p. vůči, vůbět, vftchranii, vĎbdar, vĎkres, 
aneb stříla^ včira, tou berlí, línost, lip, míň, třisti, od- 
vlfkl, tíhli, odporučfn, složino, okusíno, uspokojína, 
hřbetu, křtu atd. Tak i jiní Čechové, kde jen mohou 
nejkrásnější hlásky a aneb o aneb € zavražditi, to jistě 
dělejf, proměňujíce je v huhňavé, nelíbozvučné t aneb 1 r 
tak že v jedné periodě sto i i y ý se nalézá a sotvy 
5 — 10 jiných samohlásek.*) Čechové pravda sobě to ani 
představiti nemohou, jakovou bolest slovenským uším 
toto ůfikání a iikání pňsobí, obzvláště kde ani prosodícky 
potřebné není. My Čtouce takové knihy každého takového 
spisovatele považujeme za nepřítele našeho národu^ nebo 
tim trhá svBtý svazek jednoty mezi Slováky a Čechy«. 
Čeština již nyní nestojí sama, ona má svědky a sokyně, 
ona již není výhradným a libovolným jměním samých 
toliko Čechfiv, ale společným rovnoprávným pokladem 
i Moravanův a Slovákňv, anobrž stoíí pod dozorstvím 
a kontroli celého vzájemného Slavjanstva, pročež na 
tyto okolnosti všudy ohled bráti musí, chce*li žiti a 
kvésti. — Chválim Slováky, že se k češtině, chválím 
Horvaty a Krajince, že se k Illyřčině, chválim Halorusy, 



*) E poznačení . této české klopnosti k liteře i i y ý počal 
kdosi bajku skládati v následujícím slohu : „Chytrý Jiří 
když v ty dny při cizích rybnících syíží píci svým kli- 
šicím žíti byl, chytil sítí z bílých nití, tisíc pídí zšíří 
i zdýlí, čtyři z jiví pijící čížky atd." — Taková blaho- 
zvučnost podobá se bele oněm maďarským verSům, u Be- 
regszáziho str. 212. ^ 

LGvoldOzOk, szOkOm, nOtt{)n no OrOmOm ; 
Olóm (ikrdm: toltóm solo-tó 0z0n6m : 
Órčmómbol otszOr, sot tÓbbszOr kószOnOm, 
B6v5nn Ontčtt gyCngyód, 6r0k6s OsztOnÓm. 

Digitized by LjOOQ IC 



246 

ie 86 k VeUiorttitiaé pozdvihli; 2elám aby se j«ild i 
Lužičané a Slecád, buď k CechAn Kaď k PolákĎm při* 
pojili a tím poiet nářečí, a fůsniD v nalem národa ««- 
mendily : alo stardl ty a vzdélanéjšf sestry bodtoi ko 
mladším spravedlivé a spanilomyslné. Mát i slovenčina 
své nedahy, slosvuky a nekdneiné rfiznomluvy; nech« 
eene, aby ona za spisovní zvolena byla, ale cboeae 
slovenskou éesHnu a ce$kou ^lovenčinuy kteráby se ve«* 
spolek pronikla, obohacovala, okrašlovala. Nikdyby Ber- 
Dolakismus nebyl znikl, kdyby někteří Čechové nebyli 
tak svéhlaví a ku Slovákům nespravedliví, aspoň beso- 
hlední. Srovnáváme-li takovouto čeština se vlaštinoa^ 
ovsem íaloby pana Poláka, Zaveršnika, HoUého a jíi 
předtím Poláka Lak. Gornického, Časop. Has. 1830. 
lU. a jíaých nejsoa prázoé. Ono přísloví vlaské: ^La 
lingua Toscana^ in bbeea Bomána^ já byob i na naší 
řeč vztáhl. Řeč česká v ústech slovenských 1 — Ně- 
kteří Čechové arci tuto morovou ránu češtiny péknýn 
jménem aUidsmu českého zahojiti aneb zakryti chtéji: 
ale kdo zná attické nářečí, ten se nad tím smáti mnsf, 
ant ví, že v tomto utěšený rozmet v ésok vokaláv pa- 
nuje, anii kdy atticismos opovážit se obětovati některýai 
vokalftm k vĎli rozdíl pohlaví anebo počtu jednotného 
a množného, jak k. p* Čech : dávní, dávní, dávní, cizí, 
cizí, cizí, a in plurál, opět jen tak. Ve vlailiné pravé 
na opak, temné e i u y řeči zanedbáno, vyobcováno, 
naproti tomu zvučné á o všudy rozšířeno, což ji tak 
zpěvnou a básnickou činí ; a kdyby tolik konsonantĎ v 
nebyla utratila, mohla se i řečnickou a mndrckon státi. 
Druhá chyba a obtížnost v češtině (i v polštině), 
na kterou mi na této cestě přátelé a Slavomilové jak 
v lUyrsku tak i ve Vlasicb žalovali, jest ono nadužfvání 
genitivu na ujmu jiných pádfiv a odtud povstávající ne- 
dostatek oratoríckého numeru. Jsou ve starších Českých 
knihách celé sady, aoobrž strany, kde mimo genitív 
téměř žádný jiný pád se nenachází, ani dativ, ani accu- 
sativ, ani vocativ, ani locativ, ani instrumental, ant je 
genitiv, co Saturnus své dítky, všecky pohltil. Obzvláště 
mezi genitívem a accusativem jest v češtině ustavičný 

Digitized by LjOOQ IC 



Eépus 8 spor. Odtad tifiMirjé graiíMUtieké nesnaclaosti 
a fiřekážky, smatky a xlozvuky, prplimliivy a o«dAsle4-» 
ttóatk V D^obrovakébo české inlaYiiici yíce atojl o ge-r 
Mtivtt mudrováno a napsáno^ nežli o vieeh ostatnich 
pádech: a konečné zfisUvá čtenář předee v té nejvétif 
pocbybnoali. Dobrovský žádá příkladem Polákův, aby 
l^í vsecb záporných větách genitiv stál : to ale žádná 
jiná řeč na svété nemá, a již proto toto jednostranaé 
pravidlo státi oemfiže. Dobrovský stavil svá gramma* 
tická pravidla větžim dilem na sestiditné bibli, a předco 
i tato není v qpotřebováni geoitivAv důsUdoá tak k, 
p. Ezeck^ 34. V. 4. stojí: ,,Nemocné nehojite, tlámaoé 
neuvazujete a zaplašené zase nepřivodíte^, kdeby dle 
Dobrovského státi mělo „nemocných^ zlámaných, zapla- 
cených.^ Anobrž v samém nov. zákoně jakové houpání, 
skákáni a chvěni mezi genifivem « acoosativem, k. p. 
Řim. 7. V. 16. „Jestliže coz nechci to činím; a opět 
V. 17. ,,Ne já to činím;'' a opět V. 19. 20. „Nečiním 
dobrého, a poněvadž céhoz já oeobci atd.^ Není-li to 
svévole a zmatek reČí, aneb aspoň zbytečné supliloiČ* 
kováni, bloubálkováni a odplašováoí dziňcfiv od naši 
řeči? Tak stoji v Libušině Soudě se záporem hned ge- 
nitiv : „Kakobych já vody n«mutila^, hned opět aocu- 
saliv: ^U nebudu vám soii^diti svady^, aneb: j,Ne« 
ehvalno nám v Němcech iskat pravdu^. Tak sám Do- 
brovský píše v mluvn. sir. 333. „Žádného domu celého 
nezůstalo'* — woffir man aber eben so gnt sagen kann : 
« Žádný dfim celý nezůstal." Tak t^itVť tééivati smutné má 
prý státi 8 accusat. ale potéiiti potésovati smutných a 
genitivem : je.-li zde mezi oním a tímto nějaký podstatný 
togíeký aneb grammatick^ rozdíl? Nalézá-lí se v některé 
řeči takové vtipáčkováni? latina užívá i při solari i při 
eonsalari, němčina i při trósten i při vertrósten accusa* 
tiv. Tak nenáoidéti v češtině se klade geoitiv (k. p. 
duze své), ve staroslaveké pak accusaliv {dušu svoju). 
Jak pochybné jest české : Snila dobyl Říma (část?); 
jak určité slovenské: Sulla dobyl Rim (rozumí se celý). 
-^ Čas jest tedy, abysme řeč naši osvobodili od tohoto 
příliiného počtu genitivĎv nvedónee do ní rovnováha 

Digitized by LjOOQ IC 



948 

a soomiirDOst pádir, Bozmanitott se libí, jodDOtvánioat 
jest omrzelá. „Bídetnr chorda qbi semper lodit eadem.^ 
Co p. Hanka, ▼ Časop. Č. Mus. IX. str. 166. k obrané 
tóboto předmilenství k genitivu psal, to neni dostatebné 
k torno, abysme se proto od Bvropčanfiv, anobri i ji- 
ných SlaTobratťňv, k. p, lllyrův, dílem i Basftv, vada* 
lovati měli. V obecném živote lid velmi dobře a mou- 
dře genitivQ oif vá, totiž jen tam, kde on částečný (par- 
títif) jest, kde se při něm roxami kus^ trochu^ málo^ 
nécOf částka^ pochybnost, k. p. neviděl jsi matky? t. j. 
trochu^ kolik tolik a ní, snak a šlepčji zdaleka tmavě 
a nejistě ; ale naproti torna : neviděl jsi matku ? t. j» 
ceou^ dploě, zřetelně, zblízka^ z očí točí. Tak: podej 
mi ruky t. j. kus, na krátký čas, k nějaké malé po- 
moci; naproti tomu: podej mi ruku t. j. celoUý pevně, 
směle. Proto já novější spisovné češtině štěstí přeji, 
ie toto genitivní jařmo grammatikňv se sebe svrhuje 
a tím se ku prostonárodní mluvě zpátkem vrad a k 
jiným vzdělaným evropským řečem značoě přibližuje 
a připodobňuje. S umenšením toho iikání a genitivu-^ 
scvání čeština mnoho získá na libozvučnosti a dokona- 
losti. Toto vsak, co jsme zde řekli, nebuď na ujmu 
a hanu češtiny slyláno, jejíž zlaté klassické vlastnosti, 
jmenovitě časomíru, neporušenost kořenňv, krátkost slov 
a výrazňv, nekonečnou vzdělanlivost, Čistoto, jasnost 
a proniklivost jejích zvukfiv, její pochlebnou přilulnost 
k srdci, její zpfisobnost ne jen k básnictví, ale i k řeč* 
nictví a jiné, jimižr téměř všecky své slavské sestry 
převyšuje, my lépe než kdo jiný známe a vysoce vá- 
žíme : ale právě proto žádahbysme z jejího krásného 
roucha všecky špiay a šplehy odstraniti. Tu jde ne o 
pochvalu toho, co jíž má naše feČ, ale o nabytí toho 
co jí ještě chybuje. Potom -čeština přednosti a ozdoby 
všech evropských řeči sama v sobě spojí, důstojnost, 
španělské^ bohatiost anglické, hlubokost německé, lehkost 
a žertovnost francouzské, sladkost a lahodu vlaské. 

Mezí slavjauskou a vbiskou řečí mnohé jsou styč- 
nosti a svazky jak co do 2d%, tak i co do fonny^ 
Uk však že slavské větším dílem starší a původní, 

Digitized by LjOOQ IC 



24» 

?lMké mladil a od náa pAJéané býti ae xdají; poněvadž 
se, pokod známe, ještě nikdo o to neiasadil, my^ co 
Dáai na nail eeatě v oM padlo, zde sdělujeme: 

1. Co do látky řeéí: 1. Stejnost zTukfiv: 
J«ca-ei: cena (£li (ena), cíbo <(ibo), ciasknno 

(iasknno). 
dé^ggii oggí ((ti odií, hodie), oggeto (odieto, 

object); sr. a2av« diban, diber, hadí e, Hodža atd. 
I Ij^glj : figfío ((ti filjó), orgoglio, foglio, tagUare. 
n-gn: agnello ((ti anělp)^ degno (deňo), ogni 

(oni), signore (sifiore). 
i^see aoi: lasciare (laiare), scemare (ieínare) aci- 

mía (dimia). 
z-ge gi^ jui geoio (ieoio), giardino^ giasto. 

2. Stejnost kořenův : 

baj bajka bajkář bájeti ; vUia. bajazso, sbagío, 
sbajaffare, sbajaffoce. 

běl bělý, bélohlava, bělé dyory, t. j. krásný ; 
vlas. bello, bellone, bellezza. 

berla, baria, brle; vlas. piria, plralo, piroli. 

berlin (břevno Vogelstange) ; vlas. berlina, berlesoa. 

Běs, běsný, běsnost; vlas. besso, bessa, bessería«. 

bláto: vlas, beletta. 

Bc^ Bflb Blb, BohoU bohotný, boži( boiíca 
(věštec), božskovati (fr6mmeln), náboinKek, 
pobežnůstka; vlas. bacchettone (ar. bahme), 
franc. bigot, bígoterie (sr. malorns. Big*Bog). 

bohatstvo zboží ; vlas. boga, bogaggio, fran, ba- 
gage; bagatelle (chatrné zboži.) 

břiti, břitký, břitva břitíti ; brus bronsití ; broj, 
brojiti zbroj ; braň bránili zbraň ; bir zbir bir- 
da biřic (t. j. ozbrojenec) ; vlas. Sbirro, sbirera, 

brloh brložiti ; vlas. berlengo, berleggiare. 

brnk brk brkati; vlas, brucco. 

brida budka, vlas, bottega« 

cac cacka eata, (ac (a( (a(a (a(ka, (a(aný, cek 
cech co cata, celka cetína ceťnle (oedale) (ta 

Digitized by LjOOQ IC 



9M 



hft poSat číslo (ar. -nuflitfraf a Maitti) ; vkm* 

aaoca, sbechíno. 
' Dadola jniéno bohyaé ; vlas. Dondoia jm^o rodn. 

drápati ; vlas, strappare, tarpare. 
' bod, hodovati; vto, gv^dere, godttta* 
brba hromada; vlas* froppa, nám, Griippo* 
choditi, srb. odití ; vlas. aadare. 
kal kalý (pékaý)» kplití (slov. li&iti), kalota; v&ia. 

a franc. gala, galanl, galanterie. 
Kok kuk, kokos koket kohoiit, koka koka ^ale- 

piM vejce), kukané kokaoé (slepičí haíxdo) \ 
vlas. cocco (vejceX onoafna (hra.) 
krpec, škoraé ; vto«« scarpa. 
kum kumstTo kmotr ; vlas» coma, comaBe. 
kot, kutioa ; vlas. cantina, 
malžeaka; vlas, moglie. 
niva; vlas. novele. 
Bovee; vlas. nammi. 
o5ankati; vlas. incantare, 
páčiti se; vlas. pia^re, 
pás, pojas, páska, pasino pasouce, pasaM>vati pa- 

smóvápí, od pjati pnu ; vlas. passamano* 
peijatí odpelatí; t;^.- pigiiare. . 
pera, piv. pery (ailov.-rty) odkad praviti; vlas. 

parlare- mlnviti, jako ode rty, řeč řeenití. 
pinta (míra); vlas. pinta, 
plod, staroslav. polod ; vlas. biada (plody pohiQ 

lat. harb. btodum* 
pohan pogao pohaněný (aekřeafao) ; vlas. pagano* 
práce; vlas, prače (Garteorabatte sr. robota.) 
pražiti praž, pa ráž pražma; vlas. bregíare, bragie* 
právo ; vlas. bravo, 
praviti; vlas. parlare; sr. pera. 
přímo pramo ; vlas. prima di me (přede mnon). 
puk pukance, puknutí, roapubnnti ; vlas. bugance 

(rozpuknutí oudu zimou^. 
put pU plet (Fleiacfa), pntaný putená (fleischlich, 

geil), pntenost (Geiiheil) ; vlas, putana-snilmce. 
raka, rakev; vlas. area archa. 

Digitized by LjOOQ IC 



251 

robota ; vlas. roba (tOTfr, sboií). 

rnčaj ; vlas^ roacetlo. 

ruD ruD8 (a SIovákĎv-rov, brásda ve víoici), ra- 

lúti (brésdití) od ryji rýti rov ; vlcu. rooare, 

(daa FeldbaneD). 
sad posaditi, posada; vku. posada posata (das 

MiedersetKOD eines Vogels)« 
samar, soumar (-osel); vlas. aamaro. 
srp serp ; vlas. — fran. serpe. 
srefa střet ústrety ; vlas. sortě, 
stao stánek stanice stáno viité, xůstávám; vlas. 

stansa stanzia, stamare. 
stanu nstann ustávám, astalý ; vlas. stanco, staneare. 
sténá tflfniia stinka; vUxe, stinca. 
straniti odstraniti; vlas. straniare* 
strava strova strsTÍce, stravuji ; vlas, stravizso, 

stravizsare (slovo strava i Hunové jii ode 

Slávftv^ veali). 
střela; vlas, strále« 

Btriga strigonn: vlas. striga strega, stregone. 
stnpy; vlcu. stamp, stampare. 
škeřiti se, skvrna; vUu, sckernire, scberna. 
itép ičep, oálip, tep cep ; vlas. seppa. 
tarta terd, tr( od tr6eti, trkati; vlas. targa, targ- 

hetta, n/m. Tartsche. 
tep tepati; vlas, toppo. 
trápiti trampota; vlas. strapassare, strapaizo. 
tříbiti ((istití) třebný (6istý); vlas. strebbiare. 
trt, trtá6 trtati ; vlas. tartire. 
tvaroh tvarflžek tvaroiina ; vlas. formaggio (sr. 

tvořím a formo), 
týrati ; vlas. tirare. 
Tur (bfih vojny, davor, tábor), Turice, turné (u 

Dalemila), turnaj, turína turísna, skrácend tri- 

zna-bra a slavnost bojovní ke eti Turovi ; vlas. 

torneo. fran, toornoi, ném. Turnej, Turnir. 
vdova, vlas. vedova. 
vreee vor yorek, závor od vru zavru ; vlas. borsa 

borzetta : boraccbia bursa. 

Digitized by LjOOQ IC 



žák ; vkís. zago. 

inpan, špan, lat. středověké scabÍDns ; vlas. 

schiavino. 
Snad i sloven, opovedlo, tat. opos. a vlas. opera ? 
Sem patři i moj můj vlasi moi ; tvoj tvĎj, vlas. 

tuo tuoi ; já vlas, io. 

II. Co do forem ře5í: 

1. Stejnost koncovek : 

ina: šestina vlas* šestina, sedmína vL settina, 
desetina vL diecina. 

. jména míst s touš koncovkou: Lipina vles. Fasina, 
Žiiina vl. Mutinsy Bakovína v). Polesina^ Slavína. 

- ska sko : Lipsko vlas, Bergamosco, Ghlumsko vl. 
Comasco, Slezsko vU Cremasco, Horvatsko vL Pompo- 
nesco, Rusko vl. T^desco (sr. Něm^isko), Polsko Pol- 
ska ví. Gerardesca, Somosca. 

0V ova: Krakov vlas* Padova, Lubétová vl. Man- 
tova, Dubová vl. Genová, Králová. 

z ; Paříž vlas. Parigi. 

jména kmenni a národní: an in on : Slavían vlas. 
Italian-Oy Moravan vl, Veneziano, Serbin vl. Florentíno, 
Slaven ví. Sassone, (Jakon ví. Grígio,ne. 

/: Španiel vlas. Spagnolo, Goral Moskal. 

anda: vojanda vlas. solanda, koeanda vl. locanda, 
palanda vl. polanda. 

ata eta ita ota: lopata vlas. bajata, odpliita vl. 
balata, komnata vl. cagUata, podstata vl. oarrata, osvěta 
vl. baccbetta, kleveta vl. calcetta, sketa vl. bajetta, teta 
vl. licetta, nesita vl. bombolíta, tolitá vl. carpíta, dobrota 
vl. pinzotta, jednota vl. ballota, sirota. 

ola; stodola vlas. bietola, mrtvola vl. bambola^ 
tobola vl. cagnola^ smola vl. fragola. 



2. Částečný genítiv: 

is. del pane, vod 
vU dclla carne, 

ď by Google 



Dej mi chleba vlas. del pane, vody vl. delP aqua , 
vina vl. del vino, masa vU dclla carne, ryby del pesce. 



958 

3. ZToličnjieí: 

tělo tčHskOi Tlaa. corpo ccrpaccío, doktor dokto- 
řisko t1. dottore dottoraccio. 

4. Zdrobňojící : 

chyia chyiina chyžica chyžka, chyžečka cbyiulka; 
vlaa. caaa caaína casuzza casuccia caaetta caaocciola, 
chadý chudičký chudina chuďas ; tL pověro poverelio 
povenua poveretto. 

5. Dvě zápírky (negatíones) nedělají potvrzení: 
Já nedělím nic ; vlaa. ío non fo níente. 

6. První a druhá osoba indícat. množ: počtu, a dru- 
há osoba praet. množ. počtu: 

jsmo srno (u Slovákův a Srb&v) vlas. siamo. 



jste ste — — 


— sete, siete. 


milujemo — — 


— amiamo. 


milujete — — 


— amate. 


milovali ste . — — 


— anaste. 


dá, dáme, dáte, dali ste — — 


— da, diamo, 




dáte, daste. 



7» Passivum. 

Dí-se, věří-se, slyáí-se, ho^pvalo-se^ prodává«8e« 
Dice-si^ crede-sí, sente-si, godeva-si, si vende. 
Jako u SlavjaDŮ cútij cujů m znamená nejen /ď^Zen 
•le i h&rtnjAtk i n Vlachův aerOire. Srovnej i jména: 
Kocel a vlas. Consalvi ; Košot^ Kosmatý a vlas. Cosen- 
tiuSy Cdsmati ; pak naše jména : Pán, Stopán, Sedmipán, 
Zeměpán a vlas. Frangepan, Gaccopan, Marzipan atd. 
Srov. i vlaská ua slavenčiou silně npomínající jména 
rodin: Dalco, Doino, Craghi, Costoli, Codagora, Crasto- 
na^ Crestí, Cubrian, Malco, Bados, Zurbaran atd. Jako 
v latinsko^vlaské řeči mnohá osobni jména na o, k. p. 
Cato, Cicero, Angelo, Tasso, Aridsto, Paolo, Rinaldo, 
Uk i u Srbův a Slovákův, k. p. Mílo, Rádo, Téio; 
Janoy Juro, Ondro, Samo, Bálo, Stáno, Blaho, Blažko, 
Palo, Yanko, Slávko atd. 

Digitized by LjOOQ IC 



Z6i 

S těmito 86 mohou sroToati i sttvjansko^latiDSká 
slota, z nichž mnohá Jisté od Slavjanův kfamanfim přeila 
k, p. holub poljub colomba palamba (Viz pojodnáDt o 
holobé ▼ Příloze II.); dom dum domus; pastýř pastor; 
hospod, hospodář hospes ; itit scalom : pora tépory 
ieprv tempus temporis; pout p(^ pons pontis; a-vtiť 
8t)é£i vegetas; vojatiti Tagire; alOnti snuhiti nubere; 
oroĚti arare; ro/e rus niris; rub srub obruba rvňmé 
(ros. -hranice) od srabiti, rúhatí (zímmero), IM. urhs 
nrbis (nrbs tak se má kn rub srob, jako area armas 
ku raka ráme); koster kostel, ko^^struj o-strog (rns. a 
starosl. hrad) od stru, stroj strojiti, lat. strneš, ca-strnm 
castellnm ; ov ova ovo ille (oUe) illa illud ; a passiva 
Ijnbljns anior čili amos amose atd. Desftisyllabné ter- 
cíny ve vlaském básnictví, zvláité n Dantebo, jsou, 
vyjma rýmy, rovny našim nejstarším dmhftm verš&v, k. 
p. v Libušiné soudu, v Kralodv. Rpiso., v srbských ná- 
rodních zpěvfch. — Oslatné srovnej s tímto i to, co 
již dříve o výrazech kupeckých ze slavenčiny do vlaštiny, 
franeonzštiny a němčiny přešlých pověděno. 

K těmto mluvnickoslovnickým dftvoddm přistupují 

ještě i zeměpisní; nebo větší díl jmen měst, vesnic, 

hradův, řek, vrchftv v horní Itálii jsou slavjanského pA- 

vodo, jak jsme to jíž v běhu tohoto Cestopisu příležitě 

podotkli, a nyní zd% ještě v ohlavení představujeme : 

B, Bebe Bebion (Bsba), Bobio, Belano, Belluno, 
Bíella, Benak (Pěnak), Breme, Brenta, Bresciň, 
Brianza Briganza (Bregnnica), Buran. 

C, JT. Carpf, Colico, Como Gbom, Corenno, Crema 

Cremona (sr. Kreml, křemen), Krk Kerka. 
C Xecina (Če(ína), Gesana (Česaná.) 

D, &ol, Dolo. 
F. W. Fnsina 

O. Garda, Garza (goriea), Grado* 

J, Jader Jadría, Jakou Jakin (Ancona), Janova 

(Genna). 
L. Laveno (jezero), Leooo, Legnano, Livenza (řeka), 

Lugano (jezero lug Lnžíce), Lugarns. 

Digitized by LjOOQ IC 



255 

M. Halfiiariiy MaUimok8| Haiitova (ar. Maa, M»- 

iieta, Manata)^ Medak, Medíolan, tfela, Míra, 

Mntina (oyii! Modena, ar. (es. Mutina). 
JV. Nalega, Nitra (jecero). 
O, Olona (řeka ar. baď legi legi liána, bnď Olea 

jeleuO 
P. Padova, Pipia (sr. pop.) Parenza (Poričie), 

Plava (řeka), Polesiiia Pověra. 
12. Bavena, Rabaoo. 
S. Z. Savoj-Car.Záboj Závoj), Sila, Sirmio (Srem), 

So(a (hionzo), Spiiia, Zerbío. 
T. Tellioa (DoIi»a), Terč Treč (hrad u HedtoL 

od Čeeháv zbořený), Ticio, Teasto, Trebia, 

Trebiš (Treviso) Tarviao. 
Z7. V. W. Uderzo, Vařena, Venda (hora), Venetia, 

Yícenza, Vidin (Uttne). 

Dvoji jeat domněnka o pAvoda VenetAv adriatických ; 
jedni, k, |k €ato, Liviva, Plioins, Ovidias, Jnatinua, Tro- 
gUB, Sifaiw, Mareianna a jíbí odvozuji je od HenetAv 
čili VenetAv Paphiagoníckýeh, jenž se pod vAdcem Án- 
tenorem po Trojanské vojně aeao přestěhovati asi 1000 
let před Kriatem; jiní k. p. Strabo, odvodí je od Ve- 
netAv Belgických. Náai ae onano první domněnka prav* 
dovitéjii býti zdá, anf charakteristika HenetAv n Home- 
ra cele na Slavjany se hodí a srovnává se s tou, kte- 
rou později Beynnua Chins o IHyrech Jaderských napsal. 
Srov. Homerovu Iliadu od Vičko vského, atr. 207. 

Zevs na Slávy hledí: — na ty Slaveny kliflodojné, 
Mlékojedy, krotké to lidi, vdech spravedlivější. 

A Scymnna China, n Locía str. 17. 

Illyroís piíssimos ferunt, jnstosque, 
Hospitibus bonos, civilem amiire sočietatem, 
Studere vitae et moribas cultissímis. 

I slova a jména PapMafonická u Straboaa, Geopraph. L, 
12. zadrOTané, odstranínie-ií řecké koncovky od nich, 

Digitized by LjOOQ IC 



2M 

eele slaTJaDská jsoD, k. . p* Bagas (ar.* Bog» Bohuš), 
Bíagas (ar. Bča), Lokea (ar. Lokea), Batotea (ar. Bat 
aoeb Bad, B«dota), Zar (aa. Belixar), Maoea (§t. Man), 
Gaaya Ologaaya (ar. goat gaat) atď. Buď jak buď, Po«- 
Jybioa výalpvoé praví, ie ae „Venetové tito jazykem od 
Gall&v růtnjli;^ jest-lí pak aoi řeckého ani latinského 
jazyka nebyli; je8t-*li tolik alavjanakých pozAatatkftv ▼ 
prastarých jménech míst, hor, řek, jezer atd. anobri i 
tolik Tplyyu na cize aonaedni řeči, atarou římskoa a 
Bovon vlaakoo, zanechali: ani pochybovati nelze o jejích 
alavjanakosti. Slova slavaká paljub peljub čili palumba 
jak jsme to v přiloženém pojednání nkázalí, jii a nej- 
ataráíeh latioakýcb básnirňv užívaná nalézáme, k. p. a 
Planta, asi 200 let před Kristem ; odkndž viděti, jak 
dávno již Veneto-Slávové v Itálii bvdieli a a Latiníky 
sousedili, a jak pravdivé jsou záaady Šafaříkovy ve Sta- 
rožitnoatech o předkřestansbém bytování SlavAv v Ev- 
ropě. Naší nejstarší dějepiscové, Nestor, Bogachwal, 
Dalemil a j. to výslovně potvrzují, a aice tak, že tento 
poaledni sídla SlayjauAv netoliko na horní ale až na 
prostřední Itálii, až do Říma, rozprostírá v kapitole L 
takto pravě: 

Mezi jinými Srbové, 
Odtnd kdež bydle Řekové, 
Podle moře sie usadichn. 
Až do Řtma se rozplodioha. 

Slovem dějiny i zeměpis, řeč i obyčeje a tisíce 
jiných divodftv a okolností to nepod vratně potvrziýí, 
že již ve prastaré době, před Římany a Kelty, nejen v 
celé horní Itálii, v Benátaku a Lombardsku, ale i v Hel- 
vetaku, Tyrolsko, v části Bavor,' v Betii, v Noriku Vea- 
do-Slávové bydleli, a že strdm života vlaského má svůj 
kořen v půdě Slávy. 

Srovnáváme-li toto polatinění a povlašeni Veneto- 
SlávĎv v Itálii, s poněmčením Vendo-SlávAv v Němdcb, 
veliký mezi obojím nalézáme rozdíl. Latiníci a Vlachové 
to nčiaili bez oumysln a schválného předsevzetí: Němci 

Digitized by LjOOQ IC 



»5T 

to ukaťtovalí sehYálně a zitnsyslDé; u těch tam bylo to 
více dflo náhody a Hfeog^rafíckého soosedstvf a amfSenf: 
a těchto b^io to vice dito národof neoávistí, sobectví a 
Jakéhosi zapeklenéní; ti tam ocTedli proti řečí a národ- 
nosti žádné Yojny a krveproUtí ; tito dlouliotrvanlivé boje, 
křižné vojny a vraždy nkratné jako Nero; Vlachové 
nikdy nehledali vykořeniti národní povědomost a lidu, 
nevtiskali do slavjanskýcb mést násilné své osady, ne- 
brali jím domy, role^ mésta : Némcí, dle svědectví hí* 
storie, všecko toto iinílí. Vlachové přijímali Slavjany 
do cechův, do spolkikv malířských a uměleckých, anobrž 
i do nejvyšších liřadĎv a důstojností, za císaře Qako 
Upravda a jiné), za papeže (jako Jana IV. z Dalmácie 
ze Síana f 641), za biskupy, knížata, bez rozdílu : 
Němci naproti torna zákonem a přísahami odstrkovali 
Slavjany od řemesel a cechflv. Vlachové nám odnárod- 
nili jen málo kmenfiv a krajfiv: Němci i mnoho fcmenftv 
i mnoho krajin. Vlachové to odníli tiše, nezpozorované^ 
vlídně : Němci klopotně, bouřlivě, divoce : ti tam se 
oním skutkem nikdy nechlubili: tito zde se ním cbva- 
itaji co nějakým triumfem v historii i v novinách, če- 
kají a žádají, abysme se jim zaň ještě podékovali, a se 
samými pozůstatky a starožitnostmi oněch nešťastných 
kmenňv nestydaté šibalství a šidířství provozují, jako 
8 podstrčenými a draze prodávanými Prilvíckýmí mo- 
dlami. Vlachové to již dávno činiti přestali : Němci i y 
přítomností to ještě dělají a pro budoucnost laskominy 
mají a osidla kují. — Nemůžeme se při této příležitostí 
zdržeti od projevení té žádostí, žehy k želání bylo, aby 
někdo obšírnou a důkladnou Hutorii odnárodňováni 
Slavjanův v Evropě^ obzvláště pak Némcem jích v Ger- 
manii sepsal od nejstarších do nejnovějších časů v. 
Studnice k tomu mnselyby se arci větším dílem v evro- 
pejských, jmenovitě v némeckých a/chivech hledati, a 
však i podaje, povésti a zpěvy, obzvláště u pozůstalých 
ještě Lužičanův, Kašubův a jiných užiti a proto cesto- 
vati. Při tom však muselaby se mravná cena tohoto, 
v historii světa jediného skutku nestranným pérem a a 
Herderovskou humanitností ukázati; vyjádřiti by musel 

KoUárovy spisy, IH. 17 

Digitized by LjOOQ IC 



m 

8|H80?atel, co J6at tíUí ctnost: cteých prá? ietřeni Wi 
setření? co krásnější zásluha o UoYěčeostvo : £i boje, 
krveproléváníy otročení, potlačováníi zkáza a smrt, jako 
na straně Němcův; čilí pokoj a pracovitost, rolnictví a 
kupectví, domácnost a radohoativost, svobpda a život, 
jako na straně Slavjan&v ? — ant mnozí Němci pořád 
j,eště se tímto obavuým dějem hrdě vychlubují, pova- 
žujíce a zvelebujíce jej co nějaké národní hrdinství, 
co vítězství germánské energie a sily, co dfikaz prý 
šlechetnějšíbo německého ducha, a Bůh vf co ještě (sr. 
Allgem. Zeit. 1841. Beil. 143). Uy arci jinače o tom 
soudíme, majíce to za herostratickou slávu, za nejvyšší 
skvrnu v historii evropejských národův, za hanpbu Ud- 
skébo pokolení,, za pošlapáni nejsvětéjšich práv člově- 
čenstva, za zneuctění křesfanského, k tomu co prostředku 
bezbožné užívaného náboženstva, za národní^ politováni 
hodnou zaslepenost^ za barbarství a loupežnictví, za 
krádež a vraždu na nejvyšším stupni, za bezpříkladaoa 
ukrutnost naproti nevinnému, tichému, pracovitému, po- 
koje milovnému bratru a sousedu, za kterouby se aspoá 
osvícenější potomci již hanbiti měli. Komu ze Slavjanův 
nepění se srdce při takových zločiostvicb, koho oko 
zůstane suché při takové strašné národní tragedii? Já 
aspoň, jíž co mládenečeky kolikrátkoli dějepis tohoto 
násilného odnárodňování a němčení jsem cilal, krev a 
srdce za několik doův ukojiti jsem nemohl a nemohu 
posavad. , Když jsem. v Kronice Matouše Pařjžského to 
místo četl, že když Mongoli r. 1243 z Asie do Evropy 
vpadli, všudy prý před sebou to rozhlašovali, že přišli 
yjpropter furorem Teutonicum sua (t. j. Mongolův) mo" 
destia temperandum^ hned se mi ta myšlénka namanula, 
že tu Mongolové nepochybně toto potlačování a odná- 
rodňuvání jínýcb, obzvláště Slavjanských^ národův před 
očima měli, tak že pověst a žaloby o tom až k uším 
těchto divochův pronikly. A tak hluboce . uraženého ná- 
rodu neostýchají se někteří (k. p. Maďaři) ještě až po- 
savad bolestně dotýkati a nové rány jemu dělati! Sám 
dobrý Herder, ačkoli ín tbeoria to činil, předce in praxi 
se nemohl cele od tohoto germánského^ Slávům kde jen 

Digitized by LjOOQ IC 



woino křivdo a škodo (teftílio, nenhifio ocdrtfTM ; I ůn 
jBdnofao £ nejpamátoéjtteh moiftv oašebo niroda, telfi 
IComeiiskélio, tohoto HorNíilava dle jmdna i docha, ně- 
meckémn aérodo přÍThistiloje, sror. Briefe aur BefbrcL 
4. Btman. Riga 1793.S«mr.V. p. 31. kde pfie! „Weon 
ith Binen Maoo onsrer Nalioo (deon warom aolHe man 
Bebmen nud Mdhroa nicht to Deufscblatid reclineD?) 
mít dem St. fierre (alavoý fraocoozaký spisovatel) ver- 
^leiehen m^ebte ; so ware es Comenios, uod dles gre- 
wiss nicht zo seíoem Nacbtbeil.*^ Tak ble oejeo kraje, 
ře^, kmeny, i shivod maže nám berou : Hosa nám vzal 
Pdlitz, Komenskébo Herder. < — Proská vláda pobřfcho! 
ještě i nyní, ač jen sK^ryté a tide pokračoje v tomto 
barbarském dile germanízóvÓDf nbobých LužiČanův a Ka- 
* šobftv. Sám Fridrich IT, od Némcův Velikým zvaný, 
•byl hrozně tímto ďábelstvím posedlý ; on vida o počátko 
«vého kralován! r. 1740^ ževfikol Berlína a Postopína 
včtSfm dílem jeitě Slávové bydleli a ře5- svoo mlovití, 
povolal z jiných krajův 12,000 německých rodin ku 
germanizování těchto Vendův tak, že ty německé rodiny 
schválně všady mezi sliívjaoské osady, anobrž domy a 
rodiny podrobné rozdělil; Némcfim větší práva a svo- 
body dal, oařady jen Němci obsázel, a tak přes ěas 
avého panováni za 46 let téměř dpiné alavjatoskou řeě 
a národnost v těch krajích zničil a vyhladil. I když 
Slezsko dostal, jeho první péče a práce "hy\á ta, že ně- 
kolik tisíc německých rodin tam rozhostil, aby tyto, 
«o kobylky a honsenice, strom slavjanské národnosti 
<»bhrýza1y a sežraly. Kašnbové v Praskem vojska při 
Qčeofi se němčině trestáni a žalařováni anebo odměňováni 
bf^^jt Když nynější král Prasky v Lnžicech jezdě k 
českým hranicem přišel první jeho otázka ka prfivodčím 
• vítajícím ho byla? „ByliK Němci čili Slávové prvnější 
a starší obyvatelé v Čechách?^ Z této řeči snadno sou- 
<lili o límysla a záměro. Ještě nyní v těchto našich 
^Bech jakýsi Němeošil to Polákfim pod Prasknu vládou 
stojícím za zlé měl, že na sněme Poznaňském o y^heide 
^ndessprachen^ mluvili, a že svou* řeč a národnost 
prý obecnému dobréiho celého království (t. j. Němcftm) 

17* 

Digitized by LjOOQ IC 



ebétovali Deehl^; trov. Allgev. Z«it. 1841. &telo183. 
ABgUcfcÓDěmecké lidoaiíltlvi prtei^e jedDÍm a tými (•• 
sen M ▼ymanéní Židův a ien«oh&v a Ba podnanénV 
ba moino-li vyplenéni SlavjaaňT, aby pak nueroé jejícb. 
r&sniny a pozftaUtky onino pojohobqllití tito podeulBch* 
nicbliti mohli. — Ptáme-Ii se na atudnicí, ze které tato 
apopnost a osobovačaost Nčmofty vyi^lývi, a na pudidla^ 
která je k těmto nespravedlivostem vedon^ nejhlavDéjIl 
jsou: na jedné straně přílišná skromnost a popastivost^ 
nekonečná rfiznívost a odtud vyplývajfei slabost našeho^ 
národa; na druhé strsně duma a náobraza Něme&v, lo 
jest^ to příliš vysoké domnění^ které oni sami o sobě,, 
o vlastnostech a fiáslubách svého národu mají. Marno- 
myslní a samocblubní jsou Číňané a Francoosové: ale 
nad to Němci. Nyní ještě v našich těchto osvícených 
časích prpvosují ooi hnusné modlářství a nestydaté ho* 
faorouhání se svým národem, jako k«' p. ztřeštěný Eohmer 
v knise ^Deutscblands Beruf io der Gegenwart und 
2ukunft^, kde Němce nazývá ,,centrum élověčenstva,. 
střediště celé vzdělané země, prvotinami lidstva, národem 
takovou plností vloh a daráv od fioba ozdobeným, ja-^ 
kovon žádný jiný — prvními slouhy a nástroji vyššího 
pořádka — kněiími božího království — německá při- 
rozenost nosí prý na sobě znak nejvyššího duchovního 
panství — Německo jest prý určeno ku konstituěnímu 
kralování nad onou obcí, která Evropou sluje — tento 
iírálovský národ má prý nejvyšší správu a vftdoovstvi 
míti, anf on nejduchovnější, nejšlechetnější a nejuroze- 
nější, ve všech Částkách /nejvzdělsnějšíj nejschopnější v 
Evropě jest, ozdoben královskými dsry, u Bohs v nej* 
větší milosti stojící mezi všemi národy, které historie 
zná.^ — To hle jest rozhlášené německé světanatvít 
to světoobčanská láskal Tak hle i ten ubohý národ ži- 
dovský, jeoi se za miláčka božího měl, našel svou o- 
pioi. My bysme proti tomuto smrsdu vlastní chvály nic 
neměli, anf proti bláznim ssmi bohové nadarmo bojuji 
— kdyby on Němc&m kotrbu neomračoval a mozek ne* 
podpaloval k páchání do nebe vclajících křivd nsproti 
jiným národům. Než podobná samozaslepenost a sebe- 

Digitized by LjOOQ IC 



t6t 

přeoMěnf }§0o původem toiH>, 2e Mimci jiné; podle je* 
jieli Kdéiif Díiif a od Boha opovržené národy nepokojí^ 
potiaftiýí, Tieoko gemmniaovati a něiiieekélko toho étéšU 
"úééBiné a6ieftí chléjfce. To Je bhid, nejen potnpy ale 
i odpora hodeo ! -— f ravdo píle p. Solovjev, t ruském 
«pitii : Moskvian^ IMd. Mil. 5. ^I tiskem htáfajf i 
•ilitnémlttfi Némciy ie plené sla^anské nenf idobné k 
torna, aby samo sebon jestot olo, £» jest létkovínoa a 
fliateríalem^ k feboi obdélánf povoláno jest plené ger* 
manaké.^ — Na ale kteréže jsoo prostředky proti to- 
muto nléma ? -* Viájemnost, opét vsájemnost, a opél 
jen v«á|eMno0tI Kýi pak jii jednon v •Bvropé loto ná- 
«odolilentt?í přestane I Aei^ obyčeje, iitorainra, dlje před- 
kův, anobri i sama jména krajů v, vesnic a starých rodův 
^drin^ národ s čarodéjnon mod od cisinttva : « byf 
nékdy násilným okolnostem néeo i popustiti mnsel, 
předce v jádře národa pořád národní roipomlnky a tužby 
4lcji n vybuchnou s hsozným hřímánim kdy a kdeby se 
nfkdo nenadal. Sám od nékotika století jíž v Saskem 
fitarobradsku snéméený slavjanský rolník (Altenburger) 
po Ktráté řeči drží se jeité pevné svýeh zvykův, svých 
ber a svého odéva, a nenávidí svého odslavenitele. A 
sama Jména Slavjanům vyrvaných, nynf slavných mést : 
Berlín, Branibor, Breme, Drážďany, Lipsko, Lnbek, Vínary 
^létln atd. véčítým budou v déje- a zemépisech pomní- 
kem tohoto germánského nečiovéctví a znečlovéčbvání 
jiných. Tato mésta jsou slavské Mioby, bolesti a lou- 
fáním nad svými xamordovanými dítkami zkamenéié. — 
Aoobrž i ona mnohá sinvjanská, v tomto pohlcování 
Slavjanův polknutá, ježte posud jakž náleží nestrávená 
slova r némčíné^ zviásté v Sasko, jak ve knihách tak 
i v prostonárodní mlové žalojí a vždycky žalovati budou 
na tuto národní velkovražda. Hodná véc by byla, aby 
nám nékdo tyto slavísmy v némisiné tak sebral a sesta- 
vil, jako to již Leska a Dankovský učinili se slavismy 
v maďarčiné. My k tomu zde aspoň návěští dáti a po* 
•čátek učiniti chceme abecedním pořádkem : 

Beisker piskor ; Éilich plch ; Bránchen beránek ; 
hichem pochen,. bouchati ; BuUij sr. John BuU (u sas- 
kýeh Angličanův) vůl; burzeln purzeln burcovati; Dár-^ 

Digitized by LjOOQ iC 



darmiln dartba darMsIk ; Jíoh$U delíet smoIi^ fituck&m 
foukati; &M*fi^«n drali alÍY uZbařelceroatoncíeb; gh^pák 
ghpfsch hiospi Moupaký; GvomU hraiiioa: jfroupůt 
lirnpalý; gr^b groUm braky bfubjaa} Oruppe hrb* 
(alov, kr^mada) ; Halhinkě boloaiek; Hanke Ankě káiika 
odkBOBliVsr. abybadlo; Bmsa Ama oaaa vaaa vaak» 
avaiek: ./aiícAd jucka jicha^ Jaustnluium, od jak jik; 
krOiaelUn kréMi ; ikraía0A«n křidaií ; Kůrsohnůr^ krtnár 
od kára koraaao koia; kim$ kumis kvas kfaalaal; 
huha kna ; kweiUn kvilití ; Kweweten Zw^tcken k^éif 
avaty» avléáté baao?d ; toacAaM deo Fuas kraniai la^ 
a€lieD vláčiti ) LaotH MaUi; mantachm máčeli^ MeU-^ 
ger Biaaar raei^r ; Ne Ne Ne (mláta Meáa) ae ; iV»af/kr 
■ie, niH nidto \ NtUiem noadry aoadiry ; Ok (v Polabf) 
oko; Peitštíte bič; Půtaekafi pe)^at; i^t<^ plab; pť* 
peln piplati; jPťmpa«i» pupava pnp«i (Leontodan Tara*- 
začav); FldUe FltOtů pit ploteV; Plamtxsehsn placka 
plice; pomůli pomda; Poutn pasan poanaky; Pimt 
^raea PurU^BreUe Sůrašse (v kraji BodrícAv) podt; 
Qtsark tvaroh ; Qtcarjr ikvarac ; Řankě faníUn raka 
reka t. j. ručičky, vMve, ilpoaky a roatHn jimii aa co 
nikami ckylajf; EeUekke (v okolí Lipika) řečka řeka; 
Ria Riaeopnlver (v okolí Bodrícfiv> t. j. Puhůrhom od 
rob rit roiai, roh aa prach; ruaekein rašati (polf. hý- 
bati ae, pospíchati) ; ruteehen rdtiti te, řičeti ; Wáar 
WoOre tovar (aiožoo, ie ayllaba to jii u Slévftv vyae- 
aháoa, tak jako u Slovák&v poriako místo topořiako); 
Siedel aiedeln selo aedlo adití aídliti; steppm ^ élépiú 
vyšívati; Stieglitz stcblik; Streit streiten atrct tfatřet 
aiřataoDtiy polab. strídje-pAtka boj ; Soip iib iibali ; 
Schluken Schluckem slivky, slov. sljoky; jSehmHten sme- 
tana ; Sekáppen Schóppemtúhl iopa iapan ; Sohópa 
skop ; Schraube srab vrub rub ; sohimer řidky ; Tópe 
(Taufe) topa potopa, koupel; Treese Treasen třasaé 
třisBČ od třeseni ; ireuschen treschen třisití pršeti ; tru-^ 
deln truditi ; Vampir upír ; Zeisig čižik čižck ; Ziůche 
těha cíeha cieha cejcha. • Sem patři i slavjauské ipl- 
soby mluveDi- ve Starohradsku (Altenburg) : es geht 
Begen dést jde místo es regnet. Srov. jiaé rudnictvf 
se týkající uésvy ve Výkladu ku Slávy Dceře atr. 204. 

Digitized by LjOOQ iC 



Co jsou brflpěje krte na ťokách a rovcha loupe- 
iÚikB po spáchané vraždě: to jsou tato a těmto podo- 
bná slavjanšká slova v Děiii5mě» Jejich ocbroptělý zvok 
voM: „Kaine! kde jest Ábel bratr tvfij? hlas krve jehp 
ioTá te Eemě k nebi !^ — Škoda jen, 2e někteřf Slá- 
tané sami T tomto blndn a břichu Němce utvnoji. Tak 
píit spisovatel knihy' : ^Sleven, Rnssén, Germanen, Lei)^- 
zíg 1842*^ o Lnžickýcb Siavjanech nfi str. 7* a 213. 
;,Co2eby prý i nejvroucnější obránce národnosti národku 
asi z pflldrnhastatisfce dusí záležejícímu a všudy vůkol 
Němci obklíčenému jiného želati mohl, než aby okamžeilí 
jeho rozhodnutí t. f. germanizování brzo přišlo. Vendo- 
vé lužilUi jsou Slavjanstvu ztracení, tak Jako Lutidfy 
Brevané a jiní slavjanští kmenové v severu Německa^ 
Proto se Samým Slavjanům (kterým ?) snažení některých 
mladých mnžĎv t Lužicech, usilujicích se národnost svou 
zasaditi a zotaviti, nic jiného býti nezdá než hra a Žert 
(to jest i nepravá i ukrutná výpověd !) — Od obou 
těchto sousedních vlád (pruské a saské) nic jiného k 
Žádání nepozfistáváy než aby germanizování Slavjanfiv 
v Lužicech jejím pokojným chodem kráčeti nechaly.^ 
Podivná rada, nedím-li zrada, raditi hříšníkovi aby i dále 
hřešily zlodějovi aby pořád hradí a vrahovi aby nejen 
narazil ale i cele dorazil. Pan spisovatel zde klín klí- 
nem vyráží a jedno zlé druhým napraviti chce : on na- 
bízí Prusfim a Sasfim slavjanské Srby v Lužicech co ko- 
řist a odměnu za to, aby se se západními Slavjany proti 
východním Slavjanfim vojensky spojili. Než kterýžo 
Šlavjan má právo, neřku celý kmen, ale i jen jedno 
městO| anobrŽ jednu duši národu svému vzíti a cizozem- 
cfim pro jakovoukoli příčinu, a pod kterýmkoli zámy- 
slem darovati anebo popostiti ? Bfy s naší strany a s 
námi nepochybně všickni upřímní synové Slávy veřejně 
a slavně se osvědčujeme a protestujeme jak proti této 
radě onoho nejmenovaného Slavočecha, tak i proti ná- 
sledování jí od Němc&v ! -~^ litujíce srdečně že v oné, 
tak mnohých krásných pravd a myšlének plné knize ta- 
kové skvrny a samovraždné zásady se nalézají. Lidské 
jest zblouditi a zhřešiti, ale satanské v poznaném hříchu 

Digitized by LjOOQ IC 



m 

pokiftčQvatí. Jen Jidáš i po Dapomennti přijatém od 
tohpy jejž zkaiíti chtěl, tvrdoSíjaé ve zradé a xlobé avd. 
až ka vlastni propasti pokrajoval. Naáe křésfanaká rada 
jeat cele jiDá, totiž ta, aby se bratři Nčnici již jednoo 
ba pokání dali, aby aspoň nynf již plnili IX. a X. boží 
prikéianí, aby potomci y osvícených časích moudřejší 
a ČiověČtější byli, nežli jejich předkové v duchovni 
mrákdté, v pěstním právě živšú Co surovost a hloupost 
dávných tmavých století zavioila, to najde odpuštěni ; 
nikoli ale to, co osvěta a vidélaná xoumylnoat xlého 
páchá. Že LuŽiČanftv již málo jest, to tím silnější pod- 
nět k jejich uchránění. Co pak má arithmetika s právem 
■ s mravnosti společného 2 Dokud kde i jen jediný 
Slavjan žije: dotud tam celý národ. Našim zdáním nej- 
lépe by učinili naši Lužičané, kdyby příklad Slovákiiv 
následujíce k české literatuře a řeči se připojili: tímby 
i oni mnoho získali i Čechové. Čhvalítebnější a přiro- 
zenější jest Slavjanovi státi se Čechem, nežli Němcem* 
Jest-lí setiorvati k lilyrfim, jest-Ji se Rušini k Velkoru- 
sfim pozdvihli a přivtělíli: pročby to Lužičané na počet 
menší, učiniti nemohli? Ooi jsou krom toho nejbližší 
bratři a sousedé Čechův, oni někdy skutečně i k české 
koruně přináleželi, oni jsou českými osadníky, vybuaaci 
a Husity zhusta promícháni. Mezi srbštinou v Lužicech 
a češtinou sotvy' jest větši a podstatnější rozdíl, nežli 
mezi slovenčinou v Uhrách a češtinou; v Lužicech jsou 
jen asi 2 — 3 podnáreČí, u Slovákův pak téměř 5 — 6. 
Každá menší a slabší částka Slavjanfiv aC se k literatuře 
větší a silnější, sobě stejnorodé, částky dobrovolné 
připojL Slovenské nářečí jest z logického i aestbeti- 
ckého ohledu dokonalejší, než české; ale Čechomora- 
^anfiv více jest téměř dvakráte než Slovákův. Možnější 
a snadnější věc jest to, aby se dva millionové Slovákův 
počeštili aspoň v literatuře, než to, aby se čtyři milli- 
onové Čechomoravanův poslovenčili. Obět v takovýchto 
poměrech a okoličnostech učiněná není ztráta ale zisk, 
ona jest obět přinesená na oltář matky Slávy. Pama- 
tujme na ono Dobrovského, štěstí i neštěstí, nemoc 
i lékařství našeho národu tak stručně a uhodné obsa- 



d by Google 



265 

liojici oraknlum : ^Nimúi byli opatmijii^ neili my ne- 
-worm Slávové! vzdyf prameny a odHcnogti ve vMttť- 
cech nelze za dorieké^ aUické a jonické nářečí miUil^ 
Xýžby toto, DÍkdy dosti opakovaDoli býti Bemoboocfi 
"výpovéd vrabci se střecb t celé Slá?ii bes přestání 
káxalí, sDobri samosTOJBým « bíacbým rozdrapovatelftai 
nalebo národa ▼ uši břiniali! Cbuiňme se roikatováni 
iiaseko národa na nesčíslné částečky a kmenky, nařečička 
n malokramářské literatnrky: dostit to již veliké ne- 
ištéstí proň, že jest ro&ečtvrcen. - 



d by Google 



DiLin. 

HLAYA I 
Tyrolsko; SteMo; Bfals; bomostí; Saniiee. 

řlD técbto a těmto podobných myšlének opovitél 
jsem ItaKi a vstupoval do Tyrolska, kde tyto myšlénky 
a city bolestné, bohužel^ ještě jen norou potrava na- 
lezly. Báb vf, co z lobo bude — řekl jsem sám k 
sobě : — zase cestuješ k tém, jejichž nenávist SlavjanAv 
vidycky si nenáviděl a nenávidíš posavad. — Co mi 
však v této ostudě jakové tahové polehienf působilo, 
to byly dvě okolnosti, totiž jedna onano v Benátkách 
nám daná Kralevičovská náputnice : „Nejsou rovná ny- 
nější utrpení budoucí Slávě^ — která ustavičně v uších* 
mých zněla a co angel těšitel mé kroky sprovázelo ; 
druhá příznivá okolnost byla ta, že myšlénky tyto ne- 
zástaly němé a v duši vryté, nýbrž že sobě průduch 
učinily v rozmluvě s jedním mladým, mnohostranně 
vzdělaným, a vlastní zdravý soud o věcech vynášejícím 
Němcem, jemuž jméno Emil Feuerlein. On se v mě- 
stečktf Morbegno k našemu vozu připojil, byl rozen z 
Vurtemberského kraje, z osady Wolfschlugen, kde jeho 
otec kazatelem on pak jebo pomocníkem byl. Pro do- 
končení své vzdělanosti putoval v Itálii Schiller byl 

Digitized by LjOOQ IC 



Jiiw krajÉsta a miliélmi: «a Gaetbél» se baltal, i^ 
prf tak TeUký dacb» vlaslné ffadcé tak n«d adttaf, 
oa j«| naštve aéaieakýM fipikiiMBi ; Vínafský dilr prf 
«ele jeho genia eebrMttl; j^o romáoy }aea ikoly ee^ 
flif«yaeiti, jeliú traeUokry jaiie bea tínftv a Jedaáel, 
nexdařilé i^edobeof Shake^eare: jeho demM iUtt 
frý poberilÍYÝ a jebo aairt, které ae prý co cbabee 
kály améiBá. •— Já Manoba ae zdrieli vakeěil jaeaA mn 
4o řeéi, ika : ^P***^ J^ aaproti lome velikým jaeas eti- 
teiem GMieko.'*' I proi? řekne ea. Heeí jinými 
zrláklé i proto, ie Gčtbe, fierder, Gnaun a Adaleogr bylí 
*!totné pr?nf, jeni v Germanií proti anlialaTakým před-* 
andkAm pracovati . po(aU^ národní siepoa nenáriit pora- 
kS& m pravé élovéěenskfm dtftki i nákledftm cesta kie* 
e«íli» Nevhn^ jak tn s&slnba prává Gdtkemn přtpiaojete, 
řekl p. Feneiieín. Já ji připisiiji co oáitý avádek, son- 
aed a s částky spolndélnfk G6tfaabo> v Jené, kde j^i^ 
se iasto o tom s nim osobné smlouval a jeara 
ne iádost i několik slayjanskýcfa národnícb písní přélo^ 
iil. Attobrá on le i slavjanekým nářečím, jmenovité 
deskdma a srbskému, uéii a sice ve vaeálém jít veka. 
Již jsme se více a více bliiiii ke chtamu Vormské 
jho čiti Steívio (sr. Slip, Stolb, Šláp) avaný; cesta 
vedla křivi^abemy tak řeieiaýffii galleriemi, nad nimii 
pevné atřecby, aby anéiiny iilí laviny pocesinýcb ne-> 
trefily a cestu neaasypaly. ^ Silnice tato, Napoleonem 
saméřená, Františkem dokonaná, tak sávratná a pfedce 
tak beapečaá, důkesem jest toko, jak lidský dAvtip I tO 
nejehromnéjll přírodu převládati a jí- k torna nutiti umí, 
aby kde nedice pfisobiti a vydávati aspoň trpék a slou-^ 
iita. Mastní mociiárovéy ie na taková díla svá jména 
připnonti raobou! Jen málokde krčma aneb bostlnec 
lidupráuiý^ neboadejší hosUniti od vlády 300 si. stříbra 
dostávají, jen aby zde bydleli a pocestným ku pomoef 
byli. Tu již nabe surové, povětří chladné, skaliska 
nabá a černá, rozpadliny a rokle propastné, příroda 
strohá a skoupá. Věru se nediviiif, řékl jsem, že zde 
Winkelmann jeda a Itálie do Němec, do těžkomyslností 
upadl a smyslův posbyl: já sám se táméř v podobném 

Digitized by LjOOQ IC 



MS 

»ebup%ééňÉM Miéiém, a níkéfbyeli pocestaýiii^Beratlil, 
«by's ViMb do TyroUa polovali^ nebo to jest s rife 
do olíttce. Najednou, oelli janw ae v Sibern, anfli před 
JMMni, Děd némí i pod BÉmi; bée pak í^véha nebylo 
t#n kamenité moře. Nikde jsme Uk mlMíví nebylí jnte 
%sde, bnidý jen do sebe pobřiten. Ketottko mlnviti ale 
i dýchatí se tu blo^rék obivá, aby tuto vé5non fticboiC 
nernail, tuto pHroda ve brebč pochevanoo .nenepekojil. 
iiieusřís tUy nedim-li ptaěátka v potélíf, ale ani ééni6fc« 
ani bylinky na zemi. Hn6v StvořítelAr xdá ae, ie^toto 
skalí tak rostroskotal a roimetel. Tatry slovenské 
jsoQ též VEneiené, obromné, aie jejieb pohled om cosi 
veselébo a přivétýfébo : Tyrolské homatÍBy jsoo atreínt 
Jkaloskeiet^jsoo smrt bex masa akiie jen bfftoii plaoh^ 
tou sočbu odéná. Kdyi iakto téméř akamcnélí a pt»- 
Jtřed těchto kamenAv asi za 5 bodio aúnra kameid a 
aníh nic jsme aevidéli^ mimo vrzání voza atlaieaí srdeo 
fiasebo nie jinébo jsme neslyšeli : ta hle přidiázi nám 
y ústrety muá vysoké a váiné postavy, poiesvélaktm 
poloknéisjtým rouchem odéný, kalisek a Ishviel rosoikon 
UM rumem naplnčnoa v rakon neaa s přívétífým sás 
vitsním a ftyáním. Tato čáet vrchu sluje Alpíano delto 
iSteWio, na levé strané cesty stoji koateltk a vedle něho 
příbytek duchovního. My pooživše tobjoto radohestinství 
navštívili jsme nejprve chrámy jení zde od vlády pro 
pocestné, pro hospodské a pro délaíky ceata tuto opra« 
vojící vystaven, od místokrále Raiaera oHárnim obrazem 
a. Vavřince, od mistokrálovny jinými svátostmi obdarován 
jest. Asi 60 duši blásí se k této faře. Kněz ae jme- 
nuje Canoaicus FkiUppus deNesini: jak jsme se zádi* 
vili, když jsme do J0ho příbytku vešli a on nám svou 
rodinu t j. dva syny a dvě dcery představil* a to beze 
všeho ostýchání! Muž tento jest nyní vdovcem: ve 
mladosti své oddal se stavu ducbovnínu, pak vystoupiv 
z nčho ožemi se a zplodil 7 dítek ; z nichř jeden syn 
v méstě fiormio správcem nemocnice jest, též v man- 
želství žijící ; druhý syn právě se též ženiti zamýšlel. 
— Manželka Nesiniho před několika léty zemřela : po 
vystavení tohoto kostelíka zde, nikdo nemohl nalesen 

Digitized by LjOOQ IC 



Sám Fiy^ N«aÍBÍ slařeo nyní 70 lety se k lemu odho- 
dlal : na iv láitef p#lmliivii rakosvkfSho df orn dal papeč 
k' tona přÍToleof, §by teato moi, co bývalý koés a Rynl 
oo vdo«ee a olec^ sde onřad teato koiiai. Máf ro6itéliO' 
plata 611 £l. 40 k>« stř. Jeho aulka byla hrabéaka % 
Mooroy jebo bába knéiaa vlaaká. 

Aaí ^vrl bodláky od tohoto kostelíka' jest hostiaeo 
Saata Maria de Stelvio, s pahrbkn jebo na levici otvírá 
se proaikavý výhled do Švýcarských zelených stráni a 
dolin, plnýoh ávýearakýcb stodol a pastýren, dobytka 
a krav* Ach jak okfálo oko a srdce mé tímto poble- 
doai« Stál jsem ade eo Ilejiíí na hoře Néboh před 
krajinou Kanaaejskon^ nléken a medem oplývající. 
Jesté 9BÍ pAl hodiny cesty tu mýto^ tu sloup s nápisenr 
hranice mezi Lombardském a Tyrolskem ukazojicí. Tento- 
cblnm jest nejvyšií pwikt na této cestě, a tato cesta 
ta nejvyšší vosní cesta na celé iemi, totiž 8663^ 
střovícAv nod mořem povýlená. Vůkol a vĎkol strm^jf 
ledoví jeblaacové nad oblaky, mezi nimi nejvyšší jest 
Ortělea zvaný, na jehož temeno teprv nedávno jeden 
lovec poprvnikráte se vydrápal, začež i od arcikulžcto 
Jaaa Odmčau dostal. Tu sníh a led véknje: čas mnoho- 
stoletý bezvládné se rozbíjel a ohromná 5ela. těchto 
tytanňv* Sem hle^ řekl jsem ke svým drnbAm, sem do 
těchto' hlubin a . roklin aneb na tento chlum Orteleský 
palři gothický Medulánský cbrám s jeho ozrotnými bal- 
vany, ropouchy a končoury, s jeho tmou a stadenosti;; 
zdel^y stál na svém místé a ve svých živlech : zdeby 
nasel své podobizny druhy a přiměřené okoličoosti. Ty- 
rolský kraj, Medulánský dóm a Klopstokova Mcssiada 
do jedné vrstvy náležejí; všudy ozáblivá vznešenost á 
dlouhocbviloá krása. — DM jede se ještě strmějším 
srázem, tak že síloice s galeriemi zdají se na tuto ho- 
rostěnu jen co vlaštovM hnízda přilepeny. Trafoi jest 
první vesnice tyrolská^ pak ťrad, Scbnldern ; všech 
domy a střechy, již samy o sobě špatné, byly onou vi- 
chřicí, která nás u Komu přikvačila, celé rozčechrány 
a zbořeoy. Ode 38 let nepamatují zde podobné bouře» 
Nářeii německé zde chroptáte : tváře podlouhovaté, po- 

Digitized by LjOOQ iC 



iMfkMDÝ, •i)yěcí« •tBoeké. V Itálii pobííím fm% ■»« 
tlMii stovy eit roviioiti • po? idomost stoboéy ; i tes 
iebrék alamiiia protfd hlavu pifflio vosí • v o£i rovnof 
U#dl : jínáaa sée^ jii ▼ prmíeh veniioMb ktebMky • 
^piae přad nMm ^ruma ■ daleka doift kráao, plaavfosl 
a otrlo6t 8 otevřenou bukou tbvf m ^ličejídi. rite 
aanta se to ' voce- na aelé oaslč Mfcáa toKk nefeíTalo 
a nedřinalo jako ▼ Tyrolsko. V mésteéfcu Mali KMafí 
jsvke přes obédy ; solvy že jsme sesedli s tosv, ko- 
atÍBský, dobromyabiý nuii, pln strýUiovsbéha idvořii^ 
kováni, vedl nás na první poiobodf do* prostranné siné 
kn sténán, kde v rámích is sklem, nt spflaob obraiir, 
byla se věemi krasopisnými (íry6arami napsána jmána 
t#ob císařdv a císařoven^ králfiv a královen^ knížat « 
koéžen, kteří oo bosté a putující svou přítomností tento 
liostineo poctili, sde obědvnii eaebo spaH. Rok a den 
jijicb příchodu a 'odchodu svédomitč sannamenán. £do 
meú jinými stála i jména naieba «ejjasn駚ífao nyní p»* 
Bojícího císaře a oisařomy, ani na eesti' ke -korunováni 
doMeduláou sde noclekovati ráiilL V předsini visi 
Mpráieni a osumélá podobisna Suvarava BimniákéhOf 
první to i posledoi Slsvjan, kterého jaem v nčmeckýeh 
krajích a příbyteicfa spatřil. Jak pak tento sem při- 
chází ? ptal jsem se hostinskáho, ^On nim a celéma 
slavnému dvoru Rakouskému v čas francoufiské revoluce 
znamenitou pomoc a službu prokáial.^ No, odpovím já, 
tato Vaíe vdé5nost véruvší cti a následování od jinýoh 
hodná jest. Odtodto až do Inspruku téměř každý dfim 
obrazem, někde i třenii čtyřmi, nějakových svatých 
<ttdoben jest : škoda jep že obrazy, an^ raděfi mazaniny 
tyto, tak velice t>ko urážejí a vkus lidu psují. Pevnost 
Finstemdnz^ kde jsme večer při měsíčku jeli, jest oprav- 
d4>vé strašidlo, ouzkostí a hrázou pocestného naplňující. 
Odtudto jeli jsme, chvála Bobu! celou noc, větším dílem 
vedle řeky Inn^ přes Bied, LancUk, Imst, Nassereit čití 
^azoray, kde jsme ráno snídaní měli. Zde pohled na 
ženštiny téměř ke smíchu nutí : černé, široké a vysoké 
^^pioe co řošata na hlavě „Schwalzer-Hanben^ zvané, 

Digitized by LjOOQ IC 



lid méi^te^fa Scbwatii, kde, se sholaTi^íi dáf«K Jm di^ 
vjoko9^ Mtepoa pottiiTa a ŽMiimy nezi^Asobiié ku prácí 
j^mí|.aiil pii kniddm M^Hwati blftvy celé ta véie «p«d- 
aooU aneb hrdlo urdonsUi hroKÍ. Meú Tacoici Platím 
a néatačkem (7fW apatřilí jsme na lukách paslýřAv, jani 
ovce a koně pásti, majíce nad sebou červené oádest- 
iáky, jako u nás méštané a měšfanky, ao( právě lehdái 
poprchávalo. V bHskosti Ciriu, asi hodino od lošpruku 
jest poiíástná s^má skála čili &ed sv. Msrtína ; asi dOO 
střevicfiv od xemé jest v ni díra a před ní dřevěný 
kríiy na památku osvobosení císaře Msximíliana I., jenž 
%de hoaé kamzíka tak nebezpečně zalesJ, že -maje nad 
te podkovíce na botách tatupeaě, skrze sedláky na pro-« 
vazích dolů spuštěn býti musel. Z této pHpadnosti 
nadělali Tyrolóané množství všelikých nechutných zásra- 
kův a povirčivýeh rozprávek* 

In^moUi čili Insbruk leží nad řekou loem, jesl 
hlavni město Tyrolska. Stavitelství jest cele staroně?* 
meckého slohu se středověku. . Vrchové okolní cele 
sněhem pokrytí. První co zde příchozímu v oči bije, 
jest to veliké množství klášterftv a mnichfi ; potkávali 
nás na cestě celé zástupy Servitftv, Líguriauův, Kapu- 
cínův, Františkánův, Praemonstratensův a Jesuitův, což 
jsme ani v Itálii nespatřili. Jesuitské kollegiam a Fran- 
tiškánský klášter zaujímají celé ulice. I Čechův jsme 
zde drahný počet našli ; mezí nimi pan Kuřák, professor 
pathologie a physiologíe^ nám přátelské služby^ v ohle^. 
dáni města prokázal; znav jeho krásné dary ducha i ne- 
malé vlastenectví přiš^ptal jsem mu položertovně ^olo- 
opravdově: ^Cizí proso oháníš a tvé vrabci pijí," 

> I zdejší chrámy a obrazárny, anobrž celé Tyrolsko 
honosí se peřím slavjanskébo umělce. Jméno Martina 
Bohumila Poláka^ od své polské vlasti tak jmenovaného, 
všude se zde četně ozývá ; kde a kdy se narodil, nelze 
bylo dopíditi se; okolo r. 1630. zdržoval se on v Ty* 
rolsku celých 30 let, nejprve co komorní malíř arci- 
knížete Leopolda a potom knížete biskupa a kardinála 
Karla z Maďruce. Maloval v Inomostí, v Hallu, v Tri- 
entě a v Brixeně mnohé utěšené obrazy, až po učinění 

Digitized by LjOOQ IC 



27Í 

nnoliých dobroManÝch dsltorůt kit prospéebn mládela 
pocfaoTán byl. Arcidílo jcbo obdÍTOvanébo étUw je«t 
v iBomosti y oltáři Servitskébo chrámo, přeď^Tojfcf 
Zasnoubeni P. Marie a Joaefem : jéfto nmělecké vyna- 
lezeni i okotéšné rozřadéni sbopin, ťprivňoat krealetif 
a Btkvěloat barev zatemínje takřka všecko ostatní. V 
Kapueínském ebrámě byl od nebo a. Fefix. ŠpitalakÝ 
cbrám a. Dncba má od nSbo spanilý obraz, na némš 
8. Anna, F. Marie a díté Ježii. I zdejli mnaenm ano* 
bri i mnozí domové Inomoafanňr ozdobeni jaon péknýmt 
obrazy toboto, nám ztracenébo, syna Slávy. Mnohé 
obrysy a malby tohoto nmélce zahynuly v ohni při sho- 
ření někdejšího letního sidla Rnhelnst v Inomostí. Y 
dfijinoslavném městé Trientč (lat. Tridenturo, kde cír- 
kevní sněm konán) naldzá se od našeho sonnárodníka 
výše .20 obrazĎv v rozličných chrámich, totiž v Dómčr 
Nanebevzetí Marie, Yraidéní dítek betlehemských ; sv. 
Krištof, sv. Dorothea a^Maríe. Ve chrámě s. Magdaleny: 
Večere Šimona malomocného; ve chrámě sv. Františka: 
Bolestná matka, s. Klára, Neposkvrněné Početí, sv. An- 
tonín Padoanskýy Odpusthy Porcinnkulské ; v Kapucín- 
ském chrámě: s. Krfž v oltáři a Křižování v Sakristií^ 
ve chrámě sv. MarKia : s. Augustin a jiní svatí. — Ve 
vsi Mate ve*Slunečnfm oudolí (Sulzthal) jest od něho 
Narození Marie : v Castioně s. Vavřinec (výtečný obraz),* 
v Brixeně ve farním chrámě v oltáři tří králové od 
východu dítě Krista navštěvující; v kollegiatním chrámě 
dva převýborné obrazy: Zvěstování P. M. a s. Magda- 
lena při Večeři P. Kdybych byl čarodějníkem, bylbych 
všechny tyto krásoumné poklady překouzlil do vlastí 
jejich původce, aneb do jiného Slavii posuď věrného kraje. 
Ve farním chrámě a. Jakuba jest slavný poutničky 
obraz pomocné P. Marie od Luk. Kranacha. Stíná kve- 
toucí barvitost, outlé vedeni štětce, pravidelné kreslení r 
ale ve skladbě žádná poezie, v představě žádná ideal- 
nost. Němečtí malíři rozštípili příliš své síly: tak 
Kranach byl malířem v oleji, v miniatuře, osvětlova- 
tělem (IHuminirer), mědírytcem, dřevorezbářem atd. Thlr 
i Ddrrer chtěl všeumělcem, zlatníkem, řezbářemi malířem^ 

Digitized by LjOOQ IC 



27S 

qiisoT«tal«iii býti. 04tii4 jaliási ae«oiMlMM>»l pliau, 
rosTátaloii fignr, roivláditogt barev, při tIí alisklMti 
proatory a přadnótftv, při ^ií mikroakopieké pibíMti 
dlétae t jejicb maloYaDÍnáeb. Co nejpeaiiátiiéjil akasajo 
aa ide cbrám fraatiikáaaký; i sde ua pHviUl a po- 
lédil aáš PoUk, aabo kaplico vedle knfieaibo kftin jaal 
od ačho malovaná, kde dva obraay v oWíi na plátoě, 
dva aa slepě a malovaná dttliaa. (Kvppel) obsvláíld 
ntéaeiié a památné jaoa, V prostřed ekráma atojí, ve 
dvon iadáob, 28 brancových velikánakých lUio čili 
soch od Řehoře Ldflflera zhotovených^ jmenovité: Chlo- 
dovig I. král francooEský; Gottfried xBoaíilona; Albert 
L a IL; Friedrich III.; lindolf Hababnraký; Arthar král 
Bretaňský ; Alžbčla knéžna Ubaraká atd. Ma levé strané 
chrámu v kooté atoji pomník Ondřeje flofera, a jeho. 
sochou, v pravici koronbev, v levici pistol drže. Totof 
bylo, co mne netoliko v tomto mésté, ale v celém Ty- 
rolsku nejvíce xaaímalo. Hofer byl asi 40 let hostin- 
ským, chudým^ nepatrným člověkem; r. 1808 — 1810, 
když FrancousOvé do Tyrolska vtrhli, povstal Hofer na 
čele svých krajanův a bojoval amniile proti PranoouaAm 
a Vlachftm, pro aacbování avai^u meai Tyroly a Bakn- 
áany, B. 1810 byl od Prancouaftv jat a y Mantově od 
vojenského sondu ku amrti odsonaen i ustřelen. Hofer 
jest muž, ne slova^ ale skutku, on jesl obraz tobo, 
jak německý národ, anobri i jeho nevadělaný obecný 
lid, všudy spolodrží, nikde se k ciaincfim nepřipojme, 
ale k sobérovným. Považování obrazu loboto vzbndilo 
ve mně oit stádu a mrzutosti nad naším, všudy se od 
svých odtrhávajícím a ku citíncům se přilepujícím ná- 
rodem I Otče Dobrovský, vzdechl jsem, hle i tento muž 
zde potvrzuje pravdu tvé žaloby, kteron jsi v listě Slo- 
vákovi Bybaymu psal: ^Němei byli moudřeji^ nešli 
my neavamt Slavjanél^ Kde jaon naši Hoferovél 
Buaové mají Minina a Požarského, ale Čechové, Poláci 
a jiní Slavjané mají jenom dělitele, trhatele, rfltnitele, 
roadrobnovatele národu a vlastí. 

Když jsme u Jednoho zo zdejších českých přátel 
na večeřinkách, čili abych novomódně mluvil, na lOtWa 
Kollárory ipliy, HL 18 

Digitized by LjOOQ IC 



274 

oiíím m badbiMch (musikiliich) leieti kmieMia, kteron 
ÝWf 4p raky, tpatfil jteoí, «obyeh ide DÍkdf Mbyl 
kiftdftl, ie to bft mftj spis o Vzé^mmnotH: vnitř m 
6b||o« bily 9ipaáiy »émeclKé verlíky, dosti nsmotoraé 
ftlo*phié tlovoliiého ?jrkl«dB' a jislivébo podeařoal* P^ 
DÍnň stéld joa nkoněoiii jméaa nig^y (s«p<wbyb»é slav- 
sk^ nikj aéktorébo mkoMkého básaíře) posnáaMnáiio. 
Já vyšav oarvsi b liiloviiiiky, dal jsoai Um e patra 
odpověď v náaleáajfoiab, oaém i v podta i v rosaiAm 
rovBých, versicb o Vaájamaosti : 

Netýká se dds trůmm^ berel, 

Naměnf Evropu v Rasií: 
Ale plete jeaom vIhmo z perel 

Véd a ttméo matoe Slavii, 
Aby Dárod její pAUvčtový 
Začal iivot ke cti lidstva nový. 

Posftštatkftv bývalého slavjanského života ade jii jen 
málo vyílakovati jsme BH>hli. Na oeM našf tyrolská 
ceatd^ a6 pilně jtne poaorovali, předee nikde runftv čHí 
slavjanských ftáboniv '{wendisóhe Beete) zoČiti Janie no- 
mobli, tak jako v horních Vladksh a potooi sase v Ba«- 
vořfoh a Rakoosieh. Jména však slavjaoská míst, bor 
a řek zhusta se v Tyrolsku nelésaji, k. p. Bledníca 
(BIndens), Brebunica, Bystrica, Černá Mď (Tachernwand), 
Grodno (Grddeti), Kamioa, Kladeneo, (Oaldonátk), Klea, 
Lana, Ltkatia (Vallis Lech), Malá, Matrai vindíeká, Meran, 
Prtmer, Postodol (Pnstertbai), Viltov atd. Samo jméno 
Ti/r-ol, látkou i formou slavské jest; s kořenem tyr 
čili tur srov. Tursko, Štýrsko, Tnrec, Tnrá Eiooka, 
Stará Turáy TnropOle otd. s koncovkou ol NěmcAm ci- 
aou, sr. vrchol, hrbol, hlahol, chohol atd. Přátelé nás 
■ujistovali, áe sa na benátských hraníceQh vikkol Grodna, 
v Grodenském ondolí ještě posavad jakési nářečí ala* 
vjanaké mlavi. Já ale neměl jsem zde chuti k cestování 
a zpytovánfiy ant mi v colém Tyrolska jaksi hrozně se 
nudilo a otnpno bylo, tak ie jsem po ničem vroucněji 

Digitized by LjOOQ IC 



275 

nef oaiily nei abysme ie t jeho jbrobovýeh delio a vrehftv 
^m nejapiM vyvadili. 

Co mne v laonioelf tejvic^ iéiiio, bylo to, že 
Jsme sde, a to beze vši obtfiapstí, dostali pas;ir do Ba- 
vorilM ; kMii i hned » ptvmUn po6to¥$kt>n vosem po-* 
epichalí jsme. To jsme apčt ssnímavé tovaryšstvo po- 
-cestni nalesli s Dimi až do Mniobova jedoaoí. Bylit 
to á9M ufteoí Fraaceii&ev^ putovevlí • po Helvetska a 
Tyrolsfca, obe roseni z miska Lyonu, jeden Antonm 
Oat^oHf proleisor v Lyené, stár asi 50 let, droby 
Béné Baumerě^ mladý litevál v Paříži- iijici^ asi 35 lei 
stár. Onen první mnobo nám vypravoval o taméjšieb^ 
Valdensltýeb, tento sde mnobo o Polácíeb v Paříži ži- 
jidob a jmenovité i o p. Miokíevi^vi. professorovi 
slavistifcy, kterébo psý osobné zná a jeboi éteni néko- 
likráto z novochtivosli navštívila Oba k žádosti naší 
zpívali, anobrž nám i do not složili^ rooblášeoou Ma/T' 
anUaiěku : „AUons onfants děla patríe le joor de gloire 
eet artíves atd.*' Nikdy žádná melo<tie mnou silnéji 
ttebnula jako tato z francouzskýeb dst zpívaná a naše 
tak řefteaá 'Rákooifao nota. Není div, že takové divy 
tvořila v historii franoouzské' a miltiony rozplameňovala, 
tato železných, energických, činosmélých zvukův plná 
píseň. Hřmot vojenských bubnův, břinkot mečftv, dusot 
koikstwa^ raobot dél, sičeoi krve, stonání umíri(jÍGÍeb» 
slovem celá bitva ta spévem živé vyobrazena. P. Goo- 
jon mlnvil o Valdenských a Albtgeiiskýcb s ton nej- 
▼étsí octivostiy jejich pobožnost, statoénost, mírnost a 
pracovitost nemohl dosti chváliti : ale i z pronásledováni 
jiek strašlivá scény Udil. Jistý mnich Armand^ duchovní 
vůdee vojska proti nim, zeptán jsa od svých vojákQv, 
po 5em by prý kacíři od pravevéřících k rozeznání 
byli, aby života těchto ušetřiti mohli? odpovédél: „za- 
bito jen vše! vždyC Bfih tam avé pozná I'' Načež v 
méstč Beziers všecko obyvatelstvo bez rozdílu na 50,000 
duši zamordováno. Které třešténí že jest horší ěi ka- 
etl&v, ci pravovčRcftv? -*- Valdenští tito mají řád a 
zřizenost. Českých bratr&v, mají*syDod co nejvyšší 80ud» 
« poéítfijí nyní 15 obci se 32,000 dušemi. 

18*^ 

Digitized by LjOOQ IC 



276 

HLAVA 11. 
Barorsko: 

Mittenwáld ; Wilkem ; Mnichov ; LeehúfH^hé pole ^ 
Augepurh* 

Šarniee jaat poslední vetoioe v Tyrolska ; chvála- 
Boha ! vzdychl jsem fhloboka, že tato krajina jíž sa 
hřbetem jest; to jisto, že já jak živ neboda hledati ji 
zase DavsHvit. Volím do Trantaríe itež jsem; kdo pak 
kdy tento sachý, neoarodný, hadvivými vráskami pH* 
rody poškaredéoýy nelepými ženitioami obydlený kraj 
krásným anebo vznešeným nasvati mohl? — Já cesto- 
val v něm jako meti praiaty. Výtečná Tyrolkyoé » 
malířko, Angeliko KaufroaDnóvá I odpust mi medle, že, 
ireznaje přetváření^ tak apfímné o tvé otóiné mlavfm« 
A však ty sama žila i zemřela jsi radéji v ciziaé otí- 
kavši jíž ve mladosti z téchto stosáhových hrobisk do 
usmivavé životočerstvé Italío a Anglie. — Mittenwáld 
jest první městečko v Bavorsku kde jsme i polednovali. 
Hledíce s prvního patra v hostinci oknem na nlicí spa- 
třiti jsme dochovního, anf s kostelníkem, iucernu před 
ním nesoncím, pospíchal kn zpovídání a připravováni 
nemocného ku smrti. Za ním kráéel eeiý zástop lidi 
obzvlášté žen modlících se, a cím dále tím více lásiup 
ten rostl, nebo každý na cestě jdoncí k nému se při- 
pojil, knéz mezitím vše! do doma nemocného, anf zástop 
ten před domem zfistal pořád modlitba konaje a pak 
vracujícího se dachovníbo opět sprovodé. Tato účastnost 
spoluobyvateifiv nr losn nemocného velice mne pronikla 
a vzdělala; ona mne živě upomínala na podobný výstup 
v mém vlastním ouřadě, ačkoli co do nomysldv rozdílný, 
anf onoho více nábožnost a spolndtrpnost, tohoto více 
bázeň a zvědochtivost příěinoa byla. Když totiž r. 1881 
v Pešti strašlivá nemoc cholera se zjevila, s počátku 
jak všudy tak i zde panovalo to domnéiií, že co mor 
nakažlivá jest a každémO se sdělí, kdo se k takovému 
nedužívci blíží aneb jeho se dotýká. První, jenž rychle 

Digitized by LjOOQ IC 



.277 

▼ wA cenřel, byl jitlý rtdsi pán, |«iiž beM vi«oh ná«- 
boiDýoli obřtdftTy 8 toa BejTéisl spéiaostí od drábft a 
jerbft I Aéita fyveceii • poitfbeB byl; kterými truch- 
4ifýM naopalrtýa diy9dUiii eelé néfio se napUdilo a 
sbonřilo. DMihý aneb \Mí pHpad eb^Ury potMjedooho 
evanfelíekébo nénaobibo kapca^ jeni prévé v sonaedaWi 
« Bílé Lodí bydlel. Oo v boleetecb svýob žádal pelešeni 
fláboienatva, proiež poikl k tahdcjftíam ačmeokéBAu ka- 
lateloW K • . • . i a prosbon, aby jej apoto i a velebnoo 
JTáCoati navitifil. Kasatel lao^ jíiiáée moi v koftéol oařed- 
jiioh pofiaBoatí ptJiiý> vyailooval se, okasoTáDiai na avoa 
^taov rodwa a mnobé jeité needcbOTané dilky, kterými 
prý Kaehováai avého zdraví a iWola dlaien jeat* Ooen 
nemoeftý ualyiaf to, poslal ke maé, jakožto ke aloreii- 
akéma kasatelofi, adalíž bycbjájemn tato posledoialažbu 
a láaku prokásati necbtél» anf krom toko prý ke mně 
vidyoky svláitai dArénioat nítal. Já poslav i haed ko- 
atelalka k aémeckému kollegovi, sdali od to doyott, 
aal ovečka jeho jest? doatal jsem odpověď: že oejen 
proti torna uc aemá, ale mne ješté aa to prosí; chci-li 
41 nooatýGbám<vU ae, abycb povinnost tuto vykonal. Meaí* 
tím ae povést o tomto připadá téoiéř již po celém měs^ 
byla rosiiřtle. Já bea rozpaku, vymyv, jak obyčejné na 
rada lékaře t epidemickýoh eborobácb, líata a aoadry 
oetovoa vodou, vyšel jsem z doma na tak řecenon kra- 
jinskou sikiicá (Landstrasse), kde jsem v ten čas hospo- 
dou byl: a aj ade již čekal aástupnepřebledný divákův 
n avddavoftv, který čim dále jsem šel, tím více se množil. 
€elé to množství brnulo se aa mnoa a koatelníkem až 
ku domu nemocného, kde^celon uHci neujalo a oblehlo 
čeksjic dychtivé, co se se mnou stane? adali nepadnu 
mrtev na aem před Iftžkem onoho s křečí a dávením 
aápasícibo? DvAr i okna příbytku, v némž nemocný ležel, 
houfem lidu obsazena byla. Já mezitím pokojné a opa- 
trné, a však i améle a s úplnou přítomoostí ducha po- 
vinnost svou vykonav, opét od lidu toho až do domu 
jako s triumfem veden jsem byl. Tato má odhodlanost 
mela dvojí veliký užitek: ona značné porazila aoeb 
oslabila panujicí v mésté předsudek o nakažlivé povaze 

Digitized by LjOOQ IC 



978 

obolely, éfn te uměti rovné mmHM takovýto Mkastafin 
ku pomod pfí]M t irtoX fith oehrfioití^ ktéřfiby jn4ěo 
-opviténi a tobé samým tanecMní, sepocliybté byH %m* 
hynnH; dřnbý Báttotfek toho byl| ^ fám taqlo m(l| iio«- 
moený joité saebovéD bfl z ■dl>OBpo66wtvl Mr-ola » 
pah nstfraTonrý ké mné pítied ardoitté ml déboTii, Ao 
poita tloTeQtbfdi oidftv jméno své aapsoU dal, sto* 
veaskf sbor i Mola obdaroval, a iíjo adravý ifaatttý 
ai do doeiafho dne. 

V Bavořích jsme se jli pltfvíli Jalco v pivovéai^ 
moří: kam jsme pfíiK^ viody boed obroroaé koovieepiva 
ném pfiiiešeBo. Kdo to okem Dovidi, aai vINti nomdio^ 
jak mnoho Néaiei, ivláité cde, piva vytokaff. Ve Wíi^ 
hetmé, kde jsme jen na pfll hodHiy večeřeK, Némcí vedlo 
nás sedfef, 3—^4 i vice takových nádob do sebe vlili 
a to, jak se sdélo, běse Tši obtfiností. 

Ji mesiiÍBí Um bíoob jssne do BsTorska vehásali\ 
4im fraeblí^řijlfmi myllénkamí a eity, v srdet mém na 
vxdor všemu utntláváaf snfkfýnri, trépen jsem* byl. Cesia 
vedla přes moohem celenéjlf, roasMiritéjil a kvásoéjii 
přírodo, přes roskošaé doHnky a pahorky oiíveoé; já 
ale, který jináée prvnfm obdivovatelem a velebitelem 
podobných dkacAv jsem byl, nynf stndeným ba téméř 
httévným okem na vieefco toto dftbal jsem. Zbsdavde to 
moji spolnceslovatelé, aviáité naii čipsval a ualavíiaé 
ivatlajfci Franconaové, poskytovali ml dobromyslné ale 
acprospélBé vic^ijaká téifnské jabledka. KoneSaé ptal 
se mne p. Gonjoo, sdslí mi os zdravfnéco cbybf 9 Chválo 
BohQ; odpovím, sotvy kdy jsem byl zdravší; jako no 
této c^sté. „Mnsí se Vám tedy naše tovaryšstvo oelibitf.* 
— Za šfastného se pokládám, ie ve spoleéaosti tak 
vzdělaných a veselých možftv cestovati mobo. Odpoafte, 
ka<dý 51ovék mk své slabé stránky a ehvfle! a kaidé 
srdce má své strany radostí a struny žalostí, dotkne*ll 
se. nékdo aneb néco onécb, človék je veselý, pakli téehto^ 
élovék je smutný. A ble mne v Bavorska behnžel tento 
póslednf los potkává; proto sní jsem velíce netooiilpo 
navštíveni Bavorska a jediné přáteldm a Mnichova k vftli. 
jsem to B^ínil. M nynf vštckoi na mne násHaš dotfratif 

Digitized by LjOOQ IC 



2n 

$Š$%h jun to Mi«M m«Mlvi tjvrih No^ ^b« €i«iýo«.«>. 
řdma Já, Vy i»t« oáa diM i^f pniroval |MMli náboiěmbé 
zHůitinúěíi I lUyiii a i kvajiv Vasaho firanoottMMto- 
■ároda^ i< Yte IradU vypravovati p«dateý přfkliMi Jiá« 
mhM MéMtínůtítu ^IMtef-li jaat^ plá ae o»4 i Dámdafc 
faiMlíiiHia ai t tah«vd vitékloatí?* O Vy jsié aCaatoi^ 
páiofdl ie re Vaieai F^aDMMikK Mo divokoa dslaM 
jsBifOTéakf, iikelí s vJaM^ skvieBoati, aaéla. Náiledky 
jejfho auřanf a bteéai aBad iádsft aárad y tokové nil* 
abaiúlati natttaai, jdio aáiod alavjanaký. Roka 630 
•taklo ao ad 19,000 od Hmív a Avaaftt proniaMo* 
vaaýak a roaptýlenýiA SlaTjaaAv a ditni i a aiaaiaU 
káni I Paaoaaka do . Bavotaka ke , kréU I>aiokaitOTÍ. 
Vyknaooftai ténito Bešfaaioýai vykáidoa byla kydk tdi> 
▼ ioToliek, aei aotvy^ im ae !•• oaadili, v jodaa boo 
kylí viMkni iataé a onkiadai od Eraok&v a Bavorkv 
aavraidioi ! A my -aé aood Ue po íejioh krvi o praekii 
ada ÍNTodiaM. Povéale, naní^ii to doalalačoá při&ioa, io 
má ardeo na této pftdč vřo a oko ané aa katt? — *» A 
▼o akotlia tak aáraanad ialoat a oiakavoat aroo ohUiiila^ 
it Idméř ipátkaM ae vrátHi a aeíkraiaí ceatoo doaiAř 
poapiekati Jaaai cbtiL Neilaakiý aárode aiA}^ moám^Vi^ 
kam .se koli obrátfai vindy a bea> přaatéai oad (eboo joa 
kvitjti a lkáti? Z Ukar jacn olikal od koloati aadoro-^ 
lálaaatva^ pfiiol jaan do Čtýraka: tu boloal, da Kra- 
jÍBaka : i tu boieat; aaletél jaaai ai k Moii, do Boaétok 
a korni Italio, i tam mae aemiioardoá roka národai ko-^ 
loati popadla a viody aprováaola; řekl jaom: aapró vy 
bbibooi lirobové a doliny nabety^oteb bor Hehotakýeby 
Tyrolakýeb a Bavonkýak mne přikryté! nei aj kle i 
ide všady rány a b^e, viady odnárodaéni a vraidéní. 
Stvořen-li jei, aárodo mi}, k véiné oeřeati a potopd 6ili 
k voiibémn blahu a alávé? Bnded-li ae ví6bí jen Ipediti 
a plaziti, točili a profijoli meai jiaými národy? -^ 
PatiřiAB-U aa minnloat : tn aby ! bledim-li na přitomnoat : 
tu ilo&I Všady zlomky a kooaky^ lémmy a ronbitioy, 
pýeba a nenáviat bratrůvy O jakbyeb rád vdeaU kaidéma 
tvému kmenu a aynu tento vřelý plamen vs^emnoati a 
svomoati, který v srdoi mém jdápolá. Na štéali litoaiivá 

Digitized by LjOOQ IC 



%w pNMft 9ám kn ponoti MkiÝngfo vWy to»v4|if 
aáekHiov pMaiálys panáthy' tohoto krfirébo dívodla, 
Palofání ▼ KOci nikde mi Uk ^fUné oobyte }«ko s^. 
8 prvnfni' tiřwtai }t|r» no fýobodo TcháKeli jsno éo 
předméstí mésta MakhoTa* ~ Podtavoi paUio jeit právě 
prolt if(Ua krilovakémi: kdyi jame a Tosa aealiHipitty 
prfBÍ obyvatel tolMlo méato, který aám v o6i padi, byl 
krtt ftaroraký Ludvik, aot v6aioé*ráoo valdvaje, pím o 
báaoí, pvoohéai ae.a oknem lylýi povyk«kává. 

Má pffyní tNcáea to MBiehoTé byla MvitíveDf atamé 
a pro alafiatilni tak památná, kaikovDy. Ponévadi alo 
v éaa práioio lavřeaa byla, potrobí bylo ivláitiiíbo do- 
volaly ku apatření ji, oviem pak jejich Ifdkýah a bedkvé 
chFáBáoýek mfcopiirikv. Jedoa ae famolAv aovodl mno 
tebdy ke kvatoaovi, jenž doati ' daleko vzdMeo bydlí, 
lotii k pana Jaaovi Ondřejovi ^chmelkr&vi^ doktorovi 
v IMiomndreetvi a oudn dkadomie nank. Vatonpiv do 
pHbylka naiel jeem ade dva mnže v atolka medici v kú^ 
bách saUkrabesé • apoledné ae demnai ačid a velikou 
pUkoali. Po přadoeiani má iádoati, přiatoapili oba tito 
muionrá bifáe ke nmé ptojiee ae mne joHé jednoa a ja« 
kýmai diirasem o má jmáno* Kdyi jsem je vyalo^l^ 
obcáliv ae p* SobmoUer ke atoin vxal tam jakooai kniha 
o- piiáed a ní ke mn^ okauje pratem na titul a jmáno 
Í«9Ífao apiaovateie, ptal ae : ^Jate-li vy teoto Oaa KoHár?^ 
Jaková .bylo moje podivení, kdyá jaem sde uařel Slávy 
Doern a dva Mmhovany, ani ji éítali 1 Oviett, řeknu, 
já jaem ten aám: ale jak ae toto knika aem doatala « 
co tu délá? „My jame jí apolu i a jinými éeakými kni- 
hami £ Prahy dali přinésti,, a nyní ae kaádodeané jedna 
hodinu cvičíme v éeátine.^ I naiel jaem v akntku na 
onom atoie i více deakých knih, jmenovitě mluvnici a 
atovqik Dobrovakéfao, Thama, . Trnkova CYÍčeuf, anobrá 
i VácL Jandyty Grammatiku čeakou a ps Daokovakého 
díla. Onen druhý mladý, asi 26 lety muí, byl předtím 
učitelem bavorakáho prince Ludvíka, nyní pak jeat dvor- 
ním vychovavatelem tří černochův v Egyptě koupených, 
o nichá níieji obšírněji promlnvíme; on aejmeniy eiTara/ 
Tuóek^ jeho děd, rosený Čech, přeatéhoval ae do 

Digitized by LjOOQ IC 



Ml 

oo. iiMileo » iNilOTitfll natiMBttkkýdi iástrofiT, 

m vééM ty aártMje, jniii V. JisiiiboM Ammikm métíí 

t %^léw\; jpthm pak ot«c b^ Indebiiflcam dvorfrfn ve 

Mnktevd. P. T«Mi |e výíbo|rnt, s&tat, MMliOBtnuiiié 

««Mmý Moi métevléM átusisý ttlsfoip^e. SIsy pMl 

iiiaii vylévíA tento Funtose, ie Mte v lobé éeshoa 

krty předce éeeky neottí. Proto epojií se t pnea 

^0ekMeJierBm ke spoleónéaio nhemi se. Mlné a pak i 

jným niřeMoi íriavjoMktai, Pta To6ek Uf £iof a Thiatai* 

■eotff a s liafty k aároda, p« Minieller ae ivéé^TOStí 

to oebotaik a apylalel Béaeekýeli ntíéti ae.alaYJaB6iao» 

ptoniehailýcb, ko kteiteá efti i vydal jil knibn:' .JS^tif- 

titehes Wnnerhteh^ ▼ aéaii se naléiajf mnohá bavoraké 

od Slavjaaftv sde poafiatalé krajoailavy, k« p. lam Lam; 

(6toÍBbniek)y Moíeu (Saak Korb Beotel ar. moéDa), Nůi 

(aokiecktea Meaaer), FaUěne (platao) atd* Přispéoia 

téohto dvoa maift byly oán jii dvéře kaváem pokladéai 

a tajeasatvim Maiohovakýai otevřeny. Jeden eelý večer, 

ai téměř do půl noei^ atrávil jaem v Iftnu rodiny p. 

Sekaieilera v přátelských ronmluváeh a- v oieaých ros- 

kadieh. Miloatná dcernika, jménem Bmna, iaatovala náa 

vienň Mmebovakýáii iakAdkami. Pan SchaMlIer, oo hor* 

ivý fiMof, tiafoeKé otáaky mi předkládal o alavjanské 

foki a jejich náře^ck On nemohl dosti chváliti a obdl«- 

vovati se obaviáalé hojnosti, loamanitostí a avučooali 

českých rýnidv a uposomil mne na jednu véc, kteréá 

já aám dobře povédom nebyl, totiž ie prý, podie jeho 

tehválného vyáetiováoi a srovnávání, sotvy 3 — 3 (?) stej- 

norymné sndlky ve Slávy deeře se naléaají, a ie prý (eské 

rýmy jemn mnohem krásnéjší a dokonal jdi se býti zdají 

neili vlaské, anf prý y téchto často celé dlouhé báaoé 

nataviioč jen na o, <o, no, ae rýmují tak jako německé 

na en, což prý i při nejvčtsf zanimavosii obaahu, předce 

oko i ucbo unavuje. Pane, dim já, rým není básnictví, 

poezie i béz rýmu moiná. — Arci ie, řekl on, ale my 

s panem Tučkem jeité málo éeitinč roanméjice předce 

•e poeticky kocháme v jejich ^rýmech. Napoaledy oba 

tito páni prosili mne , abych jim vyslovení českého 

^ Qkásal: to musíte do Prahy jíti, odpověděl já, my 

Digitized by LjOOQ IC 



Slrřáéi to im M«AÍitte9«iil o«mki}fiiei K«JíO»ei:] 
■Mie imAomtá Emám hntfm yHp^m ikidiití #o se^ifM* 
Méncfrr^ «bC ji prý pan otoo l|«ýi Kéo» ftobMlm Slevy 
l^oery vyproYOVwl. Odatopi, řekl< }á odub&éjMffl olMi m 
hlaveň --- odiliip> roMomilá iNčfailwl Mové wsItoffMvl 
ode mne; já nejflMi Mpřilsitwi Mbmít, Éto^jes ■•pM^ 
*»Imi némiíckého BepřéteIttTi ha S1Hm*«4 M><^ ■^ 
ro4«i neaMiti k naiÍB piMMn, t«ck křM « ditoM 
vkratofoflif^ které m Veadeeh epásMi, a okarláité néM- 
Sani ««Mio lida a oároda. V seaiýoli Bat ořfeh byéMí 
pladtka nmocí Slavjaté • nyní dfaf aoí.jaiaekii. -*« 
¥ Bavořfek Siavjaaé? řekla aie«Ma ta taiyridifriD ommé^ 
«kem. 1 ardie, řekl paa SckaMiUer, mookých ómdiaiéMi 
jimi boBddporaě a aáa půta^hi slarjaiiakéko , k* p^ 
WiadeD^ Wiodaeh. Véido (nyvfr Watiaok), BraMakaa^^ 
torÍQ, Craybarf, GHkmr (ZMmershsnaeii), Ddkiita^ Gla^ 
lilách, QloD, HaoritK, Lech, PJmiek, TíckaVTrakils^Tfea^ 
wtta, Travamta atd. A k téarto dttiaiám, doloiím já^ 
■okos ae pftdati i moclltky a spovéď skiTJaiiaká t R»* 
kiapisa Ffi^skén, ktaré aapocfcylMié fdajIHii Sian^pote 
aloíaay a arceary byly. To hi\» keaa káaieB. — Viiefart 
jame aamáie litovati, ie p. praf. i. F. FaHaierayarf uáwýr 
avýni spisy o Siavjaoach y 6aaiui, ade pfítcmiaa nei^ 
eidekrav se před aékolika day na. cesto, de Turecka « 
fteeka: on bty náai jiaté přljeniiiost tobolo ve5ara jesté 
aaaiaenitč byl osladil a povýšil* Dle vlsalaébo paani p^ 
Baltmevayera obtili jej prý BČkMí pošetili Atboiiatté 
kdýi de jejieh síiésta připutoval, obaoiattovaii protao, io 
2^X<x^^ 6ili Slavjany a BÍoh a z jejieb dédftv náé^ 
lati ohtél. A však aa drabé strmé a potéšeafm s^eK 
jsme tu povést, ie i Řecká viáda profesanra a stoliat 
slavjanskýeh néředf na Atheaském všeařelišti aarantt 
hodlá : tak jii, mimo Ruay bndou (tyři slavjniskd 
kathedry v Evropě, toiíš v Pařfži kde p. Mtckievíě^ 
v Berlíne, kde p. Cybalský, ve Vratislaví, kde p. Čela- 
kovský, profeasorové slavistiky jsou. Kéiby i naše do- 
brotivá Rakouská vjáda opétovaaó tuiby a prosby svýeb 
Slavjsnáv z toboto obleda vyalyšala a této valavážné 
praktické potfebé Um dříve vybovéla, pod jejfi správou 

Digitized by LjOOQ IC 



MJirMii poM^ S4»vj«É«ir vieeh aáMi se naliti. Já ste 
ttoéř ktiiMMBé M^m jsmn tvMiem tikové potřeby^ 
•M TO ipitáiech PeíliHMko-BttdliMký^; pH ovlednfa 
wvitifovánf neMOODýcky tniekfáte slvikii Uomftče konati 
jMm mMel • iMittin popavad^ aMSt paciaAty etavjaatkýaii 
a lékaři, xtiáitér mMýiit aa Peitaiiaké aoiverstté itoda» 
jMni Maďary, Nénéí, 8rkr a Mtíiy. Héyi pak ae téekta 
lékarAv ptám: pro6 ae aall, jim tak potlablié^ řaii fle«* 
aěi? odpavféaj^ ieky lo aularádi éikíli, kclyky jmi 
k féMio lak pMleiilaal ntéU, jako mají k jiaýin, aa tak 
^iiaa potřabaýiDf Meni k. p. fraaeoBBfkéy aagliaké^ 
viariié, pro. aéž viaaky - v Pdrtit zTMilaf a&ilelé }tov. 
Jak lanobý aadažÍToe atal ae }\i amotiiÁo obélí, ne tak 
■amoci, ale radéjí tokfáto narofioméai ai a lékařeal ! Jak 
ma»iiý lékař by i ilaata^i i apěiÉéfí boleati ulevoval a 
sdraví navraaoraíy kdyby ae a pacieatf nejan z dalehi 
akrae najíaté poauaky a aaaky, ale z bliika akriíe asa- 
^Iná alonr amloavati maéll At o právnSefiab-, oaředofeiob, 
▼oiakn a jintch mMIAm, «- 

Kaibovaa Haicbovská, jako vftbeo aaamenitá^ tak 
obsvláSlé SlaviatOTÍ na nejvýš zanlaiavé jest, jneooňlé 
pro dva ^ahocenaé poklady, Búkopw Fritiněký a Zíameh 
zemépišnif, papía akivjanských aárodAv obaabujioi aai 
s 9 atoletf. Solvy jsme ae naaytiti aiobU obdivování, 
přeblidánfy vyietřovánl a přepiaovéni těchto ktéaolAfr. 
Godex a Rnkppia Fríaíiiaký niy jame aobé předatavovali 
co vetoký, letlelty kde nékde poikozeof, aapoň znif«- 
T»aý a nolvy éitateloý : tomu ale nenf tak, celý eodaK 
tak dobře jeat lacbován, jakoby loprv před několika 
roky psán byl. Na hřbetě codexa ▼ proatředku^ atojí 
toto napaáDo: ^Abraham Ep. Fris. 957 — 994/^ Pod 
tímto pak: ,Cod. Pria. 226.^ Codex tento jest ve étveroi 
T moené psi ktií avásfo a na takové paán. Slavjanaký 
onen text atojI ne na konci, ale téměř ve středku, na 
atránce 78. a 159* Druhý Codex tatmaký pod číslem 
5i60. z 11. Btoictí má na poalednieh dvou liatecb opsané 
^^Civtíatěa Selavorum^^^ které Hormayr v Archívu 1827 
čfal. 49 vydal, Dobr<>vakt ptb^ Lel^wel a jíní vyavětlo*- 
vali« Hfato Bekěnutre stálo pAvodně Bethemare^ posděfi 

Digitized by LjOOQ IC 



a64 

ato to t j«tt vylkriMbo^ Mím I}«o BiléMii.fe t této 
kiiihevaé jeM i aéiledujki skijínfké luÁkf • tpivy: 
1) 'jMefttf Flamt čatký mkAfiít ze 16 stolotí, fmá 
«ial. 3. — 2) Rnkopifl iaský, pod iliA. 12 v aktMfli 
t¥áMný» ▼« draDáetereí^ jDodlilby katolické obiaba|icf. 
PócáUh: Miloat daebo S. raéii býti a oéflai Kmůůi 
^Ktoi toto nodlitba nríki, na odputtkov t<^ik, koiOí 
B toho kostela airtHth lezy li kterehoi jí rsika.'^ Na 
pravid vazby atoji: Jaroelaia Bóro de (M)artÍDÍca eat 
poaaesaor prímaa Hbri Aiiao 1520. Z polakteh kotti 
jaon: „Spori^daoie daia i aaboieiatwo krolkíe coďaieaoeť^ 
Modlitebná kniika Thereue Kanigoody, ananielky Maa- 
ailiana Brnanoele, .vérody Bavocakébo, deery Jaaa So-^ 
bieakéko, krerá bonee iÍYota t Booátkáeb atrévíla. PIao- 
řoM télo kráané kaihy byl SUmlav Bacsyňakí 1677. 
flod číal 6. Drnbý polaký codaZy pod čial. 7«, jeat : 
^Inventarz sskatuiy Xi ž^cia firsyslofa Badufilla, Aqbo 
1631.^ Na 8traDě49 atoji peaíi zraný ,,pťofimtfJb^^, při 
oémž výklad oém. „faalber Groachea^^ Na téobto penfiech 
atál nepochybné obraz Peruna, tak jako na indických. 
Riaké kniby jaon dvé: Číftlo 6u Paalterinm Moseovilíconi, 
n kniga o exerciranij, ceremomaije atd, od rokn 1715* 
Na této stojí poznamenáno : ^Von Dr. Martina (dani Vater) 
in Erlangeo ala weiland Beaoberong einea Einqnartirten 
des Ruasiacben Heerea, geachenkt. an J« A. Schmeller 
Apr. 1883., und von díeaeni znr BiUíiithek gegeben.^ •— 
Pod 5. 1. jeat Codax Cyrilliona Theopbilacti Buigariae 
Epiacopi (ajednoceného, přelo je§t v Rnai zakázán), jeat 
to překlad 4 EvangeliatftT. — Pod ě« 13. Koamographin 
aiireč vsemirno opisanije zemlje in 16. — Pod 5. 7* 
Kratkoje oanovatelnoje udenije nemečkago jazyka illy- 
rideakomu Naeionn (aiol). Dále: Mluvnice Boboričova od 
r. 1755* — Masch, AUerthamer d. Obotriten. — Po- 
4ocky, Voyage daná lo Baaae Saxe. — Repkov od r. 
1552. Cod. germ. oharl. 6. 29^. luatiniana staré rpiay atd. 
Piaakotbeka a Giyptolheka Mnicbovaká zaslnboji aaay 
v sobe, aby každý umčnomil zvláštní ceatu k navitivení 
jich předsevzal. Již jako bndovy jaooC ony umélecká 
dila v nejéiat^sini vkusu a v nejuálechtilejslni blaho- 

Digitized by LjOOQ IC 



285 

nérn* KoiilnrÉlkoli jMn je MWHivily ir lé^fsu JMw 
byly cenu včtil pesomeet občtofaH^ nádobé-li UM ob- 
sahá* SUyeni obrasároy, y níž .okna na střeše json, 
tak ie a hftry světlo padá, téméř vfce jsem se ob« 
diwaTel, nei eamf m obraiim« Kdo vlaské sbírky obra- 
sftf vidél, tomip v Dteeekýeh sbirkáeh oebade nuiobo 
DOTébo e vábného. Tamt jest pfivod a (Hramen, zde jen 
odvod • odtek. Úréidaoská obraaérna však mnohem 
vlee ae mi líbihl, nežli Mnickovská : tam HHiobo vlaských, 
fde mnoho némeokýeh obrasův. Má pak německá ma-' 
ttřaká škola cosi praciMo a potuplného, casi zasmosi- 
lého, mnoho černých barev, smntkových áatáv^ tmavý 
grunt, ípinavoa tělovou baryn, drastavest přechoda od 
světla ke stino, rohatest sáhbAv a řas, postavy neokronhlé 
ale rouochaté, koněité ; v německém malířství zřídka 
najdeš fysiognomii, jenom kus hezkého masa bez vý- 
razu a posunku,. bez života a duaevni hry v obličeji: 
což na koho, kdež bezprostředně z Itálie přioházf, kde 
obrazy jeko vlaské nebe jasn^ jsou, nepříjemné účinkuje. 
K tomu přišlo i mé v této věci nemalé již pocvičení a 
zknšenf. S počátku patřil jsem na obrazy jen povšechně 
a běžně; měřiv- okem jejich velikost a širokost, hleděv 
na hezkost jejich rámftv, na počet os^b a jejich akupenství, 
proslepil jsem čaalo nejpodstatnějii krásy. Příčina toho 
byla dílem těkavost cestnjícího nováčka, dílem osobní 
skromnost a nedůvěra, která mi ApeHosovo „Ševče I 
ne výše kopyta^ všudy přišeptávala : cvičnost ale vzdě- 
lala a zostřila zrak mflj. tak, že maje všecko na snadu 
nyní i při podrobnostech vézeti jsem zěstal, nyní již i 
články rukou a listy na stromfeh pozornost mou pon* 
tály, anobrž srovffával a mistroval jsem již i vlesy, jilce 
na zbroji, jednotlivé čárky, kreslení, stínování, podšary, 
světlotmu a to eo den s větší zevrubností a troufalostí. 
Toto obmezilo a umenšilo značné rozsah mých umělec- 
kých radostí, ale jejich obsah znamenitě rozmnožilo a 
přečistilo. Při obrazích od Bubensa (poslední sond), 
Titiana, Šedona (S. Magdalena), Karla Dolciho (Krotkost, 
S. Anežka s beránkem, Magdalena, Bcoe Homo, Kristus 
dítě) bavili jsme se i zde s kráeocitným kocháním. Od 

Digitized by LjOOQ IC 



266 

Mftthd Sdmvonibo $ttl s. rodÍM s% ttévmátU Leat^. 
(éabertké gftlteríi: liboiíMinié, okeMiié dilo. 

NMBéné kffáiAá |«6t i Glyptoth«k«, ovšem, oo do oné* 
iMkýck přaémékAv, ještě patnáfttéjši. Oksabsiet om sob- 
•tavným a časoi^VBým pořádkám rozpoloifloé poKiatalky 
Mrtidiých toek, jmenovítd ef f pttkých^ řeckých, řirosktch 
« novéjšiob mialrovskýdi lmaAv« Mezi řeekými Mfirioe 
na 86 poxomost okrad jeden Térao^t j. koau>lec, soeka 
kez klavy a osdftv, rnUbdenoe k bi0toiii Iiwb« přiBále^ 
iejieíbo představujíd, kteroa král Bavonký ve Yídoi od 
jialébo Vlacka xa 6000 dnkatfiv^koapíl. Dlátko řeabářriié 
•otvy již dále jiti mAže!^ Meii fímakýmí jeti broocová 
taiská figara, kteron u Rfma rolftik plokem vforai, a 
král BavoEský prý akrse ThorwaldsoBa kradmo od aého 
koupil, anf v • Římaké oIm>í prlsné zakásáoo fiedobsá 
umělecká dila prodávati a do oiiuiy vynášeti. Tak kle 
krásouma i avAdkyai býti můžel 

Právě v těehlo daoeh byla i výetava umeUdcýék 
plodin v jednom staveni a Baaara. Men obrasy s,de 
ěerstvě (riMitovenými obcivláatě dva mne přitakovali. Jeden 
předatavoval předmět a českých défin^ totiš Vlaatu^ 
kterak sobě od jedné věštice hádati dává; v ponadi 
skaliska Vlasta sedl na těmi, věštice na akále, vedle ni 
kniha, na ni jeskyně, v niž. oheá plápolá, v popředí české 
bory. Maliř tento sluje Adalbert Zimmermann, šije ve 
Hnickové^ shotovil obran tento r. 1841; spolek uaftMecký 
koupil obran tento za 660 ú. stř. ^ Kdybych byl tak 
bohatým, jak jaem horlivým národomiiem, bylbych jiatě 
tento krásný obran koupil některé slavjaneké obranámě. 
Drahý obran ade byl hráé v karty od Flaggera: jitro 
avitá, šenn s ditětom stoji na hráčem, tento snrovým 
pohledem mnnielkn plaše ve hře zoulanlivě věxL Živé 
vyobranení toho, co jsme ondy v Karlpvei skutečně vi« 
děli. NejsloTiitn^ši % oyDÍ n^ioích maifřftv Mniehovskýoh 
jest Emdbach^ v jehoš dilníci jsme Poráiku Hunn&u 
vlastně Ma^Scirúv n Leeha, a karton Zbořeni Jerusnlema 
představující, i jiné, dflem již domalované, dílem teprv 
malovatehné, předměty viděli - a }im se obdivovali. U 
jiaého, jehoi jméno jsem propamatoval, viděli jame nákres 

Digitized by LjOOQ IC 



asT 

^br^mi i€8htí» (H&karm^ oo oMfnilni flí vtavesi trcl- 
ohráMi ▼ fiesBé, p#«dst«T«}fi0io ; to viak bes laiiu • 
flfcfoda. 

ZéejM iMar, vlaaiiié přlalMi ěili podkrnbí, v ačni 
4ráíany a kaféray, jest od aejalo^dtaéjifeli mistrftv atčao-> 
nalbaani oadobea. ťřaa celý den, wMM ve^r, auioMvi 
Jidl .procbéaejkfah aa. Obrtaofd U předslavi^i ebvaatavé 
|i#edaiéty a Bavonbé biatorío: k. p« Málo XII. Yolaiieo 
Masim, BnaiiBel vybojoval Bélobrad r« 1638« Dva man 
téiiMto obraay- aráiaji oko Slavjaiia bt Udti Čaoba ; jedaa 
ffA č. IV. JUiořoDi moaUi Dad řabon Inaai o Muhl^ 
dmfa a ntfliijfaSBií přeaei Čeohy r. 1254 od StArmera^ 
a podpiaoaa: ' ^Trítl anick aiabt, leh íeida feío niokl.^ 
iDnibt pod* h. VH) ktarak tojvoda Bavoráky Albrecht 
oponiti ěoakon jeanv podávanoo koronoa r. 1440, od 
Hllteoapergera. Oba tito obraiové, ade veřcjaé vyalavaDÍ^ 
aaiéřoji calýai alobaai k opovrioai a k poaaiéeha českého 
narodil. Já obrátH^ se ke kohi četnÝch oáa aprovásajfciok 
přátel, #ek] jaean: ^Na oiedie tle, kde ie jeat sde ooen 
obros % bialoríe Ban^oraké, od r. 630, kterak Bavoři^ 
9000 DOvioDýob, a dltkani i ženami k mna vyhnanatvf 
přišlýehy Slavjanfiv pHjiroajiee meai aebon uaaaoji a pdc 
▼ jedné booí arádoé a ohavné viecky aaaiordnjí?^ -*« 
I krásooBM i národnost nnaají být apravedlivé a ne* 
stranné. 

V df lnici povéatného řiaabáře Sehwanthalora vidéli 
jsme, pravé v práoi poatavenou, aoohn HeŤmana ciU 
Armifría nadňknany vfléalcibo, nréenoo na prAieli WaU 
hally. Kdo pak, řekl jaem při této aoie.ke avým dra^ 
hdm, kdo, kdy a kdeže naMm alavským Arminiám -^ 
Sámovi, Lanrítaaovt, Svatoplukovi podobné pomníky ala# 
Tét! bode? •^ Když pak nám loho nelae, jako NémcAn, 
abyame jich aapei srdcem a skalkám ctili, jieh v lásee 
k národa a kn avobodé, ye ělecbetné hrdoati a v tnžbé 
po velikýeh - Činech náaledovali, a tak vedením našeho 
národo k občanské dokonalosti a slávč to nkáaaii, že 
hodná véc jest pro Slavjanstvo néoo činiti a saň ae 
obétoTati. — - Mimo to byly sde vsory pro slitinu Gnt- 
tenberkom, SehiUeroru, Cřdtheho, Jena Pafla Richtera a 

Digitized by LjOOQ IC 



298 

MoMiiQTUy s Mhi o»flM> dvé jí* idkT My, 1^ wim 
pravd ttti 80 mely. Po nnohén oMívovéni a diTáleiif 
técbto arcidél, já obrátí? se ke vlfdnémo p. Schwaethfr* 
lerovi a oetetaún přátelŮM, řeki jaem.: JkoU mae, ie 
Edo jtdooho s oeJTétiieh daeMv Démeéký«b, aiiobti 
z BeJBBemeDÍičjších mniáv človéieiietva aovidíny Mái 
Herdera!^ Oo ekrěhr pleeettt, nic neodporédél. I jiodo 
jeeiii Herdera od Něpicův nojeo zenedbeeéiio ale i kacíř- 
stTfflD oarčeného zpoioraval, totii aárodaiai kecílalvíiiL 
^Das joDge Deatoeblaod^ baévá se aa Herdera pro jebo 
BDámý apravedlivý a krásný soud o Slavjaoech v Jck^m 
sur Phtíosophie der Oeackichtč důr MensMietí: jsoa 
německá krajky a obce , kde tistčaí tohoto klas* 
aíekábo mfita^ o Slavjaaeob skrce ceasani cakásáfeo bylo* -» 
Y litoě Stiegeiiaayerovd lila «e prává koloaaloi socha 
Bavaríe, zvýší 54 střev, podstavek pak její 30 střev. ^ 
vedle DÍ lev; ona v levici drží včoec^ jíaii slavné Ba- 
verčiky korunovati ná. Arcísocha tato ohromná přijde 
do tak řečené Siná Sláxy (Rubmesballe) na onu loukv, 
kde se výroání By nová slavnost (Octoberfest) konává} 
vAkol ní pak budou sochy slavných Bavor5ik&v« Kdjž 
jsme my zde byli, byla prává druhá 5áátka této slav- 
nosti 8 koaicvalem a jinými hrami konáDa, při níž, na 
vzdory deáti a blátu, zástopové lidu pod áádeitníky so 
hemžili. 

Dnes ráno, aaf byla nedále, navštívil jsem i zdejši 
evangelický chrám; jest to - okrouhlina (rotonda) pro 
oko hezká, ale ev. službám nepřimářená, ant ohlas v ní 
řeč kazatelovu pohlcuje. V prvních letech v tomto chráme 
témčř nic nebylo slyšeti z řeči pro ohlas: po potřebo- 
vání rozličnýóh prostředkův radil jistý prostý mlynář, 
aby prý kamennou dlažbu chrámu prkny zakryh'« Toto 
nejvíce udusilo oblas. Radoval jsem se několik dn&v 
napřed, že jednou opět po dosti dlouhém času, budu 
zde míti příležitost při evangelických službách božích 
přítoflMiým býti a evangelickým zpdaobem se vzdělati:, 
ale již z daleka, při přibližováni se k tomuto chrámuy 
zborcená mi byla ona radost, nebo hučela mi v uši i 
zde ta samá melodie, ktwou v Peští a téměř všudy 

Digitized by LjOOQ IC 



28» 

jinde při némeekýoh sloibáolir hožleb, uslavi^né slyšeti 
mnsim, totiž: Bože vémý^ Bože! kteroa zde TarbaDik 
bral běse všech přecbásek cíli transtoií, tak že církev 
zadychéená sotvy atačíia za ním pospíchati. I Čekal jsem 
a téšil jsem se, £e snad aspoň druhá píseň jiným^ pří- 
jemným nápévem zpívána bude: ale zklamala mne na-* 
děje, nebo zavzoéla opét píseň podle melodie: ^^Kdo 
jen na Boha ae spoléhá.^' Tato mrzutost vypudila mne 
i hned ze chrámu tohoto; v srdci svém děkoval jsem 
zde vroucně Tranovskému a jiným našim evangelickým 
slovenským předk&m, kteří nám takový poklad rozma- 
nitých melodií nábožných zpěvův zanechali, že jíž sama 
tato rozli&nost srdce i usi vzdělává a cit nábožný usta- 
vičně oderstvnje. Slováoi mají naste^ na tisíce nábožných 
melodií a zpívají při každé slavnosti, v každém svátku, 
ba téméř v každou neděli jiné a jiné písně : ant ubozí 
Němci v Uhrách, v Bavořích, v Sasku a všudy ustavičné 
téměř jen dvě tri, ty samy melodie gejdují. Jaková to 
pokuta pro uši; jaková škoda pro náboženstvím O ne- 
zpevni Němci, myslil jsem, a vy ještě náš zpěvný a 
hudebný národ všudy němčiti se usilujete? 

Na Karolinské prostraniňě stojí obelisk 100 střev, 
vysoký ; jehož nápisy jsou, k severu : „Třidceti tisícům 
Bavorfrm, jenž v ruské vojně smrt nalezli;" k jihu: 
„Postaven od Ludvika I.^; k východu; „Dokonán 18. 
Října 1833.^; k západu: „1 oni zemřeli pro osvobo- 
zení vlasti.^ 

Mezi chrámy, ještě nedostavenými, jsou památné 
goihický v předměstí Au , pro výborné malby y oknácb ; 
pak chrám s. , Bonifáce, v němž malíř právě na stěné 
scény z historie uvedení křesťanského náboženství do 
Némec maloval, tak že tito předmětové celý chrám 
vftkol a vůkol naplňovati budou. Na jednom obrazu jest 
Fritígil a s. Ambrož, na druhém s. Thekla, na třetím 
s. Columban, pak s. Otto atd. S. Bonifác má cele onu 
onšklebnou, slávonenávidnon tvárnost, která se v lista 
jeho, králi Ethibaldoví psaném, tak výrazné zvěčnila,, 
když psal: ,,Yinedi, foedissímum et deterrimnm genns 
hominum.^ Kdy pak n nás nastanou dnové, v nich^ my 

KoUároTy spisy m. 19 

Digitized by LjOOQ IC 



290 

naším slatjanským blahoavěstftm podobné basiliky atavěti 
budeme? — Zdali tobo Béá Cyrill 8 Meihod, pro ne- 
nenávidéni a nepodmaňování iáduého národu, pro roB- 
umný, ponfcováni v materdině užívajíc! ipfiMob apoátolo-- 
vání a písem s, překládání, neMsloniili více, neili všickni 
němečtí, ne apoštolé, ale jen Slavooěmditelé a svobo- 
dovrahové? — Chrám Ludvíkův navštívili sme obívlášte 
pro jeho oUářní od slavného řetra CorneKa malovaný 
obraz, proto že tento příležitost iiavdal tomuto umělci 
k opušténí Mnichova a ku přestěhování se do Berlína. 
Cornelius představil zde pokrytství v podobě mnisských 
hlav, což se králi Ludvíkovi, zvláště prý na pošlíváto 
dvorního stavitelského ředitele, jménem CHirtnera, nelí- 
bilo : král, chtěje obraz botový spatřiti, šel s Gártnerem 
do chrámu; to slyše Cornelius pospíchal též za nimi, 
přišed ale ku dveřím chrámovníro, po klepání dostal od 
stojícího tam komorníka odpověd: „že prý nyní nikoho 
tam vpustiti nesmí.* Naéež Cornelius: „vždyt isem 
já ten, co chrám tento maloval." „Vím dobře," odvěce 
onen, „ale právě proto Vás vpustiti nesmím." Tento výstup 
tak rozhořčil Cornelia, že šed pak ku králi, když teato 
žádal, aby to změnil, on řekl: anebo to státi musí taiL 
jak jest, aneb já jdu pryč. Načež i skutečně o své pro- 
puštění prosil a Mnichov opustil. Podobný osud prý 
měli zde i jiní mužové : lékař Schdnlein, mudrc Schel- 
lin^ a jíní. Vůbec ouřednictvo Bavorské velice nespoko-- 
jeno jest tím, že mu plat ročně ukracován bývá od 
krále, který zvýšek pak k napomáhání krásoumnýoh vý- 
tvorflv a budov vynaložen bývá» 

Ve královském paláců věje všiidy klassický, zvláilě 
Démeckonárodní dueb, v řezbách i v malbách. V trůnní 
«íni jsou polovypuklé řezby z Pindarových zpěvftv ; 
v obědnici jsou představy z písní Aaakreonových, k. p. 
Amor krmí holubičku, Amor raní Anakřeona; v přijí- 
mací čili vltací síoi jsou scény te smutooher Aescky* 
lových; ve psací tíoi ze Sophoklesových ; v obločniei 
z • Aristofanových ; ve spacím pokoji z Theokritových; 
ve knihovně královnině ze spisů Lud. Tiecka; ve psaeí 
«íni téže obrazy ze Sebillerovýcb básní; ve spací z Goc- 

Digitized by LjOOQ IC 



d9i 

theho; v saloně z WieltDdových; v tréiini $im králov- 
níoč z Klopstoka ; v obědflíei z Rurgera. Světnice t po- 
zemi ozdobeny jsou obrazy z Niebelnngův od Julia 
Schnorra. Naši pozornost zde nejvíce na sebe obracela 
ona Sága, jež zde v úhelní světnici v levo nade dveřmi 
vyobrazena jest a jejíž odlika v naší Slávě Bohyni pod 
^ísl. 3« se nalézá. 

V divadle byl král s rodiaon pokaždé přítomen. 
Qperu Cár a Tesař, tak stkvostné provozovanou, nikde 
jsme neviděli. V této opeře jest hlavni charakter nej** 
slabší oebo v Petrovi zde nic ^lavornského není. — 
Ve královské a pjrincovské lóii byly dvě vévodkyně 
Velehradské (Meklenburg), dcery, any do Mnichova pro 
navštívení přijely. Jsonf to pravě fcistoslavské tvárností, 
«niž mohU původní typus přírody, mícháním s krví ně- 
meckou, posavad zmaten a setřen býti. Vyznám npřímné 
hřích náš: pokukávali jsme na ně lornětkami s nemalou 
národní radostí. Hudba v tomto divadle byla tak zna* 
menitá a dokonalá, jaké jsem ještě sotvy kde slyšel, a 
co mne nejvíce těšilo, byla ta okolnost, ie ve zdejším 
orchestru žádných Čechův jsme nenašli. To moudře I 
avolal jsem, nebo to sluhování v eicině a oposštéBl 
vlastního národu mně se při Češích nikdy nelíbilo. 
»Sčoby tyoiia neznaty, třeba na svoím pólu da šée, 
svoim píohom oraty (chceš-li bídy neznáti, třeba na svém 
P^li, i to ještě vlastním pluhem orati)**, praví jedno 
výborné rusioské přísloví. „Tedy nejste snad milovníkem 
hudby?" řekl přítel Doležálek, sám výboraý i znáte! i 
milovník hudby. I arci a to upřímným a velikým, o 
<^emž jste se již tuším na télo cestě dosti přesvědčiti 
™ohl : a^ přj y|g|^ jQjjj^ vyznati musím, ie se mi při 
vešich dvé veoi nikdy nelíbily, totiž jejich příliéná n(f- 
<^hylno8t h hudbé a ku gdrobnélým jměním. To hluboké 
pohřižení ba zatopeni národu ěeského v moři muziky, 
^^^vé jini tak vychvalují, já nechválím. Tato láska k hudbě 
zodrodila se u Čechův již téměř v hudební nemóc I 
budba má své meze jak u jeduotlivcův, tak i u celých 
národův. Již Plato a jiní to poznamenali, že hudba j«k(» 
na jedné straně sjemflnje a Tzdělává, tak na druhé 

19* 

Digitized by LjOOQ IC 



292 

snadno nebezpe(noa bývá, ant národ vycivuje, měkkým^ 
sienilým, chabým, k otroctví náchylným 6iní; (ehoř 
příklad na cikáních máme, jež v Uhrách nejlepM hudeb*- 
nficí a nejhorší bojovníci J90u« To ustavičné housliSko- 
vánf, troubení, pískání, cinkání a zpívání odvodí dušř 
od yznesenéjšich předměifiv, city přepíná a předráždívá 
a člověka kn podnikání velikých a obtížných skotkův^ 
neschopným činí. Já se obávám, aby Cechové své vla- 
stenectví a svou národnost naposledy sami, v nejvlast- 
nějším smyslu toho slova, neprohráli a nepromusikovali ; 
již nyní hemžeji všecky jejich noviny, rozmluvy, schfizky 
a spolky jen zprávami o hudbé, o koncertích, o aka- 
demiích, quartetečh a těmto podobných věcech až ke 
hnusení. — Druhé co mi u Gechflv nechutná, jsou ona 
tak mnohá, v novějších časích tobyčejnělá diminntiva, 
obzvláště zdrobnělá a zmalichernělá jména rodin, Jako : 
Mysliveček, Morav^ček, Kožíšek, Voříšek, Jelínek, Koří- 
nek, Dařílek, Sedláček, Poláček, Srbek, Vlček, Jakfibek, 
Filípek, Rflžička, Rybička, Horcíčka, Drobátko atd., kters 
jmeaečka (ostatně čest osobám nevinně je zdědivším) 
eosi dětinského a titěrného, na slabost a zženilost upo- 
nínajicího, slovem na veliký, zmužilý a hrdinský národ 
neslušného do sebe mají, a více se do pokoje chův 
aneb psaní zamilovancftv hodí, než do života. 

Co ale nejvíce nám naši cesta sem odplatilo a mou 
pozornost zaneprazňovalo, to byl p. Karel Tuček a jeha 
čtyři černochové afríkanští, jejichž ode dvoru ustanoveným 
učitelem a vychovatelem on jest, a které r. 1 838 vé- 
voda Bavorský Maximilian v Kaíře a v Alexandrii co 
otroky odkoupiv do Mnichova přivedl; z nichž však 
jeden již zemřel, tak že. jen tří v listavu tom jsou. Jména 
těchto osob jsou: Djalo^ Akafede DMe^ Musálam^ Avon. 

Onen první Djalo Djondan Are^ 19 rokĎv starý, 
mezi všemi nejzpAsobnější, pochodí z Nnbie, z osady 
DéUngin v knížetství Tohoken^ které pod vládou krále 
Takelského stojí; on jest vnukem tamějSiho dědičného 
krále Woftefr Mat zvaného. Národ jeho sluje JumáU^ 
jeho řeč Doa i Tumale* Mravy i řeČ tohoto mladíka 
nkazují nejen na dobré jeho vychování ale i na značný 

Digitized by LjOOQ IC 



293 

«iapeň vzílčlanosti jeho národu. Barva jeho kůže jest 
cernostkvoucí, vlasy mékké, tenoučké co vlna. On mi 
vlastni rakoa napsal několik přísloví, zpévaoek a modlileb 
v jeho národní řeči, které nížeji sdělíme. On nám vy- 
pravoval mnoho i o náboženství, mravich a obyčejích 
Tnmalských; anC německy vsickni tri, zvláště ale tento 
nejstarší, již dosti dobře mluví. 

Drahý Akafede DaUe^ asi 17 lety přináleží' ku 
kmeni Boranna Galia. Jeho rodiště jest Bodzi^ v okresu 
Hambo^ v kraji Liban, Ve vlasti své byl z pastviště 
odváben a od svého loupežníka v Gondoře otrokokupcí 
prodán, Z této Gallské řeči shotovil p. Tuček jíž ouplnou 
inlavnici a bohatý etymologícký slovník. 

Třetí Mtisálam Motehutu jest z Metemu v Dar-Fure, 
asi 14 let starý ^ ještě mnoho dětinského do sebe má. 
On mluví zvláš tni ' nářečí , a něhož pan tuček již 
dosti znamenitý slovník shotovil, jako i sbírku pověstí 
« písní. 

Čtvrtý Avan nejmladší, asi 12 roku mající, byl 
ve 4. roce ve vojně jat a co otroče prodán. Jeho národ 
aluje Denkavi. 

V řeči těchto Afrikanův mnohé zvuky naším slav* 
janským příbuzné jsme našli, jmenovitě rozdíl mezi tvr- 
dými, a měkkými zvučkami d ď, t f , c č, z ž atd. Zpěv 
^ melodie jejích jsou velmi prosté, větším dílem smutné 
a uchu Evropskému podivné. Zde klademe několik, od 
Akafeda zpívaných, napsaných i tlumočených písní, jak 
y pCkvodní tak v naší řeči: 



Wanin korize Opičák mumlavý 
Muka cubadá: Strom objímá: 

Ďarzi rorize Stařec pošetilý 
Durba kadadá. Mladíci namlouvá. 



d by Google 



294 



Čaba atí mnrte Dřevo, které jsi roubal, 
Namaň bačizín Nikoma nedej dobíIí: 

Likí ati facFte Dluh, který jsi pfijiil, 
Namaň bazizÍD. Nikomu nedej platiti. 



3. Vojenská, 

Ai Akuli mainan onadan delioglía kloíaden : 
Eíki Elki Adgilale ňindeked mága gonna, 
Goaa níua, gona gona ňarke ke-ndeden, 
Dondaka e Elak ma idevi kalmana en. 

Jakuli plači tam na vrchu hory : 

Ach koiie Adgílul (adg-hlava) my jame horácí 

(obyvatelé hor), 
Jste-li i vy horáci, pojďte s Dámi, 
Vtrhne-li král do krajiny, ne(iní rozdílu (ne-^ 

ušetří nikoho). 

Pronikavé a prostosrdečné jsou obzvláště modlitby 
těchto synův přírody, kterým oni co pohané ve mla- 
dosti doma se naučili. Dvě z nich vé věrném přeloženi 
klademe: 

Modlitba mužův : „Bo^e země, mflj pane, ty jsi 
nade mnou, já jsem pod tebou. Když neštěstí ke mně 
přijde, jako strom slunce zadržuje, tak ty zadrž neštěstí 
ode mne a buď mým stínem. Já k tobě volám v noci, 
když tam měsíc vzcbo4,í; neztrat mne, jako já tebe ne- 
ztratím, když vstávám. Bože, můj pane, ty slunce s třid- 
ceti prouhy : přijde-li nepřítel^ nedej červa na zemi usmr- 
titi, chraň ho. Jako my červa na zemi, vidouce jej, 
usmrtiti můžeme, jestli chceme a ušetřiti, jest-li chceme ^ 



d by Google 



d9& 

jako my červa na zemi naším krokem šlapáme, můžeš 
ty, cbeš*li tvým krokem nás usmrtiti. Bože, ty nosíš 
dobrého i zlého ve avé raoe: paoe mflj, nedej nás za- 
vražditi) my tvojí červové prosíme o život. Člověk, jenž 
se dobré a zlé znáti nenaacil, tebe nerozhněvá, naučil -li 
se ale jednou, a pak je znáti nechce, tebdáž jeat ziým^ 
učiň s oím, co chceš; nenaučíMi se dříve, nauč ho ty 
Bože, můj panel uč ho ty, nebo byt i řeči lidské ne- 
rozuměl, tvou řeč zná." — 

Modlitba večemL „Bože, mfij Pane! ty jsi mi dat 
v pokoji tento den přežiti: dej mi v pokoji i tuto noc 
stráviti. K tobě se utíkám, neutíkej ty od^ mne. Dej 
mi se všemi zdravě spočívati. Buď milostiv mým ditkám, 
milostiv mé žeoě, přidržuj mne k dobrému. K tobě se^ 
ó Bože, utíkám, neutíkej ode mne ty Černý tam nahoře. 
Dej mi potřebnou živnost, rovnej mou Qestu, prodluj^ 
mňj život. Buď milostiv mým stádftm a rozmnožuj je t 
dej, af žiju v pohodlí a rozhojňuj mou majetnost. (V 
Bože, já ničeho nežádám od jiných, dejž af z mého 
vlastního žiju, vzdal odemne zloděje, veď mne k do- 
brému.^ 

Mythologovi památné jsou v těchto krásných modlit- 
bách dvě věci a výrazy, totiž ,)Slunce s 30 prameny^ 
a jméno Černým odkud viděti, že každý národ podle své 
barvy i své bohy sobě představuje, sroV. Běl-Boh a 
černo-Boh. — Ostatně vévoda Bavorský Maximilian chce,, 
na prosbu a návrh pana Tučka, tyto černochy po daném 
jim náležitém vychování, zpátkem do jejich vlasti poslati, 
aby tam byli učitelé a apoštolé vzdělanosti svých ná- 
rodfiv. 

Jeden den obětovali jsme \ýběhu ze Mnichova do 
Augšpurku, kamž se na parovoze jede tak, že večer 
opět zpátkem pohodlně přijeti lze. Augšpurk slul ve 
starých předgermanských Časích dle kronikár&v Vindé" 
lica (srov. Wind Wend), dle místních národolch povésti 
Zizaris Cizeris od jakési prý bohyně Ziza Cisa (snad 
2iča, čili Zizlila?). Zde jest mezi řekami Lechem a 
Wertacbou tak řečené Lechovské pole, na němž císař 
Otto I r. 956. Maďary na hlavu porazil. Asi 80,000 

Digitized by LjOOQ IC 



296 

Maďarův táhlo na výboj a loupež k Augšpurku, jejích 
vůdcové hicem hDali pluky k bitvě ; ale Otto vřítil z nich 
v, hitvé celé houfy do rozvoduěného Lecha; vesničané 
a rolnici pronásledovali ntikajíci Maďary, jáié po hro- 
madách do jam házeli a tam živé zemí zasypali. Dva 
maďaršti vojvodové, Léhel (známý bojováním proti Če- 
chům) a Bolomdes^ zjímáni, před Otta vedeni a rozka- 
zem tohoto na strome n východní brány ' oběšeni (sr. 
Laborce a Sobora) byli. Z celého vojska jenom 7 mužův 
ušlo a do Uher se vrátilo. Až posud zde od rolníkův 
při oráni nalezeny bývají rozličné zbraně a malé koňské 
podkovy, z nichž souditi lže, že nynější druh nízkých 
a malých maďarských kouí s Maďary z Azie do Evropy 
přisel a posud se v' Uhrách udržel ; ve hlavním pak 
gothickém chrámě Augšpurském vysoko na stěně ukazují 
ae některé kořisti, maďarský praporec, kopí atd. Touto 
a Meziborskou porážkou sveřepost Maďarův zpítoměla 
tak, že jim přešly napotom laskominy po loupeiech a 
yýbojech v Germanii. Jedno z nejpamátnějších stavení 
byl mně zde biskupský palác, v němž r. 1530. dne 25. 
Června, skrze Dr, Kristiána Bayera v přítomnosti císaře 
Karla V. a mnohých knížat i biskupův Augspurshé Vy^ 
znáni čteno bylo, tak hlasitě, že i posluchači venku 
stojící slyšeti mohli. Zlatý sál cíli radnice nyní v ošu- 
mělém stavu se nachází. První ale naše aávštěva byla 
u p. GusU K&lba^ redaktora Obecných Movin. Pan Kolb 
jest nízkorostlý, málomluvný ale soudný a háklivý mužík. 
Jeho soud o Maďaromanii již pozornost mou ua něj 
obrátil, kd^ž řekl: ,,Maďaři jsou prý zákonem vlastní 
maličkosti a jestoty k tomu odsouzení, aby byli Slávům 
a dílem i Němcům obtížní, jejichž množstvím avou ná- 
rodní chudobu obohatiti a svou maličkost zveličiti chtějí.^ 
Již mí na rtech visela otázka: ^proč jj. Kolb ve svých 
f(ovinách tak často kde jen možno proti Slavjanstvu 
nevrazí a brojí?" ale nechtěl jsem s své stránky býti 
prvním, jenžby v tom počátek učinil, iibych snad bez 
zavdané mi příležitosti právo pohostinství v cizém kraji 
a domě nějak neurazil. — Sám ústav a* zvláště budovu, 
kde toto světoširé s^ tak silný vplyv na celou Evropu 

Digitized by LjOOQ IC 



297 

raajíci noviny vydávány bývají, my jsme sobě vétsí a 
jrznešeďéjší představovali : jest to chatrný domek, v jehož 
dvoře 9&evDÍtr neouhledná ale vnitř strojně připravená 
tiskárna. Po dosti obšírné rozmluvě s panem Kolbem a 
A1lenh6ferem, jeho pomocníkem^ o maďarském vlaste- 
nectví a Slavjanské národnosti; dal nám p. Kolb lístek 
k p. Erdvardu Wíedemannovi, redaktoru Časopisu ^Aus- 
land." V příbytku tohoto pána potkal nás svláštni výstup. 
Pan Wíedemann seděl u prostřed novin a časopisňv ta- 
hrabán. Když vstal, podivná jeho, v Němcípb nevídaná 
postava, jaksi rozpačně na nás účinkovala. Bláf vousy 
co Polák, ruskou čepici na hlavě, na čižmách Čili botech 
ostrohy čo Maďar. Lístek jemu od p. Kolba dodaný sice 
četl^ ale buď jen běžně^ buď naše jména tam nezřetelně 
psána byla. Sotvy že nás přivítal, hned se ptal , co prý 
Maďaromanie dělá? — Potom obrátil řeč na slavjauskou 
literaturu, zvláště ruskou a českou. P. Wiedemann totiž 
rusky dobře umí^ něco i polsky. I vypravoval nám s po- 
zdviženým něco hrdě obočím tento podivín: že prý 
slavjanská literatura nyní nebezpečný Němcům obrat bére. 
že prý on nedávno v ruském časopisu ^Syn otečestva^ 
četl pojednáni • vzájemnosti, které prý tam přeloženo 
a původně od jakéhosi Kollára sepsáno jest. To prý 
nic jiného není, než tenký závoj, kterým spojení všech 
Slavjanův docíliti a zakryti chtějí. Pfoto že on psal proti 
tomuto zvláštní pojednáni v časopisu „Víerteljahresscbrift.^^ 
Z literní vzájemnosti jest prý toliko jeden krok k občan- 
ské jednotě. — A pravda, a pravda, ale nevím co, pane 
doktore I řekl já s nedočkavostí, když on takto slova 
roztáčel ; než žert na stranu, tedy vy jste původce onoho 
bezejmenného pověstného pojednání ? To mne velice bolí, 
že z péra tak vysoce osvíceného spisovatele něco tako- 
vého vyjíti mohlo, a že tytéž zásady a průjevy ještě i 
z úst tak vzdělaného muže slyšeti musím. VždyC naši 
bratři a sousedé Němci ustavičně se hněvali a horšili 
na posavadni literami neúčinnosti Slavjanův vytýkajíce 
jím tisíckráte, že ničím ku všeobecné vzdělanosti Evropy 
a člověčenstva nepřispěli: a nyní, když se Slavjané teprv 
ze sna probuzovati začínají, opět Němci proti nim křiČí 

Digitized by LjOOQ IC 



298 

jeji€h duohovDÍ fiínnosti se obáfajke, ta neJQevínnéjii 
díla jejích očerĎajíce, všady politické ohledy •a špiky 
čenichajíce, a je tím před celou Evropoa v podesřeiií 
Qvesti hledajíce. Literní vzájemnost Slavjan&v a nebez- 
pečenství Evropy: jakové to. následkováníl Nejvíce po- 
desřelí json ti, co každého mají v podezření; aneb «f 
prostonárodné mlnviin : ^Hledá jiných ožehem, kdo sám 
v peci líhá.^ Kdože ze Slavjanův psal aneb mluvil proti 
Vašim Bnrschenschaftflro, Turnírňm, Walhallám, ZoU- 
vereinAm, Kdlner-Dom-BauvereinAm, anebo proti Vašema 
Deutscher Bund, Junge Deutschland, Linke Bbein-Ufer- 
frage, Herroanns-Denkmal a těmto podobným, sjednocení 
Némecka za cíl majícím, likazfim? Pravda jest, vyznám 
to upřímné, že jako Vy, tak i my se na plavbé do 
Kolchidy nalézáme k vydobytí zlatého rouna národní 
vzájemnosti a jednoty, ale Vy jsto již dále, než my; 
pravda jest, že nechceme na veky k literárnímu a umé* 
leckému malokramářství odsouzeni býti; že nynější mladý 
svět slavjanský všestranné^ duchovní i mravné, umělecké 
i občanské vyvinováoi svého národu žádá, hledá a na- 
pomáhá; pravda, že .se nejen sjednotili ale i sjedíniti 
želá: ale bez demagogických rejdfiv, bez bouřek, bojflv 
a podvrat&v, jeu na cestě osvěty a spravedlivosti. Je-li 
to hřích? I národové mají nejen povinnosti ale i práva, 
a to čím větší onino, tím větší tato. I pročže Vy tako- 
vými faraónskými, z možnosti a bázně váženými, důvody 
proti nám vystupujete? Při duchovní a literární činností 
nesluší hleděti na následky, nebo ty Časem nemohou 
jiné než dobré býti, ano, ona vede ku světlu a světlo 
k poznání pravdy. Však i u Němc&v již dávno od časa 
Ltttherova panuje taková vzájemnost v nářečích a jednota 
T literatuře. Páni Grimmové umějí a studuji všecka ně- 
mecká nářečí; a kolik spis A v přeložili Němci ze švéd- 
skéhO; dánského, hollandského nářečí a naopak? Co 
tedy Vám volno, proč ne nám? Já a se mnou mnozí 
jíní Slavjané čítali věru to Vaše jednostranné a náru- 
živé pojednání; kde se se svým stínem pasujete, v onom 
čtvrtletním časopisu nejinače, než s opovržením: nebo 
znejte, ten, proti němuž jste tam s tak nechvalnými zbro- 

Digitized by CjOOQ IC 



2tO 

jemi vystoupil, stojí ede před Vámi, já jsem ten KoUár I «-^ 
Pan Wiedemano Devčdél kam kady ,e konopi při této 
neočekávaoostíy počal se 8 patrným zmatkem mysli i 
řeči všelijak vymlouvati a stal se sama vlídnost a výáliti^ 
nost k Dám. Trefili a ranili jsme tnáim pravd jeho AekiU* 
skou patu. — On nám ukázal čtenou od něho anglickou 
knihu o Uherském království od jistého Pageta^ plnou 
•ohvály a předmílenstvi k Maďarfim, a vzteklé nenávísli 
ke Slavjanům. Tento Paget vzal sobě prý Maďarku za 
manželku, on mluví maďarsky i své dítky maďarsky vy- 
chovávati dává, ačkoli o řeči maďarské v této knize 
nepříznivý sond vynáší. On a jiní jeho krajané přivedli 
do Uher, zvláště do Sedmihradska, více mladých Angli- 
čanův do šlechtických maďarských* domfiv k učení se 
maďarčině a ku většímu spřízněni obou národ&v. Tohoto 
pak všeho cíl jest pfisobiti proti Slavjanům, zvláště Rusftm . 
P* ^Wiedemann potvrzoval, že na probuzení nynějšího 
Maďarismu znamenitý podíl a vplyv Angličané mají. -— 
To viděti i ze lži a šplecht; mizerné 4 díly tlusté knihy 
povčstné anglické potlukačky a babizny Miss Pardoe, 
a jiných jejích fanatickým aotislavismem planoucích kra- 
janův. 1 toho jame se zdo dověděli, že český chrám 
v Drážďanech, kde ztřeštěnec Štěpán koězoval, Angli- 
čanům zde bydlícím dán jest, jichž asi 150 dnší jest» 
či skutečně tam již všickni Čechové vymřeli a čeština 
vyhynula? — P. Wiedeman podotknul i to, kterak na- 
dávno známý nltramaďarský čili panmaďarský horlivec, 
p. Pulský, po Němcích putovav i Augšpork navštívil a 
jim mnoho též o témž nebezpečném Slavismu a Pansla- 
vismu nableptal a bulikův na nosy navěšel, odvolávaje 
se přitom též na můj spis „O literní vzájemnosti.** Na- 
čež já řekl: pokud p. P. et Compagnie slavjanská 
jména na sobě nosí, potud nemají hlasu proti našemu 
národu, potud ani odpovědi bodni nejsou.'' *) P. Wie- 



*) Při kladení úhelního kamene v Kolíně (Kdln) dne 4. září, 
1842, k dostavení tamějSího chrámn, měl král Pruský 
řeč, plnou důvodův a podnětů v ku sjednocení všech ně* 
meckých kmenůy, knížetství a království v jen národ a 



d by Google 



300 

černáno oás i nyní po městě vodií, později přitovaryšil »e 
i pan Kolb, a oba neopustili oas teprv v parovo&DÍai 
dvoře^ když jsme oa vQz sedali. Radili nám někteří 
•cestu do ňetna ku spatřeni Walkally nastoupiti, já ate 
zpěčoval jsem se proti tomu, dílem proto, že jsem ji 
přod několika teprv roky již viděl; dílem pak a nej- 
více, že jsem sobě národní mrzutost nad uěmackoa 
oestydatosií a nespravedlivosti uspořiti chtěl, která tam 



svazek, která řeč s velikou pochvalou přijata a v neečísl^ 
nýeh výtiscích i novinách rozšířena hýla. Vydavatel 
lUyrských novin v Záhřebe, 1842, čí». 77. str. 306. podav 
tu řeč v přeložem, připojil k ní následující vhodné po- 
znamenání: „Věříme Němcům, že tato krásná řeč srdcem 
každého horlivého Němce hnouti musela. Než nenř-li v ní 
pangermanismus, nedíme skrytý, ale zjevné vyslovený ? 
Tedy pangermanismns neoí hřích, nýbrž nejpěknější ctnost, 
které pomníky stavějí, nebo všecky německé noviny říkají, 
ie řečený chrám bude pqpmíkem německé jednosti a bra- 
trské lásky. Ale nechťby tato slova mxitatis mutandís ně- 
kteiý Slavjan pověděl, nechťby Slavjany při podobné pří- 
ležitosti ku svornosti a bratrství probuzoval; nechfby tu 
řeč některý slavjanský mocnář měl a na místě „německy** 
všudy „slavjansky** řekl: čiby se všickni němečtí novináři 
proti takovému postupku nepozdvihli a celou Evropu 
k vojně proti Slavjanům nezvali? Zdali nám, Búh ví ja- 
kové, záhubné Evropě náměry nepodmetávali, jediné proto, 
že my 81avjané a literatuiQu naše rodné bratry 'seznámiti 
žádáme? nebo věru o politickém Slavjanúv sjednocení 
leda Np slavjanům se snívá. Tu byl i hned křik a lermo, 
pokoj Evropy byl v nebezpečenství! Tedy Germanismus, 
Anglismus, Magyarismus i každý ismus jest chvály hoden, 
jen ne Slavismusl^ Podobnou pangermanskou řeč měl i 
Ludvík král Bavorský r. 1842. v měsíci říjnu, při ote- 
vření Walhally a opětoval ji i při kladení úhelního ka- 
mene k síni osvobození v Kelhei mě, řka: „Tuhéma sjedno- 
cení všech německých kmenů v ať slouží toto stavení; 
sjednocené Německo žádný cizinec ncpřemůže atd.* Toto 
sjednocení bylo tam i obrazně živými osobami předsta- 
veno. Stará panna se zlatou korunou představovala Ger- 
manii: vůkol ní stály 32 jiné panny představující 32 kní- 
žatstva a kmeny Němcův. Kdyby Slávové něco podob- 
ného učinili: všickni Angličané, Némsčtí a Maďarští no- 
vináři by od strachu zimnici dostali. 



d by Google 



901 

do své Walhally i slavjanské muže, k. p. KopmCka^ 
vojenského vQdce Device čilí DiUée Zabalkanského osa- 
dila a je sobe přivlastniti chcel — Snnm ciiíque. ^Naie 
to jest, tak pravme a tak toho hájiti hleďme/ WinkeW 
manil, Hackert malfř, Tischbeiii, Trippel, Angelika Kaof- 
mannova a jinS žili,, pracovali i umřeli v Itálii v cisl 
slažbé, mezi cizim národem, a předce si je Němci při-^ 
vlastňuji a svými jmenuji; tak i našinci naši jsou a btidoa 
bez ohledu na místo ^jejích přebýváni a umřeni. Jest-li 
nám Kateřinu, ruskou císařovnu, berou a sem kladon 
proJto, že z německé krve pocházela: jak nám mohoa 
Koprníka, DěviČe, aneb Řepková^ Stnpickěho (Staupitz), 
Bernevitka (Berlepsch), Borskau (v. Bóra), Líbenického 
(Leibnitz), Sítenského (Ziethen), Zvěřinského (Schwerin)^ 
aneb Malčanských (Maltzan^, Maletických (Maltitz), Mile- 
tických (Miltitz), Kamenických (Chemnitz), Kokorských 
(Kdkerits), Koněříckých (Kdnritz), Sedliokých (Zedlitz)^ 
Starosedieckých (Starschedel^ a jiných, i krvi i jménem 
nám přináležejícícb, odjímati? Netií-li to směšná nedů- 
slednost? — Ale Němce o podobných věcech důvody 
přesvědčiti chtíti , zoamenaloby mouřenína umývati; n 
psáti o tom, byloby černidlo marně vylévati. — P. 
Tnček slyšav jméno Líbenického čili Leibnice zarazil se 
nad tím v tom domnění, že v národní lásce snad daleko 
jdu, proto řekl: jakž pak, tedy i onoho světoslavného 
mndrce, Leibnice, poslavjaniti chcete? Já nikoli, ale 
dějiny, jeho jméno a on sám. *) Anobrž, at o Luiiča- 



*) Že dám Leibnic povědomost svého slavjanského původa 
v sobe nosil, viděti mezi jiným z jednoho, mezi jeho po- 
hrobními papíry nalezeného, spisu, v némž osobní a místní 
jména slavjanská s jeho jménem souhlasující pilné shro* 
mažďoval, který spisek se u G. Es Guhrauera, GotU Wilh*. 
Freiherr v. Leibnitz Biographie, I. Th. Breslau, 1842. 
na str. 4* vytištěn nalézé, kde toto stojí: 

^Ex Libro Stierii neselo ,an . . . • an alio haec olim 
excerpsi : Huc quoque pertinet magni nominis R Hyn- 
singeri, dncatus Brunsvic* et Luneb. qnondam Cancellarii 
ad B. Joh. Leihnizio in student, n. i 94 adductnm: Car 
(dixit ille nobilis) fiam Doctor, ewn jam sim nobilis? 



d by Google 



doví Lesiogovi iiilčim, i Kréloveoký mudrc Kant zdá. 
se býlí pftvoda slavjanského^ jakž se jii Némec Krog 
domýšlel. Poláci mají též S. Kanta (sn k^t Kaat^ Kont* 
ski), jenž byl knězem a professorem bohomloVectvi ve 
Kcakové r. 1473. sr. Časop. Mna. 1837. IV. str. 420. 
Oii^vlástě pak mezi nébožeaskými báaníři a skladateli 
némeckýoh svatozpěváv veliké množství slavjanských jmen 
se nachází^ k. p. Bogatzky (Slezák, složil 411 Ďém. 



Optas scire? dat Doctor veram nobilitatem» — Frid. 
Archiep. Salisb. familiae de Leibnitz factus 1315 Oblit 
1338, cum sedisset annos Í3. — Gottgelasst. Fried v. 
Schonberg, Dynast in Ober- und Nieder-Bieberstein, 
Tristeneg und Leubnitz, — Kais. Burg zu Grátz, eine 
lat. Grabsdirift, dabei steht: Veneraudae vetustati Imp. 
Caes. Maximilianus Augustus cineres et óssa Rom. cum 
vitro integro numismateque antiquo apud Leubnicum 
ofifosa huc reponi jussřt an. 1507. — Lihaniz prope 
Wurcenam. — Leibnitzer Tkor zu G«ra« vide Zopfens 
Geran. Chron. ad 1 658 ; da er meldet, dass dabei eine 
Feuersbrunst entstanden. — Arx Lipnicia in Bohemia, 
Hist. Eccl. Slavon. L. l. C. G. p. 19. — Familia et arx 
Leibnitz in Styria Ritterus Geneal. II. — Lipniz oppidum 
inter Bohemiam et Moraviam non longe ab Iglovia, vide 
Tabul. Moraviae in Atlante minori, — In Carinthia 
Leubneck šita ad fluvium Lisař qui se in Dravum effun- 
dit. — In d. Blanischen Landkarte voa Obersachsen und 
dem Lande Halí findet Leipnitz unweit Torgau nord- 
westwarts, noch nicht zwei Meilen von Torgau. Item 
Lebbnizen, ein Stadtchen zur linken Hand der Mulde, 
etwa r/a Meilen unter Dtirby. — Lubanitz pagus oder 
districtus bei Wurzen: vid. Albinus Meiss. Cnron. — 
Wilda (snad Wilna?) 1. Jan. 1699. Der Osmianskische 
Poviat hat vergangenen Sonntag, Morgens 2 Fahnen des 
Feldherrti, bestehend aus Litthauischen Wallachen, die 
in Lipnis, in den Winterquartieren gelegen, iiberfallen 
und niedergehauen. — In dedicatione et praefat. Adami 
Bohoritii de latinocamiol. . . . literatura ad proceram (?) 
• . . 1485 edita memoratur defunctus Franciscus Gomes 
a Tůni liber Báro in S. Gruce Dominus Lipnizi et 
Tetítschenbrod, unus Laibnitiuš mihi laus — Leibnitius 
toihi zelus -^.^ Z téchto posledních slov viděti, že Leibnic 
nejen ke skvjanskému národu se hlásil, ale že v tom i 
slávu (lauB zelus) hledal a zakládal : dále odtudto vidéti, 
že i slavjanské mluvnice (k. p. Boboridovu) mél a četL 



d by Google 



308 

.pfsDÍ)^ Bogislav (PomořaD), Koooy (BraniboraD), Deržav, 
Denike (Žitavan), Jesenius, Hevelke čili Havelka (Prašan), 
Koí5, Libíoh, Liskov (Lužiéan) Maukiš (Míiňao, • složil 
34 písně), Mndre (Lužičan, sMii 99 písnS), Opic (Slezák, 
otec německého básnictví), Pieč, Řodigast, Svíclnický 
Schweidnitz), Stach atd. I náš národ může říci: „Hoa 
ego versicalos feci, tulit alter honores.'^ 



I jméno své za sla\janské měl, ačkoli neznal zdali od ijub 
Ljubenice Idlmice, čUi od lip^ Lipnice pochodí : poněvadž 
ale předkové jeho, dle Guhrauera i Leubnitz se psali a 
poněvadž v žádném jméně nenalézá se p (Leipnitz) všudy 
6 (Leibnitz), proto původ jeho od Ljub Líbenice jest 
hodnověrnější, než od lípy. Guhrauer o něm píše, st. 4. 
„ Wiewohl der Name Leibnitz oder Leubntitz auí" slawische 
Ursprůnge der FamUie mit Wahrscheinlichkeit hinweist, 
und Leibnitze von ritterlichem Stande hohe geistliche 
und weltliche Wurden im Mittelalter bekleidet haben, 
so beginnť dle geschichtliche Reihe der erweislichen 
Yorfahren des grossen Leibnitz erst in seinem Yater- 
lande Kursachsen, im Zeitalter der Eeformaiion, mit 
Christoph Leibnitz, welcher die persónliche Gunst des 
Kurfiirsten August besass, der ihn zum Amtmann in 
Altenburg, nachher zum Schosser in Pirma eingesetzt. 
Christoph hinterliesB einen Sohn Ambroňus, Stadt- und 
Bergschreiber in Altenburg. Dieser hatte Anna, die 
Tochter eines Patricius zu Leipzig, Heinrich Deuerlin 
von Konigstein zur Frau. Dies waren die Eltern von 
Friedrich Leibnitz, des Vaters des Unsrigen." Tento 
Bedřich byl proťessorem mravouky na universitě Lipské 
a náš Bobumír Vilím narodil se v Lipsku 1646. Již 
Dithmar Meziborský píše, L. 3. Ljubanici, hodie Lube- 
nitz. Ve Stýrsku jest slavošlechtická rodina Leubnitz od 
vesnice Ljubenicey 4 míle od města Hradce, tak zvaná. 
V Polsku a ve Sleszku jsou Lubeničtl čili z Lubenic, sr. 
Synap. Cur. H. str. 792. Lubenicins byl polský d^e- 
pisec. I v Čechách jest ves Líbenice. Známo jest, že 
Leibnic nebyl milovníkem němčiny psav svá díla raději 
v latinské a francouzské řeči, ačkoh toho času německá 
řeč již dosti vzdělána byla : finad to bylo přirozené vnu- 
knutí, že to není jeho materčina. — 



d by Google 



ao4 

HLAVA III. 

Solnobrad; Isel; Trauna, Gmnnd, Linec, Vídeň, 
Ebersdorf, BřetislaTa, Yyšebrad. 

Na cestě ze Mnichova do Solnohradu (Salzburg) 
opět se oaskytují slavjanskó záhony (windíscbe Beete)» 
Reka Sala teče na hranicech Bavorska a Rakouska. Pře- 
krásné okolí Solnohradské převyšuje všecko opsání. Do 
iiiěsta vjiždfi se branou, skrze přirozenou, náramně ve- 
likou skálu, protesanou, která spolu městu s jedně strany 
místo zdí a ohrady slouží* Náš hostinec byl proti čtve- 
ropatrovému domu pověstného lékaře Filipa Tbeophrasta 
Bombasta Paracelsa, kdQ se na stěně i jeho obraz s la- 
tinským nápisem apatřuje , že zde r. 1541. zemřel. 
V tak zvané obilní ulici (Getreide Gasse) navštívili jsme 
dfim a příbytek, MU příbyteóek, kde se Mozart narodil; 
z venku na něm vyobrazena jest lyra. Osemdesátiletá 
vdova Mozartova seděla právě při stolu, když my ji 
naši úctu jsme přinesli. Vypravovala nám, jak snažně 
ale marně se Solnohrad čané^ anobrž celý svět nyní usi- 
luje hrob a kosti Mozartovy najiti, aby je tam pře- 
nésti mohli, kde se mu nyní pomník stavěti má. Staří 
hrobaři vymřelí a noví neznají toho místa, nebo žádným 
znamením poznačeno nebylo ! — Na toni místě, kde sé 
základ na pomník Mozartův kopal, nalezeny jsou, dosti 
hluboko v zemi, dvě římaké mozaikové podlahy, jedna 
nade druhou ležící^ a posavad velmi dobře zachované. 
Jedna představuje hlavu Medusinu. Kolik století praco- 
valo na zasutí těchto pyšných ozdob Juvaviel Vůbec 
jest v celém tomto okolí, obzvláště v zahradách, mnoho 
římských starožitností, zdí, pomníkův, nádob atd. Nedávno 
v soukromé zahradě u Solnohradu vykopáno též mo- 
zaikovou podlahu, kterou král Bavorský pro Glypto- 
theku za 6000 zl. odkoupil. Mne však Solnohrad z ji- 
ného, totiž z národního, ohledu zanimal. Odtudto jíi 
v šestém století, pořád až do devátého, paprysky kře- 
sfanského náboženství k jižním Slavjanům přicházely. 
Zde spočívají kosti apoštolův Slavjanských s. Amanda, 

Digitized by LjOOQ IC 



»05 

9. Rgperla (ve dirámé s. Petra); biskuparvé a. Vitalia, 
a. Vir^l, arcibiskupové Arao, Adalraafty Luipraaii, AdaWio^ 
anobrš i sám alavaý ADonyaiua Saliaborgeasis, Jenž psai 
De Conversione Carantanorum^ ade živí byli, odtudlo 
Da obráceni SlavjanAv pQaobili. Jan ikoda, ie xdejéi 
mnichové, Benedictiui u a. Petra, ačkoli k oejučeoéjiim 
mou umí poaláa jsem byl, b» fl»é otáaky análokdy od* 
poved dáti mi umčlí. Co Slavjanskčbo, bad to pohaaatvf 
aneb křeafaiiat\i, buďto hiatoríe dávaá anebo přitomnoat^ 
to ae jicb oetkne. Kdyi jaem iádal ataré rokopíay Aiio^ 
ayna (aebo originál aaeb nejatarsi rukopia do Vidné 
odnesen), aavedli mne k Junfmannovu Slovníku, íe prý 
mimo leo nic alavjanského nemaji. — Ve bliakoati 
hrobu a ponmiku a. Ruperta n a. Vilale, jest pomnik 
Michalu Haydoovi, skladateli oickevni hudby, poalaven. 
Při pomníku a. Vítalo ae avláatni uctivoaU a vděčnosti 
jsme se bavili proto^ že blahoxYěat tento abéhlý byl 
v jaxyku slavjanskév. 

Na cesté mesi Solnohradem a lilem potkali jsmo 
jednoho pocestného řemaslmcbého tovaryše, jenž celý 
svůj majetek, balík, boty atd. na malém, tence ustro* 
jeném, železném dvoukolesničku vnal, tak tebce a rychle^ 
ieby tento způsob putováni i n nás náaledováni saslouiiK 
Méslečko Uel jest, jak v6bec koupeini méata jaou, 
Y lété, když mnoho boatft v ném, veselé, jinače lidu-^ 
práané a chatrné. Příroda v jeho okolí má ovšem roa^ 
lehnou tvárnost; ale všecko ukazuje, že zdejší koupelo- 
jen pro boháče a velmože jsou: a to budí v čistolid&kém 
ardci jakýsi nepokojný cit. Jsou viak i zde předméty » 
jména, jež ▼ oči a v uši alavjanské libé padají, k. p. 
paláo hraběte Kolovrate, Vrbny ; Dolka t. j. večerni 
odpočinek kněžny Lubomiraké ; Potocká t, j. letní hrádek 
hraběnky Potocké atd. Jak veliké pokroky zde lučba a 
afloskum učinily, o (6m svědactvi vydává nápis na láz- 
ních: „Omnia ex sále et aole!^ — « Ve Gráfenberku by 
opět mohlo státi: „Omnia ex aqual^ My po králkém 
přehledu byli jsme toho místa syti a prázni. 

. Nemohu zde zamlčeti jednu nepříjemnou okolnost^ 
která mne od Solnohradu až do Lince, Vidné a Pešté, 

KoUárovy gpisy, III, 20 

Digitized by LjOOQ IC 



3M 

co aéjaká slobif á příšera, po TŠeah bostítteeeh a Mniáck 
prooásladoYala. V Solaohradakýeh nonaáeb, v číale 197, 
Da 8tr. 792. b. r.- atála, aevfm % jakavé stadnice váieni, 
Dáaladojíci správa, v oéaieekéai jazyku : ^Petrohrad ruský 
jeat neJTdUi pijao kařalky. Pálení a prodáváni kořalky 
jest zde, jako ve všech ruskýcb měatech pronajalo, tak 
2e soniflia roónfho prouéjmn 7 mílUon&v rublAv obnášL 
Poubé rozváženi kořalky ze sklado po ulicech do krěem 
•tojí 200,000 rublflv, výdavky pak na zátky a pedetní 
Tosk na 70,000 rublftv. Prooájeniník, kapee, má k O0lří- 
hánf Petrohradu, aby odjinud tam kořalka nepřišla, celé 
vojako ze 2000 placených 4>8ob záleiejiei. Ouřednich platflv 
•kláda ročně 1,200,000 roblftv.'' Tuto alavjausk^mu 
aárodo k neveliké chvále aloužici povést, téuiita slovy 
tišténou jsme potom šftali téméř ve všeeb, nám známých 
evropských^ zvlášté německých novinách, a to sice s ne- 
malou tajnou i zjevnou radosti nad Uiinto barbarstvím. 
Kéiby jen Němci, myslel jsem, tak rychli a ochotni byli 
i v rozšiřováni dobrých vlastnosti našeho národu, jak 
rychli a klopotni jsou k rozšiřováni zlýohi Otázka jest: 
píjeli se vice v Petrové, v Rasiob a ve Slavjanskn vůbec 
kořalky^ (ili ve Mnichové, t Stvořicb a vAbeo v Ně- 
mecku piva, šnapstt a všelikých Uhflv? Nechci však timto 
vymlouvati a. zakrývati tento ovšem ohavný a panujíci 
obyčej lidu slavjanského. Nemiiieffle se zdržeti, abychom 
zde nezveřejnili zprávu o tom z Liptovské Stolice od 
p. Bélop oteckého nám listovné sdělenou, anf takto psal : 
„Donesen mí jest starý protokol dvou dědin Liptovských, 
Pavlové vsi a Bobroveóka od r. 1582*, z jeho listin 
a 5lánkAv patrno, že předkové SlovákAv pál.enky nejea 
nepili, ale jí ani nezuali, pivem toliko se čestovavše. 
Lid slovenský pak mnohem lépe se bez ni měl, zdravější 
a silnější byl, déle iil, nešli nyní, ant tento škaredý 
zvyk pití kořalky se všudy co mor rozšířil. Zvláště 
Tatranským Slovákům se ne bez přiěiny namítá, ie ka 
pití kořalky příliš náchylní jsou a rádi se opijejí. Mnohý 
pospolitý (sprostý) člověk jest toho křivého domněoí, 
žehy evi sily ku práci neměl, ani choditi nevládal, kdyby 
prý pálenky nepil, proto někteří jíi i své dítky pálenkou 

Digitized by CjOOQ IC 



^07 

napájejí, aby prý aílndjif byly. Na jannarcfoh ■ trsfch 
laobé Slováci obzvlišté rádi pohorěji; tam m málo která 
Iroopé xavře bes pldomáie (sproptteáho). Třesvý žádný 
nechce jiti z jarmarku domdv, ba aa hanba by aobé to 
pokládal, kdyby ie neoalopal. KdyS aonsed souaedai) 
icmotr kmotra, érngr syn^n dowftv % jarmárka volá^ 
•byěejné tn odporéď dostávi: „Podhejie jen, potkej, 
ttasim 86 prvé napif^ vet anad nepftjdu jako blázen trezvý 
•domftv}^ Pfí pM zatkají obyčejná vády, rvaéky a praiky, 
«>neje^n jde a roztkidenott hlavou a s. potápejfcfmi ae 
%iiély domftv. Mnobý ae doponiti v opilalvi zločimi, sad 
ttfmi Bé vytřezvélý sám brozL Když ae z jarmárko jde, 
Tedle eeaty viděti mnoho opilých špicích a v zimé ne- 
Jeden, nebývá*li od někoho zachránén, i zamrzne. Žádné 
námluvy^ svatba, krtiny, odpoatky, setkáni ae přítele 
a přítelem nebývá bez pHI kořalky. Na takovéto opilce 
na jarmarcích i^haji verfoovnfci (vojád), je podvádějí, 
eby jim rabu dali^ aneb je dikokem mezí aebe beroo a 
pak za nováky (rekruty) ke plukfim poailaji, nejaoa*li 
k ^ojenskémn atavu způsobní, za vyaokoa cenu se vy- 
měňovati mnaejí, anC ubohá manželka a dítky doma ne- 
mají, coby jodli. Přfiina tohoto neřádu jest ten škodný, 
v» hloupých hlavách zakořeněný, předaudek : že pálenka 
ělověka silnějším díní. Když je člověk nápojem roz-* 
pálen, tebdál se ovšem zdá býti silnějším, ale, že když 
odbladne tím slabší bývá, tomu piják věřiti nechce, až 
«e1e nntěle i dacfau ochabuje a třesení oadáv dostává. 
MeoiKOdná . pMa, tvrdá miwohiá práce a bídný stav, 
v nimž ae slovenští sedláei nulézvíí, dopomáhají tomuto 
zlému. Bídný člověk jen tudy, když je opilý, zapomíná 
on svou psotu, své křivdy a náti^y, ale vylřezvev, 
dvojnásobné je cílí." -^ Já se v Pešti každoročně sty- 
děti musím za opilství StovákAv horňáekýeh, kteří z hor- 
iiích stolte co koaei, ženei, dréteníeí, nádenníci na dolní 
strany jdouce a tam něco peněz získajíce, v Peštanakých 
fmk krčmách se ožeronce, po uHceoh města se potácejí 
« válejí, zhovadilým křikem zpívají a jiné šerednosti 
páebf^í. ClMsa uličníkův za nimi jdoucích dělá sobě žerty 
«( posměchy nejen z nich, ale z celého národu, k němuž 

20* 

Digitized by LjOOQ IC 



808 

tito DUemoioi j^náUžejí. Vrebností, áleckto, ktsMeM^ 
učitelé a jim^i^dcové lidu a národa nadebo: jak Telíké 
pole zéaloh a úi^elivoati jest tu jedtd [mto vásl Kék^U 
▼ysnali masín, ie béda národu, který ještě v podobných 
sorovoatecb a Kboradilosleeb leží, kdo jeho vtéilalelé 
ještě proti takovým překážkám a nepřátelta bojovati^ 
paáti 8 mloTÍti raaseji. Takový národ ještě nedozré^ 
k té ctí, aby do ebrámu osvěly a vxdilaiioatt vede*- 
býti mohl. A však ještě oeni všecko pro«adějeiti^, Čů§^ 
jest ale jii, 9 to věrn svrobovaný, aby nás Kd i ku 
mravné i ku národnf povědomosti přijde a všteobtilcjliiia 
samocítem oiiven bude, ty dvě, je\ tak veliee zobavuíkl 
neřesti se sebe sloiil, lotiš opilstvo a jmenovitě Irořal" 
kování, a pak ono otrocké před jinými s» červiókování, 
jimii nám sami cizinci tak dasto ttsi, vytkají. 

Z Išlu jeli jsme vedle řeky Trauny (sr. Trávena?) 
k jeseru TraueortiéBHi a odHiáto v parolodi do Gmondo. 
Ma parolodiy která nás odvezla, připlul % Vidné do Itálie 
putujicl, prasky knize, synovec pandjfcHio nyni krále» 
Dýmka v ástecb maje, boty suživené a kabát dosti ošu* 
měly nebyl k rosennáni otl ostatních pocestných. Mne 
srdce zabolelo^ pří pokleda na toto kniie^ pooháKojíci 
% domu a z rodu, jeoi svou vládu a výsost odtud má, 
že .se stal násilným usurpatorem sbvjanskýcb krajin a 
kmen&v. — Na levém břehu jesera loži Traaokircben, 
kde klášter ženský; zde se pocestném vypravuje pověst 
o novém Leandrovi, který prý s pravého břeku přes 
toto široké a bouřlivé jezero k jedné mniloe, býVelé tvé 
milence, plovával. Vice podiveni zasluhuje hra přírody 
na pravém břehu, kde náramné, do oblabův aIrmicS ska* 
liško, tváři a hlavu Ludvika XVUI, krále francouzského, 
vypodobňuje. Na této paroiodi připojili se k nám a 
k naši cestě do Líoce i dva mladičtí Čechové, B — ^ý ■ 
U~f z Ríroa a a Ilatíe domftv se vraenjlci, jenž, zvláště 
onen první z nich, i z dobrých domův býti se ndáli 
„Cnost na peci nelibá^, myslil jsem sobě a proto i éo* 
mníval jsem se, že to budou mladici i v domáci ěesko* 
slavské literatuře a řeči zběhlí, anf na tak dalekou 
cestu do ciziny se již opovážili. Ale mimo pouhá jméDn 

Digitized by CjOOQ IC 



to* 

j«dttOli» neb dvou ^^éjifeli spiMtratalftr českých, která 
T Pme iiftliodite slyéelt ^ jjnélio oic Detnali. Byli ste 
jii v Meravé? ptd jfeni ae jmIi já; nikoli I řekli oni. 
Byli ale Te Slovenska? ^NikoltP -^ Bylí ate ve Slesakn, 
vLoiiceofa, v ttnlřči, v Poláka? ^NNcolí, DÍkoli, oikolih 
Mílt Bože, jak pak mftžete do dziay pulovati neKoajfee 
«vých vlaatiilch oejklííiíehl to jest véro bezeíloé^ ne- 
4fm-K převráceaé, cestování. B-«ý nkasoval mi Danteko 
v pflvodní vlaské řeči, jejž prý v Itálií konpíl : to dobře, 
řekl já^ ale éelK-ií jste Kralodvorský' Rukopía, aneb Jnuf- 
msQoovy, Presiovy, Hankovy apísy ? Všecko toto jen se 
stsbélio slyieni a jako ve ssáek bylo jim seámo aneb 
radéjí nesoámo. Jak pak m&iete vlarisé řeéi se niiti, 
oenméjiee' dokonale vlastni; jok monárodní knifay čfsli, 
nesnajice, co se ve vlasti dělá? — ' „I nu, odpovédéli 
ialoslným hlasem, Pane, ne my, ale naše snem 6ilé ikoly 
a celé naie DeKastné a převrácené vyohovánl jest toho 
prlčioa : my se ovsem sty-díme, že Čechové jsoac% předce 
^esky dobře aoi mlaviti ani psáti nenmime. — Pro6 tedy 
^áé lid a národ neiádá na slniné cestě od spravedlivé 
Tlády národní školy a národní vychování? — *) 

Ve Gmnsdé jsou vetikaaské solní sklady, odkud 
se sůl v sadeeh do Čech «dváií. V Thoresiaé ondoli 
<TheresienShal) asi Hvrt hodiny od asésta nad Trannon, 
jest snamenítá dílna na předení vloy, kamt jsme ve(er 
ke snámým a přátelte výlet učinili. 

Ze Cknuodn do Linoe jeli jsme želesnou drshou 
Tolmi pove4né« V celém Herno-Rakonsku vyškytají ae 
#pét, ačkoli alřídnTé a aěmeohýmí, slavjanské sáhony 
(wendiache Beete), slavjanské |méoa a slavjanské obli- 



Pozn. vyd. Dosti éasto jiŽ čtli jsme redle spravedlivých 
výčitek, které nám Cechům slavný Kollár činí, také 
mnohou neapi^avedlivon, NejmnkavéjSí křivdu činí nám ale 
zde, Tytýkige nám, že jest naáí vinou, máme-li školy nA- 
mecké. Proč prý nežádáme od spravedlivé vlády národní 
školy a národní vychování?! Máme za to, kdyby zvěčnělý 
Kollár nyní tato nám učiněnou výčitka četl, žeby se teh- 
dejáí naivností sám usmáL 

Digitized by LjOOQ iC* 



aift 

čeje. Ješlé v 11 a 13 století kvétí^ »dft Da pravém I 
lévem břehu Tranny ěrtaé osady slavjsiisk^. Zde byl^v 
„Pers Slsvwiorum/ »ée „Slavmia" »de „ColomeMa* 
(ili Chlnec. Jména snesla Vda sadiovalo poasTad pa^ 
oDitka staroslavskébo boha Vůleaa. Nyal se tito Slav- 
jané již dávno ií6astDýnií stali tobo nejvéliífao dobro*^ 
dini a blahoslaveostvl, které se, dle násad a knih né* 
kterých Němc&v (sr. Kobl, Ueber Gallísien), kmanům^ 
slavjanským na této zemi na podíl dostati mfiie, totiž 
dplnébo xnéméeDi. Styd se, ndrsyý; rozume lidský, na ta* 
koTon bohoroubavost. 

V Unoí, právě u kassy divadla, nalesli jsme pana 
Lud. Šediusa, král. rada a professora na všeučilišti 
Peifansbém, vracujícího se npátkem z Bonnu ze scbazky, 
filologflv a paed^gogův íaffl' odbývané. On mi první^ 
s dopisftv od svých domácích, tu smutnou zpráva sdélii,. 
že povéstuý lékař Martin Suchant v Pe|ti před několika 
dny zemřel. Velice mne zarmoutila . tato neočekáváni 
smrt přítele o mé zdraví a živobytí vyaoce zasloužilého, 
ano i Slavomila dMnlívébo a pravdy i spravedlivosti 
milovDÍka neustapného. Při mém odchodu měl Uk řeée- 
nou r&ži na noze, která se na zánět proměnila. Pokoj 
jebo prachu, sláva jeho duchu 1 — Po divadle sli jsmo 
i s panem Šediosem do naiebo hostince, kde množství 
vzdělaných Linčaufiv, zvláště professorftv, k nám přišlo:, 
téměř do půlnoci mluveno a hádáno se zde o Uherské 
krajině, o maďaromanii a jiných denních předmětech; 
nejrozhořčeněji mluvili tito Rakušané proti uherské 
zřizenosti (coostitucii) prod prý nedoponšU, aby, jak4> 
v Rakousich, i aedlák svou. nemovitost měl. 

Na parolodí z Lince do Vídně uěinil jsem známost 
se dvěma Poláky z Varšavy, totiž s p. Františkem Za* 
krnovským a jebo synem Valentem, vzdělaným mladíkem 
a horlivým vlastencem, jenž .několik polských a francouz- 
bych časopisů v při sobě maje četl. Domaívaje^ se, že 
mi poklonu učiní, přečetl mi z časopisu : Revno Slavě, 
Paris 1840. str. 70. z pojednání Hieronyma Napoleona 
Bonkovskébo následující místo, které zde v doslovném 
přeložení sdělujeme: ^Líd polský, v okolí Tater, aby 

Digitized by LjOOQ IC 



811 

TyjMříl ta YséJ«inB«u pfheň a náklonnost, která meit 
těmito dvéna národy totii Poláky a Maďary panoje, 
ňiftá tokoto přfalotl: 

«WQgier, Poláky dwa brataáki 
1 do korda i do asklaňki.^ 

Načež já: pane! to bylo nékdy, ale nyní to jíi více 
neplatf: teď se Saaové a s nimi i -oumyalové a náro- 
dové proměnili! — W^grové povaiujf a potlaěuji teď 
Slavjany, jako své nepřátely. Škoda jen váa^ bratři Po- 
láci, ie mnozt merí vámi tak nealavjansky sobě počf- 
uaji. Příčina vašeho nestčati byla nevzájemnost slav* 
janská, vy jste drželi jradéji s FraneouKÍ, s Hadary ■ 
jinými eisineí: proto jste maaeli padnouti. Vy nechcete 
býti rosnmni Vseslávovd, proto zftstanete zfraneooMtéli 
Paslávové. — Pan Zakrzevský odvolával se na mnoistvfi 
nářečí slavjanských a obtížnost jim se učiti: načei já 
vyňav % váčlia malou, v Partii 1841. vyilon a ve Mni* 
chove konpenon knížečka, pod . názvem : Slawiattn od 
Ant. Straszyúskiego, četl jsem mu tétnásled. místo, na 
str. 1 3 : „Francya, która pierwsza z narodów ewropejskich, 
przewag^ podniesonych nauk w swojéj mowie, najwi^éj 
przez edokaoy^ potrefila zcentralizowaó si§ w tak potažné 
Paústwo: niema tej naturalnéj co Slawianija jednorodoéeí. 
W každéj Prowincyi a niemal w každým departameacie, 
po kilku znaleáé možná patoe czyli osobných rodsajów 
gminnéj mowy.** 

Ve Vídni obdržev listovnou zprávu o rozstonáni 
(ač ne nebezpečném) mé dcerušky, pospichal jsem čfm 
dříve domfiv, tak, že mimo p. Oaploviče nikoho jsem 
nenavštívil. P. Čaplovič byl první, z jehož úst zprávy o 
odbývaném v Pešti evang. všeobecném církevním snémé 
jsem slyšel ; kterak on ne andm ale boj Madar&v proti 
Slovák&m a jejich řeči byl; kterak chrám evangelický 
křikem a surovostí zvláště mladých Madarflv a juratftv 
poskvrněn byl, jenž se až k oltáři nestydatým čelem 
třeli atd. Krom toho já ve Vídni, kolikrátkoli jsem byl, 
nerad jsem se dlouho sdržoval, často ani sám nevěda^ 
proč? 

Digitized by LjOOQ IC 



812 

Jťšlé odpoledne najal jsem tvléštnf přHeiitost/' chtéje 
vča§né ráoo v Břeti8l«Té býti. Čtvrt hodinky od Ebera* 
dorfa, při ústí řeiky ŠTochata do Dnnaje, atojf na levé 
straně cesty pyramida, na (tyrech koalícb spo5fvající, 
«si 14 střevfeův vysoká^ vystavena ku památce rozbitého 
zde táboru Polskébo r. 1683. a oné schAzky^ která se 
fliesi králem Jaoem Sobieským a císařem Leopoldem, po 
osvobození Vidné od TurkAv, zde stala. Pomník tento 
irice ochlazuje ne2 zebřivá srdce divékfiv, anf špleha 
fievdéčností na něm lpí. Nápis na něm tento se nalézá: 
.Anno gloriosi imperii Leopoldi Primi XXVI, dle 15. 
í$ept. duo longe mezimi Bnropae Monarchae, idem LeO- 
f>oidu8 Caessr Augustus et Joannes III. PoloDÍae B. líbe- 
rata prospere obsídione Vienaa, acto in fugám iagenti 
harbarorum exerclta, occupatis eorundem aeneia tor- 
nientis cammeatnqne, reportatis praeterea opimis spoliis, 
tioc loeo inter snornm victricia arma ínvicem gratula- 
buodi convenere, magna otriaqne Electorir, Ducum, Prin- 
cipům ac Nagnaftam comitiva.' Pozoru hodno, že v ná- 
pisu tomto při Leopoldovi slojí celé slovo Caesar, pH 
Janovi ale jen po^áteéní litera B, Leopold kdyi z Vidné 
před Turkem do Lince s rodinou utekl a odtud Janu 
králi Polskému o pomoc psal, dlouho se rozpakoval, 
má-li mu dáti titul Hajestas, čilí nic. Po osvobození 
Vidné vrátil se Leopold na třetí den z Lince do Vídně. 
Cisař 8 radami svými dlouho o tom rokoval, (i a jako 
má Jana krále přivítati? Tu spanilomyslné kníže Lota- 
rittské pozdvíhši hlasu zvolalo: „bez ceremonií, s ote* 
vřeným narodím přivítati shiií toho, jenž nám říši ochrá- 
nil.^' — Načež oba mocnářové sešli se s komonstvem 
<oa tomto, asi 1 míli od Vídně vzdáleném místě. Když 
Leopold cosi zticha o vděčnosti zpomennl, můj bratře^ 
f ckl mu Sobieský, rád jsem^ zů jsem Vám tuto malou 
uéinil 8lu£bu: tu vzav královice Jakuba za ruku před- 
aiaviv jej císařovi řka: to jest můj syn^ vychovávám 
ho na obranu křesťanstva, Leopold na to ani slova ne- 
odpověděl. Jan tím tknutý, obrátiv koně odjel. Cisař 
dovtípiv se později, že krále urazil a že mu jeitě pomoc 
Polská polřťboá, psal s vymlouváním se list krále* 
vícod. 

Digitized by LjOOQ IC 



•It 

Taato Dáf»i« tia pyramide idil se Adkterám vdifi** 
nému GtitoK So&i«skébo (aepoqhybvé řůléJUň) přilii 
krátký ■ tkoufiý, proto mipMl tm ol&Tk«m jioý obdfr- 
oéjši a itkyétejiú a viak všetečnoa rukoa opět jii 
téméř amasanýy népia tohoto soéni: 



Jottom M>ieie6 

Domínatioae Poloaiao, LiHhoaiiíco, 

UbaratioBe Aaatriaco, Paonoaico, 

ProfiígatioBa CHtomaoniao, Tbradco, 

, Reli|rio*ie ChristianisaiiiDa 

Pialate Calholko, 

2elo at obsaquio Apoatolico, 

lotar Regea aapieDtiasinOy 

lotar t^uaea praastauttaaimo, 

Inter Imperatorea, oitra fabviaa 

Sólo noBnÍDe tremabuodo^ 
Sólo Boáiine hoatea proflif aoti. 

CUI 

Gloria Ailitaria Rogaura paparít, 

Otemetttia fimavít, 

MeritMi peramiabit: 

QUI ♦ 

ftaro prbbitatia et eooMaaliae exemplo 

Propria deaeraiia, alieaa dafandena, 

Docoit qno paato saoota jara foederan 

laeaotor, exoolatttlir, perfietailor. 

Ottomaatcani Liutaon 

Polgatttíaaioko Cróeíi vexHlo 

AeteratRi Belypara mioitaDteai 

Ita propere forlHerque a Chr»tiaBoriim finibua 

filimínaYit 

Ut uBum ideoiqQe faerit 

Veniflse, Vidíaae et Víciase. - 

later íonumeros igitur ChríatiaBí Orbia plaasaa, 

Inter víndícatae RelígíoBÍa et Imperii laeti^afliy 

Inter cruentae Luaae extrema deliqaia, 

AgDoacant praesentea, fateantur posteri, 



d by Google 



tu 

Hod tMUím eiMetati Bvanfelio, q«a proMsIgaretor^ 

Sed eliam prowilgato, m pMfligMrQtar, 

Utrobiqne fmsse haminem a Deo níssmii .* 

CUI NOMBN ERAT JOANNBS. 

V Břetislave pobyl jsem |edeD deo plný Dárodnl 
potčchy a naděje, nebo olo(en jsem byl ■ladíslTými 
ratolestmi Slavie, zvUišté Tatraaskd. Pan professor Fnl- 
koTÍ(, kterébo již ode 20 let jsem neviděl, a pan Lado- 
YÍt Star, povýiili mi ještě vsemoind tuto radost a po- 
loiili md, ku konci se ohýlíci, eesté jako koruna na 
hlava. Oni mne avedii do školy a kola MladoslavAv ka 
cviřeni se v mater6iač pravé v lom prfbytka sbromái- 
děných, v němi přede itvrtstolotkn i já «o iák a po- 
slaehab jsem se<JUival a Týdenník od p. Palkovičo vy- 
dávaný ditávsL Slovenšti a Srblti mladící byli sde spo- 
lečně sbromáidéni: ti mne československým, ^to srbským 
jaxykem poxdraviií. Po přeslyianém řečňováni některých, 
jak básnických tak i prostomlavných práči v oboa 
nářečioh, obrálil jsem já několik slov a výstřely které 
mi již dávno, na srdci ležely, k těmto mladým bratrům : 
že se srdečně těším, nejen já ale se mnou všickni Slo- 
váci, z těch chvalitebných snědeetvi, které jim, nad žáky 
jiných narodftv, co do pilnosti, mravnosti a řádného se 
chováni, jak p.p. professorové tak i jiní obyvatelé města 
tohoto dávají; ie jich sle prosím a napomínám, aby již 
nyní ve mládenstvi svém obzVláště na vsdělání svého 
osobného charakteru pracovali; oněch, slavjaaské mlá- 
deži vytýkaných, chyb, totiž ehnbosti a slabostí, vrtka- 
vosti a otrokomyslnosti, slovem bezcharskternosti se 
varovali: naproti torna aby sobě svolili stálost a setr- 
valost v tom, co ve mladosti dobrým a krásným býti 
poznali, pamatujíce na to, že není chvála dobře začíti, 
ale dokonati. Toto otcovské napomenuti| řekl jsem dále, 
není zbytečné, smutná zkušenost mi je na jazyk klade, 
nebo mnozí z našich Kladoslaváv, o nichž jsme se, pokud 
ve školách byli, domnívali, že někdy Tatry z kořen 
vyrvouce je na nepřátoli řičeti budou, sotvy že praeb 
školský z bot vyrazili a do života vstoupilí ochladli a 

Digitized by LjOOQ IC 



o^MIli^ Uik i«t se •plnilo AI nieh to přfoloff : „litera ploM 
mr^/^ NáriMlaost jejícii bývá prominlivé, jejich mládeaecké 
aadieDOtl a borlhrest slaMOohatvé, blýskavé slato jejiěb 
láaky k aérodo sřidks výdrži průbo .v obaivé peoi 8kote6- 
Dého života, A předae níe s aás aebnde, pobnd sobe nevy* 
chováme pevaé ebaraklary a ipartaaskon óiaosiloou mUď^ 
kieráby améla pro aárod i hlad a žfzeň trpěti a ne- 
podiofaJa ani chleba ani žeoé, ani prosbám ani hrosbániy 
ani besejmenaým listAm^ kodiiim mnukám, roztřiskánS 
oken a témto podobným. Nyai nám potřebí, ne tak btav, 
knih A a6enosti, jako radéji srdci, skntkftv, charakterů v : 
jen tfm hade mravný samoeit ve všech nis povýien a 
stav našeho národa slepien. Varajte se confáni nad aá- 
rodem ; obraňte se i při tuposti a nevdédnosti národu 
říkati, že on neni hodeo, aby se jema anebo zaň někda 
obétoval. — Oftatnč vaie heslo baď vsájemnost, cokoli 
éínite, čiňte tak, aby se vaše city a myiléoky, vaše 
spisy i skutky, slovem celá vaše ieskoslovenská 
národnost v moři vedkeréiio Slavjanstva kotvily. Ve 
vfteob národních snažnostech, aaobrž ve všech lidských 
véaecb, přivyknete sa mladi sobě vždy nejvyšší cil a 
tsor k dosaženi překládati: skoupá skutečnost % tako- 
vého idealn krom toho to co příliš a mnoho odčesno 
a Bmarí. — Po téchto a těmto podobných siovSch loučil 
jsem se s nimi pohnutým srdcem, zanechávaje výbor- 
nému ústavu tomuto mé nejkrásaéjší želáni a žehnáni. 
Nesejtři nesla nás paroloď au vinách slavodmžnéha 
Dunaje dále. ^Tyto naše Uhry jsou předce jen pože- 
hnaná krajina!*' — řekl jedeo z mých soucestovníkůr 
při opětném vítání a ucření míjejících před očima na- 
šima břebAv a okolí Dnoajskýeh — ; ovšem, odpověděl 
jáy ale ach oastojte! to požehnáni bydlí zde jen na 
poli, ve vinieech, v horách a v pustinách, nebo z měst, 
a vesnic, z domflv a ^olk&v lidských již uteklo vy- 
hnáno jsonc bésem maďarošálenstvi. — čeho jsem se 
Yšak bal, neubál jsem se: i zde jsme našli celou rota 
s oněch JobnballAv, jenž nás co upírové na celé cestě 
pronásledovali, ani se, zvláště nyní, co blechy v ko- 
i^bu po celé zemi rozléaají, nedadouce se vypleniti, 

Digitized by LjOOQ IC 



%é« se jedDon v«hBÍKdily. Za pravidlo ustaooTil jaaai 
•obé dnes, mimo obydej, hrdou mldoKvoat, ačkoli i tito, 
jako oatatai Jejich krafaaé, Daďaté huby o vie aobé 
otírali, eo slavjaaskébo bylo. Kdy i vlak jodsa mladá 
Aoglifianka a nejaové{iiim BalwevoTýan rooMiDett v niee 
vedle mne atojící a jakýmsi sáKHloim ckvaalénim, řekla: 
^nejsouli, prý, Dáa Folton a Watl dikflv ode TBeeh ná- 
rodů v a neamrtelností jména hodoi sa toto Tynaleseai 
farolodí? — '* nemohl jsem se idrieti^ abych nebyl 
potnamenai: .^odpnafte, Mylady! chyba lávky, ani awe- 
likanakéfflu Fultonovi, ani vašemu Wattoví a národa 
nepakfí čest vynalesenf, ale jan obnovení, upotřebeni a 
zdokonalení parolodí. Jií přede třemi sty léty, totti 1 54S, 
tt&inil ve ápanélich námořaký kapitán Don Masco (snad 
pflvodem tak Slavjen, jako Jan Lobkovic; sr. Blaiko) 
ďe Oarray prftbu a to sdařilou s parolodí na moři a 
přítomnosti císaře Karla pát. a mnohých jiných vnne* 
ienýcb osob, o čemž hodnověrné dAkasy podnes se 
v archivo mésta Sadamanea chovají. Naidsají se i báané 
n zpěvy Španělské % toho věku, tento vynálezek onia- 
vujici.^ Vyitěřila nemálo o6i tato paní nad touto, jak 
«e jí zdálo, slavjanskon neoteaanontf. Angitéané chtéji 
sami nejen vseoka moře a viecky plavné řeky, co sud 
porteru^ vylekati; ale i celou pevnou zemi, co pnddtnf 
nneb beafsteek, polknouti a ztráviti, nžívajícé k tomn 
jiných meaiích národ 5 v co omáěky a salátu. Stnveni 
mostu mezi PeStí a Budínem, dává jim vítanou přiteiitost 
do Uher hromadně putovati, zde se osazovati a po4 
sástěrou kupectví a dělání mašin jinou hru provoditi. 
Jednomu anglickému lordovi tak se audarské bandy 
(kožichy) zalíbily, že množství' jích v Debreeině nakoapiv 
«ž do Londýna ku prodávání vezl. 

Pod Vyšehradem, k mé největší radosti, bavila se 
loď naše tak dlouho, že já dosti času získal jsem tyto 
vážné zrutiny navštíviti. Děvín, Nitra, Vyšehrad ■ Mn« 
hor, čilí Blaton jsou dějinně nejpamátnčjši místnosti 
slavjanské z předmaďarských ěasftv. Zdejší opalatvi a 
Wášter Benediktina v a. Štěpán nezaložU, ale jenom obno- 
vil a potvrdil tuk jako v Salaboru. Podobno, že i český 

Digitized by LjOOQ IC 



8if 

•« f rolfeofi tát Sltvjaadinó a 8l«TJ«pfi|iéiiiu obřadu •• 
vyiičil. B. 1335. bylí zde tři BlavjaDÍti králové : Kasimír 
Polský, Jiao Český a NasMňa Srbsko^Boseoský, shro- 
-aiáidéiii a 4>d Karla 1. Uhsrakébo kfále éastováDÍ. — 
Mfol tu pinto, Bteo. tkti má duáa, af pravdo vysnánny 
oisoktigHÍskýni dílem poklady^ city a myáiéokamí tak 
přejH*^^ dHam bolestnými tepy a vrazy tak unavena 
byla: ie domácího sobe živé váímatí a nade vlastain^ 
Uiským pMiSli jis nestaéila; i sama tsiba srdce mého, 
mé éomáei milá^y him dříTe spatřiti, nepokojila duai a 
fosplséovala posoraost. Večer o hodiné 8 přirasila loď 
ka přistavn PeitmiakémU) kde Jíi na břeku přátelé na 
nás iekali a nás vitaH Po uplyjiutí asi dvou méaicftv 
navrátil jsem se álaaten a sdráv, eo bloadící Odysseus^ 
v lůno mé drahé rodinhy, přtaesa domftv uinožstvi po-^ 
sdraváv a odpoftdravAv přátelských. Mezí donesenými 
novttSiSM zvčdavost domácioh i přátel nejvite na sebe 
táiila jedoa omíá hezká, v Benátských dílnách schválné 
k tomu cíli koupená, u prostřed plování na Jaderském 
Moři mořskou vodou naplněna sklenička, kterou kol- 
kolem do rukuu bráno, oéíma obdivováno, nosem ovoňo> 
váno a jazykem oboáováso. 

Pro tak dlotthoa oestu bude se to nejednám anad 
králky ěas zdáti. Tobych já sám v mladosti, snobri 
jeité jen asi před 10-*-U lety byl řekl: ale uynejH 
parolode, ptrovozy, železné dráhy, rychlíky, dostavníky^ 
dilišance a témto podobné prostředky tak polehóojí ce«« 
Stování, ie kdo času, místa a příleiitoatí téehto opatrná 
niiti umí, a pří tom, jako my, í pozdní veiery, včasná 
jitra aneb i celé noci ku pomoci vezme: ten ts týden 
nftá dále njde, neá jindy ze dva i tří, sníi pří tom 
poiřobvje býti cesta jeho pouhým pražným cváláním n 
povrehnim na piedmáty koukáním. Jaké všady, tak i 
sdo, mAže ae evičenim zvlástaí zknseoost a mistrovství 
v kfáikkém času nabytím Ted Jiem připloval z Lince do 
P«éti- ve dvoju dnech, k éenanž jsem před šesti lety na 
vodé i zemi celých sfSt dnův potřeboval* Jakový to 
rosdíll -^ Mezitím nebudeme se pravotiti s lim, kdoby 
sssd tato naše putování, ne tak učenou cestou, v přís*- 

Digitized by LjOOQ IC 



SIS 

nám anfsia tolM $Iot#, j«ko raději aárodiií a kriso«- 
nmnoii procbáslioa iiasfaL 

Ostaioě ceala tato, sa afl se přátalatvi a náfod- 
iiictoim, přiroda a kriaoaai^a uaiaviétté rokoraly, n«>- 
aniraé dobročinoé náiMky u aua aiéla:. Ma auie ié^ 
iaaoé i dusevDě omladila; |»Hr«adii ▼. tdeh WQJroaaiantéj* 
ilob, najušiachtilejiíofa i aajstrailivdjéíoh tvimoaloeli mi 
apatřití daia i avét ataroklaaaický iaswMietai o5in eo při* 
loiDDý předkoaslita ; maae mé akaiaooati saaafanilé roa« 
aSřila; srdoa aa íivotom, roali^nýaii Dap^jeniiiýaN dcal-^ 
aostmí aliorěenýai, usToraito; nácod náa a norM^alfaii 
Aii ukiaaU a aovou láakou k Děnu roaaltila; iioiakoa 
ailo véd a naak živéfi neš kde jíoda oftiti ni dala; 
jBŮj Tkaa a ait, akrte ne^ldaDé výtvory kráaoony, soaj^ad 
aaiěnila a ajemoila; obraaaoat těni DejnadnéJMni aá« 
rody obohatila, tak že i na ceaCé i po'iiéTratu děláno 
nésMalné pl&ny, oévrby a poi^átky, k jejichž vyvedení 
aotvy j«áté jeden nový žřvot by pealaěii, a ai^koU nabn- 
4e6něni jích, bphužel, nepoebybné opět v moří obtižněho 
oořadu a mrzuté viednoatí ntone a dílem již i ntonnio, 
předce pro mne oepředplacenon cena měli a mají proto, 
ie duši mé onu nevýmluvnou a řidkon alaat «pftaobiliy 
dle které aspoň na čaa a vaaby notného otudu vytržená 
a do vlastního avobodného žtvtn přeložena byla. Jako 
vlaaká réva^ tak poezie potřebnjei atromy a ratoleati, 
aby se na čem zakládati, okolo čeho vinouti a propte- 
távatí měla: mudrc i v těaaé chyži a v temném žaláři 
mudrovati a aoustavy z hlubin vnitřku čerpati mAže^ 
jako se Kant od rodiště avého Královce sotvy 5 — 6 
mil vzdálil; ale báaniř mnsi svět viděti a proto oeato-. 
váti, nebo básnictví jon tam se zaěíná, kde pokodlnoat^ 
mléelivost a zahálka přestává a naproti tomu kde pod« 
nikavost a odvaha, hýbání a tření, boj a záfaa ail, 
chozeni a konáni, alovem kde život panuje. Člofěk 
vůbec tak jest -náchylný k nehýbavoati a IbaiMefnoati^ 
tak sa rád zprosti vaebo co nějakou nátuhu a obět pa» 
zaduje^ tak snadno přivykne k malicherooati a chatr** 
nosti: že všemožné příčiny a podaěty avé 4ep$f ^"^ 
rozenosti hledati a aám aebe bedlivě atřežiti bmuI, aby 

Digitized by LjOOQ IC 



819 

neotonnl ▼ bahně jalové samoapokojanosli a viednf 
sobeonélosti. Dach a smysly tak se lehce salapajf na- 
proti pftyabům krásy a dokonalosti : íe schopnost k cí- 
leni jich vielikým spůsobem bysme n sebe chovati • 
zostřovati měli; kaidého roku byloby třeba aspoň jedna 
delii neb kratsi cesta konati, každého měsíce vznesené 
předměty přírody, hvěsdnaté nebe, krásné kraje, zahrady 
a kvétnice navštěvovati, každého týdne na mistrovské 
obrasy, sochy a jiná arcidíla krásoamy vlastním okem 
patřiti, a nějakoa ladnoa píseň aneb hodba slyieti, kaž- 
dého dne několik stran v některé moudré knize iftati 
aneb se vsdélanými lidmi obcovati a mluviti, každou 
hodinu několik rozumných myšlének ve hlavě vzbuditi 
aneb do ni vnésti* Lidská duSe jest co Josef v Egyptě, 
v (as hojností pamatuje na ias nouze, žne a shro- 
mažďuje, staví stodoly a potravny, schovává zásobu pro 
budoucnost, a pak, když v (as potřeby její rodina k nf 
přichází, rozdává ji živnost a dary, totiž: myslí před- 
stavy a myšlénky, paměti věci a slova, vtipu podoben- 
stva, rozsudku- míru a váhu, obrazotvornosti látky i 
barvy, citu teplotu, rozumu zkušenost a zásady. „Kdo 
neviděl kostela, i pecí se klaní** — říkali naši předkové 
velmi moudře. A proto netoliko básnířdm, ale každému, 
obzvláště nějaký těžký a omrzelý ouřad vedoucímu člo- 
věku k přání by bylo, aby každoročně někam cestu 
dělal, to nejen se životem a světem opět smíří ale i 
nových sil propůjčuje; a co Hufeland o koupání praví, 
že koupel jest druhá mladost, to naším zdáním a zku- 
šením ještě více platí o cestování, že cesta jest omlada 
obzvláště vzešlejšího věku, a posila anobrž novoroda 
ohrošilého těla. Nic méně však vyznati musím, že jsem 
rád byl, že jsem již opět doma byl: nebo jako cesto- 
vání tak i domácí štěstí vroucně miluji. Kterému národa 
občanský život chybuje, tam se mezi jeho syny a dce- 
rami, rody a čeledmi srdečná láska k domácnosti a ku 
přírodě tím silněji vyvine, aby náhradu dala za nedo- 
statek účastnosti na štěstí a slávě politického života. 



d by Google 



d by Google 



PŘÍLOHY 



KD 



CESTOPISU. 



Kollárovy spisy m. 2 1 

Digitized by LjOOQ IC, 



d by Google 



PRII.OBA I. 

A. 
MemorablUa de AbbaUa 8. Adrian! M. de Szalarár, 

coBscripta per Dominictim Janke, Abbatem Szalarár. 
A. 1774--1801, 

-i. Anoo 798. jabente Carolo Magno omnia iila a 
Petovio ad Draví, ín Danabiom se exonerantis, ostiam 
terrarum tractus Saliaborgensía Ecclesiae Jurisdietiooi 
cestit. 

2. Cilima Morae, Arabonís et Stalae amniom Bri- 
bini a) Dacia fiduciae LudoTÍcas Píut^ Carolí Magni 
filius et aucceasor, eoflsmisit. 

•) 

BríbioQS Horavíae dax, exor(a sedí lione patría pal- 
eas ad Ludovicam confagít^ cujas víriatí et fidelítati 
ipse coofisus omnem illam terrarum traclam eí gaber- 
nandom et caslodíendum tradídít. Filium babnit Hete- 
lonem, Ecclesiae Veszprímiensis Fundatorem, et ipse 
putatar Parens amplíssímae genlis Cilíae Comitam. 

3. Bribinus, excitis Salisburgo operariis et artificí- 
bus, struxít Caslellum ín Szalae fluminis palude, et 
Mosborgum vel Ssalabnrgum appellavit. 

4. In eodem Castello Bribioas, sen Prívina, Basi- 
licam in bon ořem Dei Genitricis Maríae aedificavit, qaam 
Lnípramus Saljsburgensium Episcopas Anno 850 con- 
aecravit, exuvíis S. Adriáni Hartyris íUastravit, et in 
eadem Adelvínus, Salisbargensiam Arcbi-Episcopos, Ser- 
Tatorís nostri natalem Anno 865 solemniter exegit. b) 

21* 

* 

Digitized by LjOOQ iC 



324 



b) 



B. Adelvinus sea Adalbioua ex Gomitam Thaar fa- 
fnília oriandus erat, 6-u8 Salisbnrgensiam Archi Epí- 
scopns, et 14-qs Abbas ad S. Petrům, cumqae eo tem- 
pore lidem essent Monacki, qti Caaottioi, et ipse B. Lai- 
prami Praedecesaoris et Abbatís sni vestigia secutot, 
yiros ad propagaadani fidem idoneos Saliabargo eduxerít, 
ne dubitaDdam qaidem, qain Mosbargí Benedictinoa con- 
atituerit. Post 13 regiminía annos.aancto fioe quievit 
anoo 873. 

5. Id eodem Castelio extrnzerat Bribinaa etiani 
Eccieaiam alteram io honoreoi SS* Petři el Roperti, ac 
tertíam io bonorem S. Joannia Baptiatae, qaarn idem 
Lnípramos cam Eccieaia 9' Y* ^^í GeDÍtricía coaaecra- 
verat. c) 

e) 

Fallitor Tímoníus, cum lib. 2. de Hunno-Avaribua 
Cap. 12. Mosburgum a Saalabargo discriminat, dum 
patet eundem locum duplici boc nomíoe iodigílatam 
fuisse, ac ex ipso sítu optime eruí. — 

6. In aaeculi 9. biatoria Converaioois Carantanorum 
et Paononiae inferioris sequentia locorum nomina, Abba- 
tiae Szaladieosi fandata^ legantur: 



Saeculo 9. 


Saeculo ii. 


Saeculo 19. 




Salapinti 


Szalapingi piscioa 


Szala-Apáti^ 


•^ 
^ 


Busincza 


Besaenien 


Besaenyd 


< 


Crhelsi 


Gbelseo 


Gelse 


a 

f 


Beatus Kircben 


Kerchen 


Kerecsen 


Ztradacbi 


Jestrech 


? 




Fíakera 


Fykí 


? 


á 


Slrelez 


Steleš 


? 


Karrcha 


Karua 


Karos 


9 


Weride 


Wrigh 


V6r 


1 


Hrabahisreit 


Beick 


Rajk 


SCdpelíbert 


Stiger 


Esztergál 


^ 



d by Google 



32.^ 

7* Praeter haec moDamenta níhil reperitur^ aiid& 
. status, ac conditionis Ecclesíae S. Adriáni uberior do- 
titia banriri possel* Florebant qnidem et a1ia« Ecclesiae, 
sed nulla Ecciesia S. Adriáni in Hosburg, el S. Michae- 
lis Archangeli in Hezilsbarg, vel Weisbron^ seu Wesz* 
prim confeťri potait, quo etíam faclum, ut D* Proto-Rex 
Stepbanus cnm cbristianam rem in regno restítueret, volu- 
erít et Ssaladíensi S. Adriáni, et Yeszprimiensi S. Mi- 
cbaelis sartam, tectamque servare Epigrapben. 

8. Anno 889« juxta Reginonem Abbatem PrQmien-^ 
sem, Luitprandnm Antistitem Veronensem, et Joannem 
ATentinam, licet bi de cansa adventos inter se band 
concordent, Hangari geos pagana e Soytícis regionibas 
Maeotide et Tauai bas provincias ínvasit, sensím totant 
Pannoníam innndavit, sacralas Deo aedes destrnzít, a& 
totam Religionem Cbristianam pessomdedít. 

9. Eqnidem Geysa (qui Patrí suo Toxan in Hun- 
gariae Dueatu anno 934 successerat) post plores regi- 
mínis sui anňos omnium primas Baptismnm sosoepit 
anno 970. et Religionem Čatbolicam Ubere docendam 
indulsíť, perfecta temen Gentis Conversio Stepbano ejns 
iilío reserváte est. 

10. Hic igitur Stepbanos uatus est Strigonií anno 
976, baptisatus a S, Adalberto adolescens, dum jam de 
matrimonio cum Gisela^ Henrici S. Imperatorís sorore^ 
ineundo tractaretur, a mořte Patris Geysae ducatus 
gnbernacula suscepit anno 997. Cupam biennali bellu 
vicit, ei Comitatum Scbimogiensem occnpavit. A Syl- 
▼estro 2-do Pontifice coronam accepít anno 1000. Mo- 
nasterium S. Adriáni de Szalavár postliminio restituít 
anno 1019. primumque ejusdem Abbatem Petrům, lati- 
nům, cojn omni praerogativa instiluit(ut yidere licet in 
ipsis literís fundatíonalibus) ; ne?e pía Ejus íntentio 
futuris (emporíbus fruslraretur, sine regio consensu alí- 
quid de bonis fundatis alienari seyere vetnit. Imo anno 
1024. novo rursus Prívilegio, omneš Abbatiae Subditos 
a potestate et Jurisdictione omni omnino Judicum exe- 
mit, sólo Rege, vel qoem Abbas elegerit, potestatis. 
execntione exercitatum, neve pro comparandis neces- 

Digitized by LjOOQ IC 



326 

flariis longíus profícisd Religiosos oporteat, qaalibel 
liebdomada díe Lunae ín villa Báráod, et íd díe Ve- 
oeris in. SzalBvár fora, sea nandinas pubiicaa ínstltuit* 
11* A tempore S. Stephani Regis asque ad annani 
1080, Dolluin reperíre Ucel docamentnin, ex quo sea 
Abbatom seríes, aeu Abbatíae Conditio illustrarí possit. 
Anno nominato tredecimo Calendas Jannarii S. Ladíalaus 
Rex, anno regní srn secnndo, Simigii inspectís literis 
fnndatioDalíbus de anno 1019, et confirmativís de anno 
1024. omnia rata et tecta habere voluit ad sopplicatib- 
aem Stephani Abbatís. 



B. 

2B!Íiika o bradě a opatstTÍ -SalaTarském r asne- 
šenícb snémŮT králorstrí Uberskébo. 

XVI. Století. 

Anno 1557. 22. Loco Conventus de Szalavár peragat 
interím executíonus Capitulum Veaz- 
prímiense. 

1563. 53. Abbas oiittat daos Conventuales Stí- 
getbinum pro Testimonío fidedignos. 

1575. 17. Eju8 deaoiatí loco in Comitatibus Si- 
megiensi, Szaladíensí et VeszprimíenBi 
procedat Cap tulnm Castríferrei. 

1588. 46. Ex Protocollo Abbatiae et literis faciat 
Expeditlones Capítolum Castríferrei, 
aut Constitato Abbate, Conventoa re- 
stitaator. (Toto obnoveni opalatví stalo 
se, dle chronosticbu na dveřích klá- 
šteru, r. 1594.) 

1596. 39. Szalavár Abbatia conferatnr Ludovico 
Ujlaky, Praeposíto Castriferrei. 

Digitized by LjOOQ IC 



327 

Amo 1598. 38. CoDveDlos Abbate provideatar, restaa- 
retor, sigillani sibi conficiat, et ezpe- 
ditiones facíat. 

xvn. století. 

Abdo 1601. 29. Caslellum de Ssalavár necesaarus fir* 

melar. 
1618. 35. Praesídíum de Szalavár, Canísae oppo- 

situiD, nátura ioci paludiboa circum- 

septum, Austria maniendum reoipiat. 
1625. 20. Ad eJQS manitionem deputantnr omneš 

Comitatus Cii-Danobiani. 
1647. 45. 60. 71. Abbas Slephanus Rohonczy 

depatalnr ad Gommisaionem Jaarinien- 

sem; depatatur ad reincoiporanda 

Bona in pignore ad Austríam poaaeaaa. 

Capitanena de Szalavár a PiscaMonibus 

abstineat, et Abbati de damnia satis- 

faciat. 
1649. 99* Abbas de Szalavár depnUtur ad Cen- 

auram Ratíonum de ProTentibns pu- 

blicís. 
1655. 3. In Szalavár equitea 15, peditea 100 

teneantur. 
1662. 22. Ad monilionem Castelli et fortifícatio- 

nem coovertatur aubaidiom contributio- 

nis militaris. 

xvni. století. 

Abbo 1731. 8. Abbalia Szalavár restaurelnr, adminua 
qninqne relígíoaas peraonas teneat, et 
expeditiones faeiat. 
1802, 18. Abbatia Szalavár a Praelatnra Oott- 
viczensi iadependens reddatnr. 



d by Google 



priIíOHa II. 

Etymologieko-bistoriefcé p^^ědnám o sIOTe* H o I aft^ 
s ohledem na Slayo-Yenety v If alii« 

(Yyňaté z obSirnějgfiio spisu pod názvem: Procházky t za^ 
hraaé slavské ifetí.) 



I. Holub u Slarjanův. 

Pote. Gol§b Got^bica-Golemb Golembica. 

Dobrovský klade holub bimí drousyllahaé kořeny, 
Cak i Lindě a Bandtliie; podle naieho zdáoí však žád- 
ného slavjaoského slova kořen ze dvou syUab nezáleif;^ 
viecky takové zdánlivé kořeny dajf se pravidelná roz- 
ložili a na jednu syllahu uvésti, a viak i dvonsyllabaí 
kořenové nějaký logický aneb physický pftvod a význam 
majf, jehož Dobrovský neudává. Jarník, Etymologícon 
str. 140. odvodi golob^ golohica od gol^ holý t j. nahý, 
bez peří; SiSkov (Vergleicbang der ear.< Sprachen) 
mluvf: j,že prý pták tento jméno dostal bud odtud, že 
z vejce cele holý a nahý vychází; buď od modré čilí 
sivé barvy, která divým holubftm vlastní jest a v ruštině 
golubuj sluje*^ Než známo jest, že jíž ve vejci mladé 
holoubě není holé, ale^ čmýřím (ílí pápeřím oděné, pakli 
ale holiý Jarnikovi a Šiskovu tolik znaií^ co aeopeřený^ 
platí to netoliko o holubích, ale o všech plácích, aniž 
zřejmo pročby a jakby se odtudto pro samá toliko 
holuby loto jméno bylo mohlo utvořiti. Ruské přídavné 
slovo holubyj není pfivodní, ale od samostatného slova 
holub povstalé, tak jako nejmnožáí názvy barev ; k. p* 
vrána a vraný, myš myší, ruda rudý, sněh sněhový 



d by Google 



M9 

snéiný, popel popelová popeUitá popelná^ duha dubová, 
n^be nebeská atd. A dejme tomu, žeby holab od ho- 
luh^ pochodilo, oláska vždy sfislane, odkad opět holubyj 
snik a kořen vxalo? Jnogmann ve Slovníku pod člán- 
kem- Ao/ud toto pfie: ^lovaoiae holub et halub, radíx 
peregnrina, coof. colu-m-ba, obi rbinesmus, oonf. maď. 
galamb, forte compoaitum ex ^a, conf. scandín, lomr^ 
Tmtbe,^ I vízroeie sdaliiby nebylo možná toto ^eret^ma 
na domfisHoa Kméeiti ; my aspoň jistou kojíme se v tom. 
nadějí, která se na vlaské naší cestě až v jistota » 
v. ne^vy vratné přeivědiení směnila. 

Kořen slova ho-lub, ho^lubice jest IJub^ Ijúbieů^ 
odkud Ijubý^ Ijubezný^ Ijubost^ Ijubao (láska) IjubUi^ po- 
IjtMtiy lobixatt\ tdybka (rusky usmání;) česky: libýy 
líbezným tíbost, tíbiH, poUbiti, libati, líbacka (Plitter- 
wochen); jeuž znamená: euperey desiderare^ amare, ba* 
siare^ oscularí^ ampleetu coire, fetare^ fecundan; sr. 
sanscrit. lubh^ lubha^ lubhyati lábhitum; lat. libet^ lubet, 
ItUdo^ libare^ praelibo^ illibaíus : lupa^-lupari^lupanar; 
angl. hv^ love; anglosas. hrfe^ holand. lifdé^ staraném* 
leibe^ leive^ novoněm. Liebe, — Předložka A, ho, ha^ 
90^ ffi k, ko^ k«^ hu^ jest snáma, ona se udržela ve 
maobýob slavích: k, p. ha*vran, bo-mole, ga-rasda, 
ko^rmontití, Ko-oel a jest s předložkou «, «e, aou, serb. 
««) ras. 80, řec. auv lat. co con, pflvodně totožná, ant 
hf k^ 8y sr. £r-erz, C^or, xS^rdce; holub jest tedy co 
«-Z>tt&, sotdjub, ipoltdfub. Ve slově holub gol§bieB\ sice 
I Ivrdé, ve slově pak Ijub^ Ijubice měkké, oboje však 
/ i / netoliko ěasto se směňují, ale některá slavská ná- 
řečí k. p. české, rosdílu mezi Z a ^ ani neznají, anobrš 
I ve slově Ijub jedině potobmo na následující t čili 7, 
ju měkké jest, které ju též jen v některých nářečích 
se nalézá, v jiných pak co čisté se vyslovuje, k. p. 
briucho brucho břicho, čjudo rudo, čjuju čujem čijí, 
pljnja plojem pliji: a pak v některých nářečích slavjan- 
ských s rhinesmem se vysluvuje jako % §, k. p. dub 
d%b d§bu; odtud lub^ lubica Ijub^ Ijubica a lub l§b Iq» 
bica^ holub gal^b. Více podobných příkladův máme, kde 
jedna a táž hláska v témž slově v rozličných nářečích 

Digitized by CjOOQ IC 



330 

i měkce i tvrdé se vysloTaje, k. p. české vnidi a ně-> 
Icterýeh SlovákAv vňub^ vniUri a vnutri vnitry nuchattf 
nuohati^ dálOf ďjalo^ dáU dálej\ táhnu tfahnu^ maso 
n^aso tak i lub^ Ijub^ holub. Polosisvití ValsehoTé a 
Balhaří to začátečné I vyneeháTajfee říkají jub, jubU^ 
Jubavo^ místo Ijub, 

Že holub, holjub smysl Ijuheni a mUovánij UbátU 
a oelovant čili hozhávám má, to potvraují ty nejstarif 
a nejoblíbeoéjší národní písné a způsoby mlnvooL Sr. 
^lovar Acad. Ruské pod článkem : 

Lobzať^ ohlobyzah cjeloTáf, Luh. 7. V. 38. ^Oblo- 
bysaie nogé jego (líbala noby jebo).^ 

Lobzanife* cjelovanije, přivétstTOYsnije; Lukm 7. 
V, 45. „Lobzaníja mí nedal jesí.* 1 Petr 3. V. 15. 
^CJelújte drog druga lobzanijem Ijabve.^ LomonosoY 
íobzaníje jmenovité o holubích ožívá, řka: „1 čiatych 
golnbio lofozanije — Ljobvi javljatnt tamo vlast." 

Ljuby0 silnaja Ijubov. 

Golub^ ínogda umalitelnyja slniaf vmésto nazvanij 
privétstvenných k tomu i drugomu póla. Golabčik moj, 
člolnbaika moja. 

Oolubec* rod osoblívyja pljaski v kotoroj prygajat 
{skákají, místo proméňají) črez nogy nazvanyj po pri- 
mem pésní, v kotoroj slovo golubeo často povtoijajetsja. 

Srov. OleshOj Piesni lado^ str. 405. „I vykreiu 
holabcia — Čí nezvabla molodcia.' 

Prigolubivaťs laskal koga, prígolubit ditja. Tento 
krásný výras, přiholubit, místo objímali, obtuliti často 
se ošívá obzvláště v Maloruských zpěvankách| k. p. o 
Oleska: 

atr, 194. Oj ty movyi míj lubojika, ščo ja tebe lablu, 
A ja tebe, míj luboútiu slovamy holublu^ 

218, Oj znáti, znáti, kdo koho lubit, 
Blízko sidaje i priholvbiU 

355. Ta ktož mene poialoje, kto mjá priholubitj 
Nimai toho milenkoho, Sčo ho aerce labít. 

381. Peráes mene holubila, samas mi mofila. 
444. Vezmi mene pnholubi k sobi. 

Výrazy Lub^ Lubko^ Lfibka, Luboňko, Lubeňka, 

Digitized by LjOOQ IC 



331 

Luhica a holuh^ Saslo soujmenná a totožná jsou y týchž 
a jiných slarských písních a snamenají milence: jako 
naproti tomu Néluh^ Neljub nemilovnika, nemilovance; arov. 
Oleako^ bít. 362. Oj oe jdy Inbko ne jdy hotabko* 
31. Ho}ode&ko hotabeiko ratnj mene 
I mora. 
217. Oj %t cbtopSíno si vyj hotobočkal 
284. Šo ty mene moja maty za neluba dala ? 
A neluba hirka bnba, hirsa od pelono. 
358 Oj cy harasd cy neharaad, my 8 ne^ 
Ivhom bude? 
ČelakoYský, Slovanské písně : 

I. str. 94. Ach čtož ty golubéik ne vesel sfdíš? 

Poteijal golubku bojarskoj stuga. 
h str. 116. Vdoli po uiicd molodbik, 

Vdoli po širokoj golubéik 6aato pochižival. 
IL atr. 88. Ty moj sizeňkoj, rooj bčlefikoj golubéik^ 

Na kogo menja goluhku pokidsješ (rua.) 

II. str. 182. Kakvo sam Ijul^v zaljubit (Bulhars). 

(Jakou jsem milenku samilovat)* 
L str. 75. Já se urobím v bílou holubicu. 
11. str. 9. Jen se na mne nehněvej mftj zlatý holoubku. 
IL str. 13. M6j zlalej holoubku podej mi svou ruku. 
Moře bysme vyvážiti museli, kdybysme přitočili 
chtěli všecka ta místa z našich národních písní, kde 
je řeč o holubu a hrdličkách, téměř vždycky v ohledu 
na lásku a věci ku milování přináležející, jako jest 
▼ěmost, nevinnost, tichosr, krása, něžnost, Čistota, stud, 
naanželství, líbání, objímáni, milování plodu a dítek, přátel^ 
příbuiných, vdovství, tanec atd. Pod obrazem holubĎv 
představují se něžně ňadra panenská, k. p. v oné srbské 
písni u Čektkovakiho L 

Tu biašě zaspala děvojka. 
Pod glavom joj snopak děteline^ 
U niedrima dvě bělá goluba. , 
Holubice slouží za příklad manželské věrnosti i po 
smrti manžela, sr. Oles. str. 444. 
Aj za horoju za vysokoju 
Tam sedit holub i s holubkoju, 

Digitized by LjOOQ IC 



389 

OJ Bi^t% oni toj oili^Qt sía 

Sivými skrilciami obijniiJBl sia: 

Nadletív orel s čornyji chmary 

ReibÍT, roaihnaY holoby i páry; 

Holubka sadit, želibiio bodá, 

Sčo vie 8 holobom lili nebud^. 

^Siva bolubko ▼ iboi ty dafaješ, 

Cy oe na vrodu 85o kraaaa majái?^ 

áčoi my po vrodi, po molodostí, 

Koly ne mája ni ▼ kim milostí. 

gOj majei bo ty sim par bolobi? 

Vybersj sobí, kotryj ti lubyj^ 

Oj najie bode drajciat i 6tyry, 

Mema takobo, jak mij bav milyj. 
Této podobná, ne však manželku, ale matko títboíi 
vyobrasttjíci, piseA ruská, jest o Čelak. H str. 103, 
kterou xde t českém přeložení zkrácenou postavíme: 

Jak to na dnbku, dvoje holoubků 

Milovalo se, celovalo se, 

KHdly sivými objímalo se. 

I přiletěl ttt soholik jasoý. 

Holuba ranil, zabil sivého. 

Tu se roztouží, želem zavrká 

Holubička sivá pro holoubka. 

Promluví mladý sokolík jasný: 

^Neplač i neplač sivá holubičko, 

Sívá holubičko, pro svého holoubka. 

Já ti zaletím k moři sinému, 

Přinesu lobé hejno holubfi, 

Vybereš sobě holuba sivého." . 

Promluvi sivá tu holubička: 

^Nelef, sokole, k moři sinému. 

Aniž hoň ke mně hejno holubfi: 

Víti mi jiný sic bude věnec, 

Však holoubátkům nebude otec*" 
Z té příčiny, pro manaeUkou věrnost^ Egyplčaoé 
vdovo pod podobou černé holobice vyobrazovali, ani o 
nich vdovy, více se vdávati nesmějíce, službám nábož- 
ným se obětovaly. Ve slavjanských zpěvankách zajisté 

Digitized by LjOOQ IC 



333 

iádný plák se tak éasto nezpomfni, jako holub, a to 
vždy T zamilovaném smyslo, co obřas, co podobenatTÍ, 
co Krcadlo lásky. My jen nSkoHk dflkazfiv bez pracného 
liledáDf, jak se nám namanou, zde pHyedeme z vydanfob 
posud sbírek. V Oleskové sbírce: 
iitr. 308. Prílítajut holuboňki : 

Kaiut šo nima diroňki. 
313. Po nad horu vysokújn holuby Ktajut. 
354. Oj dež taja kerny5oúka $čo holubka pila, 
Oj dei taja dÍTČínoňka iSo mene Inbila? 
379. Sedit holub nad todojo, holúbha na kladci, 

Skaži méni moja milá, š(o tobí na hadci. 
384. Sivyj holuby sivyj holub si?yjia hohhka: 
Mílyj otec, miia mátí, milyjiaja lubka. 
Dva holubi vodu pili, dva kalamutili, 
Bodaj toti neskonali čo nas roz!u(ilt. 
384. Ja milému iskazaia : pomabaj Bib lubku f 
A vin druhu ojibmeje jak holuh holubku. 
402. Poletila sivá holúboňka ta, vid hohjtbonka ^úl. 
(V této písni se slovo holubonka 21 krátě 
opětuje !) 
414. Ne budíte íiolubi na chati 

Nebudíte milobo v kimnati. 
401. Za rikami, za vodami 
Pje holubka s hohbamiy 
Poletila od holuba 
Kotoromu bola luba. 
Tak i v polských písních tamž: 
«tr, 115. Na wysokim d^bie golqbecek siedziat : 

Kochajmy sie stale, aby nikt nie wiedziaL 
156. Lataj^ gol^ie^ jeden nlema páry: 

Jak 2e cie mam kochaó kiedyá bardzo starý. 
161. Z tam téj strony wody lata golqbecek 

Nie widač, nie ^ychaé gdzie moj kochane ček. 
166. Siedz% sie gol§bie na d^bie^ skubáj^ mech, 

Kto nie kochá Macieja bodej zdech. 
Ve sbírce Žegoty Fauliho, sir. 111. 
V Porembie, w Porembie 
Pasta panna gol(bie. 

Digitized by LjOOQ IC 



334 

Popov, Rosyska Erota: 

IL Btr 73. Letit sokol is nlicy Qolubuika iz drog^a 

SletalUja, ejelovaliBJa. 
III. Btr. 14« Létal golub po dolině aam Torknjet, 

On aiztt avoja gohibuiku áukajet. 
SroT. MoraTfké písně od Sušila: 
8tr. 13. Vyletěla holubénka z bílého sláda. 
83* Milovali jame ae jak holubův pára: 

Kdože náa rozvedl nech ho P«n Bllh kára. 
97. Na horách, na doláeh coai se tam bělá, 

Holubériky bílé, nebo snahy ležá. 
Zpevanhy Slovenské zaplaveny jsou cele jmény, 
obrazy a výrazy od holubův půjčenými. Již při tak 
zvaném Vajaném čili Svato-Janském ohni^ opěvají ne 
holubí, srov. 
I. 16. Jano Jano Vajano : 

Přiletěla holubička včas rána. 
18. Na roztoce, na potoce, dva holúbky vodu pijá, 

Tak ae oni ahovárajú, koho oni sliičit májá. 
30. Buď zdráva dušička, sivá holubička^ 

A odpust že som Ti bozkou tvoje lička. 
94. Na Hošovakéj věži dva holubi sedja, 
Ludlja jim závidjá že sa rádi vidjá. 

108. Už jinde hrkutá moj milý holubec, 

109. Sivá holubička po Dunaji plývá, 

Z velikej lúbosti rada žalost bývá. 

Milovali jsme se ako holubičky 

Rozloučili jsme se ako laštovičky. 

Tak sme se suhajko my dva rozletěli, 

Jako té holubi keď mezi ně střeli. 
121. Zostaň zdráva, zostaň, holubičko moja* 
198. Čo že sa ti. Milá, má láska neliibí. 

Však ame sedávali ako dva holubi. 
300. Mám já jednu holubičku^ ona večer kvílí r 

Choď domov :/: přjíde k tebe Milý, 
II. 6. Má on doma tří dcerky 

Pěkné jako holúbky. 
16. Vyletěla holubička z vysokého okenečka. 
113. Holubička sivá Ijetala. 

Digitized by LjOOQ IC 



33^ 

245. Vím já áé^he krásné jako ta hrdUcka. 

294. Z nst bych ti dáral pít jako holuhicUku, 

281. OtTorže mi milá hoMenko sirá. 

298. Viděla jaem mého holubka sÍTébo. 
A mfiieli smutek nad stračeno a milenkou proniká* 
▼ěji vyobrazen býti, jako t naSíoh Zpčvankách t srcadlo 
holabŮTy k. p. 

I. 8tr. 347. Dora, hora, bielá hora. 

Na tej bore bielá skála, 

Na tej skále holab sedí, 

Blíži sa mu střelec mladý* 
Ach ty střelec nestrílaj ma, 
Malý osoh vezmeš zo mňa, 

Nožičky mi zmeravely, 

Křidélka mi opršaly. 
Krev mi v žilách zmeravela, 
Zpráhly všecky kosti téla, 

Smutek zemdlel všecku síla, 

Bo som ztratil moju Milii. 

II. str. 238. Sedím jak hrdlička na suchém konári 

Smutné si zpievajíc v svém velikém žjalí* 
287, Truchlím jako v hoře sivá holubička, 
295« Sedim jako samotná hrdlička. 

Volám i kdes má holubička. 
370. Za horami na dolině 
Sivý holub vodu pije. 
Pije matnou v velkom žjali; 
Že mu Mild Němci vzali. 
Pozn. K porozumění tohoto verše srov. Krman^ 
Agenda Ecc. 1734. str. 73., kde toto stoji: „Slušná 
yčc jest, aby vdovci lehkomyslně nezapomínali na man- 
želky své, však i to nerozumné hovádko, když tova- 
ryše svého ztratí, smutek po oěm nese, zvláště o hrdlič- 
kách (holubích) se &te, že, když tovaryšftv svých zba- 
veny bývají, na pustá místa a do rozsedlin skalních se 
oddávají, když pak z nich vyletuji, neusazují se na 
místo zelené, ale na dřevo suché, aniž pijí, leiby prvé 
nožičkami svými vodu zakalily^ vždycky pak smutným 

Digitized by LjOOQ IC 



936 

hlasem BTým toniení sré pronáSeji.^ I jako obrac ftevin'* 
nosH jest holub, sror. Zpévtxnhy I. 

Holabíčka sivá Deurobf ikody. 
Sadně na kolejka, napije sa Yody. 
SroY. Woieiohiego PíeŠDÍ lado, I. 73. 

Na tej mogíle, wyrósi ci d%beček, 
Na niej bíeluohny siada gol%be5ek. 
j^Pozn. Dossa, níewíoíe zabítego, prsybíera sawss« 
postač hMego gol^bía poálag wyobražoi luda nassego,^ 
Prijménf holabicc dává' se někdy i pokrevným a 
přátelům, ano i mniikám (pro čistota), vdovám a sirota- 
k. p. 
Ni bélajo golubaška, sestrica. Čel. I. 100. 
Ach téSčeňko hoíaboňko. Oles 496. 
Družkám golubočkam. Popov. II. str. 34. 
Óemička golubka zalílatsja stezamí. Pop. IH. 7. 
Udovičice golabičicel Vuk. L 82. 
Ža goroja vysokoja golnbi litajat: 
Ja otca, máti nezaznala, a moža nemaja. Čel. I. 156. 
I ve starších slavských zpévích holabi často se 
zpominajf v ohledá lásky, tak íe nékdy obsahem a osnovou 
celých básni jsoa^ jako k. p. Drevntja Buskija StíhO" 
tvorenija : 

str. 46. 47. Dobrynja po aluSam stréljajot sizych go- 
labej, 
U molodoj Maríny Ignatjevny ^ 
U neje na choroiom vysokom terema 
Sidjat tot dva stsyja golubja 
Calajalsja oné, milojutsja, 
Želty nosimí obnímajatsja atd. 
A koma není máma to KnUodvorekém Rukopisu 
ona piseií o Zbyhoňovi: 

Poletavá holab se dřeva na dřevo, 
Žalostivé vrká hoře viemu lesa. 
Aoh a ilobný Zbyhoh ehvati holubieu atd. 
Viecky tyto a nesčisloéjíndido nepřivedené slavaké 
národní písné potvrsoji pravost našeho iřídloslovf,, ie 
totii ho'lub ho^lubioej tolik jest Jako ko neb aot^lfub^ 
ko neb aou-ljvhice; némeeky Oe-lieb, 0e4iebter^ Oe- 

Digitized by LjOOQ IC 



S87 

lieh^iě; lalnsky c<Hxmorf cfHmana; pofiěradi pak Z a n 
6ftsto ae zaraéňuji (k, p. lebo alebo, nebo anebo; Hce 
niee;^ ftóámenie zlamenie; alunee, sol, Sonne; libare, 
iiéimeekÝ bippen, Cbild Kínd atd.) patři seai i s-na^, 
B^nnhUi^ B-nubenicůf kloré se q SlOTikAr krom tobo po 
dnes skrse s-Ai^, slúbenic€y slubenicOy zaslubemca yyslO'^ 
Ysjf; s niaiiJž stejné jest ném. Ge-lohen^ Ver-lobte, Ver- 
Uěhte^ Ge-lúbde; \bK nupUae (sr. libadka PlitterwooheD)^ 
núberey connubium^ jejiebž všech kořeo jest Ijídf, 

Nemůžeme při této přileíltostí mlčanim pomínonti, 
že i T dějepisu Siavjaoském holub několikráte co sna* 
menítý úkaz se sjevnje. B. 946. ruská koéžna Olga 
obležené město Korosten skrze holuby zapálila, jimž uá 
křidla a nohy sirku a jiné obDÍvé věci přivázati dala ; 
srov. Nestor, Uetopis. — R. 1683. dne 18. října, když 
SoMůéký Turky při Vídni přemožené v Uhrách pronáele- 
doval, u Parkanu dnem před svedenou nešfastnou bitvou 
posadila se bilÁ holubice několikráte před jeho proti 
nepříteli táhnoucí Tojsko: Srov. Bri^e des Kůnige von 
PoUn Johan Sóbieezhf an die Kónigin Marie Kosi-- 
máře wáhrend dee Feldzuge von Wien^ Hetíbton 1827. 
str. 111. — R. 1709 když se o manželství ruského 
oeeaareviSe Alexeje s Rrunsvicko-LInebursko-Blankenbur- 
skoB kněžnou na hradě ve Wolfeabytlu jednalo, bílá 
holubice vletsi do museum posadila se na zeměkouli na 
to místo, kde ruská říie vyobrazena byla. Na tuto pří- 
pndBOsI složil slavný IMenichý (Leibnitz), prárě přítomný, 
následující epigram: sr. Leib. opera Genevae 1768. 
Tom. V. str. 309. 

Áugurium Columbae 1709. 

Blankenbargiací musaeo in Prineipis orbem 
Signat olivilero laeta columbn pede. 

Hioc Scyihia in campis, illinc Atlantis in undis, 
Scilioet ^t natos utraqne regna colent. 

nHfk.dflřoře- starých RusAv, piáe Karamzin I. 10., 
byly MoblQce^ nebo Rosové (ovšem viickni SNrT0vé> 

Kollirory fpiij, 10. 22 

Digitized by LjOOQ IC 



>38 

milovaU tylo ptáky jií od «ltrodáf»toh čart?." (M*adt0 
viděti, jak ze klubia národa váien j«8t ten výrax ^0- 
méiiského v Hiát. o protiv, k 44, atr. 126, kde mlaví 
o tpfoatnoati naieho holubičího národu, i Baaové ▼• 
sUrsleh 5a8Íoh maao holubí jísti ae oetýf^iili, coi aé- 
kteří plipiauji toina, ie u křestaa&v Duek 8. v obrau 
holubice ae představoval; my přičkiu toho výie kladomep 
aoajíce, ie v« ataroiitooati i jiní národové holuby, sn 
svaté je majíee, nikdy nejedli, anii je kdy aohválné a«- 
bíjeli, jakož o tom avédči Xenophon^ Diod. Sktdus^ 
Clemena Aleaandrinus^ Hyginua a jiní, Srov, i holabi 
v Benátkáoh, Ceatopis str, 95. 

II. Holub u Římanův 

a siuiai spřízněných, jim podmaněných nd) soused- 
nich národův. 

Od slavjaoskéfao luh^ Ijub, JýiAa^ kihljulK, go^q^s 
poljuby pflj5ili ňimaaé své co-lumba^ poriumba^ eolumbus^ 
palumbu8^ palumbes. Předložku ko Latiníci atee téi máji, 
nikoli ale předložku pa^ po, což samo již avédeotvfm 
jest slayjanskosti slova palumb, pí^lub, paljub. Ze akav- 
ako-latinskéhp golub^ eolumba^ povstalo celtioké a va- 
liské kolommenj kolomen; bretaooké kúulm; isiandaké 
kolm; skottské kolom; skandinávské lomrr (s vyne« 
cháním předložky go^ ko)\ albánské kolum\ oikanaké 
golumboB; samojedaké gvlju. Ze alavako-lathiského pa^ 
Ijub^ palumba povstalo španělské palomb^ a valasko« 
rumunské po-rumb^ které u obojího národu holuba zna6í 
netoliko lesního^ ale vůbec každého, nebo latinské co^ 
lumha tlumočí se ve španělských slovnících skne por 
loma, v ruoittBskýoh akrxe porumb* 

Jako u SlávAv holub chybné odvozován ode vše*' 
iijakých nevhodných kořenAv, tak i « Latiaíkfiv slovo 
coluniba a palumba. Varro R. R, 3, 7. praví : „Co- 
lumbae a columinibus adpellantur, quod propter timorem 
iiatoralem summa loca in tectis eaplent.^ -^ Mnocl ptict 
ještě plašší a béaUvéjší jsou, aniž ae tak skrotilí dajf 

Digitized by LjOOQ IC ' 



jako holttb, anii klcdi liolvb vi«dy nejvyilí miata. Mli 
Méšaéjif Jest ^ái^á ScheUerúv, L^p, 1804. L p. 1971. 
^Colamba reroiotiilíob a xoXifx^ov urinari, iiaUre: oad 
dass die Tanbea »€^ «ani« tiadeo, í«t bekaiitt!'' B^byi 
kaeboy a jíni t^bí pléd m jailé (aatéji koapidi. — 
falnáibea odvodí /o. Fom od icoXXcad^att vibraro, mo- 
'veríy palptUre^ jini od it^oux, icsXXoc fnacns, lividoa^ 
«roT. naše plavý, plavák, aivák. 1 toto Baiím sddafiii 
ckybaé jeat. RianaB aobé pN avéoi columba a pahanba 
«eaH&ie pomoci^ aiiii pravd coaty oajUiy noobrátf>Ji jo 
ke Slévftin; proéby pa^lumha jký kořen aiéio oei oo* 
iumba^ aaC Jedoo uiamenaji? Pa-loaiba jeat aaie Po-Uab| 
f o-ljubek, Po-ljabiti amare, oaeulari. 
Iii^ Jako jaaie ve aUvjaaakd poesii aaiyal láaky a Ijobeaí 
^o clové haltib vlády apatřili; tak to aamo oacbáBfine i 
v MDabýoli pfSrodosj^ytatefa, mythologických aeb báaal* 
«kýoh apiaecb, aol hoM v řacko-fímaké mythologii 
Venuši poavéooD byl, a víody, bod v jejím tovaryistvf 
mesi nymfami a droiicemí, bad ve spřeli vfta její ve-* 
.zoucf, j€j spatřalome. Nabude neaaaimavo uékteré svédky 
o tom riyaeti. Sr. Fuigmtíi Mythologieoo, Lug. Bat. 
J'74d. p. 670. ^la Veneria tnteltm columhaa poBoot." 
3oh. SMeni de Dm^Syr. 11. S. Sacras Veaeri oolaaibaa 
fttiase poBii aoíaat. Bjnsdem Deae qaemadmodam miaí* 
stree habilao faeraot: dočet optime bistoria ílla de oci^ 
lumbis drca Erycem montem íb Sicilia volitaotibaa.^ 
i) téchto hoMieb eryc^skýeb via Áthmuieum DezptiiH 
sapk, L. 9 p« 393. edit Gasanb. ^Ad Brycem Slcíliao 
moatem stati quidam aont dioa, anagogaa vooaat, (pro<» 
feotioBem^ exkam) qoibaa ajoBt Venerem ad Lybíam 
díscedere. Naliae taoe oirct eiim trastům colwmbae ap- 
parsBty tamqaam abeaBtem perogre Deam comítatáe. Nobo 
post die qeod lempus batigogia (roditaa) nomiaaat, eo^ 
iumba ex marí aaa provolat ct ia doae templům se ro<» 
cipit, seqooator mox aliae« (.Eryx bylo méatečko v Si- 
cílii slavné ctéafm VcaBÍe, odkod i jeji iméao Vanna 
Erycína). Autocrates tradit Jovem, cnm viryÍMcm, BOOttao 
Phtbiam, íb Aogeio deperirel, in ooluinbae figaram ver« 
sum ftisae.'' ^ Týi L. 14. p. 655. „Cypros (ar. VcBaa 

Digitized by LjOOQ IC 



«4é 

CýpnV) babel exímías cohmbas^ Slnia fometoB pavonet.^ 
I na oatrové Salattiné, jekii VeoiiSi aratý byl, bylo ne- 
aSfilné miioialvf helnbAv }( ke oii ohováno, rovnéí t 
▼ mésté fapb09. Sr. Ándreaě Bajer^ addítameDtani ad 
Seldennm: ^Rapertus oatendtt fabutaoEi de coluaibia, Y«- 
nerís aacria cnrrnmqae ejas gemnMiím sobeuolibus et 
aoacepta domina avoíaoUbna, val nna ovo ioaídaote, poat 
alíqoot diea Deam Syríam excludeiito, ortam a Sendra^ 
midej Veoere illa sire Astarte Derootao fília traxiase, 
ntpole de qaa historici tradant ad Iooubb * fiiiase expo- 
sitam (ande origo Venerís e apnnia aiarís) el colooi- 
barom alís fotan, eoagnlato laoto «z paatorun mapaliia 
anrrepto ab iiadem nutrtlam et posl mortem colambís 
coDsecratis boDoralam.*^ V řoM Syraké a Bat^lonabd 
znaDiená Semiramia (sr. rranc. ramter) bolnbícf, svláatir 
leanfy colamba moDtana, an( Téřeno, žo alaYná Soníramia 
po smrti v holubici proméněna. Calepini Diotionar. p. 
371. „Colambas esae tn iQtak Veneris^ Idoo foetiim patant^ 
qliia foeini semper indu)gent«^ U Uomera alaje Lad* 
(ili VeDiiše matka hohihův, tak i n SUHia Tbeb. IV.. 
2&5,^Qaos Pharís volaommqae pařena Cythereia Meaae— % 
kn kterémní verši Lactantíoa následující posnamenáni 
připojil: „Qnee causa sit, qood Venaa cohimba delectata 
sít talis est. Venns est Cupído, cam.tfvodam tempore, 
▼oluptatís gratia ín qnoadam deacendisaeifl campoa, las- 
čiva contentione certare eoepernnt, qni plua aibi gem- 
mantes colligeret flores : qaomm Onpido adjntas molnli* 
tate pennarnm, poateaquam nttnram corporís roiatv 
snperavít, Tictns eat numero. Peristera eaim Nympba 
anbíto oconrrit et adjurando Venerem superiorem effeoit 
com poena sna. Cupido aiquidem indignatua molaWl 
poellam in avem, quae a Graeeía Peristera adpellatur. 
Sed poenam honor minuit. Venns namque eonaolatnrá 
pnellae tnnocenlis traualignraltottem, eoUmlHxm in tuteia 
sua esse mandaTit^ U tdhoi Statía i. Syl. II. 102. 
mluví Gnpido k Venuii: ^Híc nostrae deflevit fáta eo-> 
kimbae.^ SroT. téi 

Catulue 27. 9. Dt albulns eolunéukia IHoimu. 
VtrgiL Aen. VI. Tom mazimns heroa (Aeneaa) nmteraaa 
(Veneris) agnoscit aves. 

Digitized by LjOOQ IC 



t41 

Virgil. EccU 111. P«rto nieae YeMri biibI ■raiiera,*iiani- 

qae dqUiví 
Ipse loeam, ftérMe qaa ooni^Miere cohimbw^ 
Ovid. Met. XV. 598. Perque leves auraa Jnoctia invecla 

colanbifl (Vanus). 

'. 386. Cytherejades t j. Colmabaa. 

AmoTf IL 269. Quín etíam turdone licet míssaqaa columba 
* Te meoiorem doaiiDae teatificero toae. 

IL 650. Oaoala dat Capido blanda coUimba nnarí. 

P^tiřon, C. 85. p. 542. Domíaa inqaam Venua, ai ego 

hune pnerum baiiavěro^ craa iUi par ooi^umdartiiii 

donabo. (Baraiaiiiii nota: ^Appoaite, nam aoluai-* 

bae et palomboa Veneri aacrae erant.^) 

Propert. 11. 15. Bxeaipio Juoctae tibi aint ia aaioro 

Maaeuloa ot totum faemina coDJagiam. 
Tibttl. 1. 7. Alba PalaeatiDO aaneta columba Syro. 
Horat, I. Bpiat. 10. 5. ADoaimaa pariter vetuli notíqae 

columbi. 
(Colambi ide >= atarci chlipní, zafflúloYani.) 
Martial, 12. 66. Baaiam taai loDgum qaam anot rmptiáe 

columbarum^ 
— • — 11. 104. Da eolumbafim nuhi b€uia mílie, 

Baaia aie capí«at bkndaa imitata columbcu, 

13. 66. Ne TÍolea teoeraa praedaro dente columb<u^ 

Tradita ai Coidiae aiot tici aacra deae. 
. Pozn. Z tohoto poaledalho oápiao viděti, ie obé* 
továai holabŮT (eoiaaibae) knéiiai Veouaiaým lapové* 
seno bylo proto, 2e jí avatí byli (tak i u RuaAvjedeaí 
holubflv) ačkoli obétováoí leaaíeh holnb&v iilí hfívnákftv 
doYOleno bylo, jako vidčti o Pro|iaffee, 4. 5« 

Sed eape lorqaatae Venaa o refioa, páLumbae^ 
Ob meritoni aste Cooa gattora aecte focoa. 
PUn* 10. 34. Pudieitia ^lumkiě prima et neiitri nota 
adttUeria ; eonjngii fidem non violaat com* 
mniiemqtte aervant domam. 
10. 35. Palnmbea* Caoiua omaíbqa aimilia alqae 
idem, Irioo coufintar veran praetereaqiia 
IQ elanaida geaiita. liadeai caÉlitu taitc 
eaty at adnlteria nořte pmiiaDt. 

Digitized by LjOOQ IC 



34f 

1 roilifoá pfftaMi a piffodky MoMm nlfiiMkýeh 
báBofřAv dávaná akatujf na lásku a Yenuii, k, p. Ovíd.. 
Met. 1&. 366. CytherejadM colnodMie. Statí«0 Syl 3. 
5. 60. Diaoae cc^ombae. Honal. €am. 1. 39. 16. Mol« 
les ootombae. U PUuU Caf. 1, 50. Aiío. 3. 3. lOa. 
jeat pahimba oo poefalébovad aiovo, mo i toKk eo mu 
leaeCi cbKpaik ; Plaat. 6ach. I. 1. 17: „Doae iiMa»- 
ezpeolalia palumbem.'^ Plaat. in Poeo. 3. 3. 63 : yiNo» 
tibi paliiiBbdin «d areám osqa« addoxfamia." ApaK Met» 
X. 240. „Teaeo te neiin palumbulom.*' Jako a Sk- 
vjauftw jest čaaoslovo bolúbbomti, boloblébovati, při- 
boiabití, tak i a LatiDíkův columbare neb eolumbari, 
srov. Senec. EpÍ8L 115. „Ovid si qoís faemniae cirro 
eríspatae, labrís colwnhatur,*^ Ve obfémfeb, na oUáfíeb 
a peoícecb řiasský^b , Venuii posvécených, vSady se 
apatřnjí obrazy bolobie. Řiaiané stavélí stkvostné bo- 
labince, jejiohi steny hilou barvoa elfěeny byly, poné* 
▼ndi prý bolabi toto barva obivládté rddí mají, Srov. 
Paladius ap. C«lep. p. 271. ,|GoIaBsbaríun(i laevigatis et 
decdbatu psríetibns.^ 

Ze vÍ€bo tohoto, jak víditi, tři pravdy vyplýv^f : 
přednéj ie pravost oalí etymoiO|pae, holub od ^fub^ 
nejen duob slavské ale i NoMké poesie a mythologie 
stvrfeoje; po druhé^ ie Rfaiand své eolumha^ palumba 
ode SlavAv a to rhinexmujMch (i^b lamb)^ a aizujMeh- 
ne oixnjiclcb (pa, ne posdéjii po^ řikavšicb) pfljčili, a 
pak že slovo paluby pcdjub někdy i o Sláváv v uif- 
vénf bylo s tfm roadilem, ie bolab byl domácí, avatý, 
obrai čistoty a vdrností manielsbé, pátuh (oyni dnp- 
nák) lesni, divoký, obras cblipné, smilné, netřizené 
lásky. Holnb, colomba jest tedy podle nyndjdíbo ipA- 
soba mluveni to, co eouUb^ wumU^ co se spoln Ijubf 
a milajev palumbes jest to, co poííh^ poUběk^ pocalek, 
pooalnnek, pcbosk, babička, oo ae Ifbé a cellýe. Srov. 
Lei a Po-^leL — Odtodto nlo i to patrno, jak důleii- 
tou slniba pravá a střfilivá etymologie bistorii naiebo 
národa prokecati a Jarkové bleriiy avétla na jcjf tniavé 
atránky hoditi může. Nebo odtudlo přírosené zaviratt 
)Ko: io glovjaoé jii^ přod PIaotom, asi 200 let přod 

Digitized by LjOOQ IC 



843 

Kntlem, jlfté v Italii byd)«U a 8 Latinfky y souseds tvf 
a T« Tiéjemntf Btyteoiti ifli, Mf eele iielatinslié, odo 
SlávAT p4j(wié, plavo paijub pal§h pa^ltmba, již a 
Pkiiila utíféné nalétáme. To tamo poUnsovaU se mflže 
i o sliHrě holub gcl^ eokmba^ že, a5ko)i ae jak spojka 
Jbo, Cťř, lak i kořen lub lib (lubel libet) i v latine na- 
lézá, předce spoln • palumbem, od našeho, rolnictví a 
holnby od jakiiva milojfdho a pěstujícího, národu k bo- 
jovným a z loopeie iiYŠim StarořimanAm přešlo. Kdo 
rolttictri a a ním spojené lesnictví: tam holubi a pa- ' 
lamb. — V rolníelyi a ▼ kupectví více slov a známostí 
Latiníci ode Slávftv, než tito od ončch vzali. 

ni. Holub u Germanův. 

Zvnčka I ve slovci IJub (ho-lub) dvojí prominu 
▼ Evropě podstoupila, netoliko onu, již dotčenou, ie se 
▼e slavckořímské ře6i v ohledu na manželství v n změ- 
nila v Týránu nubere nubtiaě (ÍK nuptiae^ s-nubitiy 
mmby^ sttubenice^ místo htberů^ luptiaě; ale mimo to 
v géraianských nářečích směnila se zvučka I v ohledu 
na ho-luba v d, ř. Dubu, Taube. — U Ulphila go- 
Ihiefcáfao (r. a60) jmenuje ae holub Dubo ; u Otfrieda 
(r. 84jD) Dubu a Diuba; u Notkora (r. 1022) Tubu; 
▼ anglické řeči D&vě. Milovati čili Ijubiti Ijubost jest 
a Uiphila liubš ; o Otfrieda Hob, Hub ; angl. Lo9e ; od- 
k«^ patrno, ie Dubo Djuba Tubu Dove povstalo z lub^ 
^d, love obyčejným zTuček I a d zaměňovániin ; jako 
UZysses a 08u^cís\><s, tecrima a 5axp\>(xa, íacio řacero 
a boai0j Saxuo; Zuboký Mli s předložkou h-2uboký 
h-Aibina a srbs. ďobok dubina, debr; sansk. dubdubki; 
sr. /ief, íanfe; <opHí, tak i Jub bo*-tob a něm. Tub 
Taube, s nímž se i české dub^nák donp-nák lépo 
srovaává^ nežli s dnbem aaeb s doupětem. Tato vzá- 
jemnost mezi 2 a d i v Saaskrita se aaehází, sr. Fr. 
Bopp Věrfflšioh. Gratm. BštL tS33. 1. 8.16.: „Be- 
kannt ial der Weohsel zvnaehao d nad I Auch im 
SnmlBnt slebt ofi eia wehrteheinlicb orsprttngliohes d 

Digitized by LjOOQ IC 



344 

dem I Terwandler europUischer ŠpraelMfi gegeiriiber s. B. 
dip leachten dipa Lampe^ ist Xafxico, XoLpJzou; ; dAa 
tst golh. klk (Leich6 ?), ďa«<iii Séxo, dweí, lith. ;<!» 
(vienolika = andeoim) gaíh . ZjT* (i» elf. *wdlf, golb. 
tvalif).** Srpv. i saas* dak were, spleodere, a slov. 

Tento néinecký výraas Dub Taube, a skandmaTaké 
iom-r^ důkazem jsou toho, že pták tento původné bez 
předložky Ao, co, pa jmeaováa byl lub Ijub. 

IV. Holub u Řekův. 

U Řekfiv sloje holub 7Cspt(;spQ<;, holubice icsptcepá, 
kteréž slovo složeno jest z TCepi^oj =z praestans, exi- 
mius, a spoc zz. amor. Již Aristoteles toto zpozoroval, 
piše:^ »7cspt(;spá Tcapá to Tcspta^oc spťjtv, xueai 
7ap aXXiQXa^,^ My vsak první slovo ne Kegiaaů^ býti 
pravíme, ale TCsptcoí od icspi a GTOtó 6ili (Jt^xo), 
i(;a<o, a6 pravé oboje TcepwocSí > icsptíó^ jedno zna- 
menají, totiž praestans^ ezimius, exemplariS; exceileas. 
Druhá částka slova 7Uspt<;spov jest "Bpoi;, Bros, Amor 
od ápató amo, se kterým se srovnává naáe y«rd, JaroBtj 
jarý, t. bujný, silný, mUdý, milování hodný. Zdá se, 
že zastaralá předložka ka, ho, ko^ lat. co, con sékdf 
í zveličení a povýšení smyslu znamenala, srov. vran 
vrána černý a havran černéjlf, tak jako syni před- 
ložka ard anebo pře, přemoodrý, přeraondroat, pře- 
slavný^ odkudž naše ho ve šlové holub odpovídá řee* 
kérau Tcept ve slovo 7cept<ss(>át ; řeckd pak Eros jest 
naše Ijub* Perísteros jest tedy Arciljub, arcimil.* 

Druhé jméno holuba a Řekftv jnst phába, phoBsa, 
phaU09y původné od 9U(>) <puT€U<.>, 9UťJtc; lat. io, feo, 
feto vel foeto, batao (u Cicer.), futno, faetos, fecando 
feeundvs femína; akw. býti, budu, bytnoat, obývám, 
baviti se, zábava, bábé (=dHé), baba, babice, babiti; 
ind, bhu, blmve, bhtfvaaa. K tomuto prakořeni patří 
i řecko-lat. bazíare, bazínm ; alav. bozatí, bozkatí t, j 
KbaH. ArtemidofBs Oiieicoer. L. 11. 20. praví, že 
»<paWQtt znamená meretrioea, iC8pt<;«pát pdi čialataé 

Digitized by LjOOQ IC 



845 

Sdedsí mttky^, «róT. holub • poljúbj cohmba a pa^ 
hmba. Se ílovy |>Aflř*, phasaa^ pkaUos, phamon, u 
Arialophana PÍ. 1011. kaUim, xdá se i jméDO mésta 
cyperského Papko» ye svacku státi, Venuší poUTěcenébo 
a ptfiekýai dévkani povéstného. Sim Zeus navštívit 
panna Pkthio v siésté Achajskénr Aegiam, t podobieni 
boluba^ Anakreon Batylovi miláčku sTému poslal holu- 
bici koopenou od Aphrodíty, bohyně lásky, sr. přel. 
Božnay-ho str., 13. 

milá holubínkof odkud, odkud letíá ? 
Co sa přelibou vtoi Dmeá vftkol v povětří, 

1 jakový tvAj dřad? „Anakreon mne poslal 

Teď k mládku Batylovi, Mne prodala mu Kypríi^ atd. 

Theokrir^ Idyll 3. píše: 
lyjá ale dám spanilé mé hnedky panence hotoubhj 

Aristoteles stanovuje jen jedno plemeno holubAv, 
ale patero druhfiv, totiž Ptristera^ Inas (sf, hebr. 
lonas), Fhabs, Pltoaaa a Trygon čili hrdličky. Ale 
slyšné dále Aristotela o holubích pišícfho, v jeho Uist. 
9. 7. „Colombi in quibusdam inteliigentiam et rationem 
bumanam repraesentant ; neqae enim cum ploribus coíre 
patiuntnr; neqne conjugium, jam inde a primo ortu 
initum deserunt, nisi caelebs aut vidua. Quin etiam 
Caeminae parturienti mas adest et cultu omnique offício 
fongitor* Saepe etiam faeminam pigrius euntem ad ni* 
dum propter partus laborem mas percutit. cogitque io« 
trare. Ita magoa ez parte colnmbae mutuo degnnt amore. 
Maře uno contenta et turtur at palumbes vivlt, nec al* 
terum recipit. L. 6. 2. Peculitre íMud cohimbis elíam 
est, ut ín Goitu, nisi ante mntuo oseulentur mas noa 
asceodat. Sed jomor sil an senior iftlerest : senior enim 
primům coitom osculo exordituri sequentem et sine 
osculo agít; et junior qiotíes libel coire, toties oscu- 
lator. L. O* 2. Colnmbae inoombont oWbas ambo, vi* 
cissim^ interdlu mas, noetu faemína; perforAnt ovum 
pridie <9us diei, qoa pallMi «K<ibid«nl; et fovent prob- 
lém ambo, ad eertam tompus, ^íodem módo, quo oro. 
Coennt intra aanum colaaibae, qnippe quae sftmeslren 

Digitized by LjOOQ IC 



S4« 

• 

B0M6 iadpíMt Yemrenu^ flrov. Áihěnaeus DHpnoěophm 
L. 9. p. 394, ,,Nee vero td ÍBt«fitiim as^iae desemst 
oolonbae aoi maBculos Ctrnnisae, aut faeminas mares, 
Md alteratro martao foperttea Yídaain agit vítán. Dni- 
naoliua narrat apnd lodes oolnoibmai este meliniin 
(tiutý) colorem.^ Mythologie řechá nás ii5f, 2o ▼ lio«» 
mooatyé Aphrodity čili VeDoie ná»lediijfof bAikové a 
draiice byly : Eroa (Amor), Antůros (Gegenliebe), ďt— 
meroa (Sehnaochtliebe), Peristeroa i(Gros8e Liebe), Po- 
thos (VerlaDgen, Copido sr« pýlin). Sr. Volmers Mytb. 
pod článkem : „Peristara, griech. MytiM^i. Bine Nymphe 
ÍD dem Gefolgo der Vodvs, voii Amor in eine Taabe- 
yerwandelt." 

V. Holub n Hebreův a Indův. 

v Saaakríta alaje holub kapota, naším zdéofm od 
kořene kam kama amor, capido, obyčejnon změnou ret* 
nich m n p (TTtatřití, ptílUM, 9\úp colnmna, sto|9ka, 
atepka, atemma, třepet tremala. Od indického kapóia 
pošlo lat. Cupido^ jako od kama eupio. Naše Ijub^ lib, 
lob, hO'luby pa^ljub^ Ijubica mé ae vanakritakým Vubh 
týi smyti i kořen ; oboje však jest opět jen deríTatum 
ftt ataršíbo a proatějšiho kořene sanakrit. U la odkud 
las, amare, amplectí; lela^ enpidoa, amana; slav. Lety 
Polely lánská lelkovati: tak jako naše rád, radost, ra- 
dovati a aanakr. ram rota od ra pochodí. Via Slá^m 
Bohyni air. 214. I iadicko-arabako-latiaaké Nelumbo, 
Nelumbium, jinéie Lotos^ jen2 jest kvét láaky a plod- 
né stí, adá ae býti v aonviau a kořenem a ae alovy Ijubj 
poljuby palumba. Via Sláva Bohyně str. 247. 

V Hebrejské řei^i jmenaje ae holvb Jona^ odkud, • 
jméno Joná (Jonáš), Jonan^ Jan^ Joan^ Johan^ AtrnOy 
Hanna, Annawiai atd. Srov. Raxtorfii Lexic. Ilebr. p» 
315. Kdo neumi hebrejaky toho odalláme na vyavét- 
leaf alov hebrejakýoh a kaldejakýcb k Biblím přidaných, 
k. p. ke Krmeno vu a PaHiovřšovu vydání, atr. 991^ kde 
ataji : Jonáš holubice ; Jokanan^ Jan mílaatníček, mt- 
láMr, Anna miloatná, Annaniái míloat Hospodinova; 

Digitized by LjOOQ IC 



8tm patři Jonata laika nab »iloal boif, JontuM milo- 
ftÍYoat, laakaYOtt. Holubice, obftYláít6 lilMioaaf a plo<* 
dfci, byla r celéai východu obroMoi oiÍTujíoi teploty 
T přírodS. Před atTořeafv TSDálel se Duob Boží naé 
Todami ve způsobu líhnoucí holubice (srov. Rabína Cha*-^ 
gija tt Wettsteina p. 268); kdyi aemd po drubékrále 
vodou byla přikryta, bylat opět holuUcě Noaehoai vy«» 
alána, která nad vodami se vxnášela a skrse pfínedenov 
ratolest a pak avým venku zftstáním, navrácenou moinost 
iívota na zemi avéstovala. I v hebrejské poesii Jest 
alovo holubice výraz samtiovaný a pé^téný, ar. Pisaii 
Šalám. 3. 14. y^Holobíčko má^ okai mi obliSej. sv&j* 
K«, 1. 15. 0£i tvé jsou jako holubici**^ Posoru hodno 
i tOy žo so u Židflv holubicí oběti vztahovaly na po* 
hUxoi^ porody octétovániy odtud šestínedélka dvé ?iohu* 
báUh neb brdličátek v obět přinášela, 3 Mojž. 13. 6^ 
Luk. 3. 24. tak i v jiných ženských nemocech. Od* 
tudto dá se snadno vysvětliti i ta horlivost, se kterou 
Jeiíá prodavače holubic ze chrámu Jeruzalémského vy* 
báněl, aby z něho peleš htnyvshou nečinili, Malh. 21. 
13. Ti zajisté^ kdož holuby chovali a prodávali, při* 
náleželi obecným domněním do po&tu zlodéjAv, svodní'^ 
kův^ bráMv a těmto podobných zlopověstoých lidí tak, 
ie ani jen svědectví před soudem o něčem dávati ne* 
mohli, sr. Job. Selden de diis Syr. II. 3. Samaritáni,^ 
od ŽidAv nenávidění, dle žaloby těchto ctili prý na horo 
Garízím holubicí pod jménem Achima, Áhima co bož- 
ství. Achima ale pochodí od ahab aheb amavit, které 
opět s indickým kam souvisí a libost, lásku značí ; tak 
že holuby golubica^ Ijvbica^ Lel^ Fo^Lely columba^ pa- 
hmhay Duba^ Taube^ Cupido^ Eros pertíteros peristera^ 
phabs^ kapota^ jona^ achima jeden a týž smysl majf» 
Z toho viděti, jak příhodné a malebné názvy umělt 
naši předkové a tvořitelé řeči věcem přirozeným, zvláště 
živočichům a ptákfim, dávati ; Jedním slovem^ vyrazili 
celou povaha neb aspoň nejhlavnější vlastnost živoči* 
obav. Tak žížaly, hmyzy a zeměplazy: k. p. mol (od 
mleti), hrobák, chrobák (hrabati břebsti), červotoč, 
bovDívál, ucholak, ucholez, letka, brouk (brk), včela 

Digitized by LjOOQ IC 



348 

vBčela (sTok), tbronst (chřest), pijavícé, sténíce (stém), 

ploštice Cploský), housenka (vous fous), stoooh, SYČt- 

luška atd. Tak jména ssavcův : s-lon od skloněni sIo- 

učni se ku dřevu (der Aulehner'), medvěd medjed, 

ostrovid, velryb, obsoroiec, jei (sr. jehla), lenoch, 

mraveinfk, tchoř (od smrdutého tchu dechu), lis liška 

(od Hsati se, lichý). Anebo jména ptákfiv, od barvy i 

pštros^ straka, strakoš, labuf (sr. atbus^ jakoby albuC 

hěluOj ^rvenka, vrána^ havran, riab (g^au) jeřabice^ 

jeřáb, v-rabec; sinogarlíca, hrdlička (od aivého obojku 

vAkol hrdla), žlutonoika, jména od zpévu a pěíif: 

pískle^ pěnice, pěnkava, pinka, přepěliee^ slavík ; jména 

od isvufeu letem neb hlasem vydaného: vučela yčela^ 

vukač bukaS, kvil^ala, krkavec, kukačka, křehař, sý- 

korka (syčeti)^ kvočka, kločka; jména od postavy i 

IcřivoBos, brkoslav, stehlík (štíhlý), kulich (od kulovi- 

tosti) ; od potravy : mršák (kršák), konopka ; od oby-- 

éejův : strakopud, vioblav, třasoritka, potápka^ pustov- 

ka, kozodoj, netopýr (nocopták) ; od hnízděni: vrano- 

hnizd, ledňáček, skalník, strnad ; od hnévu a dravostit 

sup (supěti, sápati)^ luňák (srov. lat. laniare, raniti), 

káně (kaniti, geifern, zOrnen), snad i so-kol, vend. 

zakol (srov, kláti) ; od bujnosti a chlípnosti: kokos 

kohout, od lásky a Ijubosti : holub, paljub. 



d by Google 



slovník 

slavjanských anélcAv 

vSech kmenŮY, 

Jmenotlté malíMy, i7te&¥t řezbářar, litea? a kráso* 
8taTiteI&T 

od ncýstardích časúv až k nynějšíma vékn, s krátkým životo* 
pisem a adáním znamenitějáích, zrlásté národních, Týtvorův 

od 
Jana Kollára. 



d by Google 



Vysvětleni některých uměleekýeh výrai&v : 



^ysta =- poprsí, z recko-lat. bustám zz t hlíny pálený 

obraz. 
Jcrajolik^ krajoliha (od kraj a líčiti : illyr. slika r: obraz) 

krajťoid = Landsohafl ; krajalikář :=. Landachafl- 

malér (sr. Majolíka ?). 
kreslili = rejsovatí, kreslíc == rejsovDfk, sr. křes 

okres okrslek, 5ára čárka. 
miniaůura = malý drobný obrázek. 
mozaika =: malováDÍ barvitým kamením. 
náhledina^ názor Ansicht k. p. brada, města. 
odlika, poobraz zz kopie. 

^podobizna zr portrat, podohizmk zz PortrSt-Maler. 
podšary zz Grunlirung. 
polovypuklé zz balberhabeo, Basrelief. 
příchuť, přichutenstvi zz Maníer, Laune* 
smalt = Emailmaleroí. 

socha =: statua ; sochař, sosnik zz stataarias. 
sténomalba^ navápní^ námazivná malba i= Fresco. 
ttchotina^ ticholika^ nehybina zz Sttllleben. 
rez rys rysina ryžovati rejsovatí, obrys^ obraz. 
vzor^ vzorek Modell, vzorkovati modelliren* 
Jivotolika, lidolika zz genre, scéna ze života. 



d by Google 



Slovník slavJaDskýcb omélcAv. 



A. Umělci SlavopohanStí, 

„Dle béschrlaktegten, melBtenthaiLi 
wtnJf erfiwiiUcheD Knnttwring* elnM 
Yolkea, mOsien dem Oeschlchtssebnl- 
ber eben so wicfatif wle dle volUnde- 
ten, grosieti KunBtwwke míb.** 

J. D. Fiorillo Gesch. d. zeiohn. 

KOMte in Dentochl. XI. 

Boleboitsti krifloitavitelé, řosbáří a soSníoi; 
«r. Vita OUon. L. IIL 5. ^Hologatli (Bolegasti) ole«> 
ricos fanum ÍDtravit, illic clyepus operoao artifioío aori 
lamiob teetaa, Deo Hěrovito oontecratus.'' Tak i t Ha- 
-velberka. 

Braniborští litci a krealiM; ar. Beckmanns Be* 
«chreib. d. Mark Braadenbarg II. p. 398. 400.^ kde píše 
BeekaianOj že z vaadických hrobiv vykopal ^UmeD, dne 
metalleoe Gieaakanoe, m galgegoiaoiies wUdlss Schtoein ; 
Ó9BB aaf eínig«o Urnea Umriaae vod LdwBOy Báíren a»ď 
Adlern mit einem Stifte gafteiebnet worden •ind.'' Teato 
vepř jeat ÍBdioká Vanha-^avatara Boha • Viioa ; i a Díth- 
mara L. VI. ae apůr magnusy co pIvérMvoat alavjanako* 
modlařaká, spoodná. Vii Skáva Bobyné atr. 254. Sooa 
patří í tak Bvaaý obrovský éloup a oltář aa akále ne- 
daleko Aaerbachu, dtto ahvjoaskýeh rakoo. 

O e i t f , jmeaovHě KrálohTaděét%)iíU\ ; Via DohrW' 
ikéko Slavin str. 416. „Wer erklfirt oaa díe baUiaffande 
Figar, die eiaea ilawtaeheai Gdttea vorzastellea aaheiot? 
Die Traeht weajgateai iat ieht Slowabiaeh. Die Figar 

Digitized by CjOOQ IC 



353 

iflt von Bronse gegossen vod wtrd im Kdníggrilzer 
Kreíse io BdbmeD gefuodeD.^ 

Karentátí (lat. Carentiay aa ostrově RaDČ) kra- 
soHaoiulé; Saxo Grramm. L 14, „iDaígnía hic viea» 
trÍDin praepollentíam /anorum aedifieiis erat, ingeooae 
artía nítore vísendia.^ — Řezhářiy týi: „Pactam qaerctt 
aímalacram, quod Rugíacvithrnn vocabaDt, in ejus čapíte 
7 faeies, tetídemqoe gladioa cuoi Taginia ejaa laterí 
artijtx coDcílíaverat. In aede proxima Porevithi aima-^ 
lacrum colebatar ; Poreuutii statua quataor faciea reprae- 
sentaos atd.'' 

Kyjevití aoŠDÍci; Nestor při r. 980. opisuje 
éochu Perunovu od Vladimíra oa chlumu posta?enoo, že 
byla dřQvéná, ae střibrnoa hlavou a Klatými vousy; tam 
byly i modly Chorsa, Daiboga, Striboga, Samargla » 
MokoSe. 

Lutídf maifří; Diimar L* 7. „Lutici redeuDte» 
irati dedecns Deae suímet illatum qneruntnr. Nam haec 
ín vexilis formata a quDdam HerimanDÍ marcbionis socio 
lapide Irajecta est. £t cum joxta Wurctn Hildam transire 
volnisaenl, Deam cum egregio 50 militam ««míNta alte- 
ram perdidere.^ 

.. Navgorodilf soinfcí. Nestor při r« 980. pfše, 
ie Dobrina dal nad řekou Volchovem aoeiiii Perunovit 
postaviti 

Orekundsti (oém. Arhona^ na ostrove Raoi) 
hrasostaviuU: sr. Suůso Oramm. X. 12. Medium vrbi^ 
p]aiiiiiesbabebatniqiiaiie2tf^rtim(cbrim), auitcria ItgiieiMK 
o|»ere elegantiaainum visebator.'^ Maltři^ týi: „Bxieríor 
aedis amUliis oeiamÍDe renitebat rudi atque impelíla 
pieturae artificio varias rerum fermas conpleetens.^ -^ 
Éezbdři, týi: „Ing^s in aede aimulaerum (soohc> 
SYaitovifi ot Értilica industriam Bogíaiiorum ritům in* 
ddta capkimi aemulantem pntares.*^ Hlavu tohoto Svato* 
vita poslal r.. 1160 bii^p Abseioa papeii Alexan- 
dron Iir« do íífma, kde se snud jeilé nalásé^ otftalnl 
tělo spálili Dánové. 

PoisIL V déme Gněi^denakém jsou éfé prastaré 
seeky.z plskovébo kamene de oltáře vexdéoé ; v leiiefc 

Digitized by LjOOQ IC 



353 

pottfrvé, le hlavou potdTižeooa, proti sobě postuteDéy 
8 odpadlými yi nohami a rukamí. Vieobecná jest povést, 
ie to Lei a Polet jsoo, i pohanského cfarámn sem na 
památko přeneleoi. (I to chráme Krnivickém naléeaji 
se malby, bořeni alavopohanahých model skntVLéliBldiSo^ 
představ ujid). 

Ratiboři ti soinfci; Konrád Potho^ v Kronice 
Sasilv takto zdejii aocbn bobynd Živy opisuje : „Ta modtn 
alula Sivá, mela roce na hřbete. V jedné rnee drtela 
zlaté jablko, v drahé hrozen se teleným listem, jeji 
vlasy visely ai k lýtkám,* 

Reteršti kraiostavitelé/řezbáři ; Dithmar^ Ckron. 
L, 4. „Est nrbs ín pago Riedireram, Redigost nomine, 
in eadem ěst fanom de ligno artíficiose * compositum ; 
hojus parietes variae deorom dearumqae imagines miri- 
Hee insculptae, exterius ornant, interius Dii stant manu* 
heiíj singttlis nominibot inscutptís.^ Adamua Břemen. 
L* II. 12. ^Civitas ^ethre, sedes idololatríae ; templům 
ibi constroctnm est daemonibna magnnm, qaorom princepa 
Redigast. Símolacium ejus auro,, lectus ostro paratus.^ 
Sem néleieji i nékteré i tak řečených Bodrickýcb, r. 
1687— -1697. v Prilvící na zřiceoioách Retry od pastora 
Bedřicha Sponholce v zemi nalezených a od Maše opsa- 
ných starotin, slitin a model; ant my je s Levezovým 
všechny za novokuté a podvržcné vyhlásiti za dobrými 
přilinami nemfiieme. Sem patři i kamenná socha Černo« 
boga, nyní v Bamberka před hlavním chrámem ; a oitáf 
Krod&v v Goslárn. 

R o h 1 i č t i řezbáři a stavitelé ; Rohlíce mésto v Milní 
nad Moldoo mezi Lipskem a Kamenici, u Dttlimara Ro- 
galice, nyni něm. Roehiits. Zde atál slaropohanský chrám, 
v némž modfa se zlatým moiským oudem, t. j. Sivá 
ft bngam ; Srov. Sláva Bohyné atr. 286 ; na svalinách 
tohoto chrámu vystavil ciaaj Jindřich I. UM Ptáéoib, 
chrám křesCansbý s. Petra zasvěcený. Srov. Knauth 
Prodrom. Mtsn. p. 256. Fiorillo Gesch. d. deutsch. 
Mahler. str. 453. 

S 1 e z i t i ; obraz boha Tyra Tura (sr. Turíce trizna) 
nalezený v horním' Slezsku, nyní ve Vratialavi v oniver- 

Xollirovy iptoy, IQ. 23 

Digitized by LjOOQ IC 



354 

sitflké sbíroe starotÍD, j^ma pofk>l»iiÝ laUzá se i v fto- 
driokém Velehradě m MekJenbiif ce (Wtener Jalirb. IL 67). 

S o rab i ti litcové a řezbáři; Bertram, Naohricht 
vom Půstrieh, Sooderafaaua. 1811. ^Paatrieh, eiasorbiseh' 
wěndiacher Oůtzě^ deasen melaUenea Bild io Roteabnrf 
gefttoden and in Sondershauseo verwahrt wird.^ Vis 
dále Síivu Bohyaé atr. 313. DithmarL.7. „Domeaticos 
oolant Deoa. Audi ví de qaodeai baculo, ín caj«a aiiflv- 
mitate manue erár, unam ín se ferrůum tenena circukim^ 
qttod cum paalóre illiua villae, per omneš domoa aiof a- 
laríter dactus, io přímo introHu a portitore ano aio sa«- 
lutarelur vígila, Henii, vfgila!^ Sean patří oo řejebářská 
dťla, i k^tar^ čili housle oněch tří k Cbanu Avar^ému 
od baltických Stavjanftv vyalaoých poalův. 

Star^radátí, ve Vagríí, aošoíci; ar* Bmgert ad 
Heloiolduffl: Stabat Prove viriii forma in colamna, cch* 
jona caput redimíhis, obloogia atqae ereotía anribaf, 
altero pede tintinabulo inaistent, qcreaa etíam indvlna, 
dextra ferrnn rubram . tenebat, aUera vexílli conliHu 
quatíebat/^ 

Štětínští kraaoátavitellS, řezbáři, malíři; Vita S. 
OUon. L. ni. 31. ^IttOQDdam erat speotacalum, €«m 
■aimulacra - mirae magnitndiais ei setUptoria arte incredi«- 
hiU pnicbriindíne eaelata. etc. -^^ j^CoBtinfty mirabili 
€ttUa et artifieío ooastraeta; iateriua et exterins «ctt(p- 
turaa haheos, de parieUbnír prominentea, imagí&ea ho- 
mínnm, Volnoram et beatiarum tam propiíe expreaaaa, a( 
' spírare putarea ac vívere; qaodque raram dixerim coiore^ 
imaginum extrinsecarum nalla tempestate nivíiím vel im- 
brium fuseari vel dílui poterant, ita agepte indaatrila 
pictorum Corantrn etiam grandia taurorom agreatia de* 
anrata et gemmia intexta potibns apta et cornaa cantibiia 
apta, mucrones et cultros, malta nqae sapellectUem pre- 
eioaam, raram vian, palchram in oraatOi ad boocrem 
Doorum suorum ibi coaservabant.'' L. II. 13. i^Gum 
eífigies idolordm ab Ottone destraerentnry aacei^otea 
auream ímagioem Trigelavi furati extra provinciam al^ 
duxeruDt. TrigelaoBy trioapítom habebat simnlaornm^ qnod 
a area cidarí ocules et labia coniegebat.** Ant 8» Otto 

Digitized by LjOOQ IC 



.^rto t\M IřiUtTy sfolospojenéi ale pd tila odU£«né, 
do ňfma papeii Hoooriovi IL posUl, pa d&kaz obráoeaf 
Ičchlo slavjanakých pohaa&v ku křesfaostvi; možoo, že 
tam poand k naleaení jsou, ani^d ve Vatikánské biblio- 
theee v tak řečeném ^^Museo profano^S kde se právě 
povftstalky pohanských model, zbrojí, nádob atd. zdržují. 

Viaetáti krasostavitelé, řezbáři, litcové. Město 
to mělo krásně chrámy, jeho brány potaženy byly po- 
slaoeným broncem^ na jižné bráně spočíval lev, 

V o li ně li čili Julinstí řezbáři; Vita Otton, L. IL 
1. ^In Julín idolorum statuas auro et argeato deco- 
raUf atd.'' 

K těmto se připočítati mohou ještě i rozličná 
uBiélecká díla a pozůstatky: urny, nádoby, meče, nože, 
spinky, peníze a jiné ozdoby, Tětším dílem ze slavjan- 
skýoh hrob&v, vykopané ; srov. Schroter Friderico-Fran- 
dscianum, Ludwig;8lost 1824. Sbírku Uroz. p. Frantiákfi 
KahÍDiho v Novohradské Stolici ; Professora Zipsěra v By- 
střici*, Ur. p. Mik« Jaajíoviče a Museum v Pešti; Museum 
v Prazr, Y Petrohradě, ve Varšavě^ v Berlíně ; sbírky « 
archivy knížat Bodncko-Velebradských (Meklenburg), Put- 
bnuikých atd. Když se všecko toto apoMhromáždí ^ 
zveřejní, mimo Řeky a ňímany sotvy který jiný kře- 
flfraský národ bude se mocí i tak mnohými i tak zna- 
monitými uměleckými pozůstatky z pohanských čásův 
honositi, jako Slávia. Ostatně srovnáyáme-li nejstarší sla- 
Topohanské modly, sochy a chrámy s indickými, z po- 
dohiKMiti obou souditi nutno, že Slavjaoé nějaké zná- 
inosti v malířství, řezbářství a stavitelství jíž z Indie do 
Evropy přinesli. 



B. Umělci Slávokřesfaiiští. 

i. Vůbec; předbizná dějepisná poznamenánu 

R. 531 — 538 dal císař U pravda (JustinianusJ, 
původem Slavjan, v Carihradě slavný chrám a. Žofie 
stavětí, který k nejstarším a, mimo chrám s. Petra 

23* 



d by Google 



356 

v ňfimi a i. PtTla ? Loodýnl, i k neJYétifm a nejkrás- 
iiéjšfm chráiDfim křeafanským přináleží^ jsa 27 střeTÍofiv 
dloahý, 240 široký. Zaopatření a přiváženi látky a 
staviva trvalo 77^ ^^^^^ ^^^o staveni 6V2 léta, při černi 
denně 10,000 sednikfiv pracovalo; 452 centnéřů v data 
vynaloženo bylo, když zdi ještě jen 2 lokte nad cemf 
stály. Oltář záležel ze zlata, střibra, z roztlučených perel 
a jiných drabokamenilv ; . tak i svaté nádoby, kalichy, 
konve atd. byly z ryzého zlata a stříbra. Tito kalichové 
měli 12,000 šátků v čili prostěradel perlami a diamanty 
protkaných, pak 600 révo vitých svícnflv pro hlavni 
oltář a 7 zlatých křižflv, z nichž každý 1 centnýř vážil. 
Sloupové chrámu bočnf byli z porfyra a egyptského 
mramoru ; čtyři ohromné pilíře nesly knpli, která ve způ- 
sobu malých kostek zlatou mosaikou obložena byla. 
V kupli jest nápis: ^Bůh chrám tento založil, proto ne- 
bude zkažen í" Ale již 20 let po .vyatavení ki^^le ta 
liemětřesením stroskotána a celé staveni značně poru- 
šeno. Při obnovení, které ještě Upravda dožil a způsobil, 
stala se kupie o 1 5 loktAv nižší. — Když Upravda 
r. 538. poprvníkráte do tohoto hotového chrámu vstoupil, 
pádné na klekádko s rozprostřenýma rukama svolal: 
„Sláva bud Bohu, jenž mne za hodného toél k vyko- 
nání takového díla ! Šalamoune, já jsem tebe převítěsil.^ 
Téhož dne bylo 1000 volův, 1000 ovee, 600 jelenův, 
1000 sviní, 10,000 slepic zabito, 30,000 měřic obilí 
a 3 centoýře zlata mezí chudé rozdáno. Stavitel tohoto 
chrámu byl Árithemius z TraUes: on byl první, jenž se 
oamělil dutinu na obloucích stavětí. A však plán a obrys 
k němu sám Upravda shotovil ; on stavěl ještě i jioé 
budovy v Cařihradě, k. p. brány, tak řečené Upravdov- 
sbé pavlače, chrám Jerosalemský, anobrž celé jedno před- 
městí, dle něho Upravdovským zvané. Srov. Nic. Ale- 
manni, Notae in híst. Arcan. Procop. Venetiis 1729. ad 
€ap. 18. „Jastinianus architecturam ita callebat, ul 
multorum aedificiorum íchnographias et sciagraphias ipse 
delinearit et modům artíficibus praescripserit : de templa 
S. Sophiae, de regiis aedificiis Heraeanis et portu testatnr 
Froeop. L. 1 aedif. de civitate l)ara L. 2. de templo 

Digitized by LjOOQ IC 



357 

Deiparae Hierosolymis L, 5. et aliis.^ Srov, Procop. da 
aedif. C« I. 2, ^JuatÍDÚDua CooalaDtinopoiítanani Eccie- 
fliam, qaae Magoa dicitur, aedifícavít, non módo ania 
sumptiboa aed labore etiam ingenii et praaclara animi 
Gontentione. HandaU confecerunt artíftcea.^ Neačialný 
jest počet chráiiiÚT, palácŮT á jiuých budov od ného 
v Cařibradč a jinde vyataveoýcb, tak ie Prokop netak 
Jejích opséoim, jako raději jen vypoditánlm celoa knihu 
oaplnil (de aedifíciia); i návrhy a nákreay od Upravdy 
k nim předkem nmélcfim dané vypisuje Prokop. Upravda 
byl pfivodce a učitel tak řečenéito hyzantinského slohu 
ve atavítelatvi, který odtud povstal, ie v něm řecké a 
alavakd formy a živly spojeny byly. Jeho charakter jest 
pokojx prostota a velikost (vlastnosti slavjanského ná« 
roda). Odkud se vysvětliti dá i ona silná ustavičná ná- 
chylnost slavjanských knížat, k. p. slavobuibarského Borisa, 
Rastislava, Svatopluka, Kocela, ruského Vladimíra, srbských 
županův a jiných, ku Cařihradu, k řeckému obřadu a 
k tomuto chrámu s. Žofie. Sám Privina dal v tomto 
Slavo-Upravdovskéra Čili byzantinském slohu svůj hrad 
a chrám (Salavár) nad Blatonem stavěti. Tento chrám 
•• Žofie byl vzor tohoto slavořeckého slohu, odkudž 
se potom do ItaUe k Longobard&m dostal a (asem po. 
celém křesfanstvu se rozšířiv až do počátku středověku 
panujícím byl o křestanfiv, anobrž přešel i k Arabům* 
Podle tohoto vzoru a chrámu s. Žofie staven byl chrám 
f« Marka v Benátkách, a, Vitale v Raveně, dóm v Pise 
atd. Karel Veliký uvedl tento stavitelský sloh do Ger- 
mania, Vladimír do Rus, kde chrám s. Žofie v Kyjevě 
tomuto nejen slohem, ale i jménem rovný. Z tohoto 
alavořeckého Upravdovského alohu a chrámu s. Žofie 
narodila a vzdělala se novější křesfanská římaká archi- 
tektura, aiirovost pak, nemotornost a končonro?ito8t 
germanako-gotbické jest jím značně zmírněna a zjemněna. 
Pozdější osudové zbavili chrám tento jeho pokladfiv. 
Mahomed 11. učinil z něho tureckou mošei; Murat IIL 
vynaložil 50,000 dukatfiv ku pozlacení obrovského pAl« 
méaíce, o němž Turci říkají, že 100 mil daleko v moři 
bleak svfij rozšiřuje. Známo jest, že mezi Turky vše- 

Digitized by LjOOQ IC 



358 

oliecná Yfra panoje, 2e chrám tenio neyyhDatelnfm osudem 
(po 400 letech) opSt ke Siátftm přejde* — Sro? . Prokop. 
de aedif. 1. ffammer Gescb. é. Osnas. O Upravdorí 
ar. Ceslop. alr. 197» 198. (Upravda byl pryní, jenž 
r. 560« i hedváboSerfy čili jejich vajíčka a moraSe, 
akrze dva mnichy, s Indie do Cařihradu přinesli ůwA 
k vyvozováni hedvábu ; a od této Cařihradské osady po** 
cházejí viickni evropští hedbávní červi, dilny a mom- 
iové stromy, anf z Cařihrada do Itálie, do Francoas^ 
Španělska, Německa, Anglicka přeili. Co pak koli kdy 
kde krásného a znamenitého od Slavjana, ze alavjanské 
krve a dnie pošlo, to jest naše, to jest láslnha a (esl 
Slavie, jako zde Upravdovské čili byzantinské kráso- 
Stavitelství a hedbávnictví. Upravda nejeo dle těla s co« 
Ion svon rodinou byl Slavjanem, ale,, poknd to jeho 
položení 8 oařad dopouštěly, i dle ducha a srdce, •■? 
podle mnohých míst a návěští n Prokopla (k. p. De 
bello Goth. L. 3. C. 14«) Slavjanflm, svým krajanto, 
byl laskav, s nimi ve přátelství žil, jim nejen kraje 
a ohrady k osazeni, ale i peníze a dary dával a po- 
sílal. Upravda ještě i jako císař slavjanskon řeč nej* 
raději mluvil, svou slavjanskon vlast miloval, alavjanským 
krojem se odíval a slavjanským obyčejem iiv byl (Prok. 
hist. Are. C. 14. ^Ad Barbárorum (Slavoram) morem 
se comparavit sermone, habitu, ingeoio.** Agathias L. S. 
„Jnstínianus Bederinara patriám mirifice ornavit; maro 
eam circumdans quadrangula figura síngulls angulís tar- 
rim imposoit*. arov. ^alavár). Jako jeho otec Iztok, 
matka a sestra jeho Vilenica^ tak jeho přirozený syn 
slul Zirus^ Zir, srov. Žir, Žirko, Kroměžir atd. I voj«' 
voda Upravdfiv, nesmrtelný *P^>ar, nejen sám osobné 
slavjanské jméno měl (Bělý a záře), ale i jeho kůň 
Bélan BieUm^ o němž Prokop L. 1. C. 18. píše: „Be- 
lisarius eqno vehebatnr bellicosissimo, qui toto fnsous 
corpore anieríorem capitis partem a snmma fronte ad 
nares eximio candore (bělost, odkud bělán) insígnem 
bahebat; equum ejusmodi vocitant graeci Phálion, bar- 
baři (t j. Slaví) BaUtn (chyba bud ve vysloveni, buď 
▼e psaní, raíato Bělán). I kfifi Zrinského, Pervao, kon* 
€OVkoa an tomuto podobný byl. 

Digitized by LjOOQ IC 



359 

B. 680. Slavjané }i2iti ititi se vkývánf ebranav, 
ka snéma Cafíbrsdfkéma, káe te o tom jedoalo, ani 
přijíti nechkévše aby ka podpiau naceoí nebyli. Sror. 
CondL Tom IL foK 18. „Expectavit totíaa Conoilii aer- 
Tílis BOftra avggreaaio «šid66 adjuTare: ne, ai tantoai 
para, qaod agerelnr, agDoacerel, partem laterel. Maxi* 
neq«e qaia ín medio geatíum, tam Longobardonim qoam 
Siavórum^ plnrimi confamuloram noatrorom ease noa- 
cuDtur, qnie de boc curioae aalagere non desioant.^ 
Ondřej Vengeraký^ Slayonia Reformala, atr. 6. přidává 
k tomuto mfata toto poinanenéoí: „Apparet ex boo 
looo, SlaToa adhno illo tempore aversatoa faiise ima- 
gtnea; nan ad illnd Conciliam, quod pro imaginibua 
plorimam elaborabat, verebantor aecedere.^ 

R. 840. Privina, kníio prvé Nitraniké potom 
Blatenské, co milovnik malby náaledovnfk slavořeokého 
stavitelství, r. 840., sr. Anonymus Salisborg. a Kopi- 
tara str. 75. ^Prívino mistt Luiprammos arcbiepiscopus 
magistros de Sahburch murcUores et pictoresj^ 

B. 860. Boris, kniie Bnlhflrův, oo oblibovatel 
maifřstvf; sr. Symeon Logotheta ap. Stritter II. 571. 
^Bogor Balgarorum prínceps, Hethodii pictorís manu ao 
penicillo judicínm futorQmqne retributionem in suis aedíbus 
depingi cnravit.** Cedrenus ibídem: „Cum Bogoris prin- 
eeps venatione supra modům delectaretur, iís cvpieas 
non tantum cum venatum exiret frui, sed etiam in otio ; 
novám domům aedificavit et monachum Methodium bisto- 
riis eam totam exornare jussit. Hoc itaque amore oaptns 
nonachum quendam ex nostris Romanům pictorem Metho- 
dium accessit. Ubi autem virům eoram habuit, divino 
DUtu ac provídentia : Nolo^ inqoit, depingas bominum in 
bellis caedes aut bestiarum ferarumque jugnlatíones, sed 
quod vldentibus eolo aspeetn terrorem injioiat, ac quod 
pictís coloribus in stuporejn agat. Is vero^ nthil perinde 
terríbilé esse ae secnndnm Ďei adventům, bunc ilti gra- 
pbíce omaique artis oonatn pinxtl, atque binc justos 
praemia laborum percepturos statoil, itline sceleruro reoa 
male gestorům fructus deeerpentes Jndíce nimirum ad 
intentata* propeliente sapplktn dvnnaqne a se repellente« 

Digitized by LjOOQ IC 



360 

Haec princeps abiolata Ubelli, ut ocnlís conspexit, dí— 
TÍoa edoctas myiteria, iotenpetta nocte baptísmatis nunas 
cousequUor*^ 

R* 877. dal Kocal syn Přivinuv v Kocelové (Heails- 
burg, 5ili Veaprim), stavěti cbráaii a. Michala archangelai. 
O Kocelovi srov. naie pojednáni v Zoře. r. 1840. atr. 375 
(Rod CiUky Celaky Gilie má se sa jeho potoroicy : snaid 
pfivodné Ko^ceUky Ko-cilský? tak ie předloika ho 
odpadla). 

R. 987. Vladimír, velkokaíie Raské, kdyi r. 987 . 
jakýsi nejmenovaný^ od Rekův přislaný mudrc, jemu 
obsah písem ss. vysvětlil, a pak obraz ukázal posledDÍ 
soud představující, kde spravedliví do ráje jdou, hřfd*' 
nící pak do věčného zatracení. Tím pohledem Vladimír 
tak proniknut byl, že zalkal hluboce řka: blaze %prm'» 
vedlivému, běda zlému. 1 nakloněn byl tím ku přijeti 
křesCanského náboženství. Srov. Nestor při témž roku. 

R. 996. Vystaven chrám čili kápla s. Vojtěcha v Oslři- 
homě v Uhrách. Pod obloukem brány byl obraz s. Marie 
sedící, z modrého mramoru roucho mající, a Krista na 
rukou držící. Na levici stál Štěpán král s angelem 
meč držícím a se stromem; na pravici biskup Vojtěch 
s knězem kadídelnici držícím vedle, nich též strom. — 
Král Štěpán měl na ruce tento nápis: „Suscipe virgo 
pia, mea regna regenda, Maria.^ Panna Maria též na 
ruce : „Suscipio servanda tuis si jura Sacrorum šumat 
Adalbertus sicut petis.^ — S. Vojtěch též na ruce: 
^Annno Virgo tuis jussis ac exequar ut vis." — Rumy 
tohoto chrámku s. Vojtěcha zachovávají se co svátosti 
v nové veliké basilice v Ostřihomě. (Sr. J. N. Mathea, 
Veteris arcis Strigon. Monumente, Strig. 1827.) 

R. 1081. Čeští vývodové poslali darem Pasovskému 
biskupu AUmannovi, klášter gothvický v* Rakousích vy- 
svécujícímn. Obraz Panny Marie ku podivu krásně 
vedle řeckého gpúaobu (sr. Upravda) malovaný. 

R. 1184 — 1202. Srov. Slovo o pluku Igorové^ 
vyd. V. Hanky str. 42* „Igor jedet po Eoričevu k sviatej 
Bogorodíci Pirogovščej.^ Slavorns Pirogoif přines] obras 
matky boží z KoDfttntiaopole (sr. Upravda a chrám s. 

Digitized by LjOOQ IC 



Mt 

Žofie) do Kyjeva, která pozdlji do Uspentkdho chráma 
v Moskvě pfeneieM byla a Vltdímírská Bohorodice 
slově. 

R. 1129« Český kniie Soběslav dal stéoy chrámu 
kláštera Vyšehraddcého omalovati (depingi fecit). Hájek 
jmenuje při tom malfře Tomika^ jehož jini nexnají, tak 
jako i pod Neklaném Miroboje. 

R. 1348. V Čechách, v Praxe malířský řád 5iU 
Řkola: VÍE Fr. Palackého^ v Časopise Mus. V. str, 169* 
„y historii malířství středního vékn v Evropě činí se 
také chvaloá zmínka o české škole malířské, kterážto 
jak od německé, tak i od jiných tehdejších škol pod- 
slalně se délíla ; mezi hlavní znaky její počítá se ušlechtilý 
rás 0b1i5ej6v svatých a světic, čistě kreslený ale téměř 
jednotvárný a bez plastické ukončenosti; nedbalost ve 
formách rukou a nohou; naproti tomu přirozená lebkosl- 
a grácie v sahybování odévftv. Z poz&stalých památek 
viděti jest, že již i před císařem Karlem IV. v Čechách 
malířstYÍ prospívalo; pod tímto panovníkem ale tak zkvetlo^ 
že před husitskou válkou malíři v severních krajích 
Evropy obyčejně z Prahy naučení svého nabývali. Zde 
pak již r. 1348. zaraženo bylo zvláštní bratrství malířské, 
8. Lukáši ke cti, kteréžto až do minulého století ve svém 
řádu se udrželo. S malíři v jednom pořádku byli také 
řezbáři, sochaři, na skle malíři, krumplíH, illuminatoři, 
lištáři, štítaři, zlatotepci a sklenáři.'' 

R. 1404. Stěnomalby v Praze. Sr. Hájek u 1404. 
,yJakub a Kunrad z Kandelberku, Angličané měli svůj 
byt u jednoho hospodáře, kterýž slul Lukáš Velenský, 
jehožto dflm byl na Novém-Městě, o Černých Kos na 
příkopě. I žádali jsou toho hospodáře, aby jim do- 
pustil, že chtějí dáti sobě Mazhaus zmalovati, a on 
pro ozdobu domu SYého tak učinil. I rozkázali nama- 
lovati po jedné straně Pašijí Pána Krista a po druhé 
obcování papežovo. Nejprve an papež jeda slavně na 
koni ve zlatohlave do Říma a kardinálové za ním, též 
na koních drahými oděvy přistřenýoh. Na druhé straně 
an jede Pán Ježíš pokorně do Jeruzaléma a učeníci 
za ním pěšky bosýma nohama. Opět au papež má tré- 

Digitized by LjOOQ IC 



DátobDí zlÉtoo koruna a pán Jeifé biohOTOO • trnoTon. 
Mistr J. Hus častokráte činíval aadvka o tom nalo- 
Tání na kasaní.'* 

R. 1495. V Polska ▼ Krakově naliřský řád. Sror. 
Powszeeliny Pami^tnik nauk i umiej^tnoéei. Krakow 1835. 
IL str. 311. „Ješče % r. 1497. doohownj% sí§ přepisy 
rady míejskiéj dla cechu iklarskiego, raalarskiego i gol* 
šlagierskíeg^ (slatotepeckéhoX jako rasem polčonyeh 
w Krakowíe, które w r. 1581. król Stefan Batory wlast- 
nym podpisem zatwíerdzil; oddané s% w nast^puj^cych 
vy rasách: 

pKto mistrem ostáé chce, b^dzíeli mi^dsy ma1a« 
řami, iklařffli albo gotSIagerámi, ten síq najpíerwáj w eechn 
opowiedsfeé; ktemu též dwie lecie u jednogo mistra 
robíó ma, i kaídy mistřstnk albo řemiosio swoje do- 
kasaé ma, Jako Jest obraz Panny Haryey z dzíečí^tkíem, 
wlóre krucyíix, trecie Jeřego éwi^tego na koniu, które 
stukí mistřowie ogl^dač maj%, íeály on Jest biegly w na- 
uce swojéy. — Którykolwiek skliař maluje na sklíe, on 
w ogniu skla nie wypali, tak 2ebi třymalo farbg, len 
ma hyó karan šoáci^ groszy na zbrojQ.'* 

y Krakove v kostele P. Marie nalézajf se nad 
velkým oltářem tří rfiznobarevná okna z časn Kazimíra 
Vel, jejich malby představuji předměty z písem s. jme- 
novitě ze živobytu Krista P. Výborná to národní práee. 

K nejstarším řezbám, asnad k časikm obracení Slav- 
janfiy na křesfanství, přináleží knoHík čtii raději ruko- 
vět ze staré biskupské holi, jenž u počátku tohoto sto- 
letí ye Slezské Vratislavi, při vykopání fundamentu jed- 
noho staveni u Matiaiovského chrámu, nalezena byla» 
Jsou na Dí mnohé a krásné obrazy svatých, cherubiiT 
a života Kristova vyřezány, všecko s vysvětleným! cyríll- 
skopísemoimi. (Wiener Jahrbůcher IIL 67.) 



d by Google 



2. Ohzvlditi. 

L Uaím a kreslicí. 

Adámek, Jan, miníaCurni malíř, posad *) ve 
Vidoi iijfcf. 

Alexandro Y, Slavorus^ historický malíř našeho 
sloletí. Roku 1805. obdržel yelikou odmSnu akademie 
Petrohradské. 

Alexeje T, Slavorns t Petrohradě, zdržoval se 
dlouho T Itálii a hyl v Benátkách učeníkem Ganalet- 
tovým, T jehož maníru znamenité perspectivné názory 
Petrohradu maloval, f 1808. 

Alex i 6, Nikolaj, Srb malíř, n^^eoík Arsy Theodo- 
roYÍče, ještě žijící; maloval posmrtní podobizna Sabby 
Tekeliho, velikého Mečena srb. 

Alimpy Svatý (jiná6e i Olympus) nejstarší ruský 
malíř, mnich Pečerský, vyučil ^se malířství u ŘekAv, 
maloval obrazy pro mnohé chrámy, a beze všeho platu. 

Ambrozy, Václav Bernard, Slavočech, nar. r. Í723 
f 1806, v Kutné Hoře, námazivný i olejny malíř; jeho 
práoe jsou jasné a líbezné, barvení čisté cele dle vkusu 
benátské školy. V obnovení starých obrazAv měl zvláštní 
zpfisobilost. Císařovna Maria Theresia učinila ho dvorním 
malířem. 

Ambrozy, Josef, syn předešlého, miniaturní malíř, 
iil T Praze. 

Ambrozy, Anton, mladší bratr předešlého, v Praze, 
f 1788,, již Y 10 roku maloval scény z O vida s ve- 
Úkou pochvaloU| ale zemřel, když nejkrásnější naděje 
Tzbudil. 

Angjelovió, Hlyr z Reky, vyučenec Benátské 
malířské akademie, mladík žijící. 

Aniaimov, Slavorus, kvetl 1814. maloval národní 
fceny s ušlechtilým volením a s utěšeným vyvedením. 



*) Pozn. vyd. Pamatovati sluší, že Eollár tento cestopis 
■ložil již r. 1842. 

Digitized by LjOOQ IC 



>64 

Avraamovió, Dímitrlij; Srb, NofosadSoD, naUř 
mladý, naděje plaý : maloval Pelra JoaDOvide, arcíbíflkopa 
BěUhradakého. 

Bai6, Lazar, Illyr, učitel krelileni ▼ Zomboře 
y Uhrách. 

B a 1 b i n, Filip, Cech, v Králové Hradci od r. 
1559—1563. 

BalbÍD, Jan, Cech, malíř v Králové Hradci, okolo 
1582. 

Banrič, Bonrič, malíř, pracoval v Solnohrade 
a Pasové ; odkud byl neznámo. 

Baranov, Slavorus, slovutný malíř národních scén 
a déjftv, v našem století. 

Batlovský A. rozený Čech , v Drážďanech 
usedlý ;.r. 1692 ryl dle něho M. Bodeneker podobizny. 

Bažík, Ferd. Čech, malíř a měiían v Praze r. 1694« 

Bélopotocký, Kašpar, Slovák, knihař ve S. Mi« 
kuláši, učil se r. 181 3, 14, 15, ve Vídenské akademii 
kresliti, kteréž práce posud má« 

Bélopotocký, Miroboh František, Slovák z Li- 
ptOTa z Rožomberku, byl 3 léta v Praze, nadějný uměleo 

Y malbě, v kamenopisu , v sošnictví ; kreslil obrazy 
k pytevnímu atlasu od doktora Václava Staňky r. 1840. 
pak ku přírodopisu. 

Bendům, Filip, Čech, kvetl 1713, zemřel 1750, 
maloval podobizny, dějiny, noční kusy s pochvalou* 

V kaple s. Barbary u Manetina jsou od něho oltářní 
obrazy Jana Nepomuckého atd. 

Beneš^ Čecb^ kanovník Svato- Jirského chráma 
v Praze; maloval r. 1312. padesáte historických miniatur 
vodními barvami v modlitební knize kněžny Kunhuty^ 
dcery krále Otakara a opatkyně kláštera s. Jiří. Kniha 
ta prý posud v císař, knihovně. 

Bennkovich, Bedřich, z Dalmatska, il Pederig* 
hetto di Dalmazia^ malíř, Žil okolo 1703—1740, učil 
se nejprve v Benátkách, potom v Boloni u Karla Cigna- 
niho, kde slávu dobrého umělce získal V Benátkácli 
mnoho maloval, pak i v Hedoláně a ve Vídni. Jedeo 
2 nejkrásnějších jeho obrazův jest oltářní obraz ve chrámě 

Digitized by LjOOQ IC 



HtdMDa děl plombo v ftoloni, který s. Ondřeje a jiné 
ivald představuje : pak 0. Petr z Pisy ald. Skládáni sda- 
-filé a přiroiené; barvy jasná, atíay silné* Jeho iivoucl 
obrasotvornoat uvedla ho někdy k rozpustilé manirnosti. 

Berka, Frant., Čech, v Prase. 

Berková, Čleiks, rejsuje toikoa podobisay s ve* 
likou nnélosti, tak ie se jim i nmélci obdivaji. 

Eielský, tři bratrové: Ivaa, Alexej aJefim malíři, 
Hěeníoi Bona, Valeríanílio a Peresinottího, okolo 1780 
v Petrohrade, kde podlahy, déjíny a podobizny malovali. 

Blaiek) Prant. malíř kvělův, r. 1838. ve Vídal. 

BInma, Váelav, Čech, iák V. R. Reinera, 1 1794; 
vysoce váiený nmélee. 

Bogdan, Jakub, Slovák,, viz o ném Cestop. str. 16* 
Z Jeho očeofkáv proslavili se Pr. Vilh. Dietrieh a Janr 
#r. Grabl. 1 jiný Ondřej B sedan (lak!) v druhé poio« 
vlci 17 století, malíř, jeni se v Básln vyučil a v ftlaiě 
umřel, snad k této rodíoé patři. 

Bohnie^ Litoméřiéký, Ceeb, r. 1259. v knihovní 
českého museum ehová se od ného kniha, okr&i1en« 
mnohými k textu patřielmí vyobrazeními, které obnívM 
barvitostí překvapuji. 

BorojevK, Mikulái, Srb, v Gospiói v lifianském 
regimentu plukovník, ochotník v malířatví, maloval kra« 
jobky 1842. 

Borovikovskýy Slavorua, alavný podobizník na- 
ieho veku. R. 1804 stal ae oudem akademie krásoum; 
maloval obraz císařovny Kateřiny II. 

Božetěch, Čech, ětvrtý a poslední opat alafjan* 
akého kláštera v Sáztvé, r. 1038., výtečný malíř a 
řesbář; z kamene i slonové kosti obrazy hotovil. Sv6J 
ktáiter, chrám a jiaé bodový v novém inamenltějiím 
sloho stavěl a mnohými ozdobami okráilil. U krále Vra* 
Iblava stál n veliké přísni. Kdyi při jisté slavnosti ko- 
runu, kterou biskup Gosmas královi na hlavu postaviti 
měl, on předchytiv postavil, chtěl jej Cosmas z opatatvf 
sloiiti; na přímluvu viak mnohých vlastenodv jen tu 
pokutu mu naloiíl, aby kříi, tak vyaoký jako aám jest, 
ahotoviv, na vlastních placech do áíma nesl a ve chrámě 

Digitized by LjOOQ IC 



•66 

!• P«tra floiil. BoMleh Tybonal • ki^oawtf, ea wsm 
oalošfiDO. Kronika Sázav* lo Seript. Rer. Boh. T. L 
ftr, 100. píše o Déin: ^Uic pingere veDnatÍMÍne neni* 
iiH| fiagere vel soidpare Ugno lapide^e, oaae Xoamn 
peroptime novit* 

Brailov, Rm, naloje krajovidy • jeat v télo třídě 
jeden a nejpředoějiích malířův. 

Brandelinaký, Hyiiek, Čeeb, 1721. krealillirob 
8. Jaiia NepomackéhOy ryly od Eliáie MůUera; malavttl 
na vépfté. 

Brandly Petr, nar4>E. 1660 v Praxe, f 1739 
v Kotoé Hoře, jedeo a nejvýte^éjliiA malfřftv, ačkoli 
nikde neceatoval. Maloval podobizny i děje tidi annolid, 
že téměř nemeiným býti ae &dá, aby to jeden člověk 
T eelém iivobytí ahotoviti mohl. Pii této lebkoatt jsov 
předee dila jeho překráaná jako a. Václav, a. &ieronylí^ 
laa Nepomneký a nmehě jiné. Bokn 1693. d.21. liato* 
padn ae oženil ; v matrice a a. Martina sloji o něm toto 
v českém jaayko : „1693. 211 nov. potvnen ženich 
poelivý mládenec pan Pelr Jan Brandl, . viáíCtnébo ma* 
léřakéko kvnato: nevěata poctivá panna* Alena Františka, 
posfialalá dcera po nebožtíkovi panu Janovi Bartolomě- 
jovi Gloaaovi, měštěnína a tolikéi maléři král. Nového 
mé$tfi Praiakého. 

Bředecký, maloval r. 1818, velmi adařile zvířata. 

Brodaký, Alexander, v Peští ještě iijicí malíř, 
naróaen ve Slovenakém Aknáši ; kami otec jeho s Treap 
čanaké stolice přišel. Maloje ovoce, avláště hromy, 
paávě Zenziaovakoa kyatkoa; r. 1840. mořaký kos. 

Brokov, Ant., Čechoslovák, vnak Jana Ferd. řei« 
báře; byl malíř a básníř na dvoře Karla VL f 1721. 

Brylov, Bedřich, Roa, historický malíř, ještě ši- 
jící, vadělal ae.v akademií Petrohradské. 

Brylov, Karel, Rns, bratr předeškáho, nar. 1800 
v Petrohradě. V Římě maloval r. 1828. kopii školy 
Athénské v daehu Pafaelově. Nejslavnější dílo jeat: Fe- 
alední den v Pompejí, veliký obras dle mladšího Plim'a, 
jeaš se nyní v Petrohradě v Bremitagi chová. 

B y č k o v 8 ký, Titiis, nyní ve Mnichově, snad Polák. 



d by Google 



367 

R. 1841. mloval ». Viktovii, kterak 16 staletí v mésté 
almnžna pro oiiudé abfraia* 

Cleme os, Boietéch Jos., Slovák, i lipt. Sr« 
Mikuláše, nybí ▼ Prase, maluje podobizny, má mnoho 
krásst^^h sámyslův a d^in v Bástíoech. Malpjepro český 
Bndeč obrazy násedof, jeni methoda ▼yučováaf Ámosa 
Komenskélio pledstavajf; jeet i dagnerotypec. 

Clo, malíř v Praze, chválený v protokole malířftt 
od ri 1348. 

Cobař, Karel, Cech, nar. v Praze; maloval na 
vápoč a nmél vápnu trvalost obzvláfttní dáti. f 1750 
v Praze« 

ColombOy z Reky, vyučenec Benátské akademie^ 
nyní v Říme. 

Gviček, Maléj, dvorní maliř knížete Brániberakého 
okolo 1628, matoval podobizny, déjiny a jiné předměty. 

Cy mb al, Jakuby akademický malíř ve Videi, r, 1821, 
podobno Čech. Více o nčm nezaámo.' 

Čapský, hrabě, Poták, generaimajor, málo Tal pře- 
krásné podobizny zvláště v miniatuře. 

Čejč, Čech, rodilý ze Zátce okolo 1770, slávtt 
X získal výbornými poobrazy čili kopiemi. 

Čechowica, Simon, Polák, zdrioval se 19 lei 
v Itálii, maloval děje i podobizny, jmenovité Sapiebyi 
Lipského, D^bowského, které i v mědi ryty bylí, 1 1775 
ve Varšavě. 

Čeohowič, Polák, rodem z Víelíčky, malíř za 
panováni Angasta III. On vyučiv se ve Vlachách, první 
byl, jenž lepši vkus v malířství do vlastí přinesl a Mastné 
rozšířil. 

Čeněk, František, čecfa^ malíř našeho veka, i4a 
přes most, padl do vody . a utopil se ; maloval podo- 
bizny Antonfoa Doleiálka a jeho manželky Johaaa]^ 
rodičův p. direktora dstavu slepých. 

Čermák, Čech, dekorační malíř, jenž pro divadla 
v Rakouských krajinách maloval; v Praze okolo 1809. 

Černínova, Maria, hraběnka, milovnice krásoum, 
okolo f818 kreslila a ryla dle maleb Tennierovýeh a 
S. Bourdonových. 

Digitized by LjOOQ IC 



868 

Černý, čr«ý, Jao, Čeeb, Pralsn, tOHTlíkoYiifk 
Črlfkůy, • nim v témž protokole le zpomfná. 

tiieky ilartÍD Luk., Čech, okolo 1736. maioTal 
T Prase. 

Órifk, Tonnál, jla&ěe Tomáško, čeck, jmenuje ae 
v protokole malfřů? Praiakýeh r. 1848. Praooval ■• 
Karlově Týne: nékteřf se domnÍTaji, ie tento Toaéi 
Čriik a Tomái z Matioy jedna a tái osoba json. To jísto^ 
ie v jednom (ase iili. 

Cntka, Slovák n Liplova, byv se apiaoYatelem 
tohoto v Bystřiokých ikoltfeh r. 181 1. a 12., vynikat 
meii iáky v maUřatvf; potom se stal nMtelem v Mýtaé^ 
v Movohrad. stolici. 

Dačický, Daniel, v drnhé polovicí 17 století; 
maloval krajovidy a podobisny. 

Daniel, Konstantin, Srb, maHř, jeité iijfef. 

D a ui I o V| Slavoros, perspektivní malíř našeho (aso,.. 
r. 1802. stal se ondem Petrohradské akademie krásonm» 
Jeden t nejvýtečnčjcifich nmélcftv. 

Darši6 aneb Darša, Blaiej, Slavodalmat s Di* 
brovníka, malíř i rytec okolo 1548., v malířství byl 
více samoukem a ocfkotníkem nei odném a mistrem; nic 
tténS však mnohé zdařilé ppdoblsny z jeho raky se 
nalézají. Zhotovil i zvláštní mappo (tli koolí avéta (Ap* 
pendiai), 

) Daršié, MíknléS, syo předešlého, ačkoli od naro* 
lenf němý, stal se vyo^ováním otee výb<^ným malířem 
a řezbéřem v Dabrovníko. Prostředkem kreslení, obrs- 
lováai a zraka adélíl mn otec známosti všestranného 
vychovávání, jakových jíní prostředkem slnchn dosahnjf^ 
lak ie s veřejnými ouředniky- kontrakty déial, kapoval, 
prodával a celon domácnost svon spravoval. Největší 
umělci vzdávají s podivem chvály jeho uméleokým dilftm, 
jimiž Dobrovník ozdoben byl, jen škoda ie (astýail 
semětřeseními, obněmi a válkami jii téměř cele na mí* 
lina přišli. (Appendíoi). 

Dembowska, C, Polka, kreslila obrai „Smierd 
Cllinskiego^ v Hístor. Zpěvíeh od Němceviče vydaných^ 
ve Varšavě 18Í9. pod (íslem 16. 



d by Google 



. Bé.tři^h, Čeeli, iU t Priiie okolo 1349— í 975., 
lat. Magister TbeodorícaSi^ byl dvoroím malířem císaře^ * 
Kar^ IV., jeoi mu i vea Hořina v Čechách darovat 
Karlftv Ťýn chová aai 40 obrázův od něho^ obrazánia,, 
«« Hradčanech jedeny dobře zachovaDý^ představujícf 
K»rla IV, Jeho syoa Yáclaya a arcibiskupa Pfaíského , 
Očka X VlaMmí. 

Oobyašovský, Franf,, nyní ve Vídni, mallř; 
T P4)šM r. 1842. byl od ného Saul a David; pak. 
Abraham^ Ctění P. Marie* 

Domek, Frant.^ Moravan, kreslil obrasy ke vpádu 
Mpi^gplftv do Moravy od A. Šembery 1841. 

Dravecký, Gabriel, Slovák,* císařský ritmislr,^ 
mHl} obaloval kvčty, srostliny, žížaly ald. Roku 1771. 
byť. za ouda ci8« umělecké akademie ve Vídni přj[iat. 

Dub, Hynek^ nyní ve Vídni, malíř; v Pešti 1841, 
h^lů od naho Švábkyně ohá&ky na mouchy prodávající;^ 
Modlící se žena. 

Duchek, Čecb^ malíř okolo 1348. 
Dusík, Adam, Čech, maloval okolo r. 1581. 
Dus no Vy historický malíř v Moskvě r. 1835. 
jeltě^žil. On má i syna malíře, jenž se v Petrp^fadské 
akademii vydělal též v historickém malírství| a dcerq^. 
kiečá heaké podobizny maluje. 

Ďurkovi5 čili Gyurkovits, Ant., v Pešti malíř^ 
Ještě žijící. 

Ďnrkovi5, Pavel, Srb, rodfjm i. Bijje, n^alíř; 
maloval ki^tedralní chrám ve Veršci, i podpbizuy. k. p^. 
acoibiskopa Stratimiroviče* 

Erazim^ Čech, v Praz^ okolp.r* 1384. 
Feodor, Ivanovic, SUvorus,^ historický . m^lír i 
mě^irytec, pochodí z kalmycké hordy na čínské hranici^, 
Ue ve vojně r. 1770. asi v 5—6 rok^ věku svého! 
jata pak v, Petrohrade křestěn^.a vyclioyfin by^ V Římě 
byl 7 le^ pak, se dvorní ú^' malířem sMlJ v ^rlsr^Qj 
Hlavní jeho díla jsou: Paris od Hektora mezi ž^jj^^fi)!^ 
oal^ený, DaedaliM. a Ikaroi^ E^accl^l^iiale, Životopis Spa* 
aitele v proteatauMcké^, chjrámě v Karlsruhe, a jii^^; 
semřef 1821. 

KolUroT7 >PÍ>7« HL S4 

Digitized by LjOOQ IC 



no 

Perfoy, Petr, ktaJolilťovÝ n«^ ▼ Petrohrade; 
r. 1780. maloval tam pro divadla. 

Fontána, Baltaaar; Morayao, a konce t7« atol.; 
maloval chrám ve Velehrade a v Holomonei. 

6 a v r i 1 o ví 6 , Stepán, Srb^ malff ; maloval 
nSkoUk obrazAv podle rytin ; dobré napořádáni i vyve* 
denií poaod ae v areibiakopakém dvoře vidéti mohoa» 

G 1 a d y 8 z^ Polák t Poxnaní, a počátku tohoto 
itoleti. B. 1800 byla od nfiho v Drážďanech pfí výstave 
podobizna dohledače galerie Pechvella a jeho manželky, 
které veliké chvály došly. B. 1803 byl v Paříží, kde 
maloval pro francouzské museum, k. p. Hieronyma od 
Correggia, mořskou bouři od Verneta* 

G I o w a c k i, Jan Nep«, Polák a Krakova, r. 18S9 
ve Vídni; maloval vodopád na Tatrách; krajolik Ta- 
transký z doliny Zakopané ; Maguru, v Pešti r. 1840 
vodopád v doliné Koscieliska ; kraj u Krakova ve 24 
obraiech a mnohé podobizny. 

Glovačevská (GolovaSevska), Cyrilla, učenice 
Petrohradské akademie, okolo 1770, malovala podobizny 
sdařilé. 

Glovačevakoj (Golovačevskoj), Cýrill, Slávo- 
na, nar. r. 1735 v Koropé, zemř. 1825 v Petrohradě, 
byl profesaorem akademie. Jeho obrazy šlechtí ifaatné 
voleni forem, čistý vkus. On byl vzdélaným a učeným 
Buiem. 

Goize (Gočié?), Pavel, Slavodalmat, v Dubrov* 
oiku kněz a malíř, kvetl v proatředku minulého atoletf. 
Zaopatřiv sobě veliký počet rytin a obrazAv nejpřednéj- 
iich miatrAv, větším dílem sám soukromě ku doalí 
snačné dokonalosti v malířství se vycvičil. Maloval i 
fiodobísny, mezi nimii předatavující Blahoalava * Stayho 
nejvíce vyniká* (Append.) 

Gregorovský, M.C. (Gregorovins), ve Kdanska 
iyíď, r. 1835 maloval ruské loďstvo ve Kdanakén 
přístavu. 

Hájek, Benedikt, Čech, císterelák ve Vysokém 
Brodě, maloval coUbo (quodlibet) r. 1766. 

Haj nicek (něm. Hejnísehek) i Bareutu, krumpíř 

Digitized by LjOOQ IC 



371 

«Í8tem ; ozáobil svým dílem anJKen^nf sfú kriloTskébo' 
hrada v Podstapimé. Kresleni jest pravidelné á plné 
krasochutí. Zemřel okolo 1750; byl snad potomkem' 
yyhnancův českých. 

Ha nik, Frant., kreslitelský mistr, t Praze, okolo' 
p. 1740. 

Ha ni i, Jan Jiří, Čech t Prase f 1708. 

Hanuš, Jan, Slovák i Kremnice, malfř, nyní 
T Segedfné professorem pobožných škol a o^itelem 
kreslení. Haloval podobizny a květy; bylnčitelem spi- 
sovatele tohoto v maUřství. 

Harovnik, Fabián, Čeeh, v Praze r«*l 160 kres- 
lil sedm scén pro veselohru: Nádhera. 

Havel, Samnel, Čech v Praze 1722, jeho malby 
▼yíly i v rytinách. 

Havránek, Eastach, Čech, y Praze, kreslil a 
knSz, zemř. 1775, Zanechal svaté a evangelické déje* 
pisy toiem rejsované. 

Havráně ký Čech, jeSté žijící, maluje krajolíky. 

Heb, Michal, Čech v Praze 1664. 

Heinsch (snad Hájnis), Jan Jiří, ze Slezska, 
malíř v Praze r. 1678. Hledal Skřetu nápodobiti, oviem 
převýšiti. Oltářnf obraz n Jezuitův v Novém Městě od 
něho pochází a mnoho jiných obrazAv v Praze. Jeho 
obrazy jaoa mnohými figurami tak přeplněny, še hlavni 
osoby mezi nimi se hledati musejí. Zemřel r. 171S, 

Helích, Vincenc, 5eský výborný malíř ve kvaii 
a oleji, maloval tichotíny a květiny; umřel ve mladém 
Yěko. 

Heliích, Jos. Vojtěch, Čech z Choltic, nar. 1807. 
Jii co dítě veden byl od otce, milovníka hudby a 
malby ke krásoumě ;' 1824 byl žákem Pražské akademie, 
1830 odebral se do Vídně, Í832 navrátil se ďo Prahy. 
Malovat Madonu obstoupenou s. Lukášem a s. Cecilií, _ 
obraz na 61tář s. Jiří, obracení krále Oriša. R. 1836 
cestoval přes Mnichov a Benátky do fiíma, kde pAl 
třetího roktt byl. Odmaloval Madonu di fnligno a Ga- 
lathen podle Rafaele, skončil své Vzkříšení Krista a 
Alžbětu 8 Marií. Odtud 1839 přes Florenci, Pisu, Ja- 

24» 

Digitized by LjOOQ IC 



d7» 

MOT, HediiláDy ŘfýoMAo M da PařlÉ«, do LoMýa^ 
•by i ze.ftdejfti^ amélin kořiatítí mohl. R. 1839 vrátíl 
•e do Praliy. Maloval Patroay 6eaW, a. Ludmilu a mlar 
dým a. Václavem; Galileiho v žaláři; Šimona Lomnic?- 
kábo báaaiře; Am.oaa KQ^enak^iio; Yčča^o |ida« Jeat 
uatanoven za archeologa umálín ieakébo museani^ 

Hladký, Václav, Ooph, aemiW v Praíe n 1807. 
HUvá-6, Cech, v Prase, a koDoe 17. alolelí iivif, 
dobrý umělec^ 

Hodik, Čech, malíř a plaií, r. 1376 paal a mar 
loval knihu pontificale pro biskupa Utomyšlikého. V po- 
iiio^nloh literách naléaá ao lam 42 utečených obraaftv, 
k. p. Svěceni vody. Křest, Prftvod, Svěceni avonflv, 
kfiiitova, kněze, koránový atd» 

Ho 11 ar, Václav, Čech, z Prachna, nac. 1607 
v Praaa, kdo j^ho otec, z Labakdho Kostelce rodilý, 
pyávsikam byl, maUř i rytec př^výteěpý. Že ka pnx- 
testantícké stránce náležel, musel po Bělohoraké válce 
16.90 vlaat opustili, vo Frankobrodě. nad Mohanem byl 
Matěj Merian jeho n&itelem v mědirytectyl Potom pra- 
ooval v Londýny u Tomáše Howarda hraběte z Arun- 
delftv. R. 1669 cestoval ua královský roakas do Afriky 
k odrcjsování města Tanger, jeho pevnosti a okoli. Na 
apátečnjL cestě přepadli algiratí kpraaři loď, která vsak 
^(mužitoatf marjnářAv, vojákftv a komoa^tya, mesi které 
i Hol|(V. patřil, ifastně ao a jejich loupežqých rukou 
vyavobodilii: Holbr avěřnil tuto strašlivou scénu v pře- 
krásné rytině. Tento nennavělý umělec byl předce tak 
skoupě odměňován, že v nouzi žil, do dluhův upadl a 
z« Itjistí sobě pokládatí musel, že na žádost včřitel&v 
% Londýně,; v přibytku a ne v žaláři, co 7Q lety atařee 
umřel r. 1B77. Až k úžasu Jf»l jak mnoho |>ra^vaJ, 
pebo pofiet .jeho rytin, převyásile ^2400. Jeho manielkf 
a ayn, jenž v 17 roku umřel, tjál v toplo niněni pra^ 
fi^vali. Jeho dila dýchajf avobodu a l^hko^; jeho vy- 
obrazeni chrámfiv, kláěter&v, zbořei^ai jeho . zvířata, ží^ 
žaly, hlemýžďově, kožešiny a jioá roucha js/^ BAisfjpr^f'- 
ak4 dosud, ned4»tiblá dila, v představeni liďsi^oh figa^ 
nalézaji ae.tytýž ohyby a. nepravideh|osti» ^ffd jebo pfr 

Digitized by LjOOQ IC 



878 

'ůútítúon stoji nipis feiito: „Aeterniim vifei pn»prfO 
lalniilatiia 1n aére — HoYIare; neo nornnt baec ntímn^ 
menta moři.* ObSírnéji vis o něm Monatachrift des-val» 
Moaeiim in Bóbmen 1829. Jan. S. 52. 

Honz alko, Prant., Čecb, méštan a majitel doma 
T Fřare, matoval 1782. 

Hora, T. L., v Pešti podobiznfk, jelt« iilfcf. 

HorčKka, Prant., Čech, v Praze, malíf r. 1816 
'maloval podobiznu Ignáce Cornovy, Purkynč a bíatorícké 
kosy, r, 1820 byf direktorem galerie a dvorním malfřem 
o brabSte Kolloredo, kde doaud žije. Mistr pbysio"- 
gnoAickd' cbaťakteristiky, anf se Studováním čeSko- 
iíárodDfch obličejův obiral. Od nělio jest: s. liřf fll^ 
' koni, poslední soud na sv. poli Malostranském. Vynalezl 
řeckou enkaustiku, ale neoznámil. 

Hrdlička, Matěj, v první polovici minulého sto- 
letí, pracoval v Cechách; r. 1716 se oženil. 

Hutský, Šimon, Čech z Křivoklátu, starší cechu 
nialířského r. 1600; maloval koně a sedláka, an z néfo 
padá, s následujícím fceským nápisem : „Pán Bflb smutná 
srdce těší: Mne má ze všech nejmilejší.^ 

Houska, Jiří Rudolph Jan, Čech v Praze r.'1697. 

Chodowiecki, Bohumír, rod. ve Kdansku, 1718, 
bratr následujícího, maloval krojoliky, lovy, bitvy a jiné. 

Chodowiecki, Daniel, Polák, nar. ve Kdanaku 
1726, malíř v miniatuře a mědirytec nevyrovnaný, pra- 
coval v Berlíně, kde i 1801 zemřel. Jeho rytiny v Ba- 
sedové elementární knize způsobily mu slávu výborného 
umělce a jeho rodina de Galas jest pravé arcidílo. Ryl 
slavské předměty, k. p. Ruští zajatí 1758, tři tíslty 
k dějfim Petra Vel, šest scén z Vendických, 12 IřStilv 
z Braoiborskýcby šest z Polských dějin. 

Chota, Čech, maloval kusy z českých dQiii, 
~ zvláště o Vlastě. 

Chotkova, Isabella, hraběnka z Rotbenhausu, 
naroz. 1775, kreslila krajovidy u Karlovár v Čecháclh 
a jiné, dle- vUstniho nálezu. 

Chvátal, Mart. Ferd., Moravan, nar. v Němčicleh 
^ Í7$6, zemřel ve Vídni 1808. Ve Prlžaké ébratáttlé 

Digitized by LjOOQ IC 



jtoa od ného dva obraiy, j«^n představuje domácí 
syířata, ana s jedné mísy žerou, děvče s prutem dril je 
y pokoji; druhý chlapce sedícího u prostřed domáoich 
svírat. 

Iljan, Ondřej; Ivanov, Nikita; Wasiljev, Ser- 
gej, Slavorusstí malíři; od nich jsou tak řečené Tabu- 
lae Caponianae, s obrasy ruskořeckých svatých, o nichž 
(9VÍ Assemanni Caleod. LI. 

I li 6, Češljar nořván, Srb, malíř z nejpřednějších, 
umřel z počátku tohoto století: maloval větším dílem 
chrámy. V klášteře Kovílském jsou jeho díla, tam i 
v oltáři od uěho celá litur||;ie Jana Zlatoústého. On 
maloval i pftvodnl podobiznu dějepisce Haiče ; v Pe- 
řově Selu jest od něho Ikonostasiou ; jeho arcidílo jest 
8. Barbara u Pakracu; 

Indrikovié, Jan, z Budína, malíř krajolikftv, ještě 
žijlcl; shotovil i Jirásné ovocné a květné kusy* 

Isailovió, Srby malíř, maloval obrazy y klášteře 
,8. Jiří. 

Ivan, Cech, z Kapucínského řádu, dle jeho kres- 
lení ryt obraz P. Marie na Hradčanech. ' 

Ivanellí, Řehoř, Slavodalmat v Dubrovniku, mnich 
« malíř na počátku minulého století, vynikal obzvláště 
v miniaturách. Ve Stavovském domě viděti od néhtó 
hičováni Krista u sloupu, obraz asi jia píd veliký, co 
odlika obrazu od Karla Maratty , pak Magdalenu, 
bodkováním péra, která mu nesmrtelnost ubezpečila. 
(Áppendíni.) 

Ivanov, N., Siavorus, miniaturní malíř v Petro- 
hradě, u počátku našeho století. Byl oudem akademie 
a kollegialním radou. 

Ivanov, Ondřej, historický maUř v Petrohradě 
ještě žijící, spolu i profesBor u akademie. 

IvanoviČova, Kateřina, Srbkyqě, rodilá z uher- 
ského Bělehradu, r. 1819. malířka znamenitá, ještě ži- 
jící. Otec její Lazar Ivanovic byl měštan a kupec v Bě- 
lehradě. Již v dětinství táhla ji uáklonost k malířství. 
Do Peště poslána od rodičftv, zde učitelem jejím byl 
Pěšky (snad Čech); odtud šla do Vidně, kde v třetím 

Digitized by LjOOQ IC 



M5 

rooe - do th. akiéeiiHo se dostala. PodobIsnAai od af 
^salel tohoto a rozkolí ae obdivoval, jmenovité : hlaváai 
•^TOii atarcfiv; podobizné cfaaře Perdioanda ; Jejímu flaat- 
.aíana obrasu, tiobolikám. 

Jablonaký, Martin, Polák z Glogowa y Haliči 
jrodilýi ale ve Lvově oaazený hiatorícký malíř: navštívil 
VardavUy Krakov a VideĎ. R* 1820. maloval podobizny 
.Ualiekých pánftv; pak Krista na hoře káiicíbo; do San<* 
bom maloval Narozeni Pánč; v Dominikánském chráme 
ve Lvové jest od ného Kristus na kříži : všecko veli- 
Imnafcé obrazy avědóíci o pftvodnosti a umélosti jeho. 

Jakiá, malíř, v Opoli ve Slezsku, ješti iijicí : 
jehoi životopis neznámý. 

Jan, Bedřioh Aug.^ Cech, r. 1708. maloval mini* 
ntury a podobizny. 

Jan, Jak^ syn předešlého, msloval nejprve v Oseká 
: potom v Praze^kde r. 1767. zemřel; maloval déje, k vély 
i podobizny. 

Jan, Jan Qnirin, syn předešlého, slavný architekto- 
nický a historický malíř, narozen 1739, zemřel 1802 
v Praze. Byl v Hollandsku, v Nizozemsku, ve Francouzsku. 
Maloval Jana Nepom., s. Štěpána ; podobiznu Kašp. Rojka 
a mnohé chrámy na vápně. Bylf i spisovatelem, k. p. 
O nejstarších českých malířech atd. 

Jan (Jahn), Ondřej, Čech z Oseku r. 1700. kreslil 
&. Konráda, OUu; klášter Osek atd. 

Jan, z Jílové, Čech v Praze, žák Mikuláše Rohlíka, 
okolo 1348. 

Jan, z Prahy, jiniče Aliaps, r. 1435. ozdoboval 
Biblie malbami. 

Janča, Vavřinec, Krajince, nar. v Prosnici, maliř 
ač neučený, však tak znamenitý, že pozornost císařovny 
Marie Theresie na ae obrátil; r. 1771 cennou odmémi 
sískal: r. 1801. professorem akademie a radou se stal 
ai r. 1812. zemřel. Hlavni jeho díla: Panorama Vidně; 
krajovidy^ zahrady. 

Janča, Valontin, bratr předešléhoii r. 1742 nar. 
téi v Prosnici. R. 1801. byl pomocným učitelem bísto- 
xiekého kresleni na akedemii Vídenské, zemřel 1811«. 

Digitized by LjOOQ IC 



'á76 

JáDdáSek, ItalSJ, Ceeb, r Friie ITOB. 
Janek, Firatit. KrišCof, Krajínec, nftrdxed veHířKlbt 
Štýrském r/l703, oeíl te a Vat. Yanvase. Mtíóikí 
dějiny^ obsvláště radostoé sltYn)Q8ti, které kráadtniKrÉ* 
' jovidy a bndóvamí ozdobiti uměl. V fhalfoh obrazeek 
představoval umělce a dflny řezbářftv s pomatelriféi 
podobiznami. Pracoval ve Vídni, kde přlsednfkem cfs. 
nměl. akademit) byl. V Prafské obrasárné Jsou óáUBkó: 
krístás s Bohem Otcem ve slávJ; krajovidy s hóřiimi 
a brady, zemřel 1761. 

Janek, Jan, Čecb, nachází se v protokole r. i 848. 
Janek, íllnminovatel v Prate; naěbázf se Vproto- 
kole maliřského bratrstva 1384. 

Janenko, itaaliř v Petrohradě, kde i počátko lo*^ 
hoto století oudem akademie byl. 

Ja n e D k o, Jakub, podobno syn předeSlého ; r. 1837^ 
'navštívil ňím, r. 1831. vrátil se do Petrohrado. Náš 
opět po drahé pato val do Benátek ku kopírdvánf Tftia* 
'*nóva siávDého Nanebevzetí Marie, kterýi obfas 1834. 
"'zdařile dohotovil. 

Jankovié, nyní v Pařili, r. 1840« Ijýly v'Pelti 
'^ 6á něho kraje a zbořeniny n Neapofo. 

Jar koj, Slavorns, v Petrohradě, r. 1775. oad 
akademie; maloval pro císařský dvflr; byl tavný 5fli 
smaltový malíř (tav^ Email, 8chmelz, od táti taviti). 

Jašek, Frant., malíř krajovidflv a kroj 5 v národních 
'la 'našich časfiv^ ve Vídni bydlící, jest malířem arcikní* 
2ete Ludvíka, vydavatel znamenité malebné cesty skrie 
'Uhry a okoluí krajiny. S velikou pilností představil no- 
sívá Uhrův, Sedmihraděahův, Hraničarftv a jiných v' TO 
lístecb. R. 1885. náhledy z horní Itálie. 

Jegorjev, Alexí, Ras, r. 1808 v ftímé; shotovfl: 

Herkula na rozcestí; Gizoloinice před Kristem; Krista 

na cestě k ntrpení ; Dceru, ana Otce svého v žtíiři 

'svýma prsoma Živí; Kaja a utíkajícího ; Mordováni dHek 

Betlehemských* 

Jen(, Jan Bohumír, potomek STrbAr Hfiénskýeh^ 
p&todňě snad Jeaič Janiš, uaroz. V Zadním Jeseně 1?M» 
zemřel 1826 r Drážďanech, byl rytcem 1 ůMřm. "Rýl 

Digitized by LjOOQ IC 



877 

1a«|0T!dr fHkfth ÍVejear, které ma Mvn dikily. R. 
f800« álal se t Drlldramecb dvonrinii maKřbm. Melotal 
oxdobf pro divadla. 

Je nik, Oodř., nyaf ve Vídní, maliř; r. 1843 
T Feití při výitaté: koné • ehrty ; krajoUk Gasteia; 
bhtuj s cestotiní. 

Jénzek (?), Jan, Čech, v Praxe, ▼ protokole Od 
~ r. i'348. jeho jméno nepááoo. 

Jičfnaký, Aot., (efký zbéhlf, než boheiel brxo 
semřélf aurtíř najebo veko. 

JinoTflký, Josef, s Preiofa, nyní Te Vídni; 

Bialíř; při Peifanské Yýstavé r. 1641. byli ód ndho r 

'"Sediskf chlapec z Dolního Štýrska ; CymbsUsta ; Ptáénik ; 

Tybbrání irSel; roka 1842 kra|oKk (aqaarell); Lovci 

atd. Ve Vídni : Dév6e před kanárkem ; Čtyry letory ; 

' €iklin s cymbaly ; Pražská mlékařka ; Okolí a Pi^ahy. 

Jiřík, dech, v Žebráka, malíř, ze sytcb dél ňé- 
'ziíámt, Diabad piše, ie 1560 od stohft zavraždén byL 

Joanoti^ A., Srb, kreslil 1841. po^lobítntt Vnka 
Step. Karadiice ; manielky Jiřího Černého, matky iiynéj« 
Sflio kníiete Alex. JiHho. 

Josif a Nicolai, miti malíři, 1240 — Í351 ma- 
'lovali Y tfosbvé chrám arehangelský. 

Jan (ném. John), Vojtech, Oeob, proboát v Jipdří- 
chove Hradci, arciknés kraje Táborského ; rejsoval kraje 
a mésta česká, k. p. Badéjovice, Písek, Píseň, Pracha- 
tice, Raboníce atd. Podobizna p. Jana na kamenotiska, 
barvenoo, sbotoTÍI A. Mschek. 

Johann, Vk 1491. zearfel Ve Znojmé na Koravě, 
kde ve chráme s. Míknláie i pochován leií. 

Jork, Čech, r. 1348. v Prase. 

Kadlík vis Tksdiík. 

Kal oas, Max., Čech, maloval okolo 1770. J. Berka^ 

ryl dle něho pro Schallerova Topogr . náxor mésta 

' flkhé, a Balcer r. 1775. podobíatia bískopa Jana Doa- 

bravikého t Holomaee pro KoiíSkovy : Abbildangen 

Mkm. m. mihr. Gelehrten. 

Kalbiéev, raský maUř, od Fiorílla chválený. 
R* 1803 obdriel zlatoa nedalií na malováni bitev. 

Digitized by LjOOQ IC 



•KS 

£ a n e S e aJc o T, JermoUj, Sl«roriif , v Petrohnidé. 
' IL 1794. byl ondem jpaliřské akademie, a jeáté 18Q4. 
žil a maloval. U Fusslyho sloje KameienkoT. 

Karafiátova, Bmelioa, Moravanka, nyní v Pe&ti; 
při výstavě r. 1841. byl od oi krajolik z Tyrolska. 

Karas, Věkoslav Horvat, rodem z Kariovce, malíř, 
syni v Itálii, nejprve ve Florenci, nyní v Rímé kdoko- 
Dalejsímo vzdélání se, cestující; nadéje plný umělec. Ho- 
tovi historické obrazy a podobizny^ Chválí se jeho ma- 
dona, jeho dobrodinci, hraběti Revickémn, c. vyslanci 
. ve Florencii obětovaná. 

Karčewski, Polák, krajolikář, zdržoval se r. 1831 
v Římě. Jeho obrazy našly velikou chválu, anf charakter 
přírody věrně chápati uměl; i jeho barvitost krásná a 
celost dokonalá. 

Kaselovský, August Bohudar, nar. v Podstapfmé 
.(Potsdam), u6íl se v Berlině, kde i r. 1836. prvnf 
odměnu získal, obrazem . závod dvou pastýřftv na pistole 
hrajících piti&dstavujícím. Jeho sloh jest velikostný. Ma- 
loval i historické předměty. 

Kastu áíé, Petr, Slavodalmat v Dubrovníku; malíř 

. V« mladším věku přivlastnil sohč jakýsi nedbalý, často 

nízký a malicherný sloh, který se však časem a bydlo- 

^aim v Itálii změnil na kvetoucí a stkvěly. Potomstvo 

obdivuje se posavad jeho podobiznám představujícias 

.Staye, Kunióe, Zamanu atd. (Append.) 

Klas, Karel Krist., naros, v Sasku, nepochybně 
Srb; u&il se u .Tana Casanovy, rejsoval rovně zdařile 
dle starostín i dle přírody. Jeho mladší bratr vyučil se 
krajolíkováiif. 

K loud a, Karel, Moravan, kvetl c. 1751, 

Ke čin ski, Frant., jcrajolikář, před některým časem 
r. 1838. ve Vídni žijící. Výborný umělec. 

klineš, Ferd. malíř český, výborný v navchováni 
dějinovid, méně maloval, od něho jest Uorymírův skok. 
Žije při kamenotiskn v Nčmcích ve Wieshadena. Škc^a 
hlavy v cizí službě! > 

Kněžek, Oiidř., Cech, v Chebu r. 1791. ma- 
lovavší. ' í] 



d by Google 



,S7» 

Kněiek, Patel, Čeob^ T Clicil>v r. 1696., mtloval 
pro tamčjší městský ehrám 4 evangelisty, 4 církevní 
otce a jiflé 8Tat<$. 

Kolo nič, Karel, iil r. 1770 ve Vidní, maloval 
podobisny k. p. hrabete Mímri^e^ Lásky. Obrazovar ' i 
vo Yoska. 

Kolovrat, Frant* Ant. hrabě Novohradský, Čech, 
milovník a ochotník v malířství; založil sbírku obrazAv 
a rytin nejznamenitějších, kde se mladí umělci kaidého 
člvrtkn cvičili. Po jeho smrtí odkoupil tuto vzácnou 
sbírku kníže Esterházy a přeložil do Uher. 

Koruna, český v Praze ještě žijící malíř , 'rodilý 
£ Holomnce ; chýlí se k ži volíkům (genrfim) : Roz- 
hoštěni cikáni; Baba na zříceninách. 

K o šina, Ondř*, Slovák z Hošoveo, nyní barviř 
'plátna v Kremnici y učil se se spisovatelem : tohoto 
v Kremnici malovati s nemalým prospěchem. 

Kosá rek, M., z Budína, malíř, r. 1841 pří 
Pesíanské výstavě byl od něho olejový obraz: Hráč 
▼ šachy. « 

Kotula, český malíř v oleji, žák Bergierův. 

Kovář, J. K., Čecb, r. 1746 maloval život Ignáce 
Lojoly v kaple v Kutné Hoře. 

Kozí o v, Gabriel Ignatjevié^ Slavprus, historický 
malíř, od r. 1762 professor na akademii Petrohradské. 
Maloval mnoho a rychle, nejlépe se mu zdařily jino- 
tajitelné předměty^ a ozdoby, zemřel 1791. 

Kračun, Srb, malíř, maloval chrám v Privi novii, 
Hlavě a kaplioi Karloveckou.. 

Kramolin, Josef, Čech r. 1730, v Limburku nar. 
zemřel 1805 v Karlovarech. Co malíř vstoupil do je- 
zuitského řádtt^ pro který mnohé chrámy a kollegia 
maloval. 

Kramolin, Václav, mladší bratr předešlého, hi- 
storický zvláště biblický malíř, Kemřel 1799 v Limburkii* 

Kra msta, (Chramosta ?), Slezák z Příboru, nyní 
v Berlíně, historický malíř. 

Kratochvíle, Jan Vojtěch, Čech, o« k, dvorní 
nalíř v Praze r. 1713. 

Digitized by LjOOQ IC 



380 

'KfiÝánkota, loieftáa, Čtfika^tBtniía ^odobiseo 
r. 1838 ve Vidní. 

Krkvatský, Jaa, Oeeb, miifan a inaliř rP^ťe, 
r. 1«3. 

Kro GÍD, Jbo FiráDt.9 Čeeh, narozen t Pra^e, kSe 
i naloTal r. 1690. 

Krainpeř, Hieroaym, Ďeob, ▼ Praze y 14 století. 

Kras, Antoniu, mladit, liiftorícký a podobizbí 
málíř ▼ oleji a vodních barvách. 

Krnf, Jao, starší, 5eský historický maKř, 2íje 
T Litoměřicích, restauraje obrazy ▼ kláitefícb. 

Kubát 8, Čech, žil v Chrndími, r. 1686. 

Kabát a, David, Cech, téi v Chřndtmi nar.1'586, 
zemřel v Kroměříži. Nanebevzetí P. Mí. v oltáři 6htad. 
"jest od něho. 

KaSers, Frant. Čech, nar, v Lobkovicích i 6(W, 
ulW se v Praze, r. 1833 navštívil Mnichov, matuje kra- 
JoUky zdařile. 

Ka(ieb, Jan^ Cech, )eho nianielka Kateřina byla 
1677. ve chrámě s. Martina pochována. 

Kulich, Jan,' syn předešlého v Praze. fJSadil se 
'itiT8. a byl 1700. malířského cechu čili řádu před- 
staveným. Zemřel 1719. na mor. Z jeho historických 
malbin jsou některé v Praze ve tfech chrámích. Jeho 
Štětec je svobodný a tlustý. 

Kfin, Ku on Hartín, malíř V Praze r. 1348. 

Kunčo, Prokop, byl r. 1345. starším čili zpráveem 
' malířského řádu v Praze, dvorním malířem Karla IV., 
maloval podobiznu tohoto císaře a jeho manželky pro 
kaplu s. Kateřiny na hradě Kárlotýnském. 

Kúňátko, Frant. Čech, nar. v Libocbovíbích^ mtf- 
Meval v Praze r. 1750. zvláštní olt&řni obrazy. 

Kuniewski, J. X., Polák, malíř našeho věkn, 
kreslil slavnou hudebníckou polskou rodinu Konlských, 
otce, dceru a fclyři syny. 

Kubická, Maria, nw. ve Svídniei ve Slezku, zna- 
menitá malířka, zemř. 1664. (Schles. CurídSifáten). 

'Kuňka, Če^b, v obrazárně Scottské Jest obram 
od něho. 

Digitized by LjOOQ IC 



Kupecký, Jt9, SíqtíIi^ «er. 1667«» MmM 1740. 
Vi« o Běm Výklad ko Slávy Dceře str, 288. Ponévedi 
la- Yiech- ^Irf d průbami o podobisoy obklíčen byl, Uk.^ 
rychle se. ntoiil npěl^tati^ ie t jedoon doi i 9 blay. 
dohotOTÍU Rókim svláiloi, péčí obélpval.Y obrasicli. 
•M^oiet^i jebá óbrazAv vydali Yegel a Preisler v knize: 
Jo^mie Kupecký, incon^pirabiiia artificis In^agioei ei 
piotarae. Norím 1740. foL Kupeckého podobi&nu mno^f- 
BMil^TaU k. p. Vogel, J, Hard, BalM^ Roaa|>ach, Blías 
Hald; S. Leiloer atd. 

Kopecký, Kfiftiaii Jaa Bedřichy ayo předeilého, 
úkápál v ootléaa věku tak neobyčeJDon schopnost v ma- 
If^tvl, že macho od ného k očekávání bylo, ale jii 
bp)mi(Bl v 17. rokn viko- svého, 1733. aemřei. 

Kotský, Maiij, Čech a Křivoklátu, ve sluibéarcir. 
kníiete Ferdinanda v Praae, zemřel 1594. 

Kvásek (nén. Kuwaaaegl) malíř ve Ucadcí (Grátz), 
okolo 1824»y maloval krajovidy, š věrným akoumánfffi. 
a nápodobněnim přírody. 

Května, Daniel Alexandr Z.,Čech z Plzně, r. 1614. 
obdrM v Praie mčátanaiví* V katedrálním chrámě, 
▼ kaple a. Václavii spomfná jnj jeden nápia co obnor, 
vilele. JedfM>bp rodoznaku* 

Kynii, Petr, Čech^ v Pražském protokole r. 1 84^^ 
a^wí malíři jmenovali. 

KyprensHý, Obrest (?), Slavorus, chovanec Pe-. 
irohradské akademie , kr^oom , navštívil FrancQUzafco^ 
IMii, Něpcf. Pfofesaor C, Vqgel v Dráj^anech mploval 
r^ 1823 podobianu tohoto umělce, který, vysoký atiqu^ 
dokomilloati a slávy dpsáhl, ale 1837. semřeU Jebo„po:i 
dobizny a blavy stkvějí se krásnoa barvitostí a nežnouti^ 
Meiiael zpomíná i maliře Kyprynskova, jenž r. 1804« 
9bf«ai scei^a . z poh^stvi. ro^fc<(ho představující, k vý-. 
atavě poslal: snad jedna oaob^ a Kyprenakýip. , 

Labenaký, F. Xy malíř a strážce, cfs» gpilerio 
v Petrohriidě n«r. v 4765. Vydal 19P6, ín i. .nf^Jii^fň^, 
obrazfiv v oné galerii se nalézajících* 

La<í.ii^lav, majfř v Praze, v protokole od A 1^48* 

Digitized by CjOOQ iC 



382 

Laslnskf, Jifn Adoli^ malíř krajovídftV^ podóbao 
s polského rodOy narozen v Koblenci 1701. MaloTal 
alaré brady, Yéíe, sbořeniny, hory^ akáty, boaře s se- 
▼yrovnanoa nmělostí. Hřabé RaSyňski (Híst. nové kráno* 
nmy I. 255Í) chváli tohoto nmélce veiice. 

Laaínaký, Ang. Gosl. mladšf, naroz. ▼ Koblencř 
1812., ňafaje historie a krajovídy; Osvobozeni Petra; 
Vilíma Telia smrt a jiné. 

Lasinský, Vílím, maluje krajovídy a stavitelské 
náhledy. 

L a z e b k a, Čecb, r. 1 848 mezi malíři v Praze znpaán. 

Lebedo v, Míchal, slavný roský krajolikář; aSílse 
v akad. Petrohradské, cestoval do Itálie, kde v Neapoli 
r. 1837. v choleře zemřel, starý 25 rokftv. Národ 
ztratil v něm, jako téhož £asQ i v Kyprenskéma 
Orlo v sk ém, tři z nejznameniléjších nmélcův. 

LegašeVy Ant., Slavorus, byv manem dostal svo* 
bodu a uhú se v Petrohrade malířství s veKkým pro- 
spěchem. Později šel 8 vyslanstvlm do činy na i 2 let, 
kde se ještě, snad v Pekinku, zdržuje.' 

Lekowic, Šimon, Polák, malíř, od něho se na- 
lézají obrazy v Římě, ve ($hrámích ss. Jana a Pavla, a 
•• Stanislava Polského (de Polacchi), na nichž obsvláltě 
hlavy krásné pozornost vzbnznjí. 

Leksa Lexa, Jos., Čecb, v Fráze vydal r. 1820 
8 Antonínem Wildem obrazy pod názvem ^Optische Zim- 
mérreise^, které cb valně přijaty byly. 

Lesk a, C. Edv., malíř a kamenotiskař y Berlině, 
siiad potomek ieských tam osazených bratrůr; r. 1834. 
byí mezi žáky akademie. Maluje podobizny, lithografoval 
milenka Títíanova a jiné. 

Leskl, N. Polák, t Němcevfóových Hist. zpěvlcb 
jest od něho obraz pod ifslem 30 : Štěpán Carnieskř 
přes řeka s koněm plovoncí. 

LešYan, Jan, malíř, r. 1841. pH Pešfanské výstavě 
byla od něho Venns koapající se, obraz olejobarvý; pak 
dvě panenky s holobicí. 

Lew^icki, J., Polák, kreslil obrazy v knize Les 
Costames do peuple Polonais par Leon Zienkowtei ^ 
Pária 1841. in 4. 

Digitized by LjOOQ iC 



38a 

Levickoj^ Dimitrí Gfegorjevld^ Slkvorns, malÓTaf ' 
pbdobísna knížete Alex. Gálí čina; Alex. Lánského, knéifly 
DaSkovy atd., které i v rytinách vyšly. B. 1760. stal 
aé oadem akad. amřel 1804. 

^ Lhota, Ant, Čecb, 2 Kutné Hory, naroz. 1813.^ 
míoval : v Hartínické kapli u a. Víta Poslední sond 
fresko; s. Františka; domácí děje. 

L ho 1 8, J., Oecb, malíř v Praze nyní iijf ef, shotóyit 
Viděni na Vyšehradě; kníže Oldřicha ▼ rakvi. 

Libay, Lnd., Slofák z Bystřice^ r. 1838. ve Vidní, 
maloval ^Slovenského chlapce; Vápenici ve Zvolenské 
Stolici a jiné. 

Libich, Frant., Čech, ze Zákop, kresKč, aSil se 
v Praze; r. 1803, dostal za výkres Amora a Psycho- 
slutý peníz odměnou. 

LichoČépský, Jiří, Čěcb, v Praze, okolo 1715.. 

Llsievski, Jiří, Polák, narozen v Oleskur. 1674., 
mkfiř, maloval v Berlíně zvláště portréty, na nichž známe- 
Dltá barvitost. JsOu od něho i rodinné scény a kusy 
vidění hodné. Zemřel ve vysokém věku. 

Lisiewskí; Jiří Bedřich Beínhold, syn předešlého,, 
Darozen v Berlíně 1725. V 21 roku stal se dvorním 
malířem' Anhalt^Desavského dvoru, zde maloval obrar 
prince Eugena Desavského na koni. KAň ten se prý pra 
40kráte opětované stání konečně zběsněl. B. 1768. ma-^ 
loval v Drážďanech, r. 1770. byl dvorním malířem voj- 
vody Velehradsko-Zvěřinskébo a temřel 1784. v Lud-^ 
vrigslnstě. 

Lisievská, Anna Dorotbea, mladší ďeera Jiřího^ 
Blr. v Berlíně 1722., malířka portretAv a historických 
obrazfiv, z nichž veliké komposice shotovila. R. 1760^ 
ih do Paříže, kde za ouda králov. akademie zvolena 
byla. Známaf jest i pod jménem svého manžela Terbud^ 
aneb Derbuš, zemřela 1782. 

Lisievská, Jalía, dcera Jiřího Bedř. R., málo* 
▼ala podobizny a životokusy (genry^. 

Lisievská, Anna Rosina, starší doéra Jiřího, naroz. 
v Berlíně 1716; }\l v 10 roku malovala kněžnu z Anhalt- 
skilho Srbiště ve Štětině ; vdala se v prvním manželstva 

Digitized by LjOOQ iC 



if. D« Hatbiooa, iiMlfř«. Pq 8ii|rtí tohoto 1755. bydlela 
Y Srbísti^ kde pro Siioa des beaaUs asi 40 ienskfeb. 
obriifAT kfésnč' malovala. R. 1760. vdala se za aaaefr 
aora p. % GaéčAv; r. 1769«, at^la ae oadem akademie^ 
Dráifl^iské; spinřela, 1783^ J. Haid. a J. E. Jerike ryli 
dló id. R. 1765. poivána byía ode Bronaviekébo dvorn^., 
1 její dva synové a jedna dcera obětovali ae malířství : 
s^ráí syn ve Zvěřfné,, mladší v Berlíně^ Begístřík jejich 
obrazův uvodí Meusel pod jménem Gaéó. 

Mševská, Bedřidka, naroz. v Berlina 1773., plodná 
na podobizny a životokasy^ od ni byly jesté r. 1838 
podobizny v Berlíně při výstavě. 

Liikit, Jan Kríštol, rodilý ze Slezska, m^liř, kvetl 
r* 1580., učil se a svého těsta Mích. Wilmana. Ifaloval . 
. utěšený obraz Povýšení kříže Kristova, v oltáři chráii|ii( ^ 
^ervjsfi^kfíiových rytířftv yeP^ze 1660—1692* V obra- 
zárně Praiské json od něho : S. František od angelAv 
d^žaný, a muž nji cizí ženu padfjicí; an od jiného, bob- . 
fcovím ověnčeného, prokláii bývá. V kostele kláštera , 
Sedleckého byli od něho, obraz patronfiv českých, L. 
Li^arda^ Štěpána, Benedicta a Bernarda. I v obrazárně 
Drážďanské jest od něho veliký dějepisný obraz, ja^ . 
j^den voják Juliovi Caesarovi hlavu, Pompojovn přinášL 

Loaenko, Ivan, Slavorus, učil se 1759. v aka- 
deii^^i Petrohradské, cestoval ďo Paříže u Rímai, po ná7,. 
vjratu byl professorem a direktorem akaděmícy zemřel 
1773* Jeho díla jsou: Petrovo lovení ryb; obraz knělay 
Rognedy; Hektorovo loučení od Andromachy. Stál vp,, 
^éjáfi^é sláv^, zvláště co do kreslení* 

Lubienecký, Bohudar, bratr následujícího, na- 
rozff.v Krakově 1653., učil se n Jiřího Štura/ Volcoiee 
Braniborský vyjmenoval ho za ředitele malířské aka^iaiiiíe. 
v Berlíně. Jeho dějepisné a krajo vidné obrazy veliké 
chvály došly, zvláště onen, kde Jlři mudrcové pod str^mei^ 
«edi* Umřel 1706. v Krakově a přiznával se. k sektě 
Socínianfiv. 

Lubienecký, Krištof, Qaroz« ve Stětícě, 1659. 
pochodil ze starppolské rodiny, zemřel 172:6 v Amstof- 
dam$. Maloval podobizny i déje, silným slohem,^ i49 
s bedlivostí a libou barvitostí* 

Digitized by LjOOQ IC 



•86 

Lobinský, Aol., Mt^rtraa^ v« dmhé polorfci 17 
«loletf, Týborný maliř. 

Lablinský, Mirt. Viol. aar. 1648. y Lesnici to 
Slessku, iák Skřetův; teDto umélec kreelil rosličaé ná- 
▼rby, kleriS od Anblínga, Kiliána, HatozelmanBa a Kassela 
T médi ryty byly. On byl knězem y Holomúcí, kde 
r. 1690. zemře]. V Holomiiei maloval i fresky a mnohé 
4>ltářni obrazy. Zaslouií čestnou památka oo omélee. 

Ludik, J. VPraiské obrazároé jest od něho kra- 
jolik se skalami, stromy a mostem. 

Lunda, Cech, r Praze, okolo 1348* 
Luza, K., Čech, v Praze, kreslil ehrám na BIM 
floře u Prahy. 

Macháček, Josef, Čech, historický malíř, iije 
^ Kolíně, byl ?e vojenském stavě a chodil při tom da 
akademie. 

M a Cheb, Ant., Čech, nar. 1778. v Podlaiícfch 
^rnd. kraji; obrazy od něho jsou v Dějinách českých 
T kamenopisně vyvedených obrazech r. 1824. v Praze, 
jmenovitě: Příchod Čechův do Bojohemn; Voleni Pře- 
mysla za vývoda; Učiliště vBudčiatd.; podobizny Jung- 
manová, Preslova, Gajova a j* Jeden i výtečnějších nměleův, 
opracuje pořád ačkoli již stár. Představil v obrazich po- 
ffloapnost knížat a králův českých od Sáma až do Fer- 
dinanda L, kterou posud a sebe chová. 

Hajoš, Gabr., Cech, v Praze, okolo 1637. 
H al o v e o, Emanuel, svob. pán, Cech^ rejsoval česká 
hrady ryté od V. Berglera. 

Halovcova, Josefina, manželka předešlého, rejso- 

vala hrad Slatinov 1802, jejž A. Herziger v mědí ryl. 

Malý, český malíř krajolíkův, byl prvé klobouč-- 

nikem, než vlastní přirozený pud obrátil jej k malířství, 

T němž brzo se vyznačil. 

Ha nes, Ant. Pražan nar* 1784. maloval krajoliky: 
rejsqje výborně stromy: císař Ferdinand koupil od něho 
Karlův Týn. 

Ha nes, Jos. syn starší, malíř podobizen našeho 
věku, v Praze. 

Kollátory ppifyi El. 35 

Digitized by LnOOQ IC 



Mánes, VáclsT, brttr AdIodíbAt, Ceeh; byWftfaé 
3 léta; v kamenopisDých Déjínách českých r. 1824. jesl 
od ného obras: Voleni Libaše Mknéiou; malotal: Útek 
dlo Einrpte; Soptfcf Vesov. 

Mane ve 6 (Maooyee?) malfř, očiCel J. R. Hnberlo 
némeekého malíře. 

MarSek Mareček (chybné Martsehke Maetsehke^ 
ErísHanj lil ve dnihé polovicí 17. stol. v Lipsko. Mo* 
loval obrazy, z nichi nékteré i y rytinách vyily. Byl 
buď Čech, bncf Srb. 

M ar kov, SlavoroSý nar. 1810., učil se ▼ Petro- 
hrade a v ňíné 1836. Maluje dějiny. 

Markovský, Václav, Čech, nar. 1784. v Praio 
▼ kamenopisných od Maobka vydaných Dějinách Českých 
r. 1824 jest od něho deset obrazů v, k. p. Smrt Libu- 
iina; Založeni Prahy; Vítěsství Vlasty nad Samoslavesa; 
Křest BořivojAv; Mlada v ňimě ; korunování Vratislava 
•td. potom Jan Neppmucký; Husitské kasaní atd. Mnoho 
maloval z válek husitických, kde svlásté v bměnichsvoo 
místrovnost okázal. 

Martinek, Jan Bern. Čech, v Praze 1724. 

Martino v, Ivan, malíř a kamenopisec v Petro- 
hradě, naroz, 1762. Maloval krásné krajovidy a divá* 
delDÍ ozdoby. Vydal r. 1821. sbírku 30 lithografických 
obrazflv, malebnou cestu z Moskvy do činy předslavu- 
jicí, in 4., která 230 rublflv stoji. Téi 36 nových pro- 
ipektAv Petrohradu. 

Masovský, v Haliči 1800. naroz., učil se ve 
Vídni, pak byl v Římě, a konečně professorem kreslení 
ve Lvově; maloval podobizny. 

Massanec, 6. Filip, v Praze, r. 1664., maloval 
Jana Nepom., r. 1666. oltář. 

Massea, Alexius, Slávo rus, v Petrohradě, šil 
za času B. Zacchariho, s nimž dva obrazy cis. sbírky 
T Petrohradě shotovil. 

Máša v (?), Ulrich, žil 1630 v Praze, kde lÁg^ 
mundovu kaplu v domě obnovil. 

Maikov, malíř bitev, v Petrohradě iijicf. R. 1814 
maloval bitvu proti Napoleonofi u Lipska. Síla a souměr« 
Bost oživuje jeho díla. 

Digitized by LjOOQ IC 



887 

Matheovicy malíř drůbeže v první polovici minii^ 
lého století. Jeho joiéoo stojí v hatsloga obrazárny 
svob. 1^* z Haklův. 

Mattei, Petr, Slavodalmat s Dubrevnika, básoíř 
a malíř, nčenik slavného Blahoslava Staye ; chudoba 
ma oedopastila cestami, antikami a prfrodoa snameuitá 
Tlohy tak vzdélati, jahby bylo náleželo: proto všecke 
vážil vétlím dílen z vlastního důvtipu, odkudž tasto 
ehyby v kreslení. Nic méné jeho obrazy plné rozmaro 
a života oblíbeny byly a mnozí chrámové se jimi ho- 
nosí^ k. p. katedrální chrám (s* Bernard), chrám Beoe* 
diktinův (hlavni oltář); chrám de Meleda (ss. Blažej a 
Benedikt) a jiné menát malby v tak řečené Krásné kaple . 
Při tom i básnil v obou řečech ve vlaské a slavoillyrské . 
Umřel v bídě a v nouzi ve špitále r. 1736. (Appendini). 

Mat věje v, Ivan, r. 1704. v Novg4)rodé narozen ; 
r. 1719. poslal jej cár Petr do HoUandska k učení se 
maUřství; pak navštívil Řím, r. 1732. vrátil se do vlasti. 
Maloval podobiznu, cárá Petra, která se má za nejpodob- 
•éjši Petrovi a za nejhlavnější dílo tohoto umělce. Pak 
maloval císařovnu Anna s mouřenínem, a jiné osoby* 
I chrámové v Moskvě a v Petrohradě mají obrazy od 
■ěfao. Dožil jen 311^. rok, zemřel 1736. 

Matvejev, Theod., syn předešlého, malíř krajo* 
víd^v, jeden z nejdůstojnéjlích uměleův, sloh jeho pů<» 
vodní, siittý^ rázný *, shotovil Mont Cenis ; Neapol ; Ti- 
voli atd. zemřel 1826. 

Mech o v (něm. Meohan) nar. 1748 v Lipsku.^ po- 
tomek Míšeňských Srbův; malíř, učil se v Berlíně u 
Bernarda llode^ a r. 1770 v akademii Drážďanské. Ryl 
Bachanalku dle J. Carpioniho, shotovil krajoliky a histo* 
rícké obrazy dle vlastního nálezu. V Pražské obrazárně 
jest od něho kraj Monte Oreste s dějem ze života Cín* 
cinatova. 

Mengs, Ant. Raphael, nar. v Čechách, v Oustf 
nad Labem v Litoměř. kraji r. 1728. z otce Ismaele, 
jenž se v Kodani v Dánsku narodil. R. 1740. následoval 
Otce do Éíma, kde již důkazy mistrovství viděti dal. 
Král Potoky, August III., učinil jej po navrácení z Éíma 

25* 

Digitized by LjOOQ IC 



388 

dforofm inaHřein« Po čase opět šel do Říma, pak do 
Madridu. Byl itastným nčenikem Raphaele a Correggia. 
y ' Dráiďaneeh Jest od aého Na nebe vstoupeof Páné. 
Psal i kniha o malířství. I rodištěm českým, i sluiboa 
Polskou patH^ aspoň % částky, Slayjanfim. Matka jeho 
byla ze Žitavy i Lniic, manželka jménem Qoazd (snad 
Kwaá?). Jeho kresliny konpíla císařovna Kateřina ca 
náramné snmmy. On obohatil obrasámo Petrohradskon 
kupováním obrazflv, radil pří dstávech uměleckých. Ma* 
loval císařovou Kateřina v alegorickém obrazu. 

Merkur! jev, Slavorus, poslán od Petra Vel. do 
Itálie. V Petrohradském chrámě a. Simeona jest od 
něho Símeon dítě Krista na loktech driíci, obraz plný 
výrazu a blaho měrné složitosti; zemřel v Moskvě za pa- 
nování císařovny Anny. 

Meršiko, Petr, Čech^ v Praze, v malířském pro- 
tokole od r. 1348. chválený. 

Městečky (Miestezek ?), Jan, Čech, z Vízová 
(Bydžova?), r. 1679. v Brně maloval. 

Met hod, narozen v 9. století v Soluni v Mace- 
donií, jak domýšleti lze z rodičův slavjaaských^ ani již 
ide ve mladosti jazyku slavjanskému se vyučil, a Slav- 
jané již v 6. století po Macedonií se rozložili, města 
Soluně dobyli tak, že nejen v jeho okolí ale i v samém 
městě znamenitá Částka óbyvatelfiv alavobulharským ja- 
zykem mluvila. Že Methoda Cedren a jiní spisovatelé 
hned Řekem, hned Římanem nazývají, to se tak slyšeti 
má, jako když se Pavel apoštol, ačkoli rozený Žid, 
předce Římanem aneb římským měáfanem, anebo Upravda 
(Jostinian), Basíl, Belízar a jiní, ačkoli rození Slavjané, 
předce Řeky neb Římany nazývají. Method tento byl 
nejen slavjanským apoštolem, ale i malířem, on vyobra- 
zením posledního souda Borisa, panovníka BulharAv i 
8 jeho národem, ku křesťanství obrátil. 

Micka, Jiří Erant., Pražan, ve službě knížete-bi- 
sknpa Worzburského ; roku 1717 maloval obrazy pro 
chrámy. 

MiekS, Mietsch, Mietzsch, Krist. Bohumil, 
naroz. v Drážďanech 1742., snad z českých hfatrAv, 
zemřel 1800., byl kresiičem, malířem i rytcem. 

Digitized by LjOOQ IC 



389 

MichailoT, Alexander, nínUtiiriif maliř y Petro- 
hrade, la naieho v6kQ. Jelio podobuny dosáhly slávy 
vysoké dokonalostí. 

Miehailowski, PoUk, jeité iqíof t Pa»it, oddal 
se malilslvf teprv v dospělém veku okolo 18SS. avšak 
v krátce k dokonalosti přivedl, zvláště v malováni svírat. 
Hrabě Raesyiiski dává mu v této třfdě první místo. 

Mikuláš, Jak., Čech, v Praze r. 1348. 

Míla,, Pavel, vlastně s Milé aneb Milský (něn. 
MOhlan), starosrbská rodina v Míšni, jejiá dědictví jest 
Umijši osada Milá. Nar. 1798.; maloval v ňímé dle 
Titiana, svatou a světskou Lásku, Krista a Samaritánku; 
a pak podobizny vznešených osob* 

Milec, Slovák, nar. v Břetislavi, maloval obral 
Pavla Bilníce, nadzlratele církví ev. a professora, na- 
ieho věku. 

Mi le to vi cký 5ili Bartoloměj z M i léto ví e (něm. 
Miltwitz), malíř se Kdánska, zvláštní schopnost měl ve 
skládáni dějepisných obrazAv. Vnitřek chrámi^v a jiných 
staveb uměl výborně představovati anobrž mnohými figu- 
rami oživovati. Jeho sloh je plynný a přírodu zdsřilo 
Dásledující. Zemřel r. 1655. 

Milic, Jan Mích., podobiznik ve Yídnii 1770 uMl 
se u Martina Meitena. Haid, Nilson a jiní vydali jeho 
obrazy v rytinách. 

Mi linko viéy Sophron, Ulyr, učitel kreslení v Kar- 
lovci v Horvatako. 

Minič, Dominik, v Praze; roku 1797. se ještě 
ehlapeo a děvěe ^ ovocem od něho malovaní nalézali. 

Miropolský, Leonti, Slavorus, oud akademie r^ 
1794, jeho malby nám nejsou známé. 

Miroslav, Čech, mnich, podobno Sázavský, r. 1103; 
on maloval obrazy a litery ve knihách, jmenovité v rn« 
kopistt Mater Verbomm, kde sám pod literou P a obrazem 
P. Marie vyrejsován stojí s nápisem v rukou: j,Ora pro 
illumínatore Miroslao A. M€iL*^ všecky Uhy a ozdoby 
barevné jsou s pevnou jistotou vyvedeny. 

Misko vié, Mojiíš, Srb s Banátu, nyní v Pešti, 
výborný malíř na hedbáve; .maloval Zrinského bitvu a 
Sifelě; Krista v Getsemeně ani ho angei posiliuje atd. 

Digitized by LjOOQ IC 



$90 

Moraosíntfci, im, Pottk, se Žytoáiíře, iiavitě- 
▼0T«1 r. 1639 akademii Mnicbovskoa pro CYÍteai se 
T malířství. 

Morawa, Haléj, malíř i rytec s Poláka, okolo 
1650; ve^ sbírce hraběte Sternberk-Maadeiieida jsou Myry 
kasy od nebo. 

Moravský, Matěj, lat. Moravioa; paal r. 1476. 
biblií, v niito se pěkné nákresy jebo rakoo rejsované 
oaléaají. Tento exemplář jest nyní v Neapoli ve knibovné 
kiáitcra Hoňte Oiivero. 

Mrkos, Václav, Čecb, kreslil r. 179T— ISOÍ. 
pro rytce krajoíiky. 

Mrnák, Hynek, Čecb, v Polska, pfí školách nor- 
BMiltticb rejaoviSk* 

Mrňák, Jos», Cech iijící; v kamenopisných W^ýi- 
nách Českých r. 1824. jest od něho obraz; Proroclvf 
libaáe ; mimo to maloval Mojiiie, Smrt Ábelova ; Proaby 
Otóénále atd. 

Matiua, Tomáš, Čech, t Muliny rosený, nejatarli 
ol^aí výtečný maliř český. Na konci rainnlétao sloletf 
naleseno v Karlově Týně v Čechách olejové obrany; 
na jednom z nich jest nápis: 

„Quis opas boc fíaxit? Thomas de Malina pinxitS 
Qaale vides, lector, Rabisini fílias aotor.^ 
Někteří mají jej za Vlacha pošlého z Modeny, jenl la-* 
tině Mutina sloje. Vlach Federici udává město Treviso 
za jeho rodiště. A však známá staročeská rodina Mutina, 
ves Mutina, jméno otce Rabiš Rabišin, a samí obrazové 
v Čechách nalezení, jsou dostatečnými důvody toho, io 
patří našemu slavočeskému národu a ie rosdíkiý mAie 
býti ode Vlaského podobné jméno nosiviíbe ale posdé}í, 
1353, tívšíbo. Pozftstává po něm <^tářní ebns P. Mano 
mezi českými patrony Václavem a Palmalfem předěláva- 
jící. Si Václav jest cele v národním českém doehu a 
sloha představen, v pancíři, v proMvanieí, v berném 
plášti drže korouhev a štít v rokoa. Tento kréwiý « 
památný obraz byl ai do r. 1780. v Prcso, odkndl 
iia rozkaz Marie Theresie do Vídně přenesen, kde se 
v Belvederu nalézá. Dále Bcce Homo, Madona a jiné. 
Vis Vlastimil 1849. I. r. atr. 61. Žil asi 1950—1997. 

Digitized by LjOOQ IC 



891 

Myslibeky čeob, mattř, reitaoraje obrasy. 

Káko, Jan, Srb, aalfř; r. 1842. v Peiti: Str^ 
flkotání lodi a tvrze St. Malo. 

Nav rá lil, Jos«, akademický maliř ▼ Prase, naros. 
1768., obétoViBl se krajovidftiii a pro0péchein* Nejen v« 
kraii (Quache), sel i ve aténomalbé lakové oálesy ačiníly 
!• ae i vodou mýlí mobon « pompejakýn obrasAn ao 
podobají. 

N e é a r, Kadpar, Čeob, narosen t Prase 1 636* Oženil 
ů9 ye PrancoQsako a dcerou jedaofao kopce, osadil an 
pak Y Haaga y Holiandakn. Jeden s nejlepších maliMr; 
vniél lesk allasu a Ylašení tureckých kobercftv Yýborní 
nápodobili. 

Nejebae, Jan, Čecb, r. 1839. ve Vídni; po* 
dobisny. 

NcYla (či Nevel?), Rna, y Petrohrade, malíř 
jnM i^ícL KYéty 1838. PříL 44. 

Nic o lan 8, Čeob, s Chotéboře, maloval y Praio 
TO 14 alolelí. Zpomíná ae v protokolu 1348. 

Nfirer, Ambr., Čech, Starii malířfkdbo bratrstva 
v Prann 1445. 

Nikiliu; Ivan, SUiTorna, syn podtajemnlkAY PeM 
Vol. od tohoto v 14. roku do Amatrdámn k učení ae 
HMifřstvi poslán. Jeho arciclílo jest křiioYání Kriala 
T kaple Aničkovakého paláců. 

Nikilin, Mikoláš, bratr stavitele Uhoi jména 
v PetroYé mainjfef. 

NikonoY, Michael, nčil ae 1792« y akademii Pe- 
trohradské, kde r. 1799. při výstavě odmčnn obdrieL 
Maloval podobisny. 

Nosecký, Václav, pfQmfm Václavfček, sdf« 
inval ae nejprve v Jihlava na Moravé, potom v Praia t 
nanlovnl d^inné předatavy, alředni ceny. 

Noaecký, Siard Prant., ayn přadeilého, narnsen 
T Prase 1698. I kdyi do řádu praemonatralského 
▼atoupil, pěatoval maUřsIví; saneehal čelná iila námanivné 
i olajná. 

Noaek, Noska, Vádav Jindřich, Čech, v Pma 
1697. 

Digitized by LjOOQ IC 



Novák, Čeob, Tidélaný m Vfdeoské akademii, na^ 
loral podobisoy i Da maiirě • sdrloval se r. 1793.. 
▼ Cbotovfné. 

Oleszcsynakí, Adí, Polák, profeseor na akademii 
TO Florencii, malíř a rytec jeStd iijid. Vydal Rosmai* 
toécí polfkie, kde aceny a podobisny % polských déjin, 
překrásné ryté a s barvami tíMéné. Dále podobinit 
Koécioškovn. 

Opic, Jiří Emanuel, cech, oaroY. ▼ Prase 1775; 
malfl' i kreslíc. MaloTal podobizny, zvláité ale prosto- 
národní scény , jmenOTité & PaHiského iiTOla ; dále 
Tábor Kozákfiv na elísejských polích u Pařiie 1814*; 
Zpominky na Karlovy Vary; Scény s Lipského roěnlho 
trhn: viecko výborné práce. Opic Jiří, r. 1809. ma- 
loval v Prase podobizny v oleji. Opic, J., anad týi 
B předeilými; kreslil n&slednjicí, ze iivotopisn Lalhe- 
rova Táiené, v koise Leben nnd Werke Dr. M . LnUiers^ 
Ton P. W. Gentbe, Leipzig 1841. na rytinách se na- 
lézající, slaTjanské předméty a osoby: t. Méato Jotroboh 
(něm. Jfitterbock), čtyři míle od Vítobora (Wltten- 
herku), an v néiú 1517. Tecel odpnstky prodává. 2. 
larel Hiletický éili Hiletic (ném. MiUitz), slavosrbský 
ilechtic, papežský vyslanec, an 1519. ve Starohradé 
(Altenbnrg) s Lutherem rozmlouvání má, toboto k po* 
kóji napomíná, a volenci Saskéma Bedřichovi Blaton 
riii darem od papeie přináší. 3. Jan Bernevičko (ném. 
Berlepsch), vůdce oněch zakuklených rytiřikv, jeni ná- 
vodem volence a knížete Saského Bedřicha, Lathera 
od papeie i dsaře do kletby daného v lese Tarinskén 
n vesnice Waitershausen 1591 dne 4. května z ko6áni 
vehvátivie na brad Wartiiurk pro bezpečnost doprovodili. 
Rod Berneviěkdv pochodil od Horavskoslovenské hraníce. 
4. Oddavky Kateřiny Borské Hli z Bóra s Lnthertai 
r. 1595 od Jana Bogenhagr^na. 

Orel, Ondřej, malíř, jenft v Londýně ve slnibé 
krále Jindřicha Vlil. aUl. 

Orlov, podobiznik, v Petrohradě jeatě žijící, jehož 
díla k nejznamenitifiím přináležejí* 

Orlowski, Alexander, Polák, přesel rie vónsné 

Digitized by LjOOQ IC 



S93 

iú Petroh^do, InU teméjlf alndeiiii aat itévoTtl, r. 1812* 
0l«I 86 tamže dvornim nalfřem. ProsIaTÍl se nejvfoe aft» 
lOTánim biteT a koňAv. Zeoú^el 1837. Jeho podobiana 
Dalésá se y Dráiďaoeeh q dTorniho maliře Vogk. 

OrfelÍD, Srby malíř i nédíryteo, maloTal UaTDl 
chrám ▼ KaríoTCÍ, ale zemřel před dokončeoím dila. 
Sholovil ▼ rytíoách podobizna Laaara, metropolity Ne- 
nedovije a j. (Srb. nar. list). 

Osoisobé, Jaoy Moravan a Holomonoe, aemř. 
y PeSti 1831., malíř déjepisoý anamenítý* Viz o něm 
Výklad kn Slávy Dceře str. 290. 

Pačiió, Ivan, Srb, naros* 1771 y Bajii, básníř a 
mattř nyní v Budíne žijící; má množství obrasftv vlastni 
rokoa malovaných, slavjanské, zvlásté raské, polské^ 
srbské kraje a kroje představujících, 

Paliská, svobodná paní, milovnice krásoum a 
naUřka. Mark ryl podle ní Címona a Pera. 

Pálko čili Bal ko, Ant., Slezák, malíř, ye Vra- 
tklayi, otec následajicího Prant. Ant. a Prant* Karla; 
bydlel ve Vídni a v Břetislavi; maloval svsté historie, 
spoleěenské obrazy čili scény z tovaryšství lidského, 

Y maličkých figurách, z nichž někdy 50 i více najeden 
dosti malý liat nmístiti a sličné vypracovati umel. Ze- 
mřel 1754. 

Pálko, Praotiiek Antonín, starší syn předešlého, 
jeden z nejslavnéiféích malíř&v podobizen a déjín ; jeh# 
ohnivá barvitoat, zprávné kreslení, znamenité rospoloital 
svélla a sUttu vzbudily podivení; byl ve Vídni dvorním 
malířem knížete Baterházyho. Ve chráme s« Salvatorn, 
jest od ného oltéřní obraz s. Prant Xavera a Ignáce: 
y katedrálním chrámě s. Štěpán, oboje vysoké ceny» 

V Pražaké obrazárně jest od něho Jan Křeatitel. 

Pálko, Prant. Karel, malíř i rytec, aaroz. 1724 
ve Vratislavi, udil se malířství v Břetislav! m stariíhA 
bratra; ve Vídenské akademii získal obrazem Judita a 
Holofernes velkou odměno; v Italii oddal se avlášté 
Benátské škole; po návratu bydlel v Břetislavi, kdo 
nmohé oltářní obrazy maloval, z nichi se v Břetislavi 
m TrínitarAv, v Prešově, v Tátě, v Brně, v Drážďanech 

Digitized by LjOOQ IC 



S94 

« Jiade Datésaff. R. 1753 stri se kril. satopolskýfei 
Bftlířem. Pro polskoa oárodni kápla v Řimé naloW 
•« Kaúiníra; ▼ Praze v jemitakém chráme jest od ttěb« 
atčnoinalba; zemřel 1767 ▼ Praze, Z jeho nmy i doeha 
plaých rytin jaoa: Kristus a Sannaritsiika u studny; 
Madona s ditétem ; Adam od Boba život doatátajfeL 

Pálko v, Slavoroa, malíř proatonárodnioh soen, 
okolo r. 1814. 

Pan i o, Jan, Petr a Václav, tří čeiti malíři, v Praze, 
okolo r. 1348. 

Pan i 6, MikuL, Srb, malíř v Pešti, nasefao věko^ 
kreslil Marka KraleviBe 1827. 

Paperie, Crostav BedHob, narozen v Dráiďaneeh, 
nepochybně a předkův alavoaorbských (sr. péro, pipor, 
<Iápeři). Maloval krajoliky. 

Paudic, Ba udíš, Krištof, naroz. v Nizosaska 
okolo 1618, žák RembrandAv. Shotovil některé kráané 
obrazy pro Řezenakého biskapa a vojvodo Alberta Zig* 
manda z Bavor. Paudio čili Pandič maloval s Morim- 
iMrským aměicem, jménem Roster, o závod a itralil 
odměnn. Z omnelosti nad tito i omřel oplakáván od 
nnobých. Ostré kritiky v krásoumě více škodné, nei 
prospěšné bývají. Není jisto, zdali Pandic a Bandic jedna 
osoba jsou: to jisto, že druhové malby u nich rozliěaí 
jsoa; onen maloval obrazy a děje, tento zvířata a 
artvé ptáky. Jméno a koncovka ie svěděl, že byli po- 
tomci Slavjanův. 

Pazourek, Matěj, Čech, maliř v Dobřanech, kde 
1729 zemřel. 

Pecka, Jakub, Ceeh, zpomfnaný v Pražákem pro~ 
Mole 1445. 

Pecka, Matěj, Čech z Klatov, okolo r. 15fO, 
? Praze n slavného Jaoa Táborakého, u něhož české 
fcaihy apěvfiv psal a krásnými malbami ozdobiU 

Pekel, Český mslíř podobizen voénimi barvaniiý 
v Praze. KreslU křídou podobiaoH Fr. Lad. Čelakov* 
shého na kámen. 

Perlin, Ondřej, maloval v Praze okolo r. leM. 
Peroutka, Frant., Cech, vo Vidni, niaití'; málo- 

Digitized by LjOOQ IC 



8W 

Y«l 4 Sáftky rokv na poreeláně, kv vpHřefti t Péiti 
při omélecké výsUré r. 1841. 

Pěšina^ Fraat. Oodř^, aaroB. 1728 t Čechách 
▼ Nepomakéch ; aialovat a pochvalou olajead i na vápné^ 
ohzrláilě kyěty. 

Péiina, Jan Hynek, zčechofodv, malíř a méilan 
Y Praze, kde r. 1700 do maDieiatvf ystoupil. 

Pelký? Í0B,y aialiř v Peiti našeho vékn, krealil 
Srbské koiže Lazara, Gára Dušana, Kaatrioti^e atd. 

Petr, Vádar, Čech, narosen r Karlových Varech 
1742, zemřel v Římě 1829. Jeden z nejslavnéjšielir 
mMřňr zviřal; umel netoliko tělo, harvu, fcflii, svaly, 
ale i povahu a náruitvoati zviřat, k. p. zořivost lygra, 
velkomyalnost lva atd, výborné a živé představiti. -^ 
Obrazy jeho stfřat nalézají se netoliko ve všech hlav- 
ních méstech Evropy, ale i v Americe* Mnotstvf vlkiv 
sh«»iovH pro AngKčany proto, ie tohoto zvířete víee 
tMn nenf. Jeho arcidílo jest RéJ, kde vAkol Adama 
vdelíjaká zvířata. 8yl professorem akademie s. Lukáše 
v jtfmé. 

Petrák, Alois, maUř podobizen, roku 1838 vo 
Vídni. 

Petřík, Cech,šftitař éíli malíř štítův v Praze 1848. 

Petru a, dva nnélcové téhoi jména, jeden malíř, 
druhý řezbář, asi v prostředku 14 století v Praze* 
SpomínaJÍ se v malířském protokole r. 1348. Malíř mél 
pfQmení Ventrosus (Břichatý ?> 

Petrovi 6, Živko, rodem ze Zemlína, maliř aka« 
demícký, daroval na matici srbskou 10 zL stř. 

Philippus, Ceeh v Prase okolo 1348. 

Pietrovský, Ant. Max., naros, v Bydgošci ve 
Prnsfch, učil se v Berlíne r. 1836, kde i mnoho k vý- 
stave maloval. 

Pigulský, Josef, Polák, malíř okolo 1755 vBer- 
Mtté, malovat podobliny. 

Plaeho, Michal, ve Vídni, roku 1841, kvétiay vo 
sklenici. 

Ples, Jan Bedřich, Cech v Prase «kolo 1665. 

Pleš, Jan Arnošt Constanibi, naroz. 1752 v Míšni, 

Digitized by LjOOQ IC 



896 

potomek SlavosrbAv. Utitel kretloii ▼ DráiAmech^ 
semřel 1815. 

Pleiek (oém. Fkefcbke), Maor., naroz. ve Vra* 
tialaví. R. 1838 maloval děvče a kvfttm, aoo v lese 
laapalo. 

Plooiký» Maar., Polák, krealiě, malíř i rytec. 
Byl iviřata a pitvořice (k^i^c^^^^^y) '• 180d« 

Plah» Čech, rejaoval a ryl obraz ka kDiae Zrcadlo 
ilechetnoatí, v Praie 1817. 

Podeke (aoad Podéka), Jan Blahoalav, v Praze 
okolo r. 1723. 

Pokorný, Čecb, z Podébrad, v drahé polovici 
18, atol. v ňíffié díla hlavních miatráv odlikoval, kde 
snad i ooiřeL 

Polák, Leopold, Pražan, rodem Žid, v Říme ii* 
jicf malíř v iivolikáratvS téměř avétoznámý. Maloval t 
Nejv|iiiho PnrkhrabíhOy ztracenou kazajka, naleiené 
psaní od holek za mřííaty, spící děvče s beránkem, 
dítě n kolébky. Ciaař raaký má od něho obrazy, 

Polák, Mart. Bohnmil, od vlasti své Polaké tak 
zvaný, neznámo, ve kterém městě narozený, v 1 7, atol. 
asi 30 let v Tyrolska se zdržovavší, jeden z nejdoko- 
nalejších malířdv. Srov. Tyroler Kůustler-Lexikoo, a 
Tyroler Almanach 1803. Obšírněji o něm Čti v Ce- 
stopise. 

Pollirář, Fab., naros, v Oaatí nad Labem, mi- 
niatarník v Praze, ozdobil podobiznami a jinými okra- 
sami stkvostnou knihu zpěvdv ve farním chrámě Teplic- 
kém r. 1560. 

Popel, Anton, miniaturní malíř v Praze okolo 
r. 1755. 

Po po v, Slavorns, v Petrohradě nyní šijící, vyna- 
šel jakýsi nový zpftsob rychlého malování, dle něhoi i 
nemalíř v několika hodinách veliké obrazy ahotoviti 
mfiie, kteréž ani vlhkosti, ani prachem neb dýoMm 
lesku a půvabu netratí. (Květy 1843 č. I.) 

Postel, Karel, krajolikář, rytec, naroz. 1768* 
roku 1808 učitelem malířatvi na Praiaké akademii, sUl 
ae zde zakladafetem první krajoličné školy, a byl jeden 



d by Google 



397 

z DejsDfinenité}ifeh nmSIeův, matoTtl iiáhUdy hradáv 
Vorlfka t Baby, okolí Pražské a jiné kraje Seaké. 

PoCocká, Lanra, Polka, ▼ Němeewiiofýcb Hialor, 
spěTfch jsoH od of (tyfí obraty rejaoTaaé, Málo 7. 
Kaúmfr Vel., čísl 18. KoDateDtin Oatrogakí, čísl. 29. 
Žal nad zgonem Štěp. Potockiego, čísl. 31. Król Míchal. 

Pra a ic^ Hiknl., Čech, mčšfan t Prase okolo 1391. 

Prek, Xaver, Polák, malíř našeho veko, krealil 
1835 podobízott X Fr. SiarSyňského, kaaovDÍka Var- 
isTského^ a bíbiiothekáře národsl knihovny jméní Oaol- 
linakých ve Lvové. 

Přibyl, Frant.^ r. 1838, ve Vídni, maloval Ve* 
onii nad amrtí Adoniaovou truchlící, Krista ve hrobe. 

Frocinský, Jakob, Polák, r. 1838 ve Vídni, po- 
•dobizník. 

Procháaka, Frant. Xav. Aút., naros, v Praze 
1740, semÝel lami 1815; malíř, v Praiské obrazárné 
jest od něho : Bouřlivé moře se skalnatými břehy, 
mořské nábřeží s bndovamí, krajoliky s horami a zbo* 
řeninami. Maloval i na vápně. 

Frocházka, Jan, r. 1939 ve Vídenské výstave, 
podobizna knížete z Colloredo-Mansfeldu ve voska. 

Procházka, Jiří, Moravan, naros. 1749, lékař a 
professor pytvy ve Vídni, spolu i ochotník v malířství, 
aaaloval krajoliky, květy a ovoce. 

Pro kov (íli Brok o v, Jan, rodilý ze Sedmi- 
hradaka (?), řezbář, udělal vzor k soše s. Jana Nep. a 
několik jiných soch v Praze se nalézajících, k. p. Marii 
8 dítětem a dvěma angely. 

Prokov, Ferdinand, syn předešlého, u5il se n 
Seského řezbáře Quíteinera a převyšoval umění otco, 
od něho jest 7 soch na mostě Pražském, které ze skrom- 
nosti jménem otcovým poznamenal, jako i jiné sochy. 
On byl i do Vídně a Slezska pozván. Zemřel v Praze 
r. 1731, věku 43. Z jeho bratrfiv pomáhal mu Anto- 
nio pracovati, druhý pak Josef byl u císaře Karla Ví. 
dvorním básnfřem a ochotníkem malířským. 

Prosil, Vít, Oech, řádu Benediktinakébo, žil a 
maloval okolo r. 1774, naroz. v Litomyšli. 

Digitized by LjOOQ IC 



99B 

?ro8y VáclaT, Č««h, aaro«« v Praze, malíř, juala* 
yal lovy, biUy, koně atd. Zdržoval se za ^as i ve 
Fraiikobrod6 nad M. Jeho obrt^y jsou rosMřeay a ob- 
libeny prp doboiialott známoet zyfřa^ zvláštč kauU 
Zemřel 1762 ve Švabachu. Y Pražské obrazárgé jaoii 
od něho cválavf koné a krajoUkem, 

Proáy Magnas, syn předešlého, maliř zvířat, pra- 
coval 1770 v Norimberku, kde celou knihu loviteboýeb 
zvířat v malém folio vydal. 

Piičiain, Matvejev, Slavorna v Petrohradě, nfiesík 
tamějši akademie, cestoval v Itálii, v Řimé, maloval 
Vzkřiieni Páně, Alexandra u Diogeneaa. Byl profeasorem 
9t Petrohradaké akademií, umřel 1797, 

Pustota, Petr, Čech, v Praze okolo rl348ond 
malířského spolku, 

Quadal, Mart; Ferd., Moravan, výborný malíř 
zvířat, zdržoval ae od r. 1797 až do 1804 v Pelro* 
liradd, zemřel v Londýne* 

Quaat, hodoý český malíř na porceláne a tavě 
(smaltu), v Praze, má též i ayna malíře. 

Ráb, Hynek, Čech, nar. v Nechanicích n Bydžova, 
řádu Jesuitského, zemřel r. 1787 ve Velehradě, Jíž 
ve mladosti kreslil na stěny obrazy. Maloval mnoho, 
Qbzvláště pro chrámy. 

Rabuský, Jak.,Čeeh, rodilý z Mostu, žil v Praze 
r. 1800. 

Radond, Math., čeeb, znamenitý malíř, jenž r» 
1594 v Králové Hradci žil, ozdobil překrásnou kniho 
zpěvu městského chrámu Královéhradeckého rozličnými 
podobízaami píaařQv a biblickými dějinami. 

Radda, Vojtěch, historický malíř ve Znojmě na 
Moravě, maloval oltáře i obrazy, r. 1809. 

R a g tt s a (RagQsinus), Felix, Slavodalmat z Dnbrov- 
niku, miniaturní malíř, kvetl v první polovici 17. sto- 
letí, pracoval i v Budíne u dvoru krále Matiááe, kde 
byl představeným odpisovačftv a malířftv knih (Belii 
Not. Hung. lU. 22by 

R agu 8 a, Franceaco da, Dnbrovnióan, maloval roku 
1618 v Éímě, pak v Breseii oltářní obrazy. 

Digitized by LjOOQ IC 



999 

Rajski, FercL, nmčlee posimid ii}tef, iMiliyepro- 
itonárodoi soeny. 

Rakovi 5, kri^olikář, nyní v Petrohrade ití^ef a 
a telikoii ehválon malnjlel. 

Rambouiek, Matoui, maUř a mčdfan ve Chra* 
dímiy r. 1593 maloyal Kriata, anf ditky přijímá a iehná«. 

Raníš, Aognst, Polák, naroz. ve Kdánaku, déje* 
pisný malíř, ahotovíl oUářní obras pro tamájii Domioi-- 
kaoský koatel, jeni křeat Kriatftv kráaad předatavDJe«. 
Jeho vkus a sloh rovoá se Dejvětdfm miatr&m a blitt 
ae obzyiáité k Vandykovi. Zenřel 1670. 

Raikt (Raichke), J. F., Slezák, % \. Hlofaova^ 
okolo 1812, maloval výborné podobísoy a děje. 

Rawski, Kazimír, Polák, z Ravy v Halili, naroieo 
1795, maloval podobizny. 

Rektorík, Frant. Vavř. Joa., Moravan, aaroi* 
T Brné 1793, ka atátní aluibó vzdělán, oyní ředitel^ 
expedice u^goberniam v Brně, malíř i rytec výboraý, 
od něho jest 5 liatftv a ovcemi a kravami, 5 UatAv 
krajolikAv se stádem a chalupami, kraj s ovcemi, fraa^ 
Gonzití vozatajové na cestě. 

Rit, Ras, chovanec Petrohradské akademie, zemřel 
Q konce minnlého století. 

Rohlík, Mik., Čeeh, v Praze okolo 1348. 

Rojovský, Jan Jak., naroz. v Aagšparka, naadtt 
ae v Praze r. 1700. 

Róma no v, Slavoms, malíř, za čaan Pelra Vol.^ 
(arov. Haseo Fioreot. IV. 179.) 

Rota, Martin, Slavodafmat ze Šibenika, anUř a 
aědirytec, pracoval v ňímě, v Benátkách i ve avé 
vlasti. Jeho arcidílo jest poslední soud dle Míebalangela 
ad r* 1569. On pracoval podle Titiana, Rafaele, Zao- 
chera, Pennisa a jiných. Vydal v Benátkách in fplÍK> 
podobizny římských císařův, tél imappy Dalmatska, a 
dvě podobizny ěilí rytiny slavného Ant, Yraniěe C^t» 
Veranaias). 

^Rnbíu, Čech, v Praze okolo 1348. 

Rus, Hynek, Čech z Trutnova nar. r. 1736, učil 
se o otce zvláště malování podobizen a zvířat* 

Digitized by LjOOQ IC 



400 

By bii (Reibitoh), Bedřich MartÍD, narez. 1782 
Te Straísfarté u Déyfna, ubil se v Driiďanech, kde i 
oMtelem kresleni se stal. Vydal r. 1831 DeotacherRit- 
tersaal, potom památoostí k. saakd zbrojnice a sbírky 
starotin. fRybii Reibisch jest atarosla vská šlechtická ro- 
dina v Hisni, v Lažicech, re Slezska. Jeden z nich, 
Sebiatian Rybiš, iiTOt vojvody Sas. Msarice a Pešté r. 
1542 zachránil.) 

Ryška, Frant., kresliě, r. 1840 kreslil plány k« 
flavenináfli, ve Vídni. 

SacharoT, N., ruský maMř za času Tetra VeK 
Salmova, hraběnka česká, žačka Mánesova, ma- 
lorala květiny, krajinky, dobře. Neví se, zdali ještě 
pokračuje. 

Sedlčanský, Jan Jakub, dech, niéSfan Pražský, 
znamenitý kreslíc a krasopisař. Ozdobil žalmy Strey- 
oovy zlatými barvami, květinami a okrasami r. 1590, 
kteráž kniha ve Strahovská kniho vně ae chová. 

Segedinac, Srb, malíř, maloval v Novám Sadě 
clffám s. Jana. Obrazy jsoa krásné ale v poměra na 
Telikost chrámu malé. 

Semianowski, Praot. Xav.^ Polák, r. 1838 
maloval ve Vídni krajolíky, k. p. Solnohrad. 

Schia v o n e čili vlastně H ed o I a, Ondř. příjmím 
Schiavone, naroz. v Šibeníku v Dalmácii r. 1522, 
zemřel 1582 v Benátkách. Jedeo z nejznamenilějšícb 
saMřftv, viz o něm str. 111. V Pražské obrazárně jest 
od něho Hodioslnžba Izraelitftv na poušti ; ve Florencii 
▼ obrazárně Pitti jest od něho pět obrazftv pod číslem 
69, 70, 74,*^ 152 (Kaíu a Ábel), 380, v Benátkách 
T palácn Galvagnftv jest 20 nejlepších jeho obrazikv. 

Schiavone, Hieronym aneb Jiří, kvetl v Benát-« 
kách okolo 1512, nčil se malířství u Jakuba Squarciona. 
Ve Sv. Markovské škole v Beaátkách jest jeho obraz: 
Kristus v Getsemane. 

Schiavone, Luk., malíř v Meduláoě, známý oo 

nčitel Hieronyma Delfioona, výtečného krumpíře v hedbáve. 

Schiavone, Natale; Viz o něm str. 1 1 3. R. 1841 

byli při Peštanské výstavě od něho: Podobizna panny 

Digitized by LjOOQ IC 



401 

ŠMU^vy, spéTkyné; PřálelsUf ; Čtvarácké děvče ; PtBoa 
ve son od mnie oJUbuiá ; Blava Pomonina ; Myslící paana. 
Dále re Vídni: Yenaa a Gvpido ; SybtUa^ Odaliaki ; Obět 
Abeloya; Judit; Sv, IbgdaleBa; Viooberka; Svod; Po* 
kuení ; Spokojenoti; Titian a Violaala ; Podobisaa velko- 
kafiete a nástupce trfinu Ruského. 

Se bia voně, Palice, Vis o ném Cestop. str* 112. 

Sebráni I, Čech, v naíem věku; mainje po* 
dobisny. 

Simičy Pavel, Srb, Kovosadřan, malíř, ještě iijfcf. 

Skřeta, Karel, Čech, Praian, aemř. 1674 v 70 
roku, od sonvékýeh českým Appelesen jmenován. V lan 
301etě války odebral se do Vlach, kde se nejprve 
▼ Benátkách několik let^ pak v Boloni, ve Florencn a 
r. 1634 v Říttké sdržoval. V Bolooi podáván mu oofad 
nUtelský na tamějsí akademii, který ale nepřijev do 
vlasti se vrátil a stal se nejslavnějším českým mallřeoo,. 
Claař Ferdipand lif. povýšil ho do stavu šlechtického 
pod jménem Solnovský se Závořic. Jeho díla nemají 
nic divokého a nuceného ani pochlebného a leskavébo, 
plná jsouce prostoty, přiroxeoé krásy a antiky. On se 
niBíěl proaftěniti bned v Carracciay hned v Michal Angele, 
hned v Raphaele, hned v Tiliana, hned r Pavla Veron- 
skébo, hned v Dominiobinlho. Guido Rbeni však byl jeho 
největším miláčkem. Toto nápodobení vlaských mistrAv 
tak iCastné bylo, 2e často i nejumělejší znatelé nebyli 
8 to, by mezi jeho a těchto obrazy rosdíln činili. Jistý 
č/sský šleohtio a znalel malířství dal Skřetovi jakýsi 
obraz shotoviti, tento maloval jej slohem Carracciovým. 
Šlechtic nejsa tím spokojen, s opovržeokn obraz Skře- 
tovi vrátil. Tento nedbaje na to aapsav na skrytém 
míatě obrazu své jméno poslal jej do Vlach, kde vůbec 
na dílo Carracia drián byl. Po několika letech cestevaY 
ileobtic český do Vlach, ve Floreneii, nevěda, tento obras 
za drahé peníze koupil tím cílem, aby ve vlasti své 
Skřetu aahanbiti, a o tem předsvědčiti mohl, le on jen 
vlaské pftvodniky odlikaje a následoje nic vlsstního vy- 
jpaléfttí neumlje. Jak votíee ale aapýřiti se musel tento 
cvMtobeMk, kiy£ mu Skřeta né jméno na tomto obrate 

«-— ..„Go'Sg,e 



40S 

akáiall — Chrámy Práiské plaé jsou obrasův tohoto 
pilného umělce. Ve faroím kostele s» Martina jest od 
n6ho Jao ETangelíata, v jehoi osobé Skřeta sám sebo 
ye 40* roku představil. Maloval i národní předměty, k. p. 
Sv. Vojtěcha, Zafražděni s, Václava; Bohuši. Balbiaa 
olejnými barvami atd« 

Skřeta, N., syn předešlého, malíř; nedostihnul 
však otce svého v dokonalosti a slávě krásoumy. 

Skřeta, Matěj, Čech, maloval r. 1685 pro krfíe 
£ Lobkovic v Roudnicí. 

Slovák, Mikuláš, malíř v Praxe, který ae mesi 
1438 — 1445 rokem vyznamenal. 

Smicheus, Anton, Čech, naroa. v Praze 1T04, 
xemř. v Lounech 17T0. Cestoval v Itálii, od něho jest 
stěnomalba chrámu Augustínského v Pročově. 

Smiř (něm. Smirsch), Jao, Čech, ve Vídni, malíř, 
ovoce a mrtvé drůbeže; ještě íijíoí umělec. 

Smíšek, Jan otec, a Jan Krist, syn, oba v Praae, 
od 1630—1662 odnichjestpodobiznaKarlalV., potom 
xoaliěné erby a zvifata. 

Smnglewica, Frant, Polák, rodem z Varšavy, 
malíř za panování Augusta, proslavil se hstorícko-Bá- 
boženskými obrazy, okolo 1765. 

Sobi co, Jao, Čech, Pražan, okolo roku 1840; 
illuminator. 

Sobolevský, ruský podobiznfk z první pólo* 
vice 19 století. 

Sokolov, chovanec Petrohradské malířské aka- 
demie, zemřel 1791. 

S o lánský, Čech ▼ Praze, okolo r. 1348. 

S o u k o p, Matěj, měšfan staropražaký okolo r. 14 11. 

Spork, Jan Rudolf, hrabě, Čech, biskup Adratský, 

suffragan arcibiskupa Pražského, výborný kreslid; po něm 

pozůstaly tušované kresliny v 7 svazcích ve Strahovské 

knihovně. 

Stachowič, Michal, Polák, nar. v Krakově 1768, 
zemř. 1825 professor malířství v Krakově, od Polákův 
národním malířem aneb malířem národnosti zvaný, a 
io právem, nebo maloval věliím dílem předměty ze 

Digitized by LjOOQ IC 



4as 

staTMárodttfěii a polských déjin vsáté, k. p. Sobotky 
iili Oheň Svatojanský; Solnice Wieličaké^ Snémy Var- 
šavské; Bitva Boleslava IIL s Jindřichem V.; Bitva 
pod Byčinoa ; Hrob OySysny ; Povstání čili přísaha 
Koácínškova; Vitézst^f na polích Racslavských ; Tábory 
polské atd. V bitvě pod Byčinoa jeden polský voják 
siav čepici z polehlébo Němce psa štěkajícího jí straií* 
O ostatních obrazí ch píše Pavel Čajkowski, „2e na nich 
od podkowek iskry sypi^cych do čopryny janactvem 
naježonéy, wšystko jest polskíe.** Obrazy tohoto mistra 
«alézají se obcviáitě v Krakově, v kostele Domíníkánův: 
MaSeníci Sandomierští (národní předmět); v kostele Fran- 
tiikimskéBi, o Reformatův; a nejvíce v síní Jagiellonské. 
Obífrnější jeho životopis viz v Ročníku Tov. Naak XIF* 
v Krakově 1827. 

S t4 i č, Jan, Srb, rodem z MítroviC; nmřel ve Vfdni^ 
okolo 1894 na učení se. Ačkoli jeitě mladý byl, však 
zvláštní schopností v malířství se vyznačil. 

Stani8lavljevi6, Jan, Srb z Nového Sada, 
sar. 1816, učil se malířství v Peští n Peského: zdršoval 
se ^foině od r. 1839, kde 1841 dne 24. ledna zemřel, 
Maloval Osvobození apoštola Petra ze žaláře, za který 
obraz od velkoknílete ruského v Římě byvšího 25 dn- 
katfiv dostal. Počal též odlikovati pro tože ruské kníže 
13 obrazův BaphaeloTých, za 5000 rubláv v Římě. Do 
Pešti poslal krásný obraz Pantheonu římského. Škoda 
nadéfe plného mladíka I 

Stáři na, Frant, Čech, Malo-Pražan r. 1728. 

S t a y. Blahoslav, Siavodalmat z Dubrovníka, malíř, 
navštívil Paříž za času Ludvíka XIV., Řím, Neapoli, Boloni; 
vrátiv se do vlasti v domečka ven z města bydlel ko* 
chaje se v samotě a ve krásách malby. Obraznost jeho 
jest květovcí, veselá, ušlechtilá: formy řeckého vkusu. 
U jeho vnukův nalézá se mezi jinými obrsz předsta«- 
vnjficí hrdého starce an chlapečkovi (Milkovi) v klíně 
jeho sedícímu končetiny křídel obstřibuje. Obraz tento 
plný vděkflv a síly všickni omělci na první pohled za 
dflo Carraeciovo vyhlašuji. Tam se nalézají i podobizny 
jeho rodiny: Benedeta Prími, Pierfraoeeaka Staye a jiaýok* 



dbyv^joogle 



404 

Ve chrámě 8. Hana di Cattello jaH oá ojfao imuMiilt 
obraz re velkém oltáři (Appendíei). 

Stroiúski, Jan, historický malíř 18 §MM 
▼ Haliči. 

Strychýř, Jos., Čech z Kozolup r. 1802. 

Stryl.a, Jan, Čech, malíř v Praze r. 1348. 

Snchý, Vojtěch, r. 1840* ve Vidní, podobizafli^ 

Sulkovská, Euf ., kněžaa. Polka, v Něneevičovýoh 
Hiát, apěvích jeat od ní 8 obrazfiv, a sice čialo i, 4, 
8, 9, 13, 14, 20y 26 z polských déjia. 

Sam, Čech, v Praze nyní žijící, malnje sv. děje. 

Super a, Thadeus, Čech, v kUileře Sedleek4m 
liyti od něho s. Beaedic^ Robert, Alberík, 14 po«0c- 
aUiňv a jiní ss. 

Světech ý, Martin^ Čech, z Lltimiěříc, oMloval 
foziiěně věci pro chrám Kapacinský v Rondoici. 

Svítí), Josefy dekoracDÍ malíř, v drahé polovici 
18 století. 

Svoboda, Edvard, v Pešti, r. 1840. Srdcebol; 
vezeni sena ; ženská s larvou ; dřímající prodiivad sádro* 
výoh igor. 

Svoboda, Jan, Čech^ naroz. v Turnově 1737. 
Od něho jsou sténomalby chrámovaí v Příaloupjně a 
v Tismioích, 

Svoboda, Rudolf, ve Vidní. R. 1841. bylí od 
■ěho v Peěti při výstavě: Zvířata ve hromadě: kráva 
a koza u studny; opatství Tihan u Blatenskěbo jezera; 
Zbořeniny hradu Česnek. 

Sycha, Čech, mistr a malíř v Praze r. 1445. 

Sýkora, Hugo, český malíř staveb, krajAv; mniok 
praemoastratský, u Litoměřic farářem. Ochotník. .^^^^ 

Ščepánko, Čech, okolo r. 1445. v Prase. 

Ščedrin, Ivanič, Rus, professor a díraktor^etro- 
hradské akademie, krajolikař ještě iijící. 

Šěedritt, Sylvester, syu předešlého, téi^krajoUkař. 

Ševujev, Vasilij, Rus, historický malířka i^ofes- 
aor na Petrohradské akademii, nyní iiJícL 

Šimunetl, Ulyr ze Reky, vyuftenea Bonátaká aka- 
demie, našeho věku. 

Digitized by CjOOQ IC 



405 

áfr, Frtiit*, český posad Bffftehopnéjií hteslHel nt 
kane&í, v Prsie, roddý s Nového Města v Jihlairsipéni 
isrsji, křfdoQ kreslil: Parkyné, Presla, Šafsřika, Jana- 
Swa. Neastává posud zvláště podle Franconzftv sě 
yadélávati. 

Šlechta, Vojtech, Cech, naroz. ve Cbradímíy po* 
dobiiBik r. 1789. 

Štěpánek, Čech, Praían, okolo r. 1348« 

Štur, Jarian, BioUř v Krakově, okolo 1665, uéítel 
Ths»d, LabiěBecbého. 

Táborský, Jan, Čech, z KlokoSské hory, r. 1551^ 

Y Prase, slavný mechanik; hvězdář a msKř. Psal a vy-* 
-ozdobil RiDpbé kaihy zpévftv obrazy k. p, v Lounech, 
v Teplicech, v Českém Brodě a jinde. 

Tejček, Martin, Čech, maliř, oaieho veku, dostal 
dfMo^te odměnoy kreslit mw, jínýn obraz Saturna pří- 
roda Go pannu odhalujícího ku VzneSeností Přírody oé 
2dir. Poláka. 

Tejn aneb Jan z Tejna, Čech, v Praze okolo 
r. 1348. 

Tkeodorovíó, Arsa, Srb, žil i zemřel co malíř 
v Noi^ém Sadě 1825. Nejslavnější srbský iivotopisec; 
maioval mnohé chrámy, jaito: v Báji, v Novosadě, v AU 
máli, v Budíne, v Zemlíně, v Mitrovicech, v Aradli, 

Y Beěkereka, ve Verici a jisdé. Od tohoto umělce nej- 
více obraaftv se v národu nalézá; ob maloval i podo- 
tonu Dosithea Obradoviče, Raičé atd* 

Tiasný, (snad Slastný?), Matouš, z Prahy, maliř 
iívotokusftv, nyní v Brně. 

Tkadlfk, Frant.^ nar. v Praze 1787, malíř; 

Y Pražské obrszárně jest od mého Návrat s. Vojtěcha 
do Čech. 

Tkfrdlík (ili Kadlik, Prant., Čech, klassiolý 
maliř naieho času a učitel v lémi uměni; rodilý z Buáiaii 
a Karlova Týna, semř. 18$ (?) na souchotiny v 57. 
roce. J. M. cissřovna matka Karolina poslala pěj M' 
Yyiil vzéSIémf do Řiam, kde asi 6 lei byU R. 1836 
byl ode slavftvi la ředilele Pražské maliiské akadeoúe 
svolen. Rejsoval přísně, maloval čistotně; mezí jlifisi' 



d by Google 



40« 

JMi od liho podobiíM 0oWov«iiáÍM> ; . S« Ladiiíla se 
afýn Tnakeia t. VádaTem při slnibáoh boifeh; Kristas 

▼ IftBě 8« Iforíe. Viz Výklad ka Sláry dceře atr. 289^ 
Maosf ma vytýkají přiiiáiioa náboiaoat a váflanost km 
aniehům: nic méné v katolicko -Dábožeoských předmě- 
tech zůstane on vždy jeden z nejpřednéjiich mistrftv. 

Tomáš, z jehož štětce obraz s* Jana Evang. » 
s. Vita císař Mathias pro Pražský hlayní chrám yelmi* 
draho koupil, a na oltáři postaTÍti dal. 

Tomáš, Čech v Třeboni, maloval roka 1612 pohřeh^ 
knížete Petra Voka z Rožmberku tak, že vžeoky tam 
přítomné osoby z podobizen k poznání jsou. 

Tomáš, český historický malíř, uiil se pode f kad-^ 
líkem, nyní ve Vídni podobizonje. 

Tomejšl, Antonín, český malíř podohisen; rodilý 
z Konopiště, v prvnieh letoeh došel obliby, nyní i^ 
tfMzený* Geniální člověk. 

To pera, Mariin, Čech, v Praze, okolo r. 169&, 

To vor a, Ant., Čech v Praze^ maloval příbytky » 
některé oltářní obrazy r. 1787. 

Třebecký, Ignác, Čech, naroz* 1727^ maloval 

▼ Pfaze přezdařilé podobizny v miniatuře, zemřel 1780. 

Trešňák, Čech y Praze, od něhož slavný hrah^ 
Ant Špork r« 1721 malován, byl. 

Tverskoj, MikaU^ raský malíř dějin, nyní žijleí. 

Ugrnmovy Rus, malíř a professor na akad. Petro- 
hradaké ; ještě žijící. 

Valvasor, Jan Veigart, svobodaý pán v Krajín- 
ako, kreslil některé krfge vojevodství Korotanského,. 
j^Wii rytiny se nalézají v jeho knize: Topographía 
Caróthiae 1688 v NoHaU). 

Vacek^ Gustav, Čech, z Kostelce nad Orlíci^ 
ntieho věku, v Praze, maloval ponstevnfka 1842: Otářai 
oteis Panny Marie, korunován. 

Václav, Cech, v Teplicích j«st od něho piěkný 
Msporni obraz. 

Václavík, Čech v Praze oketo r. ia48. 

Varně k, Alexandr, raský Aalíř, nar. 1790 
Y Mtohradě^ 



d by Google 



407 

V ar Bek, Bdfard, tyo předeil^bo, tél nalfř lan. 
Yaailevtký, N., raský malíř pod Petrem Velikým. 

V atíeoui, Jan, rodilý ze Štýrského Hradce, sdr- 
iovftl a oioDil se t Prate r. 1698. 

Ve5eřík, Václav, Čech, žil t Žatci r. 1719, 
maloval oltářní obrac Jana Nepom. 

Veleba, Véclar, Čech; kreslič v Praze, kde se 
r. 1777. narodil. Vysnaéil se t překrásných krajolihách. 

Velislay, Čech, malíř v 13 století. 

Venecianov, rnský maliř a oad akademie Petro- 
hradské, ještě žijící. 

Veael, Jakob, maUř ve Kdánsko okolo 1765, 
pracoval i v BerUné i ve své vissti. 

Vítek, Čech, zdrioval se ve Vídni r. 1795. 
V Čechách v Pořiisnech jsou od něho : S. Pavel, S. 
Timotkens, S. Jan atd., které meai 1764 a 1765 
maloval. 

Vodňanský, J. E., Čech, v Praze, kreslil Jana 
% Boha, a 5tyry vitéioslavaé brány vystavené Janovi 
Nepom. 

Voják, Jan, Čech v Halopraze, kde r. 1615 
se oieníl* 

Volavka, Pavel, cech v Praze, kde v doně Jana 
Alie, rady nového města Pražského, do knihy album 
amícornm avon vlastní podobiznu s následojcfm nápisem 
maloval: „Koho štěstí vyvyšuje, — Nenadále zbohacuje, — 
Ten ho hleď sobě váiíti. Kdos, odkuds, cos íyl? po* 
mnětí. — Na bndoaeí panétkn, podoba obličeje svéhO| 
zahodiv se do příbytku pana Jana Alše, sedě za stolem, 
maje zrcadlo před sebou, jsem ted vymaloval, jsa tak 
nméni malířského milovníkem a maje jméno Pavel Vo* 
lavka, rodem z Draskovic, a to léta 1598.^ 

Volkov, Theodor, raský malíř a divadelník, ma- 
loval divadlo Moskvě, jim isloiené r. 1746—1763. 

Vrabec, Frant., Čech, roz. z Českého Brodu, ve 
mlsdostí byv strážcem zahrad a rolí otcovských ucítil 
náklonnost ke krásoumě, nebo zde jíž oo samouk vy- 
obrazil okolí svého rodiště ku překvapení svého otce, 
kterýž jej proto na malířství dal do Prahy. Matoval 



d by Google 



40» 

olléiDf (OMsy. I v Břétiilavi maldt al tík Tápal i v okji. 
Qienil se s mriiřskott dceroo, kttrá saat dobroa ma- 
lirkeu byla. Zemřel r. 1779* 

Vratislav, Praat., hrabě £ HUrone, dčdiiDý aad* 
kicfayaský království čeakéke, páo v Dirné a Zaláí, 
znamenitý dějinný, kr^jelikařský i podobiEDický maKř* 
Cestoval téměř po celé Evropé a navštěvoval nmélecké 
akademie ka zdokoaaleoí se v malířství. Potom se usadil 
v Cechách ve Stálci v Táborském kraji, kde se posud 
po něm drahně obras&v naléiá. Zemřel 1815. 

Vrbek, (Verbeck), Jodok; Moravan ve slnibé 
hraběte Popela a Lobkovic r. 1682, maloval podobiany. 

Vnnanský, malil v Praae podle jeho krtahn 
ryl Aat. Birkhart. 

Zahradníček, J., nyní ve Vídni malíř; ▼ Feiti 
r. 1840 bylo od něho pálení uhlí; mlýn; r. 1841 Jiro- 
jolik se Štýrska, a královského jezera u Berchtesgnden. 
* Zbislav čili Zbyěek s Trotiny, čeoh, malíř 
okolo 13^ — 1360, maloval pro arcibiskupa Amaista 
a Pardubic a pro Jana, bisk. LitomyšDikého náboiné 
kniiy na běJpacbu, předméty bibli eké, jenž svou ooprav- 
ností, xevrubným kreslením^ a harmonií barev nic aobé 
podobného v tom čase nemají. 

Zorillo, J., Polák v Němceviéovýeh Hist. ^ěvíeh 
jest od něho obras pod číslam 17. Žygmunt !• 

Zumaanda, Oech z Jindřichova Hradce, pedo* 
biuitel vodními barvami. 

Z uková, Jan, podobianítel ve Vidní r. 1838« 

Žita vak ý, Sebestian, Čech, rodilý % Jičína, ráda 
praemotiétratakého, byv farářem v Ouhonicích, dal taméiii 
chrám okrášliti a maloval sám dva obraay pro korontir* 
téhož chrámu. Zemřel 1710. 

Žiika, Čech v Hriopraae r. 1445. 

Žlutický Miknlás, Čeeh v Prané r. 1445. 

n. Rytcové. 

Arantsiev, Stavoriis, ryl v médi podobiann dé* 
i^pítao Karamuim. 



d by Google 



409 

BartholoMieídeS) Ladisliv, Stovek, n«r. 17§4 
y Klenovcí, senř* 18^5 v Ochtiiié, kasaM ot* drkfe; 
r^oval a ryl v mMi iTÍřata, padobisay a mappy ke 
kaikán i^koatoretakým od nebo vydantu, jmesavilé 
ku ld¥lora přifody n 1798, kde 10 rylÍD; pak ku 
geographii 1798, kde 6 map, a ka Joa. Fiavií O válee 
ŽideTiké 1805, kde rytina měsXn Jeruzaléma a mapa 
Paleiliiiy od něho. Vyryl i svou vlastní podokizao vy- 
danou v knfilee Memoría Lad* Bartholomaeidea, od jeho 
a|9ia J. Lad. v Pešti 1838« 

Berka, Ant., bratr Janfiv, r. 1790 ryl ve Yidoí 
pomník Josefa II. 

Berka, Jaa Nep., Čech, y Praze, médirytec, nar. 
r. 17&8, ryl děje a podot»izay, asi 83 kusy, k. p. Rr» 
Fanat. Prooháiky; Hr. Hvězdohorskdho (Šternberka), 
Přettyala Otakare IL- v Milioé; litinu čili modln staro- 
alavBkoii v Kralohradakóm kraji nalezenon v Dobrovakdj^o 
Slavíně; mistrovská práce jeho jest rozmlova Peleova 
8 bokyní Atbéne v Nejedlého preloiení Uliady 18^2« 

Berkové c, Čech, žák Praíské akademie krásoum, 
usadil se pak a pracoval ve Vídni. 

Bersenev, Ivan, Siavorua, nar. 1782 v Sifoerií 
zemřel 1790. Ryl Jana Bvangeliatu dle Oomíníchina, 
Pokušitele dle TitiaiMi. 

Běs, Rudolf, Čteb, ve chrámě Uršulinek v Praze 
jest od něho narození Páně. 

Blažko aneb Blažek (Blaschke), z počátku pltf« 
temného století ve Yidni; ryl rány s. Frantiika- dle 
Rnbensa; Uzdravení paeholete skrze Ježíše; S. rodinu 
dle Rafaele a mnohé viněty pro ahlianaeby. Z národních 
předmélftv podobiznu Karla knížete z Dětřichotýnsktoh, 
kardinála a biskupa Holomouckého 1570, zemřel 1637; 
imdster. Plutareb Wien 1807. B. 3. (Red z Dětřiohova 
tejna (DietríehsteinilvX aiá se dle atarolistin za potomka 
eknmého MorÉvakonSlovenskébo krále Svatopluka jme** 
Bovítě jeho syna Svatopluka (něm. Zvenloboldi Zve* 
tokoeh), jcíž r« 898 Bavodltf Néaei v Moravě javie ae 
aekau do KarHaa převedli, kdei me c. 998 dne dl« 
arpna v měalé Raatesdiorfe král ÁxmwU vozKčBé atatky n 

Digitized by LjOOQ IC 



410 

panstvt k. p. Kerk (Gnrk), Bresa (Prittsteh), Žflioi čili 
Min (ZttlUcbach) kolébku DětřicbotýDských d«rov«r . 
tía dlem, aby jej k mlčení • k odřeknal! se práva ii» 
Morars přivedl. Srov. pojednáDÍ: Der Grossmáhriache 
K6iiig Sratoplnk, Ahnherr der Dietrícbstetne, in Wiener 
Jahrbficber d. Liter. 1818. B. 2 S. 14). 

Boháč, Tomáš, Čeob, nnirerMtekt rylec re Vídni, 
r. 1764 — 1842; ryl pro svobodného pána z YnnSvie 
rodina Kristovu. Pod Ježišen!, Marií a Annou čte se 
následující český nápis: „Svatá Anno příjd k mé smrti 
s dcerkou i «e vnnčátkem, af nejsem latracen.^ Ryl i 
Jana Nepomuckébo na pražském mostě. 

Bonifaeio, Natalís, (snad pikvodaé Dobrodéj), 
médirytec ze Šibeníku a Dalmatoka nar. 155a« praeoval 
v ňimé, kde r. 1586 obrazy na mědí shotovil, které 
maliny, od Domin, i^ontanyho při- postavení vetíkého 
obelisku potřebované, představují. Na jedné rytiné: Pa* 
stýři při narození Pán^ dle Th. Zuccara. čte se: Nort 
Bonifado Sebenicus fecit. Ryl i koně a zvířata krásně. 
Borovský, G., okolo 1799 ve Vídni. Jeho ry- 
tiny však v Moravě se nalézají. 

Budinský, Jos., Moravan, našeho věkn, krajolíkař. 
Bndziiovic, ryl v dřevě rozličné obrazy pro 
knihu Schweitzerischer Robinson v. Wyss 1842. 
Collár, v Pešti, ryl Miloše Obrenoviče. 
Ctibor, Jan Jaroslav, Čech v Praze ryl 1661 
aftepn království českého. 

Čadecký, Perd. Praemonstral v Praze, ryl v mědiy 
okolo 1719. 

Čáslavský, M. Jiří, Čech, mezi 1670—1700. 
V knize Předrahý poklad — Jest od něho obras Kutné 
Hory, i jinde ryl. 

Černín, Dan. David, v Holomonci a ve Vratíainvi, 
ryl tfaeskn philosophicam pro Otta Oliviera Podstatského, 
ne M 7 krajiv Moravských co bohyné vyobreieay 
jseu a jiné véci. 

Černín, Jan, (aém. Taehemingr), ayn předelMM 
mědirytce ve VNitistavi. Díla otcové json meu 1694 
až do 1678 ; eyoeve «kolo 1715. Ryl erk králofglvft 
polského a mnohé chrámy i podobizny. 

Digitized by LjOOQ IC 



411 

čepe I k»f Praní, kresliě a médiryteo t Prase^ 
kde 1814 se narodil. Vyznačil se obzvláště ve zroatli-* 
■ieh^ atromích a aviřatech. 

Orda, Ant, Čech, Praiaké akademie iák r. 182^ 
ryl Poprai Marie; S* Jiří; S* Joaefa; podobisny Ani* 
Jaroši. Puchmajera atd. 

Drda, Josef, Čech, r. 1804 ryl v mědi antické 
Torao (Itlionens) to Hnichovaké Giyptothece. 

Dvořák, Adolf, Čecb, rytec v oceli, r. 1838 
ve Vidní. 

Dvořák, Daniel, Čech v Praze okolo 1701, ryl 
Malér dolorosa; Jana křestilele a svaté. 

Dvořák, Samuel otec, Čech, jeni r. 1629 v Praze 
pracoval a tam i 1689 zemřel, výborný umělec. Ryl 
podobizny, S. Jana Nepom., Život a. Václava na 44 
listech atd. 

Dvořák, Samael, syn a uěeník předešlého; ryl 
Jana Nepom, ; Jesna amabilis ; Familia s. Vcnceslai. 

E muk o v, Slavorua, ryl podobizny i krajovidy. 

Gerazimov, Dem , zemřel 1770, ryl podobizny 
niakých velmoiAv a jiné. 

Glogovský, Jiřiy Čech, v rytině jednoho jemně 
rytého lean ve Strahovské knihovně stoji : Georg Glo- 
govaky inv. del. se. in i 2. 

Goloklinov, Slavorus, jeden z neydůvtipnějáícb 
nyni iíjfcích rytcAv co do krojovidftv ; klassická jeal 
jeho rytina Kristus s učeníky na cestě do Emaus. 

Grekov, Alexander, kreslíc a rytec v Petrohradě, 
nán 1750. Ryl císařovnu Kateřinu IL, veliké kniie 
Pavla Petrovi(e, názory Petrohradu. 

Havle, Jo8.y Čech, v Praze r. 1802. krealil a ryl 
krajoliky. 

Horník, Erasmus, pracoval 1550 v Norímb.erce, 
snad Čech, ryl vásy a sochy. 

Hřebec, Hieron., cech ve slnibě hrabal ze Sporkn 
r, 1744. 

Hus, Peter, Čech aneb Moravan, r. 1571. shoto- 
vil rytiny pro Hnmanae salutis monumente od Aría 
Montana. 



d by Google 



4f» 

Chotková, It«b6llay hrabéaki, r. 1775. ryli kraje 
Kariovarské a jhié předměty. 

Iva no v, G.y žil u konce minulého století a a po- 
čátku přítomného. Ryt Nar. Páně, rodospid a krajovidy. 

Iv ano v, M., v Petrohradě ještě žijící. Rythiy od 
něho jsou v Pamětinách akademie r. 1822. 

I ran o V; Timoth., medaliř, r. 1770. v Petrohradě 
spAsobný umělec. 

Jachimovicf, Theodor, snad Polák r. 1842. ve 
Vídni, ryl ohrámy, kláštery, ideály. 

Jan Ota, Jan Jiří, spftsobný mědirytec, naroz. 1747. 
Y Oechácb, pracoval ve Vídni okolo 1770. Nákladem 
knížete z Lišfan (Licfatenstein) cestoval a oěil se v Itá- 
lii, po návratn pak pracoval podle obrasfiv jeho nád- 
herné galerie* Umělec výbqmý. 

Jar es, ryl ve Vídni r. 1824 s. Pannn. 

Jašek, Prokop, cech. Benediktin v Břevnově, a 
pak superior v Policí r. 1706. ryl zde velikánskou so- 
chu s. Panny. 

Jelínek, Josef, cech v Kutné Hoře, kde minu- 
lého století žil. Na jedné rytině čistotu Josefovu před- 
fltavujieí stoji : Jos. Jelínek fec. Kntberi^ae. 

Jirš, rytec i řezbář forem v Praze r 1720. 

Kačolov, Geigl (?), v Petrohradě^ za času Ka- 
teřiny. Ryl podobizny, hrady, krajovidy. 

Karkovský, Michal, žil a ryl mnoho obrazftv 
svatých pod Petrem V. v Rusi. 

Kauko, J. F., zpomíná se od Frencla v katKlogu 
sbírky hraběte Stemberg-Sfanderšeida. I. 741. Ryl: Hafý 
bubeník, v Drážďanech 1755. 

Kobitič, Koblitz, ryl obraz 4 ženštiny s dítě- 
tem podle Guercina. Více o něm neznámo. 

Kojinský (Goinsky), Bustách, ve Vídni, ryl po- 
dobizny. 

Kolo (Kohlo), H., Čech, t Praze, kde n pobátka 
minulého století žil. Ve knize Syntagma hist gen. do- 
nras Voraczicžkianae 1716 jsou tř! podobizny z této 
rodiny od něho. 



d by Google 



K^lpakov, SUiYoruB, i\\ oúmilého Btoi. Qqfl eá- 
roTBa Natálií, matka Petra Vel.; padebiuia brabéta V#t-» 
fejeva a jUué, 

Kolpašoikov, A., Slavorus ; zachována od nihi^ 
podobizna knížete Alexindra Kurakina. 

Kotrba, Karel, narozen v Těěíně r. 1800. Má 
účastnost na Galerii díl Belvedern ve Vidní, vydané oni 
<C. Haasa; dále ryl Hermana a Tusneldu dle Angeliky 
Kaafmannovy; Madoona; v Almanachu: Gedenke meío 
Wien 1844., jest od ného krásné rytina Rozvity. 

Kysel, E., médirytéc okolo r« 1650, v anglické 
zemi sice bydlÍTéí a však p&vodem n^ochybné SlavjíH^ 
Od njfiho jest krásný ob.ra« Oliviera Gromwelia na koní. 

Kysel, Melcbíor, Čech v Prazo, ryl dle Skreto* 
yýok nikresáv s. Františka z Paaly, s. Secundinn. 

Levičky (Lovický), Jirf, ťú r. 1732. ve Vra- 
tilltvi. Ryl švárné obraz Krista, Marii a Josefa před- 
stavující. 

L i b e B i c k ý (Leibaitz), H., kamenopisec ; kreslil, 
a vydal skupinu: Nechtě dítek jiti ke mně. 

Malek^ Fr., ryl ve Vídní psa sedícího an papír 
v pysku nese. 

Marci, Jan Jindřich, Moravan, nar. v Jihlavě 1722* 

Mark, Marek, Onirin, nar. 1753. v Litavě na 
Worayč; učil fte ve Vídni; r, 1793. byl ondem aka- 
demie, r. 1811. zemřel. Nepočítaje mnohé jednotlivé 
vi|ij$ty a obrázky asi 20 výborných rytin zanechal, mtuÁ 
nimi: Maria se spícím ditétem; Zuzana v koupeli ; Dio- 
genes a Alexander; Herodias;^ Cleopatra ; Venns a Amor; 
fS^ny z Uiady flomerovy ; Římští císařové ; Napoleon ; 
hrabe Josef Thun atd. 

Maslovský, umělec našeho věku v Petrokradě. 
Rytiny od ného jsou v Pamětinách cis. akad«mfte 1800* 

Merzalov, ^. J., dle Fiorilla v Petrohradě mi- 
nuli^ století pracovavšl. Ryl podobiaon neznámé mé. 
šCanky. 

Mikovini, Slovák, r, 1777 ryl náhledy měst* 
Norimberka v 37 listech, ín foL 

Mocký, VinaeM, čecb, v Pra^e r. 171^. 

Digitized by LjOOQ IC 



414 

Motyfika, Prant., Čech, t Praze r. 1870, ryl 
lirtdy: Kopidlno, Lipnice^ Rábf, Michalovico. 

NoTOtný, Čecb, kreslíc a r^tec miouléhó stol. 
ftyl: Velikoa Hpn re Vysoké Vsí n Mariánské lázně: 
snamenitá rytina ! pak hrady litice atd* 

Oteičinský, Slavoras, rytec r oceli, ryl podo- 
f)ÍEna A. P. Kokorinova. 

OnchtoTskt, Slavoras, nčenlk a potom i ond 
akademie Petrohradské. Roka 1814. byl v Paffii, kde 
«obé slávu nmélce získal. 

Outkyn^ MiknláS, řiditel rytecké školy t akade- 
mii Petrohradské a sice první slavjanského národa, anf 
před ním cizozemci ředitelé bývali. Ode vlády poslán 
byl kn zdokonaleni se do Paříže' a do Angrli^ka. Ryl 
podobizny metropolita Michala v Petrohradě, Karamzina, 
Snvarova, knííete Knrakyna, Kateřiny II. atd. 

Pal co v, C, kamenotískař v Berlíně jeitě iijicf; 
kreslil podobizny a děje. 

- Paniu; 6. S., Slávoms, o němž viz Píorílla v ma- 
lých spisech. 

Perlaska, Dominik, v PeSti jeitě žijící, ryl Ar- 
konn r noci ; Poláka Chlopického ; Hilutinoviče srb. 
foásníře. 

Petrák, Alois, ryl podobizny ve Vídni 1842. 

PěSek, Karel, rodilý v Žitavé 1795; iije a pra* 
cuje posud v Dráidaneoh, potomek yyhnancftv českých. 
Ryl krajollky; světozory; okolí Teplické v 21 náhle- 
dech; okol! Žitavské; Berlínské. 

Pešek, (něm. Peschke), Karel, rytec r' Berlíně, 
nepochybně český potomek na konci 18. a t poěálko 
19. století. 

Pietě i, Kristián, iil a ryl r. 1650 v Královci^ 
atřední vměleo, snad Polák. 

Po had a, V., oeelirytec iijící a pro knihknpee 
pracující; ryl 24 obrazfiv k Wielandovým spisflm r. 
1840, rodina černoborcfiv a mappy. 

Podolinský, z poěátkn tohoto století v Petro- 
hradě, asi 1805. 

Poletník, Polelttich, PoHenik, J. P. ryl 

Digitized by LjOOQ IC 



415 

<^á 1750—1780. T Parm, mesi JMými: efMíovaa Ka* 
leřinii IL 1776} MiUk mstitel vieiMMBfra; Milek od* 
sbrojeoý atd. 

Popel, Jan^ Čech, oyni itifof, Yýboný rytee 
▼ ocelí; od Bého jsoa obrasy ▼ kniae: Prag: a« aeine 
Umgebangen 1841. 

Poradský, Poratský, r galerii Videnakého 
belvederu jeat od oého rytá vcDkovaká zábava. Umélee 
aaieho veko. 

Pachem a. A., kreslió a médírytec v Praia 
roka 1803 ai 1810. ryl hrady: Hiava5o«t KarlAvtýn, 
Kanice, Kolodéj^ Libochovice, Lobkovice, Vyiehrad atd. 

Pavarský; iivotopia jeho aeaaánný jeat; ryl 
dvě hlavy východianAv a bysta výohoddanky. 

Radsiwill, Aoton, kafie s Olyky a Náawieže. 
B. 1815 byl k. praekým onistodriicim ve velkovojevod- 
atvi Posnafiském; jioáče bydlel v BerUné. U(il se v No- 
f iflDberku ry lectvi od hrabete Hallera. Z jeho rytin jsou : 
Kníže pruský Jindřich, Ferdínad hrabě Haller, kapelmiatr 
Hummel, baron Sydov, kniie Metteraich, Bedř. Ancilion; 
8 rytin ku Goetheho Pausta atd. 

Ragnaio, Paolo de, alatnik « penězoryteo^ z Du- 
brovniku; konal své umění ve Florencii v první polo- 
vici 15. stol. Na jeho medaliích se čte: opna Pauli de 
Ragnaio. 

Razwieaka, Konatancie, rozená kněina Lubo- 
miraká, milovnice kráaoomy, zanáíela ae i rytím ve 
druhé polovici 18; atol. Ve sbírce hr. Sternberg^Man- 
deršelda byla od ni rytina utěiená, bmdatdho ataree 
předatavujícf. 

Regulaki, F. J., Polák, ve Variavě, medaUř 5ilí 
penězořezbář, okolo 1795. 

Ryvola, Mích., Čech, v Praze tnae dobrý mědi- 
rytec, r. 1716. 

Rybička, Josef, Čech, rytec naieho věku, ryl 
hrady Žebrák a Todník k Vesně r. 1836.; Annu z Kra- 
kova ve Lvovakém Slavjanině 1937. a Svatopluka v al- 
manachu Vesna 1838. 

RybUka, Karel, oteo pMoIldho, rytec do ocele 
a mědi. 

Digitized by LjOOQ IC 



4íě 

fi^eéleokýy Mtamr Zigmnnd, nepochybné Cech, 
ittédirfiee a mhuák Oodř, Pféffela t Augipurko. Jeho 
lehký zpflflob rytby chválu zaslouží. Ještě iil r. 176T» 
v 71 roka Tékn gvého. 

Skála, Čeeb^ médírytec naleho věku, ryl obrazy 
Te křižOTých kapličkách na Petříně u Prahy. 

Skorodsmov, Gabriely Rus, vyučenec Petrohrad- 
ské ahad. f 1792. 

Sokolov, N^ Rus, mědirytecy pracoval v Petro- 
hradě n 1750. 

Sovie^ C. A. Čech, v Praze, r. 1758. ryl ang^a 
Mréžee pro Paulánské bratrstvo. 

Stojský, Bustách., Čech v Malé Praze r. 1740. 

Strahovský, Bartoloméj, médirylec ve Vrati- 
slavi, ryl rozličné podobizny, 17dl — 1757. 

Sulina, Pav«l, Rus (?) mědirytec okolo 1804, 
ryl obrazy ku alavjanské roytfaolo(pi od Ondř . Kaysarova. 

Sycha, Jiří, Čech, v Prase ryl titulový list ke 
knise Balbinově Historía Sv. Hory 1665. 

Štětka, Slovttěcb, Čech, v Praze, rytec žijící. 

Teplar, Ant., Čech, jeitě iijfcf, kreslil podobiznu 
P, J. Šafsřlka, V. Henky, hraběte Roácišewsktego a j. 

Tolstoj, rvilirý hrabě, rytec medalíf. 

Trmal, Zdenko Rudolf, Cech v Praze, ryl Jana 
Křestitele. 

Vacka, Josef, Čech v Praze nar. 1676. f 1795; 
pecttfo byl pomníkem v Novopraiském hřbitově. 

Veselý, Vojtěch, zdržoval se, jak se zdá, vHor- 
▼nMtt a DaluMtsku, poněvadž v jedné borvatské knise 
in fol. titulní list, s rozličnými osobami a iif urami, nyní 
ve Strahovské knihovně v Praze od něho sbotoven jest. 

V 1 a d i m i r o v, S., Rus v Petrohradě, mědirytec 
jeMě žifíol* Ryl r. 18S5 podobiznu knížete MiloieObre- 
noviče. 

Vnsiii, Dan., v Praze, 1601—1682. ryl dle 
Skřety. 

Vusfn, Jan ťr., v Prase téhož času; ryl podo* 
biznu císaře Josefa I. 

VnsiD^ Kaif., Mědirytec v Prase r. 16*5. 

Digitized by LjOOQ IC 



417 

Z a r n k o, Jakab, Polák mé^írytec ; zhotovil mezí ji- 
ným životopis 8- apoštola Jakaba na 16 liftech. 

Zástěra, Frant, ve Vidní žijiei, ryl boj se Wem, 1 84 2. 

Žega, Frant. Aug., (něm* Schega), Krajinee nar. 
1711 ▼ Novém Méfté. Byl neyprvé zbrojiř pak rytec^ 
pracoval ve Mnichově, kde podobiena volencovn s vo- 
ska udělal tak výborně, ie za dvorního rytee 1788 po* 
zván byl. Žega zhotovil 18 medalii vojevody Bavorské 
představujících. I do Virobnrku, Drážďan a Vidné po- 
zván byl; zde adělal z vosku podobiznu císařovny lIa-> 
rie Theresie* Jeden z jeho bratrfiv následoval jeho 
přikladu. 

Že li z k o, V., Čech, rytec našeho věku, v Prase iijici. 

Žembera, J«, kreslíc krajoIíkAv a mědirytec na- 
šeho věku. 

ni Řezbáři, sochaři a litci. 

Area, (Nicoiaus dell Area), Mikuláš z Rakve, zho- 
tovil z páténé země ploskořeZbu narození Kristovo před- 
stavujíc! a oltář re chrámě sv. Ducha v Benátkách. Zdá 
se, že on byl, jenž rakev s. Dominika, od Mikuláše Pi- 
sana v Boloně započatou, dohotovil a odtud jméno delř 
Area -dostal. Umřel r. 1494. Slavný Sansovíno a jiní 
jo] výslovně Slavjanem jmenují. 

A uliček (Ouliček), Dominicus, Čech, v Poličce 
r. 1734. naroz. řezbář, učil se v Litomyšli n Pr. Bat- 
čaka (?) a pracoval ve Vídni. Cestoval ve Francouzsku, 
Anglicku, v Římě, kde v akademii s. Lukáše první od- 
měnu, a na to od papeie Olementa Xill. rytířský řád 
zlaté ostrohy obdržel. Skrze jistého, za biskupa z Uher 
se vydávavšího klamoe, ztratil celé své jmění ze 1200 zl. 
záleiejíci. Naposledy byl mistrem modelflv v porce- 
lánové dílně v Nymphenburku v Bavorsku* On udělal 
nejen mnoho krásných modelAv ze hlíny a z vosku, ale 
i sochy pro tsmějši volencokníiecí zahradu. 

Bělopotooký, Alexander, Slovák z Oravy z Bí- 
lého Potoku, řezbář a kamenář našeho věku. 

Brok o v, Jan, Slováky 1652. ve Spišské Sobotě 

KolUroTy spisy* m. ' T* 

Digitized by LjOOQ IC 



418 

niroseo. Utadil fe ▼ Pras«, kde jeité soeha Jana Ne- 
pon. v kaplkt domii VoaéviGkélio odSysang^t i do mědí 
rytá| od něho ae apathýe. Příja? katolické vy aaáiii viry, 
r. 1718. unřel. 

Brok o v, Jan Fard., syn předešlého, r. 1M6. 
T Praie aar. Zhotovil a. Trojici na vlaském aáaAiatí 
T Praae^ mnohé sochy pro most Praitký a jiné. 

Brož, N^ čechi řezbář nádcho věku v Praze. 

čerovaký, VácHav, řezbář drahých kamenů v Praze, 
okolo 1774. 

Denich, Jan Jos., řezboTal v Praze okolo 1717, 
Zemřel ve Hlohové ve Slezsku r. 1737* 

Dlonhý, Prant.; kamenořeiec, v Praze 1751. 

Domén ek, Ant. Mat. Jos., nar. 1713. ve Vidní, 
nepochybné z českých rodíčftv, učil se u Donnara, pro- 
putoval mnoho krajin, proto se díla od ného ve Fran- 
couzich, v Anglicka, ve Španělsku a v Němcích nalé- 
zají. Pro francouzskou královnu Antoínettu shotovil hrací 
atolík ze zkamenělého dřeva se alupci a broocovínami. 
Patři k nejznamenitějším umělcům. 

Dunajský, Vavřinec, Slovák z Libětové, narozen 
1782, t 1836. Socha s, Magdaleny ve chrámě Libě- 
tovakěm jest jeho arcidílo. Ostatně víz o něm Výklad 
ku Slávy Dceře atr. 290. 

Gordejev Gordevíc, Feodor, sochař v Pe- 
trohradě, v první polovici minulého atoletí, byl profes- 
sorwn v tamějaí akademii řezbárské. 

Uanui, mistr, cech, slavný hvězdář a profeaaor 
v Praze; r. 1490. zhotovil pomoci svého žáka Jakuba, 
nádherné hvězdářské hodiny, které posavad na radnici 
staroměstské ku spatřeni jsou a sotva kde sobě rovné 
majf. 

Chládek, Jan, Čech, nar. ve Slaném, hotovil 
aochy hraběti Valdsteinu a více oltárftv pro chrámy. Vy- 
značil se obzvláště v malých figurách. Umřel 1788. 
v Turnově. 

Iv ano v, Archip Matvejevič, oud a rada akademie 
Petrohradské, pod císařovnou Kateřinou II. až do r. 
180$. Zhotovil sochy, ploskořezby a bysty ruských 
panovníkův. 

Digitized by LjOOQ IC 



419 

Jablonski, Polák, řesbář • ttovitel, rodem sKhk 
ková; osdobíl v noTéjšíok $asM dém re Gnésdiié* 

Jakobi Čacb, dčd slavného Velealavina dlo iony; 
T Kotoé Hoře, potom r. 1540—1546. v Prase, kde o4 
jednoho obyvatele jeho domu, jekoi neyÍMOO ieoa sao 
stával, kopím probodnut byL Jeho řesby naldsijí se v Ro- 
tné Hoře. 

Janek, Čech, nadchází jeho jméno v protokolo 
nmčlcflv v Praze okolo 1348* 

Janko, příjmím Malý, v Prase r. ia42 zposdvá 
•e v protokole téhož roka. 

Jaroš, Tomárš, slavný Utec, obzvláště svonův 
..v Brně, v druhé polovicí 16 stol. bydlel v Praze. Jeho 
dílo jest veliký Zigmnndovský z /on na katedrální váli 
v Praze, krásnými litými obrazy ozdobený r. 1548. Lil 
i více zvonfiv a litin. 

Jelen i US, Zikmund, řezbář forem v Básla v 16. 
stol, řezal ve dřevě mnohé předměty, 

Jindra, Martin, slavný umělecký Utec v Klatovech 
v Čechách okolo 1579« 

Kaborek, Jan Josef, otec i syo) oba n j>o^tka 
přítomného století v Praze pracovali. 

Kejnovský, Leopold, Čech, kamenořeaee, r. 1 758. 

K I in ko š, Adam a Martin, Óechové, zpilsobnf Uteové 
v Praze, onen r. 1734, tento 1794. 

Klot, svobodný pán, Slavorus, zhotovil skupinu 
koni s vodičem pro admiralitni plac v Petrohradě. 

Kozlovský, iSlavorus, řezbář, vyučenec Petrohrad- 
.ské akademie, umř. r. 1802. 

Křiitan (Cristian) v Prase r. 1348. 

Krumpéř, Hieronym, Čech, v Prase, v 14. stol. 
Jméno jeho nachází se ve kmhách malířského bratrstva. 

Kryl o v, slavný řezbář našeho časn v Petroknidě. 

Vzdělal se nákladem vlády v Římě, kde neobyčejné dary 

ducha vyvinul. Zde zhotovil na žádost velkokníiete Mi«- 

. cbala velikánskou socho, Hektora, a jii před tím bysta 

^alabastrovou samého velkokníiete. Pak hrobní pomníky 

. Ktttésovi, farsběti Kotaisovi atd. Jeho největší dílo jest 

nádherné mausoleum Dmitrovi Donskému, osvoboditeU 

27* 

Digitized by LjOOQ IC 



420 

^ÍMti se jba Tattrflv. R. 1835 vrátil se do Petro\», kd» 
mBobA mistrovské dfla chotovil. 

K a d • r a, Msl. Ant. Čech kameoořesec v Praze 1 668. 

Koné, Kan(o řezbiř; jeho jméno jest v proto-* 
-kole Pražském r. 1S48. 

K<iBÍoova, Maria, Slezanka. 

Laika, Hadrían Zi>mond, Čech méifan staropraiskf,. 
'*okolo r. 1736. 

Lazar, Václav, Čeeh, ntr. v Plzni, zhotovil minn- 
Jeho století krásná dila z alabastru pro Vrtbovskou ro- 
dinu; i v Lukavci se výborné sochy od ného nalézajf» 

Lokaj, Frant. Čech, v Praze okolo r. 1808. 

Malinrskt, JoB.^ čeoh, výborný řezbář, nar« v Br* 
ňanech 1756., zemř. 1816. Od ného jest model hroba s» 
Norberta na Strahove a angele na ném ; pomník biskupt 
Dionysa ve Staré Boleslavi. 

Malý, Čech, jmenovaný v protokole Pražských 
vměloAv r. 1348. 

Maria, Federovna, císařovna Raská, » matka císaře 
Mikoláie, v řezáni drahých kamenfiv kolkftv a pečetí 
velmi zbéhlá. Ona zhotovila podobiiny cSaařské rodiny, 
€0 kameje (Ctmeen) s velikou snadností. Roku 1820. 
podala jík. akademie krásoum v Berlině diplom, oo 
svému oudn, M přitom mél sám král, oo protektor aka- 
demie. Vzneiená umélkyné odevzdala akademií zlatoa 
medalii s podobiznou císaře ruského, pod niž stoji 
jméno pflvodkyné: Maria P. Na druhé strané jest ol- 
tář se znaky cfsařství a nápisem : „osvoboditeli náro- 
dAv Alexandrovi požehnanému^* U spodku stojí 10 bře- 
sen 1814. Druhý pamétný peníz představuje Pavla L 
Zemřela r. 1828. 

Marto 8, Ivan Pelrovič, učil se v Petrohrsdé, 
eestoval v Itálii a Prtneouzsku; r. 1794. byl profet- 
sorem akademie Petrohradské. Jeho sláva doma i v ci- 
siné tak rosila, že jej Alexander císař titulem generála 
poctil, jiní pak za soka Ctnovy a Thorvaldsona jej vy* 
hlásili. Jeho díla jsou mnohá, zvláště v Petrohradě| 
T Petrodvoře a v Pavlovsku. V Pavlovskn jest pomník 
▼elkoknéžny Alexandry, ktorsk k nebi chvěje, tn Hynmi 

Digifized by LjOOQ-IC 



481 

I 

ji tiiidariBO ipátkem drif a pochodni sahájL Praré ar- 
cidílo ploé krásy a blahomérn, B. 1804 zhotovil kméái 
T Moskvé pomnik slavným přátolflm Mídíiioví a Poiar^ 
skémq^ kteří > poěátka 17» století Raško ode skásf 
ochráDÍli a dAm Romanovský na trfin pozdvihli. (T9nto 
<^8án jest v Příloze zar Jenaer Literatarzeitoag 1804. 
^. 67). Teoto otéiený pomník bohužel oa zmar pHiel 
w. 1813 při ohni v Moskvě. R. 1829. pomník broAcovf 
knížete Potemkíaa ; r. 1831 básníře Lomonosova f 1836. 

Max, Emfin., Čeeh, mladší bratry nyní- v ítímé : 
Arehangela Michala pro dftm slepých ; Sv. Kateřino, po- 
lovypoklioa; Mozart. • 

Max, Josef, čech^ starší bratr, učitel Tsorkováid 
n prAmyslové jednoty v cechách. Pracoval vzory k pod- 
stávci Přemyslova pomoíka na Stadickém poli 1841. 
Pracuje nyní ze hlíny deska knížata a krále. 

Mikeš, jinače Mikuláš, Čech, žil v Praze okolo 
r« 1348. 

Mikš, Jan, Čech, nar. 1765., hudebník a voskový 
obrazník, pracoval v Drážďanech. 

M i r o v a k ý , Václav, Čech, v Bavořích praco* 
vavií; zhotovil kazatelnici ve chrámě sv. Tíburcia ve 
Štranbinkn. 

Nečeri Jan, řezbář, zemřel jako vojenský stavitel 
T Polsko. Otec Kašpara Nečera. 

Nejedlý, Jan, Čech, Utec r. 1524. 

O b r o c k i , Jan, Polák z Haliče, na konci mijiu<* 
lěho století. Znamenitý umělec, jeho díla \e chrámlck 
jsou plná milostnosti. 

Obry, Ant, Čech, v Praze, okolo 1740. 

OrlovBký, Boris Ivanovic, slovutný řezbář slavof 
xoský, nerozen v manství, niil se v akademii Petrohrad* 
ská; r. 1822 cestoval do Říma, kde pod slnvným 
Thorwaldsonem 8e vycvičiU Na\rátiv se do Petrohradu 
1829 toto m^to mistrovnými díly ozdobil, jmenovitě 
sochou Kutusova Smolenakého; poprsím císaře Ale-> 
xaadra. Byl professorem v akademijíy zemřel 1837« 

Pacák, Čech, v městě Chrudimi, u prostřed uár 
městí jest od něho socha Proměnění Páně| miatnié. vy^ 
botovená, 

Digitized by LjOOQ IC 



422 

Pttřiefa, Prant., naros. 1770. TTřebiiieí v Če«» 
diách; 1795. ataf se dverafai řesbářem r Dráiďaaech, 
poidéji i professoreni na taméjíi akademií. VjfEdérnd 
PráManaké Jsou od Deko slični koňové, r přirozené ve- 
likoatí. 

Petři cb, Perd.y syn předešlého , nar. 1798* 
V Ěifluě byl vdiinici ThorwaMsonoYě. Památnější sjeho 
iěl jsoa 1893. den a noc; Belizar; Rristns; angel 
tnrtí atd. 

Petřík CPelrns), t Praze r. 1348. 
^ Potrovié, Bímitrij, Srb, a Báje, Knamenitý, Je* 
stě žijící fezbář «ilí sošník. V Pesfanské výstarě roku 
1841. byla od něho IllaTa Spasitelova smědi. 

P i m e n o v , Mik., syn téí řezbář ▼ Petrohradě, nar. ' 
1813., udil se tam a cestoval v Némcíeh a v Itálii. 

Pokorný, Vojtěch, Čeeb, dělal obraay z vosku, 
lettřel v Praze r« 1794. 

Po ha v ce v, Slavorus^ v Moskvě, r. 1839 sho- 
to^l krásnou řezbinu, rakev ze stříbra 980 liber ztíii^ 
k chování v ní zflstatkAy svatého, pro kaiedráli Ka* 
xanskou. 

Prchal, Jan Václav, Moravan z Kroměfíie, nan 
1744., uMI se od otce, jeni byl řezbářem biskupa Olo» 
mouekého; později navštívil akademii Vídenskou. Roka 
1774. usadil se v Jihlavě, zemřel 1809. 

Prokop, Filip, Čech, 2 Kralohradeckého kraje, 
oar. 1749; již ve mladosti jevil neobyčejnou láska 
k řezbářstvf. U otce se vyuěil ševcovství, potom stolař^ 
ství a teprva ve Vídni řezbářslví. Z jeho mnohých prací 
jen některé udáme: skupina Aneáše s Anchisem vSchdn- 
brané pří Vídni; odlika medičejské Venuše pro svob. 
p. Paiugyayho v Prešově, bysta oísafe Fřantišta t Pe- 
Kaiikém museum. Zemřel 1814. 

R a d a I j a , Frant., Slavodalmat v Dubrovníkn, mnidk 
řádn FrantiškanskAo, 2i4 sa řasu papeie Sixta V., od 
něhož tak milován byl, še ho ehtěl kardinálem ntínítf, 
kdyby právě v klášteře Slánském nebyl umřel. Retto^ 
delto Orsini vlaský spisovatel, nazývá jej j^egregíe scal- 
lore.« (Appendim). 

Digitized by LjOOQ IC 



483 

Rapos (Ripoi?), Perd. J., Čech kUihIovíg, okolo 
1595., Eholovil oltáře t ScheDkenfeldeně vRakoafloh. 

Rejsek, Matouš, Čech, rector Tejnské ikoly, 
řezbář a kraaostavítel anamenitý. Zdržoval ae a pra- 
coval TPraie meai rokem 1475 a 1493., kde věži 
stavěl na příkopich aa krále Vladislava, dále ckrám 
av. Barbory v Kntné Hoře s velikou pochvalou, ač pravé 
stavítelatvi nikdy se neučil; hotovil i pomníky. 

R o páč 9 Augustin, Čech, rodilý z Krumlova, cho- 
vanec Vídenské akademie; r. 1794. a 95. pracoval 
ve ik0le Zaunerové na pomníku císaře Leopolda 11. 

Stránský, Jan^ řezbář a stavitel, okolo 17fO. 

Strážryba, Vine., Čech, stavěl kainu čili atudna 
v Lounech na namésti zdobenou rozmaoitými řezbami a 
sochami. 

éerák, Edv., r. 1849. ve Vídni: Polití kupci; 
Bachus a Satyr; Madona ze slonoviny. 

Slanhofský^ T. J., Čech, dle jeho nálezku vy- 
pracována jest krásná socha v ulici Štěpáoské v Novém 
Městé Pražském. 

Stefanu ti, lilyr z Reky, vyučenec Benátské aka- 
demie^ našeho věku. 

Tejn, Jiří, Čech, měšfan, v Praze, okolo r. 1732. 

iTeskorný, Slavorus, v Petrohradě, nyni žíjíci. 

Vaněk, Čech, v Praze, okolo roku 134B. mistr 
v řezbářatví. 

Veneš, Frant., Čech, z Vykletic, žil a oženil se 
v Praze r. 1699. 

Veselý, Václav, Čech, v Praze, zhotovil roku 
1843. sochu Luthera představující, znamenitou. 

Vo rovec, Štěpán, Čech, ze Starého Sedla, nar. 
1699., vyučil se řezbářstvi u slavného Jana Broková 
v Praze r. 1699. 

IV. Bjrasostavitelé. 

B a t i s t a , Vojtěch , cech , v Jičíně stavitelem ; 
zemřel r 1751. 



d by Google 



424 

Balen o T, B8filje.vi6, v Petrohrade, oq4 akademie 
tamějši, Kemřel 1798, jako místopředsedDÍk cis, aka- 
demie krásoam. Badoval mnohé veřejné .stavíoy ; aho«* 
lovil vzor k opravě Kremlo, však neuskute^néaý. 

Beneš, Čech, naroz. 1431 v Lounech, zemřel 1537., 
vystavil na hrade Praiakém paláo krále Vladislava; do* 
alavil tak řečený španělský sál tamž, pak stavěl chrámy* 
Viz o něm Balbin. Mise. Dec. I. L. 3. 

Bezkoj, Bezký, Ras, stavitelský mi$tr., žil 1763., 
shotovil mnohé veřejné bodový, nové nástroje a ma- 
šiny, jako i ostrovtipoá divadla při přiležitosti uzavře- 
ného pokoje s Turky r. 1775« 

Brylov, Alexander, Rus, professor architektury 
v Petrohradě; stavěl r. 1833* krásné Michailovské di- 
vadlo; i podobizny maluje. 

Conval, Prant.y krasostavjlel . v českých Badějo- 
vicich okolo r. 1647. 

z Doupova, Jiří, Čech, okolo 1114. vodosta- 
viteL Vladislav české knize povýšil ho do šlechty. 

Drahý, Josef, Slezák, měšfan a stavitel -v Těšíně. 
Jeho dcera vdala se za stavitele Champrezai okolo roka 
1790. 

Fiala, Čech, ještě žijící, stavěl v Praze konvikt 
« Piaristův atd. 

G I i n k a , Slavorus, krasostavitel ve službě ruského 
císaře, učil se nejprve v Petrohradské akademii, pak 
v Itálii, kde piány ze starožitných stavení kreslil a vzal, 
jmenovitě z mausoleum lladrianova a Augustova. Roku 
1825. opět domů se vrátil. 

Halířek, Jakub, Čech, cis. král. dvorní stavitel 
a měifan Pražský; zemřel 1751. 

Holoubek, Mik, Čech, stavitelský, správce při 
stavení chrámu sv. Víta v Praze; zemřel 1355. 

Ira, Čech, r. 1509. stavěl hřbitov vZeměchu, 
dle nápisu tam na starém kameni. 

I v a n o v , AlexieviČ, professor stavitelství v Petro- 
hradě; r. 1760. byl v Římě. Že slabého zdraví hyl« 
oen^ohl při staveních účinkovati, jeho díla záležejí v ná- 
kresfoh a plánech, zemřel 1802. 



d by Google 



485 

Jaropkío, Slavoros, setníky žil v první polovíd 
mÍDalého století. Oa salolil r. 1730. y Petrohr«dě 
předméstf Yasili-ostrov ; řídil stavení chráma 8V« Panuj 
Kazanské; zemřel r. 1748. 

Jedlička, Čech^ ačiníl plán k Bohdaneckéma 
kanála pod císařem Josefem U. 

Kaňka, Prant. Max., Oech, v Praze, ve druhé po* 
lovící minulého století. Dovzdělal se v Itálií. Po ná- 
vratu budoval chrám Saivatorský ve Staroměstském jeznít* 
ském kollegíí; klášter sv. Kateřinr a chrámem v No* 
vém městé Pražském; hrad hrabete Čeraínn ve Vina- 
řích u Prahy. 

Klínský, Jan Bohumír, naroz. v^ovém Mésté 
v Drážďanech; zdržoval se nékolik let v Priize co mistr 
kreslení, putoval do Říma r. 1793— 17S[5. R. 1827. 
byl stavitelským radon v Ulmě. Zhotovil pomník Schille- 
rovň Psal pokus o harmonii budov a krajovid&Vt Mezi 
jeho žačkami v kreslení byla i česká hraběnka Pachtová. 

Kokorín, Kakarinov, Alexander, Slavorus v Sí- 
berii nar., učil se v akademií Petrohradské \ po cesto- 
vání stal se radou, professorem a direktorem akademie. 
Stavitel pilný a mnohostranně vzdělaný. On zhotovil 
pián k budově akademie ua pravém břehu Něvy, jehož 
souměrnost a krása ku podivu jest. Zemřel 1771. 

Kotlík, Ondřej, Čech, pod jeho správou pokra- 
čováno ve stavení metropol, chrámu v Praze r. 1380. 
za cis. Karla IV. Ze vděčnosti a ku zvěčnění jeho 
jména postaven mu sloup na galerii toho chrámu s ná- 
pisem : „Andreas Kotlík quartus nwgister Fabricae 
1380.'^ 

Krabice, Beneš, z V^eitmile, Čech, stavitelsky 
správce při stavení chrámu sv. Víta v Praze, 1355— 
1375., psal í kroniku. 
, Kříž, Čech, v Krumlově, bratr Jana Staňka. 

Květoň, Čech, r. 1474. stavěl hradní věži v Ta* 
honase, jakž lo tam nápis na kameni sv5dčí. 

Lobkovic, Jan, Čech, naroz. v Madritěr. .1606.; 
potom, jakž v řád Císteroieuský vstoupil, stal se opatem 
« naposMy bífkiipem ve Yigevaoo. Stavitel a zaatel ma- 

Digitized by LjOOQ IC 



4U^ 

tíMmttíky výborDý, jehoi radu při sttveof pevnogtf p(K 
tleM>T8B0. On opeTBÍI ftahn a jiná mčila. Psal mooh^ 
Inéliy, k p« Cnnriis mallienaticas 4 8 v., prvnf díl obsa- 
huje: Mathesís Architectoníca* 

Lobkovie, JIřf, Čeeb, avob. pán a zakladatel 
kláštera jesnitakého ▼ ChoanoutOTé, shotovil nákresy ku 
ttaténi tohoto kláštera. 

Lomnic, Martin, Pražský kanovník a správce 
staTení chrámn sv« Víta r. 1455. 

H í c h a e I i s , Ptsqaale, Siarodalmat v Dnbrovníka^ 
kraaostavítel r. 1484*, ozdobil své rodné město mno- 
hými budovami, on stavěl pevnost n přístavu mořské* 
ho; kláiter Dominikánský, jako nápis svědčí: Pasqualis- 
Michaelís Ragusínus plura ingenio clara inveniens anno 
1485 (AppendO 

Micbaílov, Matouš, starší bratr následného, cvi- 
éenec Petrohradský. R. 1794. obdržel zlatou medaUf 
co odměnu; koneéně byl professorem akademie* 

Michailov, Ondřej, Slavorns, vycvičil se v Petro-- 
hradské akademii. Již mladého pojmenovala akademie 
ondem, a nedlouho i professorem. 

Milonég, Petr, Rus ve 13 století, stavěl tak ře- 
čenou Kamennou stěnu v Kyjevě u břehu Dněpra, k ndi<» 
vení současnfkAv; pak chrám vstoupení Páně v Nov-^ 
gorodě. 

Netola, Petr, měštan Pražský r. 1709« 

Nevole, Jan, Čech, našeho věku, v Praze kraso- 
atavítel. 

Níkítin, Alexander, Slavoruský šlechtic, r. 18i6> 
v Petrohradě nar. 1834. byl v Římě, kde staré Foroai 
Romanům dle zrntin tak představiti hleděly jak pftvodné 
bylo. K vykonání toho poslal mu císař Alexander 
200 dukátftv. 

Pán, Josef, Čech, nyní v Pešti, kreslil nástin 
k Salavarské kaple. 

Pánek (Panecius), Jan, Cech v Praze 1694.9 
r. 1702. stavěl ve Starém městě chrám sv« Jtkuba, 
jtei sobě slávu získal. 

Petr z firachavic (snad i Ptaehatio?}^ jeden 

Digitized by LjOOQ IC 



437 

s oaioii mistrAv, jeoi olirán Štěpánský ve Vidai stavéli. 
On tUvél Hii H do r. 1429* 

Popelka (něm. PoppelkeD)^ Karl, zpomfná se ▼ éife- 
pisa mista Brema s yelikou elí. On zde stavěl gotkickoa 
radnici, dokončil dóm, r* 1440., dle jinýeh 1502. 

Prosek, měitan Praiský, semř. 1779. 

Radecký (c Radde), Váelav, kanovník falavnffaO' 
•hfáflia Pražského, pod jehoi správou drahý dn tohoto 
dirámn r. 1892. stavěn byl. 

RAžUka, Jakab, Čeeh, opal Sediieký, r. 1731. 
nlavěl klášter tamž^ jemui podobný sotva se v Čeebicb 
Mlěsá. 

Š6edrin, Apollon, raský, ještě žQfci architekt. 

Stanko, Jan, Čeeh, r. 1407 stavěl chrám v ie* 
akán Krumlově. 

Star o v, RnSy vyučenec Petrohradské akademie. 

Upravda, příjmím Veliký (lat. Jnstinianns), Jiho-* 
filavjan, rodilý z Vedriny t, 483 — 565., nejstarší 
a posud ještě nepřevýšený slavokřesfanský staviteU 
O jeho dílech a stavinách již jíiRie jednáno; zde toliko 
ještě dAkazy toho přivedeme, že on nejen milovníkem 
a ochotníkem, ale skutečným a vycvičeným umělcem 
t architektuře byl, a to lak výborným, že největší kra- 
aoslavitele svého času, slavného Anihemia a Isidora, 
převýšil a dávanou jím v oazkosti radou zahanbil. Pro* 
kopius všudy píše, še on osobní podíl bral na všeeb 
Iradováeh, jfm nařízených. Srov. Prokop, de aedif. 
L. I. C. 1.: ^Při stavení chrámu sv. Žofle počali se 
^Ifřové obloukAv pod náramným břemenem pukali hrozíce 
fříeením: Anthemius a Isidor, stavitelé, pospíchali v nej- 
Tělším strachu ae zprávou k císaři, neskládajíce iádné 
nadité v svém oměfll. Císař rychle okrooUost oblookii 
dokončiti káie, řka: ie potom oblouk sám sobě pod^ 
porou jsa, ani pilířAv potřebovati nebade. Umělci rozkaž 
ten ihned vykonali j oblouk do nebeské výsosti vyveden, 
stal se celistvým a zkušenost potvrdila pravdu dané 
náf.^ — L. I. 4. „Upravda vystavil chrám všech apo- 
štolAv veliký a nádherný. Návrh a obrys tento udělal: 
•dvě přímé čárky vyznačeny, které se v prostředku ve* 

Digitized by LjOOQ IC 



428 

fpolek sekftly podoba křfie představujíce. Ve slřediští 
«téla fvatyně. Střecha atojio na obioučném klenuti 
ftdilt ae r povétři. viseti bes podpory ačkoli nejvétlí 
poTAOSt mdla.^ — L» V. 6. „V Jerusaleme dal Upravdn 
chrám Bohorodice na nejvyšším. chlnmti budovati a mimo 
jiné jeho širokost a dloobost předepsal. Toto Vpravda 
lidakými silaani a uméním vykonal: poboioá d&věrnost 
Qapomábada jeho rady a skutky* Obtlinost dita plodila 
mu péče." L. L C. 3. „Upravda tolik a tak krásných 
i skvostných cbrámAv nastavěly že, kdyby kdo jedenkaidý 
9 nich obavláštč považoval, s podivením domnivatí ae 
bude, že op nic jiného dělati nemusely celý čas svého 
panováni na nic jiného nevynaložil, mysl svou ničím 
jiným nexanepraEdňoval, než tímto dilem.^ Rovnou prak- 
tickou spflsoboost v architektuře ukázal náš Upravda 
i při stavení hradAv a pevností; pří pevností Dara 
Prokop IL 1. opísiýe nejen vAbec jeho rozkaay a ni- 
atiny na celost díla, ale obzvláitě i na jednotlivé adi 
a stěny, věže a bašty, jejích míru a formu a jiné po- 
drobnosti se v£tahojícL Slušně' tedy hyaantický čilí 
Upravdovský tento sloh slavjsnským nazývati mAžeme, 
«ecb( jej Upravda od svých indoslavjanských předkAv 
byl zdědil, aneb i sám vymyslil. — Tento nesmrtelný 
dobrodinec Bvropy byl ale nejen kraaostavitelem, aákoao- 
dárcem, hedbávosdělávatďem, nýbrž i mudrcem, bóho- 
alovcem a hudebníkem. On složit do muuckých not 
řecký nábožný zpěv Troparium, o božství Páně, který 
řecká církev při službách božích podnes zpívá. Ostatně 
nemusíme xapomeoouti, že péro některých řeckých 
a římských dějepíscAv, anobrž v pozdějších ^ spiseoh 
i samého Prokopa, při opisování charakteru Upra vdova 
nezřídka národní závist a nenávist vedla, kterou to 
mrzelo, že tento cizonárodoí barbar na trAn se %yšviluiiil 
a na něm tak znamenité věci konal, tak jako to poaavad 
někteří cizinci vystáti nemohou, aby Slavjané jněco ve« 
likébo v historii měli a s\ým jmenovalL 

Virch, (snad Vrch?), Jas, nar. 1732., atavitel, 
budoval 1764. arcibiskupskou residenci v Praxe. 

Vlast, Petr, stavěl chrimy ve Slezaké YratialaTi 

Digitized by LjOOQ IC 



4a» 

it lirápnéffl a védhersém sloho, jnenovilé Uk řečenou 
SaDdstíftskircbe. (Wieo. Jahrb. IL 68.) 

Volkov, Rus, tyačenec Petrohradské akademie* 
Zemřel r, 1803. 

Zelenka, Frant., Čech, md&Can v Prase r. 1787. 

Zem co v. Ras, učil se v Itálii pod Petrem Ve- 



likým. 



Dodatky. 



Při nejnoTěJiích výstavách v Petrohrade byla dila násle-* 
dojicích slavoroských omělcfit: 

Basin. 

Brn ni, malíř biblických déjin. 

Bod I i n, malfř podobizen. 

Demidov, histor. malfr; maloval: Baské kníže 
Volchonský r. 1610. v bojí s Poláky. 

Deřtoiuta-Malioovský. 

Dnbovická, slečna, krajovídy Itálie a Švýcar.. 

Dasí, malíř podobizen. 

Gajvasovský, malíř; náhledy Neapole; jeskyně; 
mořská booře. 

Chrncký, krajoliky. 

Kapko v, maloval: Alcibiadesa z hořícího domu 
utíkajícího. 

Karícký, malíř: Díogen v sndé. 

K o din o v, architektonický kreslič znamenitý: chrá- 
my a hřbitov v Pompejí ; paláce. 

Hasojedov, malfř: římský masopost (výborně). 

Svinin, Paol Petrovič, kreslil obrazy Roska. 

Sochodolský, malíř bitev. 

Vorobjev, malfř: náhledy z Palestiny, Jernsalema^ 
Krtvého moře. 

Soočet zde obsažených nmélcův slavjanských : 

MaWřAv 50T 

RytcAv 115 

ňezhářAv . , 78 

KrasostavítelAv . 49 

Oohmkem • 749 

Digitized by LjOOQ IC 



480 

V. Slavjaiuiké předměly od cizonárodiiich 
umělcův zhotovené, 

Alexy, Karel, ve Vidní, řesbář, bysta jeho Bzo« 
«!•• kr. státnUio a konferenčního ministra hraběte Ko* 
Jovrala. 

Ammerling, Bedřich, maloval arcibiskapa Stra- 
timíroviče. 

% Ar rasu, Matij, franeonzský kraaostavitel^ sta- 
věl pod králem českým Janem r. 1344. chrám sv. Vita 
v PraEe, v jehož stavení pak pokračoval Petr Arlerí, 
syn Jindřicha a Gemandu. 

Ba raba 8, Mika!., Sedmihradčan, v Pešti malíř : 
maloval 1831. g^enerala Kyseleva, nékdy adjntanta ru- 
ského císaře; generála Staro va a mnoho jiných Rosfiv; 
r. 1839. kněžna a knížete zLišfan (něm. Lichtensteín} ; 
Svobodného pána Alexandra Pronaybo; i podobizna naši, 
nákladem sborn slovenského. 

B a u s e , Jan Bedřich, mědirytec^ naros, v Dobro- 
BOli 1738.; semřel ve Vínařech 1817., ryl: Malý Bos, dle 
Reynolda, hrabě Černičev; Líbenický (Leibnitz); Stani- 
slav Polský; Petr lil. cár; Kateřina II.; Pavel Petrovič; 
Petr Veliký. 

Beademann, Edvard, Němeo, v Berlíně. R.1834. 
maloval dle srbských národních písní od Herdera přelo- 
žených o Milošovi Obiliéovi a Vakovi Brankoviéovi: 
,,Prokvítají utěšeDé rftže — V Lazarově prostranném pa- 
láci. '^ Tyto rftže jsoa dcery knížete srbského, ony vda- 
vše se otcovský dftm opouštějí. Po čase opět při- 
cházejí navštívit matka : a toto vyobrazoval nmělec. — 

Bohme, J. C, v Lipska rytec: Tadéus Koáciaško, 
v životopisu Koáciuškově od JuUiena 1819. 

Boutibon, Ludevít, Francouz, v Uhrách se zdr- 
žovavší, okolo 1824., kreslily krajoliky Gemerské Sto- 
líce : Maráň, Krásná^ Horka, Štítník, Rartkova, Roinava, 
které kamenotiskem Schmidtovým v Pešti vyšly. 

Car ose I li, Angel, Vlach, malíř, maloval sv. Vá- 
clava, obraz tento jest nyní v Římě ve Quirinali; podle 
něho zhotovena jest mozaika pro oltář Svat o- Václavský 
▼e chrámě sv. Petra v Římě. 

Digitized by LjOOQ IC 



431 

Cranach, Lakéi, Ninec; 1472 ^- 1553.9 nalo* 
^al Kateřinu z Boru manželka Lotharovu, který obr«2 
jest nyní v Bavorska, ve Šieiasheimč vk. galerii. 

Delaroche, Pavel, FrancouSy ▼ Paříží, 1842. ma- 
loval obrovský obras s 8 skupin léleiejícf, které fraa- 
conzskon, vlaakon, florentínskou, ipanéUkoo, německou, 
JioUandskou, flammandskou a polskou sMliřskou školu 
představují. — 

Ddbler, Čech, rytec v mědi výborný, ryl bovo- 
roiní omlu vánky a podobizny. 

Ehrenreich: Method a Cyríll, vZoře 1835. 

Einsle, maloval mnohé podobizny Stratomiravíča, 
arcibiskupa srbského. 

Engelmann, Jan Václav, rytec ve Vídni: Jan 
Hus, Híeronym Pražský, Jan Žižka v Lenfantově 6e« 
^chichto des Hussitenkrieges, Wien 1683. 

E y b e 1 , ve Vídni, maloval podobísnu p. Antb Do- 
ložálka, ředitele ústavu slepých v Peili, kamenotištěnou 
u A. Leykum. 

Faix, maloval (podle) podobísnu Matouie Blaha, 
kazatele církve ev. v Liptovském sv. Mikuláši. 

Palconet, Štěp. Maur., Francouz, řezbář a Utec, 
zhotovil r. 1767. slsvnou ozrutnou sochu Petra Veli- 
kého v Petrohradě, an na koni přes hada jezdí. Pomoc- 
nice jeho v tom byla mladá řesbářka Maria Collotova. 
Socha ta jest na ohromné skále co žulové hoře. — 

Fila ret, Ant,, Vlach, v polovici 15 století, vy- 
podobnil v Římě na dveřích chrámu sv. Petra ve broncu 
vjezd císaře Zigaranda s komonstvem do fiíma 1433: a 
korunování jeho skrze papeže Engenia IV., kde i páni 
čeští jsou ve zvláštním staročeském, polskému podob- 
ném, kroji. 

Fischer, Josef, Vídenčan 1769—1822., maUř, 
rytec a kreslič; od něho jsou podobizny: hrabě Černi- 
čev, Wrbna. Krajoliky: podzemní jeskyně u Ostrova 
na Moravě ; malebná cesta v horních Uhrách, kdo mnohé 
Tatranské kraje a kroje; Malebná cesta na Váhu, kde 
12 krajolikňv, totiž: Podhradí, Hrádek, Ražomberk, Erpe- 
lany, Margareta, Staré Hrady, liava, Stre6no, Beckov, 

Digitized by LnOOQ IC 



432 

Ldka, Piárany, Středa, ryté od V. F. Scblotlerbeoka, 
vydané od av* p. HedoiaDakého 1825. Názory se HoiS- 
koTakého panalvi y Moravě, a s Krešovíc ▼ Haliči* 

Porto er^ Oodř., Pražao, Dyof ve Mnichově: ma- 
loval BořivoJAv křest. 

Friedrich, Franf., ve Vídni, obras s voska, kní- 
žete Lobkovice, preaidenta c« k. dvorní komory. 

Ffirich, Čecb^ nyní profeasor malířského sklade* 
telství ve Vídni ; radiroval v obrazích : Ot5e náS, rej- 
aoval na kameni do Déjín českých. Když mu hoaitské 
kázaní kn práci se podávalo, nepřijal je, anC prý táze 
nábožensky ai počíná. 

Fachsthaler, mědirytec v Pešti žijící; ryl Jan» 
Hadžíée, zakladatele Matice Srbské 1826; slavonárodnl 
kroje a nosiva. 

6 i o r g i n e y Barbarellí, Vlach, malíř; Kateřina 
t Born. 

6 I a t z , Theodor, Spišák, malíř, jeitě žijící, ma- 
loval v oleji: názory Tater; méatečko Ravonca s okolím » 

Gfitzel-Sepolína, Josefina, malovala podo- 
bizno srbského arcibiaknpa Rajačlóe ; podobiznn hra- 
běnky Kolovratovy rozené Kynské. 

6 o i t a n, malíř cizozemský, maloval v Moskvě chrám 
Proměnění K. P. 

H o I b e i n , Hans, malíř : Kateřina z Bóra, co 
Panna ; ▼ rytině od M. Steinla (v knize Bíchenlaob auf 
Lathers Grab, Erfnrt 1818.); a opět co manželka ve 
starším vékn. 

Horn, Vilím, vfirně 1837. obrazy moravských 
národních krojAv, 30 listfiv. 

Kniehuber, kreslil a Jan H 6 f e I i c h litho* 
grafoval podobizna Sabby Tekeliho, velikého mečena 
slavosrbakého. 

Kraft, Barbara, 1764 — 1825., malířka, od ni 
json: Procházka, advokát Černin, professor Steinský a 
jiné podobizny v Praze* Stará smějící se Češka s ko- 
tlíkem kořalky v rnce. České děvče a kočkon v Sol- 
nohrade n kanovníka hraběte ze Šternberka. 

Kraft, Petr, ve Vídni žijící malíř, od něho jaoot 

Digitized by LjOOQ IC 



438 

Belistr co slepý žebrák, nalézá i^e u generála Knězo« 
boha (Knesebek), poručíka krále Praského ; Mikuláš Zrin- 
ský v Sígetí, anf v nádherném rouchu na koni sedě a 
otoOYskoa satli ▼ ruce drže, jbranoa hradu na Turky se 
▼alf, výborný obraz v národním museum v Pešti. Smrt 
Mikuláše Zríoského, u hrabete L. PestetiSe. Teoto obras 
ryl a vydal Stdber 1836. 

K r e c h , Němec v Pešti a v Horvatsku, od ného 
jest podobizna Martina Suchániho a mnohých Horvatfty* 

Langer, Seb., ryl podobiznu Jos. Max. Osolin- 
ského hraběte z T^čina, velikého mečena Polského 
r. 1720, ve Vídni. 

Leasing (Lesník?) Karel Bedřich, vnuk bratra 
známého německého básníře, rodilý ze Sycova ve Slezsku 
r. 1808. Maloval Jana Husa před sněmem v Kostnici 
stojícího. Veliký obraz, nyní ve Frankobrodě nad Mo- 
hanem v obrazárně Stádelské. Hrabě Rařyňský, v děje- 
pisu novější něm. krásoumy vydává tento obraz za nej- 
výtečnější dílo Lessingovo. Tento obraz dlouho ležel 
co rysina, ant umělec dlouho proti překážkám bojovati 
musel namítavšim jemu^ jakoby to celilo proti ducho- 
venstvu a církvi katolické. On sobě veřejně stěžoval: 
že křesfané jemu překážejí Husa Svatého malovati. ^- 
Druhý obraz od něho jest v Berlíně ve královské obra- 
zárně : ztřeštěný Husita v lese kážící, aut mezitím v po- 
dálí žhářství a pustošení peleší. Obrys k tomu byl 
1832, malba 1836. při výstave Berlínské; jest tam výše 
20 figur v nejzajímavějších postavách, i krajovid jest 
podivu hodný. 

Lieder, Fr., maloval i lithografoval 1839. podo- 
biznu Alexandra Rudnayho, primasa král. uherského, 
kardinála a spisovatele slovenského; 1841. podobiznu 
Jana Hollého, v III. sv. jeho básní. 

Lips, Jan Jindř., ryl 1720. podobiznu ruského 
maršálka Suvarova. 

Longo, Martin, starší, Vlach, stavitel; od něho 
jest chrám Slavo-Dalmatů v Římě. 

Mansfeld, I. 6., rytec našeho času, ryl: Mikuláše 

Konárory ipityt HL 28 

Digitized by LjOOQ IC 



4M 

• Prtra Zrinského ; Payla Vlaského^ kazatele ev* ▼ lel-> 
lavé a spifovatele. 

HartiD, Rafíiel, Viaeh, malíř, Appeodiního Not. 
Hist. Ragasa 1802., kreriil: Bembagl; toják Dabravniekt; 
OoDBa dí Canali; Tuiissa; Cioroje; Vila, které všeeky 
T Mědi ryl Ant. Saiidi. 

Massardy Francouz, ryl pro kaihii „Korooa ai^ki 
paňakiaj, Berlin 1842. násl. ayaté a avétiee polské : S. Jacka, 
zemř. 1257.; Blaženou Bronislavu zemř. 1259: S, ŠimoM 
z Lipnice zemř. 1483. a S. Stanislava Kostku zemř. 1568. 

Hicheli, Oodř., Vlach, malíř: Obleženi Zadru. 

Milovuk, Josef, Srb, kupec v Pešti, vydal 
obrazy znamenitých Srbflv^ jmenovitě: KraleviČ Marko, 
kreslil Mik. Paníé, ryl S, Lehnbardt, Štěpán Dušan cár 
ruský^ kreslil Josef Pešky, ryl Lehnhardt; kníže Relja 
Omutevi5; Miloš Obilič, kreslil Vándza M., ryl Lehn- 
hardt: kníže Lazar, kreslil Josef Pešky, ryl Lehnhardt; 
Plémě Jugovo, kde 11 osob, kreslil Orbán, ryl Lehn- 
hardt; Kastriot Skenderbek, kreslil Josef Pesky, ryl 
Lehnhardt; Pavel Kněz (Kineži) Branko vi5, kreslil 
Vandza Micb., ryl Lehnhardt ; Jan Raič dějepisec, kreslil 
Štěp. Orbán, ryl Lehnhardt a mnohé jiné. 

Holnár^ v Peští, malíř: podobiznu p, Žofie Hviz- 
dákovy roz. Slavkovské, nákladem sboru ev. slov. v Peští. 

Mosner, Josef, malíř ve Vídni: Hrad Boskovice 
v Moravě náležel ci hraběcímu rodu z Dětřichotýna, po- 
tomkAv slavného Moravskoslovenshého Svatopluka. 

Mttller, Karel, mědirytec v Praze, v 18. stol. od 
něho jest: 1) Dítě Ježíš ve květném košíku sedící, 
B českým nápisem : „Vem dar roku nového — Od pří- 
tele dobrého; 2) Žalář av. Jana Nepom. 

M fl 1 1 er , Krist. Benjamin, Němeo, žák J. Kupeckého, 
aaskopolský dvorní malíř v Drážďanech r. 1704.: kreslil 
Solní Doly ve -Wieličce; ryté pak od J. E. Nilsona; 
pomník Petra Velikého, rytý od Geysera. 

Mdller, Eliáš, mědirytec 1707—1751. v Prazo ; 
S. Václav v oslavení s Pražským mostem; Kostel a. Víta 
v Praze; Hrob Jana Nepom. 

Mailer, F., ryl podobizna miatraJ. Husa v knize 
Eichenlaub anf Luthers Grab, Brřurt 1818. 

Digitized by LjOOQ IC 



485 

MtiUer, Jan Krist. Arnoif, médírytee ve Vfuřech 
r. 1834.9 ryl Rozvita z Gandersheima ; Alexandra citaře 
Vmkéhoi 

Mailery Josef, Bavor, malíř: S. Jan Nepomický 
ve cbráioě a* Uaoha ve Mnichové. 

Niiner, Marek, médírytee vPraae, aemř. 1788,, od 
ného jett: S. Jan Nepom. s mostem Pražským; Týi 
svatý s hradem Pražským; Týi svatý u prostřed jiných 
patronftv české semé; Blažená Zdislava, hrabénka £ Berky 
řidli sv. Benedikta. 

M ti Her, Levočan, maloval Tatry, k. p. Lomaioi atd. 

Ne ua list, C, ryl podobisny arcbimandrita J. Raiée 
a Ath. Stojkovióe, SrbAv učených, v Pamjatnikn od Las^ 
Boiče 1815. 

Pahl, Krist, maloval: Náhled mésta Reky (Fínme). 

Passe, Cfíspin de, Holandčan, naros. 1566., 
kreslil podobizna Amosa Komenského od D. Loga v médi 
rytou v knize: Opera Didactica Gomenii, Amster. 1657 

Prixner, rytec, ryl Srba a Srbkyni předoooí) 
▼ Pjesnarici od Vuka 1814. 

Rembrand-t, von Ryn, Pavel, malíř: Jan So* 
bieski, v Eremitáii v Petrohrade. 

Ricci, Vlach, řeabář, zhotovil pomník polského 
hrabete Skotnickébo ve Florencii. 

Rahen, Christ., rodem z Prns, žák Corneliasáv, 
malíř, nyní v Praze, ředitel uméleoké akademie. Délá 
ktt Kralodvorskémn Rakopisn illustrace; Ticho deBrahe; 
lovediý zámek krále Václava Lenivého; a jiné předméty 
z českých déjín fresko. 

Sansovino, Jakub, Vlach, stavitel: Chrám Slav- 
jaoftv v Benátkách. 

Sayart, P., Frsncouz, médírytee, od ného jest: 
Bohumír Vilím Libenický (Leibnitz), v knize Leibailíi 
Opera, Genua 1768.; i rytec Bernigeroth zhotovil 
v kamenotisku podobizna Líbenického v knize : Leibnitieas 
Leben von Gahrsner, Bresl. 1842. 

SerzaKorn v Norimberce: 15 krásné v oceli 
rytých obrazův ze života Petra VeL císaře rnského, 
v knize, Peter d* Grosse v. Dr. Reíche^ Leipi. 1842. 

28* 

Digitized by LjOOQ IC 



4M 

Slaab, kreslil r. 1838. podobtsna LjadeTfta Geje: 
tisk J. Hófelich. 

Sternberg, v Rašku žijící, rejsoval a maloval 
Baioraaké krajoliky a iivolíky; svatby, vnitřek ehalopy, 
okolí Kyjeva atd. 

; ' Surch, Jos. v Badfné, rytec^ ryl Mikoláše Zrin- 
ského, v Zoře 1835. 

Schadow, řezbář: shotovil sochu Haooie JoachÍBa 
Siteoského H\i ze Sitna (něm. Ziethen), slavného vftéze, 
generála jízdy krále pruského, nar. 1696. na otcovském 
statku Vostrov, zemřel 1766. 

Schdn, Josef, podobiznu koížeite Františka z Dé» 
třiehotýnskýcb. 

Schrotsberg, Frant., ve Vídní, maloval podo- 
bizny hraběnky Theresie z Lobkovic a Černínovy. 

Schmutzer, Ondřej a Josefy onen malíř, tento 
rytec, od nich jest Hatéj Bel, in Notit. Huog. 

Schnbert, kreslil, Liebe ryl obraz staroslavjan- 
ského chrámu ku L. A. Gebbardiho Geschíchte der 
Wenden, Halle 1789. 

Schul es, ryl podobiznu Hat. Kaz. Sarbiewského, 
polského lat. básníre. 

S t d k I e r , Eman. Rycb. ve Vídni ; maloval zboře- 
niny Boskovic v Moravě. 

Tevrevk, vydal v kamenotisku podobizau důst. 
p. Jana SeberÍDÍho, nadzíratele ev. církví. 

Thorwaldsen, Vojtěeb, dánský řezbář, zhotovit 
model pro sochu Koprníkovu, nákladem tovaryšstva 
přátel věd vo Varšavě vystavenou a tami od Jana Gre- 
goire litou r. 1829. I hrabě Sierakowski dal- v Kra- 
kově ve chrámě sv, Anny krásný pomník Koprníkovi 
vystaviti, s následným biblickým nápisem : ,,Sta sol, nec 
moveare!^ — 

Ti m Uch, Karel, ve Vídni, vydal: Sammlung der 
merkw. National*Costúme des KOnigreiches Ungarn nnd 
Croatíen, Wien 1816, kde mnohé slavjanské kroje. 

Tin tor et to, Dominik, Vlach, malíř: Podmaněn! 
Zadru. 

Tintoretto, Jak., Vlach, malíř: Vybojování Zadru. 



d by Google 



437- 

Torsoh, malfř v PéStí, kreslil podobiznu Ljabice 

ObrenoviSovy, kněioy Srbské, 

VanloOy Jao Bapt., Nizosemec ve Francoazska 

osazený 1684 — 1742. Maloval podobiznu Marie LeŠ- 

čynské, nanielky Ludvika XV., krále Francouzského; 

tuto podobiznu ryl ▼ mědí Mikuláš Armessin atd. 

Yernet, Horac , Francouz, maloval polského 

ilechtice Mazepu o koně uvázaného. ^ 

Vinceutino, Ondřej, Vlach, malíř: Obležení 

Zadru; Vzetí Kotarir. 

W e i n m a n n , I., rytec^ od něho jest : Svatopluk, 

▼e 6. Fándlybo Híst. Gentis Slavae, Tym. 1793. 

Weinraucb, ryl podobiznu Kazimíra Vel. a Ztg^- 

munda Augusta, králflv pols. ku Stotwiňského knize: 

OjPoIšče, ve Lvovu 1819. 

Wocher, T., kreslil obrazy k Fortisově: Reíse in 

Dalmat. Bern. 1776.: Morjak, dvé Morljakyně. 

Zimmermann, Albert, maloval ieskou Vlastu. 
Z u c c e r o , Bedřich, Vlach, malfř, maloval Jindřicha 

Starosídelského. 

Fozn, Bergier, Fero, Kohl, Meyer, Renz, Wolf 
a mnozí jíní umělci, ačkoli v Cechách žili po- 
něvadž však ani osobně k našemu národu se ne- 
hlásili, ani předmětdv ze slavonárodoích dějin ne- 
malovali, zde vyoecbini jsou : aókoli vyznati musíme, 
íe tažení čárky a hranice mezi českými a němec- 
kými umělci v Cechách, práce přetěžká, téměř ne- 
možná jest, anf mnohý německé jméno mající Čech 
horlivým vlastencem, naproti tomu mnohý České 
jméno mající odrodilcem jest. 



VL Slavjanské předměty od nejmenovanýcli 
aneb neznámých umělcův: 

Ambroži a Hrdlička Jan, kazatelé a spiso- 
vatelé českoslovenští ; jejích obrazy jsou v sakristii ev. 
chrámu ve Středě, Nitr. Stol. 

Berzevický, Emericb, Slovák, první ev. kněz 



d by Google 



«8 

T8 Yrbiei n sr. Mikuléie, podobítM JebO v taméjií 
sakristií. 

aokaé, JtDf Lnii^An, rektor ikoly Preicyvské 
v Uhrách r. 1694., slavný svéko bmm latinský bisidř; 
llatéj Bely v Břetíslati mél jeho obrac, eo a taree a sto- . 
tfka v kaihoTBé sedícího* (Srov. J. S. Klein Naehriohtea 
TQD den Lebensnmst. ev. Pr. I. 85.) Od keho byl 
malován a kam se podél, není snámo. 

Českých kníiat a k r á 1 á v , podobisoy, v mi- 
niatuře, v Balbioi Híscell. Hist. Pragae 1687. 

Dobrovského, JNis., hrobní pomník v Bmé* 

Hrnikovid, Samael^ kaaalel nábožný, básni ř ale* 
venský, .obraz jeho v Byatřiei, v sakristií chrámu evang. 

Hus, Jan, jeho pálení na hranici, v Rojkové Hf- 
storie Sněmu Kostnického, v Praie 1785. 

Jan IV., papei řimakýi jeho podobizna naléaá se 
v Římě na tribuně chrámu Lateránského, a v mědí rytá v kni- 
ze Gesta Pontificiom Roman, a Joh. Palatio (zemřel 1600.), 
P» L p. 300. s následujícím podpisem: „Calices vendi- 
dít ut captivos redímeret: Solii iste Longobardi Solon 
fait: Longobardos quoa non čorrexít vivens, emendavit 
Beatus. ExspolUto a Graecis Laterano, Joannes ut spem 
tolleret barbaris iterum sacros diripiendi thesauroa, re- 
liquum mísit, teste Anattasio, per omnem Dalmatiam seo 
Istriam per sanctíssimum et áddissimum Martinům Abba* 
tem ín redemtionem captivorum, qní depraedati eraot.^ 

Katau6i6, Matěj Petr; jeho, co 75 letého po- 
dobizna kameaotiaková jest v knize : Istri accolar. Geogr. 
Yetas, Budae 1626. 

Krasického, Hynka, podobizna ví. díle jeho 
spísAv od J. N. Bobroviče v Lipsku 1834. vydaných. 

Koéciusko, Thad., pomoik v Krakově. 

Kroje Polského lidu, ve Wojcického Pieóní 
lidu, ve Waršavé T« L 11. 1) Dudař Wielkopolski, 2) 
Kurp, 3) Kujawjak, 4) Slovák, 5) Postolník z Podlesí, 
6) Goral Kobziar, 7) Mazur, 8) Krakowiaci, 0) Huculy, 
10) Sandomieřak. I v J. J. Lipinského Piosóki luda 
Wíelkopols. v Poznani 1842. jsou tři osoby od Kór- 
Srov. Gol§biow8kého kroje Polské. 

Digitized by LjOOQ IC 



48« 

Lvohy J., rytioa Tkniie: Lechus carmen heroí'-* 

« JoaoDe ákortki, Leopolí 1745. 

M i c k i 6 ▼ i ( ^ podobizna jeho jest v jeho ▼ Pařiži 
tiiténých apiaecb. 

Maiický^ LncíaD, bískop srbský a básniř, kame- 
BOlisk. 

Obličeje a no si ta slavjanská ros1i(ných, zvlé- 
šié iilyrských Slátfiv a B. Haoqaeta AbbildBog nnd Be- 
aebreib. der Wenden, IByreii vnd Slaven, Leipzig 180 1. 

PetroTÍóy Petr, metropolita a arcibiskup černo- 
horský, kamenotísk. 

PomoranĎv, obrasy, a obracotáni jich na křestan- 
sUoa víru skrze Otta Bamberského, v Bamberku v OttOTČ 
chráme, tam roxliéni starovendická nosiva^ nářadí, xbro- 
je ; tam obras oné pani v Kaminé, která v den neddini 
ine u prostřed (eládky. 

Poniatovského, knížete polek., pomník v Lipsku 
nad Elsterou. 

Sartorius, Dan., kasatel a spisovatel českoslo- 
vmský^ jeho obras v sakristií ev. chrámu v Bystřici. 

Serb Hersegovac, pjeva ue gnsle, ve Vnko- 
vých národ, pjesmech, v Lipsku 1824. 

Sitenskébo, H. J«, (ném. Ziethen), pomník 
v Rainberku. 

Skavga, Petr, slavný Polský kasatel, mědirytina 
v jeho kázáních vydaných od J. N. Bobroviče, v Lipska 
1822. 

Sobieaki, Jan, král Polský; podobisna v knize 
ném. psaní k jeho manželce v ias turecké vojoy posí- 
lanéy obsahující. 

Stupieký čili se Stnpic, Jan, (ném. SUopite) 
doUedac kiálterAv Augustiaských vNémcich, přítel a 
oehránee Lutherftv: jeho obras nalézá se ve kníice: 
Leben und Wirken Dr. M. Lnthers, Chemnitz 1840, ve 
4» svazku. 

S.wi^linia Sybilly v Pulavach, v Sybille Voro- 
niftové, ve Lvové 1818. 

Zvéřinskýéili zeZvéřína, Kurt Kriitof, hrabe, 
(ném. Sobwerío), potomek starobodrioké rodiny, n^prv 

Digitized by LjOOQ IC 



440 

generálmijor vojvody Velebradského (Mekleoborského) 
pak maršálek kráie pruského Bedrieha Vilíma I. padl 
y boji 1757. nedaleko Prahy; jeho pomoik hrobni jest 
11 Prahy asi 1% hodiny vzdáli n vesnice Štěrbohol, 
socha pak mramorová v Berlínd, (Když se, s vojskem 
svým ve velikém nebespe(enstYÍ postaven, krále Bedři- 
cha ptal: kam by ustoupiti měl, jestliby se předsevzetí 
nezdařilo ? ,,Do Špandavy^^ (žalář v Průších) byla odpo- 
věď králova. Načež hrdinský stařec, uchopiv praporec: 
„Za mnou, druhové !^^ zvolav do bitvy se vřítil, kdo po 
nékolika kroČejích kartačemí prostřelen byl). 



Hojné příspěvky kn dějepisu slavjanské 
krásoumy, zvláStě malířství, poskytují: 

Znamenitá galerie iili sbírka obrazfiv od výteč- 
ného básníre Hynka Krasického, nyní v Berlíně ve král. 
knihovně se nalézající. Ona zálcií ze 48 svazkův, ob- 
sahuje výše 35.000 podobizen, mezi nimiž přemnohé 
slavjanskéy ku př. 

z Čechdv : Beckovshý, Broda, Budovec, Doubrav- 
ský Jan, Hájek, Harant, Hus, Choterin, Kinští Frant. a 
Víl.^ Kolovrat Fr., Kopecký, Lobkovic Bob. a Václav, 
Lomnický, Pěšina z Čechorodu, Prokop Holý, Rokycana, 
Slavata Vil., Stránský Pavel, Středovský, Veleslavín^ 
Žerotín Karel, Žižka atd. 

z Polákův: Branicki, Brudzewski Vojtěch, učitel Ko- 
prnikáv,* Cantius Jan Doktor bohosl. v Krakově (sr. 
Kant), Chmieleáski, Cbodkíewič, Kazimír král, Koprnfk, 
Dantiscus, piugoš, Jablonovští 3, Knapski, Kochanowski 
Jan, Krasicki Hynek, Leščynští 5, Narušewič, Ořechow- 
ski, Poniatowští 6, Potočtí 4« Radziwillové 12, Sangn- 
ško, Sapieha, Sarbiewski, Skarga, Sobieští 4, Strykow- 
ski, Vladisl. Lokietek, Wielhorska, ZaluSti 3, Zar^ba atd. 

z Rnsfiv: Alexis Michail cár, Alexis Petro vi5, syn 
Petra V., Alžběta císařovna, Anna císařovna, Basil HL 
cár, Bestuiev, Boris Feodorovid, Buchvostov, Ůerničev, 
Jan Alexievič cár, Jan Vjasiljovič IV. cár, Kaotemir, Ka^ 

Digitized by LjOOQ IC 



441 

teřina II. cisařoToa, Kurakin koíže, Michal Feod. cár, 
HuiíkoY; Pavel Petrovič cár, Poternkío, Romanov atd. 

t Horvatftv: Zrioský Petr, 

t CízídcSv: August IIL, Bátori, králové polští; Be- 
dřich král český a Alžbéta jeho manželka. ~ 

Y českém museum jsou, dle časopisu mas. násle- 
dující obrazy: Boleslava Chrobrého a Mečislava král&v 
polských, Čaroeckého Štěp. Síerwačyóskélio hudebníka, 
1)uDÍDa arcibiskupa; Ves Zařeča 47 obrazův stavitel- 
ských 1836 ve Vídni; Halič ve mnoha obrazich atd. 
Podobizna Marie Theresie císařovny na čísi s českým 
nápisem; podobzMi Františka I. v krepovém hedbáví 
umele od hraběnky Rosy Kounické čili z Kouníc (oěm. 
Kaunitž) zhotovená. 

V knize Nový' Plutarch, v Peštt n Hartlebena 1842., 
ve vyšlých posud dvou svazcích, nalézají se následu- 
jící, Karla Mayera v Norimberce v mědi ryté, slavjanské 
podobizenky: Alexander 1. císař ruský; Cosmas Prai- 
flký; Čartoryský Adam, koíže; Josef Dobrovský; Jan 
Hus; Kateřina I. a H. císařovny ruské; Koáciuško; Jan 
Federovič Paskevič ; Mikuláš Zrinský. 



d by Google 



. J 






d by Google 



d by Google 



t^'r ; . 



• ^-i:t 



í4i»: 



d by Google 



IfiMMnYOFt 




AiOiS 03335 



fÍ0A\tl 



^ 



m 




yGoO^ 



d by Google